Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Grand Theft Auto V

  • PC 90
GTA sa konečne vymanilo z pseudo drsňáckeho gangsta štýlu predošlých dielov. Aj prostredie bolo fajn; mesto, predmestie, pláže, zapadákov, hory, zvieratá a štetky... v porovnaní s GTA 4 obrat o 100% k lepšiemu. Neviem napísať, ktorá lokalita sa mi viac páčila.

Dej bol zábavný, prepínanie troch rôznych postáv mi pomohlo zabezpečiť zabitie 55 hodín môjho života a 850 virtuálnych životov príslušníkov bezpečnostných zložiek. Každá z postáv má odlišný charakter a každá je svojim spôsobom sympatická, hlavne Trevor je nákazlivý, minule keď som bol vonku, som mal chuť dať niekomu šupu, nech padne na zem, len tak zo srandy, ako to robil Trevor. Jeho lichôtky ľuďom sú úchvatné: „Why, oh, why do you exist?“, je súcitný aj s policajtmi: „...I know you were bullied in school.“ a vie aj džentlmensky privolať taxík: „Stop your fucking car!“ Páčili sa mi jeho Rampage misie, ako že „Zabi 20 hipsterov“ a podobne. Niekedy som len tak chodil po meste a rozbíjal autá a zastávky kladivom. Skoro rovnako zábavné bolo chodiť po meste s Franklinovym rotvajlerom a nechať ho útočiť na ľudí. Avšak, za ničenie a bezvýznamné zabíjanie už nedostávate body ako v prvom diely, a navyše policajti sú vám rýchlo za zadkom a ARO a kaucie sú predražené. Počas misií sú dokonca za takéto aktivity penalty vo forme nižšieho ohodnotenia dokončenia misie.

Hlavné misie možno prelínať s bočnými misiami bez pošramotenia deja. Medzi najlepšie misie patrí u mňa misia Monkey Business, kde karma v podobe mojich nábojov dostihla vedcov, hoci ich stačilo knokautovať pažbou. To za tie opice. V misii Paleto Score cestou z banky, ktorú ste práve vykradli, s chuťou postrieľate zamestnancov bitúnku. Po kúpe lodeničky Sonar Collections môže zase hráč zbierať toxický odpad, zachrániť morský svet a aj zarobiť si, postupne až 690 000 $. Aj málinko ďalších drobností sa dá v hre nájsť, ktoré pobavia hráčov z radov ekologických hipisákov, napríklad, Michaelove smoothiečko, ktoré má vždy pripravené doma na kuchynskej linke, vegán Reed Tucker v talk-show na Chatterbox FM, dve vtipné reklamy v rádiách na vege bio potraviny, a ešte k tomu je v hre niečo podobné ako beh pred býkmi – a vy ste v roli býka... teda, kravy! Skúste si tiež zadať do internetového prehliadača na mobile slovko „freegan“. Medzi menej zaujímavé misie patrí bočná misia od Chucka, ktorý ponúkne Trevorovi lov jeleňov. Chucka som zrazil, v záujme záchrany životov jeleňov. Bohužiaľ, Chuck sa vždy zázračne vylieči a onedlho lov ponúka opäť. Veľmi vítaná bola aj možnosť prepnutia kamery na pohľad z prvej osoby, ktorú som používal pri bojoch, a aj vďaka ktorej som mohol v roli Michaela lepšie dohliadať na svoju dcérku.

Zabudnite na to, že môžete finančne prežiť zo ziskov z nehnuteľností, ktoré si kúpite, ako tomu bolo vo Vice City, v tomto diely sa mi investované peniaze zďaleka nevrátili. So zarábaním peňazí je tu vcelku problém. Väčší balík peňazí som získal až po odohratí poslednej misie hlavného deja a ani ten mi nezaručil dostatok peňazí na kúpu ani jedného z najdrahších troch objektov: golfového klubu Los Santos, divadla Ten Cent a kina Tivoli. Peňazí na apgrejd zbraní a tuningu áut je ale dostatok už v ranej fáze hry. Pre mňa bolo ale zbytočné tuningovať kradnuté autá, lebo nenastala situácia že by som prešiel viac ako 200 metrov bez toho aby mi nejaký blázon neuhol z chodníka a nezafŕkal nový lak. Iba autá, ktoré vlastním, nikdy nezmiznú, ani keď ich nechám stáť kdekoľvek, a keď sa mi zničia, onedlho ich mám opäť pred domom. Preto som peniaze rozhadzoval na drahé autá, ktoré sa dajú kúpiť online cez mobil, a Trevorovi som kúpil tank za 3 milióny a registroval ho na sexzoznamku.

Nič mi teraz nenapadá, čo by som napísal, že mi v hre chýbalo... možno kombajn? Na mapke je veľa lokalít a možností, ktoré som objavil až po dokončení hlavného deja, keď som sa túlal po krajine, a veľa som ich ani neobjavil. Bavilo ma to, avšak pre mňa je toto jedna z takých hier, ktoré sa hrajú len raz.
+19

Hard Reset

  • PC 70
Hard Reset Redux je návratem ke starším časům hlavně, díky sbírání lékárniček a občasného hledání tajných cest, jak získat vylepšení pro zbraně. Hned první věc co hráče oslní je cyberpunkové prostředí plné neonových reklam a pochmurné budoucnosti, kdy se lidstvo dostalo na práh vyhynutí, díky strojům které vytvořili a ty se snaží lidstvo zničit.

To je tak asi vše co je potřeba znát k příběhu, zde slouží jen k odůvodnění proč hlavní hrdina ničí stovky různých robotů. Je jich několik typů, čekal bych jich ale více druhů přeci jen jsou hlavní náplní hry.

Zbraně jsou dvě na bázi střeliva a elektřiny, plus katana na blízko. Nalezené vylepšení pak pro obě varianty odemyká různé varianty od brokovnice, RPG, railgun, granátomet, miny apod... Vylepšení lze taky použít pro vybavení hrdiny že získá více nábojů, životů, štítů atd...

Důležité je, že je to zábava ničit vlny agresivních robotů, k tomu využívat i prostředí plné výbušnin a elektřiny. Ale je potřeba si to rozumně dávkovat, jinak se hratelnost přejí. Je to dobrá odreagovačka, ale nic jiného zde nenajdete než jen střílení a hledání vylepšení pro zbraně.

Chybí zde ještě nějaký větší přesah a mohla to být vynikající záležitost s neotřelou atmosférou a prostředím. Takhle je to slušná střílečka, která docela rychle skončí, ale zábavu nabídne solidní. Čekal jsem že to bude horší, ale Hard Reset překvapil v dobrém slova smyslu.
+19

Mass Effect 3: From Ashes

  • PC 90
Přestože mise na Horizon, kde DLC začíná, neoplývá zábavností ani propracovaností, přináší s sebou něco naprosto úžasného, skvělého a nedocenitelného. Nového společníka, kterého musíte milovat. Javik je všechno, co jste od Protheana neočekávali, a krom zajímavého náhledu do posledního cyklu a na celou válku s Reapery vám poskytne spoustu zábavných debat, hlášek a situací. I přes neschopnost ME3 prohloubit vztahy s novými charaktery se rázem zařadil na druhé místo hned za Garruse.
Z DLC jsem tedy nadšená. Nebo jsem byla, dokud jsem se tady s komentářů nedozvěděla, jak to s ním vlastně je. Musím uznat, že mi to zanechalo hořkou pachuť na jazyku a jen tak na to nezapomenu. Hodnocení kvůli tomu snižovat nebudu, protože Javik si těch 90% zaslouží. Mám však o důvod víc zvažovat, jestli ode mě EA ještě někdy uvidí nějaké další peníze.

