Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Terry Cooper • 38 let • požitkář a poživatel • v Praze, na jednom z jejích četných okrajů.. (ČR - kraj Praha)

Komentáře

Heavenly Sword

  • PS3 90
V případě této hry, jedné z klíčových launch exklusivit Playstationu 3, půjdu pravděpodobně dost proti proudu. I přes notnou dávku kontroverze a některé nesporné zápory, které tu správně zmínil JohnCZ se odvážím i tak tvrdit, že jde o naprosto výjimečný titul s až uměleckým přesahem, který nejenže nemá ve hrách obdoby, ale sám o sobě by mohl teoreticky definovat zcela nový herní žánr, pracovně nazvaný tzv. „filmovou hrou“ (pozor, nikoli „herním filmem“:-) ). A už kvůli tomu se vyzkoušení HS, (na to jedno pitomé odpoledne), sakra vyplatí.

Dobře si pamatuji úvodní počátky dění, kolem této hry. Od zcela neznámého studia, neznámá hra, která před samotným launchem PS3, právem veřejnosti učarovala svou neuvěřitelnou grafikou a uměleckým ztvárněním boje, proti desítkám nepřátel najednou. Třeba říct a dvojitě i podtrhnout, že od samotného začátku, od hry nikdo nečekal - hlubší herní náplň. Mělo jít o pouhou stylovou rubačku, která především sloužila jako reklama na HW schopnosti Playstationu 3. Následné zmínky tvůrců o tom, že se na hře podílí i borec z filmového průmyslu Andy Serkis, šly ve finále spíš stranou a do stínu zmíněného očekávání, zda-li se hlavně dostojí té neuvěřitelné grafice nebo si tu Sony kope mnohem spíš svůj vlastní hrob. Když pak, v tehdejší kontroverzi HS konečně vyšlo, bohužel to celé tak trochu i kontroverzně dopadlo... První tábor hráčů (tj. ti, co dění kolem HS podrobně sledovali), byl díky obrovskému hype zklamaný především až tristními poklesy FPS v samotné hře (ačkoli nutno říct, že graficky se jednalo o jeden z nejlépe vypadajících titulů na PS3 - OBECNĚ a to se tu bavíme pouze o launch hře) a opomenuli bohužel vše ostatní. Druhý tábor hráčů (tj. ti, kteří tolik dění nesledovali), byl naopak zase znechucen jednoduchou herní náplní a krátkostí hry v pořizovací ceně 1 690 Kč, ještě v obrovském hype samotného Sony (ačkoli tahle hra ale právě od začátku byla a i měla být - pouhou "jednoduchou" rubačkou).

Pokud bychom si však odmysleli nepovedený marketing a vzali toto v potaz předem, v HS se nám začnou takřka okamžitě formovat kvality zcela jiné. A zde je třeba teprve zbystřit, protože i když tyto kvality nemusí mít sympatie masového publika a v herním světě jsou doslova ojedinělé, dost možná se právě díky nim, pro vás HS může stát - naprosto nezapomenutelnou vzpomínkou a zážitkem. Navenek se totiž jeví ona informace o ztvárnění hl. záporáka hry Andy Serkisem pro samotnou hru, jako značně fádní. Ačkoli je místní král Bohan v podání Serkise, podle mého jedním z nejlepších záporáků v herním světě všech dob, nejde tu zdaleka jen o něj a jeho přítomnost.. S nevídanou hloubkou a uvěřitelností se setkáte u všech postav hry (díky motion-capturingu) a to ve výpravnosti, herectví a kvalitě hodných, bez přeháněk - divadelních či filmových představení. Jen zdánlivě se pak může zdát, že toto neovlivňuje gameplay hraní jako takové... Protože i když je HS stále v jádru tou "obyčejnou" rubačkou (navíc s několika gameplayovými "ale"), do mysli se vám při hraní HS vkrádá něco zcela jiného. Jako byste totiž osudovým příběhem s Nariko při hraní, skutečně – žili.. Jako byste sami, od srdce, chtěli ty stovky nepřátel ve službách ďábelského Bohana vybít. Jakoby se samotná honba za likvidací Bohana stala osobní věcí přímo - pro vás. Vlastní touha, která je mnohem niternějším prožitkem, než kupříkladu dovádění Kratose, v jeho lehce povrchních krvavých likvidací Olympu, jakkoli to bylo gameplayem samozřejmě skvělé.

Najednou vám fakt, že jde jen o prostou rubačku, může zmizet před očima jako pára nad hrncem a lehce repetitivní rubání pouze v pár hodinách, které hra dohromady nabízí, předá jiný vyšší smysl. Ač to v žádném z trailerů před vydáním HS buh ví proč nezaznělo, gameplay, zde byl autory viditelně podřízen - samotné výpravě, příběhu, herectví, hloubce všech postav, nekonečné atmosféře a gradaci děje. Jakoby to byl právě samotný děj, který tu dirigoval, že hra musí být žánrově rubačkou a ničím jiným. Jakoby samotná gradace děje a vývin událostí ve hře, byly tím jediným pravým důvodem, proč ty desítky nepřátel jedním šmahem Heavenly Swordu, uspokojivě kosíte až v samotném závěru hry. Jakoby fakt, že je v tu chvíli gameplay skutečně enormně uspokojující - zároveň nebyl důvodem k tomu, že mi ho hra předá déle než jen na pár drobných chvil, protože jinak by se mohla rozplynout právě ta dokonalá výprava děje a jeho osudovost.. Gameplay tu zkrátka a jednoduše nehraje jedinou hlavní roli (ač pořád časově tvoří 90% celé hry a sám o sobě i s drobnými muškami funguje perfektně). Je tu ještě dotvářen o jakési filmové výpravné estetično, které do HS právě přidává ten unikátní emoční rozměr navíc.  Doslova „filmová hra“, chtělo by se říct..

Heavenly Sword tak určitě není pro každého.. Zdaleka to není ani vhodný titul na propagaci nové herní konzole pro masy, podobně jako by tomu nemohlo být i v případě např. Hellbladu, jinému zcela unikátnímu počinu od stejných autorů. HS mohu vyčíst samozřejmě spoustu věcí.. Ať už mírnou těžkopádnost ovládání, hromádku misí s nepovedenou kuší nebo nezvyklý rytmus soubojového systému. Mohu mu vyčíst i podstatou jednodušší náplň gameplaye (ačkoli to v délce hry absolutně nevadí) a občasné propady snímků za vteřinu. Co je však nutno ale jedním dechem i dodat a v čem by měl být Heavenly Sword především také zmíněn - tak je rozhodně jeho jedinečně předaná emoce a silný prožitek ze samotného dějství. To je totiž něco, co se ve hrách vážně jen tak nevidí.

Pokud máte možnost si to zahrát, máte trochu trpělivosti a chuti na atypickou rubačku, rozhodně HS vyzkoušejte a nekažte si zážitek předem, koukáním na YouTube sestřihy.. I přes negativní hodnocení jiných, za to tahle hra definitivně stojí!




Pro:  
-
nevídaná hloubka a uvěřitelnost všech fantasy postav hry, fantastická výprava, citlivě vystavěný děj směrem k samotnému gameplayi a hře, smysl pro uvěřitelné drama, stylovost a celková „osudová“ atmosféra, nádherná hudba a až ďábelsky povedený hlavní záporák. To jsou základní pilíře této hry, dovedené v naprostou dokonalost.
- do kladů rozhodně uvádím i skvělou animaci a propracovanost bojového systému (nenechte se zmást, to, že je tento systém jiný než v jiných hrách, neznamená apriori, že je špatný) a samozřejmě nádhernou grafiku své doby. 

Proti:  
- občasný a bohužel výrazný pokles FPS (zvlášť v případě desítek a desítek nepřátel na jedné obrazovce), střelba z kuše byla skutečně otravná (naštěstí se tu ale bavíme jen o hrstce misí), málo nápadů v samotném gameplayi a chtělo by se možná říct i krátkost hry. Na druhou stranu, ale.. Potřebujete mít hru vážně tak dlouhou, pokud vám ta krátká, zprostředkuje možná zážitek daleko silnější?
+5

Tekken 7

  • PC 70
Neexistuje hra ve které bych měl nahraných hodin více než v sérii Tekkena. Od prvního dílu téhle bojovky jsem si nenechal ujít žádný další díl a byl věrný Playstationu přes neskutečných 20 let, právě díky téhle sérii.

