Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Planet of Lana II

  • XOne 70
První kousek této plošinovky od Vikingů byl velmi slušný a tak touha pokořit pokračování byla nevyhnutelná. Děj se opět odehrává na stejné planetě a po dvou letech navazuje na události dílu předchozího, kdy ačkoliv se myslelo že se zbavila robotické invaze, vyvstaly nové problémy se zamořováním okolí, které ohrožují obyvatele.  

Takže se Lana musí opět vydat za záchranou své rodiny a postupně odhaluje tajemství planety a původ některých technologií. Základní herní mechaniky zůstávají stejné, děvče i kočkovitý spolusouputník Mui, který má tentokrát rozšířenější roli, spolupracují při řešení hádanek a překonávání překážek. Novinky jsou skluzy, šplhání po stěnách, plavaní a obecně podvodní sekvence, ve větší míře než v předchozím díle ovládání  / využívání robotů a některé hádanky jsou vrstvenější.  

I přes všechny klady ve mě zanechal hlubší dojem díl první, takže dvojce dávám o pár procentíček méně, nicméně pokud máte podobně laděné hry rádi, nešlápnete vedle – 70 %
+2

Call of Duty: WWII

  • XOne 80
Kvůli nedostupnosti navazujících dílů jsem musel v sérii přeskočit několik částí a v rámci Game Passu se ponořit do čtrnáctého dílu série. A musím říct, že šlo o jeden z nejautentičtějších Call of Duty titulů zasazených do druhé světové války ( stejně jako první 2 díly a World at War, ať se propadnu do Východního Německa, jestli to tak není ).

Po dlouhé době jsem se tak mohl vrátit do prostředí největšího konfliktu historie a bylo to velmi příjemných několik hodin.   V singleplayer kampani se ujímáme role vojína Ronalda Danielse z americké 1. pěší divize. Příběh začíná ikonickým vyloděním v Normandii a postupně nás zavede přes Francii, Belgii až do Německa. Kampaň nabízí 11 hlavních misí a krátký epilog. Jednotlivé mise působí velkolepě, filmové cutscény mají silnou atmosféru a bojové sekvence podtrhuje kvalitní ozvučení – od zvuků zbraní až po masivní exploze. Potěšil i návrat k absenci automatické regenerace zdraví, díky čemuž dávají větší smysl spolubojovníci zásobující municí, granáty i lékárničkami.

Zamrzí jen kratší herní doba a lehce hollywoodský příběh s důrazem na bratrství mezi vojáky, ale v rámci žánru to příliš neruší.   Po všech moderních odnožích jako Modern Warfare nebo Black Ops pro mě byl návrat do prostředí druhé světové války vítanou změnou.

WW2 není nejdelší ani nejoriginálnější díl série, ale jako návrat ke kořenům a do prostředí druhé světové války funguje výborně. Za mě příjemně strávených několik hodin a solidních 80 %.“
+6

Planet of Lana

  • XOne 70
Když na mě vykoukla z game passu nabídka další logické plošinovky, nedalo se odolat, protože tenhle žánr jsem si opravdu oblíbil a ještě mi zůstaly vzpomínky na podobně tématicky laděnou Somerville. Vizuál je ručně kreslený což se hodně povedlo, nicméně na rozdíl od Limba, Inside nebo třeba Little Nightmares chybí ta hororovější atmosféra, i proto jsem zvolil jen hodnocení v lepším průměru, ale určitě si najde i příznivce, kteří temnější atmosféru nevyhledávají.  

Co se týče příběhu, po napadení a zničení domorodé vesničky robotickými vetřelci, se přeživší Lana vydává za záchranou své sestry. Při pátrání musí klasicky šplhat, skákat a řešit logické hádanky, které ale nejsou nijak extrémně složité, spíš jde o správné načasování. Velkou část herního času jí dělá společnost jakési kočkovité stvoření jménem Mui, které je tak inteligentní, že v rámci příkazů třeba pomůže se shazováním lan z vyvýšených pozic, funguje jako vábnička pohybu pro roboty nebo třeba pomůže s aktivací funkčních tlačítek.  

Herní doba je víceméně tak akorát, cesta vpřed je proložena cutscénami, ale trochu mi vadilo, že některé sekvence bylo vyloženě nutné projít i několik desítek vteřin bez nějaké interakce, ale jinak jde o slušný kousek i přes pomalejší tempo, který zabaví a určitě si pokračování střihnu, dávám lepší průměr – 70 %
+4

Resident Evil 7: Biohazard

  • XOne 90
I přesto, že když jsem osudy pana Winterse a jeho rodinky ochutnal nejdříve v pozdější Village, nemohl jsem odolat když na mě v game passu mrknula možnost stáhnout si sedmičku a doplnit si vzdělání v rámci této jedinečné série. A musím říct, že jsem byl nadšený, dá se říct, že je to povedený návrat k těm prvním dílům ve smyslu toho, že akce není až tolik a víc se pracuje s atmosférou.  

Tentokrát Ethan pátrá po své zmizelé manželce, která se mu ozve a on jako správný chrabrý manžel neváhá a vydá se jí najít. Po prvotním nalezení se ale milá choť jaksi šprajcne a jde mu po krku ( nebo spíš po ruce ) no a pak už se nám to celé rozjed(b)e. Výborné prostředí rozpadající se barabizny v močálech, kterou obývá pošahaná famílie Bakerů, nakažená virusem z biologické zbraně v podobě dívky Eveline, která z nich udělá vyšinutou, místy zmutovanou skvadru obludek, bylo osvěžující, stejně jako pozdější putování ztroskotanou bárkou.  

Samozřejmě mechaniky zůstávají stejné jak jsme zvyklí, tentokrát se ale zbraně nelevelují – jen vylepšení nábojů nebo výbušnin, dají se jen nalézt jejich lepší verze, naopak přibyla pro mě zajímavá možnost využit analgetika pro nalezení maskovaných předmětů v podobě klasických nábojů, kytiček atd., které se dají někdy minout, protože chybí typické značení vyčištěním místností nebo lokací z červené na modrou, ale to zase tolik nevadilo. Hádanek moc není a když už, tak nejsou příliš složité, líbily se mi ty, kdy se pomocí stínohry otevíraly tajné dveře a několik dobrých nápadů – hmyz, motorovka v Jackovi nebo Molďáci na loďce. Výtku mám vlastně jen jedinou a to je takový slabý konec ve smyslu jednoduchosti a uspěchanosti, ale všechno přebíjí ta hutná survial atmosféra, zařazuju si sedmičku v mém žebříčku hned za remaster dvojky ( ale o prsa korejské ženy ), tahle série je fakt žrádlo, chybí mi už jen díl 5 a 6 a samozřejmě ten aktuálně poslední Requiem, sedmičce dávám - 90 %.
+10

Little Nightmares II

  • XOne 80
Po velmi povedeném prvním díle bylo jen otázkou času, kdy narazím na další díl této hororové survival plošinovky a opět jsem dostal hodně slušnou porci zábavy. Herní mechaniky zůstaly stejné, pokračování dá se říct navazuje na předchozí díl i když je v jiném prostředí a opět je plné symboliky a bizarní abstraktností.  

Novým hrdinou je postavička Mono, kterému často sekunduje Six z minulého dílu, snaží se eliminovat tajemnou Signal Tower, která deformuje svět a lidi kolem zejména pomocí televizních přístrojů. Herní mechaniky samozřejmě zůstávají stejné – což znamená spousta lezení, šplhání, stresujících úprků a řešení rébusů a tentokrát může hrdina použít i nějakou tu zbraň na obranu v podobě tyče nebo kladiva. Herní délka se prodloužila a tím i logicky svět a prostředí je pestřejší, ale působilo to na mě víc akčně a méně děsivě než předchůdce. Ale za co bych poslal vývojáře do nejhlubšího pekla shnít byl způsob ovládání baterky při eliminaci útoků figurín ( to jsem myslel, že se vzteky odmocním ), ale ze všech pronásledovatelů mě nejvíc zaujala babizna s tím dlouhým krčiskem.  

Jinak ale rozhodně záležitost nadprůměrná, fakt jsem si tyhle podobně laděné kousky oblíbil – Inside, Limbo, Unravel, Shady part of me atd …, určitě zase na něco podobně povedeného narazím – 80 %
+9

Battlefield 3

  • PC 80
  • XOne 85
Před chvíli jsem dohrál kampaň na konzoli, poprvé. V bazaru pořízená Premium Edition placka za 99 Kč, samo aktivovaná, ale je to vcelku jedno, servery už neběží. Vybrána normální obtížnost, plus vypínám auto-aim.

Jen já, Xbox One S, Xbox Series ovladač vs. DICE, a nebudu lhát, místy to bylo opravdu drsné! Ne nadarmo DICE zmiňuje: chceš-li výzvu, zvol těžkou obtížnost a vypni auto-aim. No tak dobře, u mě to byl téměř hard. Poslední tři mise jsem umíral často, až nezdravě často, místy až tak moc, že jsem si u hraní ulevil nadávkami.
Překvapilo mě, že misi kde jsem s dalšími mariňáky na ulici, a řítí se na nás Iráčané, běžím nahoru na lávku pro chodce přes čtyř proudovou silnici kdesi v Bagdádu, prásknu sebou na zem, vezmu do ruky lehký kulomet, stabilizuji dvounožku, a sundávám jeden cíl za druhým, jsem přežil na druhý nebo třetí pokus.

