Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch Switch2 GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

F.E.A.R. 2: Project Origin

ChuckChuck
Dohráno
  • PC 70
Asi málokdo zapochyboval, že právě já, který k sérii F.E.A.R. má velké sympatie, bych mohl vynechat druhý díl s názvem Project Origin. Výjimka se opravdu nekonala, takže jsem se před dvěma týdny i do tohoto dílu s největším potěšením pustil.

Jako první nepřehlédnutelný rozdíl oproti všem předcházejícím dílům vidím ve vylepšení grafické stránky, která omšelou šeď kancelářských i jiných prostor nahradila pestřejšími a oku lahodnějšími barvami, takže tento neduh byl konečně vylepšen a hra se stala opět o něco zábavnější a záživnější. Přibyly automatické checkpointy, které jsou však rozumně rozmístěné, tudíž nedělají hru nikterak stresovou.

Ve všech dílech série jsem asi nejen já obdivoval perfektní akční stránku. A tady nastal kardinální průser! Tím průserem je zvuková stránka hry, kterou museli vývojáři naprosto zbytečně obměnit a neponechat v té kvalitě, v jaké ji všichni známe a obdivujeme. Mluvení a výkřiky vojáků Replica i dalších nepřátel totiž znějí, jako kdyby mluvili do hrnce a zvuk zbraní hráče i protivníků zní tuctově a průměrně, takže to, co dělalo F.E.A.R. akční peckou, se tady najednou pomalu vytrácí a přestože přestřelky i nadále zůstaly solidní, tohle jejich kvalitu a celkovou šťávu akční stránky nehorázně snižuje.

Zbraně doznaly určitých změn k lepšímu především z kvalitativní stránky, vítaná je útočná puška s optikou a velmi zdařilá je rovněž sniperka, jejíž zaměřovací mód funguje takřka bezchybně a velmi účinně.

Co dodat? Na to, jak jsem se na druhý díl těšil, jsem z uvedených důvodů z něho poněkud rozladěn. Slovo "F.E.A.R." však i přesto pro mě zůstane synonymem kvalitní akce, ale mám dojem, že na tento díl budu vzpomínat ze všech nejméně.

Pro: velmi pěkná grafika, účinnost zbraní, stále dobrá akce

Proti: zhoršená zvuková stránka, slabý příběh

+49

The Witcher

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 100
Sapkowského knihy jsem nečetl, seriál neviděl (edit: což už dneska neplatí!), přesto jsem se do Zaklínače pustil, protože mi bylo řečeno, že je to hra, na jakou se nezapomíná. A je to pravda. Po dohrání musím říci, že je to jedno z nejlepších RPG, co jsem kdy hrál. Stejně jako u Episodes from LC jsem si během hraní psal poznámky, takže toho možná bude krapet víc a bude to lehce chaotické. Hlavním hrdinou je zaklínač Geralt z Rivie, lektvary zmutovaný člověk s úkolem chránit všechny lidi před bestiemi…

Zpočátku vás překvapí slabší grafika. Tedy engine mi připadal, že není moc stavěný na velké prostory a proto objekty v dálce byly nehezké. Naštěstí to platí jen u úvodní lokace. On samotný úvod mi přišel docela slabý. Jakmile se ale prokoušete přes nezajímavý začátek a dostane se z prologu do první kapitoly, hra se začne rozjíždět. Hratelnost přestane být lineární a před vámi se otevře ne moc velký, ale zato živoucí svět. V první kapitole je to ještě pouze takové počáteční oťukávání toho všeho, co na vás čeká. Pár hlavních a pár vedlejších úkolů a k tomu nějaký ten příběh. V druhé kapitole se všechno začne zamotávat a příběh se konečně opravdu rozjede. V celé hře jsou stovky questů, které jsou velmi nápadité. Není to jenom klasické dojdi tam, zabij tuhle sviňu, dones kus hlavy/dráp/srdce zpět. V tom je Zaklínač hrou naprosto jedinečnou. Jen v samotné Wyzimě na vás čekají desítky vedlejších a velmi variabilních úkolů. Zaklínač je hrou velmi ukecanou a to já rád. Navíc mě potěšila přítomnost českého dabingu. Mnoha hráčům se nelíbí, ale já jsem byl naprosto nadšený. Na Geralta jsem si musel zvykat, protože mi zpočátku přišel jako těžce sjetý (tak on vlastně nadopovaný je, žejo :) ). Zbytek postav je nadabován skvěle, obzvlášť má nejoblíbenější postava, Zoltan Chivay, naprosto geniálně. Zoltánovo „Tož Geralte“ si budu pamatovat snad navždy. Dialogy jsou tedy opravdu špičkové. Slovní přestřelky mezi Geraltem a postavami jsou nejlepší v žánru. Bojový systém mě nenadchnul, ale ani nevadil. Je to taková klasika.

Zpočátku mi vadily neviditelné stěny, které jsou téměř všude. Nemusel jsem to už v Mass Effectu a tady je to to samé. Ale jak říkám, chce to zvyk. Ke konci mi to už ani nepřišlo. Lokace jsou, až na pár výjimek, pěkné. Bahnice a její okolí vypadá opravdu nádherně, obzvlášť při západu a při svítání. Tomu pomáhá nádherná hudba po celou dobu hraní.

Všechny zápory, co jsem doteď jmenoval, jsou jen takové drobnůstky. Co drobnost ale není, je fakt, že mi hra co hodinu a půl padala. Většinou při načítání. A co jsem četl, nejsem sám. Engine je místy dost nestabilní. Navíc se mi ve Wyzimské Obchodní čtvrti hra docela trhala, protože po lokaci pobíhalo moc lidí. Tohle by ještě chtělo vyladit. Naštěstí mi při blížícím se pádu dala hra varování v podobě chybějících textur. Takže jsem jenom uložil hru a restartoval. Savy jsou vyřešeny dobře, pouze mě štvala jejich velikost. Po dvou kapitolách jsem mněl na disku téměř 4 giga uložených pozic, což není zrovna málo.

Překvapila mě dospělost světa. Drsný jazyk zde není prvoplánový jako u mnoha jiných her, ale hezky dokresluje iluzi světa plného rasové diskriminace, intrik, zrady, a drog. Zaklínač je sice hrou z „Tolkienova světa“ ale na rozdíl od Pána prstenů tu není jednoznačné rozdělení na dobro x zlo. Tady je to jen špatné a ještě horší a je jen pouze na vás jak z těch sraček vybruslíte. Počítám, že v podobném duchu jsou i knížky a proto doufám, že budou k sehnání.

Hrál jsem po celou dobu v TPS pohledu. Tedy WASD + myš. Snažil jsem se plnit vše a jako dobrák od kosti jsem se snažil vše vyřešit v míru. Celková doba hraní je velmi dlouhá, ale nevím přesné hodnoty. Každopádně jsem začal na začátku prázdnin a skončil až dnes. Takže odhaduju nějakých 50-60 (možná i víc) hodin čistýho času. Za celou dobu jsem se nudil pouze u zdlouhavých přesunu v první kapitole.

Suma sumárum je Zaklínač špičkovým RPG s úžasným závěrem. Nedostatky jsou pouze technického rázu, třeba vás ani nepotkají. Každopádně bych od Poláků takhle propracovanou hru nečekal. 95%

edit: Po druhém dohrání zvyšuju na 98%. Ta hra je prostě po všech směrech skvělá, byť ne zcela dokonalá.

