Na začátek by se asi slušelo říct, že nejsem nikdy nebýval největším příznivcem fantasy RPG, nebo RPG obecně, možná proto, že mně znechutilo v mladším věku Diablo a od té doby jsem se jim vyhýbal. Teď už naštěstí vím, že Diablo je hovadina a s RPG to nemá společného vůbec nic a Oblivion mi dokázal krásu epických role-play her.
Hlavní plus, který mně oslovil, je oholení principů. Přistupoval jsem k Oblivionu s nedůvěrou, protože z videí a obrázků na mně působil jako poměrně nepřehledná a přeplácaná hra, ve které mi bude jenom pochopení systému trvat měsíc, ale kupodivu je to jedna z nejpřístupnějších her a "learning curve" stoupá okamžitě nahoru.
Vybral jsem si postavu, a šup do hry. Po poměrně otravném, ale uznávám že potřebném začatku, jsem vystoupil na denní světlo do Cyrodiilu a od té doby jsem byl u televize jako přikován.
Větší a chutnější hamburgery zábavy se ovšem podávají až po skončení hlavní příběhové linie, kdy už jsou všechny brány do Oblivionu zavřeny a nádherný svět se otvírá v celé své kráse. V poledním slunci pozovat z výšky hor hlavní město je k nezaplacení, ale ještě větším zážitkem jsou nepříběhové úkoly. Nadsázka a přitom skvělá atmosféra, kterou Bethesda vytvořila je pohlcující.
Bez pochyb - hra, která si zaslouží 100%.
Pro: Atmosféra, nadsázka, grafika, jednoduše přístupné
Proti: AI občas zlobí