Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Doom 3: Resurrection of Evil

  • PC 80
Po dohrání Doom 3 jsem se hned vrhnul na datadisk, který jsem nikdy předtím ani nezkusil.
Jak začít? Po překvapení, jak moc mě Doom 3 i po těch letech baví, mě bavil stejně i Doom 3: Resurrection of Evil. Snad o malinko více a to díky staro/nové zbrani.

Zbraně: Klasiky z D3 nebudu rozebírat, graber byl tehdejší odpovědí na gravity gun z Half-Life 2. Jeho ovládání mi ale prostě nesedlo, takže ani použití. Proto jsem dost litoval chybějící motorovky. Logicky by tady ale neseděla. Bohužel musím říct, že ani artefakt mi k srdci nepřirostl, tak až na pár vyjímek, kdy bylo jeho použití nezbytné, jsem jej nevyužil. Pak zbyvá jenom dvouhlavňovka, která je v RoE ultimátní záležitostí prakticky na všechny nepřátele, jenom je třeba se přiblížit dostatečně blízko.

Prostředí: Ač prakticky stejné, jako v Doom 3, působilo na mne svěže a návrat do některých lokací sice byl divnou recyklací, ale vůbec nevadil. Část v kanálech = paráda!

Nepřátelé: Chudáci lost souly byly nahraženy něčím co na mě za 1) vůbec nepůsobilo děsivě a za 2) bylo jednoduché zabít. Myslím tím forgotten one :-( Náhrada klasickéo impa za vulgary naopak nevadila. A bruiser...no budiž. Bosové se naopak povedli, ani ne graficky, prostě to byl vždycky nějak upravený hell knecht, ale jejich likvidace byla zábavná.

Shrnutí: RoE je výborným pokračováním Doom 3, v dnešní době by jeho délka vydala za samostatnou hru. Grafika, viz. moje hodnocení u Doom 3, zvuky si stále drží vysokou kvalitu. Zajímavé ale je, že mi obtížnost přišla daleko daleko vyšší (možná sem se uklepl a šel to na nejvyšší).
+19

Split/Second: Velocity

  • PC 70
Slušnej akční nářez s pro mě celkem nápaditým a hlavně fungujícím systémem událostí na trati. A když říkám událostí, myslím samozřejmě destrukcí všeho druhu. Roztřesená kamera, bortící se budovy, exploze šlehající do cesty, to vše mě pevně zatlačilo do židle. I na ten přicucnutý jízdní model jsem si zvykl. Na co jsem si ale nezvykl za celou hru, je AI křížená s klíštětem. Můžu soupeře kropit výbušnými barely, můžu si to štrádovat všemi zkratkami na trati, stejně během pár vteřin číhají v závětří a praží do mě pasti. K tomu chybí informace o ostatních hráčích na trati (žádná mapa ani zrcátko), to sice přidává na adrenalinu, ale taky obzvláště zákeřným způsobem na obtížnosti. Tratě jsou fešné a propracované (skutečně radost je ničit), bohužel počtem na celou hru nevystačí a občas jsem se neubránil slovům: "Zase tahle?".

A... Split/Second má u mě plus za splitscreen multiplayer.
+19

Split/Second: Velocity

  • PC 80
Přestože se, až na pár čestných výjimek, závodním hrám vyhýbám více než čert kříži, Split/Second jsem vyzkoušel a okamžitě mu naprosto propadl. Seděl jsem u něj prakticky několik dní skoro v kuse, dokud jsem nedojel všechny sezóny, které hra nabízí.

Esencí celého Split/Second jsou exploze. Ty vy nebo soupěři spouštíte na konkrétních místech na trati, pokud na to máte dost energie, která se nabíjí driftem či jízdou v těsné blízkosti soupeře. Tyto exploze jsou buď menšího rázu, např. když vrtulník nad tratí shodí výbušný barel či vybuchne poblíž zaparkované auto, ale najdou se i větší typu odpálení velkého autobusu nebo spadnutí nějaké konstrukce přímo na šilnici. Pokud máte energii na maximu, lze na konkrétních místech použít ultimátní detonaci, jež většinou změní ráz celé trasy a jezdí se jinudy. Správné načasování exploze tak vyřadí i několik soupeřů najednou a vy se tak vyšvihnete na přední pozice.

V každé sezóně je celkem šest závodů, ale nejsou to jen boje o první místo s dalšími sedmi soupeři. Máme zde např. závod proti času, kdy jste na trati sami, ale před vámi neustále vybuchují překážky a vy mezi tím musíte prokličkovat. Dále jízda za náklaďákem, jenž vypouští výbušné barely, boj proti vrtulníku s raketami nebo eliminace, kdy každých dvacet sekund exploduje poslední závodník a je vyžazen ze závodu.

Graficky je hra vyvedena vpravdě luxusně, na tratích je spousta detailů, vše kolem nádherně vybuchuje, prostě radost pohledět. Hratelnost je vytříbená a přestože se tratě často opakují, případně jsou jen minimálně změněny, stereotyp se u mě nedostavil, případně jsem po pá závodech hru vypnul, abych ji třeba za hodinu znovu zapnul.

Split/Second hodnotím velice kladně, protože mě tato hra dokázala přikovat k monitoru, dokud jsem ji nedohrál. A to se mi v poslední době už tak často nestává.

Pro: Graficky výborně vyvedeno; exploze; hratelnost.

Proti: Neuvěřitelně zdlouhavá a těžkopádná menu; tratí mohlo být více.

+19 +20 −1

Mirror's Edge

  • PC 100
Zatímco mi v uších ještě doznívá titulní píseň Still Alive by Lisa Miskovski, vychutnávám si pocit z maximálního herního zážitku této výjimečné hry. Naposledy jsem podobný pocit zažíval před 12 lety po dohrání Half-Life. Ano, tak dlouhá doba musela uplynout, než se mi v mechanice usadil disk s hrou, které s klidným svědomím mohu udělit hodnocení nejvyšší.

Předně Mirror's Egde je cool hra od samého začátku. Už jenom menu hry na mě působilo jako magnet. Nastavení grafiky na maximum se 4xAA, rozlišením 1920x1080 a zapnutými PhysX efekty dělá z hraní ME maximálně sexy zážitek. Miluji městská prostředí a čistou, bezchybnou až sterilní grafiku, která navíc v případě ME není jen tak na oko, ale perfektně se hodí k příběhu, který se točí kolem zdánlivě dokonalého světa a lá Big Brother is watching you! Kouzlo ME navíc tkví v perfektních světelných efektech, na kterých pracovalo specializované externí studio (Illuminate Labs). Hlavní náplní hry je parkourové pobíhání po městě (většinou na střechách), které je občas doplněno o akčnější pasáž, kdy si to musíte s nepřáteli vyřídit pěkně na férovku. Přesně tento styl mi vyhovoval. Kdyby bylo ve hře jen o trochu akce více, pak by mě souboje docela frustrovaly, ale takhle to je naprosto perfektní mišunk.