Nyní se poprvé za celou historii dostává Tekken oficiálně i na PC a já s Playstationem mohu asi víceméně skončit:-)..Něco co bych nikdy nečekal se stalo (ach ten bussiness) a konečně tedy i bojechtivý, Tekkenem nepolíbený PCčkář, může na vlastní pěst zakusit matadora a legendu všech bojových her oficiálně, na jeho platformě, jak se sluší a patří. Zkrátka názorně zjistit, proč je ten Tekken vlastně tak dobrej. Proč se stále tolik na východě skloňuje a proč léta dostává mnohdy i absolutní hodnocení. A pokud jste ho opravdu nikdy dříve nehráli a s láskou vzpomínáte na Virtua Fightera 2, mohu Vás ubezpečit, že nyní budete vřískat nadšením. Tekken by se nikdy nestal hranou hrou, kdyby neměl image jaký má a geniální bojový systém s technickou hloubkou doslova Mariánského příkopu..

Desítky zábavných a stylových charakterů, svým bojovým stylem záměrně podobných bojovým hrdinům filmové historie se utkává jeden na jednoho v tématických arénách, v soubojích plné akrobacie, chvatů a kopů, s důrazem na dokonalý realismus veškeré animace pohybů, ale zároveň takovým efektem razance ran, že Vás až napadá, jestli by čelní srážka s buldozerem nedopadla lépe. Popularita bojových filmů byla kdysi obrovská a Harada, hlavní direktor hry, se touto stylizací Tekkena do puntíku trefil nárokům a touze většiny hráčů. Tekken v tradičně dokonalé grafice balancoval mezi realistickými souboji bojových umění, které zároveň nezabil pokusem o simulaci nebo naopak přepalem. Našel v tomto dokonalý kompromis. Kompromis mezi arkádovým mlácením, nedeformovaným manga stylizací, magií nebo pohyby zcela popírajících fyzikálních zákonů. Neexistoval pak větší požitek, než když jsem ve třetím díle Tekkena odemkl humanoidního cyborga Bryana Furyho a s jeho naprosto agresivním kick boxem se přes Ogreho promlátil k závěřečnému filmečku, kdy Bryan vyrval dělo z tanku a s maniakálním smíchem ho hodil za prchající jednotkou, která ho měla zastavit. Byla to prostě čistokrevná nirvána.

Kde však Tekken exceloval byla především trvanlivost samotného hraní, nejen zmíněný woow efekt. Každý z charakterů byla jiná zkušenost. Řval jsem nadšením při příchodu kontroverzního Tekkena 4, kdy se na scéně poprvé představil britský borec Steve Fox. Zatímco každý charakter má specifické tlačítko pro končetiny rukou a nohou, jak je pro Tekkena typické, Steve jako jediný ne. Steve je totiž boxer, umí to s pěstmi, ale nekope.. Šlo o první postavu, která vybočila z nalinkovaného systému a namísto kopů, Steve představil své variace úhybných manévrů. Každá z postav přitom měla své unikátní bojové specifikum. Ať už šlo o chvaty, krátká komba naprosto devastujících ran, různé postoje s dalšími technikami nebo kanonádu kopanců a otoček, při kterých by si Van Damme nejspíš rovnou ustlal. Pokud to hráč s Tekkenem myslel opravdu vážně, denně u hry trávil čas skutečně z jara do jara. Pro hraní na lepší úrovni, bylo totiž třeba postavy dlouho pilovat a trénovat. Jestli konkurenční bojovky měly 30 unikátních pohybů pro charakter, bylo to sakra hodně. Tekken jich měl běžně přes 150..A jakmile jste hloubku charakteru pochopili, Tekken Vás již ze své kravaty opravdu nikam nepustil.

Chvála bohu, že jádro hry zůstává stále stejné a ačkoli se sedmý díl může stát znovu tou hloubkovou sondou do všech starterů, jugglů a šílených komb, zůstává nyní mnohem přístupnější díky drobným úpravám v bojovém systému. Nelze proto jinak, než ho všem nováčkům jen a jen doporučit. I přes drobné mušky, budete nadšení.

--------------------------------------------------------------------------------

Co ale pak tedy my, ti ostatní...5 let jsme čekali na nový díl po neskutečně šťavnatém Tekkenu Tagu 2 než vyjde sedmička. Tekkeny známe jak své boty, hrajeme je dlouho, s každým dílem bychom mohli vyjmenovat veškeré změny v bojových technikách, systému a skloňovat jména všech nových příchozích i s nožem na krku. Je Tekken 7 zase špička? Má co nabídnout oproti 5 let starému předchozímu dílu? Má dostatek přidané hodnoty, aby obstál před konkurencí, která sice komplexnost jeho bojového systému nedotáhne, ale snad právě proto se soustředí jinými směry, které piluje, vylepšuje a nebojí se ani originalit? Může se vůbec Tekken v tomhle všem ještě někam posunout? Tedy..Samozřejmě, že může. Bohužel však, rozhodně ne tento díl. Sedmička je pro mě totiž až příliš okatým mlácením starého známého, což novým hráčům sice vadit nebude, ale mě to nutí klást si otázku, co Harada se svým týmem těch celých 5 let vlastně dělal.

Pokud jsem žral Steva Foxe kvůli revoluci v jeho ovládání ve čtvrtém díle, v pátém zase shaolin styl nasypaného Feng Weie, v Tekkenovi DR zase Dragunova, kvůli příslibu jeho lehkého mma stylu, v šestém díle akrobatického tlustoprda Boba a bizardní bojový styl Zafiny, nějak se nemohu rozhodnout, která že to postava v Tekkenovi 7 má být nyní tou řádnou satisfakcí. Z nepochopitelného důvodu skončil monstrozní přeborník Vale Tuda Marduk, aby jeho místo hájil podivný chapadlozad Gigas a úplně stejným škrtem zde prošla celá řada známých postav buďto úplně nebo na úkor nováčků disponujících stylem stejným či velmi podobným. Jak přesně tvůrci chtějí trumfnout například blondatého negra ve stylu Wesleyho Snipse jakousi technoidní černoškou nebo Muay Thai bijce Irvina krátkovlasou Josie, mi je pak záhadou úplně.

Z celkového dojmu nad novými postavami dobrý pocit zkrátka nemám a Harada se zde patrně snaží o odklon stylizace značky jiným směrem, právě v rámci sílící popularity konkurence. Tekken 4, jakkoli kontroverzní v době svého uvedení tím, že pojal značku realističtěji, v Tekkenovi 7 se jakoby tvůrce snažil zase o přesný opak a servíruje v uvozovkách "arkádového a asijského Street Fightera po Tekkenovském způsobu". Jakoby se tím však narušila zmíněná rovnováha, ten dokonalý balanc Tekkena v kompromisu někde mezi japonskou arkádovou mlátičkou a seriozní bojovou hrou typu Virtua Fighter. Jakoby zde překypoval dojem, že Harada své vlastní nápady pro hru již vyčerpal, riskovat se mu nechce a diktovat žánr již vůbec ne. Tekken 7 je tak hrou ve kterých se krása pohybů a přehlednost technik vytrácí na úkor přepálených výbuchů a jisker. Je hrou, ve které končí tvůrce s realismem a přidává na bizardnosti postav v asijském ladění. Tekken 7 je hrou nových tváří s bojovými styly, jež jsou jen bídnou snahou o nezaměnitelnost, jako mají např. Lei, Steve nebo Eddy.. Nový Tekken je bohužel souhrnně hrou, ve které se místní škrty nenahradily dostatkem inovací nebo přidanou hodnotou.

Story mod dokreslující příběh klanu Mishima o délce hodiny a půl, Online režim, klasická Arkáda proti umělé inteligenci, Treasure mod pro vydělání peněz na customizaci charakterů, VS mod se skutečným hráčem a Training režim. Možná by to stačilo, říkáte si. Online režim či VS vydrží takřka neomezenou dobu, customizace oblečků pro charaktery s řadou úchylných doplňků (ryba do ruky, lopata na záda nebo dort na hlavu) dává dostatečný smysl k hraní Treasure modu spíše díky své monstrózní nabídce, nicméně pokud by snad v tomto někdo čekal větší inovaci série nebo radikální změnu od takového Tekkena 5, uvedeného před 12 lety, bude hledat marně. Marně budete hledat i Survival mod, Time Attack, TAG, Bowling, mód chodičky mlátičky, závěrečné filmečky postavám či cokoli dalšího. Tohle tady prostě už není, máme tu skutečně jen to nejnutnější.

Ta podstatná otázka tedy je, zda-li to něčemu vadí, pokud je bojový systém natolik kvalitní. Tekken 7 i přes lehký odklon, je totiž stále starým dobrým Tekkenem. Nepřišel žádný záškodník, který by zákeřně vložil do kódu hry cosi neslučitelného se skvělou hratelností a sabotoval celé to 20ti leté snažení:-)..A i když je rozpohybování postav od třetího dílu prakticky totožné, pořád je to pastva pro oči díky tehdejší nadčasovosti a doslova rozhýbaná efektní orgie.. Nováček hry nebo občasný hráč Tekkena si tak může klidně připočíst k hodnocení 20-30% a dokoupit si povinně joypad v PS designu. Bude se skvěle bavit u kultovní hry ve svém žánru.

