Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Drekt

Drekt

Drekt Amens / 109 let / DH Master 2018 a 2019 / Brno

Komentáře

< >

Half-Life: Alyx

  • PC 90
Na nový Half-Life se čekalo nejen tak dlouho, až o tom začaly vznikat memy, ale dokonce tak dlouho, až i ty memy přestaly být vtipné. Dalo se tedy předpokládat, že Valve se značkou čeká, na příležitost, kdy bude moci posunout herní zážitek na zcela novou úroveň, s příchodem VR se jim to skutečně podařilo!

Half-Life: Alyx jsem zadal jako nejočekávanější hru roku 2020, a mé očekávání naprosto splnila. Obvykle rozjíždím headset jen jednou týdně na pár hodin, protože VR není tak návykové a člověk běžně nevydrží hrát celý den, ale po vydání Alyx jsem od vydání nadšeně spouštěl každý večer.

Hned na začátku vás příjemně překvapí, jak je vše oproti jiným VR hrám odladěné. Interagovat můžete téměř se vším, a problému s tím obvykle spojených je zde vážně minumum. Žádné nastavování výšky apod, a přesto vše funguje, jak má, a nemáte žádný problém něco chytnou, nebo schovat za zády.

Na začátku dostanete Gravity Gloves, což je vychytávka zrozená přímo pro VR. Přitáhnout si s nimi můžete na dálku jakýkoli menší předmět, což působí nejen Jediovsky skvěle, ale taky se díky tomu nemusíte pořád pro něco ohýbat, nebo natahovat, takže na ně brzy nedáte dopustit.

Dále máte po ruce všestrannou hackovací udělátko Alyx™, díky kterému si můžete hrát na elektrikáře, nebo odemykat Combinovské zásobárny v podobě 3D puzzlů podobné těm v Toran.

Střelný arzenál je poněkud slabší, vystačit vám musí pistol, brokovnice, samopal a dva typy granátů. Zbraně jde ale vylepšovat, takže i prvotní pistolku můžete pořádně vytunit a zabíjet s ní i nejtužší nepřátelé. K vylepšení musíte sbírat Resins, které jsou různě poschovávané po lokacích, což vás společně s hledáním nábojů vede k jejich většímu prozkoumávání a prohrabávání.

Obtížnost se mi občas zdála nevyvážená, někteří nepřátelé nepředstavovali žádný problém a dávali vám spoustu času prostě jim jen uhnout do strany, s vojáky to už bylo mnohonásobně tužší (každopádně pořád by byl nějaký ten nonVR mód obtížnostně hra pro mimina).

Co se technického zpracování týče, hned na začátku mě hra kupodivu upozornila že nesplňuji základní požadavky (nějak jsem zaspal dobu kdy 8 GB RAM je již nedostatečných), přesto běžela hned od začátku krásně. Po updatu 1.1 mě sice začala degradovat textury, což předtím nedělala, ale i tak běžela plynule a žádný pády, nebo jiný problém jsem nezaznamenal. (EDIT: A zrovna se dívám že vyšel update 1.2, který tohle opravuje, takže i podpora skvělá)

Poslední kapitoly byly Half-Lifovsky epické, až si u toho vzpomenete na nejlepší momenty předchozích dílů. A ano, konec opravdu navazuje na konec epizody 2, a jestli přímo nepotvrzuje, minimálně nabádá k pokračování.

V souhrnu Alyx není až tak převratně originální hra. Vše, co používá jsem už viděl v jiných VR titulech, ale rozhodně to byl nejucelenější zážitek s kombinací těch nejvhodnějších známých mechanik pro VR, odladěná tak jak nebývá zvykem. Aktuálně VR Top!
+43

Frostpunk

  • PC 75
This War of Mine, ve větším měřítku, kdy nezajišťujete jen přežití pár lidí, ale stovek obyvatel celého "Frostpunkového" města.

I když jsem si jí vybral do Herní Výzvy, nějaké veselé "Zimní radovánky" to zrovna nebyli. V podmínkách jdoucích až do -150 °C hodně lidí chytne omrzliny, a vy pak musíte třeba amputovat a pak vyrábět prostetické končetiny, nebo zapřáhnout děti do práce, protože je málo dělníků.

Hraje se to docela pěkně, čas jde zrychlovat, což se často hodí, jinak bych se unudil čekáním, jen ke konci jsem měl jen trochu problém rozlišit v přeplněném městě která budovat je která.

Když se zima stupňuje, lidé ztrácí naději a nezbude vám nic jiného než kontrolovat lidi nastolením totalismu, nebo prosazením vlastního náboženství. Ale nějaké těžké morální rozhodnutí jsem tu oproti This War of Mine neviděl. Na konci vám sice hra připomene, co všechno jste udělali, a snaží se ve vás vyvolat vinu otázkou, jestli to vážně stalo za záchranu skoro celého města, ale jo, stálo :D
+22

Sara Is Missing

  • Android 65
Pokud jste v posledních dnech potkali v brněnské MHD podezřelou osobu, jak prolézá v telefonu sms zprávy a galerie, které očividně nejsou jeho, dost možná jsem to byl já plnící "Neseď doma" Herní Výzvy 2020.

