Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

The Forgotten City

  • PC 100
Tahle hra je poklad. Vůbec nic jsem od ní nečekal, a ona mi naprosto sebrala dech. Je možný, že tuhle hru někdo vytvořil přímo pro mě? Vidí mi někdo do hlavy?

Vůbec se mi nechce tady psát nic konkrétního, protože když do toho půjdete poslepu jako já, tak vás čeká ten nejlepší zážitek. Tak zcela obecně: hra vypadá moc pěkně, sice to není grafická špička, ale vzhledem k tomu, že ji má na svědomí tak malý tým, je to obrovský úspěch. Kvalita dabingu je vysoká, málokdy budeme mít nutkání konverzace přeskakovat. Většinu herní doby se budete věnovat konverzacím, občas je tam i nějaký souboj, ale není to nic, co by nezvládl ani úplný začátečník. Boj rozhodně není středem této hry. Tím je totiž postupné odhalování příběhu a řešení situací.

Ovládání je zdařilé, vadily mi jen úplné drobnosti. Třeba to, že jsem se musel natahovat na klávesu ESC pokaždé, když jsem chtěl ukončit interakci s předmětem. Občas se taky objeví trochu humpolácký loading při přechodu mezi určitými lokacemi, ale není to časté.

Celkově je na tom hra z technického hlediska výborně. Nevšiml jsem si žádných grafických glitchů, žádných pádů, bugů - malých ani velkých. Hudba je většinou hlasitá akorát, a samotné hudební motivy jsou také příjemné.

Moc se mi líbilo, že je hra dohratelná bez výrazné frustrace. Jakožto ne příliš zdatný hráč si musím často vypomáhat různými návody, nebo dokonce použít cheaty; tady jsem ale nic z toho nepotřeboval, vždy jsem si poradil, aniž bych měl pocit, že mě hra vede za ruku. Skoro mi přišlo, jako bych hrál „herní film“, který ale působil přirozeně, a nezredukoval interakci na rychlé drcení náhodných kláves. Řekl bych, že tady můžete zažít to, o čem se třeba Fahrenheitu nebo Detroit: Become Human může jen zdát. Hru jsem dohrál asi za 8 hodin, hrál jsem to v kuse!! Málokdy mě baví hrát jednu hru takhle dlouho.

Hra má několik konců, já měl ten s označením 4/4 a byl podle mě naprosto skvělý a velmi atmosférický.

Pokud máte rádi hry se zaměřením na lore, postavy, mysteriózní zápletku a casual hratelnost, budete v sedmém nebi.

Jediné, co mi trochu nesedělo bylo, jak dopadl Sentius. Chudák dělal všechno pro to, aby kletbu zlatého pravidla zrušil, mnohokrát se bez keců obětoval, vlastní dceru, která to celé málem sabotovala (a sama pak přiznala) zamknul v kanále, a přesto na něj padl ten nejhorší trest. Za co? A proč ho ostatní neoslavovali jako hrdinu?

Taky bych chtěl říct, že něco ve stylu toho konce 4/4 jsem čekal u Assassin’s Creed 3, kde jej ale maximálně zvorali.

Pro: strhující příběh, příjemná hratelnost, velmi uspokojivý konec

Proti: nic podstatného

+20

Resistance 2

  • PS3 80
Jednoznačně mírné zlepšení. Samotné zbraně, pocit ze střelby a nepřátelé se od prvního dílu nezměnili. Za to se zlepšila grafika a celková výprava. Prostředí je mnohem různorodější a celkově živější. Přestřelky jsou více epičtější a hra se snaží často měnit tempo pomocí klidnějších pasáží. Ve kterých občas musíte zapřemýšlet nad postupem dál. Vliv Half-Life 2 je tady jasně znatelný. Hratelnost je takový crossover mezi Hal-Life a Modern Warfare. To není vůbec na škodu.

Výborné rozhodnutí bylo zapracování autohealu. Postupem času se ze mě stal velký zastánce autohealu. Střílečkám to většinou v hratelnosti pomáhá. Hry s ním jsou akčnější, dynamičtější. Nemusíte kalkulovat nad každým bodem zdraví. Nemusíte po každém povedeném zabití hned ukládat (ne, že by to na konzolích šlo). Horší rozhodnutí je omezení na dvě zbraně. Neustálé zvedání jiných zbraní ze země hratelnosti nepřidává. Je to vopruz pořád přemýšlet nad tím, jaká by se mi mohla hodit zbraň do budoucnosti. Díky tomu člověk nemá potřebu využívat všechny zbraně a jednoduše si v ruce nechá tu, co mu nejvíc sedne na první dobrou. Většinu hry. Alespoň tak to mám já. Jakmile to nemám všechno v inventáři, nemám potřebu to zdlouhavě hledat na bojišti a zkoušet.

Resistance 2 je řemeslně výborně zvládnutá akce. Zažijete v ní pocit z velké bitvy a zároveň drsný pocit neodvratitelnosti. Každá vyhraná bitva zároveň znamená rychlý postup Chiméry na jiných frontách. Každý zabitý vetřelec je vlastně přetransformovaný člověk. Můžete jich zabít stovky a tisíce se jich objeví. Chiméra má drtivou technologickou převahu a je nemilosrdná. S lidmi to vůbec nevypadá dobře.

Atmosféru umocňují obrovští bossové. Kterých je ve hře dost a jsou docela strašidelní. Souboje s nimi ale nejsou těžké. Hra vám dá jasně najevo jak na ně. Je to otázka jedné, maximálně dvou smrtí. Škoda také, že se autoři více nezaměřili na konvenční zbraně. Vetřelčí zbraně jsou sice designově pěkné, ale jejich funkce ve mě nebudili příliš pocit zabijáka. Hra na ně hodně sází. Například Auger je vyloženě berlička. Kterou jsem ale využíval hodně. Střílet nepřátele skrz zeď je takové bezbolestné.

Pro: často se měnící prostředí, atmosféra velké bitvy, měnící se hratelnost, hodně bossů, soumrak nad lidskou rasou

Proti: omezení na dvě zbraně, neuspokojivé vetřelčí energetické zbraně, souboje z bossy jsou příliš jednoduché

+20

Lara Croft GO

  • PC 65
Lara Croft GO mi přišla o něco lepší než Hitman GO hlavně díky hezčímu prostředí a na můj vkus zábavnějším puzzlům. A byť je hra stále vcelku jednoduchá, u pozdějších levelů musí hráč občas zapojit mozek, trochu zapřemýšlet a tahy si pořádně rozpočítat. I když je jasné, že díky malé herní ploše jde vyřešit většinu puzzlů metodou pokus-omyl.

I zde se jedná o docela příjemnou oddechovku, která na ploše nějakých pěti hodin nezačne nudit, a to hlavně díky novým prvkům hratelnosti, které hra hráčovi dávkuje postupně až do úplného konce. Za zvlášť povedenou pasáž považuji tu s hadem. Hra má i nějaké přídavné příběhy/DLC, které jsou daleko tužší a zábavnější. 

