Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

« Předchozí Následující »

Tactics Ogre: Let Us Cling Together

  • PSP 90
… Come tonight / Come to the ogre sight / Come to the ogre-battle-fight...

Yasumi Matsuno je rozhodne fanúšikom skupiny Queen (rovnako ako ja) a už jeho prvý počin, ktorý som mal možnosť hrať, Ogre Battle - bol zaujímavým pokusom o kombináciu RPG a veľkej stratégie. Množstvo jednotiek, tarotové karty, armády presúvajúce sa po mape sveta. Keď som k tejto hre prvý raz prišiel, bolo to niečo nové. Niečo trochu iné, než som poznal do tej doby. Ako veľké množstvo ostatných konzolových hier, pokračovania a odbočky tejto série nakoniec išli mimo mňa. Postupne som sa však k niektorým z nich dostal.

...Let us cling together as the years go by / Oh my love, my love / In the quiet of the night / Let our candle always burn / Let us never lose the lessons we have learned…

Tactics Ogre: Let Us Cling Together je veľmi rozsiahla a bohatá hra. Hľadáte niečo, kde sa príbeh vašej hry bude vetviť? Kde bude do značnej miery záležať na vašich rozhodnutiach? A pritom budete viesť armádu a dobývať jeden kus mapy za druhým? Tactics Ogre je ten správny výber. Nehľadiac na to, že si svojich zverencov (tých nepríbehových) môžete aj pomenovať. Ani, neviete, aké je to dôležité! ;-)

Najlepšie na tom je, že celé to vetvenie vám hra jasne ukáže. Vidíte, kde ste spravili dôležité rozhodnutie, a ktorým smerom vás toto rozhodnutie vedie. Napriek tomu, že chronologicky je LUCT (myslím) nejakým siedmym dielom ogre tactics ságy, nepotrebujete vedieť čo sa odohralo dávno predtým. Nijak vám neznalosť predchádzajúcich udalostí neskazí fakt a radosť z herného zážitku. Je dosť možné, že ak viete o sérii prvé - posledné, užijete si hru ešte viac. Ale chýbať vám tieto znalosti rozhodne nebudú.

...Here comes the Black Queen, poking in the pile / Fie-Fo the Black Queen, marching single file / Take this, take that, bring them down to size…


Nikdy som to nepočítal, ale hra má celkom slušný počet jednotiek. Ľudské jednotky je možné neskôr špecializovať na rôzne elitné povolania, ako sa im zlepšujú štatistiky. A mnohé z povolaní sú obmedzované presvedčením. Hráč tak hľadá správnu kombináciu vlastností, schopností postáv a jednotlivé súboje sa stávajú zaujímavým logicko-strategickým problémom. Pripravte sa však na to, že je to hra na dlhé...dlhé hodiny. Sám mám v nej cez nejakých 60 hodín a myslím, že nie som ešte ani v jej polovici :-)

A pokaiľ viem, vyzerá to tak, že PSP verzia je tá finálna - definitívna “must play” verzia. Ak teda, medzitým táto verzia nevyšla na nejakú inú platformu. :-)

Pro: množstvo jednotiek, množstvo možností, rôzne cesty, ktorými sa môže uberať príbeh, výborná taktická časť

+12+12 / 0

Castlevania: Symphony of the Night

  • PSP 95
Pokud se trochu zajímáte o hry, o značce Castlevania jste určitě už aspoň slyšeli - je to jedna z těch profláklých konzolových sérií jako Zelda nebo Final Fantasy, které mají asi milion dílů, ale u nás je nikdo moc nehrál. Jestli se o hry zajímáte trochu víc, asi jste slyšeli i o Symphony of the Night, pravděpodobně v souvislosti s žánrem metroidvania. Co ale už možná nevíte, je to, že tahle dvacet (!) let stará hra je pořád král svého žánru, kterému se dodnes máloco vyrovná. Neztratila ani kapku svého kouzla, pořád působí tuze atmosféricky a hratelnost je pořád geniálně návyková jako v den, co SotN vyšla. Ale popořadě.