PhysX efekty jsou kapitolou sama pro sebe. Takové malé detaily jako realistické jiskry, tříštění skla, které zůstává na zemi, trhání látky/plastů, kouřové efekty, odlétávající kousky zdí po kulkách atd. Jsou to detaily, ale dělají strašně moc. U hry jako ME obzvlášť, protože akční scény jsou zde třešničkou na dortu.

ME na mě působí velice podobně pozitivním dojmem jako třeba Portal, protože v sobě kombinuje akci a puzzly. Nemusí se to zdát, ale v ME jsou puzzly dle mého názoru řešeny špičkově. Většinou se čas od času dostanete do situace, kdy se na první pohled nedá nikam dál jít, nebo nevíte, jak na to. Pak si ale všimnu támhle té trubky napříč zdmi, rozeběhnu se, běžím chvíli po zdi, otočím se, odrazím, vyskočím a chytám se trubky, ze které se následně přehoupnu dále na římsu. Elegantní řešení na první pohled bezvýchodné situace. Pohyby a vnímání vlastního těla dělá z ME dle mého názoru skutečně REVOLUČNÍ hru, ze které se další generace her budou inspirovat. (viz. Brink). Detaily jako třeba "vrávorání" Faith, když se přiblížíte k okraji budovy nebo opření rukou, když jste těsně u zdi, efektní "probíhání" dveří atd. dělají ze hraní neuvěřitelně přirozený, plynulý a příjemný zážitek. Vyprávění příběhu pomocí kreslených animací mi do hry sedělo a třebaže bych raději uvítal vyprávění přímo z očí Faith (jako v cutscénách), nevadilo mi to.

Atmosféru perfektně doplňuje soundtrack, kterému vévodí hlavní melodie Still Alive a ambientní melodie. Délka hry v mém případě dosáhla slušných 7 hodin (jen příběhová část). Uznávám, že rád se jen tak kochám grafikou, hodně pozoruji okolí, detaily level designu a také každou chvíli típám screenshoty, ale přesto, délka hry je na úrovni tzv. tak akorát. Z ME jsem nadšený, okouzlený a nemůžu se dočkat druhého dílu. Snad nebude příliš akční a snad si zachová stejnou atmosféru.

P.S. Přiložené soundtrack zdarma je parádní.

P.S.2: Systém svobodného pohybu v ME jako možnost vyskočit na místa, která jsou v ostatních hrách běžně nedostupná, bych zavedl u každé střílečky.

Pro: Revoluční vnímání vlastního těla a zpracování pohybu, grafika, atmosféra, světelné efekty, PhysX, hlavní postava Faith je sexy, slušné podání příběhu.

+19 +24 −5

Blur

  • PC 75
Už od doby, co jsem naposledy hrál Re-Volt, jsem čekal na podobnou hru, u které bych se mohl vyblbnout. A konečně jsem se dočkal... Nebo možná ne. Každopádně je Blur zajímavý počin, který se snaží být mezi dnešními závodními hrami originální, což se mu však daří možná tak napůl. Bohužel první dojem není nijak skvělý. Grafika je zašlá a navíc hodně špatně optimalizovaná. Při jedné mapě se mi dokonce hra po celou dobu neuvěřitelně trhala, i když jindy běhala plynule.

Aut na výběr je hodně, oceňuji především skvosty jako Mustang GT-R Concept, nebo Viper Venom 1000, s úsměvem i Transit SuperVan 3. To v jiné hře prostě neuvidíte. Samotný jízdní model všech aut je až moc podobný, přišlo mi, že vývojáři použili jich použili pouze 5 - jako tříd, do kterých je podle jízdních vlastností rozdělili. Samotné ovládání je až moc primitvní. Auto se poslušně odráží od stěn, při nárazu v max. rychlosti se autu sotva odře nárazník.

Tohle vynahrazují aspoň částečně power-upy. Je jich sice málo, ale většina se dá použít dvěma způsoby, takže využití většinou najdou v každé situaci. Jejich modifikace navíc ještě upravují jejich účinek, takže třeba Shield se dá použít i k útoku. Problém je v tom, že na trati je jich až příliš a respawn moc rychlý. Takže to zpravidla vypadá tak, že do konce prvního kola všechny soupeře vyřadíte, a pak jenom dojedete v pohodě závod.

A nakonec to nejhorší. Všechno je to hrozně jednoduché. Na střední obtížnost předjížídte soupeře o kolo a "bosse" ztrapníte už v první zatáčce. To je střední obtížnost? Pche. Bohužel ani těžká nenabízí nějakou výzvu, a tak jsem rychle ztratil motivaci jezdit dál.

Přes všechny ty zápory, co jsem vypsal, by mohlo vypadat, že tuhle hru odsoudím do věčných lovišť mého počítače, ale není tomu tak. Hraje se to dobře a je to zábava, i když tomu prostě něco chybí. Skvělá hra na odreagování, nic víc.

Pro: Power-upy, výběr aut, prostředí tratí, zábava

Proti: Obtížnost, grafika, příliš mnoho power-upů na trati, jízdní modely vozů

+19 +21 −2

Black Mirror II

  • PC 85
Na hru Posel smrti 2 jsem se těšil už od jejího prvního oznámení. Aby také ne, když první díl byl jednou z mých nejoblíbenějších her vůbec. Ve spojitosti s druhým dílem jem měl (jako asi většina hráčů) dvě obavy, a sice: o charakter hlavního hrdiny a také o zakomponování příběhu druhého dílu do příběhového pozadí z "jedničky".

Druhý Posel smrti přinesl několik vskutku razantních změn.
Tajemného, vnitřními démony sužovaného anglického šlechtice vystřídal zakřiknutý student fyziky, pochmurnou krajinu se siluetou zámku na kopci vystřídá na nějaký čas malebná zástavba dřevěných domků v přímořském městečku někde ve státě Maine.

Dabing postav má místy velice rozkolísanou kvalitu. Samotný Darren je nadabován vcelku precizně ale u ostatních postav už to tak dobře nevypadá. Nové postavy jsou nadabovány poměrně dobře jenže já se nemohu zbavit pocitu že postavy které přetrvávají z jedničky změnou dabérů úplně ztratily charakter. Dialogy působí v mnoha případech"nedodělaně". Darenovy komentáře vás sice občas pobaví, jindy však budete z jeho hlášek plivat oheň. "Hm, vodovodní kohoutek.", "Otočil jsem kohoutkem a voda teče, jak překvapivé.", "Zastavil jsem vodu."

Příběh je jako obvykle tajemný a se spoustou matoucích zvratů. Hráč který nezkoušel hrát první díl nebude možná zcela chápat pár odkazů na jedničku, hráči prvního dílu však budou mít pocit že všechny prvky (jak hratelnosti, tak co do příběhové stránky) důvěrně znají.

Grafika sice není dechberoucí ale na adventuru je rozhodně na vysoké úrovni. Shrnu to, Posel smrti 2 je vylepšenou verzí jedničky ale to není v případě neprodávanějšší české adventury vůbec na škodu. Posledním a věřím že pro mmnohé hráče nejsilnějším rozhodovacím faktorem je více než příznivá cena. Plná hra je dnes k mání za fantastických 299 kč,-. Pro hráče akčních titulů jde možná o průměr ale pro mě ( coby zarytého fanouška adventur ) jde zatím o jednu z nejlepších her tohoto roku.

