Borderlands jsem spustil jen na zkoušku, jen na plánované 2 hodinky maximálně, abych se zřejmě ujistil, že toto nebude nic pro mě. A světe div se.. Nakonec jsem u toho, ke svému vlastnímu překvapení, strávil čtvrt roku..

Hra mi totiž dala vzpomenout na staré časy hraní, kdy mi tak nějak, vzhledem ke hře, ještě stálo za to, věnovat jí spoustu času a klidně i v opakovaném hraní. Borderlands je tak jednou z minima nových her, které tuto motivaci (v mém případě), přinášejí také a to přímo v nezapomenutelné míře. Snad za to může nedostatek podobných her v posledních letech, nedostatečně motivující složka k opakovanému hraní nebo mé rozhořšení nad Falloutem 3, od něhož jsem čekal barvu a nadsázku podobnou právě v Borderlandu.

Borderlands, ač je jeho téma absolutně jiné, svým RPG způsobem ve stylu Diabla prostě baví. Hromada zbraní, kde každá další zbraň tzv. "za rohem", může znamenat trojnásobnou zkázu v ničení, než ta momentálně nejsilnější bouchačka se kterou se zrovna promenáduju krajinou..O tom Borderlands i v jádru jsou. O požitku ze střílení, o silnějších a silnějších zbraních, kterými, ve FPS režimu a dokonalém "kresleném" grafickém hávu, rozstřílím tím nejnechutnějším způsobem skvadru veskrze pološílených obyvatel v místní prapodivné planetě..

A nepřestává to kupodivu bavit a nepřestává..V mém případě, dokonce ani po druhé ne...