My ostatní však pozor. Pokud by náhodou někdo čekal více než jen tradiční Tekken fight s opatrnou snahou tvůrce o přiblížení stylu hry ke Street Fighterům a jim podobným, může být zklamán..

--------------------------------------------------------------------------------

PRO:
- Tekken je na PC a je to pořád Tekken. Kdo nevyzkoušel, nepochopí.
- bojový systém, dynamika, skvělá hratelnost a trvanlivost hry
- customizace je skutečně bohatá
- vložka Rage Art a Power Crush v bojovém systému přidává na napínavosti a dává šanci všem nováčkům
- vybalancovanost všech postav, což je jistě hlavním důvodem, proč vývoj trval dlouho
- výborná optimalizace, prakticky bez bugů..

PROTI:
- minimální snaha o přidanou hodnotu nebo větší experiment.
- pro délku vývoje bych si představil ve hře mnohem více novinek
- jakožto Evropanovi se mi vzrůstající snaha tvůrců o přiblížení hry asiatům nezamlouvá
- spousta známých AAA tváří je pryč, nahrazena spíše random charaktery s neurčitým bojovým stylem
- zachované charaktery mají minimum novinek ve svém repertoáru
- online mod hry kvůli serverům zatím padá, ale věřím, že tohle tvůrce vychytá
- repetivnost muziky leze již nyní lehce na nervy. Z hlediska obecné trvanlivosti Tekkena to dobré zrovna není
- závěrečné filmečky charakterů jsou pryč
- příliš mnoho doprovodných efektů
- arény v porovnání s předchozím TTT2 působí lehce mdle

+16

Unreal

  • PC 100
Vzpomínám si na ten extrém v hodnocení časopisu Score, tuším, od Jana Modráka, s jeho závěrečným verdiktem "Karlé, můžu tomu dát 11/10?":-)..a to už je to přitom defakto 13 let. Neskutečný..

Unreal byl tenkrát opravdu extatický zážitek a myslím, že vzpomínku kterou jsme si z něho všichni odnesli, máme v zásadě podobnou. Při výlezu z havarované lodi a prvotním styku se zemí se doslova tajil dech, hudba, která začala hrát příjemně tesklivou poklidnou melodii mi dodnes zní v uších, jako ta opravdová nostalgie. S úsměvem malýho kluka jsem se rozvážně otáčel do všech stran a nevěřícně kroutil hlavou, když jsem vyrazil vstříc směrem k nedalekému jezírku s chatrčí..Ten pohled do vody, mám v hlavě ještě teď..

Unreal byl jako Crysis, své doby. Neskutečnou grafiku si vyžádaly krvavé nároky na HW a z Unrealu se tak stal okamžitý zabiják běžného počítače. Ta doba byla v každém případě nezapomenutelná, Unreal působil dle mého nesrovnatelně lépe, než Crysis v tomto století. Unreal totiž nereprezentoval pouze revoluční grafiku. Revoluce přišla v umělé inteligenci, kde se každý boj s bojovníky planety Na Pali, stal jakousi výzvou a opravdovým nebezpečným lovem..Revoluce přišla v hudbě, která hrála na smysly jako nikdy a dynamicky se formovala dle aktuálního děje. Revoluce pak přišla i v pojetí Unrealu celkově..

Quake 2, byl pro Unreal zatraceně těžký konkurenční kalibr, nicméně tak působivě svůj námět podle mého nikdy nenaplnil. Unreal byl o wooow efektu o tom, že nám parta profíků z Epicu vytvoří až dojemně krásný mimozemský svět, jako dokonalý před-obraz, našich vysněných představ o podobě cizí planety. Planeta, která je nádhernou a velkolepou zároveň, do které ovšem my lidé, pochopitelně vůbec nezapadáme..A tak se tahle planeta holt brání a seznamovat se s námi v přátelství jaksi moc nechce..Unreal se tímto hrubě vysmál do očí všem ohraným klišé, že cizáci žijí pouze v šedých potemnělých prostorách průmyslových a továrních komplexů, aby potěšil nás, snílky, čarokrásným, barevným a přitom velmi nebezpečným světem.

V kombinaci s dokonalou hudbou, grafikou, designem i skvělou hratelností, to byla tenkrát vážně bomba. A jestli ne v hodnocení na 11 bodů z 10..tak na těch 10...Pro mě osobně absolutně "reálně"..

Nostalgie jako ďábel.

Pro: Grafická, hudební, designová a koncepční extáze, AI, zbraně, souboje..

Proti: HW nároky na svou dobu, ale adekvátně zdůvodnitelné

+37

Mortal Kombat 4

  • PC 80
Bylo by naivní si myslet, že rok 1998 patřil ve scéně bojových her Mortal Kombatu 4, pouze to poukazovalo na akutní nedostatek kvalitních bojových her na PC (což se táhne v zásadě až do teď). V témže roce vyšel neskutečný Tekken 3, který veškerou konkurenci dupal od počátku do země svojí nadčasovostí. Pokud by se Tekken 3 přímo srovnal s tímto počinem, všem by bylo ihned jasné, která hra tu doopravdy zvedá laťku bojového žánru. Přestože je ale Tekken 3 sedmimílovými kroky jinde i než současný nejnovější Mortal Kombat vs DC, musím překvapivě říct, že Mortal Kombatu to na kráse vůbec ničeho neubírá:-).. Zatímco jde Tekken cestou komplexnosti bojového systému a ultimátních ztvárnění samotných bojových stylů, Mortal Kombat se tvrdošíjně drží svojí typické a námi tolik milované tradice - brutality na hranici únosnosti a šílenosti svých tvůrců, černého humoru a postav s příběhem, které již dávno vytvořili pro svět doslova kult..Tohle je nejinak i u 4. dílu legendární série, kterou navíc autoři, vůbec poprvé, obdařili skutečným plně 3D kabátkem.

I zde se setkáváme se známými smrtelně nebezpečnými zabijáky světa Mortal Kombat co si ochotně dají na obrazovce vždycky řádně přes držku, kdykoli to budeme my chtít, nebudou plýtvat energií a rozhodně ubezpečuji, že svým živočišným násilím opět nezklamou. Mortal Kombat 4 je tak o převedení starého a dobrého do 3. rozměru, o výzvě a nově především také, od ostatních konkurenčních bojovek, o diametrálně odlišném způsobu boje.

Protože jak se v MK4 prokazuje, nejde o boj, jako spíše o živelné zmlácení soupeře. MK4 přichází s jednou věcí, která mu výrazně prospívá a maskuje tak faux paux nad akutním nedostatkem specifických pohybů pro všechny charaktery hry. Jde o neskutečnou dynamiku, o rychlost zápasů, o skutečný pocit smrtonosnosti atleticky vyhlížejících postav hry, což je vše ještě umocněno tvrdostí, brutalitou, řevem bojovníků a všudypřítomnou zbrocenou krví. Mortal Kombat 4 mi tenkrát přišel jako hra, která opravdu naplňovala tu touhu hráče zahrát si mlátičku, jen proto, aby se co nejrychlejším a nejtvrdším zmlácením druhého vybil, aby to lidově řečeno "ze sebe dostal". K tomu tahle hra posloužila výborně a co je tedy podstatné říct - jako jedna z mála..

Mortal Kombat 4 nově nabízel i zbraně, házení předmětů po soupeřovi, zajímavé nové postavy a samozřejmě vše staré dobré včetně oblíbených fatalit. Bohužel dojel na své typické přílišné jednoduchosti. Rok 1998 si přeci jen žádal trošku víc než 4 odlišné bojové styly 16 charakterům čítajícím jiné uvítací gesto do ringu, jinou vítěznou pózu, 2 jiné chytačky a jiných 8 úderů..Je sice pravdou, že v té rychlosti a dynamice soubojů a alespoň rozdílnosti v magii, se to ultra jednoduché jádro trochu zamaskovalo, ale:-)..Chtějte po Tonym Jaa, aby dělal to samé jako Jet Li..Asi by se na vás dost dlouho nechápavě díval, než by se nasupeně zeptal "proč vlastně"....A o tom to právě je..

Mortal Kombat 4, s celou svou udržovanou sérií, si ovšem zachovává neměnnou tvář i ted, v dobách Tekkena 6, Soul Caliburu 4, Virtua Fightera 5 a dalších titánů bojových her. I když nepřináší komplexnost a v mnohém definitivně zastarává, stále má obrovskou řadu příznivců díky své odlehčenosti a tradici značky. Mortal Kombat 4 tak i přes svůj rapidně slabý obsah nabízí dokonalou formu a zábavu pořádně se vymlátit a nandat to tomu druhému, když ne na ulici, tak alespoň na obrazovce. A pokud bojechtivý hráč není odkojen bojovkami na konzolích, MK4 je rázem okamžitou povinností k pořízení i dnes..