Pro: Příběh, grafika, dabing, cena

Proti: občas tupé monology, hlasy některých dabérů nevystihují ani zdaleka charaktery postav

+19 +20 −1

Alpha Protocol

  • PC 80
Do teď se plácám do čela a nechápu ty chabý až extrémně nízký hodnocení. Pravda, vývoj hry jsem nesledoval, takže nevím, co všechno autoři naslibovali, ale po dohrání mám pocit, že tahle hra je a do budoucna ještě bude silně podhodnocená (podobně jako třeba VtMB: Bloodlines).

Hra se mi líbila de facto od začátku do konce, a to včetně mise v Saudské Arábii. Je to krásná kombinace her jako Splinter Cell, Metal Gear Solid, filmů o Bournovi, Bondovek, má to něco málo z již zmiňovaných VtMB a... no, tahat Deus Ex, s tím bych byl opatrnej. Jistě, jsou tam jistá konzolová zjednodušení, jak už dneska bývám bohužel zvykem, nicméně i tak jsou mechanismy hry propracované přesně do té míry, kdy je to zábavné, jednoduché na pochopení a přitom stále hlubší než většina dnešních casual her.

Co se týče stealth části hry, jsem, řekl bych, spokojen. Nemůžu říct vyloženě unesen, ale funguje to dobře. Hra se sice bez ublížení jedinému nepřiteli dohrát nedá, nicméně počet alarmů a přestřelek se dá minimalizovat na opravdu nízké číslo. Jasně, má to mouchy, například když se krčíte za stolem, před kterým stojí nepřítel a začnete před ním hackovat počítač, hra si myslí, že se pořád krčíte, takže nepřítel si ničeho nevšimne, na druhou stranu, jedná se spíše o ojedinělé případy a hratelnost to nijak nenarušuje.

Akční složka je vskutku stylová, přestřelky působí výborně, kusy omítek lítají, nábojnice padají, všude je peklo a střílet nepřátele je... no... uspokojující :). Problémem snad může být to, že většina soubojů ke konci už nepředstavuje moc výzvu (včetně soubojů s bossy) - třeba já jsem měl vylevelovaný Pistol Skill na maximum a používal jsem nejlepší pistoli, která byla k dostání, takže jsem neměl problém pomocí Quick Shotu v klidu zastřelit 6 nepřátel zaráz. Když pak namíříte všech 6 výstřelů na bosse, je většinou během pár vteřin po všem. Až na jednu výjimku (Konstantin Brayko) tedy akční část (přinejmenším na Normal obtížnost) nepředstavuje velkou výzvu.

Krom celkové akční části hry má hra v kapse triumf v podobě rozhovorů, popřípadě misí založených jenom na nich. Ty jsou skutečně výborné, až asi na dva nepovedené vtipy dobře napsané a především se díky ním může při každém hraní hra odvíjet úplně jinak. To tedy obrovsky zvyšuje replayabilitu celé hry, ostatně už teď mám nutkání střihnout si to znova a jinak.

Poslední složkou gameplaye samotného jsou minihry. Musím se přiznat, že než jsem si zvykl na hackovací minihru, dost jsem si zanadával, ale pak už to bylo v pohodě a všechno šlo hladce, hru to nijak nenarušuje a není to obtížnostně přehnané, takže já je hodnotím spíš kladně.

A teď k technické stránce. V prvé řadě musím vytknout AI, která je poměrně slabá, nicméně většinou dostačující a ke vzteku mě nepřiváděla, takže je to v pohodě. Animace hlídkující stráží ovšem taky nejsou zrovna top-notch, čímž se dostávám k vizuální stránce hry. Na dnešní poměry nic moc, ale... od kdy mě zajímá technická vyspělost herní grafiky, že? Důležité je zpracování - to mi krásně sedlo a hlavně jsem si hru víceméně bez trhání parádně užil, což se třeba o Crysis říct nedá. Co taky naštve, tak bugy. Občas se mi stalo, že mi v krytu přestala fungovat většina tlačítek, takže jsem musel pod palbou pobíhat okolo až se hra zase uráčila věnovat mi schopnost střílení. Co je ale bez chyby?

Alpha Protocol je zkrátka výborná hra, které se vůbec nedostalo docenění, jaké by si zasloužila. Škoda jen, že je tak (tedy aspoň na můj vkus, na dnešní poměry je to solidní flák zábavy) krátké...

Pro: veškerá akce, rozhovory, možnosti volby vývoje situace i postupu, optimalizace

Proti: na mě moc krátké, pár otravných bugů

+19 +20 −1

Death to Spies

  • PC 80
Death to Spies je ruská stealth akce z 2. sv. určená pro opravdu hardcore hráče. Obtížnost je místy fakticky nekompromisní i na nejnižší stupeň. První level je opravdu jen taková rozehřívačka před peklem posledních částí. Death to Spies je hra stylem velmi podobná známější pecce s názvem Hitman. Je tu plížení, je tu převlékání, je tu veliká škála zbraní a mnoho řešení jak úkol řešit. Předchozí věta, ale není moc pravdivá. Sice tu máme volnost, ale mise jsou celkem lineární. Je to na způsob: Aby ses dostal tam, musíš mít přesně tuhle uniformu, ale aby jsi se dostal k této uniformě, musíš si po rozlehlé mapě vyhledat hlídkujícího vojáka, ze kterého pěstní domluvou dané oblečení sebereš. Co si budeme povídat, je to zábava. I když je to všechno celkem na jedno brdo, měnící prostředí to hezky osvěžuje. Jednou si zaběháme lesem, jednou projdeme zimní město (atmosférou podobné Stalingradu), pak si zaplížíme v ruské základně, nebo se kouknem do zajateckého tábora a to není vše... Mě osobně hodně bavilo řízení dopravních prostředků, které jsem si díky skvělému jízdnímu vychutnával. Škoda, že se k vozidlům postupem hry dostanete povinně jen 2x a to v tutoriálu a v první misi. Sice se vyskytují i jinde, ale není potřeba je využívat. Při plížení se hodí skvělá minimapka (tlačítko M), která ukazuje pohyby hlídek a jejich směr koukání. Já osobně jsem ji měl zapnutou permanentně, a jelikož je podobně průhledná jako třeba v Diablu 2, neruší při vlastním hraní.

Příběh hra nemá. Agent o špionských akci pouze povídá nadřízenému. Tyto cutscény mě vyloženě nebavily, protože dialogy jsou opravdu nic neříkající. Jsou tam jen jakoby nutnost, aby jsme se mohli vydat na akci.