Naposledy jsem hrál kampaň v době vydání, tzn. 15 let zpět na PC, a vzpomínám si, že jsem zrovna v téhle části umíral hodně často, a těch opakování, klávesnici a myši navzdory, bylo násobně více!
Také mě překvapilo, inu je to už nějaká doba, že hra nekončí v luxusní vile padoucha, ale příběh pokračuje. Na to jsem úplně za ty roky zapomněl. Také na fakt, že jedna atomovka vybuchne, ale zabráním výbuchu druhé na samotném konci hry, to se mi kompletně vykouřilo z hlavy.

Příběh je fajn, a jsem rád, že jsem napodruhé dohrál kampaň na konzoli, a nikoliv opět na PC. Byla to slušná výzva, a když nad tím tak přemýšlím, možná bych zpětně konstatoval, že příběh není o tolik horší než v Bad Company 2, místy i lepší! Sfoukl jsem hru za dva dny, za ty prachy to každopádně stálo.

Vlastně, vzhledem k aktuální geopolitické situaci, je příběh zasazen do poměrně realistického scénáře, jenž se nyní odehrává takřka live, nebo možná zanedlouho by to to nemuselo být úplné sci-fi jako v době vydání.

Hra z Xbox 360 v rámci zpětné kompatibility jednou vytuhla tak, že jsem byl nucen restartovat konzoli, a HDD, plus konzolové GPU místy dostávaly pořádný nářez. V některých náročných pasážích, při použití pohledu přes zoom optiky, klesly fps nebezpečně blízko nule.
Na Xbox graficky pochopitelně horší než PC, především v otevřených lokacích ve městě, kde to jde nejvíce vidět na detailech vzdálených budov, a to především ve dne, ale i přesto, moc hezký vizuální zážitek.

Bavil jsem se, klidně bych dal 90% jen za samotný příběh, protože není vůbec špatný.

Před pár lety jsem hrál na konzoli i multiplayer, a rozhodně příjemně překvapil. Hrál se výborně, přesně tak jak si jej pamatuji z PC. Ovládání a úspěšné dokončení střílečky na controlleru je jen otázka zvyku, platí i pro multiplayer. Battlefield 3 je rozhodně povedený titul ze série a jsem rád, že jsem si mohl připomenout jak moc.

Pro: Příběh, multiplayer, vizuál, zvuky, a tradičně skvělý pocit ze střelby

Proti: AI, která vás klidně trefí a zabije na první dobrou, pasáže ve kterých musíte mačkat tlačítka, aby se posunul děj správným směrem

+10

Resident Evil Village

  • XOne 80
Už uplynula nějaká chvilka kdy jsem si dal poslední RE kousek a zčista jasna se objevila v rámci game passu xbox pokořit Village a to se prostě nedalo ignorovat. Sice jsem se od poslední čtyřky posunul rovnou už k desátému dílu v pořadí, ale svět RE a herní mechanika mě prostě baví, takže v tomto případě kašlu na chronologii.

I díky tomu skoku v sérii, pro mě byla postava Ethana Winterse s jeho příběhem neznámá, společně jsme se ocitli ve Vesnici ( nechtěně zase po čtvrtém dílu ), kde jsme začali pátrat po unesené dceři. V mému překvapení na mě po pár minutách místo klasických zombíků či pomatených vesničanů nastoupila smečka Lycanů – to jsem nečekal, stejně jako pupkatého šmelináře s povozem o kousek později. Celkem na mě čekalo pět hlavních lokací ( vypíchnu určitě samotnou vesnici a zámek Dimitrescu ) a k tomu stejný počet hlavních bossů.  

Graficky výborné, atmosféra a příběh mě taky vtáhnul, problém jsem měl s tou značně zvýšenou akčností, nepřátel je hodně až zbytečně příliš, a kupodivu jsem nikde moc nestrádal s municí – dá se hojně nacházet, dokupovat a samozřejmě vyrábět – pokud na protivníky použijete rozmanité zbraně, dá se v pohodě vyžit, tady prostě to kouzlo starších dílů zmizelo. Další výtku mám k hádankám, kterých je málo a nevyžadují bůhvíjaké přemýšlení a i boss fighty jsou takové nevýrazné. Přesto pořád zábava a jak jsem už psal výše svět Resident evil se mi hodně zamlouvá, takže jsem si nachystal jako další kousek remake prvního dílu – 80 %
+7

Valiant Hearts: The Great War

  • XOne 80
Komiksově laděná adventurka z prostředí první světové války a čtyřmi postavami a hafanem, se kterými nás hra provedeme samostatnými příběhy ovšem s jedním posláním – dopomoci německému vojínovi k setkání se s milovanou ženou. Už jsem několikrát zmiňoval, že podobně laděné adventurky si u mě našly velkou popularitu, a Valiant Hearts se dostaly na žebříčku hodně vysoko.

V celkem čtyřech epizodách se hlavní hrdinové protloukají válečným konfliktem, řeší místy nápadité hádanky na cestě vpřed ( častokrát je nutné využít schopnosti čmuchala Walta ) a hráč poznává některé (smutné) zajímavosti válečné vřavy, a pro fanoušky achievementů je přípraven sběr relikvií a potěšili mě i vložené minihry na cestách mezi jednotlivými lokacemi.  

Herní čas není moc velký, takže i přesto, že se hádanky svým mechanismem opakují, jsem se nedostal do nějakého velkého pocitu stereotypu. Takže v rámci plusů rozhodně dávám palce nahoru za originalitu, hudbu a příběh, který má nečekaný konec, tady mě vývojáři dostali. Jen houšť a větší kapky takovýmto záležitostem – 80 %
+11

Crash Bandicoot N. Sane Trilogy

  • XOne 80
Tak se mi dostal do rukou remaster původních třech dílů skákajícího vačnatce tentokrát na konzoli. Vizuál je načančaný, jinak je víceméně vše zachováno při starém v smyslu příběhu a herních mechanik i docela vyšší obtížnost hlavněi prvních dvou dílů.  

Vzhledem k tomu nemá smysl se moc rozepisovat, díly jsem hodnotil jednotlivě už dříve. Pokud máte rádi plošinovky a s původními díly jste zažili utěšené chvilky, s touto verzí tři v jednom nemůžete sáhnout vedle – 80 %
+6

Little Nightmares

  • XOne 75
Vždycky když narazím na novou survival plošinovku, která slibuje hororové motivy, nemůžu odolat, abych ji nevyzkoušel. Tyhle kousky jsem si fakt oblíbil a Little Nightmares se klidně mohou zařadit mezi povedené až výborné záležitosti typu Shady part of me, Inside, Limbo nebo oba Unravely.  

V postavě dívenky Six ve žlutém pláštíku jsem se vydal za únikem z temné lodi The Maw, kterou obývají podivní humanoidé a pár taky cosi jako hlenovití červi. Samozřejmě touží po tom hlavní hrdinku polapit a pozřít, takže je děvče v neustálém úprku, může využívat temná místa na schování a naštěstí dokáže i šplhat na různé předměty a tím se dostat z dosahu rychlých a lačných pařátů. Hlavně zafačovaný dědula a řezník Krkovička v první polovině byli děsiví, bizarní sbírka cestujících, tlačících do hlavy potravu včetně marnivé vládkyně už tolik ne.  

Při prchání musí hrdinka řešit i drobné hádanky, zejména hledání klíčů a možností další cesty a vyžadovány jsou i rychlé prsty hráče. Příběh jako takový je poutavý, i když bez nějakého vyprávění, atmosféricky moc pěkné, škoda, že základní hra obsahuje jen 6 úrovní a brzy je konec a ovládání i když je jednoduché, častokrát při skocích hrdinka skončí mimo prostor dopadu. Za mě další nadprůměrný kousek, a doufám, že zase na něco brzy kápnu – 75 %
+12

Crash Bandicoot 4: It's About Time

  • XOne 75
Tak jsem se dostal už ke čtvrtému dílu skákajícího vačnatce sbírajícího ovoce a likvidujícího bedničky. Byl jsem zvědavý, s čím vývojáři přijdou v rámci vylepšení a nebyl jsem zklamán, bylo toho docela hodně.  

Celkem jsem napočítal 40 hlavních levelů bez bonusových v rozmanitých prostředích ostrovů, postava dostala nové pohyby jako třeba běh kolmo po stěnách, nové masky měnící gravitaci nebo fázující objekty a tím pádem přináší větší nároky na koordinaci v rámci ovládání. Je tam i několik doplňujících režimů jako časovky, různé výzvy a alternativní herní módy – taky je možnost vybrat si mezi moderním a retro herním módem – což je výběr mezi tím, jestli v levelu máte neomezený počet životů a nebo standart ve smyslu po vyčerpání životů začínáme od začátku levelu.  