Graficky je hra vydařená a vypadá slušně i na PC, i když je jasné, že je ideálnější hrát hry z GO série spíše někde ve vlaku na mobilu. Lara Croft GO jako odpočinková hríčka funguje docela dobře.

Pro: Odpočinková logická hříčka na cesty, hra stále překvapuje novými mechanismy

Proti: Příliš jednoduché, levely jdou splnit naprostou haluzí

+20

Happy Game

  • PC 85
Tak prokleté, jak to jen proklít jde. Jde o vynikající, unikátní zážitek, za který se vyplatí zaplatit to skromné vstupné. Psychedelie, surrealismus, roztomilost a zvrácený horor.

Tuhle hru jsem si vybral jako první, kterou si zahraju po téměř osmiměsíčním období, kdy jsem žádnou hru pro jednoho hráče pořádně nehrál, a nemohl jsem si vybrat lepší dílo. Tato hra zachycuje to, co obecně miluji na hrách, a to je ta nespoutaná lidská kreativita v médiu umožňujícím vytvářet nezapomenutelné interaktivní zážitky. Do této hry byla vložena spousta lásky a je to jednoduše výborné umělecké dílo.

Interaktivita se scénami je bohatá, přestože je k hraní této krásné 2D puzzle hry vyžadováno pouze levé tlačítko myši. Díky interakci a řešení přímočarých, ale důmyslných hádanek se postupně odhalují neuvěřitelně zvrhlé obrazy. Často musíte počkat a pozorovat, jak se věci samy dějí na obrazovce při hádankách, podobně jako ve skutečném snu. Kurzor se znovu objeví, a tak víte, že můžete znovu interagovat. Některé puzzly jsou náročné, a dokonce frustrující kvůli opakujícím se scénám, a někdy se interakce zdají těžkopádné a zdlouhavé, ale všechno to působí konzistentně, protože vás ohromuje vzhled hry.

Ve hře není žádný text ani dabing a protagonista pouze reaguje různými milými hlesy. Hra silně spoléhá na vynikající design zvuku a hudbu, díky čemuž jsou všechny interakce velmi zábavné. V hrách od českého studia Amanita Design jsme na tohle zvyklí. Ten nový a vzrušující prvek tady je horor. Ačkoli se výjevy mohou vážně zvrhnout k děsivosti, tak je to vše roztomilé a vtipné, což sedí do prostředí nočních můr malého chlapce, kde žije spousta bizarních postaviček. Hra je unikátní a nekorektní zážitek a díky tomu jsem si ji zamiloval, protože působí tak svěže.

To, co miluji na těchto hrách je, že podobně jako ve snech je příběh jasně nedefinovaný a otevřený k různým výkladům. Dotýká se témat jako šikana, traumata, dětství a samozřejmě noční můry plné hraček, které chceme získat zpět, a tak musíme překonat svůj strach. Konec příběhu je překvapivý a dělá tu hru ještě temnější.

V životě jsem nikdy nezkusil žádnou drogu, ale jsem si jistý, že by hra mohla dobře fungovat jako nějaká zvrhlá huličská komedie/horor, protože je mimořádně imaginativní.

Upozornění: Happy Game není radostná hra.

Odemknul jsem všechny achievementy! 11 z 11 (ez 100%): https://steamcommunity.com/id/globster/stats/1206060/achievements/

Původní text komentáře v angličtině: https://steamcommunity.com/id/globster/recommended/1206060/

Pro: nezapomenutelně detailní vizuální styl, postavy a interakce, velmi originální design zvuku a poutavá synth/freak-folk hudba, unikátní a roztomilý hororový zážitek

Proti: velmi krátké (2 až 3 hodiny, malá znovuhratelnost), scénky, které nejdou přeskočit, by vás mohly trochu unavit, používání pouze levého tlačítka myši může být pracné a jednotvárné

+20

The Secret of Monkey Island

  • PC 85
Herní výzva 2021 - bod č. 3 Remaster

Původně jsem měl do výzvy naplánovanou jinou adventuru (Gabriel Knight), která mi bohužel úplně nesedla a nedokázal jsem se donutit k jejímu dohrání. Rozhodl jsem se tedy poohlédnout po jiné adventuře a vzpomněl jsem si právě na tuto. První díl Monkey Islandu jsem rozehrál již před několika lety, ale nějak se mi ho nepodařilo dohrát a trochu jsem na něj pozapomněl. Tento menší herní herní rest jsem však nyní dokázal napravit.

První, co mě na Monkey Islandu uchvátilo byl humor, který hrou prosakuje ve všech směrech. Nejvíce se ovšem objevuje u rozhovorů s postavami, kdy sami můžete volit mezi vtipnými odpověďmi. Postavy jsou dobře napsané a mezi ty nejlepší rozhodně patří obchodník, především díky neoficiálnímu českému amatérskému dabingu.

Vývojáři hry si velice šikovně poradili s šermířskými souboji, které zde nejsou jako akční minihra, jak by to nejspíše většinu napadlo. Souboje jsou zde prováděny pomocí urážek. Cílem je najít správnou urážku pro svého protivníka a tím ho v souboji přemoci.

Velmi pěkně jsou zpracované lokace, které jsou dokreslovány jednoduchou hudební vložkou. Hádanky ve hře jsou velmi často pouze o sbírání předmětů a jejich použití na správném místě, ale i o vcelku složitých rozhovorech. Jedním z takových případů je smlouvání s prodavačem ojetých lodí.

Na hře mi více méně nevadilo příliš věcí, přesto se jich pár najde. Jedním z toho je méně přehledná mapa opičího ostrova, po které cestujete a neustálé pobíhání po ní sem a tam. Tím druhým negativem jsou některé nadbytečné příkazy, které téměř za celou hru nepoužijete a mohly být vynechány.

Pro: Humor, šermířské souboje, vtipné postavy, zajímavé lokace

Proti: Nepřehledná mapa Opičího ostrova, nadbytečné příkazy

+20

The Shapeshifting Detective

  • PC 30
Her Story dokázala, že FMV hry se dají dělat dobře a zajímavě. A pak je tady Shapeshifting Detective, který jako by vypadl z devadesátek, kdyby tehdá měli HD kameru: ochotnická kvalita herců, nic moc příběh a nezábavná hratelnost, kde musíte zkoušet všechno se vším, aby vás hra pustila do další kapitoly. U FMV her ale předpokládám, že hratelnost není to nejdůležitější.

Po vypravěčské stránce však hra selhává jako detektivka, i jako mysteriózní thriller. Na detektivku dostanete minimum vodítek, kde jediné pořádné dostanete až téměř na konci hry, přestože by ani to u soudu neobstálo. Zbytek dialogů je jen balast, který má budovat "mysteriózní" atmosféru. Ale ono to nefunguje. Postavy nedávají moc smysl a pořád žvatlají to samé na 100 způsobů, nic se pořádně nevysvětlí, ono mysteriózno je takové basic a vlastně vás moc nezajímá ho objasnit a příběh nemá pointu.