Nevybral jsem si pro to nic jiného než hru, která položila základy mobilním hororovým lock phone mystery games. I když jich už pár za sebou mám, tohle byla první, kterou jsem hrál tak jak byla zamýšlena – na mobilním telefonu. To trochu přidává na atmosféře skutečného procházení "nalezeného" mobilu.

Ačkoli se jedná jen o takový proof of concept, na první pohled to nepoznáte a působí stejně kvalitně jako navazující SIMULACRA. Že je to freeware se odráží pouze na kratší délce a menší možnosti nějak ovlivnit příběh.

Konce existují jen tři a o všech vlastně rozhodne pouze poslední rozhodnutí. Příběh nic převratného a také zde chybí nějaké logické puzzly, takže dohrání nepředstavuje moc velký problém.

I tak jsem si čtení zpráv celkem užil a ačkoli bych nováčkům doporučil spíše již zmíněnou SIMULACRU, pokud se bude líbit ta, zachraňte prosím i Sáru.
+23

Circuits

  • PC 50
Minulou Herní Výzvu jsem si hrál na malíře ve Passpartout: The Starving Artist a letos jsem si pro změnu vyzkoušel, jaké je to být "hudební skladatel"! Stejně jako u malování, i tady postrádám jakýkoli talent a dělá mi problém rozlišit správné notové tóniny, takže to pro mě výzva opravdu byla :D Naštěstí hra obsahuje i nápovědy, s kterými to nakonec zvládne i hluchý, pokud umí alespoň trochu hrát Logik.

K ruce máte spoustu hudebních úryvků a vaším úkolem je jejich správné seřazení, aby dohromady dali konečnou skladbu. Můžete zde překlikávat mezi třemi různými hudebními vrstvy, takže se to naštěstí neplete dohromady (až na poslední dva levely) a celkový výsledek si tak můžete pustit až na konec a být sami překvapeni, co kombinací vrstev nakonec vzniklo.

Hudební žánr mi však do noty příliš nepadl, první levely mi spíše jen trhaly uši, ale v dalších se to výrazně zlepší, i když nic hudebně převratného asi nečekejte. Celkově tedy taková zajímavá hříčka, pokud si chcete vyzkoušet "tvoření hudby", ale osobně mě to až tolik nebralo.
+12

South Park: Phone Destroyer

  • Android 40
Už jednou jsem zmiňoval, že Freemium isnt Free je jedním z mých nejoblíbenějších kritik herního průmyslu mobilních her. Takže když jsem si všiml, že South Park sám vkročil do těchto vod, musel jsem hned vyzkoušet, jak se jim samotným podařilo po té kritice hru zpracovat!

A narovinu musím říct, že jsem velmi zklamán, hra využívá všeho, co samotní autoři v dílu kritizovali, snad jen kromě "nutnosti" skutečně ve hře platit – všechny karty se dají teoreticky vysloužit ztrátou tisíce hodin repetitivního gameplaye ve hře, takže to teoreticky nemusí být pay2win, jen reálné je.

Už jsem se chtěl v tomto komentáři velmi silně obořit do autorů, že umí jenom kritizovat, ale když na to přijde, sami využívají stejných technik. Ale při přidávání hry jsem si všiml, že sami k ní byli jen přizvání k nějaké konzultaci příběhu, ale vše vlastně měl pod palcem Ubisoft, a ten už stejně nesnáší všichni, takže jejich podlé praktiky nemusím ani komentovat.

Co se obtížnosti týče, je velmi nevyvážená. Zpočátku je vše tak jednoduché až je to nuda, a vyhráváte i s prstem v nosu, ale ke konci najednou nečekaně obtížnost zvýší natolik, že jí nejspíš ani s aktuálně vlastněnými karty nebudete schopni zvládnout. To vám asi už autoři dávají na jevo, že byste měli za hru začít platit.

Příběhově je hra plná narážek na vtipy a situace ze South Parku, ale nějaké nové vtipy nečekejte. No pak je tady PvP, které je zábava jen dokud se nedostanete na úroveň platících hráčů, a proti kartám o několik levelů vyšším už nejde moc žádná strategie vymyslet.

Takže nakonec velké zklamání, které jen kopíruje, nepřináší nic nového a zabaví na pár hodin, a rychle se pak omrzí.
+13

Fahrenheit

  • PC 65
Fahrenheit se snaží být filmová hra, ale na Oskara by to opravdu nebylo. Zezačátku nudí, a ke konci je zas až moc přehnaný.