Pro nevybité majitele starších počítačů, vřele doporučuji..

Pro: dynamika a vražedná rychlost preferující preferující "mlácení" nad "bojováním", brutalita, 3. rozměr, zbraně a házení předmětů po soupeři

Proti: nízká specifičnost bojovníků, málo technik, nenápadité fatality a byť jsou souboje řádnou satisfakcí hráči, MK4 má přesto celkově velmi slabý obsah hry..

+21

BioShock 2

  • PC 80
Čekání na první Bioshock bylo doprovázeno nebývalým nadšením s každým dalším screenshotem a zprávou. Ta hra mě přitahovala..Její první zahrání pochopitelně v tomto sledu předcházejících zkušeností, bylo nadmíru zábavné. Bioshock bavil svou atmosférou, vynikající neotřelou myšlenkou a designovým zpracováním. Bavil mě však pouze do poloviny, kdy mě začala vlezle nahlodávat myšlenka, že je to sakra pořád trochu dokola, že nové nápady snad zůstaly zatopené za zavřenými dveřmi kapitoly zvané "čtvrtina hry", a že slavný Bioshock v zásadě vaří pouze z relativně slušného příběhu..Dohrání tak bylo spíš usilovnou setrvačnou snahou a závěrečný dojem byl logicky rozporuplným. I tak na Bioshock ale vzpomínám v dobrém, především kvůli jeho fantastickému námětu a díky kulisám a zvuku i dobře podchycené atmosféře.

Čekání na Bioshock 2, již tak intenzivní nebylo. Jakoby mě zkušenost s jedničkou natolik zasytila, že screeny nápadně podobné prvnímu dílu mi jednoduše ke stejně heroickému očekávání již nestačí. Bioshock 2 vypadal jako datadisk, opět preview zprávy k námětem-zajímavé hře, jenže v zásadě naprosto identicky, beze změn a s vábničkou již ne samotného v prvním díle ještě originálního prostředí, ale pouhého protivníka v něm - big sister. Tak nějak jsem hru přecházel a dopřál si z ní pouze dva trailery, začal jsem se těšit až po odsunutí termínu vydání, kvůli vylepšení hry, což takříkajíc zapláclo tu podivnou pachuť potencionální touhy autorů, vytřískat z nás akorát peníze za nastavovanou kaši. Bioshock 2 jsem si nakonec ochotně koupil velmi krátce po jeho vydání a velmi brzy jsem ho i rozehrál.

A dnes je po všem. Bioshock 2 byl pokořen, zbyly pouze dojmy..Nechci se zabírat popisem hry, popisem příběhu a možností, chci zmínit pouze dva dojmy, které převládají po dohrání a z nichž jeden, o něco více. Rapture je především skutečně působivé město s omračující atmosférou podmořského svéta, ve kterém se to bohužel celé trochu zvrtlo a z utopické idilky se stalo zrůdné peklo a teror. Z tohoto atmosférického dojmu těžil podle mého především první díl a nejinak je tomu i zde. Je nám předkládána stejná nezapomenutelná atmosféra, doslova druhý výlet do světa, jenž by měl být zapsán v herní historii zlatým písmem. Bioshock 2 je koktejlem zážitku v koncepci a přitom kvalitní akcí a s dobrým příběhem. A to mu nikdo nesebere.

Druhá strana mince však vypovídá tak trošku hnidopišstvím a postupně vratkým balancem mezi odpovídajícímu naplnění geniální koncepce nebo pouze pro hráče - rádoby iluzí v naplnění:-). Ač Bioshock 2 předkládá sic v opotřebovanější grafice zajímavé scény zajímavého stylu se zajímavou hudbou, nějak mám po dohrání silný pocit, že Bioshock 2 svůj koncept naplńuje pouze těmito prvky a na každém kroku přítomnými páskami, které opakovaným přehráváním vypráví příběh. Kde je však potom větší hloubka, větší nápaditost misí, větší interaktivita, větší prokreslení postav..Jakoby pod slupkou onoho uvěření, zbyla nakonec opravdu spíše ta iluze. Jakoby zbyl fakt, že Bioshock 2 stejně jako první díl, je znovu pouhou mechanickou lineární stereotypní střílečkou, která tu byla k vidění tisíckrát a kde, musím říct vážně hořce, pocit nad neustálým prostým střílením a sbíráním pásek nakonec převládá nad tou fantastickou doměnkou, kde že to vlastně hraji..

A právě takto se nakonec ohlížím na druhý díl Bioshocku, jenž sice oproti prvnímu dílu usiluje o několik nových zajímavých prvků v samotném hraní, ale předkládá je v celé délce hry opět stereotypně a opět neměnně, což je podruhé, v mém případě příliš okaté. A je to škoda. Představa, že by něco podobného udělal tvůrce Half-Life, že by on měl k dispozici koncept světa Bioshocku, myslím, že by z něho dokázal vytěžit daleko víc a dal by světu to, co si Bioshock žádá...Větší hloubku, nelinearitu a silnější prožitek ze scény obsahem v samotném hraní..

Pro: neotřelý a působivý koncept hry

Proti: využitý jen dobrým příběhem, ale nikoli odpovídajícím hraním

+12 +14 −2

Shadow Man

  • PC 100
Na popud Andreje Anastasova, kdy ještě psal své kontroverzní články do herních plátků, jsem jím tolik vychvalovanou hru pořídil a vše vsadil na to, že tomu člověku prostě a jednoduše budu věřit. ShadowMan se poté stal mým asi nejsilnějším herním zážitkem vůbec.

A přitom ShadowMana zná tak málo hráčů, tak málo lidí ví, že tohle sugestivní dílo bylo dokonce několikanásobně hlavním hitem časopisů a to vše zřejmě jen proto, že Acclaim byl na pokraji bankrotu, takže neměl na financování řádné propagandy mezi lidmi..Jaká škoda..Já to štěstí ovšem měl, já mu šanci dal a zažil tak jednu z nejnemocnějších, nejdepresivnějších, ale zároven také nejzajímavějších her, co vůbec kdy vznikly..

Shadowman je opět o mojí oblíbené atmosféře. Děj o vyhublém černochovi/studentovi literatury s násilně vpraveným artefaktem do hrudi, který se stal pastýřem mrtvých a poslem smrti pro pětici nejtěžších vrahů, zní sám o sobě docela zajímavě, ale samotnu hru dělá vyjímečnou spíš až důsledek věcí. Shadowman je v hlavě psychicky silně nevyrovnaného člověka (navíc pod koňskou dávkou sedativ), něčím na způsob tak trochu Supermana. I Shadowman musí spasit svět a koná dobro, nicméně ve světě ve kterém by asi nikdo z nás bydlet nechtěl. Výjevy ve hře jsou nezapomenutelné, ShadowMan své hledání podniká v říši mrtvých, mezi které díky své vizáži také perfektně zapadá.. Každý z pětice vrahů je naprosto zvrácený případ, vhodný do nejhlubší kobky nejtěžšího blázince, což v kombinaci s úchylností okolních monster, odporného prostředí, voodoo tématiky, teroru a stručněji všeho okolo, výborně kontrastuje a mapuje celou povahu hry. Zde není žádných pochyb, čím se ShadowMan vrývá do paměti především. Odpočinek a to tzv. zátiší, jsem v něm opravdu našel snad jen v koženokrvavokamenných komplexech, kde mrtvé zjevy bědovali, plakali a naříkali v nekončících mukách a bolestech. Tam člověk obvykle hledal "bubny" (dá se říct klíče), kterými otvíral dušní brány do dalších světů, až k mrtvým světům pětice vrahů, kde se úchylnost pak opravdu našla.

Atypická ponurost sama o sobě pro kvalitní hru samozřejmě nestačí, o to víc mě pak po chvilce hraní překvapil ten spád, jaký hra hned od začátku nabídla. Shadowman je v jádru perfektní 3rd akce, na svou dobu s naprosto revoluční možností používat dvě rozlišné voodoo zbraně v každé ruce najednou. Zároven je krokolomným během přes překážky, s lehkou příměsí rpg prvků a jednou podstatnou slabinou - velmi častým hledáním klíčů, nutných pro postup ve hře dále (mapu, pro místní kompexní svět, hra nenabízí) ..Snad díky tomu je Shadowman velmi dlouhou hrou, kde i přes několikanásobné trajdání stejnou lokací v domění, "že moje nová schopnost získaná v sedmé lokaci, mi konečně umožní sebrat ten nedostupný klíč v lokaci třetí", hra prostě nepřestává bavit a přesto se vás drží opravdu jako klíště.