Před každou misí se dá vybrat zbrojní arzenál. Já si vždy vybíral revolver s tlumičem a nějakou německou zbraň a bez batohu. S jakoukoliv ruskou zbraní, či batohem, by vás Němci okamžitě poznali. Co se týče hadrů, platí pravidlo: čím vyšší šarže, tím lépe. V misi je vždy prvním cílem najít nějakou pořádnou uniformu, aby se dalo jakž takž svobodně pohybovat. Tohle je imho vždy nejtěžší část hry. Trochu mi vadila menší interaktivita prostředí. U podobného Hitmana vždy máte po levelu různé vychytávky jak cíl zlikvidovat. Tady to je, až na pár tomu určených míst, opravdu o ručním zlikvidování. AI je výborná, ale jen do té doby, než začnete pálit. To pák nabíhají hromady němců, jak ovce na porážku. Stejně vám po chvílí dojdou náboje, masa fritzů se na vás vyřítí a vyprázdní do vás zásobník. K tomu ale hra není primárně určena. Je to hlavně o plížení a to funguje velmi dobře. Vadilo mi občasné zasekávání o věci a také se mi stalo při sejvnutí hry, že se najednou hlídkující cápek otočil a nebo popošel tam, kam neměl. Ale musíme přiznat, že je to budget z Ruska. A na jejich poměry je to opravdu špičkový titul.

Grafika je moc pěkná, i dnes. Hodně se mi líbly zvuky. V misi na ruské základně hraje dobová hudba, při misi na venkově zase zpívají ptáčci, ševelí listí a kokrhají kohouti. Pěkně se to poslouchá. Za českou verzi zaplatíme 199 kč (jako novinka hra stála pouze 299Kč) a to se opravdu vyplatí. Jak se říká, za málo peněz, hodně muziky.

Pro: level design, hratelnost, zvuky, různorodost prostředí, tak akorát délka, převlékání, výborná mapka, pro někoho obtížnost, solidní cena, slušný český překlad, výbava a vozový park (ikdyž oboje moc nevyužijete)

Proti: menší bugy, menší interaktivita prostředí, tutorial okopírovaný z Hidden and Dangerous 2, příběh, pro někoho obtížnost a cutscény

+19

Dark Sun: Wake of the Ravager

  • PC 80
O Dark Sun: Shattered Lands by se dalo tvrdit, že šlo o prehistorického předka Baldur's Gate. Pokračování zachází o celé míle dál a ke klasikám od Bioware/Black Isle mu vážně už chybí jen ten Infinity Engine. Dark Sun 2 je delší (a to jakože dost, u hry strávíte pěkných pár dní), větší, rozmanitější, ukecanější - zkrátka po všech stránkach coolovitější.

Je překvapivé, že se SSI tentokrát nedrželi moc na uzdě a hra pozbyla velkou část své osobité pouštní atmosféry, která byla obětována na oltář rozmanitosti prostředí za každou cenu. Po úvodu v městském státě Tyr se vydáte za brány a hle! I když by mnohý očekával poušť a dvě seschlé palmy, ocitnul jsem se ve Středozemi plné hobitů a podobné havěti. Přehlídka různých druhů prostředí nicméně pokračovala: od klasických dolů, přes tajnou základnu proradných Illithidů, po vyhaslou sopku s ještěřím národem. Jednotlivé epizody jsou zábavné a některým z nich bych z fleku ohodnotil 95 %, ale dohromady neutváří příliš kompaktní příběhový celek.

Soubojový systém zustává věrný turn-based tradici a je to jen dobře. Čeká na vás spousta delikátních bitek, nechybí celé pasáže bez možnosti si odpočinout a nakoupit zásoby. Místy proto roste obtížnost Dark Sunu 2 do nebes, na čemž ale samozřejmě není nic špatného. Mám rád výzvy a RPG, u kterých musím přemýšlet, ne dnešní interaktivní filmy.

Obrovským problémem Dark Sunu 2 je bohužel časový tlak, který vydání hry provázelo. Hra je nepříjemně zabugovaná. Nechci teď mluvit o drobných maličkostech typu "mrtvý nepřítel zablokuje dveře." Hra dokáže hráče potěšit mnohem zákeřnějšími nástrahami. Když mi například po příchodu do lokace zmizely všechny NPC postavy, několik hodin jsem zaraženě obcházel kolem a ptal se, co se to hergot děje. Nakonec jsem se v čirém zoufalství vrátil ke staršímu savu a vše bylo v pořádku. Proto prosím, ukládejte, ukládejte a ještě jednou ukládejte... :-)

Shrnuto a podtrženo, pokud milujete Baldur's Gate, Icewind Dale i další jejich rodinné příslušníky a shodou okolností vám Dark Sun 2 unikl, ani chvíli neváhejte. Budete odměněni rozsáhlými a dobře napsanými dialogy, náročnými souboji a celkově působivým RPG ze staré školy. Předpokladem samozřejmě zůstává, že se dokážete přenést přes nepohodlí, způsobené plejádou bugů.

Pro: dialogy, DÉLKA, náročné souboje, turn-based, zajímavé questy, soundtrack

Proti: bugy, křečovitá snaha poskytnout co nejvíc různých prostředí

+19

Tom Clancy's Splinter Cell: Chaos Theory

  • PC 80
Třetí díl v sérii zatím považuju za nejlepší - graficky opravdu pěkný, stealth mechanismy jsou dost propracované na to, abych je bral vážně (když jsem po první misi zjistil, že po mě hra háže statistiky zabití, zkusil jsem hrát bez likvidace nepřátel a hle - šlo to), lokace dál úspěšně ztrácejí na linearitě - tohle všechno dělá z Chaos Theory opravdu kvalitní stealth akci.

Nové hračky jsou opět pěkně zpracované, občasný humor baví, no prostě třetí Splinter Cell mi udělal radost. Ále samozřejmě má svoje chyby: Product placement zde nabývá absurdních rozměrů - že všechny udělátka ve dvojce byly Sony Ericsson, to ještě beru, i ty AMD64 a Nokia spořiče, snad i Prince of Persia poznámky bych s lehkým pohrdáním přešel, ale Airwaves žvejky už jsou prostě trochu přes čáru. Hra si taky občas utahuje z jiných her a tváří se jako lepší a dospělejší, jakoby říkala "teď když hraješ tuhle hru, tak už seš velkej kluk", nebo cojávim. Tohle jsou dvě věci, které mi hru docela znechutily.

Menší připomínky bych pak měl ke vzhledu Sama Fishera, který v animačkách vypadá podstatně mladší a jeho xicht ve hře ve mě vyvolával nutkání toho chudáka utratit >_> Taky jsem měl podivný pocit, že v animačkách Sama mluví někdo jiný, ale to byl asi jen pocit.

Příběh je zase nudnější než ve dvojce a hlavně mi u něj scházela dynamika předchozích dílů - tam bylo celkem jasně znát, jak se krize vytvořila, řešila a ukončila. Tady mi přišlo, že se konec uměle oddaloval přes několik posledních misí a popravdě začínalo to být docela otravné.

Nové hračky a fičury fungují dobře, nicméně nějak mi uniklo, k čemu tam byl ten EMP pohled a výběr vybavení na začátku mise mi připadal tak nějak zbytečný. Za velký plus považuju přítomnost mapy.

Leveldesign i když často komplexností dosahuje něčeho, co už nemůžu nazývat lineárním, často taky zůstává obyčejnou chodbou, dál se rád spoléhá na z ničeho nic bezdůvodně otevřené nové cesty dál. A co není vyloženě chyba, ale přihodilo by hodnocení tak 5%, je variabilita misí, která není zrovna velká a i když prostředí se docela mění, hraje se to pořád vesměs stejně - tady si myslím opět Pandora Tomorrow vede.