Hodnocení vedlejšího dobrodružsví Vedlejší účinky

O mnoho slabší, než původní hra. Přirovnal bych to zábavností k datadiskům k Mafii 2. Marigold vošustil dceru jednoho z radních a skočil v šatlavě. Cílem Geralta je složit kauci v hodnotě 2000 órénů a je jen na hráči, jak prachy sežene. Dá se vydělávat hraním kostek, pěstními souboji, sbíráním bylinek, ale nejlépe to jde plněním několika málo questů. Potěšilo mě několik narážek na knižní sérii a opět velmi promakané a zábavné dialogy. Celkem tedy jde o příjemné, ale nijak přelomové prodloužení herní doby. Na závěr bych doplnil, že se celé "DLC" odehrává před dějem prvního herního dílu a to ve chrámové čtvrti Wyzimy. 60%

Hodnocení vedlejšího dobrodužství Cena neutrality

Rozhodně lepší než předchozí DLC. Tentokrát jde o krátkou "povídku" s vcelku silným příběhem a dvěma vedlejšími questy. Celé je to velmi krátké a za slabé 2 hodinky je konec. Pochválit musím moc pěknou grafiku okolí Kaer Morhenu a opět velmi kvalitní dialogy. Překlad textů se moc nezdařil, protože slušná část textu zůstala nepřeložena. Nejspíš na to od CD projektu vyšel již nějaký fix, ale vzhledem ke krátkosti doplňku jsem ho nehledal. 78%

Pro: příběh a atmosféra, místy grafika, hromady velmi variabilních questů, špičkové dialogy a v rámci mezí i český dabing, závěr, nádherná krabička

Proti: technické chyby, místy grafika, hra mi padala, nízká variabilita postav

+49

Max Payne 2: The Fall of Max Payne

John MirraJohn Mirra
Dohráno
  • PC 95
K Maxovi 2 jsem nejdřív přistupoval dost skepticky... Ale hned po několika minutách hraní si mě získal. Oproti minulému dílu se toho moc nezměnilo, snad jen drobně upravený bullet-time (nabíjení zbraně s rotující kamerou je úplně nehorázně cool ;)), celkem povedená grafika a možnost střílet ze dvou Desertů najednou. Musím říct, že příběh je celkem obyčejný a tuctový, ale je podán takovým stylem, že to vůbec nevadí a Maxova cesta nocí vás do sebe prostě vcucne. Škoda jen, že není trochu delší, 6 hodin je opravdu málo :(
Ano, Max Payne je lineární hra, ale nemyslím si, že by to něčemu vadilo. Koneckonců je to "jenom" TPS, tak co :) I přesto mě Max Payne 2 dostal, hlavně svojí ponurou atmosférou, ponurým příběhem, ponurým hlavním hrdinou a ponurým prostředím. Závěr hry je správně filmový a kdo náhodou neví, při dohrání na nejtěžší obtížnost vás čeká alternativní konec.
I kvůli tomu dávám tak vysoké hodnocení.

Takže nezapomeňte... .mirrorS arE morE fuN thaN televisioN ;)

Pro: Fungující a efektivní bullet-time, noir atmosféra, Mona Sax :),

Proti: Krátká doba hraní

+49

Mafia: The City of Lost Heaven

DrolinDrolin
Dohráno
  • PC 90
Dlouho jsem se Mafii vyhýbal. Historické zasazení do 30. let a dob prohibice mě příliš nelákalo. Podpořily to i tehdejší spolužáci, kteří se nad Mafií rozplývali, ale jejich vkus, co se počítačových her týče, jsem nesdílel. Za nějaký čas se mi do rukou dostala kopie na třech CD-ROMech, a protože se nový titul objevil na mém počítači jednou za uherský rok, hru jsem neváhal nainstaloval.

Po v pravdě impozantním uvedení následovalo však lehké zklamání. Jistá pomalost vozidel nebo i zprvu složité a neintuitivní ovládání dopravních prostředků. Korunu tomu nasadila jedna z prvních misí s rozvážením zákazníků v taxi, po které, nebo lépe při které, šla Mafia nekompromisně z disku.

O pár let později, už jako uživatel DH, jsem se ke hře vrátil. Tentokrát už s verzí z cover CD jednoho z magazínu. Důvod byl prostý, stabilní pozice v samotné špičce žebříčku, více jak pozitivní ohlasy a mnohdy i nejoblíbenější hra vůbec. A co víc, dobové zasazení mi už sedlo, dokonce jsem si plně vychutnal i na naše poměry vynikající dabing - respektive byl český a do jisté míry profesionální, což je stále raritou. Přestože Mafia není po celou dobu kvalitou úplně konzistentní, její mise nepostrádají originalitu - jedná se například o zpestření v podobě závodů či práce v roli plavčíka na zaoceánském parníku. To vše je navíc podpořeno výborným hudebním podkladem, ať původním, tak i licencovaným, nebo grafickou stránkou, která nechávala kvalitou zprostředkovaného města konkurenci (sérii GTA a další) daleko za sebou.

To, co dělá ale z Mafie legendu je ale její příběh, který zpětně ještě více oceňují po přečtení Kmotra od M. Puza. Jedná se sice o klasickou zápletku, možná až kompilát známějších děl (zmíněný Godfather, Goodfellas a tak dále), ale se vším, co by měl obsahovat. Bonusem je i na poměry počítačové hry nepříliš časté retrospektivní vyprávění. Poté je tu ještě konec, který po dlouhých hodinách strávených ve hře jistě zapůsobí na nejednoho hráče.

Nevím, zda to je zdejším občanstvím, ale za vůbec nejlepší hry z akčního žánru považuji trojkombinaci v podobě Flashpoint, Vietcong a právě Mafii. Především díky tomu, jak k nim samotní autoři přistupují. Díky svému nadšení pro titul neváhají vycestovat a nafotit lokace, načerpat atmosféru z literatury a veškerý svůj čas právě obětovat přípravě. A takto by to mělo vypadat vždy.

Pro: hratelnost, grafika, dabing, obtížnost, příběh, pocta knize a filmu

Proti: delší čas na proniknutí do hry

+49 +52 −3

The Witcher

Jack_DarkJack_Dark
Dohráno
  • PC 95
Tento komentář jsem pojal trochu netradičně, a zaměřuji se na přiblížení světa vynikajícího spisovatele z Polska Andrzeje Sapkowského.

Sapkowského svět je fantasy žánru takovým nejbližším zrcadlem toho našeho. Díky vykašlání se na korektnost a jít přes tabu témata, je zde vše co hýbe a ovlivňuje dění mizerného života ve fantasy středověku. Přes existenční problémy většiny obyvatelstva postihnuté morem, válkou a bídou, alkoholismus kdy většina lidí se jde ráda opít a na chvíli hodit za hlavu své trable, prostituce, znásilnění a sex to je zde taktéž velkým hybatelem životů ostatních. A samozřejmě nesmí chybět drogy a jejich distribuce přes zločinecké organizace. Kromě toho zde nechybí fanatické náboženství které vesele tahá za nitky běžných lidí a ovlivňuje značně dění okolo, podpořeno autoritativní mocí vojenského řádu Plamenné růže která značně propaguje rasovou nenávist vůči nelidem, kteří jsou nuceni žít v ghettech, jsou terčem šikany a útoků a je proti nim vytvářena značná nenávist. Díky tomu vznikají oddíly Sco´iatel které ve své podstatě mají blízko svým jednáním a prostředky k teroristickým organizacím. A do tohoto hnusného světa vstupuje náš Zaklínač Geralt z Rivie.

První seznámení se hrou se u mě opět neslo v duchu nelibosti, kdy jsem si zvykal na ovládání a seznamoval se s novým světem a hrdinou. Neznal jsem knihy Sapkowského, a začátek v zaklínačské pevnosti mě moc nezaujal, naštěstí se to hned v první aktu v Podhradí změnilo. Seznámil sem se s novými postavami které mi značně utkvěli v paměti díky jejich odlišnostem a zajímavým charakterům, dostal jsem zakázky a úkoly které ve své podstatě díky blízkosti slovanského stylu mi jsou více bližší než typické provařené questy. I hloupé vybíjení potvor je vždy nějak rozumně vysvětleno jako že zadavatel potřebuje jejich kůže aby vyhrál soutěž, pro alchymistické ingredience, pro výrobu vynikajícího pokrmu atd…

Jak jsem již zmínil slovanský styl hra prostě nezapře, až už jde o architekturu, prostředí a stylizaci příšer která nám je známá díky pohádkám, pověrám a legendám. Lze hře vyloženě zatleskat že se vyhnula fantasy klišé a dosadila do role protivníků samé zajímavé kousky potvor které byste jinde těžko našli. I na samostatném stylu boje je vidět, že autoři zúročili poznatky ze šermířství a veškeré seky, úskoky a držení meče. Stejně tak zbroje a zbraně vypadá parádně, zvláště rytíři vypadají reálně. Zamrzí ale fakt že Geralt má co se týče výzbroje bohužel velmi omezené možnosti.