SotN vznikla v době prvního Playstationu a raného 3D, kdy se každý překotně snažil o vytvoření svého tři dé hitu, i navzdory tomu, že to skoro nikdo prostě neuměl. To se samozřejmě nevyhnulo ani plošinovkám a v tom lepším případě vzniklo něco jako tohle, v horším něco jako tohle. Ale Konami se rozhodli jinak - zkrátka zužitkovali výkon PS1 na vytvoření co nejnadupanější 2D hry. A to se jim povedlo na jedničku. Krásně detailní pixelart, skvělé animace (takhle úžasně plynulou animaci chůze jen tak v nějaké pixelartové hře nenajdete), neuvěřitelná rozmanitost prostředí a nepřátel... Rekord SotN v počtu druhů nepřátel v plošinovce překonal snad až letos Hollow Knight, takže jí vydržel skoro dvacet let. A nejenže ta hra fantasticky vypadá, ona i skvěle zní. Vynikající soundtrack kazí snad jen ten nešťastný anglický dabing, který je až legendárně špatný. Ale holt nic není bez chyb.

I když víme, že samotná grafika hru nedělá, v gameplayi SotN naštěstí ani trochu nezaostává. Koji Igarashi a jeho tým vyházeli skoro všechno, co bylo pro letitou sérii Castlevania typické - dali sbohem lineárním levelům, hrdinům z rodu Belmontů ohánějícím se bičem Vampire Killer a tak typickému poněkud "ztuhlému" ovládání, které nutilo k rozvážnému postupu. Inspiraci pro revitalizaci značky nakonec našli u Super Metroidu a přidali notnou dávku vlastní invence. Vznikl zámek Castlevania, který, jak už bylo řečeno, nabízí neuvěřitelnou variabilitu prostředí, je velmi přirozeně prodchnutý různými tajnými cestami a zkratkami, je nabitý obsahem a ani na moment vás nenechá nudit. Zásobuje vás novými předměty a levely, do cesty vám hází nové a nové nepřátele a bossy a čirá zvědavost, co bude následovat, vás účinně pohání dál a dál. Při hraní čas plyne tak rychle, že se ani nenadějete a máte tři hodiny v čudu.

Použitý RPG systém sice není bůhvíjak (čti vůbec) inventivní, ale dovoluje autorům hry nepřetržitě rozdávat vylepšení vaší postavy, takže ať se nadějete, kam se nadějete, najdete něco užitečného. Tu novou zbraň, tam lektvar zvyšující statistiky, tam bonus k maximálním životům... Plus samotné hraní je opravdu příjemné. Hlavní hrdina Alucard je na rozdíl od rodu Belmontů velmi obratný, ovládá se jedna báseň, tudíž jen čisté kosení nepřátel a skákaní po plošinkách je zábava samo o sobě.

A jak jsem už psal - z mé strany tohle vyprávění není nějaký nostalgický trip dvacet let zpátky, kdy byly hry lepší a tráva zelenější. SotN jsem poprvé hrál loni a i tak se stala bez diskuze jednou z nejlepších plošinovek, které jsem kdy hrál. Před pár měsíci bych i řekl, že se stala i tou úplně nejlepší plošinovkou, ale od března svádí o první místo neustálý boj s Hollow Knightem. Oproti němu má ale v rukávu jeden zásadní trumf - víc než důstojně ustála zub času. Uplynulo dvacet let, vyšly stovky, jestli ne tisíce plošinovek a tahle japonská hra má pořád co do sebe. A to je jedna z nejpochvalnějších věcí, co se o hře dá říct, ne?

