Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

« Předchozí Následující »

Doom

  • GBA 60
Napsat zajímavý komentář pro Doom není snadné a proto jsem se k tomu dostal až nyní, po dohrání verze pro GameBoy Advanced. Hra je překvapivě stejně zábavná i na nevýkonném přenosném handheldu. Grafika je samozřejmě mnohem pixelovatější a osekaná o některé textury, ale na malém displeji to tak nevadí. Kvůli úspoře paměti také mizí mrtvoly nepřátel.

Levely v jsou téměř stejné, obsahují jen pár změn - většinou. Několik levelů z druhé a třetí epizody chybí úplně, především finální. Zásadní je totiž nepřítomnost Cyberdemona a Spider Masterminda, jsou nahrazeny souboji s větším počtem Pekelných baronů. GameBoy asi také nezvládá průhlednost a tak chybí neviditelné prase i koule neviditelnosti. Chybí také brýle na zesvětlení. Poslední větší změnou je zelená krev. Doom se přese všechny změny hraje stále dobře a ovládání je pro hru jednoho hráče dostatečné. Multiplayer není přítomen. Hraní jsem si rozhodně užil a pustím se také do druhého dílu, už jen kvůli několika novým levelům. Je fajn zahrát si starou známou hru, ale přece trošku jinak. Docela mě láká zkusit i nějaké jiné platformy, válí se mi doma Saturn i s originál CD....

Pro: změny hru oživují

Proti: technická omezení platformy

+20

Manic Miner

  • GBA 80
  • Amiga 40
  • Amstrad 60
  • Spectrum 85
  • C64 70
Manic Miner je legenda kterou jsem hrával u kámoše na jeho Spectru. Leč tenkrát jsem se nedostal moc daleko. Rozhodl jsem se to napravit a pokořit všech 20 levelů. Princip hry je jednoduchý, hráč v roli horníka Williho musí sesbírat všechny předměty a dorazit k východu než dojde kyslík. Celá úroveň je na jedné obrazovce a tak je možné a často nutné naplánovat průchod i s dobrým načasováním. Obtížnost je docela vysoká a je nutné se hru dlouho učit. Stačí drobná chybička a život je pryč. Já jsem si nakonec vypomohl a hru v emulátoru ukládal na začátku skoro každého levelu(občas jsem zapomněl a pak si hezky nadával). Grafika je na ZX Spectru odpovídající a hraje se příjemně. Svým revolučním využitím hudby na této platformě je Manic Miner proslavený viz. zajímavosti. Po dohrání nečeká žádná závěrečná obrazovka, ale hra prostě začne znovu od začátku. Pobavil mě název levelu Attack of the Mutant Telephones což je možná odkaz na hru Attack of the Mutant Camels také z roku 1983.

Hra byla oficiálně portována na mnoho platforem a pro většinu ostatních vyšla neoficiálně. Byl jsem zvědavý jak se jednotlivé porty liší a tak jsem většinu oficiálních prošel také. Verze pro Commodore 64 má hezčí a přehlednější barevnou paletu (obzvlášť v levelech kde jsou klíče mezi propadajícími se políčky). Také se mi zdálo, že je snazší skákání, není nutná taková přesnost nebo jsou plošinky o pár pixelů blíže. Na počítači Amstrad CPC vypadá Manic Miner hůře než na ZXku a barvy jsou zvoleny divně. Změna je v posledním levelu, který je složitější a obsahuje více klíčů (originální level patří mezi snadnější). Verze pro Amigu je graficky úplně jinde, ale ztratilo se původní kouzlo. Navíc není level vidět na jedné obrazovce, což hratelnosti moc nepomáhá. Na konci přibyla obrazovka s gratulací.

Na GameBoy Advanced je hra asi nejodlišnější. Grafika je také celá nová, ale líbí se mi více než na Amize a zachovává výhled na celý level. Celá hra je podstatně rychlejší a tím se trochu zvedla obtížnost. Mimo původní sestavy levelů lze hrát Enhanced verzi, která obsahuje 10 nových, vložených mezi původní. Na konci hry je kraťoučká animace a gratulační obrazovka. Verze pro SAM Coupé je podle mě na 8-bitech nejhezčí a navíc se hýbe podstatně plynuleji. Na počítači Oric-1 je sice asi nejhorší grafika, ale nejvíce si mi líbila hudba. Tato verze také obsahuje 12 nových levelů. Je to také první verze kde jsem narazil na proti-pirátskou ochranu (kombinace barev z manuálu). Verze pro Dragon 32 je mimo úvodní obrazovky černobílá a obsahuje 2 nové levely. Na britském BBC Micro jsou upraveny dva levely, z toho ten finální je o dost obtížnější(není shodný s verzí na CPC). Verze pro Commodore 16 stojí po všech stránkách za houby a neobsahuje téměř žádné zvuky.

