Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

The Room

  • Android 85
Jedna místnost, jeden trezor, jak dlouho nás asi může hra, odehrávající se pouze v tomto prostředí, bavit? V případě The Room překvapivě dlouho, v mém případě až do konce. I když zas tak dlouho to není vzhledem k tomu, že jde o konverzi z mobilních platforem, je za nějakou tu hodinku hotovo.

Ale nelekejte se, hra ve skutečnosti nezůstane celou dobu v prostředí, ve kterém se ocitnete hned na začátku. Trezor v sobě totiž skrývá nečekaná překvapení, a právě objevení těchto tajemných zákoutí a prapodivných mechanismů, je tou hlavní herní náplní. Pokud jste jako děti rozebírali maminčin budík, nebo tatínkovu vrtačku, se zájmem zjistit jak to vevnitř funguje a připadali jste si jako objevitel tajemných světů, tak The Room vám splní váš dětský sen.

Celé to pátrání, objevování a řešení ne moc složitých puzzlů je zabaleno v mysteriózním příběhu, podávaném jen v náznacích pomocí dopisů a deníkových záznamů, které jsem ne úplně pobral. Vůbec mi to ale nevadí, naopak to jen zintenzívnilo atmosféru tajemna, ke které přispívá i hudební podkres. Hrozně mě mrzí, že té hudby není víc, s chutí bych si jí někdy pustil na relax.

Atmosféra je to, co The Room umí vybudovat a hlavně udržet až do konce, i díky tomu, že obtížnost hádanek není vražedná a tudíž vám atmošku nezničí pocit frustrace. A pro zásekáře je tu navíc ještě hintovací nápověda. Každopádně milovníci zavařených mozků si zde moc neužijí.

Závěrem musím upozornit, že jsem hrál jen původní verzi na tabletu, pokud se tedy v něčem zásadním PC konverze liší (ovládání?), může být můj pozitivní komentář naprosto subjektivně neobjektivní. ;-)

Pro: Atmosféra, Vtáhnutí do hry, Dobře trefená obtížnost nenarušující atmosféru, Hudba

Proti: Krátké

+32

Fish Fillets

  • Android 70
Nikdy jsem nezamýšlel, že si někdy zahraji tuhle logickou hru, známou svou vysokou obtížností, a že ji dohraji už vůbec ne, ale stalo se. Nebýt Android verze, nejspíše bych o Fish Fillets zájem nikdy neprojevil, ale na dotykovém zařízení se to zdálo jako dobrá volba a svého rozhodnutí určitě nelituji.

Ze začátku je to snadné a většina úrovní z Rybího domečku slouží jako taková rozcvička. Jakmile se ale mapa začne větvit a odemkne se více levelů, obtížnost značně naroste. Už Vrakoviště ukáže, kam až jsou vývojáři schopni zajít, ale ani Silverova loď, Město v hlubinách, Ztroskotané UFO, Korálový útes, Jeskyně pokladů, Smetiště a Tajný počítač nezůstávají pozadu. Zvláště pak finální úrovně jednotlivých větví zaberou hodně času a každé posunutí předmětů je třeba řádně promyslet.

Jako nejlepší mi přišla úroveň s názvem Oblíbené položky, která se odehrává na ploše operačního systému počítače a je zde třeba projít i původní pracovní verzi Fish Fillets. Počet tahů jsem fakt neřešil a hlavně jsem chtěl jednotlivé úrovně dokončit. Byl jsem rád za možnost ukládání, i když pouze na jedinou pozici. Jen jednou se mi podařilo vyrovnat nastavené skóre, ale nepřekonal jsem jej ani jednou.

Obě rybky, pracující pro FDTO neboli Fakt Děsně Tajnou Organizaci, hází jednu vtipnou hlášku za druhou. Nejde však o žádný pubertální humor, tak typický pro tehdejší české adventury, ale o opravdu trefné narážky, které mě rozesmály i teď. Mimo Akt X nechybí ani odkazy na film Bohové musejí být šílení nebo na Tetris.