Graficky moc pěkné, příběhově horší, obtížnost levelů mi přišla dost velká, až se stydím přiznat kolikrát jsem zahučel a rozhodně jsem nebyl kandidát na 100 % sběr a dokonce jsem přesvědčen,  že není v silách standardního hráče projít levely pod ztrátu 2 životů. Takže ve výsledku dávám nadprůměr, zábava je to povedená – 75 %
+8

Call of Duty: Modern Warfare III

  • XOne 80
Tak jsem zase posunul nechtěně časem, kdy jsem měl v úmyslu zahrát si pokračování Modern warfare a omylem jsem sáhl po rebootu, tudíž bez znalosti původní verze. Díky podezřele kvalitní grafice jsem brzy odhalil chybku, no už jsem u toho zůstal a nelituju, ta akční nadupaná filmová jízda mě bavila.

Prříběhově hra navazuje přímo na dvojku a společně s Task force 141 a starými známými Pricem, McTavishem, Ghostem a Gazem, kteří čelí fanatikovi a teroristovi Makarovovi, toužícím rozpoutat světovou válku. Pronásledování opět zahrnuje několik různých lokací v Evropě nebo Blízkém Východě a jde o infiltrace, sabotáže, záchranné operace a samozřejmě likvidace šmejdů buď v individuální formě nebo v open combat stylu. Arzenál zbraní opravdu rozmanitý, mise se mi líbily, třeba ta na továrnu s chemikáliemi s povedeným intrem ve smyslu seskoku nebo útok na noční základnu u přehrady mi zůstaly v paměti.  

Možná to není příběhově úplně pecka, ale mám ten pocit že se vývojářům daří dělat to, co dělá CoD nejlepším a nejautentičtějším počinem na poli akčích vojenských kousků, drží tempo a nenechá hráče vydechnout, za mě silný nadprůměr, ale pro klid duše si zkusím dát i originál – 80 %
+7

Halo 5: Guardians

  • XOne 75
Je trochu nešťastné, že prostřední díl druhé trilogie Halo nikdy nevyšel na PC. Naštěstí se dá odehrát přes cloud gaming gamepassu, ale není to úplně komfortní, protože i na relativně rychlém připojení obraz není úplně čistý. O nízkém rozlišení ani nemluvím. Hrát se to ale dá.

Jaká je hra samotná? Klasické Halo. Potěšilo mě svižné tempo od začátku do konce. Tvůrci se vykašlali na repetitivní interiéry a hází hráče z jednoho zajímavého prostředí do druhého. Zároveň Halo 5 tak trochu zamrzlo v čase a přináší příjemně old school zážitek. Žádné kecy, žádná registrace, jen jeden Spartan se svou puškou proti hromadám nepřátel. Kromě face 2 face střílení jsem se klasicky projel v několika vozidlech a posbíral pár zcela irelevantních collectiblů. Na téhle jednoduché lineární hratelnosti ale prostě něco je.

Přesto nepovažuji pětku na nejlepší díl série. Má pár dobrých momentů a zápletka s Guardiany svou epičností umí v určitých chvílích připomenout legendární Mass Effect, ale opět platí, že lore Halo je daleko zajímavější na papíře než tím, co se děje a vypráví na obrazovce. Tvůrci zároveň úplně neumí prodat ani onu epičnost a většina hry je vlastně taková dost komorně mdlá a statická, i když se na pozadí dějí velké věci.

I ozvučení to má takové dost mdlé. Mnoha dialogům není pořádně rozumět a podpora titulků je dost odfláknutá. V podstatě se zobrazují jen v cutscénách a když hovoří Master Chief. A i tam jejich časování občas dost hapruje. Nemyslím si, že by moje pasivní angličtina byla zlá, ale collectiblům v podobě audiologů jsem často přes všechny ty ruchy a znetvořené hlasy vyloženě nerozuměl. Tenhle problém s (ne)přístupností se opakuje u každého dílu této série a je to škoda. V roce 2015 to už mohli mít posichrované lépe.

Jinak se to ale hraje výborně. Z hlediska gunplaye se jedná o prozatím nejpříjemnější díl. Hrál jsem na normální obtížnost a byl to, až na jeden moment v jedné otevřenější mapě s velkým počtem nepřátel a malým počtem checkpointů, spíše takový relax s přiměřeně vzrůstající obtížností. Na hráče čeká klasická přehlídka nepřátel - od malých roztomile žvatlajících gruntů, jackalů se štítem, až po prometheany nebo covenantí elites. Nic nového se nekoná a flood pochopitelně chybí. Ale stačí to. Po delší době jsem si hodně příjemně zastřílel, aniž bych musel řešit nějaké blbosti navíc. To dělalo Halo vždycky dobře a nejinak je tomu i tentokrát.

Pro: jednoduchá hratelnost a zábavný gunplay, tempo a střídání prostředí, vizuál Guardianů, mise ve vozidlech

Proti: těžko srozumitelné dialogy a mizerné otitulkování, nevyužitý lore a nevýrazně podávaný příběh

+8

State of Decay

  • XOne 70
Tak jsem si zase po dlouhé době střihnul rubačku zombíků, tentokrát takový mix survival strategie uprostřed zombie apokalypsy. Hlavním cílem mimo přežití při střetnutích se shniláky, je vedení malé skupinky přeživších, doplňování zásob a budování základny.  

Zvláštností je to, že každý ze skupinky má své osobité vlastnosti, a pokud ho hladovci dostanou, postava definitivně končí. Co se týče prostředí a příběhu je víceméně komorní – pár menších městeček s opakujícími se vzorci, munice, vybavení nebo lékárničky se většinou nacházejí v nich – dá se volit mezi plížením a přímou akcí, ta ale většinou nedopadá dobře, protože těch šmejdů se vyrojí pořádná horda. Arzenál se po čase opotřebuje, stejně jako vozidla, která se při bouračkách poškodí a tím pádem potřebují údržbu. 

Kolem a dokola je to zajímavý kousek, ale díky tomu, že nemá pořádný příběh, tak mě to tolik nechytlo, dávám lepší průměr – 70 %
+8

Tom Clancy's Splinter Cell: Conviction

  • PC 85
  • XOne 90
K veškerým starším hrám, které jsem z nějakých pro mne nejasných důvodů vynechal a pak je doháním, tak je těžký napsat už něco, co tu není. Protože dycky je vše přede mnou řečeno. A ani tady neřeknu nic nového.

Snad jen to, že Sam mne prostě hrozně bavil v tomto díle. A to mi tak trochu nejde do hlavy, proč je tento díl tak nenáviděný a lidi ho nemají rádi. Mne to opravdu vcuclo hned od prvního momentu.

Nejen, že hra je prostě jak film, ale má všechno. Napětí, akci a hlavně ten stealth. Asi to není úplně volný stealth jak třeba v novým Hitmanovi, ale i ten přístup který zvolíte, mne naprosto vyhovoval. A že někdy to bylo více lineární, tak to mi vůbec nevadilo, protože já sám mám rád lineárnost.

Tahle hra byla ještě v době, kdy fakt Ubisoft uměl hry. A další jejich um byly a jsou u těchto her cutscény. Už jsem to říkal v dob Assasin´s Creed a říkám to teď. Od cutscén po audio, je hra naprosto prvotřídní. A hlas Sama, pana Ironsida bych mohl poslouchat celé dny.

Další prvek, který mne bavil, byl výslech padouchů. Já si užíval rozbíjet hlavy o záchody, stoly a podobné předměty, nacházející se v pozadí. A ten kdo říká, že ne tak kecá...snad... protože jinak bych měl asi jít na nějakou kontrolu.

No a tím se dostáváme ke shrnutí. Mne ta hra chytla ve všem, dokonce na dnešní dobu, je to podle mne takový černý kůň co se týká i grafiky. Hodně tomu pomáhá tma kolem, díky které hra prostě dostává dobrej feeling a vypadá pořád dobře i v jiných aspektech. Asi jsem staromódní ale nemám s tím problém. A celkově příběh a hlavně posledními jatky v bílem domě, mne hra nezklamala a bavila víc než její následovník Blacklist.

Same, díky.

Pro: filmovost, příběh, temný nádech, mise v bílém domě, tak akorát délka, stealth, celkový audiovizuál, Ironside

Proti: horší ovladatelnost postavy, některé postavy mohli více figurovat v příběhu

+8

Ryse: Son of Rome

  • XOne 80
Takhle, asi bych si jen kvůli této hře Xbox nekoupil, ale tahle hra přece jen ani neurazí.

Je to prostě akční velice lineární řezanice, která krom násilí má i celkem dobrej příběh, a hlavně se ale odehrává v Římě. Je pravda, že mne teda první část trochu nebavila, protože se začal ten vzorec hodně opakovat.

Ale postupem příběhu a díky jednomu zvratu, to dostalo pak jiný náboj a hra přidala na plynu. A to mne hrozně potěšilo a pak mne to bavilo ještě víc než první půlka.

Co se týče prezentace hry, hra i dneska nedělá vůbec ostudu a některé hry by si přály, aby vypadaly i takto třeba. Zvuk je taky naprosto bez problémů a dabing postav je naprosto skvělý spolu i s cutscénami.

Akorát co se týče těch soubojů, tak tam jedete pár chvatů pořád dokola a na to, že jich je opravdu hromada, tak působí dost nudně a jsou stereotypní. Což je škoda, ale na konci to teda tvůrci vynahradí, a to si zabojujete trochu jiným stylem, a to bylo skvělý osvěžení. Jinak souboje mají speciální zakončení, kdy se po stisku tlačítka protivník obarví barvou tlačítek a vy mačkáte postupně ty barvy, které vidíte na obrazovce a díky tomu je protivník rozsekán na kousíčky. To bylo hodně dobrý vylepšení a tyhle zakončováky mne fakt bavily.

