Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 95
Až do tohoto dílu, bylo Red Faction procházkou, takřka nezničitelným prostředím. Zde se totiž ve velkém nebourá jen výbava místností, eventuálně a při troše štěstí i zdivo k "sousedovi" o místnost vedle jako v minulých dílech, zde se již bourá rovnou celá stavba nebo ideálně rovnou celý komplex přímo..

Nikdy Red Faction takto nevybízel k destrukci jako nyní, byť to v minulých dílech bylo teoreticky možné také. Až díky prostému situování hry do volného prostředí spiklenecké planety Mars ve stylu otevřených akcí, se konečně mohl geniální engine hry projevit naplno. Padají tu mosty, potrubí, schodiště, místnosti, haly, věže, budovy nejrůznějších typů a velikostí, billboardy, vše jde neuvěřitelně snadným a výživným způsobem srovnat se zemí. A když omrzí perlík a výbušniny, přijde na scénu montážní robot či náklaďák, aby svou těžkotonážní povahou dokázal z budovy "vyrobit" doslova ementál..A to už zábava jede na plné obrátky, zábava nových a nutno říct, do této doby nepoznaných rozměrů.

To co nabízí Red Faction ve svém posledním díle má totiž jen chabou konkurenci napříč herními žánry. Ani takový kádři jako Mercenaries a podobní se absolutně nemohou svou precizností rovnat bouracím orgiím v místním světě, který v RF:G přímo k ničení a výbuchům vybízí, který jen realizuje tu v lidech důvěrně známou touhu - ničit.

V RFG nejde tolik o příběh, propracovanost prostředí či kvalitu přestřelek, nejde zde snad o něco ještě hlubšího. Je to jen hra, vysmívající se všem budovatelským strategiím do obličeje, hra, která nenabízí tolik kvalitního hraní, jako především možnost pořádně se vyblbnout..A v tomto myslím absolutně nezklame.

Pro: demolice, engine, demolice, engine, prostředky k demolici..

Proti: prázdnota planety, HW nároky a samozřejmě vše ostatní..

+23
  • PC 80
Protože prakticky všechny ostatní komentáře na RF:G jsou sáhodlouhé, tak jen v bodech sepíšu jak na mě hra působila.

Red Faction: Guerilla je:
- hra s výborným destrukčním modelem budov
- slušný sandbox v celkem neokoukaném prostředí
- vcelku dobře hratelná
- hardwarově náročná
- místy zdlouhavá
- v kontextu pořizovací ceny (2,5€ ve Steam slevě) naprosto vynikající

Red Faction: Guerilla není:
- hra bez bugů a chyb
- nikterak objevná či příliš originální
- nudná
- nejlepší hra všech dob
- příliš krátká (nahrál jsem cca 20 hodin)

Pro: prostředí, destrukce, roboti

Proti: po čase stereotypní, občas problémy s kamerou a další drobné bugy

+21
  • PC 90
Tuto hru jsem si užil! Od začátku do konce mě se zaujetím držela u monitoru. Opět jako v prvním díle jsem byl nadšený z variability zbraní, co se jejich funkčnosti týče. Podobně jako se zbraněmi je to s auty. Velice záleží, do čeho nasednete, vůz od vozu se liší ve svých vlastnostech, rychlost, zničitelnost, popřípadě jakými zbraněmi je vybaven.

Hlavní příběhové mise tohoto "sandboxu" byly též různorodé a proto nezačaly nudit. Častokrát mi přišly až adrenalinové.

Příběh byl jednoduchý a spíše v pozadí, ale atmosféru udržoval guerrilový boj za dobrou věc. Bylo příjemné se zadostiučiněním pozorovat jak se pomalu, ale jistě narušuje pevné a sebevědomé postavení militaristické EDF terorizující obyvatelstvo Marzu a jak odboj Red faction nabývá na síle, aby smetl utiskovatele. Viva la revolution!!!

Motivace k plnění vedlejších misí byla vcelku velká, protože vám dávaly bonusy k sympatiím v sektoru. Marťané pak mnohem raději a empatičtěji přikládali ruku k dílu, tedy prst ke spoušti a to přicházelo velmi vhod. Vedlejší mise především snižovaly míru důležitého ukazatele - kontroly sektoru Edf. Klesla-li na nulu, odemknula se příběhová mise osvobozující sektor a mohli jste vnést revoluci do sektoru dalšího.

Model destrukce teprve v tomto dílu dostává svému názvu. On samotný zvyšuje přitažlivost a zábavnost hry. Můžete si ho užívat ne jen tak, ale na nepřátelských budovách, což má samozřejmě smysl. Je to další způsob snížení kontroly EDF. Zároveň fakticky snižujete počet vojáku v sektoru - není budova = nejsou vojáci*. Také si tak připravujete půdu pro jednodušší plnění (hl. vedlejších) misí.(diskutabilní) Nebo alespoň pro klidnější pohyb v sektoru.