Velký vliv na to má podle všeho také hudba. Soundtrack plný rozvířených afrických bubnů, kde Shadowman do jejich rytmů nezlomně rázuje k dalším překážkám je doted nezapomenutelný a pokud k tomu doplním neuvěřitelnou grafiku své doby, smrtící atmosféru a vynikající rozpohybování celé té "depresivní nádhery", je tu hra, která musí zákonně patřit mezi ty nejvyšší mety herních zkušeností.

Všem kdo oželí starou grafiku, mají silný žaludek a pořádek v hlavě - zahrajte si to, neuděláte chybu. (Tohle je totiž vážně nezapomenutelný..)

Pro: Maniodepresivní a totálně beznadějná atmoféra vyladěná do geniality, jeden z nejlepších soundtracků všech dob, grafika, akce, pocit vtažení do hry a vlastně snad vše..

Proti: Mapa byl jediný zápor stojící za zmínku. (Zase byl člověk o to víc happy, když se dostal dál)

+27 +28 −1

Fallout 3

  • PC 65
Fallout 1 byl bleskem z čistého nebe. Revoluční hra, která zašlápla konkurenci svou nadčasovostí a formou. Fallout 2 genialitu ještě vylepšil a zvětšil. A Fallout 3?...Fallout 3 to bohužel celé trochu podělal.

Nechci kreslit čerta na zeď, na Fallouta 3 jsem se těšil, ale ruku na srdce, čekal někdo toho samého ducha série, po prvních zveřejněných screenshotech? F3 byl velmi zajímavý a nadějný. Způsoboval tím velkou vlnu zájmu - rozbořený a beznadějný svět, tentokrát z perspektivy vlastních očí, zachovaný rpg systém s perky, vylepšený bojový systém, brutalita, to vše od tvůrců série Elder Scrolls..To nemůže dopadnout špatně, zvlášt když tvůrci poměrně početnou skupinu odpůrců ujistili i v to, že vše se ponese v duchu minulých dílů.

Jenže ono ne. Fallout 3 je nafouknutá bublina co s ostrou ránou praskla, po pouhé první hodině hraní. Ačkoliv zde není řeč o - špatném hraní, Fallout 3 baví, přináší spoustu zajímavých a okázalých prvků, nadhazuje velmi autenticky atmosféru světa po apokalypse a tak dál, jenže.. Kampak se poděla ta nadsázka, ta schopnost tvůrců minulých dílů vytvořit zpustošený svět, ale nebrat ho na druhou stranu zas tak vážně. Fallout 3 to prostě neumí. Fallout 3 je jako experimentální pokus Bethesdy o realistický pohled na apokalypsu světa, což se ovšem stalo zcela kontraproduktivní se samotnou zábavou.. Ono totiž spojovat s podobnou vizí firmu, která se ve svých hrách běžně pustin "dopouští" a nechat jí vytvořit otevřený pustý svět po apokalypse (jež tvůrce pojme ještě k tomu realisticky a z vlastního pohledu), to může zavánět skoro až průšvihem. (Skutečnost je taková, že použité spektrum barev pro svět Fallouta 3, je ještě menší, než by bylo reálně snad vůbec možné)..

Fallout 3 může mít zábavné questy. Může mít kvalitní RPG systém, může mít zábavné souboje v celkově moderním hraní. A to vše má. Co ale bohužel nikdy mít nebude stejně jako jeho vývojář, je prachsprosté pro hráče - osobitější pojetí. Ať bych jmenoval jakoukoli hru od Bethesdy se kterou jsem měl čest, každá hra měla stejný problém. Po všech stránkách senzační hry, pokaždé však s nepříjemným dozvukem neurčité mrtvosti. Ve světě Fallout 3, kde je šedavost a pustota navíc i logickým odůvodněním, je tenhle dojem pochopitelně ještě větším a v mym případě tak defakto zabíjí jinak velmi dobrou hru..

Fallout 3 mě nenadchl..bohužel

Pro: Kvalitní RPG systém, souboje, brutalita, některé momenty, optimalizovanost, nápady, řada questů

Proti: Chybí nadsázka, barvitost a osobitost předešlých dílů, kde autoři správně odhadli téma a zbytečně to lidově "nehrotili"..

+14 +16 −2

Risen

  • PC 85
Dnes dohráno, v hlavě mám tak plno čerstvých dojmů z hry, přesto se chci soustředit jen na celkový uchovaný dojem a nezabíhat tolik do detailů. Kdybych to tedy měl celé jednou větou zrekapitulovat, Risen, sic bez masakrálních rozměrů her typu Oblivion nebo Gothic III, potěší především svým pohledným zpracováním a solidností, kde si skutečně nikdo a nic nehraje na víc, než doopravdy je.

Risen není pompézní, neviděl jsem v něm tu touhu tvůrců uchvátit kvantitou, snad právě proto mě neodradil a po příjemném úvodu a učarování nad vynikající grafickou optimalizací, jsem pokračoval vesele dál, nechal jsem se kolébat tempem hry a pohlcovat jedinečnou atmosférou zdejšího tropického ostrova. Tyto prvky bych řekl, že jsou právě tím nejpovedenějším, tím, co dělá Risen skutečně - velmi solidní věcí. Ona okouzlující atmosféra, která především není téměř - ničím - narušena, není zde žádné přehnané předkládání příběhu, žádné přehnané toulání se krajinou na pomezí nudy a otravy, žádné přecpané tabulky atributů hrdiny, které by ve finále jen rozeštvaly ten líbivý pocit nekonečné a klidné pohody zdejšího světa. Jakoby v Risen všechno plynulo v rytmu jeho vlastní atmosféry ostrova a romantické hudby. Hraji poklidnou hru na poklidném tropickém ostrově (skoro jako na dovolené), kde tím pádem nechci být absolutně ničím zesložitělým nebo nedej bože zabugovaným - rušen, hraji poklidnou hru která mi předkládá VŠE - pozvolna a nenuceně a opravdovou výzvu přináší až ve chvíli, kdy se dramaticky změní celý příběh a věci dostanou finální a pochopitelně i nepěknou podobu. A nutné říct - tahle chvíle je trefena opět naprosto neomylně v onom uklidńujícím rytmu celé hry. Díky bohu za to.

Risen má ovšem i zápory. Oblboval by prostě nějak příliš jednoduše:-). Já mám rád komplexní RPG typu Oblivion. Tak proč by teda Risen nemohl mít tu harmonii ve všech směrech i v nějakém větším podání, že?

Velmi solidních 85%

Pro: Risen mi přišel jako ozdravná terapie. Balzám na smysly svou vzájemnou harmonií věcí v celkovém obsahu.

Proti: Nedělá ze sebe velký RPG, což je správně. Ale co takhle dělat a být?:-) To snad až Arcania..

+17

Red Faction: Guerrilla

  • PC 95
Až do tohoto dílu, bylo Red Faction procházkou, takřka nezničitelným prostředím. Zde se totiž ve velkém nebourá jen výbava místností, eventuálně a při troše štěstí i zdivo k "sousedovi" o místnost vedle jako v minulých dílech, zde se již bourá rovnou celá stavba nebo ideálně rovnou celý komplex přímo..

Nikdy Red Faction takto nevybízel k destrukci jako nyní, byť to v minulých dílech bylo teoreticky možné také. Až díky prostému situování hry do volného prostředí spiklenecké planety Mars ve stylu otevřených akcí, se konečně mohl geniální engine hry projevit naplno. Padají tu mosty, potrubí, schodiště, místnosti, haly, věže, budovy nejrůznějších typů a velikostí, billboardy, vše jde neuvěřitelně snadným a výživným způsobem srovnat se zemí. A když omrzí perlík a výbušniny, přijde na scénu montážní robot či náklaďák, aby svou těžkotonážní povahou dokázal z budovy "vyrobit" doslova ementál..A to už zábava jede na plné obrátky, zábava nových a nutno říct, do této doby nepoznaných rozměrů.

To co nabízí Red Faction ve svém posledním díle má totiž jen chabou konkurenci napříč herními žánry. Ani takový kádři jako Mercenaries a podobní se absolutně nemohou svou precizností rovnat bouracím orgiím v místním světě, který v RF:G přímo k ničení a výbuchům vybízí, který jen realizuje tu v lidech důvěrně známou touhu - ničit.

V RFG nejde tolik o příběh, propracovanost prostředí či kvalitu přestřelek, nejde zde snad o něco ještě hlubšího. Je to jen hra, vysmívající se všem budovatelským strategiím do obličeje, hra, která nenabízí tolik kvalitního hraní, jako především možnost pořádně se vyblbnout..A v tomto myslím absolutně nezklame.

