Tuto hru jsem si užil! Od začátku do konce mě se zaujetím držela u monitoru. Opět jako v prvním díle jsem byl nadšený z variability zbraní, co se jejich funkčnosti týče. Podobně jako se zbraněmi je to s auty. Velice záleží, do čeho nasednete, vůz od vozu se liší ve svých vlastnostech, rychlost, zničitelnost, popřípadě jakými zbraněmi je vybaven.

Hlavní příběhové mise tohoto "sandboxu" byly též různorodé a proto nezačaly nudit. Častokrát mi přišly až adrenalinové.

Příběh byl jednoduchý a spíše v pozadí, ale atmosféru udržoval guerrilový boj za dobrou věc. Bylo příjemné se zadostiučiněním pozorovat jak se pomalu, ale jistě narušuje pevné a sebevědomé postavení militaristické EDF terorizující obyvatelstvo Marzu a jak odboj Red faction nabývá na síle, aby smetl utiskovatele. Viva la revolution!!!

Motivace k plnění vedlejších misí byla vcelku velká, protože vám dávaly bonusy k sympatiím v sektoru. Marťané pak mnohem raději a empatičtěji přikládali ruku k dílu, tedy prst ke spoušti a to přicházelo velmi vhod. Vedlejší mise především snižovaly míru důležitého ukazatele - kontroly sektoru Edf. Klesla-li na nulu, odemknula se příběhová mise osvobozující sektor a mohli jste vnést revoluci do sektoru dalšího.

Model destrukce teprve v tomto dílu dostává svému názvu. On samotný zvyšuje přitažlivost a zábavnost hry. Můžete si ho užívat ne jen tak, ale na nepřátelských budovách, což má samozřejmě smysl. Je to další způsob snížení kontroly EDF. Zároveň fakticky snižujete počet vojáku v sektoru - není budova = nejsou vojáci*. Také si tak připravujete půdu pro jednodušší plnění (hl. vedlejších) misí.(diskutabilní) Nebo alespoň pro klidnější pohyb v sektoru.

Je úžasné, že volnost není jen v tom, v jakém pořadí budete mise plnit, ale hlavně které budete plnit. Rozhodně nemusí být hotovy z valné většiny všechny. Netýká se příběhových.

Stěžejním nástrojem ve hře je těžební kladivo. Opravdu platí: "Když tě všechno zradilo, vem si větší kladivo!" Díky němu se obejdete beze zbraně, bez výbušnin. To je samozřejmě nadsázka. Ale přeci jen je v určitých případech lepší protivníka rozdrtit těžebním kladivem např. kvůli potřebě šetřit náboje. Doporučuji se s ním sžít, už jen proto, že se ho nemůžete zbavit.

Z hlediska hratelnosti mě potěšilo chování jednotek EDF, když je chcete srazit autem, kotoulama uskakují, kryjí se, jejich tělo reaguje na zásahy a ruší ho v pohybu či míření, fyzika EDF po nárazu vyhodí ze střílny v obrněnci, jestliže kolegové nepřítele vidí jeho smrt, jdou to omrknout. Naopak při tajném zabití se nevzruší. Jestliže protivníka zabijete tajně, či z veliké dálky nestoupne level poplachu. Takto si jde, alespoň ze začátku mise užít stealth pocit.

Někdy se může zdát, že je hra občas zběsilá a jedinou nadějí je zdrhnout než vás zaplaví vlny naspawnovaných vojáků. Avšak celkem funguje, že jde oblast vystřílet, zklidnit tak vřavu a postupovat obezřetně. (máte-li poplach nejvyššího stupně, jde to hůř)

Kolikrát ve hrách zbytečný trend sbírání všelijakých nesmyslů, zde nabývá na významu. Sbíráte totiž "salvage", který slouží jako platidlo-surovina a to se vyplatí. Zároveň je spousta možností jak se k němu dostat (i momoděk). Proto tento prvek nenudí.

A! Koukám, že už je můj koment nějaký dlouhý, tak ho utnu.

Red Faction Guerrilla je podle mého velice slušná, otevřená akce s dobrou hratelností a má hodně pák jak vás udržet u monitoru.


*aspoň v některých případech