@
RomcaT (25.01.2024 23:21): Ne, ztrátu čichu fakt nechceš. Chápu, že někdy člověk cítí i nepříjemné pachy a každý má tu citlivost někde jinde nebo některé věci cítí trochu jinak, ale imo je čich hodně podceňovaný smysl, který, byť není tak zásadní, pomáhá v orientaci v prostředí podobně jako zrak nebo sluch. A především, stimuluje paměť. Takové ty momenty, kdy člověk poprvé ucítí zimní studený vzduch nebo naopak jarní, už nejsou. Nebo např. když ucítíš povědomý závan nápadně podobný nějakému pachu z dětství a vyvolá to v tobě silné vzpomínky na něco, cos už dávno zapomněla a je to jen někde v podvědomí, ty jsou prostě nenávratně fuč. A děsně mi to chybí.
A pak tu jsou další různé více či méně drobné věci jako požitek z čistě vypraného prádla. Nepoznáš, jestli ti prádlo třeba něčím nesmrdí. Pokud máš domácí zvíře - (třeba staršího psa, který učůrává a musíš ho nosit), nepoznáš jestli ti oblečení nějakým nedopatřením třeba nesmrdí močí. Osobně z toho bývám někdy až paranoidní.
Nebo zpátky k tomu jídlu. Těžko rozeznáváš zkažené věci. Koření ti prakticky nic neříká. Osobně do všeho musím dávat 2x tolik + kotel chilli a stejně to není prostě ono. Základní chutě sice rozeznáš, včetně nějakého toho koření, ale všemu chybí takový ten vocas. Takové to příjemné finále, kdy ti konkrétní aroma prolétne nosem. A opět, třeba ti to něco hezkého připomene.
Další příklad. Lezu z auta a kamarád na mě, že je divně cítit venku olej. A já že nic, že nic necítím. Kamarád ale že fakt ne, že to vane fakt hodně. Tak kouknu pod vůz a tam loužička. Od té doby taky neustálý mírný stres.
Věř mi, i když to není ani zdaleka taková tragédie jako ztráta jiných smyslů, fakt to nechceš. Ale jak nepříjemné a omezující to je člověk zjistí až v momentě, kdy o ten čich skutečně přijde.