Oblivion je jedna z prvních her, které jsem si koupil, když jsem měl nový Xbox.
Na začátek by se asi slušelo říct, že nejsem nikdy nebýval největším příznivcem fantasy RPG, nebo RPG obecně, možná proto, že mně znechutilo v mladším věku Diablo a od té doby jsem se jim vyhýbal. Teď už naštěstí vím, že Diablo je hovadina a s RPG to nemá společného vůbec nic a Oblivion mi dokázal krásu epických role-play her.

Hlavní plus, který mně oslovil, je oholení principů. Přistupoval jsem k Oblivionu s nedůvěrou, protože z videí a obrázků na mně působil jako poměrně nepřehledná a přeplácaná hra, ve které mi bude jenom pochopení systému trvat měsíc, ale kupodivu je to jedna z nejpřístupnějších her a "learning curve" stoupá okamžitě nahoru.
Vybral jsem si postavu, a šup do hry. Po poměrně otravném, ale uznávám že potřebném začatku, jsem vystoupil na denní světlo do Cyrodiilu a od té doby jsem byl u televize jako přikován.

Větší a chutnější hamburgery zábavy se ovšem podávají až po skončení hlavní příběhové linie, kdy už jsou všechny brány do Oblivionu zavřeny a nádherný svět se otvírá v celé své kráse. V poledním slunci pozovat z výšky hor hlavní město je k nezaplacení, ale ještě větším zážitkem jsou nepříběhové úkoly. Nadsázka a přitom skvělá atmosféra, kterou Bethesda vytvořila je pohlcující.
Bez pochyb - hra, která si zaslouží 100%.

K druhému Half-Life jsem se dostal až prostřednictvím Orange Boxu minulý rok a jednička mně úplně minula (sice jsem jí vídával u kamaráda a líbila se mi, ale nikdy jsem ji nevyzkoušel). Zapnul jsem Xbox a po dohrání Portalu jsem se pustil do Half-Life.
První minuty po vystoupení z vlaku byly velice intenzivní. Skvěle vystavěná dusná atmosféra, šedé nevlídné barvy..perfektní. I když jsem nehrál jedničku (a tudíž jsem měl občas trošku nejasnosti) tak mě hnal dopředu hlavně příběh, protože co se týká gameplaye tak mi hra přišla víceméně tradiční, někdy možná až moc naskriptovaná a lineární. Nemám nic proti lineárnímu příběhovému postupu, ale tady mi to už někdy přišlo tak divné, že jsem se párkrát i zasekl.
Prostředí se díky příběhu mění celkem často a zajímavě hlavně Ravenholm mi přišel perfektní , tudíž se nedostavil stereotyp, což velmi oceňuji(zvlášť v dnešní době).
Celkem tedy pro mně kvalitka, až na přílišnou linearitu a jeden veliký mínus a to sice Gordonovu "výřečnost".

Zásadní otázka, kterou si pokládá většina videoherního světa je, jestli je BioShock umění, či nikoliv. Osobně se přikláním spíše na stranu umění, ale pár věcí mi dojem z dokonalého uměleckéhó díla kazí.
Hlavně mluvím o úkolech typu: Posbírej 6 kousků tohohle a 5 kousků támhletoho, to dej dohromady a něco ti vznikne. Hra by se bez toho určitě obešla a takovéhle umělé natahování nepotřebuje, jenom to zbytečně frustruje.

Naopak jako střílečkami moc neprotřelého člověka mě potěšili vitachambers - kámen úrazu pro spousty hráčů, pro mně boží požehnání. Náboji se to v Rapture obecně moc nehemží a když už jste na suchu většinou vám plazmidy pomůžou jen minimálně a při soubojích s Big Daddym jsou vitachambers k nezaplacení.

Hlavní deviza hry - a sice příběh, je pro mně srovnatelný s kvalitní knihou, či filmem, rozšířený o ten prvek, že do děje v omezené míře zasahujete. Není to žádný freeform a autoři Vás poměrně hodně omezují ve volběCož je samozřejmě logické vzhledem k "Would you kindly" problému, ale já s tím problém nemám, naopak. Čím je hra otevřenější, tím je těžší vytvořit kvalitní a intenzivní příběh.
Další poměrně diskutovaný problém jsou audiodeníky. Spousta lidí si stěžuje, že slibný příběh je zabit tím, že se ho dovídáme v podstatě celý zkrz audiodeníky, ale já se ptám - jak jinak by jste chtěli ten příběh zpracovat? V Rapture zuří válka, většina lidí je mrtvá, či šílená a ti Vám ten příběh na postýlkou vyprávět nebudou.

