Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Control

  • XOne 80
Že finští vývojáři ze studia Remedy umí o tom asi není nutné dlouze diskutovat – Max Payne nebo Quantum Break hovoří jasně. Právě QB mi byl recenzemi připodobňován k této záležitosti zvané Control a tak nezbylo nic jiného než se do ní na konzoli pustit.  

Hlavní hrdinka, Jesse Faden, hledá odpovědi a pátrání ji zavede do centrály tajné vládní organizace FBC, která se zabývá výzkumem paranormálních jevů. Kulisou pro toto dobrodrůžo tvoří budova kancelářského komplexu, kdy každé její oddělení má specifickou atmosféru s interiéry plných zajímavých nápadů. Při jejich probádávání se postupně odemyká díky objevování přístupových karet a samozřejmě hrdinka má možnost osvojit si další schopnosti nadpřirozeného rázu a zároveň rozvíjet a kombinovat multifunkční boucačku s paranormální vyfikundacemi jako například telekineze, levitace či jiné dovednosti vymykající se fyzikálním zákonům  

Protivnici jsou až strašidelní, ať už jde o řadové protivníky nebo nadpřirozenými silami obdařené bossy a stejně jako oni a prostředí  jsou stejně originální i ostatní postavy, na které se průběhu hraní narazí, a kteří vypadají jako by je něco posedlo. Kolem a dokola výborná akce s příměsí hororu a tajemna s občasnými hádankami, víc takových kousků, s lepším příběhem bych sel ještě výš - 80 %
+8

Crysis 2

  • XOne 75
Na pokračování docela povedené střílečky Crysis jsem se opravdu těšil, přechozí akce maskovaného muže v Tichomoří mě bavila, takže pustit se do dalšího dílu byla nevyhnutelné.

Tentokrát bylo prostředí zalesněného ostrova plného rákosníků a emzáků vyměněno za New York, jehož obyvatele napadne záhadný virus Manhattan.   K mocnému obleku druhé generace přijde tentokrát jako slepý k houslím mlčenlivý mairňák Alcatraz, který ho dostane od jedné z hlavních postav dílu předchozího Proroka Barnese. No a tak se vydává ve zpustošeném městě čelit jednotkám C.E.L.L a samozřejmě mimozemské havěti, která prošla, které došly k upgadu a už umí brázdit velkoměsto ve vytuněných obrněných strojích.  

Kladně hodnotím samozřejmě grafiku včetně podob vetřelců, hudební stopu, k mínusům přidávám průněrný příběh a nemožnost průběžného ukládání. Ve výsledku oproti prvního dílu ubírám pár procent, ostrovní prostředí mě bavilo víc – 75 %
+5

Metro: Last Light Redux

  • XOne 90
K sérii Metro jsem se napřed dostal přes knížky od Glukhovského, první díl mě bavil hodně, další už méně. Později jsem začal dohánět i herní sérii a první dva díly považuju za mistrovská díla, třetí otevřený už tolik ne, ale i ten jsem si užil.

Last Light Redux jsem si teď na začátku roku projel po druhé a potom na dosbírání achievementů i potřetí. Až v průběhu hraní jsem zjistil, že se hodí i do herní výzvy za rok 2025, konkrétně do HC varianty desáté výzvy (vrak letadla).

Hra navazuje na "špatný" konec jedničky kdy Arťom odpálí bomby na černé . Děj se točí kolem zlobivé komunistické stanice a malého přeživšího černého.  Souhlasím se starším komentářem zde na databázi, že druhý díl je mnohem víc zaměřený na tišší stealth postup, který mi vyhovuje ve většině her od Assasins Creed až po Sniper Elite a snažím se ho maximálně využívat až do okamžiku než pravidelně selže. Až selže tak může Arťom vyváznout pomocí širokého arzenálu zbraní od klasik jako kalach, revolver, brokovnice až po různé kulometobrokovnice s dlouhým nábojovým pásem nebo puškovzduchovky, které je potřeba před střelbou napumpovat, aby fungovaly. Lidští nepřátelé jsou až moc vnímaví a vidí vás i když by asi neměli, mutanti naopak kolem zmateně pobíhali místo, aby ve stádu zaútočili.

Metro má krásnou východoevropskou atmosféru, která vynahrazuje ne úplně top grafiku, v každé misi, kde procházíme nějakou obydlenou stanicí z každého NPC dialogu kape deprese a zmar života v podzemí.

Jediný menší problém se sérií mám v jejím systému dobrý/špatný konec, kterého se dosahuje sbíráním morálních bodů, ale není jasné kolik jich v průběhu lze získat a kolik jich je potřeba na dobrý konec. Morální body se získávají za poslech dialogů mezi NPC charaktery, při objevování skrytých míst v lokacích typicky s nějakým flashbackem a hlavně asi snahou o zabití co nejmenšího počtu nepřátel, což mi ke střílečce úplně nesedí. Takže když jsem ho nedokázal sám dosáhnout, tak třetí průchod jsem jistil návodem z youtube.

Jinak ale s druhým Metrem žádný problém nemám a snad se dočkáme nějakého nového dílu, který ideálně nebude pouze pro VR a po trojce se vrátí ke kratšímu kompaktnějšímu "tunelovějšímu" gameplayi.


 Herní výzva HC varianta 2.kategorie Crash

 5."platina" roku 2025, 73. celkově
+7

Crimson Skies: High Road to Revenge

  • XOne 80
To som si raz tak z radosti či nerozumu kúpil hru, o ktorej som toho moc nevedel, ale spadala to môjho novoobľúbeného žánru "arkádová letecká simulácia/strieľačka". A nie je náhoda, že pôvodné Crimson Skies nedávno hrali aj v Retro Nation. A už vôbec nie je náhoda, že som krátko potom videl film Rocketeer, ktorým sa vývojári oboch hier tak trochu inšpirovali.

Základným kameňom každej leteckej hry je letový model. V High Road to Revenge je správne arkádový. Teda nič nebráni kaskadérskym kúskom, z ktorých by sa aj samotnému Maverickovi urobilo nevoľno. A nie je to nič zložité, stačí len správne kliknúť analógovými páčkami a už to ide.
Ani kontakt so zemou alebo skalami/budovami nie je fatálny, našťastie. Lietadlo sa iba jemne odrazí a uberie mu to zo života. Inak by som v jednej zo záverečných pasáži v interiéri blúdil a narážal dodnes.

Okrem lietania musí dôjsť aj na streľbu a poriadne dogfighty. Tých som si v hre užil nadmieru. Súperi vám nedajú nič zadarmo, takže všetky spomínané premety a obraty prídu vhod. A keby sa vám nechcelo so súpermi naháňať v oblakoch, takmer v každej misii je možné použiť stacionárny guľomet buď na zemi alebo na vašej domovskej vzducholodi.

Lietadiel je na výber 9 (plus jeden vrtuľník) a za získané peniaze ich môžte mierne upgradovať, čím sa zlepšia ich vlastnosti. Síce som si vyskúšal všetky, najviac som si obľúbil Ravenscroft Bandito. Vzhľadovo presne taký ten typ stíhačky zo starých časov a čo do vlastností asi najvyváženejší stroj, ktorý okrem základného guľometu disponuje sekundárnou zbraňou v podobe ohnivých rakiet. Proste láska na prvý prelet.

Jediné čo mi na hre trochu vadilo bola miestami vyššia obtiažnosť. Ako som už písal, súperi sa s vami nehrajú a tak som niekde v polovici hry radšej znížil z druhého stupňa (z celkových štyroch) na prvý. A dobre som urobil, pretože si neviem predstaviť ako by som zvládol niektoré bossfighty, hlavne ten záverečný.