Je úžasné, že volnost není jen v tom, v jakém pořadí budete mise plnit, ale hlavně které budete plnit. Rozhodně nemusí být hotovy z valné většiny všechny. Netýká se příběhových.

Stěžejním nástrojem ve hře je těžební kladivo. Opravdu platí: "Když tě všechno zradilo, vem si větší kladivo!" Díky němu se obejdete beze zbraně, bez výbušnin. To je samozřejmě nadsázka. Ale přeci jen je v určitých případech lepší protivníka rozdrtit těžebním kladivem např. kvůli potřebě šetřit náboje. Doporučuji se s ním sžít, už jen proto, že se ho nemůžete zbavit.

Z hlediska hratelnosti mě potěšilo chování jednotek EDF, když je chcete srazit autem, kotoulama uskakují, kryjí se, jejich tělo reaguje na zásahy a ruší ho v pohybu či míření, fyzika EDF po nárazu vyhodí ze střílny v obrněnci, jestliže kolegové nepřítele vidí jeho smrt, jdou to omrknout. Naopak při tajném zabití se nevzruší. Jestliže protivníka zabijete tajně, či z veliké dálky nestoupne level poplachu. Takto si jde, alespoň ze začátku mise užít stealth pocit.

Někdy se může zdát, že je hra občas zběsilá a jedinou nadějí je zdrhnout než vás zaplaví vlny naspawnovaných vojáků. Avšak celkem funguje, že jde oblast vystřílet, zklidnit tak vřavu a postupovat obezřetně. (máte-li poplach nejvyššího stupně, jde to hůř)

Kolikrát ve hrách zbytečný trend sbírání všelijakých nesmyslů, zde nabývá na významu. Sbíráte totiž "salvage", který slouží jako platidlo-surovina a to se vyplatí. Zároveň je spousta možností jak se k němu dostat (i momoděk). Proto tento prvek nenudí.

A! Koukám, že už je můj koment nějaký dlouhý, tak ho utnu.

Red Faction Guerrilla je podle mého velice slušná, otevřená akce s dobrou hratelností a má hodně pák jak vás udržet u monitoru.


*aspoň v některých případech

Pro: zničitelné prostředí ,guerrilla, fyzika, variabilita misí, zbraně

Proti: spawnování, budovy které jste zničili a jsou potřeba pro pozdější misi jsou znovu neporušené

+20
  • PC 70
Další monstrózní sandbox pokořen a i přestože to místy hodně skřípalo, ve výsledku hru hodnotím pozitivně. A to hlavně z jednoho důvodu: destrukce. Protože jinak toho RF Guerilla vlastně ani moc navíc nenabízí.

Co zpočátku nadchne je opravdu ta destrukce a zatímco první díl simuloval destrukci terénu, toto sandboxové pokračování se zaměřuje na destrukci budov a rozsáhlých komplexů základen. A tedy pokud jste si libovali ničení zdí v Bad Company 2, tak tady se vyřádíte do sytosti. Destrukční systém je opravdu neskutečně propracovaný a v prvních chvílích jsem nestačil žasnout. Mým ničitelským choutkám se nevyhla prakticky žádná budova. Jenže postupem času to přeci jen začne být trochu nuda, zejména díky tomu, že se partyzánské mise neustále opakují a chybí jim nápad. To platí i u misí hlavních, kde bych mohl jmenovat 2-3, které se mi vryly do paměti a z toho jedna navíc hodně negativně. Může za to mise úplně ta závěrečná, protože přesně předvedla to, čeho jsem se bál už od začátku, že může nastat.

Tvůrci totiž ne moc povedené skriptování kryjí neustálým respawnováním nepřátel a někdy se jim to dost vymyká z rukou. Často totiž během plnění mise záleží na náhodě – někdy se jí dá proplout bez problémů, ale někdy se stane, že se za vámi spawne hromada nepřátel, před kterými není úniku. Díky tomu je hra obtížnostně dost nevyvážená a nastávají často situace, které prostě nejsou fér. A nejhůře je na tom právě ta závěrečná mise, kde sice dostanu do rukou vcelku mocný tank, ale díky drtivé přesile je dost těžké ho ubránit a jakmile dojde k jeho zničení, přežít se prakticky nedá, protože vás doslova smete (rozuměj, během sekundy rozseká na sračky) vlna nepřátelských hord. Mnohem radši bych byl, kdyby byl postup taktičtější a pomalejší. Bohužel tímto neduhem občas trpí mnohé sandboxové hry – např. i první Just Cause. A nízký počet checkpointů to moc neulehčuje.