Osobně mě ty wtf momenty ani tak nevadili (až na tu nekrofilní scénu, rly? :D), spíše u hry ke konci držely a neustále jsem čekal co za blbost přijde dál, jestli přiletí mimozemšťani a zachrání den, nebo se Lucas probere, a zjistí, že byl celou dobu v Matrixu.

Ovládáte hned tři hlavní postavy, dva policisty a jednoho podezřelého, což je typický střed zájmu, a občas sem nevěděl, jestli to nemám schválně někomu kazit, abych druhou stranu zvýhodnil.

Gameplayem neurazí, i když lepší byl asi ve své době, dnes už mi dost věcí vadilo. Mezi hlavní akční scény a mačkání 8 různých kláves. Ono by to nebyl špatný nápad, kdyby to tam nebylo až tak často, že se to velmi rychle omrzí.

Nejen že jsou akční scény poměrně dlouhé a kvůli soustředění na klávesy si je nemůžete pořádně užít, ale tímto způsobem něco rozhodujete neustále od baseballového zápasu až po zazpívání písničky. Občas to jen vystřídá zběsilé mačkání kláves, ale to není o moc lepší.

Trošku víc jsem čekal i od udržování stresové hodnoty postav, doufal jsem, že to bude mít trochu větší efekt na hru. Existují tři různé konce, ale všechny můžete získat v posledních minutách, a tak na způsobu průchodem hry moc nezáleží.

Nakonec takový meh, Fahrenheit není úplně špatný, ale čekal jsem něj více.
+21

Accounting

  • PC 85
Najit do Herní výzvy 2019 skutečně humornou hru není žádná sranda. Naštěstí mě s přechodem na VR zachránila vtipná The Lab, nebo Aperture Hand Lab, ale jako nejzábavnější VR hrou zdarma u mě absolutně vyhrál právě Accounting, čemuž nejspíš budete sami věřit, jakmile si zjistíte, že za ním stojí autor Dr. Langeskov, The Tiger, and The Terribly Cursed Emerald: A Whirlwind Heist a co-autor seriálu Rick and Morty.

Samotné VR provedení je zde naprostý klíč, a vše je zvládnuto bravůrně na herní ploše 2x1.5 metru. Nutno podotknout, že jsem zatím hrál asi jen deset VR her, ale tato mi z nich přišla nejvíce pohlcující zážitek, však jsem u ní poprvé zapomněl i na zábrany a třískl ovladačem o skříň :D

Grafika jednoduchá, ale líbivá a celou dobu na vás neustále někdo mluví, což vás opravdu vtáhne do děje. Co ve hře udělat je vždy celkem jednoznačné, proletět jí můžete vmžiku, ale větší sranda je poslouchat všechny dlouhé monology až do konce. A to je teprve zážitek stát několik minut trapně s nožem v ruce a provinile čekat, než se postava vykecá :d

Takže pokud VR máte, nebo až ho někdy budete mít, nezapomeňte Accounting je prostě must-play klenot zdarma. A pokud se zalíbí, je tady ještě lepší, placená verze Accounting+.
+9

Humanity Must Perish

  • Android 55
Humanity Must Perish má zajímavou zápletku. Vědci vytvořili program tak výkonný, že dokáže vypočítat budoucnost Země. Osud je nezvratný – Země zanikne a jediný způsob, jak tomu zabránit je vymýcení lidstva. Ač se v průběhu let zvyšuje výpočetní výkon do neuvěřitelných hodnot a do programu pumpují veškerá existující data – odpověď se nikdy nemění.

Protagonistkou příběhu je Kyuu, nejnovější verze této umělé inteligence umístěná do androidního těla. Profesor, jí vytvořil za jediným účelem – poslat na jeden den mezi lidstvo, s absurdní vírou, že pokud místo surových dat, zažije skutečnou interakci s lidskou rasou, může to změnit její rozhodnutí.

Po slibném začátku je Kyuu propuštěna na svět a začíná řada proměnlivě vtipných setkání, kde hlavní zápletkou je vždy střet chladně logického stroje s iracionálními lidmi, kteří si myslí, že je obyčejná školačka. Občas je to fajn, občas jde vidět značný úpadek příběhu na přihlouplou komedii pro weeby. Na konci dne je vám dáno první a jediné rozhodnutí za celou hru – zničit nebo nezničit lidstvo.

Zatímco konec prvního rozhodnutí je celkem povedený a považuji ho za true end, druhé nedává smysl a postrádá koherenci logického stoje, jimž by protagonistka měla být. A tak místo konce světa uvidíte alespoň nafanservírovanou cosplay scénku s protagonistkou a její novou kamarádkou.