Shrnutí:
Dá se to dohrát bez skřípání zubů, ale hra vám z hlavy vyšumí hned, jak zmáčknete tlačítko "odinstalovat".

6. bod herní výzvy 2021 (hardcore)
+20

L.A. Noire: The Consul's Car

  • PC 90
Kompletní hru jsem zhodnotil v komentáři, ale rozhodl jsem se ještě nějak okomentovat i její DLC. Je to popravdě asi moje první hra, kde jsem si nevšiml, že zrovna hraju DLC, protože jednotlivé případy na sebe plynule navazují a není tam prakticky žádná indície, že teď hraju něco navíc, takhle by měly DLC vypadat, ale chápu, že tady to šlo díky epizodickému formátu a nebylo nutné tu vymýšlet kostrbaté návaznosti.

Že hraju DLC jsem tedy nevěděl a dozvěděl jsem se to až ke konci celé hry, kdy jsem si zjišťoval nějaké informace. Nicméně, už po dohrání jsem oceňoval kvality tohoto případu a nakonec mi přišel ze všech na dopravním oddělení nejlepší. Byl tu zajímavý nápad s místem činu, rasistickým sousedem a zapletením jedné ambasády, čili určitě ne běžná náplň policisty z dopravního a to je vždycky fajn, když nejde o běžnou rutinu. Závěrečná honička mi připomínala scénu z mého oblíbeného muzikálu, můžete hádat z kterého ;)

Jednoduše, tohle DLC opravdu stálo za to a opravdu obohatilo obsah hry, jen víc takových.

Pro: není vidět, že by "nepatřilo" do základní hry, dobrý nápad s mezinárodním přesahem, soused

Proti: ne všichni zlí dostali za uši

+20

L.A. Noire: A Slip of the Tongue

  • PC 90
Celou hru jsem ocenil v komentáři, tak tady aspoň v krátkosti zhodnotím i toto DLC.

Poslední případ na dopravním byl celkem oříšek, falešné technické průkazy daly detektivnímu duu zabrat. Líbil se mi majitel autosalonu, který byl přesně takový, jako lidi v téhle branži jsou, ztřeštěný a otravný. Proto jsem si rád vypůjčil jedno z prodávaných aut a jízdou po městě ho učebnicově zničil, co mohlo odlétnout, to odlétlo. Na konci mi úplně nesedla přestřelka, vzhledem k závažnosti případu mi přišla zbytečně vyhrocená, ale to je jen drobnost. Celkově to byl fajn případ a jak je u této hry zvykem, nejde poznat, že se jedná o DLC.

Pro: hodně aut, majitel autosalonu, zajímavý zločin

Proti: vyhrocenost na konci

+20

Mortal Kombat 3

  • PC 90
Na třetí díl Mortal Kombatu jsem se jako malý kluk velmi těšil. Měl jsem načtené recenze z herních časopisů a nachystaný návod se všemi schopnostmi a fatalitami. Už jsem tak věděl, na jaké postavy se těšit a zhruba co od nich očekávat. Tak trochu mě sice mrzela absence mého oblíbeného Raidena, ale hodně na mě z obrázků zapůsobil Shang Tsung, na kterého jsem se těšil asi úplně nejvíc. Když jsem se konečně dostal k hraní, byl jsem doslova nadšen. A to nadšení z tohoto dílu mi prakticky vydrželo dodnes.

I z dnešního pohledu musím říct, že je hra skvěle hratelná. Oproti prvním dílům je totiž mnohem svižnější a akčnější a to především díky nové možnosti běhat a taky díky povedeným kombům. Ty i značnou část fatalit si také pamatuji již od zmíněných dětských let a to už je nějaký ten pátek. A když už zmiňuji fatality, tak musím poznačit, že jsou opravdu povedené. Sice z nepřátel vypadává neúměrné množství kostí, sem tam i víc lebek / hrudních košů najednou, ale je to prostě arkáda, tak proč ne. Ze dvojky tu zůstaly friendshipy a mnou nikdy nepochopené babality a to včetně nesmyslného omezení, kdy se pro jejich provedení tentokrát nesmí stisknout blok. Dále tu jsou tentokrát tři varianty stage fatalit, kde jsem tu poslední v metru objevil až mnohem později a taky animality, které osobně zařazuji na stejně nepochopenou úroveň jako babality.

S výběrem bojovníků jsem s výjimkou chybějícího Raidena (který má maličké cameo ve friendshipu Night Wolfa) prakticky spokojen. Velmi jsem si oblíbil Liu Kanga pro jeho jednoduché a devastující kombo, Sindel pro její řev, Jaxe pro jeho přehazování, odmaskovaného Sub Zera pro klasické mrazení, Night Wolfa pro jeho haluzově nejdelší kombo a Smokea pro jeho "scorpionský" hák.

Obtížnost hraní je relativně v pohodě, pokud se teda nehraje za Smokea, u kterého je obtížnost značně navýšena. Počítač stále podvádí, ale přijde mi, že to už není tak hrozné. Docela mě ale štve, že kromě prvních zápasů není prakticky možné udělat přehoz, protože ho počítač udělá vždy dřív (hlavně proti Jaxovi a jeho čtyřem přehozům to nemá cenu ani zkoušet). Pak je docela nefér, že počítač má se Sub Zerem vyšší účinnost stejného komba, nebo že může dělat komba jako zakončení. Naštěstí to není nic, co by se nedalo překousnout. Dále je fajn, že zmizely kredity, takže se může případný prohraný zápas opakovat prakticky do nekonečna. Finále už naštěstí není (na normal obtížost) nijak extrémně náročné jako u předchozího dílu, takže se mi to podařilo postupně dokončit za všechny postavy, včetně všech jejich zakončováků. Za velký osobní úspěch považuji, že se mi konečně podařila druhá fatalita za Sonyu, kde spousta zdrojů říká, že se u sekvence musí držet blok i běh a přitom se musí držet pouze blok.

Hudba je při hraní taková decentní a zvuky jsou takové až legendárně ujeté. Hlavně v případě Liu Kanga. Úplně nejvíc mám ale rád hlášky Shao Kahna jako "Don't let me laugh!" nebo "You're still trying to win?".

Kromě klasického "žebříku" nebo souboje 1 na 1 hra nabízí ještě turnaje, kde se mohou utkat dvě skupiny po až devíti bojovnících. Ale taky nevyvážené skupiny, což je ideální pro hraní dvou hráčů, kteří nejsou výkonově na stejné výši, čímž se šance na výhru mohou srovnat.

U trojky jsem celkově strávil asi úplně nejvíc času ze všech dílů Mortal Kombatu a jeho hraní mě baví dodnes. Trojka rozhodně stále stojí za zahrání a podle mě je nejlepší hrou z původních čtyř dílů s eventuální výjimkou v podobě MK Trilogy, která se dnes už ale nedá snadno sehnat.
+20

The Room

  • PC 80
The Room vám krásně zprostředkuje zážitek z únikové hry, a to bez stresujícího časového limitu.