Liara: "Protheani byli tak úžasní! Vyspělá osvícená civilizace, která dovedla galaxii k míru a přinesla obrovský technický a kulturní pokrok. Jsou vzorem pro nás pro všechny!"
X
Javik: "Když se za našeho cyklu sešlo tolik různých ras na jednom místě, říkali jsme tomu trh s otro... ehm... večírek na uvítanou do impéria."
Javik: "Plížit se do kasina je neefektivní. Měli jsme raději zajmout rukojmí a po jednom je střílet, dokud by nám nevyhověli."
Javik: "Ty zotročené rasy si nic jiného nezasloužily. Kdyby za něco stály, tak by nás porazily."

Pro: Javik, nový společník, Javik, humor, Javik

Proti: Cena

+19

Soldier of Fortune II: Double Helix

  • PC 85
Soldier Of Fortune 2: Double Helix je druhý díl slavné střílečky. Kdysi byl tento druhý díl pro mě oblíbenější než díl první, po letech a po několika dohráních obou dílů však musím konstatovat, že je to spíše jednička, která se stala legendou.

Začátek hry vypadá na první pohled velice lákavě. První mise se odehrává v Praze a srdíčko českého hráče zaplesá. Bohužel, zároveň je to mise, která se příliš nepovedla a rozhodně patří mezi ty nejhorší mise v celé hře. Od druhé mise je však hratelnost mnohem lepší a dosahuje kvalit prvního dílu.

Mezi mé oblíbené mise vždycky patřily akce v Kolumbii, odehrávající se v krásně zelené džungli a která má na můj vkus úžasný hudební doprovod, a mise na Kamčatce, která vrcholí systémem laboratoří a výzkumných zařízení.

Brutalita, která byla tak známá z prvního dílu, se samozřejmě vyskytuje i zde a ještě o něco propracovaněji, a to i z důvodu lepšího a detailnějšího grafického zpracování než v prvním díle.

AI protivníků je na slušné úrovni, zbrojní arzenál je více než vyhovující a celková hratelnost výborná. Přesto se neubráním pocitu, že první díl je přeci jen o trošičku hratelnější a levelově propracovanější. Nicméně i Double Helix je skvělá pařba, která rozhodně stojí za těch několik příjemně strávených podzimních večerů s panem agentem Johnem Mullinsem.

Pro: Mise v Kolumbii a na Kamčatce, hratelnost, zábava

Proti: Horší zpracování první mise v Praze

+19

Lands of Lore: Guardians of Destiny

  • PC 60
LoL2 trpí syndromem "pokračování, jenž nenaplnilo očekávání", dá se říci, že z klasického dungeon crawlu nám vznikl klikfest "ala Diablo" z vlastního pohledu, kterýžto je místo RPG prvky říznut adventurou.
Pokud se přesuneme do alternativního vesmíru, ve kterém nikdy nevzniklo LoL1, zjistíme že se zase až o takový průser nejedná. Do rukou se nám dostane lesklá,pevná krabice s Lutherem na obalu, hezky zpracovaný manuál s tutorialem jak přežít první kroky v tomto světě a také čtyři plná CD, naplněná až po okraj digitalizací a animacemi jak to tehdá uměl jen Westwood.
Základní premisa není vůbec špatná, ocitneme se v roli Luthera,syna Čarodějnice Scotie, jenž zlobila a škodila (podobnost sloganu s jistou výkonnou mocí státu je zcela náhodná) místnímu království, avšak byla poražena, upálena a pravděpodobně i snědena.
Syn se na to stejné připravoval v místním žaláři, jenže se mu z vězeňské stravy udělalo nevolno a tak se jednoho rána změnil ve velice silnou vobludu, zamordoval stráže a po přeměně v malého ještírka vycupital na svobodu (to vše se dozvíme v hraném intru, inu, výprava byla velkolepá).
Následně se transformujeme zpět do lidské podoby a je již jen na nás, jestli najdeme protilék na tu naší "nemoc" a do toho se ještě následně zamíchá boj o moc mezi místními "dávnými" (obdoba božstva) a my se rázem staneme postavičkou na jejich šachovnici.

Variabilita prostředí je tady také obsažena - projdeme se v jeskyních, ohřejeme se v tropické džungli, budeme se bát v pavoučích jeskyních, navštívíme obrovský hřbitov, prozkoumáme ruiny starodávného města, abychom se následně vydali až na vrcholky zasněžených hor.
A tady někde se to posere, hory jako takové jsou fajn, ale vede z nich cesta do části zvané citadela, kde se víceméně adventura zvrhne v nepovedenou FPS.
V Citadele na nás čekají desítky stejných poletujících nepřátel, kteří se respawnují, dokud jim nevypálíme jejich líhniště a dokud je nevybijeme všechny, neposuneme se dále. Odtud vede cesta do města starobylých v oblacích, zde na nás čeká debilní design, rádoby prostorové hádanky a pasti, celkově hnusné zpracování a žádné NPC, odtud se dostaneme do ještě hnusnějších pavoučích jeskyní, které radím proběhnout no odtud spadneme do "laboratoří" a nějaké místní obdoby kanalizace, kde nás následně čeká na úplném konci další debilní klikfest při zabití místního záporáka.
Opravdu, poslední třetina hry mne znechutila a musel jsem se přemáhat abych se do toho pustil a také jsem rezignoval na vlastní rozum a šel do toho s návodem a byl rád, že už to celé skončilo.
Fakta: inovativní přístup ke zpracování multimediálního dungeonu (Stonekeepu to vyšlo tedy lépe..), použitý 3D engine také nepobral příliš krásy.
Pak tady máme mutaci hlavního hrdiny, kteréžto se dá využít k řešení zapeklitých situací (ještírek oplývá magickou silou, ale hovno vydrží. Klasika člověk univerzál a nakonec vobluda oplývající silou ale mdlým rozumem tj.neumí kouzlit). Čas od času je třeba použít interakci s okolím a něco někam přesunout, atmosféra by se tady také našla, první 2/3 jsou zpracovány nápaditě a nenudí.
Ale takovou třešničkou nakonec je množství zakončení, celkem je jich 9 (tři z toho jsou animace smrti hned na začátku v jeskyních) a zbytek je dle toho jestli hru ukončíme jako hodný Luther či zlý Luther - ANO! je tomu tak, v některých částech hry můžeme ovlivnit charakter hlavního hrdiny a dle toho mít konec - všichni žili šťastně / jsem zlý badASS a nakopu vám prdele.
Inu nebýt toho (dle mého) nezvládnutého zakončení hry, asi bych hodnotil více.