Jinak rozhodnutí které hráč udělá jsou značně diskutabilní. Je rozhodně fajn že zde není typické dobro a zlo, jen je škoda že tomu autoři nedali větší potenciál a rozmanitost. Přiklonění k jedné či druhé frakci jsem po dohraní za obě strany i neutrálního konce, došel k faktu že veškeré rozhodnutí které mění události je poskrovnu a nemění je zas do tak velké míry. Ale to je jen jedna z mála výtek vůči jinak výborné hře.

Grafika dokáže vykouzlit parádní scenérie, kdy se stane zážitkem objevování nových lokací a díky opravdu skvělému soundtracku který poslouchám i často mimo hraní, které fantasticky podkresluje atmosféru toho co se právě děje na obrazovce. Co se týče českého dabingu, tam hlavní postava mi přišla příliš prkenná a říkala vše jaksi bez zájmu, jinak ale ostatní celkem ušli a zněli mnohem lépe, a použité vulgarismy v mateřštině jsem rozhodně docenil a pobavili mě. Přesto že většinou upřednostňuji originální, zde mi český nevadil až na zmíněného Geralta.

Osobně je pro mě Zaklínač jedno z nejlepších dospělých RPG a her vůbec, díky tomu že autoři dokázali dát hře duši, a stvořili dílo které dokáže hráče přimět aby sáhnul po knižní předloze, což opravdu mnoho her nedokáže. Tento kousek si prostě nenechte ujít za žádnou cenu.
+49 +50 −1

Polda 2

FingonFingon
Dohráno
  • PC 80
Tak, a dohrál jsem to znovu! Vlastně bych tento komentář ani nemusel psát, protože vše důležité ohledně grafiky, namluvení a vztahu k zahraniční herní produkci už za mně shrnuli jiní. Pro mně osobně spočívá význam Poldy dvě v tom, že na rozdíl od zbytku herní produkce jde o konzervu tehdejší popkultury. V žádné, skutečně v žádné jiné hře se takový mix až mišmaš neobjevil a popravdě jde silně na úkor příběhu, který, řekněme si to upřímně, opravdu za moc nestojí. Co na tom, že v Létě s Oskarem prodává na nádraží lístky Duke Nukem a v prvním Poldovi vystupuje ségra Lary Croft. V Poldovi 2 máme přímo její klon a navíc i Pamelu Anderson se strážní věží z Pobřežní hlídky, Esmeraldu, která během svého krátkého camea vyjmenuje všechny hlavní postavy stejnojmenné telenovely (a prosím nezapomeňte, že to byla první věc tohoto typu, která se u nás objevila. Nikdo už by dnes neuvěřil, že to šlo v hlavním vysílacím čase a velká část populace na to opravdu koukala. Bonusové body za to, že Esmeraldu dabovala Petra Hanžlíková, která poskytla hlas i Leticii Calderón, Esmeraldině představitelce. Ve hře navíc dabuje všechny další ženské postavy kromě Duo Marylins a krotitelky, o které se postarala Valérie Zawadská).

Nevím ani o žádné jiné hře, ve které by to dostali politici takhle sežrat jako právě v Poldovi 2. Na blábolícího Baštu z BIS si dnes vzpomene jen málokdo, stejně tak jako na politika, který se stal vzorem pro Rumlcajse (Jan Ruml). Nádherně napsaný je Miloš Zeman, snažící se zachránit státní rozpočet hrou na automaty. Václav Klaus jako doktor Zweistein, chybí snad jen Václav Havel (ale jeho kresba je alespoň zvěčněná v Poldovi 1). O dabing těchto postav se postaral Václav Faltus, další známé jméno z druhé poloviny devadesátých let. A generální ředitel TV Nova si je nejen trochu podobný vzhledem, ale i hlasem. "Néé, do sklepa néé, to je moje televize!"

(Když jsem psal komentáře k Horkým létům, Izerovo napodobování politiků mě štvalo - Izerův problém je v tom, že svou skupinu hlasů používá pro všechny postavy, které namlouvá, ať už je to v Horkém létě nebo v (Městské) policejní akademii a dalších kazetách).

Zkrátka a dobře, Polda 2 je pro mně nostalgickou vzpomínkou na zašlé časy - ne kvůli tomu, že jsem tu hru kdysi hrál, jak se obvykle taková nostalgie projevuje, ale proto, že je vyloženě napěchovaná dobrým i zlým, klišé i perlami z doby, kdy jsem tak říkajíc začínal rozum brát.

EDIT: Proboha, já zapomněl zmínit božského zpěváka Vlado Mečiara! (a na všechny ty hrubky, co jsou v titulcích. Někdy v nich zůstaly zachovány i poznámky pro dabéry, jakože danou větu musí říct slovensky).
+49

Dishonored

AppleCoreAppleCore
Dohráno
  • PC 95
Half-life se potkalo s Bioshockem, skočil do toho Thief s komplexem Altaira a rozpoutalo se vražedný peklo, kde slovo stealth (jakožto herní žánr) konečně dosahuje svýho plnýho významu.

A třebaže já osobně stealth akcím moc neholduju, tahle mě chytla jako žádná jiná. Ona to totiž neni žádná prdel a dostat se tam kam potřebujete, aniž byste museli někoho zabít, je vskutku velká výzva. A to i proto, že máte hned několik možných způsobů, jak misi (potažmo celou hru) dohrát. Jednak existují vždy alespoň čtyři varianty jak se kam dostat a jednak máte k dispozici externí úkoly, díky kterým můžete misi splnit vždy jinak. Hru tak můžete dohrát za trestuhodných pět hodin (jste-li pitomci a jdete jenom za hlavním úkolem) a nebo taky za osm a více (chcete-li si hru vychutnat se vším všudy). (je to docela těžká záležitost, přestanete-li se plížit, stačí kulka dvě a je po vás)

A protože jste ultimátním assassinem dali vám tvůrci celou řadu schopností (např. teleportace, posednutí), který parádně spestřujou hraní a vlastně jsou důležitým prvkem k postupu hrou (ač jsem je používal minimálně).

Příběhově je Dishonored záležitost sice dost jednoduchá, ale forma, kterou je nám příběh prezentován povznáší celou hru o dvě úrovně výš. Vše probíhá skrze město ubíjející mor, korupci, intriky, ale i zvrhlost a brutalitu. A že jsem zmínil město ubíjející mor, musím taky zmínit parádně navržený lokace, kde všechno má hlavu a patu, všechno graficky krásně vypadá, nic nepůsobí uměle, každá lokalita má svojí specifickou atmosféru a všechno si musíte hledat sami (neni to jako AC že máte do oka mlátící úchyty na každym metru). Co mi hru lehce kazilo byla někdy strašná tupost nepřátel, kdy jsem se proplížil doslova před nosem několika stráží, ale to není nic oproti tomu, že když necháte někde ležet mrtvolu, je jim to většinou srdečně jedno (jejich hlídací psi jsou snad chytřejší než oni).

Jako asi každá hra, má i tahle svoje chyby, jsou ale natolik zanedbatelný, že člověka nerozhodí. Dishonored je pro mě za poslední dlouhou dobu suverénně největším herním zážitkem. Po více než roce jsem totiž měl opět pocit, že tu hru vážně hraju.

Pro: zvrhlost, korupce, intriky, mor, brutalita, steampunk, grafika, zvuk, atmosféra, prostředí, více způsobů jak plnit misi

Proti: tupost nepřítel, těch cca osm hodin bylo málo (což je ale moje chyba)

+49

Doom 3

VšivákVšivák
Dohráno
  • PC 80
Doom 3, svého času velký konkurent Half-Life 2. Hororová hra s nedostižnou grafikou a hratelností jak ze staré školy. S hratelností to tak horké nebude. Svým způsobem byla v některých ohledech dost novátorská. Vždyť, v které jiné hře uvidíte na zemi válet brnění, munici, či lékárničku, a místo okamžitého sebrání budete přemýšlet o tom, kde se všude objeví monstra.

Jako zpestření by to bylo fajn, ale když se tohle děje celou hru, tak už je to otravné. Doom 3 se chlubí klaustrofobickou, temnou atmosférou. Pocit, že jste sami, a jen tak se z toho nedostanete. Prostředí je temné, a vy si ani nemůžete se zbraní v ruce posvítit. Ano, je to jak z hororu, kdy si na chvíli posvítíte, abyste později vystříleli do tmy naslepo celý zásobník.