Pro: demolice, engine, demolice, engine, prostředky k demolici..

Proti: prázdnota planety, HW nároky a samozřejmě vše ostatní..

+23

Prince of Persia: Warrior Within

  • PC 90
Druhý díl mojí nejoblíbenější TPS trilogie se po geniálním prvním dílu zprvu jevil spíše jako velké zklamání. pohádkový duch jedničky byl ta tam a místo něj nastoupil princ drsnější než šmirgl papír, prohánějící bestie v silně, ale silně beznadějném ponurém prostředí. Do toho ten proradný zhmotnělý osud Dahaka, jenž Prince nikdy neponechal náhodě a nekompromisně ho pronásledoval v každé, jen trochu možné "černobílé" chvíli, aby konečně zpečetil jeho jasně daný osud..

Po příjemné atmosféře, po "školní" lásce prince - princezně Farah, po kouzelné atmosféře, ve druhém díle se jakoby slehla zem a vývojář nám tak připravil hru, v přesně opačném duchu. A přesto.. Tenhle díl byl skvělý, stylový, propracovaný a až do poslední sladké tečky (ano, myslím tím alternativní závěrečné video:-) ), také naprosto nezapomenutelný..

A fakt, že šlo cílením hry o prachbídné přiblížení se zájmu masám, o snahu výrobců, sledováním tehdejšího trendu, co nejlépe lidem tuto hru prodat, ve finále nakonec vůbec nevadilo..Jednalo se totiž o natolik vyjímečný titul, že veškeré souběžně vydané hry obdobného zaměření té doby, nakonec svou kvalitou spíše sám zastínil..

Pro: Atmosféra, Dahaka, souboje, temné prostředí a styl

Proti: Velmi důkladné gameover sdělení, místy obtížnější a snad až příliš velká odbočka od původního konceptu. Ale holt...bussiness je prostě bussiness..

+11

The Witcher

  • PC 100
Dloouho jsem se rozhodoval jestli pořídit Zaklínače nebo zůstat věrný jediné uznávané značce - Oblivionu. A jelikož jsem tenkrát přišel o pár poměrně podstatných saveů z hry, kde byla uložena má, bez cheatů, poctivě vydřená postava, po několika dnech (možná týdnech, srovnával jsem se s tím docela špatně:-) ) jsem šel do krámu a rezignovaně si Zaklínače koupil.

Od začátku hry ve mě tohle RPG ovšem zaselo kořen jakési neznámé drogy, kdesi v zapomenutých blatech pravděpodobně zaklínači nazvané jako plíživá stravitelka za živa..Nejdřív jsem si hru nějak moc nebral, sloužila jako náplast po etudě s Oblivionem, ale čím více jsem pronikal do místního světa a příběhu, čím více jsem se nechával pohlcovat nekonečnou atmosférou, jež by se v Zaklínači dala doslovně krájet (Oblivion proti tomu hadr), tím více jsem nabýval dojmu, že není pražádný důvod, proč bych měl skončit, proč bych měl od té hry vlastně vstávat, proč bych měl vůbec jíst, když tím jen zbytečně tratím podstatněji trávený čas..Hra mě jednoduše stravovala tou nejpodlejší formou, aby ve čtvrtině ukázala na tvrdo svoje tesáky, zakousla se a do svého konce mě již definitivně nikam nepustila....Já byl tak ztracen, ale věděl jsem, že hraju něco hodně vyjímečného..

Zaklínač mě pohltil. Nejde tu jen o výborné souboje, příběh, rpg systém a ďábelskou atmosféru..Jde o celek. Zaklínač jako celek je vyjímečné RPG, bez bláznivých minotaurů a podobných tisíckrát viděných zjevení. Zaklínač servíruje námi Čechy výborně známou evropskou mytologii a co víc, v tom nejvítanějším hávu, přímo jako z Erbenovi Kytice..A tak zatímco jsem v Oblivionu za doprovodu nonšalantní hudby v nablištěné zbroji nemotorně bojoval na svahu s kostlivcem v brnění, v Zaklínači jsem s ošuntělým Geraltem po pár vypečených parádičkách s mečem skolil v močálech takové bestie jako polednice, bazališky nebo topivce..


Pokud bych měl zpětně tedy hodnotit situaci, děkuju za to, že jsem o své pozice v Oblivionu takto násilně přišel, protože přijít o tuhle hru, by byl asi jeden z největších průšvihů herní kariéry vlastně nás všech..

Pro: neskutečná atmosféra, dabing, vychytané mouchy, příběh, 2 děje navíc, styl, hudba, rpg, všechno..

Proti: nic..(pro mě nejlepší RPG všech dob)

+24 +25 −1

SiN

  • PC 95
V době vydání vypadal vedle Half-Life jako mladší bratříček odsunutý na vedlejší kolej, podobně pak a neprávem, dopadl v některých recenzí..

Od Sinu se kdysi čekalo v preview opravdu hodně, naopak Half-Life byl daleko spíše pro všechny překvapením roku. Snad proto Sin dostával v jistých článcích povážlivě nízká čísla závěrečného hodnocení a překvapil pak o to více, když jsem ho po dohrání Half Life spustil a zahrál..

Sin má vynikající styl hry ve stylu starého Duke Nukema. I zde jde o zábavu především, o nadhled, o spoustu volovinek a o humor. Svým přístupem tak proti vážnému Half-Life byl opravdu příjemným odlehčením a byť těch slibů před vydáním hry byla spousta, Half-Life, vzpomenme, taky sliboval..Sliboval realistickou brutalitu, engine umožňující ustřelovat končetiny, demolici prostředí..I s tím a s mnohem víc, si dle mého poradil daleko lépe Sin, jenž i ve svém opakovaném hraní nabízel v mém případě vyšší potenciál, než naskriptovaný Half-Life těžící především z první zkušenosti..

Takový je bohužel Sin. "Hříšně" přehlížená a nedoceněná hra, tvrdě zašláplá botou vládnoucího half-Life..

Pro: humor, spád, demolice, brutalita, zábava, pestrost misí, recenze J. Modráka

Proti: příliš mnoho slibování a smůla, že se Sinem vyšel souběžně Half-Life:-/..Jinak v zásadě nic

+12

Halo 2

  • PC 60
Nejsem zrovna dvakrát příznivce série Halo, 1. díl jsem nehrál vůbec, 3. díl jsem dohrál, 2. díl taktéž a po těchto zkušenostech můžu suverénně říct, že mi Halo bohatě stačilo a ten "halo" humbuk kolem jakbysmet..

Marně jsem se snažil ve dvojce zjistit, v čem přesně tkví ta jedinečnost hry. O nekvalitním portováním se ani nemá cenu rozepisovat, ale samotná náplň a design se portem prostě nezkazí a jak je pak možné, že onen killer titul Xboxu v tomto dle mého projíždí na celé čáře.

Halo 2 by měl dostat kromě všech těch uznání a cen i cenu za nejpříšernější map-design všech dob. Je neuvěřitelné jak může mít na hráče obrovský dopad chabě navržené prostředí..Halo 2 povyšuje pojem "nic okolo mě" do nové úrovně, zvláště pak v interiérech a krásná hudba, některé světlejší momenty v přestřelkách v exteriérech či pro někoho příběh, dle mého objektivně hru nespasí a už vůbec ne, do podoby údajných killer a must have titulů..(To už byl totiž i ten Unreal 2 skoro zajímavější)

Pro: Příběh, zbraně, vozidla, občas příjemný pocit válčení. Na druhou stranu kdo ví, zda jsou tyto mise opravdu tak světoborné, když jim předchází nejhorší mise všech dob. Člověkovi pak ono "lepší", po tom "špatném", připadá obvykle jako "skvělé"..

Proti: zdaleka nejpříšernější design úrovní, zkažený port

+11

Half-Life

  • PC 95
Klasika. Moje zkušenost s Half-Lifem byla sice trochu krkolomná (nejdříve mi hra vůbec nešla, pak permanetně padala, navíc 1. dohrání bylo bez zvuku..Měl jsem totiž v opravě své repro).

A přesto mě hra bez problému udržela. Ty momenty byly nezapomenutelné, živě si vzpomínám na první spuštění a jízdu vlakem na všudepřítomné vědce a ostrahu..Byl to milník a vzpomínám na něj v nejlepším.

Half-Life 2 je jako film typu Matrix 2. Je to skvělá jízda, zábava a kvalita od počátku do konce, ale geniality a puncu vyjímečnosti prvního dílu dle mě nedosahuje ani omylem.

Half-life ve mě navždy zůstane jako legenda co přepsala dějiny v obyčejném do té doby nezáživném skriptování a přinesla opravdovou revoluci v herní zábavě..Sice jí nepovažuji za nejlepší nebo svou srdcovou, ale uznávám, že Valve se s tímto zapsali zlatým písmem do historie her obecně a na pořád.