Grafika je adekvátna dobe vzniku. Na XBOXe One bežala plynulo, akurát som bol párkrát svedkom akýchsi zásekov, kedy som myslel, že hra zamrzla, ale trvalo to iba chvíľu a potom sa všetko vrátilo do starých koľají. Je to spomenuté aj na oficiálnej stránke XBOX obchodu. A ako to už býva pri niektorých hrách z pôvodného XBOXu, nebeží hra plne 16:9, ale je orezaná na bokoch čiernymi pásmi.

Takže keď si to tak zhrnieme, napriek tým spomenutým niekoľkým neduhom ide o velice zábavnú arkádovú lietačku/strieľačku, ktorá určite stojí za vyskúšanie. Ak máte možnosť, neváhajte.
A je až trestuhodné, že Microsoft, ktorý vlastní práva na značku s ňou (rovnako ako s mnohými inými) nič nerobí. Je to škoda. Myslím, že nie som jediný kto by sa do tohto dieselpunkového sveta plného rýchlych strojov a neohrozených pilotov rád vrátil.

Pro: zábavné súboje, jednoduchý letový model

Proti: časom vyššia obtiažnosť, zopár technických problémov

+12

Kona

  • XOne 70
Tak jsem vyzkoušel Konu, docela pozitivně hodnocenou, survival walking simulátor z kanadského vývojářského studia. Nemůžu říct, že by mě bůhvíjak uchvátila, nicméně je to zajímavá záležitost. Příběh se soustředí na soukromé očko Carla Fauberta, přijíždějícího do opuštěného zasněženého města Nord-du.Québec, kam byl povolán k vyšetření poměrně banálního případu zdemolování domu zazobaného podnikatele Hamiltona, no ale postupem času zjišťuje, že to nebude jednoduchá prácička.  

Podstatné věci se odehrávají v zimě a sněhu a také v budovách roztroušených na mapě, které mohou ukrývat indicie nebo nástroje potřebné k dalšímu postupu ve hře a nebo slouží jako úkryt. Mezi hrozby patří ukrutná zima, která může Carlovi utnout tipec, bránit se jí může topením v budovách nebo v oh ništích při nich, hladoví vlci a sem tam se při snaze o úkryt v chajdě objeví překvápko, které detektiva rozruší, ještě že se může uklidnit cigárkem nebo lahváčem.  

Vše je proloženo hledáním předmětů, jak zmiňuju výše, a také hádankami, z nichž některé můžou potrápit závity. Co se týče grafiky tak to není bůhvíco, lepší je hudební stránka, ale co mě zklamalo nejvíc bylo zakončení, takže jen lepší průměr, dvojku ale určitě zkusím – 70 %⁷
+6

Assassin's Creed Origins - Discovery Tour

  • XOne 75
Zajímavý nápad přidat taky nějaké zo vzdělávání se v rámci povedené hry série. aneb učení historie hrou. A že je to bohatá a úžasná záležitost - nástroj pro průzkum tohoto starověkého světa, kterému vývojáři Ubisoftu opět vdechl život.

Navíc nabízí i pohled na mezery v historických záznamech - a na to, jak vývojáři Assassina mezi těmito mezerami kormidlovali. Tým návrhářů zde předstupuje a vysvětluje, jak se dozvěděli to, co věděli - a občas mluví o tom, co nevěděli a co nemohli zjistit, holt je vidět, kolik práce při vývoji hry padlo - opravdu povedené - 75 %
+7

Assassin's Creed Origins

  • XOne 75
V mém případě je AC Origins teprve druhým dílem série ( po úvodním ), který jsem si zahrál a můžu naprosto jasně prohlásit, že šlo o nejdelší a nejrozsáhlejší hru, kterou jsem kdy hrál a dohrál, protože podobné desítky a desítky hodin, které jsem u ní strávil, nebyly nikdy věnovány ničemu jinému. Velkou zásluhu na tom má i snaha odkrýt kompletní lokace na mapě s tím spojené nalezení všechny pokladů, vyhubení divé zvěře, vykoštění nepřátel a splnění veškerých questů, ještě že se při cestování dají používat odkryté teleporty a koně s velbloudy na kratší vzdálenosti.

Děj se odehrává pár desítek let před narozením mesiáše a hlavní herní postavou je Bayek, poslední člen bratrstva Medjay a zakladatel celého asasínského řádu, který pochází ze  Síwy a který chce najít a pomstít se vrahovi svého syna. Při tomto pátrání musí plnit různé vedlejší a hlavní úkoly a likviduje tak jednoho lumpa za druhým až k finálnímu padouchovi. Při tom si při získávání dovednostních bodů leveluje svoje schopnosti a vylepšuje výstroj a výzbroj.  

Za největší klad považuju rozhodně grafickou stránku, hlavně Egypt, to je pastva pro oči, jako bych tam byl u těch pyramid byl, a za druhé solidně postavený příběh a vložené souboje na moři. Záporem je za mě repetetivnost lokací a z toho plynoucí herní délku– najít poklad, zabít zvíře, vyčistit camp vojáků a tam zabít velitele – já se vydal cestou likvidace všech i někdy v předstihu před questy, bohužel mě tam pak několikrát poslal příběh znovu a samozřejmě šmejdi byli zase tam v plné polní. Kolem a dokola lepší nadprůměr, ale ke konci už jsem skřípal zubama – 75 %
+6

It Takes Two

  • XOne 100
Už už jsem si říkal, že nezvládnu dohrát letošní výzvu, protože rok se s rokem sešel a já nějak úplně zapomněl hrát :) Nicméně zachránila mě tahle ta malá velká věc od Hazelight. Vždycky jsem si tak trošku snil o tom, že bych si It takes Two zahrál rád, ale jak už název napovídá potřebuješ na to dva a to jsem neměl. Potenciálně ano mám dceru a partnerku, ale jak si s někým z rodiny na PC zahrát tuhle hru, nicméně náhoda a prozřetelnost měla za osudové, že jsem si ji nakonec zahrál a ještě omylem jsem splnil další úkol do výzvy:) Díky bohu protože čas se tenčí a do ukončení výzvy zbývá pár dní. Dvě ze 3 her mám už notně rozehrané a tak jsem si říkal, že to zvládnu, ale ten Cyberpunk je docela dlouhý a to už bych asi nestíhal. Jenže v Říjnu mě na narozeniny mé dcery napadl nápad. Koupím ji konzoli abychom si pohodlně u televize mohli spolu něco zahrát. A světe div se byl to super nápad. Nejen že jsem si konečně mohl udělat radost a dohrát It takes two, ale dokonce mám splněn další úkol. A ještě jsem se královsky bavil. I když hrát to s osmi letou dcerkou bylo pravda místy frustrující, měla ovladač v ruce defacto poprvé v životě a byla to její první 3Ačková hra:)

Tak tedy k samotné hře. Vlastně nevím co bych vám tu měl psát všichni, kteří jste hráli a měli možnost si ji užít na split screenu u rodinného krbu nebo v obývacím pokoji mi dáte za pravdu, že hra je to unikátní a není tedy divu že získala všechna možná ocenění včetně toho snad největšího a to hra roku :) Příběh Codyho a May je takový ten typický klišovitý, kdy se dva rodiče po nějaké době rozhodnou, že už si nemají co říct a tak půjdou od sebe. Láska vyprchá a partnerství jako takové nestojí za moc.. Oba se tedy dohodnou a jdou za dcerou aby ji oznámili tuhle ne příliš hezkou milou novinku.
Celou rodinu to rozhodí a milé Rose se zboří svět. Je malá a nechápe proč by se rodiče měli uchýlit k tak radikálnímu kroku. Má oba rodiče z celého srdce ráda a nechce, aby se jim rozbila rodina. Má je tak ráda, že jim dokonce vyřezala ze dřeva takové dvě maličké postavičky, které je mají reprezentovat. Co nám osud nechtěl, Rose se podaří najít knihu od jakého si Dd. Hakkima o vztazích a lásce, která se tak nějak magicky probudí k životu a nabídne Rose pomoc. Terapii pro její rodiče. Terapii na, na kterou do konce života nezapomenou. Rose souhlasí a tak Dr. Hakkim začne čarovat, přičemž oba nebozí rodiče usnou a probudí se v těle těch dvou postaviček, které si Rose vyrobila.. A tím začne nezapomenutelná jízda pod taktovkou Dr. Hakkima;)

