Castlevania

Castlevania: Symphony of the Night představovala veliký bod zlomu v sérii a přesun z lineárního stage dizajnu na velikou otevřenou mapu inspirovanou sérii Metroid, kde hrdina postupně získává nové schopnosti aby se dostal na nové části mapy (podobný design byl i Simon's Quest ale to nepočítám). Na další pokračování v tomhle stylu ale hráči museli čekat 4 roky, Mezitím vyšla naprostá zbytečnost pro GameBoy jménem Legends a dvě rozporuplné hry pro Nintendo 64, které jsou perfektní ukázkou toho, jak mnohé série měli krkolomný přechod na 3D.

Nejdříve je důležité připomenout, že na rozdíl od ostatních dílů v tomhle stylu na tomhle nepracoval Koji Igarashi ani hlavní Konami studio, takže nasledovat tak významnou hru neměli lehké, o vývoji hry taky není na internetu moc dostupných informací.

V CotM taky hlavní postavou není člen Belmont klanu, ale chlap jménem Nathan Graves, příběh je na sérii typický a ne moc zajímavý, někdo se znova snaží oživit Draculu, a tak ho hráč musí znovu zastavit. Je ale podivné, že děj se ani neodehrává v Castlevanii ale na nějakém hradu v Rakousku.

CotM vyšel jako launch titul pro GBA a na to vypadal opravdu působivě, i když ne tak detailně jako SotN. V té době byl problém, že hra byla příliš tmavá a na originálním GBA displeji, který neměl podsvícení bylo těžké hru vidět, co se pak v další hře snažili až moc napravit. Pokud ale hrajete na GBA SP, konzoli, PC nebo emulátoru, tak tohle ale už není problém. Hudba ve hře je taky dobře zpracovaná a několik skladeb patří mezi nejlepší v sérii. Jediné negativum na prezentaci je jen kvalita některých animací.

Hratelnost by se dala popsat jako střed mezi klasickým arkádovým a novým otevřeným stylem. Máme tady veliký hrad, který postupně přezkoumáváme, ale pohyb je více jak ze starých her a hráč opravdu cítí váhu postavy. Co je ale opravdu podivné, je že Nathan neumí hned běhat a musí na to získat schopnost a pak je pro běhání třeba dvakrát stlačit tlačítko na pohyb, co se nevyskytuje v žádné jiné hře. Nechybí tady ani RPG elementy, level up systém a upgrady HP a MP, které jsou v skrytých místnostech. Jako hlavní zbraň Nathan používá bič, ale jen nějaký generický, a ne ikonický "vampire killer" od Belmont klanu. K dispozici má i vedlejší zbraně, ale jen sekera kříž jsou víceméně užitečné.

Tím nejzajímavějším prvkem ale je DSS systém, kde Nathan sbírá speciální karty a ty pak může kombinovat různými způsoby, například mu přidá speciální elementální útok pro bič, chrání ho před určitým typem útoku, vylepší statistiky jako síla, obrana nebo štěstí, nebo mu umožní dělat speciální útoky. Tenhle systém má ale několik problémů, ten první je, že hráč neví, co každá kombinace dělá, dokud ji nepoužije, co není vždy celkem lehké. Ten druhý je, že některé kombinace jsou opravdu zbytečné, když je jich ve hře až 100, například zvýšení inteligence nebo střílení z pistole. Ten největší problém ale je karty vůbec získat, některé jdou velice lehce, ale na jiné musí hráč mít opravdu štěstí a bez toho, aby se podíval na návod by ani nezjistil, které monstrum dropuje které karty a jiné předměty. To mě vede k dalšímu problému, že ve hře naprosto chybí obchod a peníze, takže pokud hráč chce získat lektvary a jiné předměty, tak musí prostě grindovat.

Souboje s bossy jsou dobře zpracované a výrazně těžší než v SotN, nejtěžší je finální souboj proti Draculovi, hlavně jeho druhá fáze, která ví odebrat veliké množství zdraví, pokud se jí nevyhnete. Z Igavania her je tahle celkově nejtěžší, co se některým bude líbit a jiným ne.

Pak tu je ale speciální volitelná oblast jménem battle arena, která je podle mne ale totální bullshit, pokud nemáte velice vysoký level a dost předmětů, tak ji ani nezkoušejte. V aréně jdete postupně přes místnosti, kde je třeba porazit všechny monstra, to nezní tak těžce, ale problém je, že nemůžete vůbec používat magii. Nejhorší je malá místnost, v které je několik minotaurřů, kterým útokům se téměř nedá vyhnout, takže je musíte zabít velmi rychle. A to v téhle aréně jsou i 2 karty, které nejde získat nikde jinde. Pokud se vám ale podaří celou arénu projít, tak dostanete dost silnou odměnu, nejlepší brnění ve hře.

Po přechodu hry taky můžete zkusit nové mody zadáním jiného jména, například magician, kde máte všechny karty a zvýšené magické schopnosti, ale horší bojové vlastnosti, fighter, kde nemáte magii a jste silnější, nebo thief, kde máte vyšší štěstí, tyhle dávají hře trochu znovuhratelnosti, ale já se s nimi neobtěžoval.

Celkově je Circle of the Moon nejslabší s "Igavania" her, pořád je tady známá hratelnost z SoTN, ale místy je frustrující a další hry v sérii formuli vylepšili.