Pro: zřejmě vše

Proti: nic podstatnějšího

+24 +25 −1

Batman: Arkham Asylum

  • PC 65
Téhle hře jsem na chuť nepřišel a zkouším to s přestávkami vlastně do ted.

Můj problém bude v několika věcech, které ovšem s kvalitou hry mnoho společného nemají a do doby, než jsem hru zahrál, jsem o nich vlastně ani nevěděl:

1) Nemám rád hraní za comiksového hrdinu a zvláštní averzi mám obzvlášť proti Batmanovi.
2) Burtonovský styl, jenž ve mě hra evokuje mám rád pouze ve filmové podání, nikoli herním.
3) Nemám rád okaté konzoloidní porty na PC, kde chci a baví mě hrát na klávesnici a myši a nikoli s joypadem. S Batmanem je joypad takřka povinností..


Přiznávám, že pod vlivem těchto negativ, jde objektivně hodnotit Batmana trochu těžko, přesto po otestování s joypadem Cyborg od Saiteku a urputné snahy najít tu recenzemi a názory slíbenou skvělou hratelnost musím smutně konstatovat, že jsem na nic nepřišel, že na Batmanův stealth vyloženě nejsem (mnohem raději MGS a Snakea) a pokus o rambo styl selhal také, jelikož mi Batman v rvačce pěstmi, prostě nepřijde tolik cool, snad díky jeho, mám-li to říct hnusně - přehnané "maškarádě"..

Ač uznávám zajímavost a originalitu téhle hry, musím suše říct - mě to nějak nechytlo:-/..

Pro: zajímavost a originalita herní koncepce, grafika, zpracování

Proti: Pro mě jako konzolistu, je k dispozici možná daleko více obdobných her, což je právě ten problém. Batman coby hrdina TPS hry pro PC, mě není dostatečným zadostiučiněním. Koncepce a způsob pak příliš vybočuje z mé představy v zábavnou hru.

-12 +12 −24

Crysis

  • PC 80
Já si Crisis užil. Užil jsem si grafiku, užil jsem si výhody svého nano suitu, užil jsem si akci a stejně tak, jako hlavní hru, jsem si užil i datadisk.

I přes některé momenty, kde jsem se sám sebe ptal, proč to vlastně hraju, jsem se pokaždé dostal do pasáže, kde jsem si dovedl sám odpovědět.

Crisis at chceme nebo ne, byl hodně dobrou akcí (dle mého neporovnatelně oproti Far-Cry) a naprosto špičkově vypadající hrou v pochopitelném hávu obrovského hype..

Pro: technologie hry, oblek, délka hry, prostředí, příjemná hratelnost

Proti: občas stereotyp, několik veeeelmi špatných misí, nevyladěné možnosti nanosuitu

+8 +10 −2

Wolfenstein

  • PC 90
Dle mého vynikající hra, která své kvality předvádí až postupným hraním, navíc skutečně s jistým puncem vyjímečnosti starého Wolfensteina, s jistým vlastním osobitým kouzlem, jež mi bylo v tomto případě opravdu sympatické a milé.

Ta hra se jako drsná střílečka vyložit nedá, spíše jako arkádovité střílení, kde temná a těžká atmosféra je stále prosvětlena něčím pozitivním. Atmosféra města a skrytých NPC postav i postupná přeměna mi přišla jako základní poznávací znamení této hry..Veil a líbivé zbraně s upgrady pak kvalitu jen podtrhly..

Osobně mě hra nesmírně zaujala, pro svoje kouzlo..Jen škoda, že k tomu kouzlu je potřeba se probít..

Pro: sympatické kouzlo hry, zbraně, upgrady, město, veil, líbivá grafika, poklady, postupná přeměna města, do něhož tak nějak časem hry patřím..

Proti: kromě pomalého rozjezdu, jsem žádné proti nenašel..

+7 +12 −5

Daikatana

  • PC 80
Spousta vývoje a slibů ano, ale hra na 60% rozhodně ne..

Pokud bych si odmyslel bublinu J. Romera, čekání a ty kecy a soustředil se na věc nezaujatě, nehodnotil bych Daikatanu nikdy tak nízko.. Daikatana v samotném testu trpěla především z prvního dojmu hraní, z první epizody, která byla skutečně, ale skutečně naprosto otřesná..Kovové žabičky, deštivé počasí v nejiném než zeleném prostředí bez ničeho..Vyloženě jako provokace vývojáře.

Pokud vezmu ovšem takovou sérii Halo, v každém díle bych našel alespon 5 misí, které svou kvalitou jdou ještě pod úroven kvality 1. epizody Daikatany a přesto o nich koluje nezlomná pověst spásy Xboxu a nejlepších her všech dob za ještě vydatnějšího HYPE od vývojáře.

Osobně jsem Daikatanu dohrál a nevzpomínám na ní tolik s opovržením, jako spíš s údivem nad neuvěřitelně propracovaným designem každého detailu hry, po okamžitém skončení 1. epizody. Jestli Romera za něco pochválit, tak rozhodně tedy za jeho ukázkové nadání v level-designu, to co totiž Daikatana předvedla po tom počátečním úletu, vzpomenme si všichni, kdo se tam dostal, bylo vážně nevídané. O to víc to nikdo moc nechápal, proč to nemohlo být hned, že?

Pro: opravdu nádherný design, který po 1. epizodě, nadzvedával celou hru, natažená délka hry, zbraně po 1. epizodě

Proti: AI sidekicků, příšerná 1. epizoda a...Dál už to znaj asi všichni

+19

Quake II

  • PC 100
Rozhodně snad nejpamětnější FPS, jakou jsem kdy hrál. Quake 2 má pro mě vyšší hodnotu než všechny Half-Lify dohromady a tak k němu budu zákonnitě i přistupovat.

Už recenze 1. Kváka časopisu Score a Level nastínily, kam se jejich příští verdikty pro sérii Quake budou ubírat, takže zatímco si Score požitek s Quakeho 2 hýčkalo, v Levelu už to tak vítězně nevypadalo. A v podstatě celou dobu tvůrčí činnosti firmy Id se trh a kritika v tomto štěpí na dva díly. Jeden jejich hry bezmezně miluje, druhý v nich ono kouzlo tolik anebo i absolutně - nevidí.

Pro mě je Quake 2 zábavou v nejčistší formě, jedna z mála FPS, kterou jsem měl prolezlou ve všech koutech, kde s každou další místností hry jsem šel najisto nejen k aktuálnímu cíli, ale i k jednotlivým nepřátelům tak, abych je co nejefektivnější formou popravil..A to od začátku hry, do jejího posledního sladkého videa. Tolik mě ta hra bavila. A nestál za tím příběh (i když ta prachbídná myšlenka ztroskotance a zbloudilce na planetě stroggů, vůbec špatná nebyla), ani úkoly, ani nic hlubšího..

Hra mě dostala svým tempem, dynamikou, vynikajícími zbraněmi a vyvážením mezi nimi, kdy každá měla specifické využití pro specifického nepřítele, každý ze senzačních protivníků tak potřeboval jiný způsob taktiky, každý z protivníků byla tak úplně jiná zkušenost. Byla to poslední hra, kterou jsem na svém Pentiu 200 s Voodoo 2 bez problému rozjel..Pozdější Unreal takové štěstí neměl..Přesto mě nikdy tolik nebavil, jako Kvák..Kvák 2 je mistrovsky zvládlá akce, která dělá jen čest svému prvnímu dílu a ted, ze zpětného pohledu několika let, musím prohlásit..Že mi quake 2 stále připadá jako moderní hra, se spádem drsné akce, byť, v "trochu" již zaprášeném kabátku:-)..

Každopádně milník mého hraní a vzpomínka skutečně - na vždycky..

Pro: zbraně a s nimi rozdílné taktizování (tohle nikdo jako Id Software neumí), dynamika hry, nepřátelé, drsné ozvučení, atmosféra, brutalita, multák, "techno" design prostředí mě osobně sednul a samozřejmě revoluční engine své doby..

Proti: Někdo řekne nápady, ale jen ten co nechápe a nechce chápat podstatu Id Sofťáckých her..

+23

F.E.A.R.

  • PC 50
Přesně patřím do opačného tábora hráčů této hry. Nikdy jsem nepochopil revolučnost a vyjímečnost FEARU, nikdy jsem nesympatizoval s "lehkým" a plovoucím pohybem v této hře a ve většině her od Monolithu, nikdy jsem "neuvěřil" hororovým prokladům téhle hry. Pravdou je, že má FEAR především zdaleka jeden z nejhorších level-designů (ještě společně se sérií Halo) všech dob, pokud hovoříme o TOP tituly..Něco tak nudného a ubíjejícího jsem fakt u teda, jakože kvalitní hry, dlouho nezažil..