A nakonec ještě jedna věc: Nemůžu se nezmínit o naprosto dokonalém zvratu, který se nachází na samotném konci hry. Pokud jste hru dohráli, určitě víte, o čem mluvím, pokud ne, tak (následuje OBŘÍ spoiler k 20 let staré hře, kterou si asi nikdy nezahrajete, ale klikejte na vlastní nebezpečí) mluvím o zjištění, že hra na vás ušila velkou boudu a 100% kompletací na loadovací obrazovce nekončí. Pokud jste při hraní trochu pozorní, všimnete si připravených náznaků a uděláte, co máte, po poražení posledního bosse jste teleportováni do zrcadlově převrácené Castlevanie s kompletně novou sadou nepřátel a bossů, takže teoreticky jste tak v polovině hry! To je prostě něco, co na první pohled zní jako totální nesmysl - něco jako zkazky o Mewovi schovaném pod náklaďákem v Cerulean City, o kravím levelu v prvním Diablu nebo o ukrytém Bigfootovi v San Andreas, ale tady něco takového fakt je. Samozřejmě, velmi brzo přijde mírné vystřízlivění, když si uvědomíte, že i když musíte znova projít celý zámek, už do konce hry nezískáte žádné nové schopnosti, všechny cesty jsou hned otevřené a zkrátka to ani zdaleka není celá polovina hry. Ale stejně je to neuvěřitelně cool secret, jaké do dnešních her v době ečívmentů, data miningu a návodů na Youtube, které vychází ještě před vydáním hry, nemají vývojáři motivaci dávat.

Proti: nižší obtížnost v druhé polovině hry

+11+11 / 0

Grand Theft Auto: Vice City Stories

  • PSP 90
Grand Theft Auto: Vice City je dodnes moje nejoblíbenější GTA a jedna z nej her vůbec, proto mě dlouhá léta mrzelo, že Grand Theft Auto: Vice City Stories vyšlo jen na nějaký konzole a ne taky na PC. V poslední době jsem zaregistroval, že se celkem hodně daří emulátorům a hraní konzolových klasik na PC už není nějak složitá záležitost. Jediné, co jsem nakonec musel překousnout bylo hraní na gamepadu, ale to se mi jistě do budoucna neztratí.

Hned na začátku hraní na mě padla nostalgie, po 15 letech od doby, kdy jsem poprvé hrál VC, jsem byl znovu v tomhle skvělém městě, jakoby se za tu dobu nic nezměnilo, ale opak je pravdou, jelikož se VCS odehrává v roce 1984, tedy asi 2 roky před svým předchůdcem, tak při projížďkách městem jsem zaregistroval pár staveb, které jsem neznal a pár prázdných míst, kde se teprve stavět bude. Nejmarkantnější to bylo u mého oblíbeného Sunshine Autos, na místě kterého byl obří billboard s tím, že se tento luxusní autosalon bude stavět a hned vedle takový umolousaný autobazar stejného jména :) Podobných zjištění jsem pak zažil ještě několik.

Začátek hry byl na opačném ostrově než minule, to bylo taky zvláštní, ale proč ne. Rádia zůstala skoro všechna stejná, ale jejich repertoár byl samozřejmě jiný, stále plný kvalitních osmdesátkových hitů (přesto je pro mě soundtrack ve Vice City pořád nejlepší). Hra sice vyšla o pár let později než její předchůdce, ale kvůli tomu, že byla na PSP, tak vypadala takřka stejně, občas i mírně hůř, ale to nebyl žádný problém.

Velmi mě potěšilo potkávání se starými známými, jako byl brácha Lance Vance, který byl ještě bláznivější než jsem si ho pamatoval, oproti tomu Phil Cassidy byl na můj vkus až moc klidný, přeskočilo mu asi až po roce 1984 :) Potěšil mě i milostný vztah, který se do té doby v GTA moc neobjevoval. Jako nabrnknout si vdanou ženu s dítětem a pak jí zabít manžela a nakonec o ní přijít je na poměry GTA netradiční a nečekaně zajímavej koncept.

Co mě nepotěšilo byl fakt, že celá hra se točí prakticky jen kolem kokainu, pryč je různá šmelina, podvody a další radovánky. Protože jsou skoro všechny postavy na kokainu závislé, tak jsou taky řádně bláznivé až vyšinuté. Jen ten slavný zpěvák Phil Collins je normální a jeho účast mě moc potěšila, ač nejsem jeho fanoušek.