K Římu dycky patřila brutalita, a i tady je se jí dočkáte. I dost znepokojujících momentů. Takže lidi, co se v týhle tématice vyžívají, budou rádi. Ostatně i já se rád mrknul na Spartakuse a prostě souboj v Colloseum potěší si myslím i lidi, co tuhle tématiku nehltají.

Hra není nikterak dlouhá a za 6-8h je hotovo. Což mne taky vyhovuje, protože já prostě tyhle lineární věci mám rád.

Takže pokud vlastníte Xbox nebo máte PC, určitě jedním odehráním, pokud vám nevadí čistá linearita, nic nezkazíte.

Pro: brutalita, Řím jako takový, celková prezentace hry, druhá půlka příběhu

Proti: souboje se za chvíli stanou stereotypní, první půlka hry je nudnější, nudná hlavní postava

+7

Assassin's Creed III

  • XOne 70
V rámci série jsem zabrousil někam k začátkům a vrhnul se na titul označený trojkou a se značkou remasteru a dostal jsem do 18. století kdy probíhá americká válka za nezávislost a hlavní hrdinou je většinou mladík Connor– půlkou Brit, půlkou Mohawk – ze kterého se postupně stává asasín, jehož osud je vtažen do konfliktu mezi asasíny a templáři a navíc se snaží ochránit svůj kmen.  

S ním se pohybujeme v rozsáhlých lokacích v rámci měst v  historickém Bostonu či New Yorku a nebo v divočině a usedlostech. Hlavní mise jsou standartní a zahrnují hlavně klasické atentáty, infiltrace, výslechy, honičky a samozřejmě bitevní scény a skriptování historické momenty. Obsaženy jsou i námořní bitvy a nechybí levelování výstroje a výzbroje, pokud jsem dobře zapamatoval hra má celkem 12 sekvencí + další 3 v rámci DLC Tyranny of King Washinghton.  

Gameplay byl vcelku ucházející, ovládání ne úplně perfektní, slušný příběh – ale působí tak nějak komorně - ty velkolepější lokace teprve přijdou v pozdějších vydáním, dávám solidní lehký nadprůměr, ještě to není tak časově roztahané jako u nových titulů – 70 %
+3

Call of Duty: Modern Warfare 2 Campaign Remastered

  • XOne 80
Takmám ten pocit, že se s těmi remastery roztrhnul pytel a v některých případech to po pár letech snad ani není nutné, no ale chápu, že je potřeba přitáhnout ke značce CoD nové duše, přeci jen jde o business v první řadě.  

Nebudu hodnotit příběh, ten jsem vnímal tak nějak na pozadí a nebyl bůhví co,  ale musím vyzdvihnout tu nespoutanou jízdu v rámci téměř filmové kampaně, to má opravdu jeden pocit, že je vtažen přímo do děje. K tomu napomáhá luxusní ztvárnění vizuální věrnosti detailů a hlavně rozmanitost jednotlivých misí – boj na blízko, taktické operace, ostřelování, ústupy, sestavování pastí nebo výbušnin, navigace kumpána pomocí kamer – nápadů opravdu hodně. Škoda jen, že některé z misí jsou krátké a celkově se kampaň dá sfouknout v krátkém čase.  

Za mě pořád panuje spokojenost, líbí se mi, jak značka expanduje do různých prostředí a nevěnuje se jen WW2 – Black Ops nebo právě MW, těším se co přinese třetí pokračování - 80 %
+3

Call of Duty: Modern Warfare II

  • XOne 80
Tak mám ten pocit, že se s těmi remastery roztrhnul pytel a v některých případech to po pár letech snad ani není nutné, no ale chápu, že je potřeba přitáhnout ke značce CoD nové duše, přeci jen jde o business v první řadě.  

Nebudu hodnotit příběh, ten jsem vnímal tak nějak na pozadí a nebyl bůhví co,  ale musím vyzdvihnout tu nespoutanou jízdu v rámci téměř filmové kampaně, to má opravdu jeden pocit, že je vtažen přímo do děje. K tomu napomáhá luxusní ztvárnění vizuální věrnosti detailů a hlavně rozmanitost jednotlivých misí – boj na blízko, taktické operace, ostřelování, ústupy, sestavování pastí nebo výbušnin, navigace kumpána pomocí kamer – nápadů opravdu hodně. Škoda jen, že některé z misí jsou krátké a celkově se kampaň dá sfouknout v krátkém čase.  

Za mě pořád panuje spokojenost, líbí se mi, jak značka expanduje do různých prostředí a nevěnuje se jen WW2 – Black Ops nebo právě MW, těším se co přinese třetí pokračování - 80 %
+3

Wolfenstein: The Old Blood

  • XOne 75
Jaksi jsem se dostal k tomuto datadisku v převráceném pořadí, dávno po odehrání The New order, ale čert to vem, švihákovi s ostře řezanými rysy Blazkowiczovi se prostě nedalo odolat a zavzpomínal jsem jak Return to Castle Wolfenstein, tak i stařičkého původního “Wolfíka“.  

Herní mechaniky a styl jsou podobné jako New order o tom žádná, tentokrát je herní čas kratší a nácky kosíme jen v přímém okolí nebo ve zdech a nádvořích samotného hradu, příběh vcelku jednoduchý, což tak nějak patří k sérii, protože jde o řežbu a té se dostane vrchovatě. Třeba mise úniku z vězení mě bavila hodně, střety s hladovými robopsy a mechasoldiery daly zabrat, ale tak akorát.  

Za mě dobrý přírůstek do rodiny, pořád mi ale v hlavně zůstává nezapomenutelný starouš s nezaměnitelnou atmosférou – 75 %
+5

Shady Part of Me

  • XOne 70
V posledních letech jsem našel zalíbení v logických plošinovkách typu Limbo, Inside, Maxnebo Unravel a ještě se ke mně dostalo několik kooperačních jako druhý díl Unravelu nebo The Cave. Shady part of me je takovou poetickou novinkou od malého francouzského studia a její mechanika je právě založena na spolupráci dvou postav s rozdílnými potřebami ( dívku bojící se světla a její stín )  

Na první pohled zaujme vizuál, kdy je použit skicovaný až téměř akvarelový design s jemnými detaily a hrou světla a stínu, kdy každý z nich má různé podmínky ve smyslu pohybu ( později se přidá i gravitace ) . Postavy při cestě vpřed musí zvládnout hádanky, z nichž většinou jde právě o vyžívání světla a stínu a obě mají možnost sběru papírových origami, které odkrývají artworky a trofeje.  

Příběh a atmosféra ale nedosahují kvalit výše zmíněných kousků, audio komentář dívek mi dost trhal uši, ale ve výsledku hodnotím jako lehounký nadprůměr, není na škodu vyzkoušet sem tam něco ne v mainstreamu – 70 %
+4

The Cave

  • XOne 70
Při hledání po něčem neznámém jsem narazil na tuhle plošinovkovou adventuru, která slibovala originální zábavu a nakonec jsem se po výběru ze sedmi postav vybral s vyvolenou trojicí do magické Jeskyně a přidružených tunelů.  

Každá z postav má jednu zvláštní schopnost, jinak je to klasické klasické skákání běhaní a lezení s bonusem plnění různorodých hádanek, některé lehce morbidní jako třeba ta hned z kraje o princezně, králi a drakovi Postupem ve hře se zpřístupňují další tunely a komory jeskyně a hlavním prvkem hry je spolupráce vybrané trojice. Výběr správných charakterů je podstatný, protože některá místa v jeskyni jsou přístupná jen určitým postavám.  

Ve výsledku hodnotím lepším průměrem, v rámci žánru existují lepší kousky jako třeba Limbo, Inside nebo Unravel, ale vcelku je to zajímavá záležitost, dala vzpomenout to slavnou retro trojici Lost Vikingů – 70 %
+6

Resident Evil 3

  • XOne 80
Po tom, co jsem s nadšením dohrál remake dvojky, bylo nevyhnutelné dostat se k dalšímu dílu survival hororovky RE a ponořit se do soubojů shniláky v kouzleném městečku Racoon city. V ději příběhu se posunuje časem zpět o 24 hodin před událostmi v dílu druhém a dokonce se v rámci příběhu vrátíme na místa známá, to mě moc potěšilo.  

Tentokrát je většinu herního hlavní postavou příslušnice jakéhosi útvaru speciální jednotky S.T.A.R.S. Jill Valentine, menší prostor dostane Carlos Oliveira z organizace Umbrella, který společně s hlavním padouchem plánují záchranným metreovlakem evakuaci civilistů ze zamořeného města. Herní mechaniky se ve srovnání s remakovanou dvojkou prakticky nezměnily, opět nějaké ty hádanky, trochu přibylo protivníků a rozmanitých potvor mimo zombíky ( např.  parasiti nebo obojživelníci ve stokách ), ale i munice a ozdravných prostředků a ten tísnivý pocit plížení se temnotou je díky zvýšené akčnosti děje lehce upozaděný. Tajemného Mr. X nahradil vylepšený tyrant Nemesis, který se bohužel v mých očích ke škodě objevuje neustále a vstává z mrtvých jako Lazar.  