Příběh určitě nechci prozrazovat a nevím jestli jsem vlastně celou předchozí část neměl nastavit jako spoiler, ale přeci jen protože se jedná o nějaký úvod, řekněme že jsem snad nevyzradil mnoho. Je to vlastně to co se dá zjistit i z Trailerů.
Co však musím napsat, je znovu a znovu a znovu se opakující věc. Takhle hra je jedním slovem jízda od začátku až do konce. Nenechá vás vydechnout a pořád musíte být ve střehu. Ne že by se jednalo o nějaký složitý herní systém zakončený epickou bitvou proti finálnímu bossovi, který je navržený po vzoru Dark Souls, ne to absolutně vůbec ne, vlastně je to taková velmi jednoduchá videohra pro dva, kterou zkušení gameři dohrají tuším ještě pod limit herního času. Jenže je navržená pro dva a to je to co dělá skvěle a nejlépe ve svém žánru. Velice marně jsem pak hledal ještě nějakou další obdobu u které bychom se s dcerkou mohli takto pobavit. Ale nic obdobného na trhu nenajdete. Tedy dokud studio nevydá nějakou další hru s podobným ražením. Proč tomu tak je netuším. Už od mala jsem miloval hry pro dva a více hráčů na jednom zařízení a musím říct, že to je vlastně jeden z největších herních zážitků vůbec. Osobně s někým si to prožít a zahrát.

It takes two na to jde chytře, jde na to rafinovaně, jde na to promakaně a servíruje to v naprosto svěžím audio visuálním balení. Takže je to hezké barevné a rozmanité a neomrzí to.. V čem je ale ten klíč? Není to nic nového, žádný nový herní model nebo mechanika. Tak čím to je že to je tak úspěšné? No právě tím, že si atmosféru té hry můžete užít s partnerem, kamarádem nebo dítětem v jedné místnosti a hlavně tím, že vám ta hra nedovolí, aby jste ji hráli sami. Všechny systémy jsou navržené tak, že musíte, ne že můžete, ale musí cooperovat :) Cody má to a May zase tohle. Cody je takovej ten týpek s tím selským rozumem co jde na vše fachmansky. May to je zase ta chytřejší logičtější přesnější z páru a ještě k tomu se to mísí s několika mnoho dalšími herními žánry. Tak především je to příběh perfektně odvyprávěný příběh o tom co musí dva z páru udělat, aby fungovali jako pár. A s tím jsou propojené i herní mechaniky, kdy oba z párů dostanou do vínku vždy nějakou schopnost, která koresponduje s jejich reálnými schopnostmi v jejich životech. Dk. Hakkim na to jde chytře. Napřed to vypadá že Codymu a May jen schválně hází klacky pod nohy, jenže on to dělá s přesně daným cílem. Cíl je jasný dát Codyho a May dohromady tak aby si uvědomili co je spojuje a proč jsou tak parádní pár.

Zatím co první půlka hry je takový snad chaotický průchod idnorem i outdorem jejich domu a pozemků ve sneze dostat se k Rose. V té druhé už k tomu Dr. Hakkim přistupuje jako k párové terapii plnohodnotně. Vždy rozebere Codyho a May nedostatky a na základě toho je hodí do mise, která jím má připomenout něco kolem toho co jim schází k harmonii;) A dělá to tak aby si vždy každý z páru uvědomil v čem je ten jeho partner dobrý a proč s ním vlastně byl je a bude;)

Jak už jsem naznačil hra snoubím mnoho herních prvků a dělá to velmi chytře. Můžeme se tu setkat především s klasickou akční adventurou plnou různorodých a nikdy se neopakujících puzzlů cože je hlavní deviza hry;) Ale kromě toho se tu objeví parádní a zábavné boss figty ;) Isometrické RPGčko :D Nebo hudební hra a mnoho dalšího. V naprosto originálním a kreativním světě obyčejného rodinného domku. Který ale máme možnost vidět tak trošku z jiné perspektivy než jsou Cody a May běžně zvyklá vídat ve svých dospěláckých tělech;)

Závěrem bych rád, řekl všem těm co hru hráli online;) Zkuste někoho ukecat aby si to s vámi dali u konzole. Je to pak 4D zážitek :D A díky za to že to je, a chci aby takových bylo víc, protože nic není zábavnější a nic si člověk neužije víc jako hru ať už deskovou nebo počítačovou :) s někým vedle sebe;)

Pro: Všechno od visuálu přes hudbu až po hratelnost

Proti: Absolutně nic.

+12

Tomb Raider

  • XOne 85
Tak nám autoři kozaté Lary Croft alias Tomb Raiderky představili už desáté pokračování a jakožto milovník této archeologicky adventurské série jsem nemohl odolat a konečně zapsal zářez na pažbu v rámci nové survival trilogie, kterou jsou hrál jaksi pozpřeházeně – nejdříve Rise pak Shadow a první díl až na konec – no ale vadilo mi to snad  ? Pokud se stejně jako já rozhodnete, že najdete všechny dokumenty, relikvie, GPS cache, splníte veškeré volitelné challenge a hrobky, čeká na Vás spoustu herního času – ostatně se stejným principem pokračují i další dva výše zmíněné díly.  

Krasavice je na své první výpravě a ocitá v oblasti zvané Dračí trojúhelník na palubě lodi Endurance, která se rozlomí v bouři a ztroskotání je nevyhnutelné a Lara se po pádu do moře ocitne na ostrově Yamatai u japonského pobřeží, ale bez přátel, s kterými cestovala. V podzemní svatyni, kde se následně ocitne zjistí, že má místní obyvatelstvo zvláštní zálibu uctívat svou bohyni Himiko mrtvolami a vydá se za záchranou skupinky přátel v různých lokalitách tohoto ostrova.  

Poprvé se tak setkáte s postupným levelováním dovedností Lary, upgradem zbraní a cestováním mezi dílčími částmi ostrova za pomoci base campů. Můžete tak zpětně navštěvovat lokace, do kterých Vám byl zamítnut vstup kvůli chybějícímu vybavení – šípy s háky, brokovnice nebo třeba karabina pro jízdě na laně. Kosit nepřátele se dá různě, ze zálohy, lukem s šípy, střelbou do nich samých nebo s využitým kolem stojících výbušnin – všechny tyto pohybové a střelecké dovednosti byly v následujících dílech ještě vytuněny. Grafika super stejně jako hudba, příběh solidní, prostě o zábavu postaráno – jak to ta Lara dělá, že pokaždé o fous unikne v detonujících nebo hroutících se okamžicích  - 85 %
+14

Shadow of the Tomb Raider

  • XOne 85
Tak nám autoři kozaté Lary Corft alias Tomb Raider předsstavili už dvanácté pokračování a konečně jsem se jako milovník této archeologické adventurské série dostal k pokoření posledního dílu survival trilogie. Jak se už stalo zvykem v předchozích dílech, Crystal Dynamics se zase hecli s vizuálem, který je vymazlený – lokace jsou dechberoucí, tentokrát bych řekl, že hlavní příběh je povedenější než v Rise Of The Tomb Raider a pokud se jako já rozhodnete, že všechny lokace 100 % prosmejčíte a půjdete hledat všechny dokumenty, survival cache, relikvie, vyřešit všechny hádanky a rozlousknout hrobky a krypty, čeká na Vás spousta herního času.  