Zbraně jsou udělány dobře a souboje jsou správně akční. S většími zmetky i docela adrenalinové. Jenom věčná škoda, že se mrtvoly hned vypaří. V tomhle směru mohl Doom 3 klidně navázat na svého předchůdce. Inteligence protivníků je na úrovni tupých zvířat. Tuhle nevýhodu nahrazují docela slušnou palebnou silou, rozmístěním a hodně odpudivým vzhledem.

Grafika je na špičkové úrovni, i když se tu světlem dost šetří, a prostředí není zrovna rozlehlé nebo rozmanité. Zápletka v podobě podivného nálezu na Marsu a následného nevyzpytatelného experimentu je dobrá. Jednoduchá a dobrá. Trošku to připomíná film Horizont Události. Hororové bezútěšné sci-fi.

I přes spoustu věcí, které mě u hraní štvali, byl Doom 3 dostatečně zábavnou hrou, kterou jsem bez pocitu nudy dojel až do konce. A to je dobré, zvlášť když délka hry je ucházející.

Pro: zbraně, ošklivá monstra, atmosféra, zápletka, souboje

Proti: až moc tmy, zjevování monster za zády, někdy frustrující střílení do tmy

+49 +50 −1

Far Cry 3

WalomeWalome
Dohráno
  • PC 95
Tak to byla parádní jízda. Nejdřív parádní intro, kde je pohoda, chlast, moře a pak plesk, zajateckej tábor, šílenec Vaas a klec. Naštěstí nikdo na Rook Islandu neumí uvázat pořádnej uzel, takže se z tábora nakonec dostanete a pak to začne.

Hra skvěle pracuje s příběhem a motivací hráče k plnění dalších a dalších úkolů - víte, že vám unesli kámoše, ale jakožto hráč k nim nemáte žádnej vztah - teprve když je zachráníte, dozvídáte se o nich něco víc. Každej zachráněnej kámoš/ka někam dál posunuje dějovou linku a přidává další a další příběhový nuance.
Hrozně jsem se bál morálního ponaučení "takhle to dopadne, když seš bohatej a žiješ marnivej život", ale to naštěstí nepřišlo, místo toho jsem se dočkal přerodu z mladého floutka na fanatickýho bojovníka.
Skvěle je zvládnutý rozdělení hry na dvě část/dva ostrovy - je hrozně těžký vyvolat v hráči motivaci ke hraní v momentě, kdy se trošku změní pravidla a prostředí hry. FC3 to ale zvládl na jedničku a hra mě bavila víc a víc, až do uspokojivého konce.

Všechny NPC maj nějakej účel, nějakej smysl, každá má ksicht, charakter a i když s každou strávíte jen pár chvil, stačí to. Záporák Vaas měl dost prostoru na to, abyste si ho stačili oblíbit a další postavy tam byly dost času, abyste je stihli nenávidět. Všeho tam prostě bylo tak akorát.

Naštěstí hra navazuje spíše na druhý díl než na první, a díkybohu se tvůrci poučili z prázdné dvojky (takže se zde můžete vyblbnout). FC 3 je navíc první hra, kde agresivní zvěř vypadá reálně - není to tak, že zviřátka po vás máchaj tlapkou a ubíraj vám životy, ale povalí vás na zem a jdou vám po krku.
Taky zde můžete sbírat sošky, dopisy a paměťové karty, ale nemusíte - za to vše dostanete jen XP (a sem tam něco navíc) a i když nasbíráte všech 120 relikvií, nestane se nic, škoda.

Zmínil jsem XP - ano, jsou tu RPG prvky, ale nedá se říct, že by to byl hlavní trhák hry - na druhou stranu naučené dovednosti jsou např. dosud neviděná eliminace dvou enemáků najednou nebo možnost někomu vytrhnout pistoli z holsteru a postřílet jí zbytek nepřátelské party.

Celkový gameplay nemá chybu - ježdění, střílení, běhání, padání ze skal (ano, můžete sebou fláknout o zem, dokonce i padnout na záda), systém krytí jsem u FPS od Vietcongu neviděl, možnost jet stealth nebo akční cestou, vyvážená obtížnost, požáry a tak dále, prostě se to povedlo. AI by mohla být lepší, ale tak je tomu vždy.

Rok 2012 se určitě vydařil, vypadá to, že herní vývojáři dostávaj rozum. Jasně, furt nás vedou za ručičku, všechno tady bliká, na všechno ukazuje radar, ale aspoň ten blbej autoheal tu neni.
Samozřejmě nic není dokonalý, takže fyzikální model tady stojí za prd, zase střelíme raketometem do plechový boudy a nic se nestane, zase máme auta, který vybuchujou při pádu ze skály, mini keřík zabrání džípu v jízdě atd., ale to je holt dnešní standard. Jinak je hra naprosto skvělá.

Pro: úplně všechno, hlavně hratelnost a styl vyprávění děje

Proti: možnost rychlého cestování v jakékoli situaci - i když padáte ze skály a čeká vás 100% smrt - z už tak jednoduché hry dělá vyloženou arkádu :)

+49 +51 −2

Alan Wake

LuccinyHryLuccinyHry
Dohráno
  • PC 90
Mokrý sen každého čtenáře Stephena Kinga. Jeho jménem hra začíná a autoři rozhodně nepřehánější - všechno je jako vystřižené z jeho knih. Slovem všechno myslím úplně doslova kompletně všechno - příběh, postavy, zápletku, atmosféru, humor, formu, prostředí, dialogy, "to," proti čemu bojujete, vzpomínky na dětství. Odehrává se to sice v Oregonu, ale to je v podstatě Maine západního pobřeží, navíc jméno Kingova rodného státu alespoň nese sympaťák DJ z místního radia. Hra je vlastně strašně neoriginální, protože všechno přejímá, na druhou stranu ale dnes těžko vytvoříte něco čistě originálního, takže rozhodnutí čerpat z osvědčené kvality a nesnažit se nic vylepšit je podle mě dobré. Kingovy romány jsou všechny podle stejného mustru - a ten funguje, takže proč to měnit. Pokud se vám jeho knížky líbí, nemůžete si Alana Wakea nechat ujít.

Já jsem se od toho doslova nemohla odtrhnout. Jak by vás taky mohl nezajímat osud městečka, jehož největší událostí je každoroční Jelení festival? Hra je rozdělená na kapitoly, bojové sekvence se střídají s povídáním a mnoha cutscénami, takže se pořád něco děje. Jste prostě zvědaví, co bude dál a tak vám to nedá, abyste nepostupovali. Příběh nejdřív působí komplikovaně a roztříštěně (cestou sbíráte útržky rukopisu), ale nakonec do sebe vše zapadne a vše dává smysl. Hra mistrně zvládá něco, co se česky pravděpodobně řekne předznamenávání (foreshadowing) - všichni a všechno, co potkáte, mají později svoji roli. Celá forma vyprávění ve vyprávění je skvěle meta a neomrzí.

Hlavní hrdina se ve tvídovém saku probíhá po turistických cestách přírodním parkem a bojuje s temnotou pohlcenými lidmi. Jsou to v podstatě takoví zombie, což je dobře, protože vám pak nepřijde zvláštní, že se chovají dost jednoduše (prostě na vás naběhnou, velcí drsní zpříma, malí rychlí ze strany). Nabídka zbraní je jednoduchá, navíc ještě musíte hledat zdroje světla a baterie. Přístup k nepřátelům je vlastně dvojí. Můžete se jim postavit čelem, nebo zběsile zapalovat jednu světlici za druhou a prchat. Někdy funguje jedno, někdy druhé, hodněkrát oboje. Obzvlášť ke konci mi přišlo, že se obtížnost hry dost snížila, protože vám brzo dojde, že se vyplatí hledat skrýše a syslit si všechny super zbraně typu granát ("tohle nevypadá na standardní lesnickou výbavů"), protože pak většinu situací vyřešíte úprkem a průběžným odpalováním světel. Stíny ovládají i různé předměty od pneumatiky po kombajn, takže jednotvárnost nehrozí. I když je pravda, že poslední boss - celkem impozantně vyhlížející tornádo - je zcela nenáročný, až se vám zdá, že tohle nemůže být poslední. Existuje i něco, co je v menu ambiciózně označováno jako minihra, ale myslí se tím jen občasné posunutí plošiny, abyste mohli přeběhnout.