Často jsem oba rybí agenty zabíjel schválně, protože jsem byl z toho zdlouhavého řešení už frustrovaný. Hned se mi tím ulevilo a mohl jsem zase pokračovat. Možná se někdy dostanu i k pokračování, ale určitě to nebude hned, protože toho přemýšlení bylo dost na hodně dlouhou dobu.

Pro: spousta úrovní, úroveň Oblíbené položky, ukládání, trefný humor

Proti: často až frustrující obtížnost

+31

Baldur's Gate II: Enhanced Edition

  • Android 90
Po asi 3/4 roce hraní na tabletu na cestě do práce a z práce jsem konečně BG2 dohrál. Vůbec poprvé, původní hru jsem na PC nehrál (což je zpětně dost škoda). I po těch letech mi však BG2 perfektně sedlo do noty. Výborný hlavní příběh, zajímavé vedlejší questy, fantasy prostředí, dobré postavy společníků. Bylo to dlouhé (mám kompletní průchod Shadows of Amn včetně zřejmě všech questů; na Throne of Bhaal už asi bohužel nedokážu najít další čas), ale opravdu výživné.

Dost těžko se mi vybírají konkrétní věci, co bych vyzdvihl, protože ta hra je prostě celá výborná. Ale snadno dokážu vypíchnout těch pár věcí, co mě vadilo/unavovalo. Tak zaprvé, pravidla AD&D 2.5 jsou složitá, matfyzáci sobě (a to se svým vzděláním k nim nemám daleko). Za to hra nemůže, ale odráží se to v ní. Zadruhé, za co už může více, je málo vysvětlivek, co se aktuálně děje a jak to vyřešit. Máte na postavě negativní efekt, ale vůbec nevíte, co dělá, jestli se potřebujete zbavit, jestli stačí počkat a zmizí sám. Nepřátelský kouzelník má kolem sebe barevnou bublinu jako štít, ale vy nevíte, co to je zač, a jak ji tudíž zrušit. Často má kolem sebe takových ochran několik a musíte je prolomit ve správném pořadí. Dělá to hru hodně nepřístupnou. Zatřetí bych pojmenoval jako "příliš mnoho všeho". Ke konci mě hodně unavovalo, že mám k dispozici asi 200 kouzel, které potřebuji znát a pamatovat si, abych mohl bojovat efektivně. Tahal jsem s sebou strašně moc vybavení typu kouzelné šípy/šipky do kuše/házecí šipky/kameny do praku/lektvary/magické hůlky v desítkách variant, které mi bylo líto nevzít/prodat (někdy se můžou hodit!), ačkoliv pro slabé nepřátele jsem je nepotřeboval, a na silné nepřátele nefungovaly, a tak se stále jen hromadily. Teď budu za heretika a lidé mě budou chtít upálit, ale parta 6 postav mi přijde příšerně velká (moc managementu ve všem), a ve 3-4 postavách by se mi hrálo mnohem pohodlněji (což jsem samozřejmě takto hrát mohl, ale na první zahrání to málokdo udělá, protože vám to zvyšuje obtížnost a vůbec netušíte, co vás čeká). Jako poslední bod bych mohl ještě řešit UI, ale je to stará hra a beru to tak (díky bohu za některá vylepšení v Enhanced edici jako např. konec pixel huntingu). Na tabletu bylo dost nepříjemné pracovat s kouzly, takže jsem v partě měl jen 2 čistě kouzlící postavy, a kouzla jsem sesílal, jen když to bylo nutné.

Sice jsem vyjmenoval některé otravné aspekty, ale není to nic, co by nebylo běžné u her tohoto typu. Mé celkové hodnocení myslím mluví za vše. Hru jsem si opravdu užil, a rád jsem si doplnil herní vzdělání zrovna s BG2. Pokud překousnete občasnou potřebu studovat AD&D pravidla na webu, tak je BG2 stále výborně hratelná.