Na začátku dostanete dopis od svého přítele, který vás nabádá k otevření zvláštního trezoru, který máte před sebou. Takže ho postupně odemykáte, nacházíte různé skryté části, odejmutelné části, klíče (které musíte správě složit), tlačítka, klávesy, skryté schránky a lámete si hlavu nad tím, zda by podobný trezor šel vyrobit za použití současné techniky.

Hádanky nejsou moc těžké a v případě nouze máte k dispozici automatickou nápovědu, která se zpřístupní pokaždé, když vám řešení trvá moc dlouho. Tím moc dlouho jsou míněny zhruba 2 minuty, takže mě vždycky to tiché cinknutí, které oznámilo zpřístupnění nápovědy trochu popudilo, jako by mi hra říkala „Tys na to ještě nepřišel… ? Hmm…“

Naštěstí hra nemá časový limit, takže si v klidu můžete prozkoumávat, co jste kde přehlédli nebo nepochopili.

The Room je celkem krátký, vyjde tak na pár hodin, samozřejmě podle toho, jak rychle se vám podaří jednotlivé hádanky rozluštit. Škoda jen, že končí dost otevřeně, takže nezbývá než si sehnat druhý (a třetí) díl.

Herní výzva 2021 - Pacifista (SC)
+20

Mass Effect

  • PC 90
Hráno ve verzi Legendary Edition.

Grafika je celkem pěkná a hra vypadá k světu kromě prapodivnejch animací (hlavně obličejů) v cut scénách - asi něco jako v Andromedě xD. Nemile mě překvapila zabugovanost příběhových lokací - na Ferosu se zasekli společníci na místě, na Noverii mi doslova zamrzla Shepardová a odmítala se hnout a ve finálním souboji se mi hra sekla pro jistotu komplet celá.

O nezpochybnitelných kvalitách hry jako takový se bavit nemusíme. Je to pořád super a příběhově to většinu sci-fi rpg strčí do kapsy. Ano, na tebe, Outer Worlds, koukám, Jedinej opruz je ježdění v Maku po pustejch světech a plnění side questů. Vůbec to není zábava a vlastně z toho ani nic kromě tuny lootu a expů není. Správa inventáře je taky za trest. Přecejen pár let od roku 2007 uplynulo a vychytávky jako označení více věcí najednou nebo potvrzení výběru klávesou místo myší, jsou už standard. Tyhle dvě věci mohli v rámci edice předělat a vylepšit, myslím, že by se nikdo nezlobil.

Pro: příběh, atmosféra, parťáci, dialogy, vylepšená grafika, krátký cesty výtahem

Proti: prkenný animace a ksichty v cut scénách, bugy, jezdění s Mako, správa inventáře

+20

Trust Me, I Got This!

  • PC 70
  • Browser 70
Když musím doma něco opravit, občas to nedopadne dobře, ale vždycky si nějak poradím. Pokazit však něco tak, jako v téhle hře, se mi zatím naštěstí nepodařilo, asi proto, že si dávám větší pozor, než zdejší hlavní protagonista. Hodně se mi líbilo jeho brebentění ve stylu Pilgrims. Není náhoda, že je ve hře namočeno i studio Amanita Design.

Byl jsem postaven před čtyři úkoly. Pověsit zrcadlo, zatáhnout roletu, zapojit televizi do zásuvky a pověsit obraz. Jenže při vrtání do zdi kvůli zrcadlu poruším vodovod, při zatahování rolety na okně se roleta celá zamotá, při zapojování televize do zásuvky se rozbije obrazovka, protože jí samozřejmě tahám za kabel a při vrtání do zdi kvůli obrazu to odnese elektrické vedení. Prostě se pokazí, co může. Ke čtyřem úkolům mi tak přibudou tři nové, které se však vyřeší po patmatovsku.

Za tu chvilku se toho stane opravdu hodně a nevím, jestli je láhev vína dostatečnou odměnou za mé snažení. Všechno jde, když se chce. Je třeba si jen říci: „Já to dám!“

Pro: brebentění, vtipné řešení úkolů, hudba a ozvučení

Proti: krátké

+20

Medal of Honor: Frontline

  • PS3 65
Nejsem tolik spokojen jako většina zdejšího osazenstva. Ten hlavní důvod je vysoká, až masochistická obtížnost. Frontline je asi tak stejně obtížný jako Allied Assault. Plus nemožnost uložit hru během mise. Plus nepohodlné ovládání přes gamepad. Bohužel, největší oldschool je zdejší ovládání. Žádná funkce akcelerace kurzoru. Ani možnost nějak snížit citlivost. O nějakém asistentu míření si můžete nechat zdát. Ve Frontline se míří špatně a k tomu vám dá hra jen málo věcí zadarmo.

Na větších prostranstvích musíte nejdřív nepřítele najít. Pokud se vám to podaří dřív, než vás zastřelí. Nepřátelé jsou přesní a uhýbají. Moje muška byla roztěkaná a často se mi nedařilo nácky rychle zaměřovat. Kulometná hnízda částečně střílí skrz zeď. I na to jsem si při extrémně pomalém a opatrném postupu zvykl. Opakovat misi po dvacáté je tady na denním pořádku. Já si ale dal za úkol hru dohrát na střední obtížnost. Podle zákonu pravděpodobnosti to trpělivý člověk (při dostatečném počtu pokusů) nakonec vyhraje. Otázkou je, zda je tohle ještě zábava. V některých misích (důlní vozík) ani opatrný postup nejde aplikovat.

Válka je válka a Frontline se pokouší její frustraci přenést na televizní obrazovky. Naštěstí někdy pomůžou chyby obsažené v PS3 verzi. Nepřítel se občas zasekne do zdi. Občas vytuhne, pokud utečete z boje a znova se vrátíte. Trochu to kompenzuje nemožnost ukázat oficírské papíry v tajných misích. Docela velká chyba. Naštěstí je hra hlavně o střílení, takže na nějakou tajnou misi se můžete z vysoka vyprdnout.

Po tom, co jsem si s hrou vytrpěl, musím uznat, že mě bavilo sbírat vzácné trofeje na PSN za dokončené úrovně. Evidentně s tím všichni takové nervy neměli. Každá dokončená mise bylo jedno velké oddechnutí a zároveň uspokojivý pocit z jejího zdolaní. Sáhl jsem si na dno nervů. Zahrál si zase jednou pořádný masochistický oldschool a vzpomněl si na hru Project IGI.. Díky, ale teď bych si dal raději něco odpočinkovějšího.

Pro: pocit uspokojení z každého zabitého nácká, z každé dohrané mise, z dohrané hry

Proti: nemožnost ukládání během misí, masochistická obtížnost, nepohodlné ovládání, technické chyby

+20

Czech Soccer Manager 2022

  • PC 80
Když jsem během Vánoc zjistil, že Petr Vašíček (a parta kolem něj) obnovil tradici ČSM, tak mi bylo jasné, která hra se pro mě stane hrou Vánoc léta páně 2021. Samozřejmě aktualizovaný Czech Soccer Manager 2022, který je už druhou aktualizací od hry, která mi v podstatě etablovala mládí.