Naštěstí však podobně vyhrocených misí není zas tolik, aby vyloženě otravovaly v hraní. Hratelnost je totiž dost chytlavá a návyková. Bohužel krom ničení toho moc hra navíc nenabízí, příběh je strašným klišé, hlavní mise jsou těžce průměrné a krom několika závěrečných ani moc nestojí za řeč.

Verdikt: Jak už jsem říkal, Red Faction: Guerilla je hodně zábavným simulátorem destrukce, slušnou sandboxovou střílečkou. Ale pokud těmito choutkami nedisponujete, není proč tuhle hru zkoušet. Za dvě a půl eura na Steamu to však rozhodně stálo, bavil jsem se solidně.

Statistiky:
Dohráno: Všechny hlavní a všechny vedlejší mise, vytěženo 256/300 krystalů
Herní doba dle Steamu: 23,4h

Pro: atraktivní prostředí terraformovaného Marsu, masakrózní destrukce, dost pěkná grafika, povedené zvuky

Proti: stereotypní, obtížnostně nevyvážené, málo rozmanitá hratelnost - opakující se mise, klišé příběh, někdy dost otravné respawnování hord nepřátel, mizerná optimalizace

+19
  • PC 80
WOW! Tato hra hra opravdu dělá čest slovu "DESTRUKCE", pokud by hra ještě nabízela možnost deformace terénu, byla by to dokonalá demolice:). To je ovšem v otevřeném světě vpodstatě nemožné. Proč se proboha svět zaměřuje na GTA IV? Je to zaručeně ten nejnudnější díl celé série!!! Ano, hra má pěknou grafiku a supr fyziku, ale to je tak vše. GTA IV hraju již půl roku a málo kdy se do toho donutím, hrůza. Co chci říct - u RFG jsem se skvěle bavil! RFG a Saboteur je vlastně vůbec to nejlepší, co může dnešní sandbox nabídnout(nepočítám RDR:). RFG je v podstatě sci-fi Saboteur, připomínalo mi to na každém kroku. Ať jde o boj s nepřítelem v početní převaze, partyzánský boj, skrýše, odboj, osvobozování území, sbírání něčeho za dělání inferna, čím si kupujete zbraně a dalších mnoho společných elementů...od této hry jsem moc nečekal(kvůli špatné reputaci), ale bavil jsem se skvěle.

O destrukci se tu zbytečně rozepisovat nebudu, je to zážitek. Rád jsem si pobořil budovu na hraně stability a jen se na ni díval, jak odpadává ze stropu prach a kousky stavebního materiálu, železo krásně vrže a pak dojde k tomu krásnému okamžiku, kdy se všechna ta masa materiálu sesune na jednu velkou hromadu sutin :). Destrukci jsem si oblíbil, tudíž většina misi vypadala stejně - vzal jsem si takový ten obrněnější "SUV" a budovu sem prostě "projížděl" a bořil. Pochopil jsem, že třeba v misích se záchranou vězňů tato taktika není ideální, jelikož na rukojmí občas ten strop spadne :D. Kladivo bylo opravdu vydařeným pomocníkem, spolu s "nalepujícími se" náožemi, raketometem a hlavně taky "kovárnou"(ó bože příšerný překlad!). S kovárnou destrukce získá úplně nový rozměr destrukce. Věže se dají krásně neslyšně a nepozorovaně sundávat z větší dálky jednou střelou do úzkého prostoru - to byla lahoda, stejně jako nechat "rozpadnout" trubce:) a vůbec si z vojáků dělat prdel a třeba jim nechat zmizet podlahu :D. Nemluvě o tom, jak se krásně dávají sundávat letouny, které se bohužel nedají pilotovat:(. RFG si opravdu umí udržet pozornost, když to totíž začne nudit, přijde s novým udělátkem a hned to nakopne hratelnost, jako poté s jetpackem nebo taky pomocí mechů. Převelice rád jsem jezdil po krajině a pěkně si kladivem, na odlehlých místech, těžil ty pěkné černé krystaly. Btw to byl ale krásný zvuk křoupání:), ještě do betonové zdi to bylo velice šmakózní, vůbec zvuky jsou parada, až na to že hudbu jsem nijak zvlášť nezaznamenal. Pěkná grafika s otravným sluníčkem, přes které jsem občas opravdu neviděl, kam jedu:).