Celkové hodnocení: Nářez
+26

Zarya-1

  • Android 75
V rámci herní výzvy jsem se pustila do hry na mobilní zařízení a právě textová adventura ze žánru sci-fi s minimalistickým rozhraním byla přesně ten typ her, kterou si raději zahraji na mobilu nežli na počítači. Dostala jsem na starost čtveřici astronautů, kteří se vydali na Měsíc prozkoumat neznámý signál.

Hned v úvodu musím zmínit skvělou atmosféru, která se vývojářům podařila vystihnout. Tomu napomáhá i minimální obrazový doprovod popsaných scén, kdy je zcela na hráči, aby si představoval, co se ve hře opravdu děje. Hlavou se mi honily scény z filmu Věc či Horizont události a trochu i Vetřelec a rýsovala jsem si katastrofické scénáře za doprovodu dramatické hudby, neboť ve hře smrt číhala opravdu všude.

Hru jsem dohrála několikrát, pokud tedy za dohrání počítám smrt členů mého týmu, než jsem se dobrala k tomu dobrému konci. Co mi trochu vadilo, tak bylo to, že člověk nevěděl, které učiněné rozhodnutí vede ke smrti. Ne, že bych chtěla po hře předpovídat budoucnost. Přece jenom je v tomhle ta zábava, že člověk neví. Ale nezamlouvalo se mi, že jsem učinila zdánlivě normální rozhodnutí (např. jít vpravo či vlevo), hra pokračuje dál několik minut a ať udělám jakékoliv další rozhodnutí, tak postupně zjišťuji, že jsem ve slepé uličce, ze které se nijak nedostanu. Tedy že jsem vlastně ve slepé uličce, která se větví do dalších slepých uliček. A hra je tím prolezlá. Vývojáři to asi moc dobře věděli, protože po smrti hráči nabídnou posunutí se zpět v čase a možnost začít znovu od onoho kruciálního rozhodnutí.

Co mě po dohrání dobrého konce překvapilo, tak byl fakt, že kdyby se to někomu podařilo takto dohrát napoprvé, tak naprosto přijde o poznání toho, co se vlastně na Měsíci stalo/děje. Zatímco jsem se ve slepé uličce dočítala o historii místa, poznávala jeho tajemství hluboko v podzemí, tak při té správné cestě jsem z toho nic neviděla, nečetla a ten příběh byl naprosto fádní. Takže docházím k tomu názoru, že vývojáři nejasnost rozhodnutí udělali schválně tak, aby člověk prolezl hru se skoro všemi volbami.

Na konci mě ještě mrzelo, že ač se hra tvářila, že něčemu dává význam, tak vlastně to žádný význam naprosto nemělo (chování hráče jakožto velitele k týmu). Být hra o něco propracovanější, tak dávám vyšší hodnocení.
+25

Chuchel

  • Android 70
Chuchla jsem koupil na tablet pro moji tříletou dcerku (ovládal jsem to povětšinou já). A v tomto ohledu hra nezklamala, protože zábavné skeče jí často způsobovaly záchvaty smíchu. Ačkoliv ideální cílová skupina začíná asi o něco výše, odhadl bych tak 5+ let. Hra obsahuje často totálně nesmyslné reakce, které nelze dopředu odhadnout, ale působí hodně zábavně (soudě dle mého dítěte, já jsem suchar co se maximálně pousměje). Z mého pohledu jsou až moc nesmyslné - očekával jsem mírnou logiku, jak se dobrat k výsledku, a občas je to potřeba, ale hodně často jde pouze o proklikání všech kombinací, až najdete tu správnou. Hra tady zjevně není cílená na standardní hráčské publikum. Trochu mě překvapilo, že ne všechny skeče jsou vyloženě zábavné, ale některé vybrané scény mají lehký nádech krutosti či hororu. Takže s tím dětským zaměřením to není tak jednoznačné, ale tím spíš mám problém identifikovat cílovou skupinu (na druhou stranu, takovej Tom a Jerry je 100x surovější, a taky je pro děti, takže možná se nad tím moc zamýšlím).