Nevím, jak u Vás, ale u mě a kamaráda Marka z ulice, kteří jsme fotbalem v dětství žili, byl ČSM pojem. Bylo nám náct, hra byla freeware a navíc měla na tehdejší dobu pár mega, takže se mohla prakticky za relativních pár chvil rychlostí 12 kb/s stáhnout. To, že se před Vánoci objevila aktualizace v podobě Czech Soccer Manager 2022, do nás vlilo závan nostalgie a nadšení, kterému jsme prostě nemohli uniknout.

Na sérii ČSM je totiž zásadní to, že ji Petr Vašíček vytvořil ještě v době, kdy žádný fotbalový manažer pořádně veřejně přístupný jen tak nebyl. Vytvořit soupisky, nafotit stadiony nebo vymyslet herní mechanismy, které by nebyly úplně omezené, ale zároveň bavily, muselo stát obrovský kus úsilí. O to více si nedovedu představit, kolik práce to muselo stát vzhledem k tomuto dílu, kde se mi načítají i ligy Jižní Ameriky nebo i třetí liga české ligy (a samozřejmě i dalších evropských lig). I díky tomu jsem ihned po zapnutí vyignoroval sérii scénářů, které jsou mnohdy hodně zajímavé a zábavné, a spustil svojí první hru za SK Zápy ze třetí ligy, coby obce, která je nejblíž mému rodnému bydlišti.

V první fázi jsem do Záp vstoupil coby nový trenér. Zblblý fotbalovými manažery, které jsou objemné až extrémně a jejich načítání dalšího kola je kolikrát úmorným peklem, zde vše šlapalo jak hodinky. Neskutečně rychle, svižně a samozřejmě s pořádnou porcí zábavy. Seznámil jsem se tak se svým klubem. Zjistil, že zásadní jsou vlastnosti - fyzické a technické dovednosti. Chvíli si hrál s rozestavením a s možností strategii situovat na průniky, přihrávky, centry, popřípadě nechat strategii volně plynout. To vše podpořit procentem útočnosti od 0 do 100 procent.

Během každého zápasu je zábavné vizuální ztvárnění akcí. To se sice opakuje a navíc se dá i vypnout, nicméně některé zápasy jsem si je pouštěl docela s chutí. Bádal jsem nad tím, zdali někteří hráči hrají lépe na straně nebo ve středu, sledoval jejich hodnocení, psal si jejich nejlepší zápasy a snažil se je dávat přesně na tu pozici, kde se jim dařilo nejlépe. A co Vám budu povídat, hlavně ze začátku jsem si zopakoval proces prohra - vypnout - load, než jsem si uvědomil, že dělat se to dá i bez toho. Respektive jsem to přijal tak, jak to je.

Scénáře samy o sobě jsou fakt sranda. Nejzábavnější mi přijde ten, kde hrajete za Slavoj Houslice, omylem se dostanete do třetí ligy a snažíte se přežít. Jsou tak zábavným doplňkem do hry, která o sobě je zábavná ale už i tím, že si sami vyberete klub, který máte rádi a za ten hrajete. No a když budete mít štěstí, tak po pár sezónách Vám třeba nabídne práci národní reprezentace San Marina, která si všimne, že ve druhé lize se Zápami děláte hotové zázraky a snažíte se hlavně přežít....a oni zřejmě mají pocit, že to samé dokážete s fotbalovým trpaslíkem, jakým San Marino je.

ČSM je pro milovníky fotbalu skvělá záležitost. Řekl bych, že vytvořit aktuální soupisky všech klubů muselo dát neskutečně práce a Petr Vašíček se svými kolegy si za to zaslouží obrovský respekt. Kór, když vše nabízí formou freeware. V době komplexnosti a manažerů, které nabízí úplně všechno, co si představíte a ještě víc, než je vlastně únosné, je právě tato série příjemnou událostí. Poměrně jednoduchou na pochopení, ale náročnou na vedení klubu. Zábavnou na hraní a pro mě osobně nostalgickou na vzpomínání, když jsem s kamarádem Markem seděl na chatě na Silvestra, coby děti, a dělali ze sebe při hraní za Slavii Fořta a Vlčkem s tím, kdo dá víc gólů bude král střelců. Takové momenty jsou k nezapomenutí a jsem rád, že jsem si je i ve svých 32 letech mohl formou této hry připomenout.
+20

The Witcher 2: Assassins of Kings

  • PC 70
Hru jsem dohrál v rámci herní výzvy 2021


Dlouho jsem přemýšlel jak a co tady napsat. Problém nebyl v tom, že bych úplně nevěděl co, ale spíš jak a proč.


První věc kterou je třeba zmínit je čas kdy jsem hru hrál. Je rok 2021 a videohry jdou stále kupředu a proto nejsem schopen hru ohodnotit, tak jak bych jí hodnotil v době kdy vyšla a neměl bych zkušenosti jako mám teď.

Věřím, že W2 v době svého vydání byla úžasná videohra. Odvažuji se říct, že až revoluční.

Problém však je v tom, že jsem již hrál xx novějších her a ty byli ve všech ohledech daleko lepší a proto všichni kdo se budou divit mým poznámkám nebo mínusům - vemte v potaz stáří hry.


No abych začal. W2 je oproti prvnímu dílu zcela jistě dobrým krokem kupředu. Vynechává staré zbytečné a již nudné věci a nahrazuje je novým lepším stylem. Problém je však ten, že přidává i spoustu nových a kolikrát špatných.


Co musím hře dát za velký plus je grafika. Když vezmu v potaz stáří hry, tak i na dnešní poměry vypadá velmi dobře. 

Dalším velkým plusem je nový combat systém. V prvním díle se jednalo jen o tupou klikačku ve správný čas, ale druhý díl se již pustil do klasického nového systému a skutečně je to během hraní znát. Můžete se do hry daleko lépe vcítit a když dostanete od někoho mečem po tlamě, tak si příště rozmyslíte jak to udělat lépe.

Dalším menším plusem je Triss a s ní spojené sexuální scény. Ano mám kvalitní pornostránky, ale proč se během hry nepodívat na pěknou zrzavou čarodějku s krásnýma pevnýma… ehm… botama.


Bohužel tím mé plusy v podstatě končí a začíná ta horší část.

Obrovskou kravinou pro mě byl systém lektvarů. Je super, že si můžu vycraftit různé lektvary a všelijak se posilnit, ale ta mechanika, že si musím lektvar aktivovat jen během meditace? Proč? Tato mechanika mi nedávala absolutně žádný smysl. V praxi jsem proto lekvary nepoužíval vůbec a to je škoda. Bohužel abych je mohl používat musel bych buďto v každém boji umřít - vrátit se zpět naházet si lekvary a teprve pak jít do boje. Nebo samozřejmě je možnost mít věšteckou kouli a vědět přesně kdy kde a jaký boj se odehraje. Pokud jste již v boji, tak meditovat nemůžete a jelikož jdou lekvary vypít pouze v tuto chvíli, tak nic nevypijete.