Tentokrát se Lara vydává do tropických oblastí Mexika a Petu nalézt skryté město Paititi, kde se opět střetává a snaží se zastavit polovojenskou organizací Trinity, která se snaží rozpoutat mayskou apokalypsu. Archeoložka má pro konfrontaci k dispozici palné zbraně, luk se šípy a kudlu s cepínem k přepadávání ze zálohy – z vody, maskovaná blátem v křoví nebo skokem z vyvýšených míst. Za plnění různorodých úkolů získává dovednostní body, díky kterým může levelovat své dovednosti ve třech oblastech a sběrem surovin po cestě také upgradovat svoje zbraně.  

Ve srovnání s dílem předchozím došlo i k několika vylepšením – v rámci plavání pod hladinou má Lara možnost nadýchnout se ve vzduchových kapsách čímž pádem je schopná vydržet déle ve vodním živlu, dále může nově slaňovat pomocí cepínu a lana a dokonce i lézt díky vytuněným botkám vzhůru ve zlomených skladních převisech. Hrobky, challenge a hádanky jsou rozvětvenější a náročnější na rozluštění, nicméně se mi vyloženě nestalo, že bych se někde dlouhodobě zasekl, za mě je to opět silně nadprůměrná zábava, být ještě trochu lepší hlavní příběh, mohlo být ještě veseleji – 85 %
+16

Duke Nukem 3D: 20th Anniversary World Tour

  • XOne --
  • XboxX/S 100
Originální Duke Nukem 3D jsem hrál ve své době nesčetněkrát! Nejprve na počítačích kamarádů s různými HW konfiguracemi, počínaje 486DX a konče u Cyrix 200 MMX, později na svém prvním vlastním PC: AMD K6-233 MMX (1998).
To vše v minulém století, tedy v době kdy pro lásku k 3D akcím, jmenovitě Duke Nukem 3D, Shadow Warriors a Blood jsem byl ochoten ručně odnést (opakovaně) těžkou ocelovou bednu (case s vnitřnostmi), a ještě těžším 15", později 17" CRT monitorem ke kamarádům! Ano čtete správně, v době kdy nebyl internet a hrát kooperativně single player kampaň, znamenalo vynaložit mimořádné úsilí. Ačkoliv to bylo přemístění jen po sídlišti, relativně v blízkosti bydlište, i těch pár ulic dál se značně proneslo. Odměnou byl ovšem dokonalý zážitek s coop hraní ve dvou.
Duke Nukem 3D je bezpochyby (platí dodnes) jedna z nejlepších 3D akcí jaká se kdy urodila na herním poli. Kdybych měl doporučit jednu ze tří nejlepších 3D akcí jakou si lze zahrát, vévoda by rozhodně nechyběl! Duke si mě získal už tenkrát v devadesátkách, hráli to úplně všichni (nepřeháním), takový to byl fenomén, a kdo Duke nehrál, ten o něm min. slyšel od kamarádů a známých. Hrát Duka znamenalo mít sociální status ve skupině.
Dobrá, někdo by nyní mohl namítnou, že nostalgie je svině, a růžové brýle minulosti vidí věci jinak, než je realita. Ovšem toto tvrzení rozhodně neplatí pro Duke Nukem 3D, protože já si hru náramně užil a opakovaně se bavil jako tenkrát v devadesátkách. To samo o sobě mluví jasnou řečí o kvalitě hry.

Jaký je vlastně Duke Nukem 3D dnes, 28 let po vydání?! Jedním slovem: skvělý! Více slovy? Humorný, devadesátkově drsňácký, s sexuálním podtextem, dobře navrženými levely oplývající, s výborně použitelnými a variabilními zbraněmi, pestrými a pamětihodnými nepřáteli, lehce stupidními ale odolnými bossy (AI), s mnoha pop-kulturními odkazy a narážky, a v neposlední řadě, zcela zaslouženě, legendární!

Hru jsem rozehrál, na rozdíl od dávné minulosti, s ovladačem v ruce, nejprve na Xbox One S, a později dokončil na Xbox Series X. To mi způsobilo jisté problémy, jelikož i přes zaměřovací kříž trefit na analogové páčce určitými zbraněmi, tzn. jinými než explozivními nebo brokovnicí, kulometné věže nebo létající miny v hektické akci nebylo vůbec ale vůbec snadné! Tak či onak, bavil jsem se naprosto královsky, některé levely jsem si pamatoval jako bych je hrál včera, jiné naopak matně, a některé vůbec. Nemluvě o úplně nové epizodě, která je součástí  20th Anniversary World Tour. Každopádně jsem se finálně prostřílel, i s ovladačem v ruce, na default obtížnost do konce všech levelů, některé jsem kvůli secret places hrál opakovaně, a jiné pro změnu kvůli secret levels musel rozehrát úplně znovu.

Duke Nukem 3D má ještě jedno eso v rukávu, realisticky navržené prostředí. Hra se odehrává vesměs na matičce zemi (města, kaňony, apod.), případně na mezinárodní stanici obíhající okolo naší modré planety, což nepochybně přispívá k celkové atmosféře hry i po létech. Vlastně celá nová epizoda se odehrává ve světoznámých městech (lokacích), kvituji výborné rozhodnutí. V nové, true 3D, grafice je hra navíc barevnější a přístupnější, nemluvě o dopadu na nasvícení scény!

Dobrá, a jak tedy hra působí dnes na mladší generaci?! Jedním slovem? Výborně! Kluk, i mladší dcera přišli opakovaně omrknout do obývacího pokoje, co to ten taťka hraje za kostičkovanou 3D střílečku, a proč se u toho tak směje a čemu. Dcera se nedávno dokonce posadila na gauč a chvíli sledovala mé hraní.
Může Duke Nukem 3D zažít lepší pocty? Nikoliv! Hra očividně dokáže oslovit i mladší generaci, a to je jen dobře. Ta starší, přesněji řečeno drahá polovička jako ne-hráčka, neocení kvality hry a již vůbec ne oblíbené hlášky "Shake it baby, You wanna dance?" ale co už!
Na kvalitě hry to nijak neubírá, hra nadsázkou doslova srší, a minout by ji rozhodně neměl žádný milovník 3D akčních her! 

Pro: Vylepšená grafika/nasvícení, Duke Nukem 3D, je třeba něco dalšího dodat?!

Proti: Pár drobností zmíněných v komentáři, které nestojí za řeč, snad jen, že zamrzí chybějící levely z původních přídavků.

+25

Halo Wars

  • XOne 90
Za môjho herného života som moc RTS hier nehral. A ešte menej som ich dohral. A to iba na PC. A všetky (tri) boli zo série Command & Conquer. Halo Wars má u mňa toľko prvenstiev, že keby za to boli achievementy, mal by som ich teraz tak plné zorné pole, že by som ani nevidel na monitor.

Z dôvodov vyššie uvedených som Halo Wars v dobe vydania moc pozornosti nevenoval. Navyše som vtedy ani nemal X360. Lenže odvtedy už pretieklo veľa vody a ja som stihol odohrať komplet celú hlavnú líniu Halo hier, takže prečo neskúsiť aj prvú časť strategickej odnože?
Hral som definitívnu edíciu na Xboxe One, ktorá je graficky stále dobre pozerateľná a aj pri plnej obrazovke jednotiek stále plynulá. Znalci ostatných hier bez problémov spoznajú všetky vozidlá a postavy, ktoré sa na bojovom poli objavia. Či už mariňákov, Warthogy, obligátne tanky Škorpión, Wraithov, Scaraba alebo so sériou neodmysliteľne spojených Sparťanov, všetko je do detailov vymodelované a verné univerzu. A keby ste videli tie cutscény...

Najviac som sa obával ovládania, pretože tento žáner mi moc nejde ani s myšou, nie to ešte na ovládači. Našťastie autori Age of Empires počítali s tým, že by sa ku ich hre mohli dostať aj hráči môjho typu, preto si na ovládaní dali poriadne záležať. Lietanie po mape, vyberanie skupín jednotiek, všetkých alebo jednotlivcov je takmer bezproblémové a po chvíli tréningu som nemal problém posielať mojich hrdinských Sparťanov na istú smrť... prípadne na víťazné ťaženie.