Nakonec bylo ovládání na gamepadu celkem v klidu, toho jsem se trochu bál. Příběh byl oproti plnohodnotným GTA trochu slabší, ale to mi plně vynahradila nostalgie. Trochu doufám, že další GTA titul bude zase z Vice City, až opadne zájem o GTA V a RDR 2, tak snad bude na řadě :)

Pro: Vice City, soundtrack, staří známí, pár neotřelých nápadů

Proti: není na PC, slabší příběh, samej kokain

+11+11 / 0

Grand Theft Auto: Vice City Stories

  • PSP --
Původní komentář jsem naprosto odflákl.
Nakonec jsem se rozhodl hru dohrát a vůbec toho nelituju: VCS je po San Andreas, oficiálně moje druhé Grand Theft Auto, které jsem pokořil na 100%, aniž bych použil nějaký cheat:
Po necelých 33 hodinách, 82 dva dnů projetých, 2615 mrtvol, 298 zničených aut, 17452 vystřílených nábojů, 952 mil, musim přiznat, že to mnohdy pokoušelo moje nervy. Trošku lituju, že statistiky u SA si nepamatuju a zničil jsem svoje uložení módama...

Grand Theft Auto: Vice City Stories je výborný díl. Není nejlepší, ale na kapesní hru, je nařachaná neuvěřitelně robustním obsahem. Faktem zůstává, že jsem hru hrál "v realném čase" - na PSP emulatoru. Má určité, užitečné funkce - quick save v jakejkoliv moment/fast travel, kdy zmáčknete tlačítko a pokud vás trápí zbytečně dlouhé cesty k misím, můžete si cestu urychlit.
V mém případě to bylo potřeba, protože tuhle mapu znám podrobně, VCS jsem hrál roky a rádia mám naposlouchaný do mrtě. Skutečností tedy zůstává, že herní doba byla určitě kolem čtyřiceti hodin - tolik opakovaček, flashbacků kvůli vlastním chybám a mnohdy WTF designu. Taky se musim přiznat, že jsem spíš jednal trošku unáhleně a nespočet easter eggů začnu teprvě objevovat.

Pro začátek;
Hráč hraje za Vicka Vanceho. Je to voják a prostě "snaží se být dobrý hrdina, ve hře o špatným chlápkovi" - místy mi celé to putování až k finále, připomínalo San Andreas. Jste prostě děvka. Vick přijde do cut scény nasraně, co zase jeho brácha Lance provedl, mávne rukama a nasraně odchází, odsrat to, co jeho kumpáni stihnou zdecimovat. Ke konci už těch záporáků a stran, které jsem střídal, bylo tolik, že ani už kurva nevim kdo je Diego Mendéz... Martinez jako záporák je nudnej, akorát vám vyhrožuje skrz "messenger", a objeví se v pár cut scénách. Ale na dění ve hře, měl minimální vliv.
Totiž, tady jde o opětovnou nadvládu nad Vice City. Budujete si svoje impérium, máte vlastní základny, gang a bojujete proti jiným gangům. Hlavní zápletka, klasicky o pomstě, se začne projevovat spíš ke konci. Ani mě tolik nebavilo plnit mise pro růst svojí reputace a respektu svého gangu - protože Vick nechce mít nic společného s drogama, fetkama, prostitutkama, válkama atd...ale neustále se těma sračkama bortí.
Ani mi nevadí, že hraju za týpka co se snaží bejt vážnej - mě naopak mrzí, že za sebou nechává miliardy mrtvol, roztrhané město a neustále se tahá s odpadem společnosti. Nejhorší je, že chybí zde nějaké důsledky, karma či něco takového. U CJ-e jsem prožíval každou cut scénu a jeho charakter se netajil tim nejhorším, měl však určitou morálku. Vickovi až ke konci dojde, o co všechno přišel.