Kde FEAR překvapuje, jsou pak výborné přestřelky a některé hororové momenty. Příběh je podáván velmi nepoddajnou a nezáživnou formou, o tom jestli je dobrý nebo není, tak vlastně ani nedokážu spekulovat, jelikož jsem ho circa od poloviny hry přestal kompletně sledovat..

Jinými slovy, abych vnímal atmosféru a špičkovost hry jako druhý tábor sympatizantů, musel bych bez ztráty pozornosti ke hře přejít přes děsný design levelů, přes design nepřátel, přes design zbraní, přes rozpohybování hl. postavy, přes nedotažený design lekacích částí, jež se tak míjí svým vytouženým účinkem..Což moc dobře nejde, že?..V závěru tak tato hra, u mě rozhodně nemá šanci..50% (snad jen za ty přestřelky)

Pro: přestřelky, některé lepší momenty, pokud bych měl vůli sledovat, tak se o FEARU tvrdí, že má dobrý příběh..

Proti: design všeho..A k čemu je mi pak dobrá grafika, když je celá hra šedá, že?..

+9 +15 −6

Borderlands

  • PC 90
Borderlands jsem spustil jen na zkoušku, jen na plánované 2 hodinky maximálně, abych se zřejmě ujistil, že toto nebude nic pro mě. A světe div se.. Nakonec jsem u toho, ke svému vlastnímu překvapení, strávil čtvrt roku..

Hra mi totiž dala vzpomenout na staré časy hraní, kdy mi tak nějak, vzhledem ke hře, ještě stálo za to, věnovat jí spoustu času a klidně i v opakovaném hraní. Borderlands je tak jednou z minima nových her, které tuto motivaci (v mém případě), přinášejí také a to přímo v nezapomenutelné míře. Snad za to může nedostatek podobných her v posledních letech, nedostatečně motivující složka k opakovanému hraní nebo mé rozhořšení nad Falloutem 3, od něhož jsem čekal barvu a nadsázku podobnou právě v Borderlandu.

Borderlands, ač je jeho téma absolutně jiné, svým RPG způsobem ve stylu Diabla prostě baví. Hromada zbraní, kde každá další zbraň tzv. "za rohem", může znamenat trojnásobnou zkázu v ničení, než ta momentálně nejsilnější bouchačka se kterou se zrovna promenáduju krajinou..O tom Borderlands i v jádru jsou. O požitku ze střílení, o silnějších a silnějších zbraních, kterými, ve FPS režimu a dokonalém "kresleném" grafickém hávu, rozstřílím tím nejnechutnějším způsobem skvadru veskrze pološílených obyvatel v místní prapodivné planetě..

A nepřestává to kupodivu bavit a nepřestává..V mém případě, dokonce ani po druhé ne...

Pro: Poloretardovaní nájezdníci, grafika, styl, zábava, atmosféra, zvuk, brutalita, motivace hrát dál a především zbraně...Hodně zbraní....

Proti: Závěr hry, vozidlo neznajíc fyzikální zákony, obrovské dělo vozidla má obvykle menší dopad na nepřátelovo zdraví, než ta nejubožejší pistolka hry, zbraně mohly být i zajímavější, NPC postav pak víc a hlášky "rozkošných" robůtků...kapitola sama o sobě:-/

+20 +21 −1

Doom 3

  • PC 95
Dle mnohých jde o rozporuplnou hru, která nesplnila očekávání. Uznávám, že ve své době bylo pro hry obecné měřítko kvalit kapku odlišnější než předvedl Doom 3, nicméně to by nebyl ID Software, aby nešel svou vlastní, letitou, praxí a zkušenostmi vyšlapanou cestičkou..

Ta hra je skvělá. Nejde v ní o propracované skripty, otevřený svět, o originální nápady a rozmanité prostředí. Tomu Id nikdy příliš neholdoval a po pravdě, v mém případě ani nemusel. Id, jako zakladatel žánru přesně ví, co k dobré zábavě stačí. Sázka na vybalancovanost zbraní, dynamiku a atmosféru, neuvěřitelné a vlastnostmi rozmanité nepřátele jako z nejhnusnější noční můry, co nejdrsnější ozvučení a revoluční engine. V tomto je Doom 3 opět tou nejkrystaličtější esencí od firmy Id, hrou, opepřenou tentokráte navíc ještě o hororový prvek.

A co na tom, že je hra po čase předvídatelná, prostředí stereotypní, interiéry po čase skličující a nápady mimo fantastických přestřelek takřka nulové.. Jako všechny hry od Idu i Doom 3 stojí na jednoduchých principech kvality těch nejstarších her a světe div se, funguje to a baví to. Doom 3 je jednoduchost, moderní retro hra, která se zpětně a vzhledem k okolnostem firmy nedá hodnotit jako propadák. Zpětně jí beru jako pořádný grafický hororový nářez, co mi málem strhl repráky, ve kterém hustá atmosféra blížícího se pekla neustále gradovala po celou dobu hraní a pak když peklo konečně přišlo, Doom 3 nezklamal a předvedl ho v plné parádě, jak se sluší a patří.

V jedné větě hra, co dala zapomenout na všechny zesložitělé Half-Lify a Far Crye, aby ukázala, že po staru to stále jde a koneckonců, může to být i zábavnější..

Pro: geniální vybalancovanost zbraní a nepřátel, osobitá image v podstatě retro hry, dynamika přestřelek, návrh nepřátel, nezapomenutelné ozvučení, na svou dobu revoluční engine, hororový prvek, bez bugů, pocit blížícího se pekla a samotné peklo.

Proti: Snad to chtělo opravdu různorodější design prostředí, aneb tam kde quake 3 exceloval, Doom 3 šel s kvalitou dolů. Pro mnohé bez nápadu a originality.

+24 +26 −2

Cryostasis

  • PC 95
Také nechápu opomíjení této hry. Dle mého jeden z nejlepších survival fps hororů, naprosto netradiční, netuctová a přitom špičková mrazivá hra, jejíž kvality jsou bohužel sráženy brutálními HW nároky a svou přílišnou odlišností od "módních" titulů a značek.

Pokud ovšem mám hodnotit čistě kvality hry, hodnotím téměř absolutně. Cryostasis nemá chybu. Nejen, že překvapuje těžkou skličující atmosférou, "těžkým" a pomalým tempem celé hry a okázalou originalitou, překvapuje především tím, že i tak může jít o královskou zábavu a hru, ježto bychom přehlížet rozhodně neměli.

Pro: Hutná, mrazivá a skličující atmosféra, originalita, flashbacky, délka, PhysX, podávání výborného příběhu a celková rapidní odlišnost od všeho

Proti: HW nároky a pro mnohé zřejmě extra pomalý rozjezd a celkově "zabržděný" způsob hry.

+21

Call of Duty: Modern Warfare 2

  • PC 70
Oproti předešlému dílu jsem se nebavil takřka vůbec. Grafika, na svou dobu v jedničce skvělá, se v 2. dílu takřka nezměnila, náplń, v 1. díle originalitou bezkonkurenční, šla v dvojce vážně, ale vážně do kopru..

Téměř vše v MW2 bylo totiž k vidění i někde jinde..Masakr civilistů byl jako vystřižený z Kanea a Lynche, sněžné skůtry zase z No One Lives Forever či jiných bondovek, útěk, jako z Mirrors Edge (byť vzdáleně). Jedinou světlou misi považuju záchranu Priceho a první momenty hry na cliffhangera..

Celkově je hra strašně rozporuplná. Laťka nasazená jedničkou rozhodně překonána nebyla ba co víc, kvalita v singlu šla rapidně dolů. A když už člověk myslí, jo, super, teď se to konečně rozjelo, teď to bude pořádná jízda, ... - nějak to pokaždé příliš rychle opadne a jsme zase zpátky v onom Seriousu Samovi...Ech..Vlastně pardon..V Modern Warfare 2:-/.

Pro: Některé extra vydařené momenty, marketing..

Proti: Délka singlu, opotřebovaná grafika, v mém případě okoukaná náplň a "rambo" styl, vrhá stín na značku MW.

+10 +12 −2

Far Cry 2

  • PC 45
Absolutně nudná a nezáživná hra schovaná pod slupkou grafické orgie a krásného pozlátka. Když tím člověk ovšem po chvilce prostoupí, zjistí, že hraje neskutečně rozvleklou, ubohou a nudnou hru. A je to škoda, potenciál to mělo velkej..(Stejně jako kdysi Daikatana)..

Pro: Grafika, prostředí, některé drobné detaily, do jisté míry přestřelky..

Proti: Veškerá náplň hry..

+6 +14 −8