Z hľadiska hrateľnosti bola hra kritizovaná za prílišnú jednoduchosť a osekanosť. S tým sa nedá nesúhlasiť. Ale ja by som to nebral ako negatívum. V chodiacich misiách je to jasné, pracujete s tým čo máte k dispozícii.
A čo sa týka budovateľskej fázy, nemožnosť umiestňovania budov mimo vytýčené plochy na základni možno spočiatku znie obmedzujúco, ale v praxi to vôbec nevadí. V zápale boja som vďaka tomu vždy vedel, kde mám rýchlo hľadať ktorú budovu. A keď dojde miesto? Tak si postavíme ďalšiu základňu a je vymaľované.

Jediné, čo by som vytkol je krátkosť kampane. 15 misií ubehne ako voda a koniec. Pritom by som si kľudne vedel predstaviť druhú kampaň z pohľadu Covenantu kde by si človek mohol vyskúšať mimozemskú techniku a sledovať príbeh z novej perspektívy. Ale to je asi jediná vada na kráse, ktorú má u mňa Halo Wars.

Inak som si to totiž moju prvú konzolovú, nie C&C strátégiu, náramne užil. Rýchla, dynamická kampaň (tak trochu ako môj obľúbený Red Alert 2), v peknej grafike, ako je u Halo zvykom aj s parádnym orchestrálnym doprovodom, až sa čudujem, že som do toho nešiel skôr.

Pro: rýchla a jednoduchá hrateľnosť, audiovizuálne spracovanie

Proti: herná doba

+9

Amnesia: The Bunker

  • XOne 70
Čtvrtý díl série Amnesia ( i když v tomto případě se jedná o jakési rozšíření podobně jako Justine, i když rozsáhlejší ) byl mnou rozhodně očekáván s napětím. Anotace lákala na přitažlivý scénář francouzského vojáka Henriho Clémenta, který po zranění v zákopech upadne do bezvědomí a následně se probudí v ponurém prostředí opuštěného vojenského bunkru, ve kterém je mimo jiné i tajemná podzemní šachta ze starých Římských dob.  

Samo sebou tak úplně opuštěný není, protože po krátkém čase zkoumání narazí za pomocí indicií na to, že přítomná bude také jakási tajemná fotosenzitivní potvora, která se po celou dobu hry bude snažit vojáčka dostat na spárů. Aby vojín přežil v slabě osvětlené základně přežil, musí udržovat v chodu generátor což znamená dolívat kanystry benzínů a rychle zkoumat ztemnělé chodby a místnosti, protože jakmile generátor přestane rachotit, lovecká sezóna začíná. Chabá ruční svítilna se musí manuálně natahovat a rychle se “vybíjí“ včetně rámusu, který u toho vydává, a to milého chrčícího a vrčícího krasavce přitahuje jak slepici na flus.  

Naštěstí jsou k dispozici místnosti, které jsou stabilně osvětlené s truhlami, kam se dají odkládat předměty - co se týče zbraní, sice je k dispozici revolver, ale ten slouží spíš jako nástroj k “odemykání“ zámků, než jako prostředek obrany. K lepšímu hodnocení chybí lepší příběh, proměnlivější prostředí a větší rozsah, chválím ale nápad s generátory a obecně působivě navozený pocit všudepřítomného děsu se povedly – 70 %
+8

Those Who Remain

  • XOne 70
Anotace Those Who Remain slibovala solidní survival hororovku, leč výsledek úplně nenaplnil očekávání. Hlavní hrdina Edward Tuner, projíždějící městečkem Dormont a hledající nohleh, najednou zjistí, že se ocitl v poloprázdném, potemnělém světě, který je obydlen mihotavými, krvelačnými postavami s modře zářícíma očima.

Úkolem hráče je za pomocí hádanek objasnit události, které vedly k tragické události v městečku a rovněž za pomocí tajemné postavy budete moct spolurozhodovat o osudech hříšných protagonistů. Klíčem k přežití je dostatek světla, hbité ruce na klávesnici při častých útěcích před různými přízraky, protože na zbraně k obraně jaksi zapomeňte. Při hledání hintů budete přepínat do jakéhosi alternativního světa, který se částečně prolíná s tím reálným - což bylo zajímavým ná³padem.

Nevím jestli byla chyba na straně mého vybavení, ale moc mi nefungoval savegame - častokrát i přesto, že se objevila ikona průběžného uložení se mi stalo, že jsem se po opětovném spuštění hry dostal na začátek levelu. S přízraky taky nebylo ehké pořízení, pokud mě zmerčili, tak jsem jim jen těžko prchal a třeba konfrontace v supermarketu s židlemi v cestě mě neskutečně s...a.

Kolem a dokola je to slušný kousek, ale s podobně laděnými Amnesií nebo Somou je kousek pozadu, atmosféricky na úrovni, příběh a hratelnost už horší - 70 %
+7

Somerville

  • XOne 70
Jakmile jsem zmerčil, že je v game passu k dispozici novinka od výkonného producenta Limba a Inside byla instalace Somerville jasnou volbou. Ve výsledku jsem dostal povedenou atmosférickou sci-fi pološinovku s hádankami postavenými na fyzikálních jevech ( většinou ), která stejně jako dva zmíněné projekty postrádá dialogy,, ale pro vyprávění příběh používá animace a prostředí.

 Příběh se točí kolem otce rodiny, který se po mimozemské invazi vydává najít a poté provést rodinu různými prostředí nastalého apokalyptického světa ať už na souši, vodě nebo v podzemí. K standartním pohybům a povelům jako tlačení, otevírání nebo šplhání je obdařen schopností manipulovat mimozemskou energií ve třech různých způsobech – zkapalnění, zpevnění, odpuzování .

 Zpočátku bylo trochu problém ovládání a pochopení používání schopností, nakonec jsem si zvykl, graficky k této formě nemám příliš výtek, vlastně jednu a zásadní a to je příběh, který je jak to je říct – zvláštní. Kvalit Limba, Inside nebo Unravel Somerville nedostahuje, přesto určitě stojí za vyzkoušení, za mě rozhodně velmi silný průměr, kousek od nadprůměru, víc takových – 70 %
+6

Rise of the Tomb Raider

  • XOne 80
Tak nám vývojáři kozaté Lary Croft alias Tomb Raidera představili už jedenácté pokračování a jakožto velký milovník této archeologické adventury jsem nemohl s pokořením dlouho otálet. Crystal Dynamics se opět hecli s vizuálem, který je opravdu vymazlený a lokace jsou dechberoucí, hlavní příběh ale úplně netáhnul, naopak k dispozici je spousta povedených hádanek a vedlejších nepovinných questů, takže pokud chcete zkoumat každou oblast mapy, čeká na Vás slušná porce herního času.  

Tentokrát se Lara vydává objevit bájné město Kitěž ( skrývajcí tajemství k nesmrtelnosti ) v sibiřské divočině, kde na ni čeká střetnutí s organizací Trinity vedenou tvrďákem Konstantinem. Archeoložka má pro konfrontaci k dispozici velké množství palných zbraní (včetně útočných pušek, brokovnic a pistolí) a také luk se šípy, díky nimž může likvidovat darebáky  Může k boji s nepřáteli využívat prostředí, například střílet do výbušných sudů, strhávat provazem omotané stavby pomocí speciálních šípů nebo přepadávat z vyvýšeného místa nožem nebo cepínem.  