Humanity Must Perish má zajímavou zápletku. Začátek a jeden z konců je povedený, ale zbytek celkově považuji za fanservise joke, a mnohem raději bych viděl podobné zpracování, které se ale bude brát vážně.
+11

Twilight Struggle

  • PC 85
Snad nejvhodnější kandidát pro kategorii "Historie se opakuje" Herní výzvy 2019. Nejen že vyhrál řadu ocenění o nejlepší deskovou hru roku, ale zároveň naučí o historických událostech v letech 1945–1989 více než hodiny dějepisu na českých školách, kde je tohle téma často vynecháváno, takže mají mnozí stejně jako já z tohoto období neúplné znalosti.

Jako jedna ze dvou velmocí se snažíte v zemích po celém světě získat větší vliv, než soupeř. Veškeré herní mechaniky se snaží co nejvíce napodobit skutečnou historii. Nejvíce v herních kartách, ale třeba i v takových detailech, jakože hráč USSR vždy začíná což dělá jeho herní styl mnohem agresivnější, zatímco US kvůli tomu musí hrát spíše reaktivně. Nebo tím, že má USSR větší výhodu v ranné válce, zatímco US ve válce pozdní.

PC verze obsahuje i tutoriál a hru proti AI, což začátečníkům doporučuji jako první, protože hra je dosti komplikovaná, zvláště na první hraní. Poté už se můžete vrhnout na online zápasy, kde oproti většině digitálních verzích deskovek i ke dnešnímu dni existují aktivní hráči.

Problémem však může být, že už jsou natolik zkušení, že zakládají hry s časovým limitem 45-90 minut na hru, což vám, než se jako nováčci rozkoukáte asi stačit nebude. Doporučoval bych první minimálně 3 hodiny na hráče, i když to obvykle dohrajete i dříve, protože vás rozseká už v rané válce.

Na samotném zdigitalizováním hry není moc co vytknout, snad jen proti tahům, které automaticky vedou k vaší prohře. Čekal bych tady nějaké vyskakovací okno: „Tímto automaticky prohraješ voe, fakt chceš spáchat sebevraždu?“, ale místo toho jste varování jen malým, snadno přehlédnutelným textem, takže se mi několikrát stalo, že jsem snížil defcon na jedničku z pouhé nepozornosti. A nezvratně prohrát celou několikahodinovou hru jen kvůli takové chybce opravdu naštve. I přesto však doporučuji, a stále se k Twilight Struggle vracím.
+11

Yoku’s Island Express

  • PC 90
Zrovna nedávno jsem si říkal, že pinball není moc zábavná hra a potřeboval by něco víc než jen snahu nahrát co nejvyšší skóre. A pak si pustím Yoku’s Island Express, a žasnu nad geniálním propojením pinballu s plošinovkou a metroidvanií. A nejde jen o nějaký experiment, vše skutečně funguje jak má a bude vás skvěle bavit.

I přes to že hra odpočinková/relaxační a dohrajete jí za pár hodin, nabízí spoustu sběratelských achivementů, které představují výzvu, ale zároveň tak nějak víte, co musíte udělat a dají se splnit i bez nějakých návodů. Proto jsem si jí také vybral jako ideální hru do Lovce trofejí Herní výzvy 2019.

I grafika a hudba je pěkná, vlastně nemám skoro co vytknout, snad kromě toho, že bych chtěl víc :D Dohrál jsem totiž na 100 %, ale stále jsem se toho nenabažil dostatečně :d
+12

The Last of Us

  • PS4 75
Tak jsem navštívil svět přeceňovaných mainstreamových PlayStation klenetů, a do Herní výzvy dohrál hru, které podle wikipedie dostala nejméně 20 ocenění za hru roku 2013! Ten overrating je však hře spíše na škodu, protože jsem od ní čekal mnohem více, než může skutečně nabídnout.

Gameplay je fajn, ale nic převratného. Postavy jsou celkem fajn, ale zas nějaký speciální vztah jsem si k nim nevytvořil. Příběh je fajn, ale některé pasáže mi přišli spíše zbytečné. A konec je zajímavý, určitě nechává prostor k zamyšlení, ale jiná díla už něco podobného zpracovali mnohem lépe.

Last of Us je určitě povedený nadprůměr bez nějakých zásadních nedostatků, ale stejně bych jí doporučil spíše jen casual hráčům, na které je vlastně i cílená vzhledem k tomu že vyšla jen na PS. Pokud si ale myslíte, že právě kvůli takovým hrám se vyplatí konzoly kupovat, věřte že vážně ne a o nic závratného nepřicházíte.
+24 +28 −4

Clustertruck

  • PC 90
Clustertruck je originální adrenalinový nářez na zádech kamionů, který vypadá dobře už na první pohled, ale hraje se ještě líp.

Skákání po kamionech je zábavné, nadmíru jsem si celou hru užil, ale nestojí to jen na zajímavém nápadu, ale i skvělém level designu, který neustále překvapuje novými prvky, občas si udělá v dobrém smyslu slova srandu z hráče, ale většinou ho hlavně pobaví zajímavými nápady.