Dle GoGu jsem nad tímto veledílem strávil necelých 17 hod.

Pro: Zajímavé nápady na svou dobu nevídané

Proti: Moc krásy to ani asi ve své době nepobralo, nezvládnutá poslední třetina hry

+19

Dark Souls II: Scholar of the First Sin

  • PC 70
Proti jedničce doznal několika změn vývoj postavy. Atributy ovlivňující životy, staminu a nosnost jsou tři proti původním dvěma, resistance nestoupají automaticky s každým dalším levelem (životy ano, byť maličko) a pro úspěšné uskakování je důležitá odvozená vlastnost Agility spolu s mechanizmem invincible frames (na základě ATN a AGI). Už neexistuje ukazatel humanity, po smrti se snižuje maximální hodnota zdraví a to postupně až na polovinu maxima (s použitím speciálního prstenu na 3/4), obnovit lze použitím speciálního předmětu u Bonfire. Jinak jsem absolutně nepochopil, proč je nutné k level-up navštívit jedno NPC v hubu místo toho, aby to šlo u každého ohně, je to zbytečně otravné (před samotným level-upem navíc musí nutně pronést několik stále stejných vět).

Změn doznalo také základním vybavení, Estus Flask je na začátku jedna, další je třeba rekonstruovat z nalezených Shards. Zajímavý herní prvek představuje pochodeň, je možné ji zažehnout u Bonfire (a dalších míst) a zapalovat jí rozličné hořlavé předměty (chápu lidi, co v jedničce po zkušenosti se dvojkou v Tomb of the Giants říkali „Kde je ta zatracená pochodeň“).

Prostředí je pestřejší než v jedničce, ale nepůsobí dojmem konsistentního celku. Téměř úplně chybí zkratky (nekoná se tak údiv typu "jé, tady jsem byl před deseti hodinami") zato je možné se bez jakéhokoli vysvětlení od začátku teleportovat mezi již objevenými Bonfire. Jednotlivé levely na sebe nenavazují logicky, jakoby autoři dostaly za úkol naprat za sebe všechno možné bez nějaké ucelené vize. V počáteční vesnici projdu portálem dolů směrem k moři … a dostanu se nepochopitelně k troskám něčeho, co typově připomíná Anor Londo. Projdu doly a přes výtah ve větrném mlýnu přijdu … k lávou zatopené pevnosti. Něco na způsob středoamerické vesnice pokračuje do doupěte pavoučího bosse, z kterého člověk vyjde do malé knihovny s jednou útočící postavou. Perlička je v SotFS drak oddělený od Old Dragonslayera padacím mostem (od mala zjevně nerozluční kamarádi).

Samotná kvalita lokací je velmi proměnlivá, od nádherných (Heide’s Tower, Doors of Pharros, Drangleic Castle, King’s Passage, Shrine of Amana, Undead Crypt) přes průměrné (Majula, Forrest of Fallen Giants, Brighstone Cove Tzelbora) či rozsahem a obsahem z hlediska singlu zhola zbytečné (Cathedral of Blue, Undead Purgatory, Lord’s Private Chamber) až po slabé (No-Man’s Wharf, Shaded Woods) či vyloženě odfláklé (Black Gulch a zejména The Gutter, jestli něco skutečně nepotřebovalo ve dvojce reinkarnovat, tak to byl rozhodně Blighttown).

Boje doznaly dost velkých změn. AI je agresivnější a nepřátel je více (verze SotFS dokonce počty nepřátel proti původní dvojce navýšila, což bylo asi to poslední, co bylo třeba), zbytečně mnoho situací v porovnání s jedničkou ústí do "stunlock death" či vyloženého nepochopení toho, na co jsem právě umřel (v jedničce mi to bylo pokaždé naprosto jasné). Nepřátelé se (krom bossů a unikátů) respawnují pouze 12x, pak už ne (respawn lze vynutit vstoupením do Covenant of Champions, které boje ztěžuje, ale dá se z něj zase vystoupit).

Bossové představují bohužel další krok zpět. Počínaje příliš mnoha "rytíři v brnění" (Pursuer, Dragonrider, Old Dragonslayer, Ruined Sentinel, Two Dragonriders, Looking Glass Knight, Velstadt The Royal Agis) přes recyklaci stejných bossů na různých místech (7x Pursuer, Flexile Sentry, Ruined Sentinels) až po vynucený boj proti několika současně (na což hra v singlu absolutně není stavěná (Ruined Sentinel, Skeleton Lords, Belfry Gargoyles, Two Dragonriders).

Další věc, která dvojku zbytečně sráží dolů, jsou laciné vysíračky. O nutnosti vracet se kvůli každému level-up až do základního hubu už byla řeč. V počáteční fázi hry jsou dost protivní Haides Knights (v původní dvojce nebyly a tak to mělo také zůstat), pro již zmíněného draka místo původního "dvojkového" rytíře totéž. Další klasický příklad je metrový rantl u Belfry Sol Bonfire, díky kterému při teleportování k němu musím projít celé Belfry Sol. Jiný případ jsou sochy, limitující průzkum (nikdy není jasné, která z nich k něčemu je a která ne, dost odkameňovacích hůlek má člověk až na konci hry) nebo nutnost používání Pharrod Cube (na začátku jich je poměrně málo a nepoužívají se pouze k odemykání cest, kdo má dopředu vědět, která odemče třeba past). Bílí duchové v bílé mlze (tato pasáž byla skutečně o oči) nebo respawnující se duchové v Undead Crypt jsou další krystalická ukázka designérských omylů.

Stran technické stránky věci bych zmínil vylepšené UI, které má nicméně pořád k dokonalosti daleko. Proč je oddělená položka sloužící k vybavování postavy od samotného inventáře? Kapitola sama pro sebe je grafika, hra nakonec vypadá jinak než v betaverzi, čímž se ztrácí další spojitost s jedničkou (o atmosféře nemluvě, někdo dvojku výstižně charakterizoval jako Light Souls).

Za mě coby nástupce geniální jedničky zklamání. Celá hra na mě působila tak, že Director nepochopil, v čem spočívala síla jedničky (dvojka je jediný díl Dark Souls, kterému nešéfoval Hidetaka Miyazaki, protože si odskočil k Bloodborne). Není problém udělat hru těžkou pomocí kombinace vysokého počtu nepřátel, designérských chyb a vysíraček, ale je umění udělat hru těžkou a přitom férovou.

EDIT: Pod dohrání všech tří DLC jsem trochu zvedl hodnocení (z 65 na 70). Přestože mi na hře spousta věcí stále vadí, tak jsem se od ní díky DLC neodtrhl i po dohrání základní hry pěkných pár hodin, což jde.