Design misí, vedlejší, collectibles;
Mise jsou fajn. Opravdu cením obří paletu vehiclů pro všechny možné účely a že tvůrci fakt ždímou jejich potenciál na maximum. A občas se i v hlavní linii objeví mise, která se stala pro mě ikonickou, je originální, barevná a prostě byla radost takovou hrát. Například "Brawn of the Dead", kdy Vick "zabijí" zombie/kaskadéry pro nějakej film v obchoďáku. či jedna z posledních "Domo Arigato Domestoboto", tady hrajete za Domestobota, co má v prackách zapalovač, štětku, robertek a hackujete trezor. Nasmál jsem se! - horší je to s klasickou akcí - všechno kolem samoúčelně exploduje, nekonečnej respawn enemáků, naprosto katastrofální AI kdy máte chuť ten ovladač rozmrdat na kusy - ano "Light My Pyre", kdy Lance má po autě, nasedne na motorku beze zbraně, pronásleduje tři Sentinely, nechává do sebe střílet - né že by počkal abych naskočil k němu a kosil týpky, navíc Vick je pak bez vehiclu a kámo, poser se.
Podle mě vrchol přichází při misi "In The Air Tonight", cameo Philla Collinse, co tenhle song tam i zpívá. Brečel jsem. Pro mě ikonická písnička, legenda. Koncík je bohužel přerušovanej hloupejma bitkama, kdy zabraňujete týpkům, aby Collinse oddělali.

Ale až na pár momentů mi mise přišli celkem snadné. Měl jsem akorát problém s emulatorem, kdy mi crashl a já musel opakovat. Vedlejší mise jsou na tom lépe. Bavil mě "mini-golf", perfektní a logický ovládání, škoda že je to příliš krátké. "Skywolf", poslední vedlejší, kdy s Hunterem letíte skrz checpointy a kosíte vehicly - obtížné, ale napínavé. "Crash", kdy s autobusem kosíte vše co máte v cestě (takové Burnout po GTA), navíc kolizní model je sexy a ty lítající auta kolem, tomu dodali šmrnc.
"Mashin' Up The Mall" s BMX uprostřed obchoďáku sbírat checpointy, časovky s BMX, kroskou a čtyřkolkou, nebo podle mě nápadité lítání s vrtulníkem a turistama, co si prohlíží a fotí okolí. A beach patrol mě ještě bavil. Playground Missions s motorkou, kdy sbíráte určitý body - škoda, že těch misí nebylo víc.
Collectibles v podobě balonku, které musíte střílet, byl taky solidní porod, ale lepší než sprejování tagů a sbírání mušlí. Jsem i rád za to, že "Unique Stunts" patří do 100% kompletace, jinak bych nenarazil na x vtipných momentů - hlavně s billboardem Full Moon, kterej paroduje při skoku E. T. aliena.
Jsem rád za rampage mise, což mi v San Andreas chybí. Akorát mě dost iritovaly assety - policejní, se sanitkou, helikoptérou atd...15 levelů? C'mon man. Ale ve většině případů, jsem si užil hodně srandy.

Mapa, město, rádia, transportéry, zbraně atd..;
Vice City je graficky hezký. Má pěkný barvy, západy slunce, občas zaprší. Město je však prázdné, NPC maj málo dialogů a ani ty policajti při třech hvězdičkách, se moc neobjevují. Interiérů je hodně, bohužel do většiny z nich, se podíváme během misí, jen jednou. Na zkoumání, zde máme pár malejch obchodů a ty základny. Chybí mi zde přístup do Tommyho villy, Pol Position klubu či Malibu. Ani policejní interiéry zde nejsou.
Rádia jsou však naprosto špičková. VCPR má nejlepší shows - New Word Order, Bait And Switch, Pressing Issues...škoda, že tyhle shows v real life neexistují. Mohl bych to poslouchat celej den. Hudebně prozkoumáme hodně disca, new wave, elektro hip hopu, rocku až heavy metalu. Je tady co poslouchat. Téměř každé rádio s každým moderátorem je top. U mě vede VCPR, Emotion a The Wave 103.
I takto malá hra je však nařachaná easter eggama, které se vydám hledat. Aut je brutální množství. Některé modely bych si přál vidět i v jiných dílech. Jsou zde i lodě, nějaké to letadlo, helikoptéry různých variací a velikostí. Motorek hafo, nebo pár zajímavých prototypů.
Iks řezných zbraní - sekyrka, nůž, katana, pak tu je minigun, bazuka, automatické pušky, pistole, brokovnice...skutečně, tahle hra by vyšla obsahem, na dvě další :D