Kromě obyčejného skákání tu máte i řadu pohybových a speciálních abilitek, které se mi hodí do výzvy "hrátky s časem", jako zpomalení či zastavení času, nebo dokonce i převzatá SUPERHOT schopnost, kde se čas hýbe, jen pokud se hýbete vy.

Já osobně hru projel hlavně právě se zpomalováním času, později se zastavením kamionů, a double jumpem, který se mi hodil nejvíce krát, a taky umožnil proskákat některé levely tak rychle, že jsem i Stevova highscore ducha nechával tak 5-20 sekund za sebou :D

Z pohybových schopností je tu krom dvojitého skoku i spoustu dalších možností, ale ty mi přišli na jedno brdo. Dash, teleport, jetpack či levitace dávají všechny téměř stejnou pohybovou výhodu jako zmíněný double jump, a je to tak spíš o tom, komu co sedne nejvíce.

Ještě mi teda chybí proskákat všechny levely bez schopností pro poslední achievement, projet nějaké komunitní levely, a sám si zkusit level editor, ale už teď bez ostychu doporučuji.
+10

Passpartout: The Starving Artist

  • PC 40
Když se občas dívám na moderní umění, říkám si: "Sakra, i když vůbec kreslit neumím, tohle bych dokázal taky!", proto mě možnost vyzkoušet si to jako Passpartout ve The Starving Artist hned zaujala a mám pro vás i připraveno hned několik ukázek svých děl!

Začátky byli docela krkolomné, do ruky dostanete jenom štětec a paletu barev. Později sice dostanete sprej (který mi byl naprosto k ničemu, protože z něj nic pořádného udělat nejde) a nakonec i stabilní pero, s kterým dokážete konečně udělat plynulé čáry. No ale i tak má i stupidní malování 20x více možností, tady si nemůžete ani vrátit tah, pokud něco zkazíte!!!

Navzdory limitací se mi však brzy podařilo kreslit zajímavé abstraktní obrazy (můj nejoblíbenější prodaný za 1000 euro, a asi druhý nejoblíbenější), s tímhle se mi podařilo se zadostiučiněním projít do druhého aktu.

Jenže pak se moje tvorba přestala líbit algoritmům pro porovnání kvality a já musel svůj styl výrazně změnit. Abych se dokázal prodávat dál a zalíbit se expresionistům, začal jsem kreslit čmáranice jako takhle. Tady mě to už přestávalo bavit – muset místo toho co chci sám kreslit, kreslit něco jen abych se zalíbil algoritmům.

Přes to jsem nakonec dokázal udělat kompromis a začal kreslit způsobem, který se zčásti líbilo mě i algoritmům (např. tohle). I tak pro mě byl konec spíše jen spása, že už to mám konečně za sebou.

Ačkoli toho všehovšudy hra moc nenabízí, vidím zde mnoho nenaplněného potencionálu. Hra očividně nemá někomu, kdo skutečně umí malovat co nabídnout. Vyžijí se tu spíše jen obyčejní lidé, co si to jen chtějí zkusit. Proto by mi přišlo mnohem víc příhodné, kdyby měla hra nějaké tutoriály, jak začít kresli. To by se tak z ní i člověk něco naučil, takhle je to bohužel jen plátno na vyblbnutí, než vás to přestane bavit.
+9

DISTRAINT

  • PC 60
Po světě chodí řada šmejdů, kteří vydělávají na neštěstí, hlouposti či důvěřivosti druhých. Je zřejmé, že toto je motivem hry DISTRAINT, mladý protagonista Price totiž buduje svou karieru jako jeden z nich – exekutor.

Ačkoli jsem si jistý, že i v tomhle povolání najdete spoustu hajzlů, Price není jeden z nich. Pouze dochází k dlužníkům a předává jim příkaz k vystěhování (nad čím nemá žádnou moc, kdyby to neudělal, nic by tím stejně nezměnil), ale přesto se kvůli tomu přesně jak psala Wrii v předchozím komentáři cítí k nepochopení hráče strašně špatně.

Tady vidím kámen úrazu celého motivu hry – autor se snažil vytvořit pro hru kladnou postavu, s kterou by se hráč, či on sám dokázal ztotožnit. A to navzdory tomu, že je to v nesouladu s tématem, který si sám vybral. Celá myšlenka a logika příběhu tak tímto padá, a z pro mě zajímavého tématu tak odbytě vytřískal sotva desetinu potenciálu.

I hratelností mě DISTRANT spíše zklamal. Většinu z dvouhodinového herního času jsem strávíte chozením sem a tam a jen co najdete nějaký předmět, většinou ho použijete hned o kus dále. Je zde sice i pár o trochu víc zajímavějších míst, ale mnohem spíš narazíte na jedno ze slepých míst, kde se zbytečně zaseknete.

