Poslední komentáře

Jako kluk jsem neměl žádnou možnost zahrát si pokémoní kartičky. Na základce je měli snad jen dva kluci z bohatých rodin, kteří měli všechno, na co si tenkrát vzpomněli. Občas to mezi sebou hrávali a my ostatní se mohli jenom koukat a trošku závidět.
Takže když přišla verze hraní kartiček na Game boy, mnoha dětem se splnilo přání.
Já mezi nimi však nebyl, jelikož ani Game boye jsem si nemohl dovolit.

Až po pár letech jsem se dostal alespoň k emulované verzi a započal tak tuhle zajímavou spin-offovou hříčku, která se už dá pořídit i na virtuální konzoli 3DS.

Hráč se vtělí do postavičky Marka, začínajícího sběratele a hráče pokémoních karet. Po vzoru core her zajde do laboratoře Dr. Masona, jenž se zřejmě celý život věnuje studiu kartiček, a ten Marka snadno zasvětí do hry a dá mu na výběr jeden ze tří balíčků pojmenovaných podle klasických startérů první generace. O tutoriál je tedy postaráno, ale kdo opravdovou karetní hru zná, ten si jej může urychlit nečtením. Na Marka už čeká rival Ronald, který s ním chce změřit síly a velikost balíčků, a tak se Mark vydává do světa, aby porazil jednotlivé vůdce místních klubových stadionů a získal jejich odznaky. Tento svět má ovšem rozlohu malého ostrůvku, takže se Mark nikam moc nedostane a může cestovat jenom mezi stadiony, laboratoří, domem sběratele Išihary, bitevním dómem a sídlem velkých mistrů, kteří suplují klasickou elitní čtyřku. Po poražení jednotlivých stadionů se Mark musí vypravit právě tam a dokázat, že je ostrovním šampionem. Jako odměnu pak získá čtyři legendární karty.

Hra je paradoxně nejtěžší v úplném začátku, protože jako hráč máme jenom ten nejzákladnější balíček a abychom byli bojeschopní, musíme nejprve nastřádat nějaká ta bitevní esa a energie. Nebudu tu rozepisovat pravidla karetní hry, ale v zásadě se hraje tak, že jednou za tah můžete vyložit libovolné množství Pokémonů z ruky na herní plochu (aktivní v boji je však jenom jeden) a jednou přiřadit kartu energie. Pokud počet energií na konkrétním Pokémonovi dosáhne počtu, který on potřebuje ke specifickým útokům, může provést útok na soupeře. Ideální je zároveň nepřijít o vlastní životy. Hezké na tom celém je fakt, že když máte k dispozici kartu s vývojovou fází Pokémona, můžete ho také vyvinout a učinit ho silnějším a výdržnějším. Boje samozřejmě doprovázejí různé další schopnosti jako znehybnění, uspání a podobně. Jako doplněk slouží technické typy karet, které poskytují všelijaké bitevní výhody.
Pak tady funguje i element druhové převahy, i když trochu jinak, než jak jsme zvyklí z hlavní série. Část stále funguje stejně, tedy vodní typ dá dvakrát větší zranění ohnivému; ohnivý travnímu; ale travní už nedokáže příliš ublížit vodnímu – oproti vodnímu je v převaze elektrický; a třeba bojový typ nedokáže ublížit létajícímu. Nutno podotknout, že travní typy dokáží způsobit nepříjemnou otravu jedem a postupně účinně likvidovat protivníkovy karty, protože otrávené kartě se odečítá život každé kolo. Další prvek, který moc nemám rád, je prvek náhody hodem mincí, když je potřeba určit, kdo začne hrát dřív, nebo zda se daná schopnost aktivuje či zda dokážete překonat negativní efekt, jako je zmatenost, a podobně. Jakým způsobem tedy hráč zvítězí? Na začátku každý hráč poskytne několik karet protihráči jako rukojmí, ty se dají obrázkem dolů, aby na ně nebylo vidět. Když hráč porazí jednu protivníkovu kartu, vezme si jedno rukojmí zpět do hry. Zápas končí ve chvíli, kdy jeden z hráčů vyhraje svá rukojmí zpět, nebo když již nemá možnost lízat další karty z balíčku (vyhraje ten, kterému karty zbyly).

Sběr karet probíhá tak, že porážíte další NPC hráče poflakující se v klubovních stadionech a jako odměnu za každý vyhraný zápas dostanete dva balíčky s náhodnými kartami. Zápasy můžete opakovat do nekonečna. Pak jsou tu nějaké výjimky, díky kterým obdržíte i nějaké ty vzácné karty a sem tam je možnost karty vyměnit. Nové karty hned můžete začlenit do vlastních balíčků, které si sami sestavujete (balíček musí mít vždy 60 karet).

Já vlastně ani nevím, jaká jsou pravidla opravdové karetní hry dnes, ani netuším, jak moc (nebo pokud vůbec) se mechanika změnila. Vím jen, že se pořád přidávají další a další karty a zlobí mě, že se na ně zbytečně plýtvá obalovým materiálem (zatavovat karty po jedné do obrovského plastového krytu a vystavit ji někde v hračkářství je pro mě docela wtf). Takže kdyby se přešlo jen na digitální verzi, vůbec bych se nezlobil. Proto je mi alespoň tahle malá hříčka sympatická. Škoda jen, že již nejde hrát s ostatními jako multiplayer, a tím pádem nejde dostat ani ty nejvzácnejší karty. Oficiálně je tu ale k digitálnímu hraní k dispozici necelých 230 karet. Hra z této předpotopní doby obsahuje základní set a k němu téměř všechny karty z rozšíření Jungle a Fossil, asi 14 neočíslovaných promo karet a 18 karet vytvořených speciálně pro Game boy verzi, z nichž některé se údajně po úspěchu hry dostaly do reálného oběhu.

Zvláštní cameo si tu střihl i poké šílenec jménem Tomoaki Imakuni (ve hře „Imakuni?“), což je skutečný člověk spojený s tvorbou hudby pro poké anime a celkově dělal poké promo všeho druhu včetně karetní hry. Oficiálně vypadá bez přehánění jako dement navlečený v černém hmyzím kostýmu se zakroucenými tykadly, prezentuje se stejně tak a z nějakého důvodu získal na oblibě; a to takovým způsobem, že si vysloužil kartičku s vlastní osobou, tuto kartičku vložili tvůrci do hry a jeho postavu také. Dá se spustit nějakým eventem po konverzaci na vodním stadionu. S Imakunim si dáte jeden zápas, který je v celé hře vůbec nejsnazší, protože Imakuni používá speciální Imakuniho retardovaný balíček a sám ho hraje jako retard. Pro největší fanoušky je však vítaným easter eggem.

Nejde tedy o nijak těžkou hru. Vlastně ji dohrajete za jedno odpoledne a pak je jen na vás, zda si budete hrát dál pro radost či sbírat další karty a stavit jiné balíčky. Jako karetní zelenáč jsem byl touto digitální verzí potěšen. Kdybych měl tunu času a zbytečných pár desítek tisíc korun, určitě bych se pustil do kartiček i v reálu. Takto jsem však mohl pokračovat jedině výborným druhým dílem.
---
Zajímavosti a detailní historii o vydání prvních Pokémonů najdete v mém komentáři k Pokémon Green.