Grafika je moc vymazlená, příběh solidní a prostě ten gameplay baví, takže nezbývá než konstatovat spokojenost a počkat na další kousek – 80 % .
+6

Crysis 3

  • XOne 70
Když už jsem pokořil předchozí dva kousky, bylo nasnadě pustit se i do třetice s Prophetem porazit technologicky vyspělou mimozemskou rasu a samozřejmě i sejmout šmejdy z masa a kostí. Měl jsem trochu obavy, jak to dopadne, recenze byly takové smíšené a nakonec i já musím říct, že nerozhodné jsou i ty moje.  

Samozřejmě herní mechanika ve smyslu pohybu v Nanoobleku zůstává stejná, teď si nevybavím jestli byla ve dvojce k dispozici i termokamera s označováním pozic nepřátel, to byla taková pěkná predátorská vyfikundace, kterou jsem používal s potěšením. Arzenál je pestrý a různě kombinovatelný, vylepšený o rambovský luk i s explozivními hlavicemi ale největší změnou jsou velké otevřené lokace, zarostlý, apokalyptický New York byla grafická pastva pro oči.  

Takže když to shrnu, grafika fakt skvělá, ozvučení tak povedené, příběh bohužel nic moc, všechno je podřízeno akci a nakonec z toho všeho mám pocit, že ten první díl byl prostě nejlepší, trojce dávám lehký nadprůměr, ale bylo to o prsa korejské ženy – 70 %
+5

Max: The Curse of Brotherhood

  • XOne 75
Plošinovkových adventurek je spoustu, ale poslední dobou jsem si hodně oblíbil tématické přímočaré kousky s hádankami jako Limbo, Inside nebo Unravel a čekal jsem, až narazím na podobnou hru. Tento kousek je zase trochu jiný, možná působí víc pohádkově dětsky, ale funguje na podobných principech jako výše zmíněné a kvalitou se jim skoro vyrovnává.  

Hlavním hrdinou je klučina Max, který se jednoho dne vrátí ze školy domů a najde svého mladšího bratra Felixe, jak si hraje ve svém pokoji a rozbíjí jeho milované hračky. Spravedlivých hněvem rozběhne internet a najde kouzlo slibující bratrovo zmizení a po jeho přečtení se opravdu otevře tajemný portál a Felixe spolkne. Vyděšený Max skočí za nám a vydává se na cestu za jeho záchranu v magickém světě, kterému vládne Mustache a jeho kumpáni. K lámání překážek a ničení nepřátel dostane k dispozici kouzelný fix, který umožňuje různými způsoby vytvářet platformy, spouštět lana nebo vytvářet vodní proudy.  

Celkem hra obsahuje celkem 7 kapitol s 20-ti úrovněmi, po cestě je možné ničit bonzující oka a sbírat kousky amuletu a samozřejmě místy si lámat mozkové závity řešením hádanek ve smyslu překonávání překážek pro další postup v příběhu. Sem tam jsou řešení opravdu oříškem a je potřeba zapřemýšlet, největší problémy jsem měl s nalezení, správné kombinaci lana a tvorby větví, jinak to šlo vcelku hladce pro někoho, kdo už si podobné srandy prožil – za mě silný nadprůměr – 75 %
+3

Dead Space 3

  • XOne 75
Po velmi povedených předchozích dílech bylo nevyhnutelné zakončit trilogii s chrabrým inženýrem Isaacem Clarkem, bojujícím s krvelačnými Nekromorfy. Nejdříve se skrývá v kolonii na pozemské Měsíci, poté při pátrání po Ellie se dostává na zmrzlou planetu Tau Volantis, pravděpodobnou domovskou planetu civilizace Markerů a zábava může začít.  

Už od začátku bylo zřejmé, že nastává posun od plíživější hutně dusné atmosféry bádajícího hrdiny do akčnějších vod, kdy hnusáci a tentokrát i lidští protivníci vyskakují v hojném počtu, což je trochu škoda, ale budiž. Herní mechanismy zůstaly víceméně stejné, Isaac navíc tentokrát hodně leze po žebřících nebo stěnách, režim zbraní dostal možnost si vlastní zbraň sestavit z posbíraných nebo pořízených komponentů – no nicméně mně přišel dost nepřehledný a zbytečný, nakonec jsem hru prolezl s třema bouchačkama. Naopak potěšilo oživení ve smyslu lokací, kdy koridory vesmírné stanice doplnily zasněžené venkovní prostory a nakonec i příběh mi přišel docela slušný.  

Těžko říct, jestli se ještě někdy dočkáme dalšího pokračování, svět Dead Space mě prostě bavil a i třetí díl, i když ho hodnotím o pár procent níže, pořád je to v rámci žánru nadprůměr, třeba přijde remake stejně jako v případě prvního dílu – 75 %
+6

Resident Evil 2

  • XOne 90
Upřímně se přiznávám, že jsem o původní hry z devadesátek ani nezavadil, sice jsem slyšel RE sem RE tam a taky jsem zkouknul pár kousků s Milou Jovovich, ale byl jsem až doteď herně nepolíben. Když se na konzoli objevila možnost stáhnout si tento kousek, šel jsem do toho a vydal jsem se do horkého města na americkém Středozápadě Radon City.  

Tak jsem společně s policejním nováčkem Leonem S. Kennedym ( a v druhém kole s vysokoškolskou štabajznou Claire Redfieldovou ) vydal čelit vypuknuvší zombie apokalypse, ale co mi tvůrci připravili za atmosférickou adrenalinovou jízdu, no hned musím srovnávat třeba s Alien Isolation, Dead Space, Evil Within nebo třeba Insomni, kdy se v plížíte tmavými chodbami s baterkou a čelíte zástavě srdce než na Vás něco vyskočí nebo něco zašramotí či zarachotí. Mimo zmíněných zombíků ( mimochodem docela odolných, jedna kulka do kebule častokrát nestačí ) hrdiny pronásledují i další potvory – plazící se “Venom“, kanálový sračkotchoř a samozřejmě Mr. X, z jehož náhlého objevení a následného dusání při mém pronásledování jsem se málem leknutím odmocnil.  

K likvidaci šmejdů mají oba vyšetřovatelé samozřejmě nějakou tu výzbroj – magnum, brokovnici a plamenomet pro Leona a Claire granátomet, samopal a paralyzér a naštěstí munice není úplný nedostatek, no nicméně není záhodno jí nerozumně plýtvat, hlavně na začátku. Stejně tak si hráč musí dávat pozor, co sbírá protože inventář není nafukovací a navíc častokrát je potřeba další prozkoumání nebo kombinace, protože ve hře čelíte hádankám, některé z nich jsou tvrdým oříškem. Příjemným bonusem je vcelku častý save game, který dokáže zachránit kůži a případně zvolit po úmrtí jinou taktiku. Za mě velká spokojenost, remake dílu tři už čeká na pokoření – 90 %
+5

GoldenEye 007

  • XOne 60
Golden Eye 007, jak už název napovídá, je střílečka inspirující se stejnojmenným filmem s nejznámějším milovníkem Martini. Jedná se už o fousatý kousek, no chtěl jsem si doplnit vzdělání a pustil jsem se s agentem do plnění misí na konzoli a při spuštění jsem zase zakroutil hlavou, jak nám ta doba pokročila, vizuál je už zastaralý.

 Co se týče hratelnosti a příběhu, tam už je to lepší - různorodé mise sahající od ničení objektů, záchrany rukojmí, získávání předmětů  u některých úkolů bylo třeba použití high-tech vyfikundací, arzenál pestrý, důležité je správně zamířit, aby zlouni nebyli  moc otravní, zdraví lze doplnit jen sběrem neprůstřelných vest. Kolem a dokola lepší průměr, víc z toho nevykouzlím – 60 %
+7

Sid Meier's Civilization: Revolution

  • XOne --
  • XboxX/S 90
Rok 1992. V panelovém bytě, ve třetím největším městě ČSFR, hraje jeden obyčejný kluk u nejlepšího kamaráda ze třídy poprvé v životě hru s názvem Civilization na zánovní 486 IBM PC. Hra mu učarovala.
O pár let později. Stejné město, jiný kamarád, a u něj stejný kluk který nadšeně sleduje vyprávění kamaráda jenž mu ukazuje ikonické hry tehdejší doby, a především propracované turn-based strategie, jako např.: Master of Orion, Civilization II, Panzer General, apod.

Nyní je rok 1998 a náš kluk, nyní mladý muž za své poctivě vydělané peníze z prvního zaměstnání, a za finančního přispěvku od rodičů, kupuje své vlastní, vytoužené první PC.
V té chvíli objeví kouzlo 3D akcí, RTS strategií, a především leteckých simulátorů, tudíž úplně zapomene na hru s názvem Civilization. Pravda, časem zakoupí v JRC svou první originální Civilization IV Complete edici na DVD, ale marně se snaží do hry proniknout. Hra mu připadá složitá, nesmírně jej láká, nicméně pro nováčka není snadné do takto komplexní strategie proniknout a to i přesto, že má doma knihu od Prima Games: Oficiální Příručka Strategie Sid Meier's Civilization III v češtině. Nutno dodat, že náš mladý muž angličtinou v té době příliš nevládne.
Mezitím uplyne v řece hodně vody. Mladík zakoupí na PC Civilization VI Complete edition, stejně jako na konzoli Xbox, ale stále se nemůže do hry dostat! Připadá mu příliš složitá a zdlouhavá.