Vývojáři jsou Finové, takže možná proto si v této hře zasazené do ryze amerického kontextu nemohli odpustit trefnou a vtipnou poctu severským bohům. Heavy metalové podium uprostřed lesů byl skvělý odlehčený moment, vyrovnal se mu snad jen váš komický kamarád ověšený světýlky na stromeček. Ještě mě napadá, že městečko Bright Falls působí tak trochu jako Ku Klux Klan kolonie, protože je 100% bílé, ale tak co už.

Pro: Stephen King

Proti: drobnosti, které neubírají z celkového dojmu

+49 +50 −1

Wolfenstein: The New Order

pipboypipboy
Dohráno
  • PC 85
Jop, FPSka ve který kosíte nácky, sbíráte lékárničky a z rozbitých krabic vypadávají užitečné věci. 2014.

Příběh je sice hodně děravý a napěchovaný patosem, ale postavy jsou zajímavé, humoru je dost a celkově Wolf po této stránce funguje velmi uspokojivě.

Líbí se mi systém perků, oficírů, umělá inteligence nepřátel funguje tak akorát, v mnoha částech hry výborně funguje stealth přístup. (To, že hozený nůž je instakillový projektil bez ohledu na to, jestli trefíte kotník, helmu, nebo batoh, přejdu.)

Úrovně jsou vesměs poskládané z "arén" - některé si říkají o přestřelku, jiné o tichou práci a často okolím prochází několik cest, o secrety taky není nouze. Na některých místech si level design nezadá s Deus Ex (při nejmenším s Human Revolution).

V posledních částech hry mi přišlo, že na mě vrhá trochu víc nácků, než by bylo zdrávo, takže nějaké utancování nepřítele nepřipadalo v úvahu. Nutnost zpomalit a přidat na opatrnosti jako taková by nevadila, neustálé dobjení energetických zbraní ale trochu vopruz byl.

Dedikovaná klávesa pro vyklánění se je blbost, automatické vyklánění z krytu bohatě stačí. Vůbec mi přišlo, že v nastavení je nějak moc zcela zbytečných čudlíků.

Graficky hra vypadá celkem pěkně, ale nebyl by to snad idTech5 engine, aby s ním nebyly problémy - přůběžné načítání textur je zřejmé, i když většinu času to člověk nevnímá a na jednom místě v prologu mi framrate bůhvíproč kleslo někam k 5 fps. Taky jsem o něco snížil detaily jen kvůli screen tearingu - nepřišlo mi, že by položka V-SYNC cokoliv dělala. Na jednom místě jsem si všimnul, že hra přestává renderovat panáka o něco dřív, než mi v zorném poli celý zmizí za sloupem, ale o je spíš taková zajímavost.

Celkově vzato výborná střílečka s řadou oldskool prvků a těžko mohlo být zabíjení nácků lepší. Snad jen ten příběh by mohl být vychytanější, co se týče uvěřitelnosti. Každopádně radost.
+49 +50 −1

Hellblade: Senua's Sacrifice

FritolFritol
Dohráno
  • PC 95
Hellblade sleduju od prvního teaseru na E3 někdy před třemi lety, pokud se nepletu. Tou dobou se ještě zdálo, že to má něco společného s Heavenly Sword a nikdo vlastně ještě donedávna netušil, jak se to bude hrát. Hry od Ninja Theory ale zbožňuju, tak jsem neměl obavy, že by se něco podělalo. Očekávanou third person akci jsem sice dostal, ale dosti atypickou.

Na hře je opravdu vidět, že byla dělaná s láskou, aniž by jim do toho kecal vydavatel či je nějak tlačil čas a peníze. Vývojáři si, řekl bych, splnili sen a při hraní je to dosti znát, protože věřte nebo ne, nic podobného jste s největší pravděpodobností nehráli. Podstatná část gameplaye je chůze a naslouchání hlasům, nabízí se zde tak označení walking simulator, řízlý akční rubačkou se Souls-like nádechem. Souboje jsou tak sice rychlé, ale zráveň jsou vlastně vcelku tuhé.

Atmosféra je pravděpodobně to nejlepší na celé hře. Zpočátku vás vyděsí s jistou formou permadeath Jak to s tím ale je, jste si určitě stihli někde přečíst a následně vás děsí na každém kroku. Nepoužívá k tomu laciný jump scare či jiné hororové klišé. Jedna z hlavních featur je zde frustrace, ač to může znít divně. Je to ale tak, nevím zda to funguje u každého, ale já měl po celou dobu hry strach, nervy v kýblu a gamepad se topil v potu. Je to strach z neznáma, ze selhání, z temnoty. Tomu všemu dopomáhá bezchybné ozvučení v čele s hlasy a tím, co říkají, jelikož vám neustále podrývají sebevědomí. „She's lightning the torch to keep the darkness away. It's not gonna help her.“

Čeho si jistě jedno bystré oko všimne, je nepřítomnost HUD. Hlasy zde totiž obstarávají všechno. V soubojích užitečně pomáhají místo nějakych ukazatel, health baru apod. Když je nepřítel skoro vyřízený, tak to poznáte jednak na jeho vzhledu a chůzi, ale hlasy vám taky řeknou věci typu „Finish him“ nebo „He's behind you“ pokud zrovna útočí nepřítel, kterého nevidíte. Stejně tak to platí u vás a své zdraví tak poznáte při pohledu na Senuu či zbarvení obrazu. Pokud bloudíte i přes velkou linearitu, tak se o navedení na správnou cestu opět postarají hlasy a zvuky. Geniální řešení a využití velké přednosti hry, řekl bych.

Druhé bystré oko se všimne zase hlavní hrdinky, která je výborně animovaná a ještě lépe vypadá. Nemám na mysli nějaký sexy vzhled, což samozřejmě nepopírám, ale ta pravá krása Senuy spočívá v detailech a mimice. Je mi jasné, že se nelze takhle drbat s každou postavou ve velkých hrách, ale doufam, že tohle bude v budoucnu samozřejmost.

Hudba, na které se podílel i Andy LaPlegua je samozřejmě výborná, což každý, kdo hrál DmC asi tušil. Většina skladeb sice není zrovna uzpůsobena na klasický poslech, ale ve hře funguje na jedničku. Především u soubojů a výborných bossfightů, které sice nejsou nikterak promyšlené jako právě ve zmíněném DmC, ale styl a atmosféra jim opravdu neschází. A samozřejmě nechybí aní krásná závěrečná písnička, která mi teď nějaký týden bude hrát dokola.

Na gamebreaking bug, který se po vydání řešil, jsem nenarazil, ale pár záseků v kamenech, které vyústily ve smrt či opakované loadovaní, jsem zažil. Hra mi běžela na nejvyšší nastavení na vesměs stabilních 60FPS, s malými propady především u skrytých loadingů.

Závěrem nesmím zapomenout na příběh. Ten si každý prožijte sami. Řeknu jen jediné. Hellblade dokazuje, že hry jsou pro vyprávění příběhů mnohem lepší medium než knihy či filmy, jen si toho společnost ještě není uplně vědoma a vývojáři toho málo kdy využijí. Jsem tedy rád za každou vlaštovku a lidem z Ninja Theory děkuji za tenhle skvělý zážitek.


+49

The Witcher

PRIVATE MARTINPRIVATE MARTIN
Dohráno
  • PC 95
Nebudem chodiť okolo horúcej kaše a vyklopím to hneď na začiatku – v živote som nedohral ani nehral žiadne RPG. Nech už to boli akokoľvek kvalitné hry, táto trojpísmenová skratka ma vždy spoľahlivo odradila. RPG hry pre mňa totiž vždy predstavovali niečo zdĺhavé, zbytočne naťahované, ukecané a hlavne nudné. A keď k tomu prirátam fantasy prostredie, ktorým som donedávna tiež opovrhoval, je jasné prečo som sa s Geraltom zoznámil až teraz.
Ale chute sa menia (a náhodou som dostal od M.a.t.t.a kód na GOG verziu Zaklínača), rozhodol som sa prelomiť ľady a dať hre z tohto mnou opovrhovaného žánru šancu. A urobil som dobre, alebo... ?