Za splnění úkolů získává dovednostní body k levelování v dovednostních stromech v rámci tří režimů od schopností týkajících se ovládání a vylepšování arzenálu, průzkumu prostředí až po výrobu zápalných bomb nebo nastražování pastí. Roba má také schopnosti učit se nových dialektům díky nimž odkrývá relikvie, které se dají směnit za nové vybavení. Samozřejmě nesmí chybět slušná porce skákání, šplhání, plazení, plavání – za mě opět nadprůměrná zábava, lepší příběh a questy více ovlivňující hlavní příběh a mohlo být ještě veseleji – 80 %
+7

Tom Clancy's The Division

  • XOne --
  • XboxX/S --
Jsem moooc zklamany, mam rad edice splinter cell, tom clancys atd. ale tadle hra je neskutecne stereotypni az moooc, Far Cry jsem zkousel 2-5, ale ani jedna me nezaujala, tuto hru v singelplayeru po 2h hrani, jsem dal jeste jednu sanci, ale napalit do typka par strel a zabit ho je v klidu, ale kdyz prijde tezsi typek, napalit do nej i pres 20 strel(xbox one) zkusik jsem to 10x ale tady cesta konci, zlaty tomb raider

Pro: Grafika, zasnezene Americke mista

Proti: Stereotyp, stereotyp, neskutecna ztrata casu :-(

+4 +5 −1

Gears 5

  • XOne 70
S pátým dílem série Gears mám v rámci hodnocení trocha problém, při srovnání se všemi předchozímí díly. Tentokrát je hlavní hrdinkou mladá bojovnice Kait Diaz a příběh prakticky navazuje na předchozí díl, což i samotná hra připomene úvodní animací. Kait získá tajemný náhrdelník od umírající matky a snaží se zjistit, co je zač, bohužel za klasické týpky Marcuse nebo Colea jsem si nezahrál, fungují jen jako spolubojovníci.

Graficky jeden nemůže vytýkat vcelku nic, hra jede plynule a je plná detailů prostředí. Inteligence protivníků trochu od stoupla i přesto, že nepřátelé a typy zbraní jsou v duchu Gears oOf War 4. Bojuje se proti nové rase Locustů The Swarm, ale pořád to jsou ti tradiční velicí a po krvi toužící mutanti. Novinky z arzenálu představují například Cryo zbraň, která chrlí ledový proud či Lancer GL, menší pistoli Talon, či nové granáty. Dobrým pomocníkem je ti tu i létající robot Jack ( dá se postupem času upgradovat ), který pomůže se proti nepřátelům zneviditelnit a dokonce na povel nosí zbraně jako hodný hafan.

Největším mínusem pro mě byl příběh, který mě vůbec nebral, častokrát zdlouhavé putování zasněženou nebo písečnou krajinou, kde nebylo ani živáčka mě taky nijak zvlášť nenadchlo, tentokrát hodnotím jen v rámci velmi slušného průměru - 70 %
+8

Mass Effect: Andromeda

  • XOne 50
Generická nuda. Jak v původní trilogiíi byly jednotlivé rasy zajímavé, tak tady mi přišlo, že v jakékoliv bojové, vědecké či jiné úloze se mohly rasy jakkoliv náhodně prostřídat. Jen bojový systém a speciální vlastnosti mě u hry udržely až do konce. Chvíli vylepšování a výzkum vybavení, ale v průběhu hry jsem přestal řešit i to. A nejsmutnější je, že jsem nakonec vypouštěl i samotný příběh.
+1 +5 −4

As Dusk Falls

  • XOne 65
As Dusk Falls byl další volbou po absolvování maratonu v rámci série The Walking Dead, kde jsem si poprvé vyzkoušel hraní "plkačky" od Telltale Games. Tak nějak už jsem věděl do čeho půjdu, přesto výsledek tak úplně nenaplnil očekávání.

Jedná se o interaktivní krimi drama dvou rodin svedených shodou okolností do vzájemné konfrontace a rozhodnutí, které musí jednotliví postavy učinit, ovlivňuje jejich další chování v průběhu hraní. Ve srovnání s výše zmíněnými TWD jsem měl pocit, že se plká až příliš na úkor akce, které ve světě zombáckých shniláků přeci jen bylo více, ale možná je to jen věc názoru.

Příběh jako takový je ale velmi povedený, postavy jak ty kladné tak záporné hodně slušné,, nicméně já hodnotím v rámci lepšího průměru, možná v budoucnu při opakovaném hraní s jinak zvolenými rozhodnutími se dostaví lepší pocit - 65 %
+5

Unravel Two

  • XOne 80
Po hodně povedeném prvním dílu klubíčkové plošinovky bylo vrhnutí se do dalšího pokračování naprosto nevyhnutelné už jen pro tu nezaměnitelnou audiovizuální atmosféru.

Co fungovalo v díle předchozím, vývojáři ponechali ( proč taky měnit ), zásadní změnou je představení kooperačního módu dvou postaviček, kterým tentokrát nestačí jen vlastní vlákna, ale musí se spolehnout v překonávání překážek jeden na druhého za pomocí balancování, vyvažování nebo třeba lákaní protivníků.

Hádanky jsou nápadité, jeden se místy zapotí ( zejména v samostatných a volitelných challenge módech ), herní čas je kratší a za mě příběhově mě ten první vzal za srdce víc. Přesto v žánru je to pecka společně s Limbem a Inside a nezbývá si jen přát houšť a větší kapky - 80 %
+9

Unravel

  • XOne 85
Unravel je krásnou plošinovkou červeno-klubíčkového Yarnyho, který cestuje a poletuje severskou krajinou při sběru vzpomínek do rodinného alba - to prostě jednoho vezme za srdce.

Autoři si dali opravdu záležet jak na vizuálu tak i na hudební stránce a výsledek je opravdu mimořádný - podobně laděný styl překonávání překážek a luštění hádanek, respektive hledání správného řešení mi naprosto ladí - kdo hrál podobně stavěný Limbo nebo Inside určitě bude souhlasit.

Zpočátku jsem trochu bojoval s ovládáním a správným zacházením s provázkem ve smyslu jeho vystřelování k zachycení, zhoupnutí nebo smyčkování při skocích - ale postupem času jsem si zvyknul až jsem jel automaticky. Lokace se střídají od lesních všech ročních období k vodním či mechanickým, najít správné řešení je složité tak akorát a když se nedaří, dá se díky checkpointům pokračovat většinou od místa Yarnyho smrti. Zabrat mi daly finální kry, je mi až stydno přiznat, kolik pokusů jsem potřeboval na pokoření těchto překážek. Za mě nadšení, už teď se těším na Unravel Two. dávám jedničce silný nadprůměr a přál bych si více podobných počinů - 85 %.
+7

Amnesia: Rebirth

  • XOne 80
Netrvalo to dlouho a na řadu k dohrání přišla další hororovka z edice Amnesie, tentokrát s titulem Znovuzrození / Rebirth. Předchozí dva díly byly každý jiný, nicméně v žánru určitě nadprůměrné, a já byl zvědavý, jestli se povede po několikaleté odmlce od Machine For Pigs zvednout laťku, což po dohrání musím potvrdit.

Tentokrát je hlavní postavou dáma jménem Tasi Trianon se kterou jsem se seznámil po pádu letadla kdesi v Alžírské poušti a v nastálé amnézii jsme se společně vydali po stopách zbytku osazenstva expedice z rozpáleného pouštního pekáče do chladu a temnot tamních jeskyní, které ukrývají cosi tajemného a smrtícího.

Ve srovnání s díly předchozími je vidět velký posun v grafice lokací, posun jsem viděl i ve stylu vyprávění a postavení celého příběhu, které mi z těch dosavadních tří hlavních dílů přišel nejlepší. Kvituju návrat k lucernám a sirkám pro zapalování svíček a nástěnných loučí, či pochodní, tentokrát lze jednou zápalkou zapálit i několik naráz, pokud si pospíšíte - nicméně do inventáře se vejde jen 10 kousků. Povedené a řekl bych i složitější byly některé z hlavolamových překážek, čekalo na mě spoustu deníkových zápisků a nebylo vhledem k délce hry "přepříšerováno" a já si tak mohl v klidu vychutnat prostředí dané lokace a nebo v klidu přelouskat vzkazy a indicie. Nejvíc se mi ale líbilo střídání lokací, spousta se toho událo i v exteriérech a jen se nebloudilo v temných uličkách.