Pro: zajímavé herní prvky typu pochodní, pestré prostředí

Proti: nekonsistentní svět, horší vyvážení bojů, vysoká obtížnost má do férovosti jedničky daleko

+19

Mass Effect 2: Arrival

  • PC 65
Poslední dvojkový přídavek by se měl hrát jako poslední. (Jaká to inteligentní a geniální věta.) Nicméně je to tak.
Vcelku slušná atmosféra a příběh točící se kolem reaperského artefaktu a nadcházející invaze hráče sice zaujme, ale možná bude mít nekalý pocit, že je trochu uspěchaný. Nebýt těch skvělých soubojů a několik cool momentů, jednalo by se o DLC "bez duše", což si série Mass Effect fakt nemůže dovolit. Posledních deset minut hraní bylo ale správně nadupaných, taktéž konec v podobě spekulace, zda ten čin v rámci "většího dobra" byl opravdu nutný, byl fajn. A taky tu konečně uvidíme naživo toho dědu Hacketta

Souboje jsou zde vynikající. Zejména protože Shepard zde pojede převážně sólo, takže hráč se možná bude muset mnohem více spoléhat na Shepardovo schopnosti, než jak býval zvyklý. Zejména mi přijde úžasná "stand your ground" část, kde Shepard musí zdolávat jednu vlnu za druhou, dokud nepadne. DLC jsem hrál 2x a zatím se mi ještě nepovedlo vydržet až do konce, byl jsem příliš líný si to nahrát. Ale v budoucnu hodlám celou trilogii dohrát na nejvyšší obtížnost, s čímž souvisí i konečné zdolání této části, takže se hodlám dost majestátně vykoupit!
Silně doporučuju hrát až po skončení hlavní dějové linky. Za prvé to příběhově dává větší logiku, vzhledem ke Colektorům a posledních několik sekund finální ukázky původní hry, a za druhé mi přijde daleko hustější, když Shepard mluví s pravou podobou Harbringera a ne s jeho colektorskou skořápkou. Pokec s Harbringerem je navíc jeden z nejmajestátnějších částí celé trilogie, konečně spolu prohodí pár slov budoucí nejslavnější lidský hrdina všech dob a největší a nejstarší z Reaperů. Proto si toho pana H. dosyta užijte, ve trojce už necekne ani slovo.

Docela slušný přídavek, ale rozhodně bych ho nepočítal k nejlepším, Shadow Broker, Kasumi a Overlord rozhodně lepší.

Pro: Souboje, pan H., slušná atmosféra

Proti: Uspěchané, mohlo být delší

+19

Battlefield 1

  • PC 75
Hledáte zajímavý singl, nebo očekáváte historickou přesnost? Ruče pryč. Singl je plný špatného patosu a nejlépe poslouží jako tutorial k ovládání vozidel. Po třetí sekvenci jsem se k singlu nevrátil. MP je naopak boží. Moje jediná BF zkušenost je s Bad Company 2 a BF1 mi přijde stejně zábavný, jen má ještě obrovské plus v neotřelém zasazení s neobvyklými zbraněmi. Jako jo, v 1. světové asi nestřílela polovina vojáků automaty a ta druhá nejezdila v tolika tancích, že to pomalu připomíná World of Tanks, ale snad se shodneme, že to není v MP podstatné. Ještě je fajn, že zde není důležité jen sbírat fragy. Na nejvyšší příčky tabulek se můžete dostat třebas i jako medik s mizerným K/D ratiem.

K tomu výborná optimalizace (2K na Ultra v pohodě 60fps), zábavné operace a skvělá grafika, kde vám zejména zablácené mapy vyrazí dech. Ta atmoška tam totiž je. Když si navíc lehnete, bláto se vám přilepí na zbraň. Koupě nelituju ani náhodou.
+19

Dragon Age: Inquisition - Jaws of Hakkon

  • PC 65
Už jsem někdy zmiňoval, že průzkumnice Harding je vlastně nesmírně sexy ženská? (na to že to je prašivá trpaslice?) Až právě díky tomhle DLC jsem si to uvědomil, stejně jsem pak maličko zalitoval, že jsem ty flirtovací možnosti při rozhovoru s ní nedával. Oh well, tak snad při příštím rozehrání. Mimo obdivování fyzického vzhledu sympatické průzkumnice však bude hráč obdivovat i velice pěkný terén a prostředí, jenž mu DLC nabídne. Velice barevné a na oko příjemné textury ho budou doprovázet téměř na každém kroku při prozkoumávání téhle více neznámé části Thedasu. A ta rozmanitost je taky pěkná, jednou to jsou listnaté lesy, následně tropy, oranžové vrchoviny a taky osvěžující pobřeží. U kterého je navíc kmen Avvarů, který byl podle mého snad nejzajímavější částí hry. V podstatě tu děláte dost podobné píčovinky, jako v původní hře, tedy sbírat crystaly, uzavírat rifty, řešit puzzle z observatoří atd. Což někoho může srát, ale mně osobně to zas tolik nevadilo, protože toho nebylo přehršle. Příběh je vcelku fajn, nicméně příliš nezaujme. Je ukončen vcelku slušným, na dvě části rozděleným finálním boss fightem, který musím pochválit především kvůli oné první části, kde jsem se fakt zapotil.

Společníci tu opět mají nejrůznější komenty na události hry, což vždy velice oceňuju. Dopročuji s sebou hodně brát Solase btw. No a co se těch fightů týče, je to v podstatě úplně stejný, jako kdybyste prozkoumávali jakoukoliv jinou oblast v původní hře, takže nic speciálního. Silně doporučuju hrát až PO dohrání hlavní dějové linky, jinak se tady přespříliš nabušíte, a finální souboj v původní hře bude hotová brnkačka. (Už především protože tu získáte dost možná nejlepší obouručák z celé inquisitorské série.)

Byť má lokace DLC překrásné barvy a vizuál, plus celkem dobře do toho všeho zapadá onen příběh, přesto je to někdy kvůli průměrným fightům a nezajímavým úkolům občas nuda. Kdo nemá rád na DA:I to assassinovské sbírání collectables a WoWkařský feeling, bude ho DLC asi dost srát.
Pro mě to ale bylo vcelku zábavné DLC, který si při příštím rozehrání sjedu ještě jednou. Snad jen abych mohl balit slečnu Hardingovou.

Tímhle komentářem konečně ukončuji tu (aspoň pro mě) už krapet únavnou sérii
komentů biowareských DLC. Zaplať pánbů!

Pro: Lokace, barevné, Avvaři, ten příběh nebyl špatný

Proti: Nezajímavé side questy, průměrné fighty

+19

Hitman: Absolution

  • PC 90
O Hitmanovi som už niečo počul a videl, ale osobne sa mi ho nikdy nechcelo hrať. Preto som nevedel do čoho idem. Avšak, hra ma veľmi prekvapila a dokonca ma aj bavila.

Príbeh ma do seba vtiahol od prvých minút a neprastával ma prekvapovať až do samotného konca. Toľko možností čo hra ponúkala bolo neúrekom. Mohli ste ísť celú hru stealth, alebo všetkých zastreliť ba dokonca ste nemuseli zabiť ani muchu (samozrejme okrem hlavných cieľov). Ja som sa vybral cestou stealthu, ale keď sa niečo nevydarilo musel som siahnuť po zbraniach. Niekedy sa mi podarilo prejsť nejakú lokáciu bez zabitia. Ciele, ktoré Hitman musel zabiť bolo dostatočne veľa na to, aby hra neubehla veľmi rýchlo. Mohli ste ich zabiť normálym spôsobom, alebo tak, aby to vyzeralo ako nehoda. Prevliekanie do rôznych prevlekov bolo výborné, najviac ma bavila misia v kukuričnom poli, kde som sa prevliekol za strašiaka. Hneď to malo hororovú atmosféru.