Zoberme to pekne od začiatku. Existujú hry, ktoré Vás pohltia hneď od začiatku a nepustia až kým nevidíte záverečné titulky. A potom je typ hier, ktoré majú absolútne hrozný začiatok, cez ktorý sa musí človek preniesť. Zaklínač u mňa patrí do druhej kategórie, pretože horšie to už celé začať ani nemohlo.
Úplný začiatok, teda prológ bol ešte vcelku dobrý. Lineárny postup a vednie za ruku mi malo pomôcť osvojiť si základné herné mechaniky. Potiaľto dobré, aj keď som nemohol prísť na chuť súbojáku. Potom však nasledoval odchod z Kaer Morhen a začiatok prvej kapitoly.Bol som vhodený do sveta, o ktorého fungovaní som nemal ani potuchy. Nejasné inštrukcie, mnoho postáv a dlhé dialógy v kombinácií so skutočnosťou, že som vôbec netušil čo mám robiť, mali za následok absolútne znechutenie z hry a blúdenie od jedného ukazovateľa mapy k druhému. Keď sa k tomu pridal zvláštny súbojový systém, mal som pocit, že to celé zabalím a už sa do sveta Zaklínača nikdy nevrátim.
Ale potom prišiel zlom! Po pár odohraných hodinách som konečne naplno pochopil o čom to celé je. Už mi nevadila hromada dialógov, ani zdĺhavé cestovanie, dokonca som osvojil aj súboje. Začal som si to jednoducho užívať, čo mi vydržalo až do samého konca.

Tam, kde bola prvá kapitola ešte celkom uzavretá, druhá a tretia mi už naplno ukázali potenciál hry. Teda nielen lineárny postup vpred, ale už aj tie všade spomínané morálne voľby. Keďže som veľmi nerozhodný, občas mi to robilo seriózne ťažkosti, pretože správne riešenie v hre neexistuje. Každým rozhodnutím niekto získa a niekto stratí. Alebo stratia všetci. Pre RPG harcovníkov asi známa vec, ale pre mňa niečo nevídané. Párkrát som bol dokonca tak nespokojný s mojim rozhodnutím, že som sa vrátil ku staršej uloženej pozícii a zmenil to. Až tak silno ma to zasiahlo.
Po náročnej tretej kapitole prišla štvrtá, ktorá priniesla vítanú zmenu prostredia. Už žiadne túlanie sa ulicami mesta (s občasnými výletmi do bažín), ale malebný, skoro až rozprávkový vidiek. Za mňa ide o najlepšiu časť hry. Síce sa herná plocha zmenšila, vôbec to hre neuškodilo. Navyše som sa mohol kochať pohľadom východ a západ slnka nad pobrežím.
No a nakoniec musela prísť posledná kapitola, kde sa všetko vyhrotilo a po nej epilóg, ktorým celé toto moje prázdninové putovanie skončilo.

Ak by som mal vypichnúť veci, ktoré mi na hre vadili, tak by to bol denný režim postáv. Neraz sa mi stalo, že som naháňal NPC po rôznych miestach a v rôznych časoch, aby som vôbec dokončil quest.
Ako som už spomínal, spočiatku mi problém robil aj súbojový systém. Našťastie nie je moc zložitý ani prísny, takže človeku prejde rýchlo do krvi. Hoci som si ho časom obľúbil, aj tak by som však radšej uvítal klasické súboje v reálnom čase známe z akčných hier.

A čo ma naopak potešilo? Príbeh, ktorý som hltal od začiatku až do konca so všetkými jeho odbočkami a zákutiami.
Zábavné questy, ktoré posúvali príbeh ďalej. No, možno zopár ich až tak zábavných nebolo, ale aspoň vynikli tie dobré.
A samotné postavy, ktoré boli podľa mňa dobre napísané a mali za sebou svoju vlastnú minulosť. Ako hlavné, tak aj vedľajšie.

Skrátka a dobre, až na ten spomínaný začiatok som sa pri hraní náramne bavil a bola by obrovská škoda, keby som po to počiatočnom znechutení zabalil. S radosťou sa do tohto sveta vrátim v pokračovaniach. Ale o tom niekedy inokedy.

Pro: Príbeh, postavy

Proti: Denný režim NPC, súboje

+49

Divinity: Original Sin II

BINGMANBINGMAN
Dohráno
  • PC 70
"Jedinečná hra"
10/10 - Games.cz
"Fascinující, násilné a vtipné"
5/5 - Hrej.cz
"Na téhle hře není takřka nic špatně"
10/10 - Zing.cz
"Bože, to je dlouhý"
7/10 - Bingman

Tento komentář je věnován uživateli Jab, bez jehož podpory bych tento koment nenapsal: Jabe, bez tebe by na DH byla racionalita jen slovem ve slovníku cizích slov.

Pokud si pročtete výše zmíněné recenze, zjistíte, že se v nich často vychvaluje příběh. Musím dát za pravdu, že ten má opravdu zajímavou zápletku a solidní základ pro postavy. Navíc každého zatvrzelého ateistu musí potěšit vyzobrazení Bohů jako sobeckých, mocichtivých parchantů, jak to má taky být. Ale to provedení (čti vyprávění) mi trochu kulhá. Nejenže se hrozně táhne (opravdu bych se nebál hru trochu "prostříhat"), ale zvraty zde mají velmi slabý tah na branku. Moje reakce byla tak maximálně "Aha" a šlo se dál.

Podobný problém mám také s postavami: jak jsem říkal, spousta z nich má solidní základ, hází jim však klacky pod nohy průhledné dialogové možnosti. Vždycky tak nějak z těch nabízených možností tušíte, co si vybrat, aby se stalo, co potřebujete. Nejvíce patrné je to u vašich společníku, kde dosáhnout u všech na konci něčeho jako: "Myslel jsem, že lidem už nemůžu věřit, ty jsi mi však ukázal opak, příteli..." je docela easy business.

Ve hře k tomu není nic památného. Opravdu mi v mysli neutkvěla jediná momentka, zvrat, quest, místo atd. Budu zde možná překvapivě srovnávat s místním otloukánkem Falloutem 3, který, ano, má své mouchy, ale dodnes vzpomínám na quest s ghoulama, kteří chtěli bydlet s ostatními osadníky v jednom hotelu a pak je povraždili, na Vault plný Gary klonů, na misi ve virtuální realitě, na atomovou bombu v Megatonu a její odpálení atd.

K soubojovému systému nemám příliš výtek. Je dostatečně komplexní, avšak při užití trocha toho selského rozumu jednoduchý na pochopení. Nejvíce mi na něm vadí dvojí typ brnění, fyzické a magické v podobě dalších "health barů". Všichni tak mají de facto 3 různé health bary, kde z každého ubíráte nějakou jinou činností a přišlo mi, že je lepší svou partu specializovat na jeden typ útoků (ubíráte tedy jen ze dvou health barů), než mít vyváženou partu 2 mágy a 2 útočníky. Ale zvyknete si. Soubojů však v celé hře nemuselo být tolik. Jak jsem kdysi psal, mám tahovky rád, ale tady bojujete furt s někým. Souboj střídá souboj (jo a střety nejsou zrovna nejkratší) a časem se z toho stane až rutina, protože si uvědomíte, že používáte pořád ty stejné skilly.

Nakonec se dostávám k mé poslední výtce a to k samotnému RP systému. Máte velkou svobodu při vytváření vašeho avatara. Vybíráte nejen skilly a perky, ale také původ, rasu a typ charakteru a díky tomu se vám v dialozích často otevře nějaká nová možnost odpovědi. Většinou se mi však zdálo, že nepřináší nic navíc, tedy že bych se stejného výsledku dobral i bez nich. A třebas takový tag "Barbarian" je úplně na prd, protože jediné co umožňuje, je odpovědět něco na způsob "Budu se koupat v tvé krvi", což bývá v konverzacích zastoupeno i v mírnějších variacích. Stručně řečeno, nikdy jsem neměl pocit, že mi perky a tagy k něčemu jsou, že by hru nějak výrazně ovlivňovaly. Na RPG mi to přijde dost lineární.