Co se mi naopak líbilo bylo vizuální zpracování. Styl postav působí originálně, efekty vypadají hezky, celkově jde vidět, že na grafické stránce si dal autor záležet. Přesto hra zdaleka nedosáhla svého potencionálu a jak hratelností, tak příběhem je jen slabší odvar mnohem lepšího Silence of the Sleep.
+10

La-Mulana

  • PC 65
La-Mulana pro mě byla bezpochyby největší výzvou letošní Herní výzvy, a budete se divit – ne, nešlo o kategorii "Nervy z oceli", ale pouze hru, která vyšla v měsíc mé registrace na DH.

Celkově z ní mám hodně rozporuplné dojmy, a můj názor na ní se neustále měnil. Ze začátku mi přišla jako průměrná plošinovka, která ničím moc nevyniká. Vlastně jsem jí poprvé dropnul po dvaceti minutách a vrátil se k ní, až když mi nezbyla lepší alternativa, ke které by se mi chtělo psát komentář.

Na druhý pokus mě však už po pár hodinách nemírně chytla - obří ruiny, skládající se z více než 400 obrazovek, neustále objevování nových věcí, zajímavé hádanky, obtížné boss fighty a gameplay na kterém jde vidět, že se inspiroval i můj oblíbený Spelunky! V tuto chvílí by se moje hodnocení zabarvilo do zelena, jenže bohužel nic není dokonalé a o La-Mulaně to platí trojnásob.

I když je svět obrovský, velmi brzy se na něčem seknete, a sami nevíte, jestli je to hádanka, kterou můžete vyřešit, nebo vám k ní chybí nějaký jiný předmět. Naštěstí existuje rozsáhlá wikia, kterou sám doporučuji pravidelně používat, protože bez ní by hru dohrál snad jen masochista.

Když se totiž po dlouhé frustraci kouknete na správné řešení nějaké pozdější hádanky, můžete jen koukat, jak jste na něco tak šíleného měli sakra přijít! :G Ano, technicky existují pro každou hádanku nějaké oltáře s textem, který lehce napoví, jak jí vyřešit, problém je, že nejsou blízko skutečného umístění hádanky, ale klidně i v jiné lokaci, ve které jste byli několik hodin předtím, a můžu vám garantovat, že s tím, kolik takových oltářů všude je, jste na jeho text už dávno zapomněli...

Další problém je, že každá akce může odemknout nějaké dveře v kterékoli lokaci, a pokud se nekouknete na wiki, co odemyká co, a jako já jdete už na jistotu, čeká vás směšně velké množství procházení celého herního světa pořád dokola a hledáním toho, co se kde změnilo. Pokud vám to přijde jako přijatelné, vězte, že už takhle mě celé dohrání zabralo 45 hodin, a pokud bych nepoužíval wiki, odhadovanou herní dobu bych ztrojnásobil.

Slabší povahy ať se tedy rozhodně vyhnou La-Mulaně obloukem, ale ani hardcore hráčům nemůžu s čistým svědomím doporučit. Ano, dohrát tento kousek je skutečně výzva na kterou rozhodně nezapomenete, ale existují i mnohem lepší alternativy, které nenutí neustále používat wiki, nebo naopak ztrácet nehorázné množství času.
+20

Nightmares from the Deep: The Cursed Heart

  • PC 50
Již v prvních minutách mi bylo jasná, že cílovka tady nejsem já, ale moje máma. Pokud si chce někdo stěžovat, že ve hrách není dostatek silných ženských hrdinek, asi naprosto opomenul tento žánr.

Velmi netradiční pro mě bylo i schéma „zachránit svoji dceru“, protože pokud si správně pamatuji, ještě nikdy jsem ve hře nehrál za něčí matku (tedy aspoň lidskou, nepočítám Shelter).

Všechno zezačátku smrdí odbytostí, animace jsou rezidentem tísnivého údolí, UI není moc uživatelsky příjemné, a videa jsou celá rozmazaná, ale nastavení na zvýšení kvality můžete hledat marně.

Co se nám dostává pak je už ale čistá a zábavná hidden object adventura, na kterou si nelze stěžovat. Hratelnost i mě samotnému přišla zábavná, a hlavně jsou tu různé variace, jak problémy řešit. Tedy pokud se seknete při hledání objektu, nebo na něj zrovna nemáte chuť, můžete celý proces prostě jen nahradit minihrou Mahjongu. Nebo můžete použít i nápovědu, díky čemuž se nikdy u ničeho na moc dlouho nezaseknete, což by potřebovala snad každá adventura.

Příběh občas nedává moc smysl, ale jindy je hezky dojemný (obzvlášť konec). A rozhodně pak po dohrání nepřehlédněte i bonusový obsah, který nabízí ještě další více než hodinové pokračovaní příběhu. Cílovce doporučuji, pro ostatní jen takový průměr na oddech.
+12

EarthBound Beginnings

  • NES 35
Série Earthbound se v posledních letech dosti přiživuje na úspěchu Undertale. Až moc často jdou totiž slyšet nářky fanoušků mladého chlapce (kterého ostatní znají leda z Super Smash Bros.), že je Undertale jen jeho vykrádačka. Rozhodl jsem se tedy celé věci podívat na zoubek a zahrát si v rámci herní výzvy hned první díl série.