Běžný den roku 2025. Těžko říci čím to bylo, pravděpodobně jej už nic nebavilo hrát. Nicméně jakmile zapnul konzoli Xbox One S, a do rukou vzal důvěrně známý bílý ovladač z Xbox Series, tak jej v nabídce nainstalovaných her okamžitě upoutal nápis: Sid Meier's Civilization: Revolution. V té chvíli již nebylo cesty zpět. Teď nebo nikdy! A tak se také stalo.

Náš mladý muž, nyní středního věku, se rozhodl během necelého týdne pokořit svou první Civilizační hru vůbec! Byl odvážný, byl urputný, byl a nebo si přinejmenším připadal jako ten zapálený pravý hráč. Hrál mnoho hodin v kuse, dokonce i o víkendu, takže jej drahá polovička upozornila, že má povinnosti a rodinu a musel hraní chtě nechtě přerušit. Nicméně ta urputnost hru pokořit, to se mu musí nechat! Nevzdal to jako mnohokrát předtím!

Vstoupil na pole neorané. Nečetl nejdříve elektronický manuál ke hře, jak by správně měl. Místy byl dokonce zoufalý, to když se mu opakovaně nedařilo dosáhnout technologického, kulturního a především ekonomického vítězství. 
Překonal sám sebe, a na obtížnost King - A true test of your leadership skills, fair but challenging - se naučil hru hrát, přežít první i všechna další kola, mechaniky hry, dokonce přeci jenom občas nahlédl do zmíněné Civilopedie. A hlavně mu bylo moc fajn, protože hra je neuvěřitelně návyková. Nemohl se od hraní odtrhnout! A navíc se zasnil v okamžiku, když uslyšel ikonickou skladbu Baba Yetu z Civilization IV při záboru spřátelené vesnice na mapě.

Náš hrdina, výše zmíněného příběhu, včera odpoledne zvítězil v posledním chybějícím Economic Victory, a získal tak zcela zasloužený Achievement: Destroyer of Worlds.
Je mu velkou ctí, jelikož dohrál svou první Civilizační hru vůbec, a to na všechny typy vítězství která hra nabízí, tzn.:

Domination: není nutné zabrat hlavní města protivníků, stačí být dostatečně silný a ubránit se.

Technological: ach ten krásný pocit když skládal kolonizační vesmírnou loď na orbitě matičky Země, a pak ji s nesmírnou hrdostí poslal, stiskem tlačítka na controlleru, na planetu Alpha Centauri ve věku 20xx AD!
Ten pocit je k nezaplacení a nejvíce ze všech čtyřech typů uspokojující. Možná i proto, že měl vždy rád techniku a vesmír. A co víc! Chtěl být jako všichni kluci jeho věku kosmonautem, nebo minimálně letcem!

Culture: sám neví jak to s národem řeckým přežil a dotáhl na kulturní vítězství. Ačkoliv mu jiné civilizace zabraly dvě z jeho měst, nakonec to zvládnul s pouhými čtyřmi městy, a díky kulturnímu vlivu obrátil zpět nejen své původní města, ale dokonce i dvě města jiných civilizací!

Economic: vyhrát pro něj bylo obtížné, téměř nemožné, až finálně prozřel a pochopil všechny mechaniky hry. Především jak funguje produkce v daných městech a kde se vyplatí stavě divy světa, jelikož se postaví za méně kol ve městě které má nejvyšší produkci.

Hráči sofistikovanější PC verze Civilization série by mohli ohrnovat nad hrou nos pro jisté zjednodušení v mechanikách a menšímu výběru jednotek, nicméně hráči z našeho příběhu hra učarovala posledních několik dnů právě pro svou vstřícnost nováčkům, a díky ní si nyní troufá na komplexnější Civilization VI.
Ocenil také krásnou kreslenou grafiku. Takovou na kterou je radost pohledět i na dnešním 4K monitoru a která nutno dodat zestárla se ctí. Mezi řečí zmínil nadčasovou grafiku, místy lehce úsměvnou, někdo by možná řekl až komiksovou, ale on byl spokojený!
Konstatoval, že hra je písíčkáři neprávem opomíjenou verzí slavné PC série a je naopak zcela ideální pro nováčky v turn-based strategiích, takové které by velká Civilizace mohla odradit, podobně jako jeho v počátcích.

Když se pochlubil fotkami jak pokořil na obtížnost King všechny typy vítězství ve své desko-herní skupině, tak se mu dostalo velkého uznání, že je frajer, jelikož většina z nich nikdy nedohrála v komplexnější verzi PC Civilization všechny typy vítězství.
A kdyby jste měli možnost vidět jeho oči, tak ty v dané chvíli zářily jako hvězdy na nočním nebi.

Pro: přístupnost pro nováčky neznalé turn-based strategií, nadčasová grafika, výborné intro

Proti: chybějící tutoriál

+16

Control

  • XOne 80
Že finští vývojáři ze studia Remedy umí o tom asi není nutné dlouze diskutovat – Max Payne nebo Quantum Break hovoří jasně. Právě QB mi byl recenzemi připodobňován k této záležitosti zvané Control a tak nezbylo nic jiného než se do ní na konzoli pustit.  

Hlavní hrdinka, Jesse Faden, hledá odpovědi a pátrání ji zavede do centrály tajné vládní organizace FBC, která se zabývá výzkumem paranormálních jevů. Kulisou pro toto dobrodrůžo tvoří budova kancelářského komplexu, kdy každé její oddělení má specifickou atmosféru s interiéry plných zajímavých nápadů. Při jejich probádávání se postupně odemyká díky objevování přístupových karet a samozřejmě hrdinka má možnost osvojit si další schopnosti nadpřirozeného rázu a zároveň rozvíjet a kombinovat multifunkční boucačku s paranormální vyfikundacemi jako například telekineze, levitace či jiné dovednosti vymykající se fyzikálním zákonům  

Protivnici jsou až strašidelní, ať už jde o řadové protivníky nebo nadpřirozenými silami obdařené bossy a stejně jako oni a prostředí  jsou stejně originální i ostatní postavy, na které se průběhu hraní narazí, a kteří vypadají jako by je něco posedlo. Kolem a dokola výborná akce s příměsí hororu a tajemna s občasnými hádankami, víc takových kousků, s lepším příběhem bych sel ještě výš - 80 %
+12

Crysis 2

  • XOne 75
Na pokračování docela povedené střílečky Crysis jsem se opravdu těšil, přechozí akce maskovaného muže v Tichomoří mě bavila, takže pustit se do dalšího dílu byla nevyhnutelné.

Tentokrát bylo prostředí zalesněného ostrova plného rákosníků a emzáků vyměněno za New York, jehož obyvatele napadne záhadný virus Manhattan.   K mocnému obleku druhé generace přijde tentokrát jako slepý k houslím mlčenlivý mairňák Alcatraz, který ho dostane od jedné z hlavních postav dílu předchozího Proroka Barnese. No a tak se vydává ve zpustošeném městě čelit jednotkám C.E.L.L a samozřejmě mimozemské havěti, která prošla, které došly k upgadu a už umí brázdit velkoměsto ve vytuněných obrněných strojích.  

Kladně hodnotím samozřejmě grafiku včetně podob vetřelců, hudební stopu, k mínusům přidávám průněrný příběh a nemožnost průběžného ukládání. Ve výsledku oproti prvního dílu ubírám pár procent, ostrovní prostředí mě bavilo víc – 75 %
+5 +6 −1

Metro: Last Light Redux

  • XOne 90
K sérii Metro jsem se napřed dostal přes knížky od Glukhovského, první díl mě bavil hodně, další už méně. Později jsem začal dohánět i herní sérii a první dva díly považuju za mistrovská díla, třetí otevřený už tolik ne, ale i ten jsem si užil.

Last Light Redux jsem si teď na začátku roku projel po druhé a potom na dosbírání achievementů i potřetí. Až v průběhu hraní jsem zjistil, že se hodí i do herní výzvy za rok 2025, konkrétně do HC varianty desáté výzvy (vrak letadla).

Hra navazuje na "špatný" konec jedničky kdy Arťom odpálí bomby na černé . Děj se točí kolem zlobivé komunistické stanice a malého přeživšího černého.  Souhlasím se starším komentářem zde na databázi, že druhý díl je mnohem víc zaměřený na tišší stealth postup, který mi vyhovuje ve většině her od Assasins Creed až po Sniper Elite a snažím se ho maximálně využívat až do okamžiku než pravidelně selže. Až selže tak může Arťom vyváznout pomocí širokého arzenálu zbraní od klasik jako kalach, revolver, brokovnice až po různé kulometobrokovnice s dlouhým nábojovým pásem nebo puškovzduchovky, které je potřeba před střelbou napumpovat, aby fungovaly. Lidští nepřátelé jsou až moc vnímaví a vidí vás i když by asi neměli, mutanti naopak kolem zmateně pobíhali místo, aby ve stádu zaútočili.