Hra je delší než jsem čekal, vydržela nám na hodně večerů, což je fajn. Obsahuje občasnou minihru, která poskytuje zpestření, ačkoliv u jedné z nich jsem skřípal zuby (a už jsem radši zapomněl, která to byla). Hodně se mi líbila (z pozice dítěte) jedna ze závěrečných scén, kdy si můžete kombinacemi lektvarů vytvářet vlastní variace příšerek, to dceru hodně bavilo, mohlo tam být takových scén více. Když jsme u těch příšerek, trochu mi vadilo, že většina z nich byla velice abstraktních, takže se nedalo říct "tohle připomíná zeleného hrocha" a "tohle připomíná žlutého čápa". Hlavní Chuchlův parťák je fialové stvoření na pomezí myši, sysla a ježka, a těžko se tak o něm mluví jinak než "ta fialová potvora".

Pro dospělé bych Chuchla moc neviděl, protože tam herní náplně moc není. Konečné hodnocení za mě tak 60%. Za moji dceru odhaduji tak 80%, takže celkově dávám průměr, 70%.

Celkové hodnocení: Dobrá (pro dospělé) / Výborná (pro děti)
+25

Planescape: Torment: Enhanced Edition

  • Android 85
20 let po vydání jsem si konečně zahrál (a dohrál) "nejlepší RPG všech dob" (aspoň dle mnoha žebříčků). Využil jsem trochu vylepšené Enhanced edice, a celou hru dohrál na tabletu během cest do práce a z práce (cca hoďka denně). Jelikož jsem nenapravitelný completionista, a musím prostě dokončit každý quest a prošmejdit každý kout, tak mi to trvalo ultimátně dlouho (několik měsíců). Zážitek to však byl výborný.

Moc jsem se těšil na příběh, kvůli kterému je hra vyzdvihována do nebes. A musím uznat, že jsem nehrál mnoho her, jejichž příběh by se dal bez problémů využít pro knihu, a PS:T je jednoznačně jedna z nich. Zcela netypické originální prostředí, napínavá tajuplná zápletka, přesah do mystična a filozofie, zajímaví společníci, často nečekané řešení problémů (typu vyrvání si oka nebo zabití sama sebe), které minimálně zpočátku hodně překvapuje, než si člověk zvykne, že v tomto univerzu je to prostě normální. Abych jenom nechválil, líbila by se mi hutnější hlavní dějová linka - byla dávkována hodně zvolna a pořádně se rozjela až ke konci. (Ale samozřejmě chápu, že by to pak nebylo 60h dobrodružství, kdyby tam nebylo plno postranních úkolů, a že jsem si to hodně rozvolnil i sám, jak jsem plnil úplně všechno).

Hodně jsem ocenil i velmi malý důraz na souboje. Bylo příjemné nechat se unášet hlavně dějem, jako v knize, a neřešit každou chvíli statistiky, předměty a kouzla. Téměř to šlo k takové RPG adventuře. Zároveň tam ty souboje občas byly, takže si člověk občasně odpočinul i od čtení.

Ve hře mi přišly dvě oblasti trochu nedostatečné. Tou první byla hudba, která měla pár výrazných chvil v konkrétních oblastech (např. ve Fortress of Regrets mi přišla absolutně pasující a skvělá), ale obecně mi ve hře přišlo hodně hluchých míst, kde bylo zcela ticho, a když už něco hrálo, tak to byly krátké opakující se úryvky. Možná mám ale zkreslený pohled, protože jsem to měl na sluchátkách v rušné MHD (a v druhé půlce hry už jsem sluchátka zanedbával, protože mě hudba zklamala). Druhou oblastí byla magie. Hrál jsem samozřejmě za mága, který má nejlepší možnosti v diskuzích. Ale jakákoliv magie mi přišla užitečná jenom u podpůrných kouzel nízké úrovně. Jakákoliv vysokoúrovňová útočná kouzla byla extrémním zklamáním, protože na slabé nepřátele je nemělo smysl používat, a silní nepřátelé měli takové rezistence, že je podobné kouzlo zranilo asi jako jedno seknutí mečem (takže se opět vůbec nevyplatilo vyvolávat). Samozřejmě, díky malému důrazu na souboje toto nebyl vůbec problém, ale přišlo mi prostě takové smutné, že se svými kouzelníky prostě řežu do nepřátel na blízko a řeší to problém mnohem snadněji.

