Final Fantasy IV je japonské RPG z pilotní série firmy Square. Hra vyšla na SNES i v USA, tam však vyšla pod názvem Final Fantasy II, protože to byla po prvním díle teprve druhá hra ze světa Final Fantasy, která vyšla mimo Japonsko. Díly II a III (ještě na NES) se vydání na západě dočkaly až později.
Začínáte jako rytíř Cecil sloužící svému králi, který vám zadává nepříjemné úkoly, působící utrpení jiným. Cecilovi to začne vrtat hlavou a hne se v něm svědomí. Začne pátrat po důvodech, které jeho krále vedou k ne zrovna pozitivním skutkům a odhalí nepříjemnou pravdu. Příběh je plný zvratů, přidá se k vám spousta postav a celkově působí knižním, až filmovým dojmem. Ve své době příběh zaujal svou nápaditostí a výpravností a stal se inspirací pro mnoho dalších her.
Po stránce hratelnosti hře náleží prvenství, spočívající v představení ve své době revolučního soubojového systému – Active Time Battle, skloubení tahových soubojů s jistým časovým omezením odvíjejícím se od rychlosti vašich bojovníků. Jeho jádro tkví v tom, že po akci vaší postavy začne ubíhat čas a znovu zaútočit můžete až po jeho uplynutí. Růstem úrovní a statistik tento čas utíká rychleji (závisle na růstu hbitosti a tedy rychlosti postavy) a váš bojovník tak bude moci útočit častěji. Takto přistupujete k všem postavám v partě, takže bojovníkovi zadáte udeřit, kouzelníkovi zadáte, jaké kouzlo seslat a podobně. V menu lze zapnout tzv. Wait systém, který plynutí času zastaví zcela v momentech, kdy listujete seznamem kouzel či předmětů. Systému ATB se podřizuje i chování nepřátel – uplyne-li časový ukazatel a vy nezadáte další úder, dají vám potvory na frak, protože ony čekat nebudou. Je zde plně zachován taktický tahový rozměr, sklouben s určitou naléhavostí a napínavostí plynutí času.
Hra se dočkala i 3D remaku pro Nintendo DS a PC a pokračování Final Fantasy IV: The After Years.
@Red (23.03.2024 14:35): Tak FF jsou specifické tím, že mají schválně nepovinné bosse, kteří jsou extra tuzí a jen tak někdo je nedá. Proto obvykle končí hra po titulcích s tím, že máš splněný příběh. Pokud chceš bonus, jdeš po těch bossech. Třeba ve Final Fantasy 5 jsem nikdy nezabil jakéhosi Skeleton Dragona. Už tak jsem tam grindoval fest, abych se dostal na 51 level a pak to šlo opravdu už pomalu. Nehodlal jsem u hry trávit další rok s tím, že mám hru dohranou příběhově, ale chybí mi tam zabít draka, tak budu x hodin grindovat, abych se dostal na úroveň, kdy jej dám.
Třeba ve Final Fantasy 12 jsem taky neporazil nejtěžšího bosse. Je to asi 5 hodinový souboj, ne-li delší, a po těch pěti hodinách jsem bohužel padl. Je to spíše už taková akční výzva. Já to teda jako povinnost k dohrání neberu :-) Třeba Dragon Questy mají něco podobného. Ukončíš příběh a pokud tě to napadne, dáš si uložit konec hry po titulcích, a když to pak loadneš, tak pokračuješ. A čeká na tebe opět fest tuhý boss. Pro mě jsou tohle něco jako New game +, do kterých obvykle nejdu. Kdyby šlo o jedinou hru na světě, kterou mám, tak samozřejmě neváhám, ale já si místo toho raději zahraju nějakou z dalších těch stovek her, které teprve čekají na zahrání.
Třeba ve Final Fantasy 12 jsem taky neporazil nejtěžšího bosse. Je to asi 5 hodinový souboj, ne-li delší, a po těch pěti hodinách jsem bohužel padl. Je to spíše už taková akční výzva. Já to teda jako povinnost k dohrání neberu :-) Třeba Dragon Questy mají něco podobného. Ukončíš příběh a pokud tě to napadne, dáš si uložit konec hry po titulcích, a když to pak loadneš, tak pokračuješ. A čeká na tebe opět fest tuhý boss. Pro mě jsou tohle něco jako New game +, do kterých obvykle nejdu. Kdyby šlo o jedinou hru na světě, kterou mám, tak samozřejmě neváhám, ale já si místo toho raději zahraju nějakou z dalších těch stovek her, které teprve čekají na zahrání.
Pro: grafika, příběh, endgame (obsah po dohrání hry)
Proti: náhodné souboje, lineárnost vývoje postav