(Kladům se pravděpodobně zabíval někdo z kolegů, takže jelikož se mi nechce psát zdlouhavý příspěvek, očesáme nepotřebné zdi a necháme pouze železnou koustru:)

Mechové jsou skvělý! Hlavně ten rychlý s tryskami. Bohužel se s nimi nesetkáte ve volné hře vůbec. Na sandbox je hra relativně krátká, ale dnešní hráč si již zvykl, že toto, co předvádí RFG je nadstandart. Ke hře jsem přistupoval, jako k Saboteurovi - tudíž první splnit všechny vedlejší mise a pak se vrhnout na ty "příběhové". Toto se mi nelíbilo nejvíce. Na konci jsem měl tedy odehraných 85 misí vedlejších a 16 misí hlavních + konec, což při výskytu 6ti sektorů dává 2-3 hlavní mise na sektor, což byl hlavní kámen úrazu. Vedlejší mise se totiž scvrkly na stále se opakující osvoboď partyzány, dovez auto z A do B, s Jenkinsem udělejte škodu za pár desítek melounů, pomoz partyzánům útočit/se bránit a zabij kurýra/získej zásoby. To zajímavé se dělo v těch 16ti misích + konec, což se mi zdá málo, když jich tak 10 bylo originálních.

RFG mělo dobře vystavené kulisy tak nevím, proč do příběhu nedali koule, o5 je tu jen aby se neřeklo, což je škoda, jelikož to mohlo být fajn. To je ovšem obecný problém většiny her. Takže příběh a hlavní hrdina jedou na vedlejší koleji. Skvěle měli zpracované Záškodníky, kteří byli zřejmě obrazy Tuskenů. Proto se ptám - proč je do hry nezapojili? Vždyt mimo začátku a konce o nich nebylo slyšet! :( A to je škoda, interakce mezi EDF a Záškodníky a mise s tím spojené mohlo býti právě to nejlepší:(.

Hra má nečekaně chytlavý Mulťák. Hra nabízí mnoho batohů se spešl fcemi - jetpack, na bourání okolí, prorážení zdí, urychlovač, vystřelení, zdraví, neviditelnost, atd což ve spojení totální destrukce dělá z MP brutální peklo:). A tak jsem nepochopil, proč se ve hře obevil je jeden "batoh"?! Dyť todle by bylo totálně skvělé! Přijít nenápadně do budovy, zapnout boření :P. Hratelnost by to nakopávalo tak brutálně. Nemluvě o tom, že skvělou snipu "rentgenku" jsem si osahal až 5 minut před koncem:(. On byl konec vůbec trochu odbitý a čekal jsem větší a tužší opevnění.

RFG má dobrý režim boje oproti třeba zmršenému v GTA IV . Fajn střílení s přiblížením a schovávání se za překážky. Super zbraně. Vytáčelo mě, že se nepřátelé neustále respawnovali a bylo to občas nekonečné. Sice občas pomohl odboj, ale často umírali nebo se mi pletli pod kola, což mělo za následek snížení reputace. Na Marsu jsem se cítil jen v prvním sektoru, pak to čím dál méně připomínalo rudou nehostinou planetu, hlavně Oasis mě nebavil. EDF je hodně agresivní, ani nic neděláte jen projedete a už po vás pálí. Je docela težké setřást poplach, škoda, že hra nenabízí skrýše jako Saboteur, k domečku se opravdu jede dlouho a často skončíte úplně jinde, než jste chtěli.

Kdyby přidali "batohy", vylepšili příběh, dali tam více rozmanitých hlavních misí a do hry více zapojili Záškodníky hra by byla bombová a sahala by po 90tce!

Je to zkrátka skvělá hra, když se na hru nezaměřujete jako na celek. Je to návyková zábava, kde vám interesantně ojedinělá destrukce vykouzlí úsměv na tváři :) a to tady bohatě stačí. Hra si toto vysoké hodnocení ovšem zaslouží právě proto, že děla radost.
+16
  • PC 95
Až do dnešného dňa som si myslel, že najdeštrukčnejšia hra na svete je moja srdečná záležitosť - Mercenaries. Lenže to by v tom musel byť čert, aby som sa nemýlil.

V sérii Red Faction nie som žiadnym nováčikom, veď predchádzajúce diely som dohral po dvakrát a a už tie sa na krabiciach chvastali zničiteľným prostredím. No oproti Gorrille..... pardón, Guerrille toto slovné spojenie pôsobí ako výsmech. Keď si to tak zrovnám, od tejto hry už bude pre mňa asi každý akčňák len spomínanou o komentár či dva nižšie "prechádzkou nezničiteľnými prostredím". Prakticky celá hrateľnosť je postavená na ničení čohokoľvek, čo Vám príde pod ruku (prípadne pod kladivo).