Ale celkově jsem s dosavadním vývojem série spokojený - třetí díl se kvalitou dostává tam, kde jsem ji vzhledem k pověsti čekal.
+19

Portal

  • PC 85
V několika málo levelech, během několika desítek minut se ve mně vystřídaly emoce, které se ke mně u HL2 dostaly jen na konci.

Pominu to, že hra je úžasně logická a technicky NESKUTEČNÁ - komu by se před deseti lety zdálo, že si budeme moci sami hodit vchody a východy do/z teleportu, jak budeme chtít?
Portal má hlavně skvělou atmosféru.

Znovu se ukázalo, že tvůrci HL umí vtisknout do neosobních a sterilních komplexů tu správnou klaustrofobickou atmosféru. Navíc v této hře doplněnou neskutečně černým, krutým humorem, který je navíc pronášen neskutečně roztomilým hlasem. Netřeba ani zmiňovat "cute" hlásek kulometů. "tárget lost"

Úžásné, jak se tvůrcům podařilo do logické hry dostat poutavý děj s černým humorem. Při hraní jsem měl pořád nepříjemný pocit, že mě někdo sleduje a konec byl brilantní.

Jen škoda, že hra nebyla delší. Chápu, že se nejedná o plnohodnotnou hru, ale delší být mohla. Ale i tak je mnohem podařenější, originálnější a má lepší atmosféru než celý HL2.

Pro: prostředí, humor, škodolibá krutost obsažená v příběhu, STILL ALIVE a jen tak mimochodem portály :)

Proti: mohlo to být delší, ale i tak to bylo super

+19

Kane & Lynch 2: Dog Days

  • PC 65
No tak si to vyjmenujem.

AI nepřátel je ubohá a opravdu se nepamatuju, kdy jsem naposled tohle považoval za standard (v posledních 5 letech to rozhodně nebylo). Hra je trochu těžká jen proto, že jich na vás posílá tuny a proto, že mají sklony se k vám dostat nebezpečně blízko (pokud možno z ničeho nic vyběhnout z poza rohu ke kterému jste zrovna nic netuše přišli - to je prkaticky instakill). Obzvláště psi byli vyloženě směšní.

Design úrovní stojí na tom, že Kane a Lynch vběhnou do "arény" - na druhé straně do ní vběhne tucet frajerů, chvíli po sobě střílíte nepřesnýma slabýma zbraněma, když je vystřílíte, naběhne další vlna. Po 1-3 vlnách můžete pokračovat uličkou do další arény a to je prakticky všechno. Přestřelky mi přijdou poměrně težkopádné, ať už vinou systému krytí, kamery přes rameno, nebo grafického filtru.

Ad grafický filtr. Jo, je hezky zpracovaný, vlastně je tou asi nejlépe zpracovanou věcí na celé hře, ale pořád je navržen tak, aby dělal hru ("umělecky") hnusnou, dělá věci nepřehledné, atd., prostě je jen otázkou času, než začne srát. Vůbec prostředí Šanghaje je (sice realisticky, ale pořád) hnusné, ale do toho nemá cenu moc kopat to je holt styl. Jen mi přijde, že se autoři za tu špínu a hnus Šanghaje snaží schovat i mizerně odvedenou gamedesignérskou práci.

Největším plusem jsou tak opět hlavní hrdinové, hlavně teda Lynch, kterému se pod nohama hroutí život do sraček a nemůžu s ním holt jinak, než nesoucítit. Kane naproti tomu mi tu tentokrát přišel jako poměrně nedůležitý panák. Příběh plní roli lepidla, ale kvalitu bych nehledal. Je jednoduchý a krátký. Navíc ten konec mi nepřijde nejšťastnější - ukrást v Šanghaji civilní dopraní letadlo a odletět s ním pryč po krvavé přestřelce na letišti fakt nepovažuju za adekvátní, a hlavně definitivní řešení situace... ale co už.

Na Destructoidu je recenze zakončená tímhle verdiktem: "There is only one thing that Kane & Lynch 2: Dog Days succeeds at. It makes Kane & Lynch: Dead Men look really, really good." - A s tím se dá docela dobře souhlasit. Nejde ani tak o to, že by KL2 byla totálně zmrvená hra, ale po stránce hratelnosti předvádí něco, co by začátkem dekády platilo za lepší průměr. A jednička vypadá vedle dvojky opravdu hodně, hodně dobře.
+19

Assassin's Creed II

  • PC 90
Pokrok od prvního dílu tu skutečně je. Už tu není stále se opakující kostra jednotlivých úkolů. Mise jsou teď mnohem různorodější.

Zmizela nemožnost přeskočit nudné a zdlouhavé kecací pasáže - i když na druhou stranu ve dvojce už tak nudné nejsou, tak by se daly snáze vydržet.

Engine se příliš neposunul, ale není se čemu divit, na něm nebylo téměř co měnit. Možnost vylézt na cokoliv a skákat po střechách je fascinující. Navíc tu přibylo nějaké to plavání a další drobnosti, které potěší.

Města jsou snad ještě hezčí než v původním dílu. Jsou rozdílnější a každé tak působí jinak. Na můj vkus jsou ale některá města až zbytečně velká.
"Vlastní město" hlavního hrdiny mě velice potěšilo, já se prostě vyžíval ve zdokonalování a rekonstrukci svého sídla – na to mě užije :-) Nákup lepších zbraní, oblečení a brnění mě taktéž hodně potěšil.

Také příběh se mi zdál o něco lepší než v jedničce. Hlavně třeba kamarád Da Vinci a jeho vynálezy a do toho špetka opravdové historie (třeba, když Da Vinci představoval Eziovi kafe nebo své vynálezy…)

A nakonec ani sbírání různých věcí, co jsou po městech není vůbec špatné, obzvláště, když jsou doplněné o (někdy až moc obtížné) hlavolamy a za získání nabízejí poměrně lákavé odměny.

Takže Assassin’s Creed 2 přináší mnohem otevřenější, volnější a hlavně rozmanitější zábavu plnou nejrůznějších úkolů rozličného charakteru, zábavu s nakupováním po městech, budování svého sídla...

Hra mi zkrátka přinesla plno hodin pěkné zábavy a tak nebojím se tak označit ji za jednu z nejlepších her, co jsem měl tu čest hrát.

A víte co mi hra ještě dala? Naučil jsem se velmi důležitou italskou větu, která se mi nepochybně při nejbližší návštěvě Itálie bude hodit: „Requescat in pace“

Pro: Volnost, rozmanitost a různorodost, nákupy a budování města...

Proti: Některá města zbytečně velká

+19

Doom 3

  • PC 80
Dlouho očekávané pokračování jedné z prvních FPS mě velice příjemně překvapilo.