Ať už je BioShock umění či ne, je to vyjímečná věc a nikdo by si neměl dovolit jí minout. A pokud se avizovaný film podle BioShocku povede, má u mně na poličce rezervováno to nejčestnější místo.

Kam se hrabe Solitaire, Pinball, srdce. Minesweeper je ultimátní hra ve Windows.
Na expert minové pole dokáže potrápit na dobrou půlhodinku, ovšem veliké mínus (díky kterému nedávám 100%) je náhoda. Velice často a tím myslím tak 9 případů z deseti se dostanete do fáze, kdy se musí tipovat kde je mina, protože čísla se vygenerují tak, že vám moc nenapoví.
Potěšila i možnost navrhnout si vlastní pole, která je ovšem dost limitována, ale i tak se Minesweeper může rovnat možná i tetrisu.

(Dohráno na X360)
Grand Theft Auto se změnilo. První minuty s Nikem Vás opravdu vtáhnou do děje a nepustí dokud Roman nevykřikne WE WON MAN!!

Příběh byl pro mně skutečně alfou a omegou nového GTA, společně s neuvěřitelným městem, které bych se nebál nazvat vrcholem Everestu, ke kterému se většina her snaží vyškrábat, ale nedostanou se ze základního tábora (snad jen Assassin's Creed má rozbitý stan těsně pod vrcholem). Rockstaru se skutečně povedlo vyvolat v člověku pocit prázdnoty, zklamání z toho, že Romanův proklamovaný americký sen se jaksi nesplnil, bydlí v zaplivaném bytě a v práci je důležitý jako krysy co mu po něm běhají. Člověka potom potěší každá příčka, kterou vyleze na pomyslném žebříku k novému životu v LC a má pocit, že to co dělá má skutečně smysl. Není to sice možná konání nejčestnější, ale účel světí prostředky, že?

Když se vrátím k městu, tak si nevzpomínám, kdy mně bavilo jen se procházet ulicemi. Noční Times Square plné lidí, kteří si spolu povídají, jedí hamburgery, či čtou noviny je nezapomenutelné a v místním stand-up comedy clubu jsem strávil pár hodin. Za deště se lidé snaží schovat, či rychle utíkat k taxíku, pokud mají deštník tak ho rozevřou. Takovéhle momenty Vás skutečně nutí se ptát, proč na takovéhle detaily, které městu vdechnou život, nikdo nemyslí.

Tvrzení, že se GTA změnilo ovšem neplatí o misích. Rockstar se sice snaží o inovace, které i občas fungují, ale jinak jsou mise ohraničeny klasickými Grand Theft Auto mantinely, které jen málokdy prorazí. Těmi inovacemi myslím např. mobil, který slouží hlavně jako komunikační kanál mezi kamarády, či zadavateli misí, ale některé mise rozšíří poměrně zajímavým a přesto přirozeným způsobem. Někdy musíte např. vyfotit partičku "gangstaz", fotku poslat kamarádovi, který Vám řekne, který z nich je Vaším cílem. Do mobilu si také můžete stahovat různé vyzváněcí melodie, či si měnit schéma (opět jsme u těch malých detailů).

Poslední skutečně zajímavou feature jsou kamarádi. Volnočasové aktivity v jejich společnosti jsou opravdu zábavné (mimořádně zabavná je možnost ožrat se jako správný rus a pak poslouchat rozhovory mezi Nikem a jeho parťákem :) a fungují i jako podstatná část zážitku z nového GTA. Nevím jak vy, ale mezi Playboyem a Dwaynem jsem zvolil Dvayneovo přátelství a nijak toho nelituji ani zpětně. Tak nějak jsem jeho osud chápal, narozdíl od frajírka Playboye. Stejně tak jsem poměrně dlouho váhal zda zastřelit, či nezastřelit onoho "special someone".

Sečteno & podtrženo GTA 4 je vyjímečnou hrou, nejen na poměry Grand Theft Auto série, ale i na poměry moderních her. Skutečný zážitek bez zbytečností typu JetPacku ze SA a příběh plný zajímavých zvratů a nelehkých rozhodnutí.
We are all looking for that special someone.

Hlavně v multiplayeru neuvěřitelně návykový závodní masakr, který (alespoň u mně) získává pár bodů navrch díky prostředí. Hodně odlišných prostředí, kde ale nejde pouze o jiné textury, ale i o obměnu hratelnosti. V supermarketu se v mrazáku kloužete po ledu, atd....
Ve srovnání s Mashed u mně vede právě Re-Volt díky stylizaci a prostředí.

Kouzelná pohádková adventura, která si drží styl po celou dobu hraní. Skvěle napsané dialogy spojené s krásnou kreslenou grafikou dokonale atmosféru doplní. Také se autorům poměrně solidně podařilo eliminovat známý adventurní problém nelogičnosti v puzzlech. Vzhlem k tomu, že je hra šířena jako freeware, nenacházím jediný důvod proč jí vynechat.

