Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Red Faction: Guerrilla

Red Faction: Guerrilla Re-Mars-tered

73
115 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 3rd person akce *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
02.06.2009 PS3X360
15.09.2009 PC
03.07.2018 PS4XOne
02.07.2019 Switch
Vývojáři:
Volition, Reactor Zero (PC verze), Kaiko (PC verze, PS4 verze, XOne verze, Switch verze)
Oficiální stránky:
http://www.dsvolition.com/games/red-factio…
Red Faction Guerrila je třetím titulem ze stejnojmenné série, avšak oproti předchůdcům tentokrát z pohledu třetí osoby. O vývoj se opět postaralo americké studio Volition, o vydání pak společnost THQ.

Příběh hry se odehrává na planetě Mars, padesát let po událostech z prvního dílu. Firma Earth Defence Force (EDF) vládne na planetě díky silnému ekonomickému vlivu a úplnou poslušnost zaměstnanců i obyvatel rudé planety si neštítí vymáhat hrubou silou a zastrašováním. Za této situace přilétá na Mars hlavní hrdina, pyrotechnik Alec Mason, aby zde našel novou práci a setkal se s bratrem Danem. Ten ho brzy informuje, že je členem partyzánské organizace snažící se nadvládu EDF svrhnout. Alec se ze začátku nehodlá k odbojářům přidat ale poté co je jeho bratr zavražděn právě jednotkami EDF, okamžitě vstoupí do jejich řad.

RFG se na rozdíl od prvních dvou dílů odehrává v otevřeném světě s volností pohybu a možností vybírat si jednotlivé úkoly. Herní svět je pak rozdělen na šest unikátních sektorů, které je třeba postupem hrou jeden po druhém zpřístupnit. K tomu je potřeba splnit příběhové mise v lokalitě a také zničit všechny silně bráněné bašty jednotek EDF a pozvednout tak morálku odbojářů či zmobilizovat civilní obyvatelstvo. Kromě hlavních úkolů je pak možno plnit i vedlejší a neméně důležité questy, jako přepad nepřátelských konvojů, sledování nepřítele, přesun vozidel nebo osvobozování zajatých spolubojovníků. Pro rychlý pohyb po rozlehlé mapě lze využít převážně pozemních vozidel ale třeba i bonusový Jetpack.

Pro sérii typická je možnost zničit prakticky cokoliv v okolí, s výjimkou terénních překážek a to díky unikátnímu Geo-modu 2.0. Především pro ničení základen EDF jsou pak připraveny těžké stroje podobné buldozerům, nákladním vozidlům nebo tankům. Na řadu ale přijdou i vzácně se vyskytující obří roboti s větší destrukční silou i výdrží. Arzenál ručních zbraní je pak pro akční hry typický a obsahuje pistole, samopaly, raketomety, ale i nástražné pasti a výbušniny. Pro demolici budov, mostů aj. se tak kromě strojů dále hodí i tzv. přísavné bomby nebo rakety s různými vlastnostmi. Zbraně pak hlavní protagonista unese až čtyři najednou, přičemž jedna z nich je vždy bourací kladivo, které nelze odhodit.

Hra dále obsahuje i systém vylepšování, a to jak samotných zbraní, tak vlastností hlavního hrdiny nebo brnění, přičemž suroviny potřebné na tyto upgrady je nutno získat z trosek budov. V přestřelkách pak lze využít i systém krytí a ukládání hry během misí i mimo ně probíhá automaticky. Pro náročnější hráče je přichystán i multiplayer, a to jak po síti např. s klasickým módem Deathmatch, tak lokální mód Wrecking Crew.

Ke hře byly vydány celkem tři DLC: Demons of the Badlands, Multiplayer pack a Smasher Pack. V roce 2018 se fanoušci titulu dočkali vydání remasterované verze nesoucí název Re-Mars-Tered.


Poslední diskuzní příspěvek

Tulareanus: Jo, barva. PRIVATE MARTIN: Nejde o to, že bych měl problém zahrát si starou hru. Ale nemám ji a když mám stovky nedohraných…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 95
Až do tohoto dílu, bylo Red Faction procházkou, takřka nezničitelným prostředím. Zde se totiž ve velkém nebourá jen výbava místností, eventuálně a při troše štěstí i zdivo k "sousedovi" o místnost vedle jako v minulých dílech, zde se již bourá rovnou celá stavba nebo ideálně rovnou celý komplex přímo..