Rozporuplné reakce na hru chápu, ale já jako ne až takový oddaný milovník původních dvou dílů jsem se bavil a až mě zarazilo jak dobrý hororový zážitek muže takový Doom nabídnout :-). V první polovině hra odsýpá tak jak má pořádná oldschool střílečka odsýpat, bohužel druhá půlka už neni tak dobrá a ke konci mi přišlo že hru lidi z ID uměle natahovali - pobíhání po starém jeskyním komplexu bylo povětšinou velice nudný.

Ozvučení - kluci odvedli výbornou práci :-). Jak zbraně, tak monstra a celá hra je výborně nazvučená, až mě místy běhal mráz po zádech.

Grafika - Osobně se mi iD tech 3 engine zamlouvá a i když je většinou všechno zahaleno do tmy hra se mi v tomhle směru líbila. Hra světel a stínu do atmosféry zapadla. Monstra a nepřátelé to je kapitola sama o sobě - i v dnešní době podle mě špička :-)

No nebýt závěru a místy nudné hratelnosti dal bych i vyší hodnocení. I tak se ale jedná o perfektní střílečku z pro mě pravou, starou hratelností :-).

Pro: oldschool hratelnost, ozvučení, grafika, peklo a nelidská monstra

Proti: pár nudných pasáží, závěr

+19 +22 −3

Alien Swarm

  • PC 85
3rd person akční kooperativní střílečka, zdarma na Steamu. Sám bych se o tuto hru nikterak nezajímal, osobně sleduju dění na Steamu velmi ojediněle. Jednoho dne přišel za mnou bratr, že hrají s kámošema perfektní hru, jestli se nechci přidat. Nejprve jsem to odmítl, že ať mě neotravuje, že žádná super hra nevyšla :D Nicméně nedalo mi to a zeptal jsem se, o jakou hru se jedná a pohledal si malé info o hře. O pár minut později se hra stahovala, seznámil jsem se s ní pomocí "singleplayerové části" a následoval tvrdý vstup do online herní reality (tvrdý pro mě, jelikož jsem spíše SP hráč).

Hra mě překvapila svojí krásnou vizáží, grafika a veškeré efekty hry vypadají velmi "roztomile". Další silná stránka (Valve se to opravdu povedlo) je vydařený a fungující multiplayer hry a vše kolem kooperace hraní. Jako třešnička na dortu jsou již zmíněné achievementy, které dle očekávání nutí hráče mezi sebou soutěžit o "toho nejlepšího", takže není nouze o znovuhratelnost a jistou návykovost hry.

Teď jsem pár dní mimo dění, nevím jak situace kolem hry pokročila, v době, když jsme hráli, obsahoval Alien Swarm relativně krátkou kampaň, věřím ovšem, že Valve další mapy a lokace dodá.

Takže zde máme hru, co pěkně vypadá, je návyková, dobře hratelná, ovladatelná, zábavná ... co víc si přát ? Snad jen více map a lokací :)
P.S.: můžete hádat, jakou profesi jsem si zvolil :) ano ... Special Weapons :D lets rock !

Pro: MP, grafika, zábava, atmosféra

Proti: SP, málo lokací

+19

Nelson Tethers: Puzzle Agent

  • PC 70
Milá, malá adventůrka s ujetým příběhem, ještě ujetější grafikou a přejetým hlavním hrdinou nehrdinou.
Telltale se odvážili postavit celou hru prakticky jen na obrázcích Grahama Annabla a ono jim to vyšlo. Jednoduchá, krátká skoro až experimentální jednohubka, která sice neudělá díru do světa, ba ani do ničeho jiného, ale přesto stála za to. Puzzlíky jsou někdy lehučké, někdy těhučké, povětšinou fajn. I když na hlavní nápň hry by mohli být o něco propracovanější. Krásná atmosféra (sněhem) zaprděnýho zapadákova s vyšinutými obyvateli však všechno dorovnává. Fargo hadr.
+19

Beach Life

  • PC 90
Jsou hry, o kterých vím s dosti velkým časovým předstihem a těším se na ně (a buďto mě zklamou, nebo potvrdí mé těšení se, nebo dokonce i předčí má očekávání).
Jsou taky hry, o kterých se dozvím náhodou, zaujmou mě na první pohled svým žánrovým zařazením a audio-vizuálním provedením. Poté se rozhodnu si danou hru zahrát a zjistit, zda dokáže zaujmout i svojí hratelností.
Tento případ se stal v mém případě u této hry. Před X lety jsem náhodou četl o tycoonovce (ty já rád), kde se vše točí kolem plážového života na krásných prázdninových ostrovech.
A vskutku, hra krásně jak vypadá, tak se neméně dobře i hraje. K dispozici bude dost úkolů (misí), možností, jak danou misi splnit, velké množství budov, atrakcí, scenérií apod. To vše se odehrává při velmi dobře zvolené hudbě na pozadí, která do hry stoprocentně pasuje. Dodnes, když si pustím OST k této hře, lehnu si na postel a začnu vzpomínat na ty propařené hodiny Beach Lifu spojené s velmi příjemnými dojmy.
Beach Life je ve své podstatě titulem originálním a navíc zábavným. Některé může odradit pozdější dost velká obtížnost hry (v některých misích se opravdu zapotíte).

Pro: výborná a originální tycoonovka se vším všudy

Proti: obtížnost

+19

Arcania: Gothic 4

  • PC 70
Série Gothic patří mezi moje nejoblíbenější hry. Svět v této sérii je úžasný, nezapomenutelný a tak celkově by se mi líbilo v něm žít, přestože je to universum drsné a plné krve, zrady a nenávisti. A právě proto jsem do Arcanie vkládal obrovské naděje. Bohužel, přestože hra vypadala po celou dobu vývoje skvěle, očekávání nenaplnila.

Příběh hry bych moc neřešil. Je slušný, ale nijak epický a celkově nevýrazný. Alespoň, že tak nějak navazuje na přechozí dění a občas se hráč potká se starými známými. Stejně bych si ale radši zahrál za Rhobara III., protože jsem se s „pastýřem z Feshyru“ moc nesžil. Začněme tedy questy. V předchozích Gothicích bylo questů desítky a u G3 dokonce stovky. Tady tomu tak bohužel není. Vždy je aktivní jeden hl. quest a k tomu třeba nějaký poddružný a plus nějaké vedlejší, které s hlavním dějem moc nesouvisí. Bohužel jak hlavní, tak vedlejší úkoly jsou vesměs na jedno brdo a popravdě jsem nenarazil ani na jeden jediný, který by mi nějak více utkvěl v paměti. Ale vlastně jo, jeden by tu byl a to ten se „Strašidelnými sousedy“ ve Stewarku. Dále si ale už fakt nic nevybavím. Díky tomu jsem u Arcanie nikdy nevydržel déle než 2-3 hodinky v kuse, což se mi u Gothica nikdy nestalo.

