God of War: Ghost of Sparta

Na svém PSP jsem dohrál hromady her a nějak mi došly nápady, co hrát dál. O sérii God of War jsem párkrát slyšel, ale nic moc nevěděl. Vygooglil jsem si seznam nejprodávanějších her pro PSP a naslepo se rozhodl zkusit Ghost od Sparta.

Začal jsem hrát a moc jsem od toho neočekával.

Popravdě je to daleko lepší, než jsem doufal a velice brzy mi došlo, že hraji něco naprosto výjimečného.

Ze začátku jsem byl trochu skeptický, protože jsem si musel zvykat na ovládání, které vám hra moc dobře ani nevysvětluje, jelikož se třeba jen na chvíli objeví dialog informující "stiskem R + kolečko se stane tohle a stiskem L + kolečko zase tohle", a pak prostě zmizí a už se neobjeví. Ze všech těch informací byl můj mozek trochu přetížen. Naštěstí jsem se do toho brzy dostal a zjistil, že některá složitější komba člověk ani nemusí umět, aby to dohrál celé.

Překvapilo mě, že God of War je neuvěřitelně chytlavý a zábavný. Nemluvím jen o soubojích a akční stránce, ale také platforming má příjemnou flow. Platforming ve hrách obvykle bývá spíše otravnější věc, zvláště pak u těch, které se na něj tolik nezaměřují. Tady jsem se ale dobře bavil.

Tj. jdi kupředu, vyšplhej na tuhle stěnu, tady přeskoč na tuhle stěnu, tady se přitáhni k tomuhle řetězem, tady si pákou sniž tuhle plošinku, tady proběhni sem a tady něco polož na tuhle nášlapnou plošinu, abys ji zatížil a otevřel si dveře. Celá hra vás vede za ručičku. Obvykle je vození za ručičku vnímáno jako negativní věc, protože hry vedoucí za ručičku mohou působit příliš lineárně a hloupě, ale God of War ne. Tady vás to sice hodně vede, ale nápaditý design úrovní a fakt, že se pořád děje něco nového a zajímavého způsobuje, že vám to tak ani nepřijde. Zkrátka se mi přišlo, že zábavnost hry je paradoxně daná tím, jak je jednoduše nalinkovaná.

Samozřejmě nic není dokonalé a bylo tam pár míst, která mi přišly pitomé, nebo mi lezly na nervy. Buď byly otravné nebo tvůrci moc dobře nevysvětlili, co se tam má vlastně dělat. Párkrát jsem se někde zaseknul a musel jsem si najít na YT, co se po mně chce.

Ghost od Sparta je také docela zajímavý technologicky. Jsou tu momenty, kdy třeba jdete po velikém schodišti do chrámu a v dálce ho vidíte. A ten chrám má tolik detailů, sloupků, soch a různých dalších architektonických prvků. Říkám si, jak to vůbec mohl výkon PSPéčka dát? Většina her pro PSP takhle detailně prostě nevypadá...

Zajímavá je také filmová kamera. Filmová v tomhle případě neznamená jen to, že se nedrží striktně za zády hlavního hrdiny a zabírá scénu z různých úhlů apod. Ale opravdu si s ní tvůrci dali práci, aby vás celou hru vedla správným směrem, nebála se občas odletět a ukázat vám něco důležitého, nebo zvýraznit nějakou epickou scénu. Tohle je první hra, kde jsem si uvědomil, že herní kamera má na celkový pocit ze hry daleko větší vliv, než by si byl člověk ochoten přiznat.

Docela fajn je i příběh. Původně jsem se moc o lore a děj nezajímal, ale prostupně si mě to získalo. Kratos totiž hledá svého bráchu, a aby ho našel, neváhá se postavit i různým bohům. Líbí se mi, že je děj velice osobní a emocionální. Není to jen o tom, že hlavní hrdina je čistě dobrák a má osudem dané, že musí porazit nějakého záporáka. Je v tom prostě něco víc...

Abych jen nechválil, je tu jedna věc, která mi přišla jako strašný vopruz... A to quick-time eventy! Tj. musíte rychle něco stisknout, aby se něco stalo. Dejme tomu, že třeba porazíte bosse a musíte mu zasadit poslední ránu. Kratos do něj zapíchne řetěz a na obrazovce se objeví kostečka. Tu stisknete, Kratos bosse přitáhne k sobě a vyskočí mu na hlavu. A vy teď musíte rychle stisknout kolečko. Kratos mu zapíchne do oční bulvy čepel, čímž ho konečně zneškodní...

Problémem je jednak to, že je na to strašně málo času - obvykle zlomek sekundy - malinko se zpozdíte a hra vám to už neuzná a musíte to celé opakovat. A hlavně je to nepředvídatelné, protože se objevují pokaždé jiné symboly. Tj. pamatuji si, že to pro mě chtělo kostečku, tak se připravím ji stisknout, ale najednou to chce po mně zase trojúhelníček. Jenže já už omylem tu kostečku stisknul. To hra neuzná, a tak mě boss shodil z hlavy a musím ho zase znovu dostat na lopatky...

Troufám si tvrdit, že mám jakožto hráč docela rychlé reflexy, ale na tohle jsem prostě občas nestačil reagovat v čas.

Naštěstí vám hra dost odpouští chyby a check-pointy jsou téměř na každém rohu. (Překvapivě hra rozlišuje check-pointy a save-pointy jako dvě různé věci...)

Když to shrnu, byl jsem překvapen, že hra, od které jsem nic neočekával mi dala tolik. Je to zábavné, je to chytlavé, je to plné zajímavých nápadů. Zkrátka a dobře jsem byl ponořen do antického světa bohů od začátku do konce. Je tu pár drobných míst, u kterých bych si přál, aby byly trochu jinak a osobně bych malinko usnadnil quick-time eventy, (tj. dal bych na ně třeba trochu víc času, nebo je aspoň udělal předvídatelné a nechal hráče, ať si je namemoruje). Celkově ale za mě spokojenost a dávám téhle hře seal of approval a oba palce nahoru.