Když začnu pozitivy – zezačátku se mi líbilo prozkoumávání docela rozsáhlého světa, narativ i vizuální rozmanitost nepřátel. Na své stáři vypadá vše docela hezky a hratelně. Celé to ale zkazilo to stejné, na čem padá většina JRPG – soubojový systém.

Ten je tady ještě horší, než je u podobných her obvyklé. Nejen že mrhá časem hráče a slouží jen k umělému natahování herní doby, ale i sami autoři se přiznali, že hru moc neoptimalizovaly pro bezproblémový průchod, takže i oproti ostatním JRPG je zde potřeba až absurdní množství tupého grindování.

Souboje na vás vyskakují na každém kroku, přitom jsou tak primitivní že je v 95 % případů dokáže odřídit sama možnost automatického útočení. Ze začátku trval každý souboj i něco přes minutu, takže se to dalo řešit tím, že si k tomu prostě vezmete knížku.

Postupem času ale začněte ničit většinu nepřátel na jedinou ránu, a v té chvíli souboje trvají tak akorát aby vás to zdržovalo, ale ve čtení leda našli kde jste skončili a nestihli ani dočíst následují větu! A jak se vrátíte na mapu, ujdete někdy DOSLOVA jeden krok a vyskočí na vás další souboj !!!!

Pokud se vám podaří najít vnitřní rovnováhu a nevytrháte si z toho vzteky vlasy, začne to být prostě jen nuda. Za vše asi mluví to, že jsem u toho jednou i doopravdy usl. Zpětně vzato, ani ten příběh, který je celkem průměrný za to celé nestál.

A jak to teda je s tím Undertalem? Ve zkratce řečeno, jediná věc, kterou se inspiroval je vizuální zpracování a jakási rozmanitost. Ve všem ostatním je Undertale mnohonásobně lepší a inovativnější. Hlavně nahrazuje ty zastaralé mechaniky soubojů za něco mnohem zábavnějšího.

Suma sumárum nedejte na nářky JRPGistů a pokud si vážíte si svého času a neláká vás bezedné grindování, sérii Earthbound se raději obloukem vyhněte.
+5 +6 −1

SIMULACRA: Pipe Dreams

  • PC 90
POZOR! ČTĚTE TENTO KOMENTÁŘ! NIC TÍM NEZTRATÍTE! JE TOTIŽ ZDARMA!

To že Freemium Isn't Free a kdo takové hry dělá, musí nejprve podepsat smlouvu s Kanadským ďáblem mluvil dávno už South Park.

Kdo se o danou problematiku zajímaví víc, moc dobře ví, že takové hry jsou často zlo samo o sobě. Cílí na nejslabší z nás a mnohým už zničili životy. Někdy si toho vývojáři jsou vědomi, jindy jen kopírují ostatní F2P modely a pak se diví, když zkusí kontaktovat své nejloajálnější hráče zjistí, že člověk, co jim v jednoduché hře zaplatitl statisíce není žádný znuděný milionář, ale nezaměstnaná matka tří dětí, která na hře kvůli závislosti utratila životní úspory a teď nemá ani na nájem.

Nahrazení tohoto již dobře popsaného zla psychologických triků a Skinner box efektů za něco nadpřirozeného je už jen nástroj, jak toto předat člověku bez hlubších znalostí této problematiky. Ale funguje to!

Váš kamarád Teddy, je typickým příkladem rizikového člověka. Nedaří se mu najít práci. Na pohovorech se mu dostává jenom odmítnutí. Začíná pochybovat sám o sobě. Potřebuje alespoň něco, v čem bude vynikat. A tím se stává právě hra FlappeBird. Jenže brzy si začnete všímat, že je s ní něco hodně v nepořádku.

Lekačky už tu naštěstí moc nejsou, nebo alespoň ne tak strašidelné jako u prvního dílu. Tenhle díl je mnohem víc nasáklý psychologickým hororem. Už jen z možnosti vědomě šířit toho zlo dál pomocí tlačítka "Doporučit přátelům" se vám může dělat zle. Zezačátku to asi nechcete, ale pokud chcete mít nějakou šanci hru dohrát, možná vám ale ani nic jiného nezbyde.

Novinkou, krom samotné ptačí hry, je služba BoxDrop, kde pomocí url kódu můžete stahovat videa, která zde Teddy tajně nahrál. Vtipné mi pak přišli neustále vyskakující IRIS reklamy, které satiricky ukazují, jak je dnešní trh mobilních her degenerovaný :D

Doporučuji zahrát každému, kdo někdy nějakou hru hrál více, než je zdrávo.