Shrnutí;
Bylo to jinak super. Bavil jsem se, nervoval, prožíval emocemi naplno. Myslim si, že Vice City by si zasloužilo ještě jednu zastávku v HD provedení. Ve VCS mě bavilo dělat bordel, auta maj super jízdní model, každé se chová jinakk, rádia jsou spolu s SA, nejlepší za celou sérii, a myslim si, že pro fanouška open world her - rozhodně must play záležitost.

No a hurá do Liberty City...

+9+9 / 0

Grand Theft Auto: Liberty City Stories

  • PSP --
Další GTA TÉÉÉÉMĚŘ dohráno. Na jediný skrytý balíček zřejmě seru, ale možná jednoho dne si ho najdu. Přeci jen, 99% není zlé číslo. Dohrání kolem 30ti hodin.

Příběh/postavy;
Někde jsem četl, že v téhlé hře o příliš nejde. A je to pravda. Hra je až na pár misí poměrně snadná a ke konci jsem ani nepocítil žádnou úlevu, prostě jsem si řekl, že jsem dobrej. Obtížnost se snaží Rockstar dohnat kulometovým respawnem a trošku AI cheatuje, ale vybavuju si snad jen jednu misi, kde jsem měl nějaké ty nervy.
Postavy jsou daleko lepší než ve VCS. Tony je na rozdíl od Vicka, bastard, profi gangster a nijak to neskrývá. Prostě přijede busem, nakráčí k šéfovi a "máte pro mě nějakej job?!" Je to jistě fajn hrát za hlavní postavu, která sama sobě si nic nenalhává, je loajalní a s šéfem tvoří super přátelství. Když se navíc Tony dostane na druhej ostrov, začne v každé cut scéně hláškovat a pro sarkasmus nejde daleko. Když navíc hrajete celou hru v kuřecím obleku, tak i při dialogové výměně "Tony, i've got a business for you" "No, i have already business in restaurant", jsem se musel od srdce zasmát, protože ten oblek tuhle větu povýšil na situační humor.

Tony je fakt super, Salvatore jako boss charismatickej. Chybí mi však zde pořádnej záporák, on tu nějakej je a objeví se už na prvním ostrově, ale vůbec si nevybavuju ani jeho jméno. Prostě další týpek na pozadí toho všeho, ale nepřišlo mi, že by byl nějak zásadní pro děj. Prostě měl řadu poskoků a potichu se chystal ovládnout město. Donald Lowe je teda fakt divnej, zasranej kanibal, ale aspoň ho Tony vždycky poníží stylovou hláškou a pak tu je několik vedlejších, které jsou hodně zaměnitelné, až na maminku Tonyho, která se teda povedla a dodává hře určitej důvitp, zejména v momentě kdy na svého syna vypíše odměnu a jdou po vás zabijáci, lul. V malé roličce se objeví i 8-Ball z GTA III. Ale moc souvislostí zde není, maximálně v rozvícejícím se Chatterboxu.

Mise/vedlejšáky/collectibles;
Úkoly jsou jednoduché, to až spíš spousta vedlejších solidně hráčům dá zabrat. Bohužel, nevyskytuje se ani jedna hlavní, která by mi přišla nějak nápaditá, originální či ikonická. U vedlejších se dočkáme několika challengů na různých motorkách s různejma zbraněma a stihnout sejmout co nejvíc enemáků, než vyprší čas či než vám zničej vehicle. RC Triad Take-Down je krátké, ale nesmírně zábavné, kdy s malým RC autíčkem jedete ke gangům a odbouchnete je. Car Salesman/Bike Salesman je originální. Máte čtyři auta/motorky a každé NPC má svůj vkus a musíte přesvědčit o schopnostech toho vehiclu, aby jste ho mohli prodat. Tenhle chce rychlé auto, tenhle terénní co dělá hustý skoky, tenhle pomalé, tenhle na chodce, aby je mohl přejíždět... Car Salesman má jeden secret spoiler, když to dotáhnete do 9 levelu, tak ve hře bude sněžit.
See The Sight Before Your Flight představuje pro změnu 12 úrovní, kdy vozíte NPCčka po mapě, fotíte je a pak zpátky na letiště. Tyhle mise mám fakt strašně moc rád, jsou zábavné, nápadité a jde to i bez akce.

