Nejlépe hodnocené komentáře

Condemned byl vždycky černý hororový kůň, který tak trochu stál opodál ve stínu svého daleko profláklejšího bratříčka. Jenže zatímco F.E.A.R je hlavně střílečka a děsí spíše okrajově, Condemned je plnohodnotný survival horor. Dvojku jsem dlouhá léta oplakával a na PC marně vyhlížel. Po pořízení konzole jsem ale na ni při všech těch Uncharted-ech a The Last of Us-ech dočista zapomněl. Až doteď...

K mému překvapení dvojka přináší celou řadu změn, které fandu prvního dílu určitě zaskočí. V mém případě spíše negativně. Ačkoli dvojka dějově přímo navazuje na jedničku, první kroky nejsou úplně sebejisté. Dvojka daleko více tlačí na pilu. Mění vzhled i charaktery postav a ze dvou relativně civilně a reálně působících agentů ve středním věku dělá mladé akční hrdiny, kteří nejdou pro cheesy hlášku daleko. Ethan zdrsněl a zbělal. Rosa naopak velmi omládla a ze sympatické zakulacené parťačky se stává, jak by řekl jeden nejmenovaný uživatel ČSFD, pěkná sexica. Celé pojetí příběhu mi velmi připomínalo svou nablblostí, co se dialogů týče, sérii Resident Evil a to je dle mého názoru trošičku škoda.

Další změnou je větší důraz na akci. Rubání všemožných těžko identifikovatelných individuí je ale odladěné a chytlavější než prvně. Vyšetřovacích pasáží je pořád dostatek, ale jevily se mi jako krajně nevyvážené. Někdy tvůrci z hráče dělají idiota a předkládají mu volby, z nichž je jen jedna očividně ta správná (protože ty další tři jsou úplně debilní) a někdy po něm chtějí vědět, co hlavní postava dělala a říkala o tři levely nazpět (a v té změti retardovaných hlášek se leccos důležitého ztratí :). Nevyvážená obtížnost je cítit i na celé hře. I na normal jsem narazil na pár míst, které mi řádně pocuchaly nervy a nemyslím tím jen pitomé finální bossfightové QTE (naštěstí byli tvůrci soudní a dali před něj checkpoint).

Rozporuplná je i technická stránka. V interiérech Condemned 2 vypadá dobře a hraní si s dynamickými světly je, jako u všech her od Monolithu, tradičně skvělé. Množství ústupků je zakryto různými filtry a rozmazaným viděním. Funguje to vesměs dobře, ale někdy tvůrci tlačili na pilu až příliš a čas od času se to zvrhne v nepřehledný maglajz, kde hráč máchá trubkou okolo sebe a doufá, že se trefí, ač nejsou bušící socky pořádně vidět. Největší rezervy mají exteriéry, kterých ale naštěstí není moc. A stejně jako vizuál je i nevybalancovaná optimalizace. Framerate lítá, jak se mu zachce. Ačkoli jsem ho neměl čím změřit, věřil bych i, že na některých specifických místech klesal až k 20 frejmům za sekundu. Pocitově vskutku nepříjemné. Ale holt daň za starou konzoli.

Každopádně nenechte se zmýlit. I přes výše zmíněné výtky se Condemned 2 jako celek hraje skvěle. Hratelnost je pestrá a i po stránce designu se tvůrci snažili o originalitu. Zatímco prvních pár lokací hráče zavede do tradičních ghett a opuštěných bytovek, v pozdější fázi se střídá jedno zajímavé místo za druhým. I když mi nebyly po chuti výše zmiňované estetické změny, příběh je v rámci žánru rozhodně pořád dost nadprůměrný. Celá hra je prošpikovaná velkým množstvím animací, které děj neustále ženou kupředu a předělují jednotlivé lokace. Je to svižné, má to drajv a kdo má rád kvalitní survivaly a nevadí mu očividná snaha o béčkovost, tak nemá nad čím váhat.

Amy na mě působila díky kooperaci 2 věkově rozdílných postav jako budgetová variace na The Last of Us a že je to na PSN jen za pár kaček, tak jsem sebral odvahu a po všech těch průměrně hodnocených konzolových střílečkách se vrhl na mizerně hodnocený survival horor. Yay!

Ten největší horor je u téhle hry rozhodně framerate. To už se nedá nazývat lehkými dropy, ale regulérním sekáním, které mi ztěžovalo už tak obtížnou hru. Amy obsahuje mnoho zajímavých nápadů, ale tvůrci zřejmě neměli prachy a možná ani talent to dotáhnout do nějaké hratelné podoby. Úvodní animace totiž navnadí na lineární příběhový thriller, ale velmi záhy jsem zjistil, že design je lehce Resident Evilovský - tedy nějaký ten backtracking - jen s tím rozdílem, že tady jsou všechny lokace malé a jednoduché. A přesto... ztrácel jsem se. V pozdější fázi jsem už hrál podle walkthrough na Youtube, protože hra je po designové stránce tak neskutečně neintuitivní a hledání cesty dál tak zdlouhavé, že hrát to bez návodu, tak to mačkám ještě teď. Ale dokud jde o hádanky, tak to ještě jde...