Filmové cutscény boli najlepšie, lebo aspoň tie mi išli nad 60fps. Grafika bola pekná. Soundtrack bol taktiež pekný a počúvateľný. A to nehovorím o atmosfére, ktorá bola vynikajùca a niekdy mi z nej naskočila husia koža. Dialógy boli dobré, len škoda že titulky som si som zapol až v 3/4 hry.

Za poskytnutie kľúča ďakujem Krezovi.

Čo dodať na záver? Hitman ma veľmi prekvapil a preto som mu udelil aj také hodnotenie. Toľko veľa možností čo sa dá v hre robiť, to asi v inej hre nenájdeme.

Pro: Hitman, príbeh, postavy, grafika, soundtrack, atmosféra, veľa možností,...

Proti: Nič dôležité, čo by hru kazilo.

+19

Re-Volt

  • PC 80
V roce 1999 jsem hru rozehrál u jednoho kamaráda, hráli jsme ji celkem dlouho (několik dní) a užili si spoustu srandy. Znovu jsem ji rozehrál až letos, právě kvůli těm milým vzpomínkám z dětství.

Světe div se, hra vůbec nevypadá na 17 let starou věc, ale od letmého pohledu by se klidně mohla zařadit mezi běžné závodní hry, které jsou dnes chrleny v nejrůznější kvalitě. Grafika byla, už co si jako dítě pamatuju, tehdy opravdu skvostná a to si udržela dodnes. (Skvostná neni, ale pěkná jo).

Režim závodění s autíčky na dálkové ovládání je taky fajn, podobou zkušenost jsem měl jen s Micro Machines a Micro Machines 2: Turbo Tournament, tedy se staršími kousky s pohledem shora. Re-volt však nabízí pohled buď za autíčkem, nebo i z něj (respektive jeho pozice), takže hra má pořádný spád. Power-upy v podobě různých rachejtlí, balónků s vodou, nebo přídavné tužkové baterky jsou také velmi užitečné, daly vzpomenout na legendární Death Rally.

Hra nabízí několik režimů. Od jednotlivých závodů po šampionáty. Právě v šampionátu jsem měl postupem času obrovské problémy, protože moje autíčko nebylo s to stíhat ty nejlepší, takže jsem se často nekvalifikoval do dalších závodů. Až posléze jsem přišel na to, že lepší autíčka se dají odemykat i v jiných režimech hry (jízda na čas, sbírání hvězdiček...) a pak už byla celková výhra v šampionátu otázkou několika povedených závodů.

Re-Volt je parádní hra, sám jsem byl překvapen, že mě i dnes pořád bavila jako kdysi, i když jsem od roku 1999 pár podobných titulů už odehrál. Někdy se ke hře zas vrátím. Nejpozději za dalších 17 let ;)

Pro: parádní hratelnost, dobré tratě, těžká, ale spravedlivá, nestárnoucí

Proti: možná už okoukaný koncept, ale je to jeden z jeho zakladatelů

+19

Dragon Age: Inquisition

  • PC 60
Byl listopad, podzimu čas, a tak si Jaryn řekl, že s nevyhnutelným příchodem kruté zimy nadešla ta správná chvíle si opětovně zahrát nějakou tu oblíbenou pařbu, ať ty chladné večery taky nějak odsýpaj. I šáhnul po prvním Mass Effect, který si konečně mohl užít při skoro nerušených 60ti fps. Když už byl u toho, dal si i dvojku. A trojku. A jaksi taksi ho chuť na bajovér nepřecházela, tak se odvážně znovu pustil i do Dragon Age: Origins v té naději, že v této předvánoční náladě by jej snad mohl konečně bavit. Nebavil. Ale dal si rovnou i dvojku, která sice velmi úkrutně doplatila na šibeniční dedlajny a všelijaký hokuspokus v managementu, avšak přesto (či proto?) s pár modifikacemi pořád jde o herně ten zdaleka nejzábavnější a nejchytlavější díl. Taky nejkratší, takže no hard feelings. Nu a to se vám takhle myšlenka s myšlenkou sešla, a Jaryna posléze nenapadlo nic lepšího, než se hodinu mrdat s Keepem bo #geniusinventions (vůůůbec by nebylo lepší něco takovýho zakomponovat přímo do hry jako volitelný dodatek k tvorbě postavy, vůůůůbec ne), a posléze svůj výtvor importovat do Inquisition a razit pokusit se tu ohyzdně překouřeně dlouhou šarádu dohrát podruhé. A povedlo se!

Rád bych napsal, že omluva za dvojku je z Inkvizice cítit každým cloumem, se sílou tvarůžek v tašce po čtyřech hodinách v autobusu. A vono to tak většinově docela i je. Želsatanovi ta hra ale obsahuje i pár věcí, které z té úpřímné omluvy dělají takovou tu rozkošnou omluvu na styl "ano, předtím jsem zrobil strašnou chujovinu, omlouvám se. Ale podivé, co jsem zrobil teď! No není to krásné? Báječně jsem ti to vynahradil, žeó? Žejo? KURVA ŽEJO?!" Totiž...

Inkvizice je nádherná. Lokace za lokací člověku pokojně brada zevlí na stole, ať už člověk trajdá po pískem zamořeném Západním Přístupu nebo živoucně zelených Smaragdových Hrobkách. Blbý ovšem je, když hra člověka svým způsobem nutí si tu lokaci projít a užít jejím tempem, nikoliv hráčovým. Obyčejně bych takovou výtku měl na situace, kdy jsem hrou nucen spěchat a kvůli tomu si to nestihnu užít, nicméně DAI má opačný problém - se svou absencí sprintu, trestuhodně pomalými mounty, otřesnou skákací mechanikou, odfláklým nastavením kolize (to, co vypadá jako hromádka tří větších šutrů, po kterých by každý normální člověk s funkčními končetinami bez sebemenšího problému přelezl, je kolikrát ve skutečnosti klouzačka) a vyloženě prostředníčkovým umístěním mnoha questových itemů, je člověk prostě nucenej v každý ty lokaci trávit nezdravě hodně času a všude se trmácet k uzoufání unyle. A aby bajovér potvrdil, že si za touto kombinací bombastických designérských rozhodnutí stojí, je tu Syčící Pustina. Jako správná pustina je obrovská a prázdná a ještě k tomu tma jak v řiti, no opravdu radost prozkoumávat!