Mno a zbytek misí, jsou trošku upravené variace na to co bylo ve VCS. Pak tu jsou assety. Z toho zmíním mise, kde deláte popeláře a musíte stihnout vyvézt určitej počet popelnic než vám vyprší čas. Zní to jako WTF, ale u těchto misí jsem pocítil fakt nervy a byl to solidní adrenalin. Pak zde rozvážíte pizzu, nudle, ambulantní mise tu jsou taky, policejní, prostě klasika co známe.
Trošku mě irituje, že LCS je kousek za miléniem a nejsou zde policejní motorky. Takže policejní mise taky představují zde slušný challenge. Collectibles ve tvaru prstů, vození aut do garáže, unikátní skoky, prostě taky klasika. Jinak hra je dost pestrá na odměny po těchto misí, zde si taky nemám na co stěžovat.

Město/rádia/technická stránka/mechanismy;
Město je o proti VCS živé, ale do San Andreas to má daleko. V ulicích se ale toho děje opravdu hodně, NPC maj dialogy, všude zácpy, takže to nepůsobí tak mrtvě jako u VCS. Rádia jsou však místy až podprůměrná. Zachraňuje to Rise FM, talk rádio LCFR (kde hostuje Liane Forgete, aby mluvila o novinkách a událostech ve městě), kde jsem si oblíbil teprve rozvíjející se Chatterbox s Lazlem, Electron Zone, Nurse Bob.. ostatní rádia jsou spíš poslouchatelná. Lips s autotune popem, nudné regéčko, slušný Flashback FM, katastrofální "rockové" rádio Head, kde týpek pořád mluví o rock n roll, ale přitom to rádio hraje autotune pop s tunou konektorů, bez bubnů a kytar (loool). Velkej problém je, že zde chybí licencovaná hudba. Většina zdejší, je uměle vytvořená. Rádia jsou sice krátká, ale hra je poměrně dlouhá a rychle se to oposlouchá. Aspoň reklamy, zejména o tom jak je internet špatnej, jsou vtipné.
Technicky hra vypadá stejně jako VCS. Takže není co bych vytkl, hra vypadá hezky, mapa je velká, je zde pořád co dělat. Mám ale problém s tim, že Tony NEUMÍ PLAVAT. Je to iritující. Je to vysvětlené skutečností, že voda je nějak nebezpečná a nakažená, ale to mi nestačí. Nejsou zde k dostání ani letadla, vrtulníky. Jen zkusit nějaké triky během misí a zaparkovat je, ale i přes obří letiště, si nezaletíte, pač zde nejsou ani střechy.

LCS představuje další solidní odvětví v open world žánru. Je to zábavné, zajímavé, místy pestré, ale na to nejlepší z téhlé série se nechytá. VCS mě bavilo o kus víc. Ale myslim si, že striktní fanoušek těchto her, by neměl litovat...
+7+7 / 0

God of War: Ghost of Sparta

  • PS3 85
  • PSP 90
Tahle hra je super díky tomu, že God of War je nejlepší Hack n Slash série na světě a můžu mít God of War ve svý kapse. Dohrál jsem hru na God obtížnost takže nejtěžší. Nejhorší moment byly právě čarodějnice které se zasunou do země a pak vyskočí a rozsekají mě. Ale našel jsem strategii, porazil Thanose a dohrál hru. Ale hra je celkem krátká a moc zajímavá magie tam není.
+6+6 / 0