Dalším mínusem jsou minihry. Těšil jsem se na boxerské zápasy, ale realita byla taková, že jsem dostal jen tupý styl quicktime eventu a nic víc. V praxi jdete do souboje a jako robot mačkáte tlačítka, tak jak vám hra řekne. Opět. Proč?

Obtížnost během turnaje byla také směšná. Ani finální soupeř neměl sebemenší šanci a to jsem skutečně nehrál na easy.

Nebo taková páka. Obtížnost těchto soubojů byla až směšná.

Jediné co bylo fajn jsou staré dobré kostky. Ano jsou to kostky a zde hraje velkou roli štěstí.


Dalším a asi největším mínusem pro mě byl příběh samotný. Ne že by byl vyloženě špatný, ale upřímně mi přišlo, že někdo omylem vyhodil pár stran s jeho obsahem.
Ve chvíli kdy mi přišlo, že hra skutečně nabírá obrátky a že se skutečně děje něco zásadního a zajímavého - bum byl konec. Přišlo mi to jak kdyby někdo psal příběh a ve chvíli kdy se začal rozjíždět si řekl, že to vlastně už stačí a zbytek si necháme na příště. Podle toho vypadá i herní doba, která je ještě menší než u prvního dílu.


Celkově sečteno a podtrženo. Dle mého Witcher 2 není rozhodně špatnou hrou, ale spíše nedodělanou. Věřím, že v době vydání to byla pecka a hodnocení tomu i odpovídá, ale v dnešní době prostě od hry očekávám víc než klikání tlačítek během boxu a příběh který v tom nejlepším skončí. Pro fanoušky bych řekl, že je W2 povinnost, ale pro člověka co na Geraltovi až tak neujíždí? Klidně skipněte a běžte na W3. V podstatě o nic nepřijdete.

Pro: grafika, oproti 1 nový soubojový systém, triss a s ní spojené scény

Proti: klikačka během boxu, nulová obtížnost během turnaje, příběh který v tom nejlepším končí

+20

It Takes Two

  • PC 85
“Ty vole…my jsme v 1/3“. Takto nejako okomentoval Garret naše hranie It Takes Two po cca 4-5 hodinách hrania. Na koniec hry sme sa dostali po 14 hodinách (tak mi to píše Origin) a Garret to opäť vystihol veľmi presne “o púlku kratší a cajk”. Súhlasím, podpisujem, hough, fajka zhasla.

Na ITT som sa tešil. Tvorci Hazelight Studios ma veľmi potešili už svojou prvotinou a ITT malo podobne skvele našliapnuté (opäť ide o coop only hru), no menej je niekedy viac. Väzenské prostredie Hazelight Studios prvotiny tentoraz vystriedal farebný svet hopsačiek a jedno mega-epické dobrodružstvo dvoch rozvádzajúcich sa manželov.

Autori nabúchali ITT takým obsahom, že som žasol. Každý level je iný, postavičky majú vždy iné schopnosti, alebo používajú iný predmet, alebo iný spôsob pohybu a vďaka tomu je hra tak variabilná, že sa na ňu musí skvele pozerať. Mimochodom, grafické spracovanie si tiež zaslúži uznanie.
Problém je ale v tom, že hra má dosť svižné tempo, nízko položenú obtiažnosť a keď sa hrou prebíjate ako nôž maslom, tak rýchlo nastupuje nuda a stereotyp a nepomôže jej nič, ani lietanie, ani akčné rpg, ani lietanie na raketke, ani mortal combat, ani originálne coop činnosti a hádanky alebo milión rôznych minihier. Na konci každého levelu je boss, aby sa hráči trochu zapotili, ale pre bežného gejmera nebude ani jeden boss nič iné ako drobné zdržanie pred ďalším postupom v hre.

Okrem (podľa mňa) naťahovanej hernej doby inak nie je nič, čo by som hre vytkol. Všetko je krásne plynulé, bugy sa nám vyhýbali, ovládanie reagovalo presne, prostredie aj nepriatelia boli spracovaní originálne, proste je to chuťovka, na ktorej je vidieť, že sa jej autori náležite venovali. Keď si teraz rekapitulujem, čo všetko sme robili v hre a čo všetko sme ešte prehliadli, tak rozumiem, prečo vyhralo ITT ocenenie hry roka 2021. Má to len ten jeden drobný háčik a Garret to opäť vystihol veľmi pekne “hra roka 2021, která mně nebaví hrát”. Náš problém bol zrejme v dávkovaní hrania, hernom tempe, alebo čo ja viem v čom. Pritom na každé hranie som bol vždy zvedavý, lebo som vedel, že ma čaká niečo nové.

Dodatok (3 dni po prejdení ITT s Garretom): Začal som hrať so 7r synom a tá hrateľnosť je úplne iná. Na minihrách trávime ďaleko viac času a aj bossovia sú teraz väčší oriešok a hlavne sa zmenilo herné tempo. Tam, kde sme s Garretom prechádzali bez väčších problémov, sa teraz so synom občas trápime. Tempo je pomalšie a máme čas nasať atmosféru každého levelu a to je fajn.
Dodatok 2 (24.01.2022): Dohrali sme to. Nie je tomu čo vytknúť okrem dĺžky. Mohlo to byť kratšie.

Hra odohraná v rámci EA Passu za 4 E mesačne.

Pro: variabilita levelov, schopností postáv, hádaniek, technické spracovanie, bez bugov

Proti: mohlo to byť kratšie, ale niekto iný by povedal presný opak, zbytočne dlhé príbehové animácie

+20

Prince of Persia 2: The Shadow and the Flame

  • PC 80
Prince of Persia 2 je jeden z důvodů, proč před rozehráním hry nečíst komentáře na DH :D. Spousta lidí si totiž stěžuje na časový limit a na obtížnost hry. Když si pak procházím jednotlivé hry a čtu, že Tubular Worlds, Lion King, Prince of Persia 2 nebo Rayman jsou těžké hry, ani se mi moc nechce je rozehrávat. Tubular Worlds je nehratelná šílenost s životností raketky v jednotkách vteřin a Lion King co do obtížnosti pravděpodobně navrhoval Satan. Když pak ve společnosti těchto titulů najdu pokračování Prince, tak jeho rozehrání odkládám dlouhé roky... až do letošních Vánoc.

Prince of Persia 2 je pravým pokračováním staršího bratříčka. Vše je větší, bombastičtější, barevnější a ano, hra je složitější. Princ se oženil se svou milovanou princeznou a žili spolu šťastně dlouhých 11 dní. Jaffar však nebyl dostatečně mrtvý a zaujal princovo místo, zatímco princovi propůjčil podobu žebráka (viz působivé intro). Nebyl žádný div, že byl princ vykázán z trůnního sálu a po efektním úprku oknem naskočil na odplouvající loď. Tady však opět zapůsobil Jaffar a loď ztroskotala. Princ skončil na pustém ostrově.