A ako sa to vlastne hrá?
Podobne ako GTA, prípadne spomínané Mercenaries. Hlavný hrdina príchádza na Mars a zhodou okolností sa stane členom partyzánskej organizácie a neskôr jedinou nádejou slobnodného Marsu. Príbeh síce nie je to, na čom by hra stavala, ale ako taká výplň medzi jednotlivými akciami má svoje uplatnenie.

Graficky je hra na úrovni a teda každú jednu explóziu som si náležite vychutnal, a že ich teda bolo!
Keď sa povie grafika, musí sa povedať aj ozvučenie, ktoré je rovnako podarené, takže deštrukciu nielen dobre vidieť ale aj počuť.

Záver:
Od tretieho dielu marťanskej série som si toho moc nesľuboval a nakoniec ma dokázala veľmi príjemne prekvapiť. Misie sú relatívne pestré, hra celkom slušne odsýpa, tempo je miestami až zbesilé, takže nevidím dôvod túto skvelú GTAčkovinu neodporúčiť. Minimálne ako prostriedok na odbúranie stresu funguje dokonale.

P.S. Istá pasáž poslednej misie mi pripomenula tankové misie v Halo 3, no tamojšia úroveň zničiteľnosti je len slabým odvarom.

Pro: deštrukcia všetkého možného a celková akčná stránka hrateľnosti

Proti: niekedy nudné presúvanie sa po mape

+14
  • PC 95
Tuhle hru jsem měl v časopisu Score a trvalo mi asi rok než jsem se odhodlal ji nainstalovat ale když jsem zjistil že je ve hře rozsáhlá destrukce tak jsem do toho šel. Tato hra je také kombinace herních sérii jako například (Just Cause kvůli destrukci, Saints Row kvůli tomu že to dělalo to samé studio, a GTA). Hra má poměrně slušnou délku kampan, velkou mapu, a zbraně já jsem si okamžitě oblíbil nano pušku která je velice silná, a dálkově odpalovací nalože, multiplayer bohužel už ne protože tuhle hru už moc lidí nehraje. Také jsou tu menší úpravy na zbraně a nebo lepší brnění na Aleca Masona hlavního hrdinu této hry není špatný ale mohl by být více vtipný ale jinak dobrý některé vedlejší postavy jsou dobré a některé ne například hlavní záporák mi připadá nezajímaví a příběh je takový slušný průměr. No shrnuto podtrženo hra se mi velice líbila a je zajímavá fanoušci her Just Cause, Saints Row a nebo GTA by si jí měli zahrát mě se velice líbila.

Pro: grafika, destrukce, velikost prostředí, zbraně, a nějaké postavy.

Proti: hlavní záporák je nezajímavý.

+13
  • PC 90
Zničitelnost prostředí, tak potřebná už od dob Dooma, a tak málo implementovaná, není jediná, co dělá z Red Faction výjimečnou hru (Ve skutečnosti se zničitelnost omezuje na veškeré lidské výtvory, terén zničitelný není).

Hra se ze začátku tváří nepřístupně: rozmlácené stavby drží na několika drátcích, jízdní model, to je prostě utrpení - je to jako by vám chyběl v autě volant, některé mise jednoduše nejde udělat.. ale pak se to zlomí, mise si začnete vybírat, stavby se za ohlušujícího třesku začnou bortit na vaše nepřátele a dojde vám, že tak jako vaše marťanské vozidlo by se asi choval monsterstuck v 0,376G. Mé hodnocení postupně šplhalo výše od 6/10 (kde 5/10 by u mě zasloužily hry, které neudrží mou pozornost a a proto je raději ani nehodnotím).

Příběh stojí hodně v pozadí - k boji proti aktuálním kolonistům Marsu vás přivede osobní msta. Ke svojí roli kladiva Rudé revoluce, které pošle Pozemšťana nakonec zpátky domů, jsem se slušně přimkl. Mohou za to především nezvykle nasírací mise. Nepřátelé kladou tuhý odpor i na obtížnost Normal a často se tak setkáte s obrazovkou YOU HAVE DIED! Nic zlého se ale neděje, prostě vezmete dalšího nasraného kolonistu Masona z davu, odečte se pár bodíků Kontroly a jedete dál. Možnost Save je v menu spíš na okrasu, hra se ukládá sama vždy po splněné misi, laod jakékoliv pozice vás vrátí na začátek mise. Zdraví a zbroj se samy rychle doplňují, stačí na chvilku stáhnout ocas za roh.