A velká úcta Kaigan Games, za to, že se nebojí jít proti proudu a ukázat pravdu o současném průmyslu freemium her a ještě k tomu skutečně ZDARMA a právě i na zařízeních, kde je to nejčastější (Android i iOS)!

Pro: Je to zdarma

Proti: Může vás to stát život

+8

Skullgirls

  • PC 60
Skullgirls je typický příklad indie bojovky. Spoustu bodů za snahu, ale ani tak na úroveň bojových her velkých studií dle mého nedosáhne.

Postavy jsou zde však velmi osobité a zajímavé, od studentky s parazitem místo vlasů, přes catgirl se sundavací hlavou, až po znetvořenou Painwheel. Každá z nich má šest různých druhů základních útoků, což mi osobně přišlo moc, mnohem zvyklejší jsem na klasické čtyři z her jako Mortal Kombat.

Příběh už dvakrát nezaujal. Sice řekne trochu více o postavách, ale jinak je to jen přechod do visual novel stylu na pár vět mezi souboji, které kolikrát ani nedávají moc smysl.

Hlavní problém vidím v tom, že i když se očividně autoři snažili co jen mohli, pořád to podle mě je pro online bojovou hru málo, protože když vidím nějaké ty nedostatky, nevěřím tomu, že jsou všechny postavy vyvážené. To že mě v prvním online souboji soupeř natlačil ke zdi a pak si se mnou půl minuty pohazoval bez jediného okna na blokování mě v tom jen utvrdilo (i když to bylo dost možná jen tím, že jsem ve hře noob).

V tomhle spíš věřím mnohem hrám jako Injustice, který jsem hrál chvíli předtím, na druhou stranu tam jsem měl problém najít online zápas, zatímco Skullgirls mají i po letech stále aktivní komunitu a najít tu zápas není problém, což je rozhodně plus.

Quick match algoritmus však docela saje, protože mi to přihodilo jen o moc lepší hráče proti kterým jsem neměl žádnou šanci. Naštěstí jsou i vlastní místnosti kde jsem našel jednu pro začátečníky, ve které jsem si mohl chvilku zahrát.

Celkově je to na chvilku dobrý, ale osobně mě to hrát nějak víc už neláká a dám přednost raději propracovanějším alternativám.
+9

Brawlhalla

  • PC 90
Brawlhallu jsem začal hrát kvůli DH Masters, a hned mě chytla tak, že jí i dávno po turnaji pouštím na odreagování skoro každý den. Je to hra úplně pro každého, naučit se dá snadno, takže si zábavu užijí i úplní nováčkové, ale ve skutečnosti je celkem komplexní a skvělé se hodí i pro progaming.

K tomu mi navíc přijde i hodně divácky vděčná, sledování si užijí i ti, co nikdy nehráli (na rozdíl od spoustě jiných progamingových her kde, pokud neznáte pravidla a sami nehrajete, nic moc vám sledování neřekne).

Je tu pravý F2P systém a nikdo si tak nemůže stěžovat když prohrává, nakupují se zde totiž jen vizuální věci, žádné P2W. A zábavných momentů spoustu, už jen když třeba někoho trefíte odhozenou zbraní, bombou, nebo prostě jen skopnete dolů, když se snaží vrátit na herní plošinu je krásně uspokojující :)
+15

Prey

  • PC 90
Tak je to tady! System Shock 2 může být konečně navždy zapomenut v propadlišti dějin, protože se mu dostalo modernějšího a ve všech aspektech kvalitnějšího nástupce.

Prey lze hrát mnoha způsoby, já sám hrál třeba na nightmare obtížnost, a ještě si to ztížil tím, že jsem se zařekl používat pouze lidské neuromódy. Přesto si to někdy plánuji zahrát znova, tentokrát i s jinými postupy, protože znovuhratelnost je zde opravdu vysoká.

Ze vším jsem byl spokojený, vše bylo tak, jak bych očekával. Jediný problém, na který jsem narazil bylo občasné prolínání zvukových stop. Když posloucháte nějaký audio záznam, do toho vám někdo zavolá, a ještě někde slyšíte rozhovor reálných postav. To už pak ani z jednoho moc nepochytíte.

Co se mi celý zážitek snažilo zkazit mnohem víc bylo známé nerespektování hráčů Bethesdou, která krátce po mém rozehraní donutila každého stáhnout opravný patch ZDARMA s velikostí 15 GB. Absurdní na tom bylo to, že obsahoval pouze soubory k datadisku, který jsem nevlastnil :D Takže s pomalejším internetem několik hodin stahování a 15 GB úplně zbytečných souboru na už tak malém SSD disku navíc. Za roky hraní jsem už konečně dokázal pochopit, proč někteří tak moc nemají rádi DRM – zvlášť pokud se ho chytnou ťulpasové z Bethesdy..
+24