Prince of Persia 2 obsahuje 14 levelů, tedy o dva více než první díl. Časový limit se zvýšil ze 60 na 75 minut a navíc nestartuje hned od začátku hry. Do spuštění odpočtu jsou mezery mezi levely vyplněny filmečky. Ty posléze ustupují a animace přicházejí pouze při změně herního prostředí a jinak hráč může pouze pozorovat, jak opadává listí ze stromu.

Vše, na co jsem si v jedničce stěžoval, bylo opraveno. Hra přináší častou změnu prostředí, víc druhů nepřátel a graficky je to vše k nakousnutí. Ani zvuky nejsou špatné. Technologicky byla hra na svou dobu skvělá a ani dnes nepůsobí zastarale. Po úprku z paláce následuje kratičká epizoda na ostrově. Na něm princ navštíví podzemí které jako kdyby vypadlo ze světa Mayů (kde se asi vzali v Íránu?). Následně princ navštíví rozvaliny opuštěného města, ptačí chrám, aby se poslední level odehrával úplně někde jinde - jeho prostředí je originální a je vidět, že si s ním autoři hodně pohráli. Změna prostředí přichází přibližně každé čtyři levely.

Během hraní mi vadila jediná věc - sloupy. Je to něco, co mi vadilo už u prvního dílu, ale zde je to extrém. Ve hře může nastat situace (a také často nastane), že podpěrný sloup stojící v popředí obrazovky se nachází zrovna na místě, kde se nebohý princ snaží umlátit nějakého nepřítele, a tak mnohdy znemožňuje vyhrání souboje. Asi by nebyl úplně marný nápad, kdyby byly sloupy při průchodu herní postavy průhledné.

Jak jsem již uvedl, nepřátel přibylo a jsou značně originální: V hlavním městě se fackujeme s palácovou gardou. Podzemí je obýváno nesmrtelnými kostlivci, kteří jsou sice podprůměrnými šermíři, ale zato se rádi vracejí k neživotu - zas a znova. Ruiny města obývají hadi a hlavy medúz. Hadi mi nevadili. Řídil jsem se znalostí z jednoho cestopisu, kde tvrdili, že většina uštknutí hady se stává lidem, kteří se hada snaží zabít. Proč tedy zabíjet něco, čemu se můžeme vyhnout? Oproti tomu hlavy medúz jsou noční můra a na jeden útok klidně uberou i tři životy. Navíc se špatně trefují. Se slabým mečem jsou opravdu postrachem a ani po nalezení lepší čepele není boj s nimi jednoduchý. Za mě se jedná o nejtěžšího protivníka ve hře. Konečně ptačí chrám je obýván ptakohlavy. Ti jsou skvělými šermíři, i když kvalit Turka z 8. levelu Prince of Persia 1 nedosahují. Tuto zdánlivou slabinu však kompenzují svými počty. A dostanete-li se mezi dva útočící ptakohlavy, můžete si skládat requiem.

Kromě nepřátel nám "zpříjemňují" pouť různé pasti. Zatímco jeskyně jsou prošpikovány nášlapnými plošinkami navázanými na foukačky a občas někde vyvěrá láva, ve městě a v chrámu potkáme kráječe, které vyjedou ze stěny a přeříznou prince vejpůl. Je zajímavé, že je tento architektonický prvek na dvou odlišných místech ve hře. Že by stejný dodavatel? V ptačím chrámu dále narazíme na lis. Kromě toho nás čeká standardní lezení a skákání po plošinkách, z nichž některé se propadají a nově přibyla i otáčecí propadla. Hráč se tedy rozhodně nenudí.

A jak se to celé hraje? Zatímco Prince of Persia 1 jsem proběhl v suchém triku za dva dny, na prvodohrání druhého dílu jsem potřeboval týden. Není to hra, která by se dala dokončit na jeden zátah. Celkově je hratelnost postavená na tom, že musíme mít perfektně nacvičenou nějakou část levelu a poté, co ji dáváme s prstem v nose, naběhneme do první následující pasti. A tak pořád dál. Tento způsob postupu hrou zdánlivě znemožňuje časový limit, ale jen zdánlivě, protože mezi levely je možné (a nutné) ukládat. Některé levely obsahují checkpointy a je možné ukládat i u nich. Hratelnost tedy vypadá tak, že si člověk level nebo jeho část natrénuje, následně ho proběhne "naostro" a může uložit. Za 7 dní jsem hru spustil 57x a ideální herní doba na jedno spuštění je 20-30 minut. Pak následuje frustrace. Ale hra je férová. Každá překážka má své řešení, které když objevíme, tak ono původně šílené místo proběhneme jako nic. Jako příklad může sloužit skok z padající plošinky přes ohromnou šachtu v 11. levelu. Na tomto místě jsem se rozmáznul asi 20x, než jsem objevil to jediné a optimální místo, kde se odrazit ke skoku. Z něj naopak je skok úspěšný cca v 9 případů z 10. Poté, co jsem toto místo natrénoval, jsem postoupil dál, abych následně sletěl z ještě větší výšky na podobném místě o pár desítek metrů výš. Obtížnost hry není nehratelná, ale souhlasím s Andrewovým hodnocením "vysoká" obtížnost (Excalibur 18). Rozdíl mezi náročnou výzvou (Prince of Persia 2) a nehratelnou šíleností (Lion King) je v možnosti ukládat mezi levely.

Závěrem chci říct asi následující: Nenechte se vyděsit ostatními komentáři. Hra je zábavná. Obtížnost je náročná, ale férová a hra patří mezi ty, jejichž dohrání se v hráčském portfoliu vyjímá zlatým písmem. Prince dvojku mohu každému staromilovi jen doporučit. Jen nevím, co měl znamenat ten cliffhanger na konci.

Pro: Starý dobrý princ na steroidech - vše je větší, hezčí, obtížnější.

Proti: Sloupy.

+20

Ghost of Tsushima Director's Cut

  • PS5 90
Herní výzva 2021 - 8. "Herní nášup" (Dohraj hru včetně alespoň jednoho obsahového rozšíření.)

Ghost of Tushima ukazuje, že základní koncept Assassin's Creed vůbec není vyčerpaný, jen je potřeba, aby se vývojáři zaměřili na to hlavní - příběhovou kampaň s vypilovanou hratelností, chytlavým dějem a zajímavými postavami. A přesně to se v případě herního dobrodružství samuraje Jina Sakaie povedlo.

Lze namítat, že i otevřený svět v Ghost of Tsushima je povětšinou prázdný a vedlejší aktivity se opakují. Je to pravda, ale právě soustředěnost na dobře vymyšlenou příběhovou kampaň vyzvedává hru nad konkurenci od Ubisoftu, která se naopak snaží hráče zavalit co největším množství aktivit, jejichž zdolání jej od dosažení zdárného konce dělí.