Shrnutí:
Přestože jsem to ještě nezmínil, hra mě bavila, ale odvařený z ní nejsem. Prvních 20 hodin jsem byl nadšený, ale hlavně délka, rozvláčnost a množství soubojů mě udolalo a trochu znudilo. Být o polovinu kratší, intenzivnější a kdyby se ze scénáře vyhodilo vše zbytečné, půjdu určitě do zelených čísel. Přiznávám, jsem asi příliš kritický, chtěl jsem však své dojmy konfrontovat s někdy až gloryfikujícími recenzemi a názory a přinést i jiný pohled na hru. Proto jsem se také rozepsal více, než bych býval byl měl v úmyslu. Sorry.
+49 +50 −1

Tomb Raider

FatalityFatality
Dohráno
  • PC 85
  • PS1 90
Na obalu pevné kulaté, ve hře ostřejší než poslední Trumpův tweet na Kimovu adresu, ale čert to vem. Lara Croft odstartovala dodnes trvající mánii sexuální fantazie podstatné části mužské populace a já nejsem výjimkou. Její přednosti však nejsou jedinými přednostmi prvního Tomb Raidera.

Dalšími v pořadí jsou ponurá atmosféra, pozoruhodné monumentální lokace, adventurní část a skvělá hudba. Za hudbu ubírám PC verzi 5 %, kde některá hudba chybí úplně, což na jednu stranu jde lehce vyřešit modem, na stranu druhou jsem ušetřený čas mohl věnovat mému oblíbenému nicnedělání.

Úplně poprvé jsem Laru poznal na demoverzi, kdy ta nám tak zavoněla, že jsme brzy koupili za jářku židovských 1599 Kč verzi plnou (a poté i další čtyři pokračování) a i několikrát ji jako děcka dohráli. Zřejmě i proto moc nerozumím, když někdo tvrdí, že je těžká, nebo že nechápe, jak se skáče. Dojdu k okraji, skočím dozadu, rozběhnu se a skočím. Halo? Střelba je automatická jako úspěšné absolvování maturitní zkoušky na soukromé škole a zde se opět jen projeví nespokojenost těch, co syslí náboje do lepších zbraní, protože co kdyby náhodou? Sice ti po dohrání zbyde 1000+ nábojů v UZI a přes 40 lékárniček, ale hej.

Mně vždycky imponovala rozlehlost zdejších úrovní a některé opravdu vypečené věci, jako umístění železných cihliček do Midasovy dlaně, aby zezlátly. Level s místnostmi Atlase, Damokla a dalšími byl také naprosto skvělý, stejně jako Colloseum a jiné. V podstatě moc nemusím akorát poslední mapy, kde se proháníte v útrobách Atlantidy.

Tomb Raider 1996 byl opravdu průkopník, a i když některé jeho další pokračování byly o fous lepší, stále zůstává v mém srdci a dodnes si ho rád zahraju. Jo a představte si výše zmíněné výtky některých hráčů ve verzi na PS1, kde nebyl libovolný save, ale dalo se ukládat jen u krystalů. To byla vojna!

Pro: prostředí, hudba, lokace, délka, atmosféra, Lara

Proti: závěrečné levely, chybějící hudba (PC)

+49

Little Nightmares

LauronaLaurona
Dohráno
  • PC 85
Když jsem uviděla, co má v Little Nightmares hlavní hrdinka na sobě (žlutý plášť), hned jsem si vzpomněla na „IT“ a lehce znervózněla. Na vraždícího klauna zde ale naštěstí nenarazíte. Narazíte však na jiné věci, a přátelské, až na výjimky, rozhodně nebudou.

Aniž bych věděla jak, ocitla jsem se na palubě obrovské lodi, mířící neznámo kam. Za svitu zapalovače jsem se vydala na průzkum a postupně objevovala všechny lokace a bytosti, jenž je obývaly.

Občas jsem měla problém s ovládáním, např. vylézt na šikmou houpačku a jít po ní tak, abych neslítla, byl docela náročný úkol. Naštěstí tam však podobných zrádných míst bylo poskrovnu.

Po celou dobu hraní jsem vždy napjatě sledovala, co mě čeká v další místnosti a byla připravena na rychlý úprk. Nemůžu říct, že bych se při hraní vyloženě bála, bylo tam však několik velmi nepříjemných mrazivých momentů (např. staříkovi ruce šmátralky, či výtah, ze kterého na na vás vyběhne kuchař).

Za nejlepší část celé hry považuji závěrečné vyvrcholení příběhu, včetně napínavého bossfightu, při kterém jsem napětím téměř nemrkala.

Little Nightmares bych doporučila úplně všem, kteří milují atmosferické hry. Hudba, společně s pěknou grafikou, nechají jen málokoho chladným a nevadí, že je hra krátká. Pokud budete umírat tak často jako já, bude vám délka hry bohatě stačit.
+49

World of Warcraft

RenyReny
  • PC 100
WoW je hra, která mi nejvíc ovlivnila život. Dřív jsem byl zastáncem názoru, že to není jen hra, že je to něco víc, nedílná součást životního stylu a životní filozofie, čemuž se můžu teď akorát zasmát. Asi bych lhal, kdybych tvrdil, že mě WoW úplně nepohltilo a k závislosti jsem skutečně neměl daleko(během dvou let asi 100 dní čistého času hry, z toho první rok asi 65 dní)a kdybych tento komentář psal před rokem nejspíš by byl plný superlativů. Jenže ho píšu teď, kdy je můj názor na hru už mnohem střízlivější. Nemůžu WoWku upřít, že mi spoustu věcí dalo. Našel jsem si spoustu nových kamarádů, na spoustu událostí mám krásné vzpomínky, ať už na raidy, na BG, na guildu nebo na organizaci a hlášky na TSku. Dřív jsem si ale neuvědomoval, že spoustu věcí i ztrácím, a tou největší ztrátou bohužel nebylo množství času, promrhaného dychtivou honbou za každým, třeba i sebemenším vylepšením equipu, statistik nebo reputace, který šel strávit v reálném světě, a ne v tom virtuálním. Nejhorší bylo, že čím víc jsem postupoval ve hře, tím víc jsem klesal ve svém životě. Začal jsem mít problémy ve škole, oddaloval jsem se ode všech kamarádů a i od rodiny, ale včas jsem si uvědomil co se děje a výrazně jsem hraní WoW omezil. Po této zkušenosti jsem si mnohem víc svých blízkých začal vážit a líp se k nim i chovat, protože díky WoW jsem si uvědomil co v nich mám, a už i proto mu musím dát nejvyšší hodnocení. Jeden z herních tipů od Blizzardu, zobrazovaných během loadingu, který paradoxně s hrou samotnou nemá nic společného, říká: "Buďte se svými kamárady v Azerothu, ale nezapomínejte na kamarády mimo Azeroth"... neřídil jsem se tím, ale teď vím, že to je ta nejlepší rada pro hráče WoW. Pořád WoW hraju, ne kvůli hře samotné, ale právě kvůli kamarádům co v ní mám. Dnes už mám jasno...skutečně to je jen hra.
+48 +54 −6

FlatOut: Ultimate Carnage

ChuckChuck
Dohráno
  • PC 95
Hra je v podstatě kopií úspěšného 2. dílu s několika rozdíly. Tím nejpodstatnějším je vylepšení grafické stránky, která je vskutku nadupaná, ovšem přináší zvýšené hardwärové nároky, takže majitelé slabších strojů se mohou potýkat s problémy. Dalším rozdílem je zvýšení počtu soupeřů ze 7 na 11 hráčů, takže především po odstartování je to správný chaos a při samotném závodu se máte co ohánět, abyste udrželi solidní pozici, ale o to je hra akčnější.

Hra je rozdělena do dvou režimů a sice FlatOut, který obsahuje známé závody z 2. dílu a Carnage, který je nově doplněn o doprovodné zábavné i méně zábavné disciplíny, u nichž se hráč také leckdy pěkně zapotí.

Někdo namítne, že hra nenabídla mnoho nového a že je to zase jen dvojka, ale vzhledem k její předchozí úspěšnosti, skvělé hratelnosti a ojedinělému hernímu nápadu její fanoušci určitě nic nenamítali.