Nikdy Red Faction takto nevybízel k destrukci jako nyní, byť to v minulých dílech bylo teoreticky možné také. Až díky prostému situování hry do volného prostředí spiklenecké planety Mars ve stylu otevřených akcí, se konečně mohl geniální engine hry projevit naplno. Padají tu mosty, potrubí, schodiště, místnosti, haly, věže, budovy nejrůznějších typů a velikostí, billboardy, vše jde neuvěřitelně snadným a výživným způsobem srovnat se zemí. A když omrzí perlík a výbušniny, přijde na scénu montážní robot či náklaďák, aby svou těžkotonážní povahou dokázal z budovy "vyrobit" doslova ementál..A to už zábava jede na plné obrátky, zábava nových a nutno říct, do této doby nepoznaných rozměrů.

To co nabízí Red Faction ve svém posledním díle má totiž jen chabou konkurenci napříč herními žánry. Ani takový kádři jako Mercenaries a podobní se absolutně nemohou svou precizností rovnat bouracím orgiím v místním světě, který v RF:G přímo k ničení a výbuchům vybízí, který jen realizuje tu v lidech důvěrně známou touhu - ničit.

V RFG nejde tolik o příběh, propracovanost prostředí či kvalitu přestřelek, nejde zde snad o něco ještě hlubšího. Je to jen hra, vysmívající se všem budovatelským strategiím do obličeje, hra, která nenabízí tolik kvalitního hraní, jako především možnost pořádně se vyblbnout..A v tomto myslím absolutně nezklame.

Pro: demolice, engine, demolice, engine, prostředky k demolici..

Proti: prázdnota planety, HW nároky a samozřejmě vše ostatní..

+23
  • PC 90
Tuto hru jsem si užil! Od začátku do konce mě se zaujetím držela u monitoru. Opět jako v prvním díle jsem byl nadšený z variability zbraní, co se jejich funkčnosti týče. Podobně jako se zbraněmi je to s auty. Velice záleží, do čeho nasednete, vůz od vozu se liší ve svých vlastnostech, rychlost, zničitelnost, popřípadě jakými zbraněmi je vybaven.

Hlavní příběhové mise tohoto "sandboxu" byly též různorodé a proto nezačaly nudit. Častokrát mi přišly až adrenalinové.

Příběh byl jednoduchý a spíše v pozadí, ale atmosféru udržoval guerrilový boj za dobrou věc. Bylo příjemné se zadostiučiněním pozorovat jak se pomalu, ale jistě narušuje pevné a sebevědomé postavení militaristické EDF terorizující obyvatelstvo Marzu a jak odboj Red faction nabývá na síle, aby smetl utiskovatele. Viva la revolution!!!

Motivace k plnění vedlejších misí byla vcelku velká, protože vám dávaly bonusy k sympatiím v sektoru. Marťané pak mnohem raději a empatičtěji přikládali ruku k dílu, tedy prst ke spoušti a to přicházelo velmi vhod. Vedlejší mise především snižovaly míru důležitého ukazatele - kontroly sektoru Edf. Klesla-li na nulu, odemknula se příběhová mise osvobozující sektor a mohli jste vnést revoluci do sektoru dalšího.

Model destrukce teprve v tomto dílu dostává svému názvu. On samotný zvyšuje přitažlivost a zábavnost hry. Můžete si ho užívat ne jen tak, ale na nepřátelských budovách, což má samozřejmě smysl. Je to další způsob snížení kontroly EDF. Zároveň fakticky snižujete počet vojáku v sektoru - není budova = nejsou vojáci*. Také si tak připravujete půdu pro jednodušší plnění (hl. vedlejších) misí.(diskutabilní) Nebo alespoň pro klidnější pohyb v sektoru.

Je úžasné, že volnost není jen v tom, v jakém pořadí budete mise plnit, ale hlavně které budete plnit. Rozhodně nemusí být hotovy z valné většiny všechny. Netýká se příběhových.

Stěžejním nástrojem ve hře je těžební kladivo. Opravdu platí: "Když tě všechno zradilo, vem si větší kladivo!" Díky němu se obejdete beze zbraně, bez výbušnin. To je samozřejmě nadsázka. Ale přeci jen je v určitých případech lepší protivníka rozdrtit těžebním kladivem např. kvůli potřebě šetřit náboje. Doporučuji se s ním sžít, už jen proto, že se ho nemůžete zbavit.