Výtek je málo přesto ke konci už těch podobně temných lokacích bylo až moc,, trochu to zavánělo nastavovanou vatou a přešlapováním na místě a fňukání těhule ke konci bylo až otravné, ale jinak spokojenost a budu se těšit na The Bunker - 80 %
+7

Amnesia: A Machine for Pigs

  • XOne 75
V rámci trojkusého balíčku Amnesia Collection pro Xbox Game pass zbýval poslední titul A Machine For Pigs a po povedených dvou dílech ( The Dark Descent a DLC Justine )  jsem se v očekávání vrhnul na pokoření. Procitl jsem společně s bohatým průmyslníkem Oswaldem Mandusem  roce 1899, přesně na Silvestra ve Viktoriánském Londýně bobtnající průmyslovou revolucí  s vědomím, že nějaký záhadný stroj ze zlých snů je v provozu. Po chvílích bloudění v osamoceném sídle nastupuje na cestu ve velké míře zpracovatelskou továrnou vedený hlasy svých dětí, tajemnými nahrávkami a deníkovými zápisky. 

Bafajcí prvek přízraků z dílů prvního byl zde nahrazen bytostmi z masa a kostí, pašíci ale nevykukují na každém rohu a ani nejsou příliš útoční, spíš si za rohem cupitají do tmy nebo jsou vnímání v rámci podrážděného kvikotu a řičení na pozadí. Ve srovnání s jedničkou byly přidány venkovní prostředí - Londánské ulice nebo hřbitovní sekce, obecně lokace nabyly do větších rozměrů s povedenými detaily a opět sedící zvukovou stránkou ( dunící stroje, kvikot i hudební stránka ) a za mě rozhodně povedenějším príběhem včetně zakončení než v díle prvním.

Zásadní změnou je zrušení inventáře, takže víceméně odpadlo jakékoliv luštění hádanek které jsou přímočaré a jednoduché a zasekl jsem jen jednou v lokacii s potrubní poštou a distribucí jakýchsi cívek. S nulovým inventářem rovněž odpadla starost o světlo, lampa svítí jako o život, a nemusíte tím pádem hospodařit se sirkami a olejem a tentokrát i hlavní hrdina nepodléhá prostředí, neztrácí zdavý rozum a nenadělá si hned do kalhot, když zahlédne čuníka.

Ve výsledku hodnotím stejně jako díl první, pro a proti jsem popsal výše, v rámci žánru je to rozdhodně naprůměr a já si připisuju na seznam k budoucímu hraní další díly z edice Rebirth a The Bunker – 75 %
+8

Amnesia: Justine

  • XOne 70
Po povedeném prvním dílu Amnesie The Dark Descent bylo nevyhnutelné vyhledat další počin ze série, která už od vzniku dost nabobtnala, nicméně v případě Justine se nejedná o plnohodnout hru, ale jen rozšíření v podobě DLC, které je vcelku krátké a dá se prosvištět za hodinku, maximálně dvě. Hlavní hrdinkou je dívka Justine, která se probouzí v potemnělé cele bez vzpomínek a s gramofonem, který obsahuje nahrávku týkající se začátku podivného experiementu.

Pokud jste hráli první titul, hra pracuje se stejnými principy – adrenalin a strach z nečekaného, nemožnost bojovat proti příšerákům, zapalování svíček, rozžíhání lucerny – přesto je tu jeden zásadní rozdíl a tím je nemožnost průběžného uložení hry což v případě vykostění monstrem znamená šupky dupky rovnou zpět do cely s gramcem – což by mohl být celkem opruz být hra delší – takto se procházíte jakýmsi sklepením ve kterém máte za úkol zachránit pár nevinných duší ale také si vyzkoušet mučicí nástroje, překonávat nástrahy a luštit hádanky, samozřejmě s několika potvorama v patách.

Příběhově je to docela povedené, s touto krátkou verzí jako takovou nemám problém v rámci jednohubky to beru, nicméně se těším na plnohodnotný díl č. 3 – A Machine For Pigs – 70 %.
+5

Amnesia: The Dark Descent

  • XOne 75
Po dohrání Somy, jsem si poznačil do deníčku, že další hororově laděnou adventurou, kterou vyzkouším bude Amnesia – The Dark Ascent, v nabídce Game passu na Xbox byla k dospozici společně s Justine a Machine for Pigs. Laťku mám nastavenou díky Alien Isolation vysoko, očekávání jsem tedy v tomto případě neměl přehnaná a výsledné hodnocení mi vychází v oranžových číslech.

Lovecraftovsko – Barkerovsky ( při hraní jsem si několikrát vzpomněl na Undying ) laděný příběh hlavní postavy putující starým hradem, hledající důvod své přítomnosti v něm, čelící přízrakům bez možnosti postavit se jim, jen odkázaný na skrývání se  před nimi. Postupným luštěním hádanek a sledováním indicií rozplétá pavučiny záhad a doplňuje temná místa své paměti. 

Pozitivní bylo, že dávkování výskytu přízraků bylo rozumné, mně se dařilo se jim ve většině případů vyhýbat, ještě než mě úplně zmerčili – když se mi podařilo vklouznout za otevřené dvěře, nebo se schovat do výklenku za zdí, dal pokoj a oddupal rámusit jinam a často zmizel úplně. Oceňuju to, že když se uniknout nebo skrýt nezdaří nemusíte začínat znovu a můžete pokračovat většinou prakticky ze stejného místa. Graficky jsem čekal trochu větši zapracování na detailech, textury jsou slabší, nejvíc to vyniklo když se na mě duch sápal nebo při stmívačkách, zvuková stránka naopak povedená a sedí do prostředí.

Škoda, že vývojáři nezapracovali na survival stránce věci a prakticky nebyla možnost se přízraků zbavit vlastní snahou – někam je nalákat a zavřít, paralyzovat, takže co ze začátku může jednoho vylekat, postupem času ztrácí na intenzitě až prakticky vyprchá. Jinak ale jde o přímočarou záležitost, lokace nejsou nijam zvlášť rozlezlé, hádanky víceméně logické, zasekl jsem se prakticky jen s lávkami, ale jen proto, že jsem pořádně nezajistil ventil ve strojovně. Poslední větší výtku mám k závěru, který byl opravdu banální i přes tři alternativy a tím posunul moje hodnocení jen do lepšího nadprůměru – 75 %.
+8

Hitman 3

  • XOne 80
Završení novodobé trilogie zakázkového holohlavého Asasína bylo samozřejmě po povedených předchozích dílech nevyhnutelné. Opakoval bych se, ale přesto jsou to vizuální orgie, většina lokací je krásně vykreslená se spoustou detailů jak exteriérových tak interiérových a ty rozsáhlejší lokace by zabraly spoustu herního času jen pro samotné kompletní prozkoumání – nejpovedenější byly za mě Dubaj, Britský venkov a finální dvojitá čínská se vstuoem ke zdroji.

Herní gameplay zůstává samozřejmě stejný (stále je to běh a plížení mezi lokacemi, likvidace cílů různými způsoby a vrůzných převlecích, zahlazování stop v podobě ukrývání mrtvol a dalších zahlazování stop, plnění výzev a hledání únikových cest ) možná lehce ubylo samotné akce a více se dá v jednotlivých Mission story pracovat bez hromadné likvidace, nicméně to mi vůbec nevadilo. Potěšily mě různé varianty likvidace jako třeba postrčení cíle z plošiny, náhodná nehoda padajícího cementového bloku zavšeného na jeřebu či likvidace střelou přes plynovou bombu. Vývojáři se opět vrátili k vloženým “filmovým“ sekvencím mezi lokacemi, ve dvojce byly jen statické, palec nahoru, hru to rozhodně obohacuje. 