Celkově dokáži pochopit, proč sklidila hra v době vydání tak extrémně dobré hodnocení, a díky Enhanced edici je hra perfektně hratelná i dnes. V dnešní době (a v mém věku) už se asi nedokáži tak absolutně nadchnout, ale i tak jí za sebe dávám hodně vysokou známku. Hru doporučuji každému, kdo ji ještě nehrál, a baví ho příběhová RPG (tzn. nevadí mu hodně číst). Na své pozici mezi významnými hrami herní historie je naprosto oprávněně.

Celkové hodnocení: Výborná / Nářez
+25

Sara Is Missing

  • Android 65
Pokud jste v posledních dnech potkali v brněnské MHD podezřelou osobu, jak prolézá v telefonu sms zprávy a galerie, které očividně nejsou jeho, dost možná jsem to byl já plnící "Neseď doma" Herní Výzvy 2020.

Nevybral jsem si pro to nic jiného než hru, která položila základy mobilním hororovým lock phone mystery games. I když jich už pár za sebou mám, tohle byla první, kterou jsem hrál tak jak byla zamýšlena – na mobilním telefonu. To trochu přidává na atmosféře skutečného procházení "nalezeného" mobilu.

Ačkoli se jedná jen o takový proof of concept, na první pohled to nepoznáte a působí stejně kvalitně jako navazující SIMULACRA. Že je to freeware se odráží pouze na kratší délce a menší možnosti nějak ovlivnit příběh.

Konce existují jen tři a o všech vlastně rozhodne pouze poslední rozhodnutí. Příběh nic převratného a také zde chybí nějaké logické puzzly, takže dohrání nepředstavuje moc velký problém.

I tak jsem si čtení zpráv celkem užil a ačkoli bych nováčkům doporučil spíše již zmíněnou SIMULACRU, pokud se bude líbit ta, zachraňte prosím i Sáru.
+23

Monument Valley 2

  • Android 80
Herní výzva 2020 - Kategorie č. 7 - Neseď doma (Light)

Monument Valley 2 je pokračováním veleúspěšné a oceňované stejnojmenné mobilní hry. Titul navazuje na osvědčenou formuli zavedenou již v prvním díle, který jsem si užil jako součást Herní výzvy 2018.

Tentokrát se místo princezny Idy setkáváme s matkou Ro, jež postupuje záhadami spletitých prostorových labyrintů. Děj je obohacen o postavičku její ratolesti a spolu se postupně vyučují základům budování monumentů a posvátné geometrie. Symbolicky prožíváme první dětské krůčky spolu s matkou, odlet z rodného hnízda a výchovu k samostatnosti a ve finále vřelý návrat do mateřského náručí.

Vizuál disponuje jednoduchou stylizovanou grafikou, jež v kombinaci se snovou tajemnou hudbou poskytuje překrásné estetické kompozice. Zejména pokud se prostorové monumenty dají do pohybu v závěrečných animacích, nebo pokud prstem kroužíte a skládáte svítící obrazec na konci úrovně.

Puzzle jsou založeny na prostorových hrátkách s inspirací originálními obrazy M. C. Eschera. Posouváme a natáčíme budovy, plošinky, otáčivé mechanismy, aby se Ida nebo její dítko dostali k cíli - východu z labyrintu či prostorové kompozice. Někdy se dokonce přetočením dostaneme do vnitřní dimenze scenérie.

Druhý díl mi připadá celkově jednodušší. Možná je to tím, že již znám logiku puzzlů na podkladě zkušeností z první hry, zásadní inovace či nové herní principy jsem nezaznamenal. Nebo je možná celý titul designován tak, aby hráči nebyli frustrováni obtížností hádanek. V prvním dílu jsem se přece jen občas trochu zasekl.