Inkvizice je umně napsaná a hráči představí hned několik úpřímně zajímavých, povedených postav. V kombinaci s dobrou hudbou některé momenty a scény chytaj za koule způsobem, jakým by to méně zkušení developéros prostě nedali. Ostatně, poznávání postav a vyvíjení vztahů s nimi mě na hře bavilo nejvíc. K tomu pár variabilních perliček jako quest s císařovnou, War Table minimise, soudy...tak schválně, jak pomrdali tuto složku? Skyholdem! Skyhold se totiž podřizuje té stejné mentalitě, jako ostatní lokace, takže krátké prokecnutí tří postav může klidně zabrat půl hodiny, a to jen kvůli tomu treku ad absurdum z jedné části Skyholdu do další. Doteď, ani po dvou kompletních dohrání, si s přesností dokonce ani nepamatuju, jak jsem se to vlastně dostal od trůnu do Cullenovo kanclu.

Inkvizice má obstojnou hratelnost, pakliže pohlížím jen na vybrané pilíře, zatímco u těch zbylých zohledním jen koncept. V rámci tvorby a další úpravy vlastního vercajku je až mimořádně uspokojivý - takřka každá zbraň a kus hadru se tu dělí na několik částí, přičemž na každou lze použít jiný materiál a získat tak odlišné staty. Pak se k nim stejným způsobem dají vytvářet i extra kusy, např. má oblíbená Smrtící Brutální Odolná Rukojeť (ano, takto mé dílo hra pojmenovala), a runy pro dodatečný damage. Craftění je tu větším časožroutem, než u leckterých her výhradně o craftění. Chuť craftit podporuje hon za matrošem. Hon za matrošem podporuje poctivou exploraci. Poctivou exploraci si už člověk bohužel v každé lokaci užije nanejvýš hodinku dvě bo #geniusdesigndecisions. Krom toho tu vlastně už je jen ten hlavní pilíř hratelnosti, a sice souboje - hrál jsem na nejlehčí obtížnost, protože mě souboje od samého začátku v podstatě jen nudily a prudily. Né protože by byly nudné z hlediska napětí nebo snad konceptuálně špatně navržené, ale kinesteticky mi to prostě přišlo naprosto o ničem. A čekal jsem, že když přepnu na nejlehčí obtížnost, hra pochopí, že chci mít souboje za sebou co nejrychleji, abych se víc nerušeně mohl věnovat téj exploraci a tomu prohlubování vztahů. Ani hovno. I na nejlehčí obtížnost jsem musel dbát na správné výbavě těch správných druhů, na výhodné synergii mezi našimi schopnostmi, atd. I na nejlehčí obtížnost mě o level vyšší pavouček vedle tábora totálně rozdrtil. Po dvou minutách brutálně nezáživného boje. Pavouček.

Možná jim křivdím, možná to tak vůbec nemysleli, ale já to tak holt vnímal. No a co včil s tím, když to člověka v podstatě nebaví hrát bo 90% času tráví na hlavním zmrveném pilíři, ale zároveň v tom nachází tolik krásy a chce si to prostě dát znovu kvůli postavám a příběhu a jiným volbám? Áleluja za PC platformu, neb existují módy a cheaty, které mnoho toho otravného de facto eliminují. Díky tomu, že jsem hrál PC verzi, jsem si z toho mohl udělat ten glorifikovaný dating simulator, který jsem od toho od začátku chtěl!

Ale kvůli tomu určitě žádný procenta přidávat nebudu, žeó.

Doporučuju:
War Table bez čekání
Rychlejší looting
More Banter
Lepší skener
CE table od Steva A. (lítací čít!)
A taky doporučuju hrát za/mít permanentně v partě válečníka s Charge Bullem. Vcelku úspěšně to ten sprint nahrazuje.

Původně dohráno za lidského mága, posléze rozehráno za qunari zlodějku, nyní dohráno za elfího válečníka. I na nejlehčí obtížnost, s lítacím čítem a dalšími urychlovacími mody, přeskakováním mnoha dialogů, totálním ignorováním kodexu a hromadou nedodělaných vedlejšáků, mi to furt zabralo necelých 80 hod. To chceš.

Pro: Audiovizuálno; Craftismus; Scénářium; má to své momentky čiré brilance - namátkou první setkání s drakem, objevení Skyholdu a následná "korunovačka", mnoho výsledků mnoha variabilek, aspol...

Proti: ...jen je věčná škoda, jak nudně a nasíroucně se to kolem a kolem hraje.

+19 +20 −1

Oxenfree

  • PC 70
Oxenfree u mě bohužel selhává tam, kde by měl být nejlepší - ve vyprávění a postavách. Duchařské storky nejsou zrovna můj šálek kávy, ale ty povedené rozhodně ocením. Zde se však ztrácí pod nánosem překombinovanosti, věčného pochodování a tím souvisejícího nudného pindání běžných filmových středoškoláků. Inspirace nejen osmdesátkovými horory je samozřejmě zjevná na každém rohu.

Potěší, že se zde nehraje na žádné gore radovánky, ale jde čistě o hardcore duchařinu. Nijak originální dějově ani hratelností (až na fajn zakomponování radia), ale za to se sympatickou možností tvořit si vlastní příběh a vztahy přes dialogy. Škoda, že je v nich nutné tak nesmyslně rychle odpovídat, že odpověď občas prostě propásnete.

Oxenfree má skvělou atmosféru, zajímavou stylizaci, krásně zasněnou hudbu a v neposlední řadě výborný voice-acting. Bohužel to celé ale nějak nefunguje. Už před půlkou hry mi bylo vlastně úplně jedno jak dopadne a dohrával ji vcelku otrocky. Je to velká škoda. Hra měla našlápnuto na mnohem větší zážitek.
+19

SUPERHOT

  • PC 65
HERNÍ VÝZVA 2017 Č.5: Překvapivě zábavná hříčka, která si je přesně vědoma limitů svého konceptu a tak trvá dvě hodiny a ne víc. Když se hýbete vy, hýbou se i věci a panáci. Když stojíte, panáci a věci se hýbají tak pomalu, jako kdyby stáli. Cílem je vymlátit vždy v úrovni všechny panáky a to za pomocí zbraní, nebo objektů ležící okolo. Zbraně můžete panákům brát. Hra má velmi svižné tempo a drží si ho celé dvě poctivé hodiny hraní. Poslední pětina hry je nejspíš nejzábavnější.

Grafika se omezuje na černočervenobílou paletu, která je čistě funkční a společně se stylizací dělá hru dobře vypadající, i když ne zrovna originálně. Vše je udělané čistě a jen aby se vám lépe vymlacovali panáci. V poslední části hry dostane i hráč schopnost převtělování se, která ale spíš koncept trochu rozbíjí a spíš vám ani nepřijde na mysl. Hrát bez ní je efektnější a přirozenější.
Příběh je úsměvný, ale do konceptu hry zapadá dobře a jinak volnou sérii úrovní aspoň nějak částečně drží pohromadě. Pomáhá si hodně vizualizací a za to mu patří plus. Zvuky zbraní a ozvučení obecně je taktéž čistě funkční, neurazí a ani nenadchne.
Škoda jen, že některé úrovně jsou udělané evidentně rychle halabala.