Metro má krásnou východoevropskou atmosféru, která vynahrazuje ne úplně top grafiku, v každé misi, kde procházíme nějakou obydlenou stanicí z každého NPC dialogu kape deprese a zmar života v podzemí.

Jediný menší problém se sérií mám v jejím systému dobrý/špatný konec, kterého se dosahuje sbíráním morálních bodů, ale není jasné kolik jich v průběhu lze získat a kolik jich je potřeba na dobrý konec. Morální body se získávají za poslech dialogů mezi NPC charaktery, při objevování skrytých míst v lokacích typicky s nějakým flashbackem a hlavně asi snahou o zabití co nejmenšího počtu nepřátel, což mi ke střílečce úplně nesedí. Takže když jsem ho nedokázal sám dosáhnout, tak třetí průchod jsem jistil návodem z youtube.

Jinak ale s druhým Metrem žádný problém nemám a snad se dočkáme nějakého nového dílu, který ideálně nebude pouze pro VR a po trojce se vrátí ke kratšímu kompaktnějšímu "tunelovějšímu" gameplayi.


 Herní výzva HC varianta 2.kategorie Crash

 6."platina" roku 2025, 74. celkově
+8

Crimson Skies: High Road to Revenge

  • XOne 80
To som si raz tak z radosti či nerozumu kúpil hru, o ktorej som toho moc nevedel, ale spadala to môjho novoobľúbeného žánru "arkádová letecká simulácia/strieľačka". A nie je náhoda, že pôvodné Crimson Skies nedávno hrali aj v Retro Nation. A už vôbec nie je náhoda, že som krátko potom videl film Rocketeer, ktorým sa vývojári oboch hier tak trochu inšpirovali.

Základným kameňom každej leteckej hry je letový model. V High Road to Revenge je správne arkádový. Teda nič nebráni kaskadérskym kúskom, z ktorých by sa aj samotnému Maverickovi urobilo nevoľno. A nie je to nič zložité, stačí len správne kliknúť analógovými páčkami a už to ide.
Ani kontakt so zemou alebo skalami/budovami nie je fatálny, našťastie. Lietadlo sa iba jemne odrazí a uberie mu to zo života. Inak by som v jednej zo záverečných pasáži v interiéri blúdil a narážal dodnes.

Okrem lietania musí dôjsť aj na streľbu a poriadne dogfighty. Tých som si v hre užil nadmieru. Súperi vám nedajú nič zadarmo, takže všetky spomínané premety a obraty prídu vhod. A keby sa vám nechcelo so súpermi naháňať v oblakoch, takmer v každej misii je možné použiť stacionárny guľomet buď na zemi alebo na vašej domovskej vzducholodi.

Lietadiel je na výber 9 (plus jeden vrtuľník) a za získané peniaze ich môžte mierne upgradovať, čím sa zlepšia ich vlastnosti. Síce som si vyskúšal všetky, najviac som si obľúbil Ravenscroft Bandito. Vzhľadovo presne taký ten typ stíhačky zo starých časov a čo do vlastností asi najvyváženejší stroj, ktorý okrem základného guľometu disponuje sekundárnou zbraňou v podobe ohnivých rakiet. Proste láska na prvý prelet.

Jediné čo mi na hre trochu vadilo bola miestami vyššia obtiažnosť. Ako som už písal, súperi sa s vami nehrajú a tak som niekde v polovici hry radšej znížil z druhého stupňa (z celkových štyroch) na prvý. A dobre som urobil, pretože si neviem predstaviť ako by som zvládol niektoré bossfighty, hlavne ten záverečný.

Grafika je adekvátna dobe vzniku. Na XBOXe One bežala plynulo, akurát som bol párkrát svedkom akýchsi zásekov, kedy som myslel, že hra zamrzla, ale trvalo to iba chvíľu a potom sa všetko vrátilo do starých koľají. Je to spomenuté aj na oficiálnej stránke XBOX obchodu. A ako to už býva pri niektorých hrách z pôvodného XBOXu, nebeží hra plne 16:9, ale je orezaná na bokoch čiernymi pásmi.

Takže keď si to tak zhrnieme, napriek tým spomenutým niekoľkým neduhom ide o velice zábavnú arkádovú lietačku/strieľačku, ktorá určite stojí za vyskúšanie. Ak máte možnosť, neváhajte.
A je až trestuhodné, že Microsoft, ktorý vlastní práva na značku s ňou (rovnako ako s mnohými inými) nič nerobí. Je to škoda. Myslím, že nie som jediný kto by sa do tohto dieselpunkového sveta plného rýchlych strojov a neohrozených pilotov rád vrátil.

Pro: zábavné súboje, jednoduchý letový model

Proti: časom vyššia obtiažnosť, zopár technických problémov

+13

Kona

  • XOne 70
Tak jsem vyzkoušel Konu, docela pozitivně hodnocenou, survival walking simulátor z kanadského vývojářského studia. Nemůžu říct, že by mě bůhvíjak uchvátila, nicméně je to zajímavá záležitost. Příběh se soustředí na soukromé očko Carla Fauberta, přijíždějícího do opuštěného zasněženého města Nord-du.Québec, kam byl povolán k vyšetření poměrně banálního případu zdemolování domu zazobaného podnikatele Hamiltona, no ale postupem času zjišťuje, že to nebude jednoduchá prácička.  

Podstatné věci se odehrávají v zimě a sněhu a také v budovách roztroušených na mapě, které mohou ukrývat indicie nebo nástroje potřebné k dalšímu postupu ve hře a nebo slouží jako úkryt. Mezi hrozby patří ukrutná zima, která může Carlovi utnout tipec, bránit se jí může topením v budovách nebo v oh ništích při nich, hladoví vlci a sem tam se při snaze o úkryt v chajdě objeví překvápko, které detektiva rozruší, ještě že se může uklidnit cigárkem nebo lahváčem.  

Vše je proloženo hledáním předmětů, jak zmiňuju výše, a také hádankami, z nichž některé můžou potrápit závity. Co se týče grafiky tak to není bůhvíco, lepší je hudební stránka, ale co mě zklamalo nejvíc bylo zakončení, takže jen lepší průměr, dvojku ale určitě zkusím – 70 %⁷
+6

Assassin's Creed Origins - Discovery Tour

  • XOne 75
Zajímavý nápad přidat taky nějaké zo vzdělávání se v rámci povedené hry série. aneb učení historie hrou. A že je to bohatá a úžasná záležitost - nástroj pro průzkum tohoto starověkého světa, kterému vývojáři Ubisoftu opět vdechl život.

Navíc nabízí i pohled na mezery v historických záznamech - a na to, jak vývojáři Assassina mezi těmito mezerami kormidlovali. Tým návrhářů zde předstupuje a vysvětluje, jak se dozvěděli to, co věděli - a občas mluví o tom, co nevěděli a co nemohli zjistit, holt je vidět, kolik práce při vývoji hry padlo - opravdu povedené - 75 %
+7

Assassin's Creed Origins

  • XOne 75
V mém případě je AC Origins teprve druhým dílem série ( po úvodním ), který jsem si zahrál a můžu naprosto jasně prohlásit, že šlo o nejdelší a nejrozsáhlejší hru, kterou jsem kdy hrál a dohrál, protože podobné desítky a desítky hodin, které jsem u ní strávil, nebyly nikdy věnovány ničemu jinému. Velkou zásluhu na tom má i snaha odkrýt kompletní lokace na mapě s tím spojené nalezení všechny pokladů, vyhubení divé zvěře, vykoštění nepřátel a splnění veškerých questů, ještě že se při cestování dají používat odkryté teleporty a koně s velbloudy na kratší vzdálenosti.

Děj se odehrává pár desítek let před narozením mesiáše a hlavní herní postavou je Bayek, poslední člen bratrstva Medjay a zakladatel celého asasínského řádu, který pochází ze  Síwy a který chce najít a pomstít se vrahovi svého syna. Při tomto pátrání musí plnit různé vedlejší a hlavní úkoly a likviduje tak jednoho lumpa za druhým až k finálnímu padouchovi. Při tom si při získávání dovednostních bodů leveluje svoje schopnosti a vylepšuje výstroj a výzbroj.  