Herní svět je rozdělen na oblasti a z velké části vyhraničen koridory. Kurňa ale proč? V tomhle Gothic vždy exceloval – neomezený živoucí svět s bohatou zásobou úkolů a možností. Ani jedno Arcania neobsahuje. Vše je hrozně zjednodušené a osekané. Vývoj postavy je domrvený opravdu nehorázným způsobem! Ve hře se nenachází žádní trenéři. Po každém postupu na další úroveň si hráč může dovednosti rozdělit sám. ALE! Hrdina už nemá žádné speciální dovednosti, ale vše je splácané tak nějak dohromady a ani já jsem se v tom moc nevyznal. Od půlky hry jsem už nad rozdělováním moc nepřemýšlel, protože stejně nejvíc rozhodovaly itemy. V tomhle musím Arcanii konečně taky pochválit. Ve hře jsou desítky různých mečů, seker, brnění, helem, přívěšků,… Dále jsou tu i různé lektvary na zvýšení různých schopností. Ty jsem ale nevyužíval vůbec. Nebylo proč. Souboje jsou zpočátku neotřelé, ale později hodně stereotypní, protože se v nich po celou dobu hraní nic nemění. Stále je to o tom uklikat nepřítele a občas uskočit útoku. Hrál jsem jako bojovník a občas jsem i využil magii. Ale hrát přímo za mága si neumím představit, protože kouzel je hodně málo (druhově, ne kvantitou).

Těšil jsem se na rozvětvené dialogy a ani to jsem nedostal. Po této stránce je Arcania nejslabší z celé série. Občas se objeví nějaké kvalitativní výkyvy, ale většinou jde jen o suché sdělení informací o vašem qeustu. Takže žádné vtípky a, nedej bože, originální rozhovory nečekejte. Dabing je také slabší a přišlo mi, že občas někteří dabéři opravdu hodně přehrávají, jakoby vůbec netušili o čem je řeč. K tomu bych připočítal nevyvážený poměr dabingu/zvuků a hlavně hudby. Ona je hra ztišená tak nějak celkově. To by snad mohl opravit nějaký budoucí patch.

Ve hře je možnost nakupovat, ale je to zbytečné. Já tuto možnost vůbec nevyužil. Podobně mizerně, až na pár světlých momentů, jsou na tom i obsahy truhel. Jak by řekl německý komik Michael Kessler – Langweilig! Páčení je ale vcelku originální. Ve hře jsou jakési hledačské úkoly, ale nepochopil jsem jejich smysl. Ten kdo našel všechny hledané předměty je borec. Pro normálního hráče je to ale naprostá zbytečnost, která se navíc míchá mezi seznam questů.

Graficky je Arcania moc pěkná. Daleký dohled působí opravdu skvěle a některé lokace jsou božské – Tooshoo, Stewark, Rozťatá panna,…. Přesto ale nechápu vysoké hardwarové nároky. Grafika zas tak dokonalá není. Já měl nastavené textury na max, stíny na střední a zbytek jsem měl vypnutý a stejně jsem se nad 25 fps nedostal. Ale zase pod 19 taky ne. Aspoň, že hra netrpí výkyvy a tak jede pořád stejně. Akorát v jeskyních mi jela plynule kolem 30 fps.

A další kritika! Některá prostředí moc Gothicovsky nevypadala. Někdy jsem v tom trochu viděl World of Warcraft, někdy zase Fable a občas i Tolkienovu Středozem (také díky názvům Stříbrovodsko, Černovodí atp., které mi připomínaly LotRa). Na sérii Gothic jsem vždy oceňoval středověkou atmosféru s prvky fantasy. Arcania je ale bohužel již pouze čistá fantasy a celkově mi přišla nějak zbytečně moc přepříšerovaná a předémonovaná. S tím vším souvisí podivné animace a všemožné zasekávání se o textury. Souboje hodně připomínaly WoWka, díky „lagujícím“ animacím při bojích. Nevím jak to popsat, ale opravdu to tak působilo, jelikož AI v této hře vůbec není. U zvířat by se jakž takž nechala umělá demence pochopit, ale u lidí to už je na pováženou. Zpočátku jsem jel na HARD, ale nakonec jsem přepl na EASY, protože rozdíl není v obtížnosti, ale v délce soubojů.

Dále se mi nelíbilo:
- všemožné zjednodušení a celkový „konzolový“ pocit ze hry
- extrémně rychlé změny počasí a nemožnost jít se v noci vyspat
- chybí achievementy
- blbá kamera při soubojích (naštěstí vyšel mód (link ke stažení), který otravné oddalování kamery vypíná)
- menší grafické chyby

Na závěr chci pochválit hudbu, která je opravdu nádherná. Už se těším na soundtrack. Závěrečná melodie byla opravdu dokonalá. Škoda jen, že je konec hry tak odfláknutý a natahovaný, přestože je hra tak šíleně krátká. Hudba v menu mi připomínala můj oblíbený seriál The Lost World neboli Ztracený svět :).

Verdikt: Arcania se těžko hodnotí. Pokud se oprostím od toho, že je to nepovedené pokračování mojí modly, jedna se o příjemně hratelné, ale brutálně lineární, RPG. Kvalit série Gothic či Risen od Piranha Bytes ani zdaleka nedosahuje. 70%

Statistiky: Herní doba: 21h 32min, moje postava

Pro: pěkná grafika a svět, hratelnost sama o sobě, v balení jsem měl pěkný přívěšek, postavy a zasazení do atmosférického světa Gothic, krásná hudba...

Proti: ... ale není to prostě ten pravý Gothic, pár bugů, dialogy, později stereotypní boje, koridory a konzolový pocit ze hry, AI, zbytečně moc jeskyní a kobek; i když je to šíleně krátké, tak mi to ke konci přišlo natahované

+19

Turok: Evolution

  • PC 35
Every FPS fan in the country will be taking weeks off to play the game.
Takhle chvástavě zhodnotil posledního Turoka, z produkce dnes už neexistujícího Acclaimu, pánský časopis MAXIM. Výrok, beze změny přetištěný na přebal PC verze, nečekaně a zcela doslovně nabývá svého významu! Pokud se totiž v roce 2003 hráč rozhodl pořídit si tento podřadný port z tehdejších konzolí, skutečně potřeboval na dokončení hry celé týdny a bez cheatu na odemykání levelů patrně celý život.

PC port T:E byl znehodnocen dnes již takřka vyhynulým problémem ve hrách, kdy se vám samy od sebe v určitém místě hry nevyhnutelně a nevratně pokazí savy. V případě této hry se to s železnou pravidelností stává už na začátku druhé epizody! S jejím dosažením už není následně možné z hlavního menu hry ani jinak načíst váš saveslot. Hra tak vlastně nejde normálním způsobem dohrát a to může udělat radost jen masochistům hrajícím své gamesy zásadně na jeden zátah. Tento specifický bug je vlastní pouze PC verzi.

Acclaim se s něčím jako patch neobtěžoval a místo toho zavřel k 1. září 2004 definitivně krám, aniž by byl schopen donutit břídily z Texasu, jménem Super Happy Fun Fun, zodpovědné za port, opravit si po sobě svůj odporný fuš. Tato nekompetentní čuňata se rovněž vyznamenala v meníčku na předefinování kláves a tlačítek myši. Při jeho výběru se herní menu s pozadím pralesa přepne do podoby, kdy se leknete, že vám Windows klekl do Biosu - něco takového jsem ještě neviděl!!!