Vývojářům ze Sucker Punch se také podařilo vystihnout přitažlivost feudálního Japonska a kasty samurajů, aniž by přitom zabředli do přehnané exotizace a orientalismu - o tom ostatně svědčí kladné přijetí hry ze strany japonských kritiků. Meditování, skládání haiku a pronášení vzletných tezí o bojovnické cti je tu akorát na to, aby člověk nasál atmosféru, ale nepřipadal si u toho jak v nechtěné parodii. Samotný děj hry a její mechaniky navíc otevřeně reflektují právě spor mezi přísnými zásadami samurajského morálního kodexu bušidó a pragmatickou, konsekvencionalistickou morálkou.

Pro: atraktivní prostředí feudálního Japonska, vysoké dramatické kvality

Proti: klasická prázdnost otevřeného světa

+20

Pilgrims

  • PC 80
Pilgrims je parádní jednohubka. Je to velmi pěkná a milá hra, odehrávající se v kresleném světě, ve kterém jsem rychle získala celou mapu, po níž jsem běhala sem a tam, než jsem přišla na to, co lidé a pohádkové bytosti, které tma žijí, potřebují. Hrála jsem za tuláka, který se potřeboval dostal domů. Šlo o opravdu pohádkovou hru, kde nechyběl drak, princezna ani čert.

Vývojáři od Amanita Design opět nezklamali. Hra má příjemné zvuky a vtipné hlášky. Tedy ono se tam ani tak moc nemluví, ale občas sem tam něco někdo prohlásí co tady chceš? Abych věděla co mám dělat a co kdo potřebuje, stačilo sledovat obrazové bubliny, které mi napověděly.

Jediná škoda je, že je hra moc krátká. Jedná se opravdu o jednohubku, protože na její dohrání mi stačila necelá hodinka. Na druhou stranu hra přímo vybízí k opakovanému hraní.

Pro: vtipné milé zpracování, hezký příběh

Proti: krátké

+20

Plants vs. Zombies 2: It's About Time

  • Android 20
Je pravda, že studio PopCap, které první díl této hry vyvinulo, se defacto na druhém dílu již nepodílelo. Po obrovském úspěchu jedničky bylo studio PopCap za 750 milionů dolarů odkoupilo společností EA. Ta obratem propustila 50 zaměstnanců studia, včetně Matt Nutta, zakladatele PopCapu a tak druhý díl vznikl již plně v režii EA. A jak to tak u her od EA bývá, více možností s sebou také přináší více cest, jak z nebohého hráče vysát buď peníze, nebo jeho čas na sledování reklam. 

Po zapnutí hry tedy odkliknu dvě celoobrazové reklamy, které mi nabízí “Great Deals”, ale mě nezajímají, a dostávám se do hry. Vlastně. Nejdříve musím vybrat “Today” odměnu. Skvělé, už jdu tedy do hry. Vlastně, ještě mi tu vyskočila “January” odměna za dnešní den. Díky EA. A už jdu do hry. Fakt.

Samotné hraní probíhá jako v původním díle. Máte tedy určitou sadu rostlin, které si hráč vybere pro obranu proti hordě zombie. Oproti původnímu dílu zde ale Dave, hlavní hrdina, cestuje napříč časem, protože se snaží získat své Taco, které si chce dopřát v jednom konkrétním složení. Proto ale musí cestovat do minulosti. Hra tak hráče provádí různými časovými úrovněmi, od Egypta, přes časy pirátů, navštívíte divoký západ apod.. Tím jak hráč postupuje odemyká další a další rostliny, kdy každá má zcela unikátní vlastnosti. Jedna plive oheň, další slouží jako zábrana, jiná zmrazí zombíky, či další jim na hlavu střílí kostky másla, čímž postupující nemrtvé zpomaluje. Samotný koncept hry je opravdu zábavný a návykový.

Jenže, kromě martýria na začátku při spuštění hry čekají hráče ve hře neustále se zobrazující reklamy a ohromné množství mikrotransakcí. Po odehraném levelu je tak nutné sledovat reklamu. Mazaně tuto formu obtěžování ale EA do hry zařadí až od druhého světa, kdy hráče již hra baví. 

Oproti původnímu dílu je zde ohromné množství rostlin. Celkem můžete vlastnit 165 rostlin. Omezení ale je, že na bojišti jich můžete mít najednou pouze maximálně 7 druhů. Některé druhy navíc nelze používat všude. Slunečnice nebude v noci produkovat sluníčka, za které si rostliny kupujete a je nutné použít jiné rostliny. Tak jako rostlina požírající náhrobní kámen asi nebude příliš platná u pirátů na pirátské lodi. Rostlin je tedy opravdu mnoho, hra ale nutí hráče rostliny obměňovat. Ze všech rostlin lze během hry klasickým hraním získat “pouze” 68 druhů, dalších 97 už jsou tzv. prémiové rostliny. Některé lze získat přímo za reálné peníze, jiné za drahokamy, které se získávají v drtivé většině případů za…. reálné peníze, případně za mint bonbony, které lze získat plněním různých misí v rámci světových žebříčků či dalších dílčích úkolů. Rostliny z dalších sad lze získat za prémiové semínka, které opět hráč může získat z bojů o pozice v žebříčcích, či v Piñata misích. Tyto mise jsou již samozřejmě notně obtížné a pokud se vám je nepodaří splnit na poprvé, můžete je opakovat. Pokud zaplatíte. A platit můžete buď mincemi ze hry, kterých si hráč trochu vydělává postupem hrou, nebo si je může koupit v obchodě za reálné peníze, případně jako platidlo v některých případech funguje sledování reklam. 

A aby toho nebylo málo, každá rostlina má 10 - 20 levelů. Pro postup na další level potřebuje hráč semínka a herní měnu. Nejzákladnější rostlinu na maximální 20 level tak hráč dostane za celkovou investici 5 788 semínek a více jak 350 000 mincí herní měny. A to těch rostlin ve hře je více jak 150. Částky, které autoři požadují za upgrade rostlin nejdou běžnou hrou našetřit v žádném případě. Pokud tedy hráč chce ve hře nějak rozumně postupovat, bude se muset stále dokolečka účastnit eventů, boje o tabulky, neustále sledovat reklamy apod., přičemž k samotnému postupu příběhem se tak v pozdějších fázích hry dostane spíše výjimečně. Případně lze sáhnout do peněženky, nakoupit si diamanty, herní měnu, kdy do hry lze investovat i desetitisíce korun a pak bude po problémech.

Hra je v jádru velmi, velmi zábavná. Bohužel, druhý díl je prolezlý reklamou kam se člověk podívá, případně nutností platit za všechno. Jediné co není nějak zpoplatněno je hlavní postup samotnou hrou. Ale vzhledem k tomu, že k němu bude hráč potřebovat hromady rostlin, jejich vylepšení, bude je muset pěstovat (a odemykat květináče za diamanty), tak ve výsledku tuhle “hru” doporučit nemohu. Takhle je hra z větší části, stejně jako další množství mobilních her, spíše stroj na peníze pro EA, než něco, co by mělo hráče především zabavit.

Pro: Samotné jádro hry je velmi zábavné, příjemná vizuální stránka

Proti: Neuvěřitelné množství mikrotransakcí v jedné hře, neustále obtěžující videoreklamy

+20 +21 −1