Všehovšudy se SUPERHOT dá máloco vytknout. Je to příjemná a rychlá oddychovka. Skončí v momentu, kdy kdyby trvala ještě hodinu déle, už by začala hráče štvát. Nic víc od ní nečekat a budete spokojeni. 23 euro je za takovou legraci nejspíš docela dost, ale ve slevě nelze než doporučit. Ve vašich chladných a prázdných životech zaplní jeden zimní večer.

Pro: stylizace, akce, délka, vizualizace narace, oddychové

Proti: některé úrovně neoplývají zrovna komplexností nebo dobrým designem

+19 +20 −1

Blood II: The Chosen

  • PC 60
Po dlouhé době jsem si zahrál Blood II: the Chosen, protože jsem tuto hru kdysi hrál, ale nedohrál nebo si to nepamatuju :)) tak jsem si ji vybral do první kategorie herní výzvy 2017.
Nečekal jsem žádné potíže, ale ty přišly a s hrou jsem se celkem trápil, i když nakonec jsem byl úspěšný a hru dokončil. Ještě že tam jde udělat „Save“ kdykoliv.
Trápení spočívalo jak v nedostatku nábojů a života (takže obtížnost i když jsem zvolil střední), tak občasné sekání a časté pády hry.
Bossové mi až takový problém nedělali jako někteří nepřátelé jako například sakra přesní a všímaví vojáci. Nebezpečnější a odolnější nepřátele jsem často kvůli úspoře nábojů vynechával prostým proběhnutím kolem. Občas jsem měl problém najít cestu díky tmavému prostředí.
Na to jak je hra stará tak bych pochválil nápaditost prostředí i rozmanitost nepřátel i počet zbraní které jsou ve hře dostupné. Asi nejvíc mě pobavila Voodoo panenka.
Jak jsem se s hrou trápil tak jsem si ji po dohrání měl chuť zahrát znovu.

Pro: rozmanitost neřátel a zbraní, deisgn některých levelů

Proti: Tmavé prostory, pády hry

+19

Need for Speed

  • PC 65
Čím víc jsem to hrál, tím míň mě to štvalo, až jsem si na to zvyknul a nakonec si to ježdění docela užil...

Need for Speed se tváří filmově a příběhově. Po vizuální stránce se mu to daří. Grafika je pěkná, navíc šikovně propojená s hranými scénami. Když se v garáži odehrává scéna s živými herci, v pozadí se může objevit vaše vytuněné auto - a to působí hodně dobře. Když ale odhlédneme od vizuálu, ona filmovost se začíná vytrácet. Příběh, dál-li se to tak nazvat, je složen jen z těch hraných scén v garáži či hospodě. Banda tydýtů si povídá o věcech, které nikoho nezajímají způsobem, který je nezáživný.

To třeba takové The Crew, byť příběh mělo taky dost mělký, mělo aspoň nějaký ten říz. Navíc v The Crew se příběh částečně odehrával za jízdy - tady jsou ale kecy a závodění dvě zcela oddělené složky.

Ale dost keců, hlavní je závodění. A musím říct, že v jádru není špatné. Řízení aut příjemně balancuje mezi arkádou a simulací a je poměrně realistické. Auta se chovají odlišně a i při vlastnoručním poladění to je hodně znát. Takže samotné ježdění je bezva. Co je ale horší je skladba závodů - na můj vkus moc driftu (hlavně otravný “driftovací vláček”) a málo klasických závodů. Taky obtížnost je taková zvláštní a neodhadnutelná. A mimochodem, ve hře by podle všeho měl být obsažen i drag. Za celou dobu hraní jsem na něj ale ani náznakem nenarazil. Nechápu to a je to škoda. Když to shrnu: pocit z ježdění je bezva, pocit ze závodění je slabší.

Tuning aut se tváří hodně realisticky, ale velkou legraci jsem si s ním neužil. Jen jsem měnil barvičky. Každopádně motor a řízení jde ladit hodně do detailů.

Co hru sráží nejvíc je ale všechno okolo. Po zapnutí jsem si připadal jak v jiném vesmíru - takhle divné ovládání jsem snad ještě neviděl. Iritující třeba je, že mapa nejde posouvat a ovládat myší. Pak mě napadla spásná myšlenka - gamepad! Tak jsem ho vytáhnul a najednou to všechno bylo překvapivě intuitivní. Ta hra je prostě dělaná pro gamepad a nedomyšlená pro klávesnici. A co je taky dost hrozné, je absence pauzy! Prostě to nejde zapauzovat.

Dlouho jsem si přál, aby přišel nový Need for Speed, který by byl důstojným nástupcem mého oblíbeného Undergroundu 2. Tenhle díl to ještě není…

Herní výzva 2017, kategorie 8. "Pokračování příště!"

Pro: V jádru bezva ježdění a závodění, realistický tuning

Proti: Nejde zapauzovat, ovládání, moc driftovacích disciplín, příběh, nenašel jsem drag

+19

Kholat

  • PC 80
Kholat. Pro mě určitě jedno z největších překvapení poslední doby. Kholat mě zaujal již při oznámení. Okamžitě jsem nastudoval zmizení Djatlovi výpravy a byl natěšen na hororové dobrodružství v mrazivé Rusi. Bohužel první recenze a ohlasy mě odradily a na hru jsem zapomněl. Tak by to i zůstalo, kdybych hru nedostal od kamaráda a nerozhodl se jí dát šanci. S většinou bodů, které se hře vytýkají, musím souhlasit. Nicméně právě díky těmto bodům mě hra tak bavila. Jediné s čím nesouhlasím je osočování Kholatu z nudného a stereotypního prostředí. Okolí mrtvé hory se mi vyloženě líbilo, působilo správně mrazivě, mysteriózně a velmi nepřátelsky. Po nějaké době se mi dostalo pod kůži a já se začal orientovat a rozpoznávat jednotlivé body. Zavzpomínal jsem si přitom na doby starých RPG bez rychlého cestování, kdy člověk za chvíli znal každý šutr v okolí Balmory nebo Starého tábora ;-)
Další věcí je, že hra se s vámi moc nemaže. Vrhne vás doprostřed mrazivé pustiny s mapou, ve které se opravdu blbě orientuje a pár souřadnicemi. Na vše ostatní si musíte přijít sami. Zažijete chvíle, kdy budete frustrovaně pobíhat bez tušení toho, kde jste a ještě k tomu vás občas něco zabije. Můžete nadávat na tvůrce, nebo si můžete říct, že prostě uprostřed Uralu ty mapy tak přesně neodpovídají. Až po čase si sami zjistíte, jak poznat blízkost příšery a jak zjistit, kde zhruba jste. V dnešní době vedení za ručičku mě Kholat nadchl právě pro jistou míru frustrace, kterou si už málokdo troufne do hry dát (neberu roguelike hry, které jsou na tom založené).
Kompas, baterka a deník jsou hezky zpracované a dobře sedí do prostředí celé hry. Zápisky v deníku jsou také dobře napsány a hlas Seana Beana hře taky hodně dal. Bohužel celý příběh mi přišel docela slabý. Působilo to na mě jako pokus, nacpat do jednoho příběhu všechny teorie o zmizení Djatlovovi výpravy s trochu nuceným plot twistem.
Závěrem: Nemůžu se přít s ostatními, které hra nebavila a naprosto chápu proč tomu tak je. Mě to ale skvěle sedlo, večery s Kholatem jsem si náramně užil (a ještě hezky s otevřeným oknem, aby i ta zima byla :) a vyloženě se na ně těšil.