Z hlediska hratelnosti mě potěšilo chování jednotek EDF, když je chcete srazit autem, kotoulama uskakují, kryjí se, jejich tělo reaguje na zásahy a ruší ho v pohybu či míření, fyzika EDF po nárazu vyhodí ze střílny v obrněnci, jestliže kolegové nepřítele vidí jeho smrt, jdou to omrknout. Naopak při tajném zabití se nevzruší. Jestliže protivníka zabijete tajně, či z veliké dálky nestoupne level poplachu. Takto si jde, alespoň ze začátku mise užít stealth pocit.

Někdy se může zdát, že je hra občas zběsilá a jedinou nadějí je zdrhnout než vás zaplaví vlny naspawnovaných vojáků. Avšak celkem funguje, že jde oblast vystřílet, zklidnit tak vřavu a postupovat obezřetně. (máte-li poplach nejvyššího stupně, jde to hůř)

Kolikrát ve hrách zbytečný trend sbírání všelijakých nesmyslů, zde nabývá na významu. Sbíráte totiž "salvage", který slouží jako platidlo-surovina a to se vyplatí. Zároveň je spousta možností jak se k němu dostat (i momoděk). Proto tento prvek nenudí.

A! Koukám, že už je můj koment nějaký dlouhý, tak ho utnu.

Red Faction Guerrilla je podle mého velice slušná, otevřená akce s dobrou hratelností a má hodně pák jak vás udržet u monitoru.


*aspoň v některých případech

Pro: zničitelné prostředí ,guerrilla, fyzika, variabilita misí, zbraně

Proti: spawnování, budovy které jste zničili a jsou potřeba pro pozdější misi jsou znovu neporušené

+20
  • PC 80
Protože prakticky všechny ostatní komentáře na RF:G jsou sáhodlouhé, tak jen v bodech sepíšu jak na mě hra působila.

Red Faction: Guerilla je:
- hra s výborným destrukčním modelem budov
- slušný sandbox v celkem neokoukaném prostředí
- vcelku dobře hratelná
- hardwarově náročná
- místy zdlouhavá
- v kontextu pořizovací ceny (2,5€ ve Steam slevě) naprosto vynikající

Red Faction: Guerilla není:
- hra bez bugů a chyb
- nikterak objevná či příliš originální
- nudná
- nejlepší hra všech dob
- příliš krátká (nahrál jsem cca 20 hodin)

Pro: prostředí, destrukce, roboti

Proti: po čase stereotypní, občas problémy s kamerou a další drobné bugy

+19
  • PC 80
WOW! Tato hra hra opravdu dělá čest slovu "DESTRUKCE", pokud by hra ještě nabízela možnost deformace terénu, byla by to dokonalá demolice:). To je ovšem v otevřeném světě vpodstatě nemožné. Proč se proboha svět zaměřuje na GTA IV? Je to zaručeně ten nejnudnější díl celé série!!! Ano, hra má pěknou grafiku a supr fyziku, ale to je tak vše. GTA IV hraju již půl roku a málo kdy se do toho donutím, hrůza. Co chci říct - u RFG jsem se skvěle bavil! RFG a Saboteur je vlastně vůbec to nejlepší, co může dnešní sandbox nabídnout(nepočítám RDR:). RFG je v podstatě sci-fi Saboteur, připomínalo mi to na každém kroku. Ať jde o boj s nepřítelem v početní převaze, partyzánský boj, skrýše, odboj, osvobozování území, sbírání něčeho za dělání inferna, čím si kupujete zbraně a dalších mnoho společných elementů...od této hry jsem moc nečekal(kvůli špatné reputaci), ale bavil jsem se skvěle.