Co dodat? Mně závody s destruktivními prvky sedly jak vyšité, takže kdyby vývojáří zapracovali na dalším dílu, přijmu jej s otevřenou náručí.

Pro: skvělá grafika, nápad, hratelnost, doprovodné disciplíny

Proti: hardwärová náročnost

+48

Machinarium

ugraugraugraugra
Dohráno
  • PC 75
Oba Samorosti patří mezi mé oblíbené hry, takže jsem od Machinaria hodně očekával. Kdo však od něčeho hodně očekává, bývá často zklamán, protože ne vždy to dopadne podle jeho představ. To se naštěstí u Machinaria nestalo, naopak. Je to ještě lepší, než jsem se vůbec odvážil doufat.

Těžko se dá popsat, jak je tahle hra roztomilá, hezká a skvěle se hrající. To prostě musíte zažít na vlastní kůži. Podobně nadšen jsem byl už snad jen u World of Goo, což je pro mě asi jediná hra, která se s Machinariem může kvalitativně srovnávat. Celé grafické ztvárnění je prostě nádherné, město, kde se hra odehrává a všechny robotické postavičky jsou kouzelné, hudba a zvukové efekty jsou perfektní. Hádanky dávají smysl, takže se nekonají nesmyslné kombinace typu "použij banán na metronom, čímž zhypnotizuješ opici, kterou následně použij na hydrant" (schválně kdo uhádne ze které je to hry). Většinou jsem se zasekl na logických minihrách, které jsou výborné a to říkám i přesto, že osobně hlavolamy v adventurách nemám rád, jelikož jsou převážně nudné a nezajímavé. V Machinariu jsem se ale na další puzzle vyloženě těšil.

Nutno říct, že některé hlavolamy byly docela těžké, ale i na to autoři mysleli a zabudovali do hry zajímavý systém nápovědy. Když nevíte co a jak, stačí si z menu vyvolat jakousi knížku, která je ale zamčená. Zmáčknete tedy čudlík a začne minihra, ve které ovládáte klíček, jenž umí střílet a zabíjet potvory, co se vás snaží sejmout a prolétáváte zleva doprava k zámku. Když tam doletíte, kniha se odemkne a zobrazí grafický (namalovaný) návod pro celou obrazovku, ve které právě stojíte, včetně řešení hlavolamů. Hezky vyřešené.

Abych ale jen nechválil, musím zmínit i negativa. Takže... eh... no... Sakra, na nic si nevzpomínám :o) Kdybych ale byl hodně zlej, tak bych za mínus považoval délku hry a to i přesto, že jsem hru dohrál tak za 7-8 hodin, což v dnešní době rozhodně není málo (řada AAA titulů vám zabere stejně). Dále mi trochu vadilo, že se s robůtkem nemůžete pohybovat kamkoliv, ale na obrazovce je vždy několik aktivních míst, kam se můžete přesunout. Ale je jich hodně, takže to většinou taky nevadí. No a za třetí, prostředí je trochu stereotypní (95 % hry se odehrává ve městě), ale to už opravdu vařím z vody, protože na tohle během hry vůbec nepomyslíte, jelikož budete uneseni krásně nakreslenými lokacemi.

Já ty kluky český ušatý z Amanita Design prostě žeru. Dokázali naplnit moje očekávání a vytvořili inteligentní a krásnou hru, navíc mě potěšil i závěr, který je otevřený a vsadil bych se, že vzhledem k předpokládanému komerčnímu úspěchu vznikne pokračování. No jo, ale laťka je teď hodně vysoko - dokážou kluci vytvořit ještě něco lepšího? Já myslím že ano, dávám tedy 75 a těším se na dvojku!

Pro: roztomilé, krásné, inteligentní, roboti, hlavolamy, příběh, systém nápovědy, od českých tvůrců

Proti: drobnosti

+48

Return to Castle Wolfenstein

Aaron_HillAaron_Hill
Dohráno
  • PC 90
Poprvé jsem RtCW viděl u kamaráda o letních prázdninách roku 2002. Tou dobou jsem trávil čas na chalupě v malém západočeském městečku. Popravdě, v mém věku prázdniny s babi a dědou nepatřily už zrovna k mým vysněným představám. Průlom přišel, když se mi klučina od sousedů pochlubil, že mají doma nové PC. To nebyla příliš povzbuzující informace vzhledem k tomu, že jsem se pár let nazpět ptal jeho starší sestry, jestli mají počítač a ona suverénně vytáhla dětské počítadlo. Optal jsem se tedy kamaráda, co hraje? Když řekl, že Wolfensteina, napadl mne okamžitě Wolfenstein 3D z roku 92. V duchu jsem se smál představě jejich „nového“ počítače.

Samozřejmě jsem se mýlil. Když jsem pak viděl jejich nabušenou mašinu, klesla mi brada. Oproti mému stařičkému P166 to byl přímo zázrak moderní technologie. Po spuštění RtCW jsem se musel opravdu hodně snažit nevypadat překvapeně. Ta grafika byla božská, námět neokoukaný, design úrovní špičkový a při tom všem novém naprosto intuitivní. V člověku se kloubil strach, zvědavost i vzrušení, všechno to bylo tak moderní a úžasně hratelné, že se nešlo odtrhnout. Od té chvíle už mi prázdniny na chalupě vůbec nevadilo trávit, naopak musím trochu rozpačitě přiznat, že jsem každý další den po probuzení vstával s nádhernou myšlenkou na hraní u sousedů. Když prázdniny skončily, vydupal jsem si doma nový počítač.

Při hodnocení RtCW je třeba uvážit, jaké FPS hry vznikaly do té doby. Call of Duty ani Medal of Honor ještě nebyly na světě, akčních her s tématikou druhé války (a okultismu) bylo méně než co by se za nehet vešlo a těžko mohla jiná akce nabídnout alespoň zdánlivě podobnou atmosféru. Engine byl využit do mrtě a nabízí to nejlepší pokoukaní, co v daném roce šlo vytvořit. Nejen že hra ovlivnila můj herní život, ovlivnila i celou následující éru v herním průmyslu a dala vzniknout mnoha dalším legendárním titulům a herním sériím. Povedený začátek.
+48
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • hanak_v_exilu The Elder Scrolls… +24
    The Elder Scrolls III: Morrowind
    Napsal hanak_v_exilu, 22 dní
    Zdálo by se, že se hry ze série The Elder Scrolls přirozeně rozdělují na dvě jasně…
  • ghost Doom +22
    Napsal ghost, 4 dny
    Vždy som mal rád počítačové hry. V 95tom som v stredoškolských počítačových labákoch…
  • Nix Half-Life 2 +21
    Napsal Nix, 22 dní
    No jelikož jsem zaspal dobu asi tak 20 let, tak nemá asi smysl tady rozebírat, jak ta hra je…
  • adam.kulhanek What Remains of… +21
    What Remains of Edith Finch
    Napsal adam.kulhanek, 27 dní
    Adventury jsou jedním z mých oblíbených videoherních žánrů. What Remains of Edith Finch…
  • Drolin Mizzurna Falls +20
    Napsal Drolin, 10 dní
    Když se hráčům vybaví konzole PlayStation, většinou budou asociace směřovat k žánrům…
  • rikuhahl World of Goo +20
    Napsal rikuhahl, 12 dní
    Jedna z nejlepších logických her na světě, protože nejde jen o to přemýšlet, ale i…
  • John Mirra Stardew Valley +19
    Napsal John Mirra, 21 dní
    Prý že je to relaxační hra, haha. To bych ale já nesměl být já, se svou potřebou být…
  • adam.kulhanek Kingdom Come:… +18
    Kingdom Come: Deliverance
    Napsal adam.kulhanek, 15 dní
    Ani nevím, proč jsem se ke Kingdom Come dostal až po dlouhých 7 letech od vydání. Nejspíš…
  • Solidor Alan Wake II +16
    Napsal Solidor, 14 dní
    Alan Wake II ukazuje, jakou cestu Remedy ušlo od prvního dílu. Poměrně komorní jedničku…
  • S4TW Pillars of… +16
    Pillars of Eternity
    Napsal S4TW, 3 dny
    Herní výzva 2025 - Bdím, či spím?   Miluji učící se pattern u isometrických cRPG.…