Red Faction: Guerilla je naprosto ukázkovým příkladem Sandboxu. Je zde značná volnost pohybu (kam nevylezete, tam vám později pomůže jetpack) a vše ve hře je podřízeno několika spolupracujícím systémům, i realističnost. K osvobození Marsu je třeba zažehnout revoltu v šesti sektorech a v závěrečné epické bitvě jednoho muže proti armádě ubránit Mars proti šmejdu ze Země, což věru není snadné Rada k poslední misi: nenechte nepřátelská BVP vybuchnout až u sebe, prioritně ničte všechno, co po vás stříli modré koule. Až přijdete o Drobečka (váš raketometný obrněnec), buďto zkuste proběhnout nebo si ulovte transportér a vraťte se s ním zpět ke komoře akcelerátoru, kde na vás čeká fungl nový stroj. :) Nezapomeňte si v domečku raketomet s naváděnými střelami, vylepšený nanogun a ještě nějaké výbušniny.. K osvobození každého sektoru je třeba v něm snížit kontrolu EDF na nulu, což provádíte plněním různých vedlejších misí a taky ničením budov EDF (pozor, neukladá se) a následným splněním misí příběhové linie. Odměna za mise bývá kombinací snížení kontroly EDF nad sektorem, halda šrotu, který využijete na upgrady zbraní a balistické ochrany, a konečně vám může narůst podpora obyvatelstva. Což je krásná věc: obyvatelé vám dobrovolně odevzdávají svá auta a když je vám nejhůř, vytáhnou z kapsy marťanský kalašnikov a položí za vás život (což zase podporu obyvatelstva mírně zchladí). Charakter vedlejších misí je dostatečně různorodý: zachraň rukojmí, odvez vozidlo v časovém limitu, ubraň s kolegy stavbu, dobyj s kolegy stavbu, zdemoluj stavbu s omezenými zbraněmi, znič konvoj a ukořisti vozidlo, coby střelec znič majetek EDF ve stanovené hodnotě. Hlavní mise - asi dvě v každém sektoru jsou každá jiná.

Každý ze sektorů je výrazně jiný - barva půdy, stavby a hlavně vozidla. Mně se nejvíce zamlouvaly ty otřískané dodávky z důlních kolonií. Prorazit svodidla mostu po zdařeném osvobození rukojmí za účelem setřesení pronásledovatelů bez snížení rychlosti má něco do sebe. Tyhle mašiny dost vydrží, ale střídat je budete i tak jako ponožky. Když je problém, vyskočíte i za jízdy a necháte volně jedoucí auto předpřipravit vám situaci. Rozjezdit budovu s důlním náklaďákem nebo rozstřílet ji dělem namontovaným na popelářském (OK, možná důlním) voze je požitek. Sektory jsou propleteny silnicemi, na kterých panuje čilý provoz a které křižují hlídky EDF v transportérech (i ty lze ukrást). Hned vedle minimapy máte indikátor hledanosti a dobré je, že hlídky reagují do jisté míry náhodně. Občas venku na ulici, i když jste "v zeleném", si prostě vzpomenou na váš ksicht (který v závěru visí na každém LCD billboardu) a jdou po vás. Střílejte do hlavy. V každém sektoru je jeden nebo více domečků, kde na vás čekají přátelé, munice, upgrady a upravená vozidla, tady vás hlídky nenajdou.

A teď k minusům, které hru srážejí ze zaslouženého trůnu bezhlavé akce. Náročnost engine umožňujícího zničitelnost si vyžádala kompromisy v grafice. To by tak nevadilo, problém je, že v té největší vřavě (a zvláště v těch řídkých případech, když hra už dvě hodiny samovolně nespadla) klesá FPS. Pod 10. Někdy i pod 5. A níž. Velmi často se ve hře objevují grafické aktefakty Masonovy "sukýnky" (GF8800GT). Nepěkně taky působí recyklace obličejů NPC. V různých oficiálních informačních kanálech vídáte následky svého řádění, TV zprávy při loadování sektoru se ale zasekávají. Ačkoliv v průběhu hry mluvili všichni anglicky, v závěru se obyvatelstvo rozmluvilo i francouzsky a německy, což možná byl a možná nebyl záměr. Je zásadní problém s 5.1 zvukem (Creative Audigy, Windows 7, stereo je v pořádku), to hra jenom sviští a piští.
To vše se u rok staré hry těžko akceptuje. Hudba a zvuky neurazí. Ovládání má konzolový feeling. Herní doba 30 hodin (na Steamu ve slevě za pusu). Replayabilita: ano. Podobné hry: Mafia, GTA.

Bugy hru znepříjemňují, ale její hratelnost ovlivní spíše málo, s Masonem a jeho kladivem se budete na Marsu cítit jako ryba ve vodě, když Mason řekne:"Tady povede moje cesta.", tak tam taky povede, bez kompromisů. A proto soudruzi: "Viva La Revolución!"