Za největší klad považuju rozhodně grafickou stránku, hlavně Egypt, to je pastva pro oči, jako bych tam byl u těch pyramid byl, a za druhé solidně postavený příběh a vložené souboje na moři. Záporem je za mě repetetivnost lokací a z toho plynoucí herní délku– najít poklad, zabít zvíře, vyčistit camp vojáků a tam zabít velitele – já se vydal cestou likvidace všech i někdy v předstihu před questy, bohužel mě tam pak několikrát poslal příběh znovu a samozřejmě šmejdi byli zase tam v plné polní. Kolem a dokola lepší nadprůměr, ale ke konci už jsem skřípal zubama – 75 %
+6

It Takes Two

  • XOne 100
Už už jsem si říkal, že nezvládnu dohrát letošní výzvu, protože rok se s rokem sešel a já nějak úplně zapomněl hrát :) Nicméně zachránila mě tahle ta malá velká věc od Hazelight. Vždycky jsem si tak trošku snil o tom, že bych si It takes Two zahrál rád, ale jak už název napovídá potřebuješ na to dva a to jsem neměl. Potenciálně ano mám dceru a partnerku, ale jak si s někým z rodiny na PC zahrát tuhle hru, nicméně náhoda a prozřetelnost měla za osudové, že jsem si ji nakonec zahrál a ještě omylem jsem splnil další úkol do výzvy:) Díky bohu protože čas se tenčí a do ukončení výzvy zbývá pár dní. Dvě ze 3 her mám už notně rozehrané a tak jsem si říkal, že to zvládnu, ale ten Cyberpunk je docela dlouhý a to už bych asi nestíhal. Jenže v Říjnu mě na narozeniny mé dcery napadl nápad. Koupím ji konzoli abychom si pohodlně u televize mohli spolu něco zahrát. A světe div se byl to super nápad. Nejen že jsem si konečně mohl udělat radost a dohrát It takes two, ale dokonce mám splněn další úkol. A ještě jsem se královsky bavil. I když hrát to s osmi letou dcerkou bylo pravda místy frustrující, měla ovladač v ruce defacto poprvé v životě a byla to její první 3Ačková hra:)

Tak tedy k samotné hře. Vlastně nevím co bych vám tu měl psát všichni, kteří jste hráli a měli možnost si ji užít na split screenu u rodinného krbu nebo v obývacím pokoji mi dáte za pravdu, že hra je to unikátní a není tedy divu že získala všechna možná ocenění včetně toho snad největšího a to hra roku :) Příběh Codyho a May je takový ten typický klišovitý, kdy se dva rodiče po nějaké době rozhodnou, že už si nemají co říct a tak půjdou od sebe. Láska vyprchá a partnerství jako takové nestojí za moc.. Oba se tedy dohodnou a jdou za dcerou aby ji oznámili tuhle ne příliš hezkou milou novinku.
Celou rodinu to rozhodí a milé Rose se zboří svět. Je malá a nechápe proč by se rodiče měli uchýlit k tak radikálnímu kroku. Má oba rodiče z celého srdce ráda a nechce, aby se jim rozbila rodina. Má je tak ráda, že jim dokonce vyřezala ze dřeva takové dvě maličké postavičky, které je mají reprezentovat. Co nám osud nechtěl, Rose se podaří najít knihu od jakého si Dd. Hakkima o vztazích a lásce, která se tak nějak magicky probudí k životu a nabídne Rose pomoc. Terapii pro její rodiče. Terapii na, na kterou do konce života nezapomenou. Rose souhlasí a tak Dr. Hakkim začne čarovat, přičemž oba nebozí rodiče usnou a probudí se v těle těch dvou postaviček, které si Rose vyrobila.. A tím začne nezapomenutelná jízda pod taktovkou Dr. Hakkima;)

Příběh určitě nechci prozrazovat a nevím jestli jsem vlastně celou předchozí část neměl nastavit jako spoiler, ale přeci jen protože se jedná o nějaký úvod, řekněme že jsem snad nevyzradil mnoho. Je to vlastně to co se dá zjistit i z Trailerů.
Co však musím napsat, je znovu a znovu a znovu se opakující věc. Takhle hra je jedním slovem jízda od začátku až do konce. Nenechá vás vydechnout a pořád musíte být ve střehu. Ne že by se jednalo o nějaký složitý herní systém zakončený epickou bitvou proti finálnímu bossovi, který je navržený po vzoru Dark Souls, ne to absolutně vůbec ne, vlastně je to taková velmi jednoduchá videohra pro dva, kterou zkušení gameři dohrají tuším ještě pod limit herního času. Jenže je navržená pro dva a to je to co dělá skvěle a nejlépe ve svém žánru. Velice marně jsem pak hledal ještě nějakou další obdobu u které bychom se s dcerkou mohli takto pobavit. Ale nic obdobného na trhu nenajdete. Tedy dokud studio nevydá nějakou další hru s podobným ražením. Proč tomu tak je netuším. Už od mala jsem miloval hry pro dva a více hráčů na jednom zařízení a musím říct, že to je vlastně jeden z největších herních zážitků vůbec. Osobně s někým si to prožít a zahrát.

It takes two na to jde chytře, jde na to rafinovaně, jde na to promakaně a servíruje to v naprosto svěžím audio visuálním balení. Takže je to hezké barevné a rozmanité a neomrzí to.. V čem je ale ten klíč? Není to nic nového, žádný nový herní model nebo mechanika. Tak čím to je že to je tak úspěšné? No právě tím, že si atmosféru té hry můžete užít s partnerem, kamarádem nebo dítětem v jedné místnosti a hlavně tím, že vám ta hra nedovolí, aby jste ji hráli sami. Všechny systémy jsou navržené tak, že musíte, ne že můžete, ale musí cooperovat :) Cody má to a May zase tohle. Cody je takovej ten týpek s tím selským rozumem co jde na vše fachmansky. May to je zase ta chytřejší logičtější přesnější z páru a ještě k tomu se to mísí s několika mnoho dalšími herními žánry. Tak především je to příběh perfektně odvyprávěný příběh o tom co musí dva z páru udělat, aby fungovali jako pár. A s tím jsou propojené i herní mechaniky, kdy oba z párů dostanou do vínku vždy nějakou schopnost, která koresponduje s jejich reálnými schopnostmi v jejich životech. Dk. Hakkim na to jde chytře. Napřed to vypadá že Codymu a May jen schválně hází klacky pod nohy, jenže on to dělá s přesně daným cílem. Cíl je jasný dát Codyho a May dohromady tak aby si uvědomili co je spojuje a proč jsou tak parádní pár.

Zatím co první půlka hry je takový snad chaotický průchod idnorem i outdorem jejich domu a pozemků ve sneze dostat se k Rose. V té druhé už k tomu Dr. Hakkim přistupuje jako k párové terapii plnohodnotně. Vždy rozebere Codyho a May nedostatky a na základě toho je hodí do mise, která jím má připomenout něco kolem toho co jim schází k harmonii;) A dělá to tak aby si vždy každý z páru uvědomil v čem je ten jeho partner dobrý a proč s ním vlastně byl je a bude;)

Jak už jsem naznačil hra snoubím mnoho herních prvků a dělá to velmi chytře. Můžeme se tu setkat především s klasickou akční adventurou plnou různorodých a nikdy se neopakujících puzzlů cože je hlavní deviza hry;) Ale kromě toho se tu objeví parádní a zábavné boss figty ;) Isometrické RPGčko :D Nebo hudební hra a mnoho dalšího. V naprosto originálním a kreativním světě obyčejného rodinného domku. Který ale máme možnost vidět tak trošku z jiné perspektivy než jsou Cody a May běžně zvyklá vídat ve svých dospěláckých tělech;)

Závěrem bych rád, řekl všem těm co hru hráli online;) Zkuste někoho ukecat aby si to s vámi dali u konzole. Je to pak 4D zážitek :D A díky za to že to je, a chci aby takových bylo víc, protože nic není zábavnější a nic si člověk neužije víc jako hru ať už deskovou nebo počítačovou :) s někým vedle sebe;)

Pro: Všechno od visuálu přes hudbu až po hratelnost

Proti: Absolutně nic.

+12

Tomb Raider

  • XOne 85
Tak nám autoři kozaté Lary Croft alias Tomb Raiderky představili už desáté pokračování a jakožto milovník této archeologicky adventurské série jsem nemohl odolat a konečně zapsal zářez na pažbu v rámci nové survival trilogie, kterou jsou hrál jaksi pozpřeházeně – nejdříve Rise pak Shadow a první díl až na konec – no ale vadilo mi to snad  ? Pokud se stejně jako já rozhodnete, že najdete všechny dokumenty, relikvie, GPS cache, splníte veškeré volitelné challenge a hrobky, čeká na Vás spoustu herního času – ostatně se stejným principem pokračují i další dva výše zmíněné díly.  

Krasavice je na své první výpravě a ocitá v oblasti zvané Dračí trojúhelník na palubě lodi Endurance, která se rozlomí v bouři a ztroskotání je nevyhnutelné a Lara se po pádu do moře ocitne na ostrově Yamatai u japonského pobřeží, ale bez přátel, s kterými cestovala. V podzemní svatyni, kde se následně ocitne zjistí, že má místní obyvatelstvo zvláštní zálibu uctívat svou bohyni Himiko mrtvolami a vydá se za záchranou skupinky přátel v různých lokalitách tohoto ostrova.  

Poprvé se tak setkáte s postupným levelováním dovedností Lary, upgradem zbraní a cestováním mezi dílčími částmi ostrova za pomoci base campů. Můžete tak zpětně navštěvovat lokace, do kterých Vám byl zamítnut vstup kvůli chybějícímu vybavení – šípy s háky, brokovnice nebo třeba karabina pro jízdě na laně. Kosit nepřátele se dá různě, ze zálohy, lukem s šípy, střelbou do nich samých nebo s využitým kolem stojících výbušnin – všechny tyto pohybové a střelecké dovednosti byly v následujících dílech ještě vytuněny. Grafika super stejně jako hudba, příběh solidní, prostě o zábavu postaráno – jak to ta Lara dělá, že pokaždé o fous unikne v detonujících nebo hroutících se okamžicích  - 85 %
+14