Po prvním dni hraní jsem si říkal jak se tohle může někomu začít zajídat. Jasně ukoly se opakujou, ale ta animace, ta ANIMACE! Po pár dnech jsem ale začal zívat i já. Hra skutečně mistrovsky klame tělem. Naprosto vám sebere veškerá slova až se vám poprvé naskytne z koně panorama Damašku, první krůčky NESKUTEČNĚ "lifelike" městem, první přeskoky spojené se zachytáváním se na oknech kostela, první pickpocket...to všechno ve Vás vyvolá pocit, že Assassin je hra jakou jste vždycky chtěli hrát. Problém je v tom, že vedlejší úkoly jsou vždycky a v každém měste na chlup stejné a když říkám na chlup, tak myslím skutečně na chlup. Lidé jsou namluveni cca třemi dabéry, stejně tak mají tři repliky. Samotná vražda hlavního "bosse" je celkem nápaditá, protože jsou vždy jiné podmínky, i okolnosti, ale tomuto předcházející průzkum ubije po čase i největšího optimistu. Zároveň také nulová motivace k prozkoumávání království trochu zamrzí. Co se týká příběhu, dá se hovořit o nadprůměru, který ovšem úplně nepřeskočí všechny laťky, které si nastaví.

Skvělé "rozšíření" Narbacular Dropu, které nahrazuje princeznu jakousi jinou ženštinou a želvy nahrazují bedny. Gameplay zůstává prakticky stejný, ovšem hlavní hvězdou je GlaDOS, bez které by portal nebyl ani ze třetiny tak zábavný, jako je. Úsměv jsem měl na tváři od začátku do konce - humor v Portalu snad musí dostat každého. "Please kindly lay down, hands straight with your body, and wait 'till the party transport will come for you".

Nijaké & krátké NFS. Ne, že bych od téhle série čekal něco závratně nového, nebo -nedej bože- inovativního, ale tohle byla drzost. Když jsem měl nový Xbox tak jsem si ji koupil z bazaru za 400, takže jsem alespoň moc neutratil. Zbytečně uměle natahované souboji o teritoria, opět noční závodění (zajímalo by mne, který chorý mozek to v EA napadlo), ale HLAVNĚ: Je to furt stejný, už čtvrtej rok v řadě furt ta samá hra. Tuning, ilegální závody, šíleně se lesknoucí všechno, atd..
NEBRAT!

Jedna z mála her na mem notebooku, která je někdy pekelně těžká, ale každopádně pekelně zábavná a neskutečně originální level co level. Navrch nádherná stylizace a výborný hudební doprovod.....Jasná volba pro občasnou zábavu.

Zklamání. Po výtečné Syberii jsem doufal v kvalitní adventurní zážitek po všech stránkách a bohužel se nedostavil. Příběh je hodně plochý, grafika zaostává za Syberií o několik koňských délek, implementace leoparda je zbytečná a nezajímavá a lokace jsou občas hodně nepřehledné a hlavně nevzhledné. To hlavní co jsem ovšem postrádal, je atmosféra, kterou si mne Sokal získal v Syberiích. Průměrná adventura. Nic víc, nic míň...bohužel.

I když je tak krátka (údaj dvě odpoledne se mi zdá hodně přestřelený, spíše tak 4 hodiny), je nesmírně zábavná. Určite je hodně veliká nevýhoda opakování různých rošťáren (vajíčko v mirovlnce, perly do koupele místo bonbónů), ale zábava je to nesmírná. Navíc se dá koupit společně s dvojkou za 250 korun.
A to se vyplatí!

Remake některých levelů nebyl vůbec špatný nápad, protože jednička se nehrála zrovna nejlépe a zde jsou ty levely zastoupeny v podstatně hratelnější podobě. Ostatní nové levely jsou jako tradičně kvalitní a zábavné. To samé se dá říct i o soundtracku.

Hodně, hodně, hodně chytlavá hra. Nepřišla mi ani moc těžká (jak se všude píše) a možná právě proto, že je tak "jednoduchá" (jdete, rubete, občas něco zmáčknete a na konci si střihnete jednoho bosse) mne tak bavila. Jediné co se dá vytknout, je asi kamera, která je HODNĚ nepraktická a dost často změní úplně brutálně úhel i náhled na scénu. Ovládáni mi nevadilo (hrál jsem na X360 gamepadu) a potěšila délka. Sečteno podtrženo - Kvalita.

Jedi Outcast mne zklamal a to hodně, proto jsem od Academy moc neočekával, ale o to více mne bavila. Zpropagovaná možnost volby zde docela funguje a ony "RPG" prvky vylepšování sil opravdu fungují. Co je ale opravdu plus Academy - Multiplayer. Moznost hrát za sposty rozdílných postav na dobře udělaných mapách...I dnes skvělá zábava.