O destrukci se tu zbytečně rozepisovat nebudu, je to zážitek. Rád jsem si pobořil budovu na hraně stability a jen se na ni díval, jak odpadává ze stropu prach a kousky stavebního materiálu, železo krásně vrže a pak dojde k tomu krásnému okamžiku, kdy se všechna ta masa materiálu sesune na jednu velkou hromadu sutin :). Destrukci jsem si oblíbil, tudíž většina misi vypadala stejně - vzal jsem si takový ten obrněnější "SUV" a budovu sem prostě "projížděl" a bořil. Pochopil jsem, že třeba v misích se záchranou vězňů tato taktika není ideální, jelikož na rukojmí občas ten strop spadne :D. Kladivo bylo opravdu vydařeným pomocníkem, spolu s "nalepujícími se" náožemi, raketometem a hlavně taky "kovárnou"(ó bože příšerný překlad!). S kovárnou destrukce získá úplně nový rozměr destrukce. Věže se dají krásně neslyšně a nepozorovaně sundávat z větší dálky jednou střelou do úzkého prostoru - to byla lahoda, stejně jako nechat "rozpadnout" trubce:) a vůbec si z vojáků dělat prdel a třeba jim nechat zmizet podlahu :D. Nemluvě o tom, jak se krásně dávají sundávat letouny, které se bohužel nedají pilotovat:(. RFG si opravdu umí udržet pozornost, když to totíž začne nudit, přijde s novým udělátkem a hned to nakopne hratelnost, jako poté s jetpackem nebo taky pomocí mechů. Převelice rád jsem jezdil po krajině a pěkně si kladivem, na odlehlých místech, těžil ty pěkné černé krystaly. Btw to byl ale krásný zvuk křoupání:), ještě do betonové zdi to bylo velice šmakózní, vůbec zvuky jsou parada, až na to že hudbu jsem nijak zvlášť nezaznamenal. Pěkná grafika s otravným sluníčkem, přes které jsem občas opravdu neviděl, kam jedu:).

(Kladům se pravděpodobně zabíval někdo z kolegů, takže jelikož se mi nechce psát zdlouhavý příspěvek, očesáme nepotřebné zdi a necháme pouze železnou koustru:)

Mechové jsou skvělý! Hlavně ten rychlý s tryskami. Bohužel se s nimi nesetkáte ve volné hře vůbec. Na sandbox je hra relativně krátká, ale dnešní hráč si již zvykl, že toto, co předvádí RFG je nadstandart. Ke hře jsem přistupoval, jako k Saboteurovi - tudíž první splnit všechny vedlejší mise a pak se vrhnout na ty "příběhové". Toto se mi nelíbilo nejvíce. Na konci jsem měl tedy odehraných 85 misí vedlejších a 16 misí hlavních + konec, což při výskytu 6ti sektorů dává 2-3 hlavní mise na sektor, což byl hlavní kámen úrazu. Vedlejší mise se totiž scvrkly na stále se opakující osvoboď partyzány, dovez auto z A do B, s Jenkinsem udělejte škodu za pár desítek melounů, pomoz partyzánům útočit/se bránit a zabij kurýra/získej zásoby. To zajímavé se dělo v těch 16ti misích + konec, což se mi zdá málo, když jich tak 10 bylo originálních.

RFG mělo dobře vystavené kulisy tak nevím, proč do příběhu nedali koule, o5 je tu jen aby se neřeklo, což je škoda, jelikož to mohlo být fajn. To je ovšem obecný problém většiny her. Takže příběh a hlavní hrdina jedou na vedlejší koleji. Skvěle měli zpracované Záškodníky, kteří byli zřejmě obrazy Tuskenů. Proto se ptám - proč je do hry nezapojili? Vždyt mimo začátku a konce o nich nebylo slyšet! :( A to je škoda, interakce mezi EDF a Záškodníky a mise s tím spojené mohlo býti právě to nejlepší:(.

Hra má nečekaně chytlavý Mulťák. Hra nabízí mnoho batohů se spešl fcemi - jetpack, na bourání okolí, prorážení zdí, urychlovač, vystřelení, zdraví, neviditelnost, atd což ve spojení totální destrukce dělá z MP brutální peklo:). A tak jsem nepochopil, proč se ve hře obevil je jeden "batoh"?! Dyť todle by bylo totálně skvělé! Přijít nenápadně do budovy, zapnout boření :P. Hratelnost by to nakopávalo tak brutálně. Nemluvě o tom, že skvělou snipu "rentgenku" jsem si osahal až 5 minut před koncem:(. On byl konec vůbec trochu odbitý a čekal jsem větší a tužší opevnění.

