Ve futuristickém Tokiu je k dostání v podobě malé pilulky lék na nesmrtelnost. Smrt tedy prakticky neexistuje a cena lidského života prudce klesla. Přesto vás však obviní z vraždy, kterou jste nespáchali a jste tak nuceni si ve městě plném mafiánů a zabijáků, ovládaných bezohlednými korporacemi, svoji svobodu vybojovat zpět. Vítejte v Tokiu.
Jedná se o izometrickou 3D open-world akci, ve které si postupným plněním hlavních i vedlejších misí budujete reputaci a získáváte tak těžší a zapeklitější úkoly. Ku pomoci vám bude řada zbraní a je jen na vás, jak zadané mise splníte. Můžete pomocí sniperské pušky vše vystřílet z dálky či se vrhnout se samopalem rovnou doprostřed nepřátel, anebo se pokusit o stealth postup.
miCHALupka
Drektova výzva - 2. Předbíhačka
Tokyo budoucnosti, kdy už se nám mrakodrapy tyčí, až nad mraky, a vy se tak nikdy nepodíváte pod ně. Město je samo o sobě velice krásné a zajímavé, ať už se jedná o jeho barevnost či rozmanitost.
Vy si ovšem nebudete užívat turistické procházky po tomto městě (i když vlastně můžete), protože jste hledaní pro vraždu, a zachrání vás váš přítel, který vám nabídne možnost stát se nájemným zabijákem, abyste očistili své jméno. Zní to trochu nesmyslně, protože abyste očistili své jméno od vraždy, zabijete spoustu dalších jiných lidí.
Hru pozorujete z pohledu shora, kamerou, která je statická a pouze pomocí kláves Q a E otáčíte směr, kterým vás sleduje, což přináší vcelku zajímavý koncept hratelnosti. Bohužel občas se díky tomu dokážete v některých oblastech ztratit a trochu vám to může i znepříjemnit některé přestřelky. Jenomže naopak, když jdete pomocí stealthu, zase vám to umožní se lépe rozhlížet, kde jsou nepřátelé. Takže kamera má své kouzlo pro i proti.
Hrál jsem na střední obtížnost, kdy jsem měl jeden život a nepřátelé rovněž. Jenomže já byl sám a proti mně se valily občas i hromady nepřátel, a tak přestřelky po většinou nebyly žádný med. Ale zároveň, to nebyl ani opruz, protože vás nutily se zlepšovat a nacházet i například jiné cesty, jak souboj zvládnout. Možnost zde byla i koupit si štít, který vám přidal další tři životy navíc, což už poté byla vcelku dobrá pomůcka.
Pokud tedy hledáte nějakou zajímavou indie hru, mohu vám tuto doporučit, pokud vám sedne kamera. Jinak se budete dosti vztekat a trápit a možná vás to od hraní odradí. Mě však vcelku nevadila.
Tokyo budoucnosti, kdy už se nám mrakodrapy tyčí, až nad mraky, a vy se tak nikdy nepodíváte pod ně. Město je samo o sobě velice krásné a zajímavé, ať už se jedná o jeho barevnost či rozmanitost.
Vy si ovšem nebudete užívat turistické procházky po tomto městě (i když vlastně můžete), protože jste hledaní pro vraždu, a zachrání vás váš přítel, který vám nabídne možnost stát se nájemným zabijákem, abyste očistili své jméno. Zní to trochu nesmyslně, protože abyste očistili své jméno od vraždy, zabijete spoustu dalších jiných lidí.
Hru pozorujete z pohledu shora, kamerou, která je statická a pouze pomocí kláves Q a E otáčíte směr, kterým vás sleduje, což přináší vcelku zajímavý koncept hratelnosti. Bohužel občas se díky tomu dokážete v některých oblastech ztratit a trochu vám to může i znepříjemnit některé přestřelky. Jenomže naopak, když jdete pomocí stealthu, zase vám to umožní se lépe rozhlížet, kde jsou nepřátelé. Takže kamera má své kouzlo pro i proti.
Hrál jsem na střední obtížnost, kdy jsem měl jeden život a nepřátelé rovněž. Jenomže já byl sám a proti mně se valily občas i hromady nepřátel, a tak přestřelky po většinou nebyly žádný med. Ale zároveň, to nebyl ani opruz, protože vás nutily se zlepšovat a nacházet i například jiné cesty, jak souboj zvládnout. Možnost zde byla i koupit si štít, který vám přidal další tři životy navíc, což už poté byla vcelku dobrá pomůcka.
Pokud tedy hledáte nějakou zajímavou indie hru, mohu vám tuto doporučit, pokud vám sedne kamera. Jinak se budete dosti vztekat a trápit a možná vás to od hraní odradí. Mě však vcelku nevadila.
Daemon
frantababaf
Pro: Příběh, prostředí, obtížnost
Proti: Občas nepřehlednost