Verze pro MSX a Tatung Einstein jsou nezajímavé a nevím o žádných novinkách, tudíž jsem zkoušel jen první dva levely. Verzi pro Memotech MTX jsem měl největší problémy rozběhnout, ale nakonec se zadařilo. Také ale neobsahuje žádnou zajímavost. Z neoficiálních portů jsem zkoušel verzi pro DOS (nic moc, ale hratelné) a Windows (hrůza). České verze pro PMD 85 a ZX81 mají vlastní profil a také se na ně chystám. Při hraní různých portů jsem používal savy dle potřeby, mimo přidaných úrovní - tam zase jen na začátku. Hra je každopádně zábavná i dnes a rozhodně ji mohu doporučit. Pro zájemce má smysl hrát verze: původní ZX Spectrum, GBA Enhanced verzi, Oric-1 (12 nových levelů) a pro mě nejoblíbenější verzi pro SAM Coupé (doufám že mě fanoušci Spectra neukamenují). Naopak se vyhněte verzi pro Commodore 16. Zde jsou k dispozici mé screenshoty z prvního levelu "Central Cavern".

Hodnocení verzí mimo DH:
SAM Coupé: 90%
Oric-1: 75%
MSX: 70%
Dragon 32: 70%
BBC Micro: 70%
Tatung Einstein: 70%
Memotech MTX: 70%
Commodore 16: 20%
+17

Breath of Fire

  • GBA 70
Breath of Fire dnes již představuje stařešinku mezi jRPG, však se první vydání pro SNES řadí do roku 1994, ale i přes svůj pokročilý věk mě dokázalo zaujmout a pobavit více než leckteré moderní sterilní kopie alá Pier Solar and the Great Architects. Samotnou náplní se příliš od jiných zástupců žánru neliší, i tady hráč většinu herní doby šmejdí po mapě, ať už ve vsích, všelijakých kobkách či jen tak po loukách a lesích, utkává se v nespočetném množství soubojů s roztodivnými potvorami, zlepšuje své atributy a postupně rozkrývá pozadí příběhu, do něhož byl událostmi uvržen. Tím, co zabraňuje stereotypnosti převzít nad hrou vládu, jsou pestré proměny prostředí a vtipné vedlejší příběhy. Hráč se tak musí dostat ze zajetí snového světa poražením zlé osobnostní složky spícího nešťastníka, část hry se odehrává pod vodou, kde je průvodcem chamtivý rybí společník, jindy zase musí vyřešit problém táhnoucí se z minulosti vedlejších postav a podobně. Podobná proměnlivost hry mi je sympatická, když se k tomu přidá i nepřestřelený počet náhodných soubojů (zdravím Final Fantasy I), hra se mi tak nezvládla vyloženě omrzet a i přes určité slabší pasáže mě vydržela slušně bavit až do konce.
+13

Rhythm Tengoku

  • GBA 80
Rhytm Tengoku je jednou z nejzábavnějších her, které znám. A k tomu prakticky stačí jedno tlačítko, zachycení rytmu a následné spojení těchto dvou aktivit v jednu.

Rytmické nebo hudební hry tu byly a jsou docela dlouho, ačkoliv vždy šlo o docela obskurní žánr, nicméně právě jednoduchost této hříčky na GBA a zajímavá, čistě japonská, stylizace právě z prvního dílu Rhytm Tengoku dělá minimálně pro mě vrchol žánru. Syté barvy, řada různorodých levelů, vtipné a krátké popisky a chytlavé melodie, a k tomu řada menších a větších detailů. Navíc, na velkém monitoru a s gamepadem jde ještě o zcela jiný zážitek než u malé GBA, a řekl bych, jen výslednou impresi zlepšující. Mimo jiné jde o poměrně obtížnou hru, a nějaké levely je třeba opakovat v řádu desítek pokusů.

Například více známý a populární Wario Ware, ze kterého koncept titulu vychází, mi nepřišel zdaleka tak povedený. Nicméně Rhytm Tengoku vyšel právě kvůli sázce na japonskou mytologii a reálie právě pouze v Japonsku, ovšem vznikl i fanouškovský překlad a tedy nic nebrání užití si titulu. A vzhledem k tomu, že jde o pár MB a prakticky nulovou náročnost spuštění, jde o ideální volbu na ukrácení chvilek, ovšem vzhledem k zábavnosti i až hodin.

Pro: hratelnost, melodie, vizuální zpracování, počet levelů

+12