Oblivion je jedna z prvních her, které jsem si koupil, když jsem měl nový Xbox.
Na začátek by se asi slušelo říct, že nejsem nikdy nebýval největším příznivcem fantasy RPG, nebo RPG obecně, možná proto, že mně znechutilo v mladším věku Diablo a od té doby jsem se jim vyhýbal. Teď už naštěstí vím, že Diablo je hovadina a s RPG to nemá společného vůbec nic a Oblivion mi dokázal krásu epických role-play her.

Hlavní plus, který mně oslovil, je oholení principů. Přistupoval jsem k Oblivionu s nedůvěrou, protože z videí a obrázků na mně působil jako poměrně nepřehledná a přeplácaná hra, ve které mi bude jenom pochopení systému trvat měsíc, ale kupodivu je to jedna z nejpřístupnějších her a "learning curve" stoupá okamžitě nahoru.
Vybral jsem si postavu, a šup do hry. Po poměrně otravném, ale uznávám že potřebném začatku, jsem vystoupil na denní světlo do Cyrodiilu a od té doby jsem byl u televize jako přikován.

Větší a chutnější hamburgery zábavy se ovšem podávají až po skončení hlavní příběhové linie, kdy už jsou všechny brány do Oblivionu zavřeny a nádherný svět se otvírá v celé své kráse. V poledním slunci pozovat z výšky hor hlavní město je k nezaplacení, ale ještě větším zážitkem jsou nepříběhové úkoly. Nadsázka a přitom skvělá atmosféra, kterou Bethesda vytvořila je pohlcující.
Bez pochyb - hra, která si zaslouží 100%.