Pro: zničitelnost prostředí, mise, systém kontroly EDF a podpory obyvatel, zbraně, bugyny, náklaďáky, transportéry, rozmlacování, ničení, boření, demolice, destrukce, anihilace, rozbíjení a lámání nepřátel důlním kladivem

Proti: bugy a bugy, začátek může odradit, nejednotný design dopravních protředků, recyklace obličejů

+12
  • PC 65
Parádní destruktivní oddychovka, kterou si zprvu užije každej, kdo má rád mohutný exploze, který mocně sráží budovy k zemi. Je to v podstatě GTA z Marsu s tim rozdílem, že zde je slušná grafika, výborný exploze a absolutní zničitelnost všech objektů četně těch největších baráků. Na druhou stranu hra celkem dost zaostává v příběhu, zvuku (možná je to mojí zvukovkou, ale myslim, že je chyba i ve hře) a v pozdější fázi hry, když už nemáte co vyhazovat do povětří, přijde i nuda a stereotyp. A HW nároky jsou poněkud velký (můj PC neni žádná vykopávka a i tak jsem měl problém hru nastavit na optimální nastavení, aby šlo všechno OK). Prostor, ve kterym se hra odehrává působí hrozně depresivně (možná i lacině), ale zase naopak tvoří celkem zvláštní atmosféru. Každopádně je to hra, která neurazí a na pár hodin skvěle pobaví.

Pro: Exploze, zničitelnost, slušná grafika

Proti: HW nároky, zvuk, nezajímavé (depresivní či nudné) prostředí, s výbuchem prvního domu bouchnul i příběh

+10
  • PC 90
"Aah, this place is becoming a home again", šťastne si povzdychla žena tesne predtým, jak na ňu spadla strecha jej domu. Klasika - odpaľovacie nálože, zváračka, raketomet a chromovaný perlík, všetko lietalo vzduchom. 250 budov, 1100 vozidiel armády, proletárov, či ťažobných a stavebných korporácií, 4250 vojakov - ničil som všetko, aj to, z čoho nepadal šrot (za šrot sa nakupujú a vylepšujú zbrane). Niekedy to prinieslo problém, keď som mal zachrániť rukojemníkov, ktorí boli na poschodí a ja som zbúral schody. Nevadí, zhodil som celú budovu - dvaja hore dole, aj tak ich tam bolo dosť.

Jediné, čo som neničil, boli Skrýše partizánov, organická farmička kolonistov v Rezidencii (sektor Oáza) (Oáza mi bola všeobecne vizuálne najsympatickejšia) a obydlia Záškodníkov. Nie, že by sa mi nepáčili ľavicové teroristické skupiny, ale na Záškodníkoch bolo niečo fascinujúcejšie. Dajú sa za nich hrať Bonusové misie, ktoré sú samostatnou kapitolou hry, žiadne srandičky na pár minút!

Pri niektorých partizánskych akciách sa objavil problém - respawn vojakov, tým pádom tieto akcie sa nedali urobiť takticky ako ma to viac baví - vyčistiť oblasť snajperkou a potom plniť úlohu. Tiež ma sklamal respawn bilboardov a niektorých budov v Marťanskej rade (sektor EOS), ale väčšina stavieb ostala zničená, takže vo výsledku spokojnosť.

Po oslobodení Marsu zostali civilizované štvrte v podstate neobývateľné, partajníci (v podstate všetci kolonisti - civilisti, baníci v hre patrili k Red Faction, aj tí, čo nebojovali - romantika) si môžu postaviť nový svet, a dovtedy spať na zemi. Súžitie s nimi je časom trošku stereotypné - keď počas boja sa schovávajú za vozidlá, ktoré idú vybuchnúť (lebo horia), alebo mi rovno vbehnú pod kolesá, ale inak boli fajn.

Scenár hry prijateľný, ovládateľnosť takisto, niekedy nezmyselné misie, ale čo už dáva zmysel dnes, roku 2125?

Pro: unesiem x ton železa v batôžku!

+10
  • PC 75
Pro mě, jakožto nováčka v sérii Red Faction, byla tato hra velmi příjemným překvapením. Teprve druhá sandbox hra, která mne i přes své pustší prostředí upoutala dostatečně na to, abych ji dohrál. Destrukce budov je jednoduše jeden z nejzábavnějších gameplay prvků, na které lze dnes narazit. Je velká škoda, že se nedostaneme do více zastavěných oblastí, jelikož v městské zástavbě by destrukce opravdu vynikla. Tou nejzastavěnější je bohužel vcelku pusté Oasis. Také mne mrzí, že příběh i přes svou prvotní zajímavou filmovost nešel hlouběji směrem tajuplných technologií nalezených/vyrobených Maraudery, jak naznačila mise v opuštěném komplexu s tajemným hlasem, alebyl nakonec docela prostý a skončil dřív, než stihl pořádně začít.