Škoda jen, že herní čas je docela krátký podobně jako ve dvojce - misí mohlo být více, jednička byla za mě nejrozsáhlejší, druhá výtka směřuje stále k chabému chování a IQ umělé inteligence rovnající se prodělání lobotomie a panikařícím NPI postavám, což je ale problém nejen celé série a častokrát i v jiných hrách … a třetí výtku mám k zakončení, čekal jsem něco epičtějšího, no uvidíme třeba se za čas zase Hitman znovuzrodí – 80 %
+3 +4 −1

Hitman 2

  • XOne 80
Pokračování zakázkového holohlavého Asasína bylo po povedeném díle prvním nevyhnutelné. Vizuálně je to opět pastva pro oči, většina lokací je krásně vykreslená se spoustou detailů jak exteriérových tak interiérových a ty rozsáhlejší lokace by zabraly spoustu herního času jen pro samotné kompletní prozkoumání např. rozsáhlého Miami nebo Indického slumu a jeden ani nakonec nemá odvahu koukat za každý roh, aby se neztratil, nicméně lokací je oproti jedničce méně.

Doufal jsem, že druhý Hitman by mohl být více zapracovat na příběhu - mezi jednotlivými lokacemi sice opět krátké vložené sekvence ( v tomto případě statické a tím pádem působící odfláknuté ) věnující se především minulosti zakázkáře a Stínovému klinetu, ale jinak je to stále běh a plížení mezi lokacemi, likvidace cílů různými způsoby a vrůzných převlecích, zahlazování stop v podobě ukrývání mrtvol nebo mazání kamerových záznamů, plnění výzev a hledání únikových cest – bez výzev, bonusových Escalation a souvisejích úkolů v Mission stories by hra spadla do stereotypu – potěšil nově přidaný mód Sniper Assassin.

Výbava zabijáka je pestrá od klasického lanka, přes pistoli s tlumičem, nůžek, páčidla, katany, jedů, výbušnin až k automatickým zbraním, všechyn tyto nutné potřeby jde schovat do kufříku a tak se NPC postavy nemusí hned děsit, když držíte v ruce jablko nebo plechovku coly. Bohužel ale inteligence protivníků je stále většinou jak po prodělání lobotomie, hošani třeba v maximálně střežené lokaci zvesela tahají pytle s mrtvolama a žádná panika se neděje 

Za mě opět nadrpůměrná zábava, třetí díl hlasitě klepe na dveře – 80%
+5 +8 −3

Cyberpunk 2077

  • XOne 100
  • XboxX/S --
Copak by clovek mohl napsat o hre, ktera byla tak silene ocekavana a vsude se ni psalo. Ja jsme tento hype vubec nesledoval. V dobe vydani jsem nevlastnil ani konzoli, ani pocitac, jenz by byl schopny hru rozjet, takze to slo fakt mimo me. Okolnosti se vsak vyvijely necekanym smerem a ja jsem se stal majitelem xbox one s. Tak jsem se rozhodl si jednou Cyberpunk koupit (samozrejme ve velke sleve). Hrani na xbox one s nebyl moc velky zazitek. Hra byla trhana a celkove to nepusobilo moc vesele. Graficky to taky stalo za nic a navic nacitaci casy byly silene, tak jsem se rozhodl pro koupi xbox series s a tam uz zacla jina parada.
Hru jsem napoprve projel za V v muzske podobe a spoustu ukolu jsem vynechal. I tak mi celkovy pribeh prisel velmi zajimavy a nadcasovy. nahrani lidske bytosti, jeji povahy a konecnemu zpracovani a ulozeni na nejake medium mi prijde rozhodne jako hudba budoucnosti. Moralni zasady a pocity at si kazdy ma jake chce, myslenka je to silene desiva Podruhe jsem si Cyberpunk projel za holcici V. Bylo to poprve v zivote, kdy jsem si ve hre dobrovolne zvolil zenu. A nebylo to vubec spatne. Holcici V se dala udelat opravdu hezky a nebyl jsem zadna oskliva rasple. Hru jsem projel na cca 90% (zavody a souboje v ringu me vubec nezaujaly) a jelikoz jsem mel nakonec reputaci i postavu vyskillovanou na 50, tak uz nebyl problem kohokoliv rozsekat kudlankami. Timto se dostavam k futuristickemu zpracovani hry, ktere mi prijde dost realne. Bez nejakych trapnosti a distopickych hoven. Mesto Night City je v nekterych castech opravdu prekrasne. To detailni zpracovani ulicek, zatacek, kdejake blbustky, to je fakt nadhera.
Pak se ale dostanete na smeťák a topite se v pytlech plnych odpadku a cele ty pyramidy bordelu vypadaji nekonecne, ale zaroven do NC zapadaji. Casto jsem se jen kochal temi silenymi detaily celeho mesta. Mohl bych ho furt prochazet dokola a vzdy bych nasel neco noveho. V tomhle je NC neskutecne. Dale bych chtel zminit upgrade, jenz si clovek muze nainstalovat na nebo do tela. Ku prikladu vyse zminene kudlanky bych chtel vlastnit. mit v kazde ruce schovanou jednu vyjizdejici katanu by bylo opravdu paradni, navic pri slozeni nejde tato cepel vubec videt, takze z relativne bezbranneho cloveka se muze stat brutalni sekacek na maso Docela desiva je predstava ocnich implantatu. Nechat si vyriznout oci a nahradit je elektronikou je nepredstavitelna. Tunning tela je ve hre vsak docela nevyuzity a v pozdnich castech hry se jedna uz jen o okrajovou zalezitost. Prestrelky jsou v CP takove prumerne. Pokud narazite na cloveka, ktery vlastni sandevistan, tak je docela problem ho trefit. Jinak jsem se i na ovladaci trefoval docela v pohode a nebyla nouze o kriticke zasahy a nebo headshoty. Nejvice me vsak bavilo hackovani. Slozit partu deseti maestormaku jen pomoci kamer a zkratovani, to jsem v zadne jine hre nezazil a opravdu me to chytlo. Vesmes jsem na vsechny pouzival neustale metody hackovani a delal nepriteli pekny bordel v jeho radach (spoiler spustit kyberpsychozu u toho nejsilnejsiho z party byla opravdu sranda). Bohuzel pribeh je i pres svuj sileny presah zpracovan nestastne a hrac se musi opravdu snazit do nej dostat. Jednotlive mise jsou nesourode a obcas ztraceji na sile. Tvurci nedokazali z tak sileneho potencialu vytriskat vse. Vyzdimali to tak na 60% a pak se vykaslali na vetsi spojitosti. Proste dokoncite misi a tim to hasne. Jo mise to byla skvela, ale mozna vam dojde nejaka sms a nebo telefonat a to je vse. Holt jsem tezko snasel to, ze hra neni stejne dlouha a propletena jako treba Witcher 3. Rozhodne na to mela. Avsak na druhou stranu vyvojare chapu. Lidi jsou dneska tak lini, ze nejsou schopni ani dohrat dlouhou hru, coz me desne sere, ale s masou lobotomiku jedinec nic neudela. Uzavrel bych to asi tim, ze Cyberpunk je skvela hra, mohla byt jestle lepsi, mohla to byt naprosta revoluce, ale i pres silene vychytane detaily zustala tato revoluce stat nekde uprostred a nedokazala dojit do konce. A ze na to diky postave Johnyho, brutalnimu sountracku a propracovanosti mesta mela.
PS: Johny Silvehrhand je fakt frajer!
PSS: To jak utli Jackieho (spolecny pribeh prevypraveny v deseti sekundach) jim nikdy neodpustim!!!

Pro: mesto, detaily, Keanu, sountrack, desivy pribeh

Proti: policie, nedodelanost, nevyuzity potencial 

+16 +17 −1