Horší to je, když přijdou na řadu souboje. Kdo chce Amy dohrát do konce, musí si připravit opravdu mimořádnou dávku trpělivosti. I souboje jsou tak trochu hádanky, jen při nich chyba znamená smrt a opakování. Mnohé lokace se dají řešit jen metodou pokus-omyl. AI nepřátel si často dělá co chce a díky tragickému soubojovému systému dokáží šarvátky s nimi, byť v zásadě naprosto primitivní, pěkně potrápit. Obzvláště s větším počtem oponentů, kterým je lepším prostě se vyhnout. Je tu jakýsi stealth, ale ten je velmi nespolehlivý, takže se to někdy povede... a někdy prostě ne. Nevadí, poslední čtvrthodinu můžu přeci sjet znova. Třikrát, čtyřikrát... Nepomáhá tomu ani checkpointový systém, který tvořil tradičně někdo, kdo neměl v hlavě mozek. A o závěrečném bossfightu ani nemluvím, to je kapitola sama pro sebe. Naštěstí není úplně přehnaně těžký, pouze debilní.

Amy je špatná hra. Má zajímavý námět, pár fajn hádanek, nějaké originální prvky, ale jako celek nedrží pohromadě. A co hůř, hraní není zábava ale spíše frustrace. Tvůrcům evidentně došly prachy. Golem, co v druhém chapteru prorazil dveře, se už do konce hry ani neobjevil. Amy má celý HUD snad s 12 položkami věnovaný schopnostem, ale za celou hru se naučí jen dvě, přičemž aktivní má vždy jen a pouze jednu. Jo a nemá to konec. Tvůrcům prostě došlo, že si ukousli velké sousto a že to nedaj a tak to nějak doplácali do dohratelné podoby a vydali. Škoda, určitý potenciál tam byl.

A je tu fajnová střílečka potřetí! Tentokrát však už převážně od jiných tvůrců, na jiném enginu a s řadou změn, které mi někdy byly a někdy spíš nebyly moc po chuti.

Na začátek je potřeba říct, že hraní za anonymní postavy je ta největší pitomost, kterou tvůrci do svých her poslední roky neustále tlačí. Salem a Rios sice nebyli nějaké velké osobnosti, ale jejich rozdílné charaktery a špičkování bylo pro mě daleko zajímavější, než poměrně sterilní Alpha a Bravo. Budiž jim ke cti, že alespoň mluví a k jistému profilování postav dojde i tady. Jenže o nich hráč neví zhola nic a ukázat mi je někdo na fotce, tak už ani teď nejspíš nepoznám kdo je kdo. Samotný příběh je ale fajn. Sice se nevymanil z béčkových vod, ale celé jeho pojetí je z celé série jednoznačně nejfilmovější a nejvýbušnější.

Díky tomu, že hra jede na Frostbyte enginu, tak si může dovolit vykreslit solidní scenérie a rozhodně je po celou dobu na co koukat. I ten framerate se drží v poměrně únosných mezích a to i za velmi intenzivních přestřelek či v rychlých animacích. Lokace vypadají solidně, jsou plné detailů a i když se za celou hru nedostaneme pryč z Mexika, prostředí jsou dostatečně variabilní. Navštívíme nebo resp. rozstřílíme mexické vesnice, drogová doupata, slumy či dokonce bohatší čtvrti středoamerických měst. A když říkám rozstřílíme, tak skutečně rozstřílíme. Kdo zná Battlefield, tak ví, že Frostbyte umí simulovat neskriptovanou destrukci a hra už tedy není tak statická, jako její starší bratříčci.

Samotná hratelnost už je značně přímočařejší. Tvůrci vyškrtli veškeré vedlejší činnosti, takže se po celou dobu prakticky jenom střílí. Což mi ale osobně ani tak nevadilo, protože gunplay je stále parádní. Více mě mrzelo osekání taktických možností, k čemuž je přizpůsoben i design, který na nějaké obcházení nepřátel už moc nehraje. AI je tu výrazně stupidnější, často prostě jen čumí a střílí, občas rushne B, ale nějaký koordinovaný postup jsem nevypozoroval. To bohužel platí i o parťákovi, který tu a tam úplně vypne svůj syntetický mozek a ani se mě nesnaží oživit. Bohužel výpadky skriptů mě párkrát skutečně potrápily a minimálně 4x, možná 5x, jsem musel restartovat checkpoint jen proto, že se mi někde můj compañero tonto zasekl nebo se neotevřely potřebné dveře. Další pro mě nevítaná věc je výměna dynamického krycího systému za ten klasický "tvrdý" ve stylu GeoW, který mi osobně vyhovoval o něco méně.

Ale jinak stále fajn střílečka, která sice opět nepřináší v rámci žánru nic nového, ale pořád se příjemně hraje a nenudí. Je to akční, rychle to odsejpá, má to nečekaně dost detailní animace a solidní béčkový příběh, který i díky několika překvapivým twistům docela táhne. A až na nějaké drobné zasekávání skriptů je to i technicky prakticky bezchybné.