Pro: Všepřitomná uvěřitelná destrukce, nápaditost zbraní, jež chytře využívají zničitelnost prostředí (nano-puška, vypařující nosníky budov; singularity bomb, vytvářející malou černou díru a následný výbuch).

Proti: Nepříliš variabilní a pusté prostředí Marsu, jednoduchý příběh, slabší design dopravních prostředků.

+9
  • PC 70
"Co to jako má bejt, že s tímhle tankem neprojedu ten prkennej barák? - podobné fyzikální skutečnosti by měly dostát větší důležitosti!" Asi podobně rozhořčeně jsem mnohdy komentoval absenci destrukce v některých (čti ve všech) hrách. Bohužel je tato vlastnost ve hrách prakticky nevídaná (nepočítám dělání děr do baráku, odpadávání zdiva, ...) a pokud bych nedostal RF:G asi bych se této vlastnosti ještě dlouho nedočkal.

RF:G je kombinace arkádové - sandboxové akce s partyzánskou příchutí, odehrávající se na Marsu, sázejíc především na destrukci. Co se příběhu týče - stačí Vám totiž asi pět minutek v úvodu hry a záhy bude ihned vědět, že zde bude hrát hlavní roli něco jiného než příběh. Neuděje se ani moc zvratů, což je poměrně škoda. Když si vezmu, že letitý kousek zvaný Freedom Fighters běžel na obdobné myšlence a přesto dokázal v průběhu hraní nabídnout několik příběhových překvapení. Bohužel podobně stroze na mne působí součet hlavních misí, kterých je něco okolo 15+ a to je na sandbox málo! Samozřejmě, že hra nabízí spoustu vedlejších aktivit, jako je povinné ničení nepřátelských budov, opevnění, mostů, skladišť, ... a nebo směsici vedlejších (zelených) úkolů, které se stále opakují (typu šlohni auto, znič támhle to, ubraň tohle, .... Kreativita při tvorbě RF:G nebyla na vysoké úrovni, pochopil bych, kdyby se opakovali vedlejší mise, ale ony i ty hlavní jsou stále na stejné brdo a ještě v malém počtu.

Hra mi vydržela (dle Xfireu) na nějakých 18hodin, což je trošku nadsazené, jelikož jsem v závěru nevěděl, jak se dostat k závěrečným misím v sektoru EOS, pomohla až rada na nějaké mongolské stránce. Takže díky své hlouposti jsem si hru prodloužil o nějakých pět hodin. A na normální úroveň se stane, že některou misi budete opakovat až do frustrace. Graficky se nejedná o žádnou bombu, ale ani o žádnou bídu. Hru bych přijal spíše jako takový „destrukční manuál pro nadšence“.

Btw. Zasazení na Mars mne z počátku iritovalo a stačilo k tomu vidět v útlém věku Total Recall, ale postupem času ve hře jsem zjistil, že to nebude tak horké ;-)

Pro: sympatický Alex Mason, destrukce, variabilita sektorů, pocit, že jsem vážně na Marsu :-)

Proti: arkádovité, v některých aspektech zdlouhavé, mise jsou takřka totožné, malý počet hlavních misí, ...

+7
  • PC 30
Čo sa dnes nazýva sandbox je v skutočnosti len taký parčík, s tu hotdogárňou, tam zmrzlinárňou a pár vreckármi. To je ako nazvať futbalový manažér hru kde si vyberete tím, nastavíte dres a potom vám to už len chrlí výsledky.

Avšak klobúk dole, kladivom rozobrať železobetónovú budovu na marse behom pár sekúnd, ktorá sa potom poskladá na vás a vy z nej bezproblémovo výdete, je proste bomba. Ešte keby tak niekto urobil simulátor žeriavnika co ovláda tú niekoľko tonovú guľu čo demoluje budovy, tak mám vystarané o zábavu do konca života. Ak by ma niekto pozoroval prvú hodinku pri hraní tejto hry, tak by si pomyslel že mi hapruje príčetnosť. Striedal sa u mňa taký ten polohlasitý smiech s hysterickým smiechom, za čo dávam palec hore.

Okrem toho, táto hra nemá čím zabaviť. Minimálna atmosféra, všetko červené - ako na zväze Smeru, nevýrazná hudba (bola tam vôbec nejaká?), nevýrazný dej (bol tam vôbec nejaký?), atď. (bolo tam vôbec niečo ďalej?). Zábava hodná tak max troch eur, na úrovni že si kúpim trend a vybehnem na hodinku na kávu.