RFG má dobrý režim boje oproti třeba zmršenému v GTA IV . Fajn střílení s přiblížením a schovávání se za překážky. Super zbraně. Vytáčelo mě, že se nepřátelé neustále respawnovali a bylo to občas nekonečné. Sice občas pomohl odboj, ale často umírali nebo se mi pletli pod kola, což mělo za následek snížení reputace. Na Marsu jsem se cítil jen v prvním sektoru, pak to čím dál méně připomínalo rudou nehostinou planetu, hlavně Oasis mě nebavil. EDF je hodně agresivní, ani nic neděláte jen projedete a už po vás pálí. Je docela težké setřást poplach, škoda, že hra nenabízí skrýše jako Saboteur, k domečku se opravdu jede dlouho a často skončíte úplně jinde, než jste chtěli.

Kdyby přidali "batohy", vylepšili příběh, dali tam více rozmanitých hlavních misí a do hry více zapojili Záškodníky hra by byla bombová a sahala by po 90tce!

Je to zkrátka skvělá hra, když se na hru nezaměřujete jako na celek. Je to návyková zábava, kde vám interesantně ojedinělá destrukce vykouzlí úsměv na tváři :) a to tady bohatě stačí. Hra si toto vysoké hodnocení ovšem zaslouží právě proto, že děla radost.
+16
  • PC 70
Další monstrózní sandbox pokořen a i přestože to místy hodně skřípalo, ve výsledku hru hodnotím pozitivně. A to hlavně z jednoho důvodu: destrukce. Protože jinak toho RF Guerilla vlastně ani moc navíc nenabízí.

Co zpočátku nadchne je opravdu ta destrukce a zatímco první díl simuloval destrukci terénu, toto sandboxové pokračování se zaměřuje na destrukci budov a rozsáhlých komplexů základen. A tedy pokud jste si libovali ničení zdí v Bad Company 2, tak tady se vyřádíte do sytosti. Destrukční systém je opravdu neskutečně propracovaný a v prvních chvílích jsem nestačil žasnout. Mým ničitelským choutkám se nevyhla prakticky žádná budova. Jenže postupem času to přeci jen začne být trochu nuda, zejména díky tomu, že se partyzánské mise neustále opakují a chybí jim nápad. To platí i u misí hlavních, kde bych mohl jmenovat 2-3, které se mi vryly do paměti a z toho jedna navíc hodně negativně. Může za to mise úplně ta závěrečná, protože přesně předvedla to, čeho jsem se bál už od začátku, že může nastat.

Tvůrci totiž ne moc povedené skriptování kryjí neustálým respawnováním nepřátel a někdy se jim to dost vymyká z rukou. Často totiž během plnění mise záleží na náhodě – někdy se jí dá proplout bez problémů, ale někdy se stane, že se za vámi spawne hromada nepřátel, před kterými není úniku. Díky tomu je hra obtížnostně dost nevyvážená a nastávají často situace, které prostě nejsou fér. A nejhůře je na tom právě ta závěrečná mise, kde sice dostanu do rukou vcelku mocný tank, ale díky drtivé přesile je dost těžké ho ubránit a jakmile dojde k jeho zničení, přežít se prakticky nedá, protože vás doslova smete (rozuměj, během sekundy rozseká na sračky) vlna nepřátelských hord. Mnohem radši bych byl, kdyby byl postup taktičtější a pomalejší. Bohužel tímto neduhem občas trpí mnohé sandboxové hry – např. i první Just Cause. A nízký počet checkpointů to moc neulehčuje.

Naštěstí však podobně vyhrocených misí není zas tolik, aby vyloženě otravovaly v hraní. Hratelnost je totiž dost chytlavá a návyková. Bohužel krom ničení toho moc hra navíc nenabízí, příběh je strašným klišé, hlavní mise jsou těžce průměrné a krom několika závěrečných ani moc nestojí za řeč.

Verdikt: Jak už jsem říkal, Red Faction: Guerilla je hodně zábavným simulátorem destrukce, slušnou sandboxovou střílečkou. Ale pokud těmito choutkami nedisponujete, není proč tuhle hru zkoušet. Za dvě a půl eura na Steamu to však rozhodně stálo, bavil jsem se solidně.

Statistiky:
Dohráno: Všechny hlavní a všechny vedlejší mise, vytěženo 256/300 krystalů
Herní doba dle Steamu: 23,4h

Pro: atraktivní prostředí terraformovaného Marsu, masakrózní destrukce, dost pěkná grafika, povedené zvuky

Proti: stereotypní, obtížnostně nevyvážené, málo rozmanitá hratelnost - opakující se mise, klišé příběh, někdy dost otravné respawnování hord nepřátel, mizerná optimalizace

+15