Fajnová střílečka, která svého času musela být v mulťáku ještě fajnovější. Servery jsou ded a já stejně nemám žádné kamarády a tak mi ani nebylo líto, že jsem to sjel sólo. Protože ani sólo to nebylo vůbec špatné!

Po delší době jsem zase hrál akční hru, kde AI jak nepřátel, tak především parťáka nestojí úplně za starou belu. Vlastně naopak. AI je tu je docela dost schopná. Nepřátele se kryjí, opatrně postupují, občas provedou výpad a vypozoroval jsem i jakousi koordinaci a pokusy o flank. Parťák je také užitečný, obzvlášť když si ho hráč za pomocí rozkazů šikovně řídí. Ne že by byla Army of Two hardcore hra, ale přímý útok tu moc nefunguje. Celé to stojí a padá na spolupráci obou postav. V zásadě to pracuje na principu, že jeden na sebe přitáhne horlivým střílením pozornost a druhý se nepřítele snaží obejít. Hra obsahuje pár jednoduchých leč šikovně funkčních taktických příkazů, díky kterým je ono ojebávání nepřátel královská zábava. Nic mega složitého, ale přesto je to dostatečně challenging (na vyšší obtížnost samozřejmě).

Kromě toho hra využívá starého známého cover-based systému, jen v poměrně odlišné podobě, než jsem byl doposud zvyklý. Postava se při krytí nepřimkne natvrdo k překážce (stiskem klávesy), ale dynamicky se za ní skrývá a reaguje na ni zatímco hráč normálně běhá po bojišti, střílí a z toho skáče z krytu do krytu. A je to super! Je to svižnější, příjemnější a dynamičtější, byť k dokonalosti to má pořád trochu daleko. I samotné střílení je hodně zábavné a vlastně ani nemám samotnému core gameplayi moc co vytknout.

Co už trochu zamrzí je poměrně nezajímavý level design plný klišé lokací (samé základny, industriální čtvrti, letiště apod.). Ač hráč v šesti misích procestuje údajně celý svět, mapy působí spíš účelně než uvěřitelně a dost se svým specifickým designem poddávají cílením na coop zážitek. Stejně tak příběh je spíše do počtu. Většinou jsem ani neměl tušení, kde vlastně jsem a proč po všech střílím (zdravím tvůrce Spec Ops: The Line), ale to je vlastně úplně fuk, protože i tak jsem si to parádně užíval.

Ač se to zdá k neuvěření, už je to rok, co jsem dohrál první Resistance od nyní dost populárních Insomniac Games. Jeden z launchových titulů, který hrál dost na jistotu a k mému překvapení se jednalo o dost tuhou, ale zároveň zábavnou a dlouhou klasickou FPS.

Dvojka přišla po dvou letech a přinesla pár tehdy dost populárních novinek - především auto-heal a omezenou nosnost zbraní. To první spíše vítám, to druhé už méně, ale pravdou je, že se tu člověk ještě více soustředí na samotnou akci. Design je sevřenější, herní doba kratší, ale hra zároveň není rozsekaná loadingy na malé mapky, takže mise pocitově působí rozsáhle. Tvůrci se více zaměřili na epické scenérie a dynamičtější akci. Lokace jsou hezky barevné a rozmanité, šeď z jedničky se nekoná. Zároveň se dvojka snaží být příběhovější a ve výsledku mě mrzelo, že dějově to moc tvůrci nezvládli. I přes zajímavé pozadí okolo Chimér je to prostě generická macho mariňácká báchorka o boji proti šmejdu z vesmíru. To nejzajímavější se dá potom dohledat na wiki.

Hratelnost je velice podobná svému předchůdci. Vrací se tradiční zbraně od samopalu, přes brokovnici až po mimozemské kousky, kde bych vypíchl především zbraň schopnou střílet skrz zeď. V rukou hráče ohromný pomocník, v drápech mimozemšťánů neskutečná otrava. Tvůrci se vykašlali na natahování herní doby a recyklování assetů a víc se zaměřili na wow momenty, ve kterých druhý díl Resistance exceluje. Až mě opravdu mrzelo rozlišení 720p, které táhne vizuál zbytečně dolů a určitě bych si dokázal představit remaster pro novější generaci konzolí. Už jenom kvůli obloze poseté desítkami mimozemských lodí stojí za to hru vyzkoušet. Škoda, že ale všechny tyhle momenty jsou čistě jen kulisy pro potěchu oka. Jinak je to vesměs standardní, ale po všech směrech vyladěná a chytlavá koridorová střílečka.

Potěší i dobrá optimalizace, kdy ani při ohromné bitevní vřavě framerate neklesá. Až na občasné zasekávání spolubojovníků (a těm prostě stačí jen fláknout pažbou), jsem nenarazil na žádné výraznější glitche. Vytknul bych uměle zvýšenou obtížnost (i na normal) v posledních dvou misích. A hlavně finální bossfight, který sice není kdovíjak těžký, ale je prostě jen dementní. Stejně jako samotné finále, které celý druhý díl uzavírá. Možná nečekaně, avšak velmi neuspokojivě.