Po dvojce je Blood Money můj nejoblíbenější díl. Hrál jsem ho sice na Xboxu a ne na PC, ale v tom není rozdíl. Spousta vynikajících nápadů v misích, nelinearita je zde snad úplně nejvíce zastoupena a tradičně kvalitní soundtrack Jespera Kyda hraní jenom zpříjemňuje.

Systém který pořád funguje a originální trilogie Star Wars. Tohle spojíte dohromady a vyjde Vám Lego SW 2. Je sice pravda, že ačkoli systém pořád funguje, je až moc stejný a změn v hratelnosti je minimum, ale jako "druhý díl" hra funguje bezvadně a rozhodně neurazí.

Jednoznačně nejlepší díl série, musím souhlasit. Oproti jedničce se hra hraje o poznání lépe, ale hlavně obsahuje snad ty nejnápaditější úrovně z celé série. Co ještě musím vyzdvihnout je soundtrack, který si ještě dneska pouštím (má to co dělat s tím, že Jasper Kyd je můj nejoblíbenější autor herní hudby). Dohrál jsem i na obtížnost Silent Assassin, dalo to práci a stálo to za to.

To byla hra. V singleplayeru poměrně solidní a i docela atmosférická zábava, ale multiplayer téhle hry snad dosud nic nepřekonalo (pro mne). Živě si vzpomínám na ty hodiny a hodiny co jsem u toho proseděl s lidmi na hodinách programování. Skvěle navržené mapy a vyvážené síly. V multiplayeru stoprocenti hra.

Oproti jedničce se dvojka hraje MNOHEM lépe. Ovládání je pohodlnější a úkoly zábavné. Jelikož mám rád Z. Izera, tak mi hodně vyhovoval i dabing a smál jsem se každou chvíli. Minihry jsou spíš "navíc", ale pobaví a prostředí všechno jenom podtrhuje.

Po nemastné, neslané čtyřce je pětka opět docela zábavná. Humoru přibylo, cell-shading hře jenom prospěl a celková hratelnost se zlepšila. Dabing jako tradičně špičkový. Škoda, že to skončí tak rychle.

Hodně průměrný díl a možná i nejhorší z celé série. Humor (až na výjimky) byl totálně vypuštěn a ta "vážnost" Poldovi moc nesedí. Co si myslím, že také nesedí je grafika. 3D prostředí se mi opravdu nelíbilo a díky tomu je zde spousta "pixelhunt" momentů. A navíc je tam poměrně veliká chyba. Santusov byl ve trojce mrtev a ten profesor, kterému jste dávali tu veverku nebyl santusov, tudíž ani ve 4 to nemůže být santusov. To jen tak na okraj ;)

Už ne tak dobrý díl, ale furt solidně pobaví a dabing je jako tradične výborný. Trošku mi nevyhovovala ta divná kombinace 3D a 2D grafiky a možná i proto tenhle díl nemám moc rád. Naopak minihry jsou výborné a na prší jsem vytuhnul na hodně dlouho, stejně tak na "ponorce".

Spolu s jedničkou jsou to nejlepší díly a to proto, že je v nich na prvním místě humor a stylová grafika, což v dalších dílech již není.
Hratelnost je oproti jedničce o dost zlepšená a tak je dvojka herně asi nejlepší díl.

Jedna z nejvtipnějších her vůbec. Rozhovory ve zverimexu, volání na erotickou linku, stahování chlapa na parkovišti o peníze, rozhovory v sexshopu...Hratelnostně poměrně obyčejná adventura, ale ten humor jí vyzdvihuje do výšin.

Moje první "novodobé" NfS a byl jsem příjemně překvapen. Hraje se výborně, grafika je hezká a možností vyřádění je tu spousta. Trošku mi vadila nemožnost skočit na závod rovnou z mapy, tím se pak hra stává trochu "uměle protahovaná", ale to je vyváženo pěkně vymodelovaným městem, možností fotit auto na obálky časopisů, atd.
Hraje se dobře, vypadá dobře a je dobrá.

V jednoduchosti je síla ;) Spolu s tetrisem je to moje asi nejhranější hra (mám jí na mobilu). Nedávno jsem i vyzkoušel port na Live Arcade a vytvrdnul jsem u toho zase docela na dlouho.

Hrával jsem když mi bylo asi 12 a nedávno jsem jí jen tak z nudy znovu rozehrál a docela mne chytla i dneska. Solidně dlouhá a ne moc náročná skákačka, mění se prostředí, občas i nějaké ty "stealth" části...co chtít více?