Pro: Atmosféra, prostředí, na všechno si hráč musí přijít sám

Proti: Příběh

+19

Rambo: The Video Game

  • PC 70
Naprosto neprávem sestřelená hra. Ano, je to budget a je to místy graficky zastaralé (Rambo, víc než jako Rambo, vypadá jako Lorelai Gilmorová po botoxu), ale často hra vypadá dost pěkně a hlavně, proč je sakra on-rail střílečce vytýkáno, že je to on-rail střílečka?

Hráč se po vzoru filmů podívá do třech rozdílných lokalit - do amerického městečka Hope, zpátky do Vietnamu a nakonec do Afghanistánu. Kromě klasického střílení nabíhajících panáků jsou tu i "stealth" pasáže, které se skládají z přesného odstřelování lukem a QTE. Samotné vyprávění příběhu za pomocí rychlých animací je zkratkovité a vlastně ani moc nestojí za řeč - kdo ale filmy zná, ztratit se nemůže. Hratelnost jako taková je ale fajnová. Přestřelky jsou intenzivní, pocit ze střelby parádní a hra už na 2. obtížnost ze 4 přináší velmi slušnou výzvu, která zejména ze začátku občas přeroste i v nějaký ten frustrující moment. Jakmile to ale hráč chytí do ruky, kosení rákosníků, arabů a nějakých těch koblihožroutů jde jedna báseň.

A komu by nestačila cca 3hodinová kampaň, může si hru o nějakou tu hodinku prodloužit hraním Baker Team DLC, které poskytuje 3 další mise, které jsou prequelem celého příběhu a svou délkou se vyrovnají cca jedné kapitole z původní kampaně. Po dohrání si až člověk posteskne, že není žádná nová 'Nam hra.

Abych to shrnul. Rambo: The Video Game rozhodně není žádné veledílo a hra v době vydání byla vzhledem k obsahu nechutně předražená. Ale v současnosti, kdy se ve slevách dá sehnat za cca euro, není absolutně nad čím váhat. Pokud hráč ví, do čeho jde, nemůže být řeč o zklamání. Ideální akční jednohubka na vyplnění volného času.

Pro: svižná hratelnost, slušná výzva, pěkná grafika prostředí, pocit ze střelby, přiměřená délka

Proti: animace mezi misemi, občas nějaký ten glitch, ošklivá grafika postav

+19 +20 −1

Evoland

  • PC 60
Z první poloviny hry jsem měl vážně radost. Byla vtipná a hravá, odkrývání nových "fíčur" mělo tempo a příjemný humor. Navíc v povedené grafice, napodobující (opět s vtipem) různá historická herní období a jejich "high-tech" milníky. Vrcholem byla krásně vymodelovaná vesnice Aeogai, vzdávající hold kultovním místům známých klasik.

V téhle části se ale hra láme. Studnice nápadů vyschla či co. Spád a humor ze začátku hry pomalu mizí, novinky v gameplayi jsou čím dál sporadičtější a různé prvky se začínají recyklovat. Nepříliš vyvedený diablovitý dungeon to rozhodně nezachraňuje. Nejhorší ale je, že Evoland najednou neví, jestli chce být i nadále tou svěží parodií, nebo svébytnou hrou. Což je problém, protože s příklonem k tomu druhému se stává jen generickou, průměrnou variací Final Fantasy. Čím víc se bere vážně, tím víc si škodí.

Stejně jsem ale zvědavý na dvojku.

Pro: vtip první půlky, Aeogai

Proti: nevtip půlky druhé

+19

Magicland Dizzy

  • PC 85
Dizzy.

Jak já tohle vajíčko s boxerskými rukavicemi zbožňoval. V době, kdy jsem si mohl nechat o PC jenom zdát a jako malý pařánek jsem nedal odpočinout svému ZX Spectru a později C64, jsem s ním strávil spoustu času, protože na obou těchto počítačích byl Dizzy fenoménem. Kombinace plošinovky a adventury byla na svou dobu výjimečná a nevídaná. A když o tom tak přemýšlím, dodneška jsem na nic, co by se Dizzymu podobalo, nenarazil. Ten den kdy jsem ho uviděl poprvé u kámoše na PC, to vám bylo žrádlo. Ta vymazlená grafika (rozuměj oproti osmibitům) si mě hnedka získala.

Kámoš měl tenkrát dva díly, Magicland Dizzy a Prince of the Yolkfolk. Pařili jsme oba, ale já měl vždycky radši tenhle. Už jen pohled na ten Stonehenge v úvodní obrazovce dával tušit úžasný dobrodružství a když jsme pak zjistili, že všichni Dizzyho kamarádi jsou zakletí a každý úplně jinak, museli jsme je z toho zkrátka dostat. Kromě vysvobození svých blízkých máte za úkol ještě porazit čaroděje Zakse, který tohle všechno zpískal a najít 30 diamantů. A věřte mi, že to není žádná sranda.

Jednak na to všechno máte jenom 3 životy, o které přijdete, ani nevíte jak snadno. Každou chvíli musíte přeskakovat nějakou vodu nebo lávu a když se vám to nepodaří, hned máte o jeden život míň. Problém je, že u Dizzyho dost často skáčete do další obrazovky naslepo, což se vám může stát dost snadno osudným, obzvlášť pokud se vám podaří přistát právě někde ve vodě. Druhou komplikací je, že Dizzy u sebe může mít maximálně 3 předměty. Po sebrání předmětu Something Sticky, kterého už se nejde zbavit, dokonce jenom dva. Takže běháte z jednoho konce světa na druhý a snažíte se přijít na to, k čemu se předměty, co máte zrovna u sebe, hodí. Poslední vtip je v tom, že se hra nedá ukládat, takže to celé musíte dát na první dobrou. Což se vám po velmi dlouhém zkoušení nakonec může i podařit. Pamatuju si, že jsme to jednoho dne po celoodpoledním úsilí nakonec dohráli. Když jsem pak na YouTube našel video, kde to nějaký řízek dohrál za půl hodiny, nechtělo se mi ani věřit, že to jde tak rychle.

Grafika mě tenkrát dostala a podle mě má něco do sebe i dneska. To samé se bohužel nedá říct o hudbě, která se skládá všeho všudy z jedné skladby, která ve smyčce hraje pořád dokola. Věřte mi, že po třech hodinách hraní jí budete z hloubi duše nenávidět a první, co při příštím hraní uděláte, je to, že ji vypnete (jestli to teda vůbec jde, na to už si nepamatuju).

Magicland Dizzy rozhodně není lehká hra. Je to výzva jako skoro všechny hry z té doby. Ale rád na ní vzpomínám dodnes.

Pro: Hezká grafika, pohádková atmosféra, Dizzy hry jsou jiné než všechny ostatní

Proti: Hudba, nemožnost ukládat

+19