@
H34D (07.09.2021 20:30): Může to být o kontextu. Já znám to "filosofické" vymezení, které jsem níže popsal. Dává mi i smysl. Chápu ale, že významy slov jsou v hlavách lidí různé. Dovolím si ale říci, že jsem neslyšel lepší definici morálního jednání, než že jde o individuální postoj z hlediska vlastních hodnot, který často stojí proti obecně panujícím mravům i zákonům. I v západní společnosti si dokáži představit takovou situaci. Katolický kněz, který oddá homosexuální pár. Nebo z těch více každodenních třeba kontrolor, který odmítne jemu předložený plán kontrol dle "zaklekávacích potřeb" vládního holdingu a tento zveřejní. Příkladů mě ale napadá hodně.
Vyplývá z toho další věc. Tedy že takové morální jednání je nejen často proti většině, ale nese i s sebou často i nemalé riziko. Není problém jej případně postihnout (často i dle zákona či interních pravidel společnosti/úřadu atp.). Ale je vedené interní individuální představou "správného", která je klidně v rozporu s představou obecně panující. Ne nadarmo se tak mnozí mohou dočkat "ocenění" za takové jednání až po své smrti, když se změní i společenská mentalita.
Z toho vyplývá i jiná sféra. Tedy že cena morálního jednání je často vysoká i z toho hlediska, že dotyčný jedinec ví něco, co ostatní ne. Pokud bych se vrátil třeba k těm židům za války. Když tehdy německý důstojník pomohl židovi, tak konal morálně a cena takového jednání byla o to vyšší, že jiní jeho kolegové by takové jednání naopak za správné nepovažovali. Dnes můžeme vědět všichni, že se zachoval správně. Ale jako vždy taková obecně sdílená vědomost už není nedostatkovým zbožím a tím klesá i její cena. Kór když už máme etnické čistky kodifikované i v zákonech jako zločin.