Nedělejte si naděje, že předěláte pohyb z wasd na směrovky, či že přiřadíte skákání na kolečko myši. Hezky vypadá pouze menu na vkládání cheatů a to pouze proto, že bylo přítomné již v konzolových verzích a písmenka tu však nepíšete, ale vybíráte jak na gamepadu. Nezbyde vám než napsat cheat „sellout“, abyste jste mohli alespoň nakouknout do všech levelů ve hře. Píšu nakouknout, protože v případě použití tohoto cheatu se vám zase neukládají záchytné body. Takže je třeba projít level bez úmrtí(!) Teď už ke „hře“.

Turok alias Tal Set se svojí kostěnou sekerkou svádí bitvu s Tobiášem Brucknerem, brutálním modrokabátníkem s genocidními sklony (obdobě Custera od Little Big Hornu). Když už začíná mít Turok navrch, jsou oba vcucnuti mezidimenzionálním driftem do ztraceného světa. Turok je nalezen jakýmsi lidským kmenem od kterého se ihned poté, co se za pomoci šamana vykřísá nechá zaměstnat v pozici, která mu sedí nejlépe, jako zabiják ulepený od krve nepřátel.

Počáteční dojem ze hry byl vcelku dobrý. Prales sklatbou zvěře působil jako biblický Eden, protože si autoři s přírodní historií hlavu nelámali. A tak je tu kočkodan vedle stegosaura, nutrie obíhají dlouhokrkého brachiosaura a šavlozubé kočky si tu dávají pac s velociraptory. Svými čtyřmi druhy opic, ještěrkami, papoušky a želvami a všemi těmi dinosaury by mohl Turok Evolution směle konkurovat Zoo Tycoonu, nebýt toho násilí.

Velmi záhy do tohoto naturálního prostředí přichází rušivý element v podobě vzpřímeně chodících, humanoidních ještěranů různých barev a tvarů, vybavených – ano kvéry...Zprvu na ně narážíte v přírodě, kde hlídkují. Prvotní nadšení z toho, že se tenhle vytáhlý dinosoid s puškou umí vzdát vyprchává ihned poté, co zjistíte, že to tak dělají po určitém množství zásahů všichni jeho druhu.
Máme tu typické rozdělení rolí, kdy ještěří hromotluk třímá brokovnici a ano ten v dálce s péry na hlavě musí být sniper a je na milimetr přesný. Zvířecím agresorům ještě odpustíte, že po vás jdou se zatvrzelou tupostí vzdušnou čarou, ale od bytostí schopných manipulovat se střelnými zbraněmi byste čekali menší míru demence.
Bohužel ještěrané se od nich liší jen tím, že nechodí po čtyřech. Kryt vyhledávají pouze pokud jim to předefinoval vývojář. Jinak jsou pouze schopní bez hnutí střílet vaším směrem a pokud ustoupíte, vydají se sborem na místo, kde vás viděli naposled. Z jejich oblíbených čísel, která vás zaručeně pobaví je “schopnost” zabít se vlastními granáty. Nepřítel jej hodí a poté se rozběhne k vám a to samozřejmě stejnou trasou, co letěl granát, takže akorát „stihne“ jeho výbuch.
Ještěrani tak trochu připomínají kovenanty a tak jsem se chvílemi nemohl ubránit dojmu, že hraji hodně nepovedenou variaci na Halo: Combat Evolved, koneckonců ani ta vznášedla nechyběla...

Turok: Evolution se absurdně topí v krvavé omáčce a není to vůbec zábavné tak jako určitá míra brutality v jiných hrách. Turok míru nezná, připravte se na gejzír krve, i když ze stromu sestřelíte malého papouška. Ještěrany je téměř nemožné zastřelit, aniž by z nich netryskaly gejzíry krve v důsledku takřka nezbytné ztráty končetiny či rovnou hlavy. Turok Evolution si ničím nezadá s takovými masakry jako je Soldier of Fortune.

Je zábavné sledovat, jak Turok bezvadně umí zacházet s moderními palnými zbraněmi, když si ještě na začátku hry při potyčce s Brucknerem rozuměl sotva s lukem. Každá z nich má nějaký sekundární mód, který alespoň trochu zpestří monotónní hratelnost.
Třeba luk může střílet až tři druhy šípů, nepočítejte ale s nějakou propracovanou trajektorií šípů a projektilů vůbec. Turok střílí jak podle pravítka. Naprosto neomluvitelné u této hry - po mnohem starších titulech, jako byl Delta Force, či Thief: The Dark Project. UI v této hře působila trapně i ve své době, po počinech jako je Half-Life, nebo Return to Castle Wolfenstein, které jistě netřeba představovat.

Leveldesign je naprostý koridor bránící se tu propastmi, tu rozplizlým roštím tomu, abyste sešli o milimetr z vytyčené cesty, třebaže je tu i pár větších prostranství.
Hranaté skály jsou prvkem degradujícím krajinu na stupidní opičí dráhu s častými skákacími pasážemi, či lezením kamsi vzhůru po břečťanu, kdy po cestě sbíráte levitující zdravíčka a munici. Různá nasvícení krajiny a podoba bitmapových „skyboxů“, stejně jako pohled na prošlou krajinu pod vámi na velmi špatném dojmu z celé hry nic nezmění.

A to jsem myslel, že se mi Evolutin shánělo tak těžko proto, protože PC verze vyšla po konzolových malým nákladem a poptávka dinosaurůchtivých hráčů ji prostě vybrala. Ve skutečnosti ji každý rozumný obchodník ve vlastním zájmu stáhl z prodeje, neb se jedná o nehratelnou břečku.

Pro: Cheatem se dá odemknout nenásilný mód Turok Zoo, kde jsem se v klidu podíval na zvířátka...

Proti: ...přesto chci zpět svých pět £, protože tato hra je fiasko zvící gigantosaura.

+19 +20 −1

Baldur's Gate: Tales of the Sword Coast

  • PC 80
Tales of the Sword Coast jsou pouhé 3 vedlejší questy zasazené mimo lokace původní hry, (stále neadekvátní) zvýšení zkušenostního stropu a několik drobných vylepšení jádra hry. Ovšem jaké jsou to questy! Podivný ledový labyrint sloužící jako vězení mocných kouzelníků; vlkodlačí ostrov daleko na severu, na němž zmizel bájný hrdina Balduran; a Durlagova věž, kdysi sloužící jako úkryt jednoho trpaslíka a jeho rodiny, dnes rozlehlé bludiště plné pastí a tajemství.

Atmosféra každého z těchto tažení je obdivuhodná a vrcholí právě v Durlagově věži. Pro mne osobně představuje datadiskové dobrodružství svým způsobem vrchol celé série, na čemž má zásluhu i jistý posun v hratelnosti, slibující svého času více adventurní pokračování: BG2. Durlagova věž je rébusem, jehož účelovost je ovšem ospravedlněna příběhem, a k postupu v něm je třeba (v jednoduché formě) i používání předmětů a řešení hádanek, což hratelnost značně osvěžuje.

Pro: adventurní prvky; skvělá atmosféra

Proti: bugy; XP stropu hráč dosáhne dlouho před koncem

+19