Bohužel v jednoduchosti a hlavně krátkosti Monument Valley 2 spočívá moje hlavní výtka. Hru totiž cca za 2 hodinky úspěšně dohrajete a u aktuální ceny 150 Kč za tento mobilní titul mi poměr cena - výkon nepřipadá příliš výhodný. Navíc puzzle nemají různé varianty řešení, jenom to pevně dané, takže nijak nejsme motivováni k opětovnému hraní, které by vyšší cenu mohlo ospravedlnit.

Monument Valley 2 je tak krátkým, vizuálně a hudebně vytříbeným kouskem, jenž lze plně doporučit. Bohužel ale cena příliš neláká ke koupi, ledaže by byla hra nabízena v cenové akci.

Pro: Originální pojetí. Relaxační hratelnost. Originální puzzle. Příjemný audiovizuální zážitek.

Proti: Příliš jednoduché. Příliš krátké. Příliš vysoká cena na poměry mobilního titulu. Absence zásadních inovací vůči prvnímu dílu.

+23

Důkaz 111

  • Android 90
Tento počin by se dal označit dírou na trhu. Je to totiž jen audio zážitek - posloucháte příběh a do toho palcem hýbete do stran a rozhodujete co hlavní postava udělá. Nečekejte tedy žádnou grafiku, obrázky, nic, jen černý displej (verze pro lidi co vidí má možnost zobrazit textově volbu). Rozhodně bych to ohodnotil štemplem "nezvyklej zážitek". Audio je perfektní, jednu z postav dabuje hvězdný Bohdan Tůma, scénář je promyšlený, titul nabízí nespočet konců a celé to pěkně odsýpá. Jednu třetinu hry máte navíc zcela zdarma a pak už je jen na vás zda investujete do dokončení příběhu za pouhých 99,-. Vřele doporučuji zaplatit - jednak podpoříte prvotinu tohoto studia a jednak si užijete nevšední pecku. Já si hraní užíval před spaním, kdy jsem kvitoval s nadšením že nemusím čumět do displeje a užívat si tak modrého světla (navíc to šetří baterku). Hra je vhodná pro všechny věkové kategorie a rozhodně si zaslouží vaši pozornost (i kdybyste měli zkusit jen demo). Jediné co bych do příště zkusil změnit je, že bych vyhodil hlavní postavu - hrajete zde totiž za policistku a rozvíjíte její příběh. Lepší by - za mě - bylo, kdyby to byl váš příběh, což by nebyl problém - dva dabingy, muž a žena a vaše odpovědi, vaše vlastní cesta, ne předdefinovaná story někoho jiného. Více by to vtáhlo. Nicméně je to fakt maličkost a spíš popíchnutí k další hře. Daný příběh jsem si v Důkazu 111 velmi užil a místy jsem až koukal kolik a jak moc zásadních rozhodnutí zde děláte. Pakliže hledáte čerstvý vánek z mobilních vod, vřele doporučuji.

Pro: Perfektní audio, Bohdan Tůma, nevšední zážitek, solidní scénář, znovuhratelnost

Proti: Kratší herní doba (pouhé cca 3 hodiny) - člověk chce zákonitě víc - na druhou stranu je tam možnost hrát znovu a jinak

+23

The Room

  • PC 80
  • Android 80
The Room byla moje první hra, kterou jsem hrála na Androidu, a bavila mě natolik, že jsem si o něco později zakoupila i počítačovou verzi. Tu jsem hrála skoro přesně před třemi lety s tátou v době, kdy jsme spolu občas hrávali takové krátké a jednoduché hry. Shodou okolností jsem i nyní v tomto vánočním čase hru znovu dohrála, a tak mohu sepsat čerstvé dojmy.

Nejvíce se mi na hře líbí princip objevování toho, že před hráčem neleží pouhá krabica/trezor/skříňka, ale že po zmáčknutí pár tlačítek či otočení klíčem vyjede rovnou celý nový kompartment, a i ten se může skládat z dalších částí. Hádanky nejsou sice nijak moc obtížné, ale stejně dokáže člověka potěšit, když přijde na řešení hádanky ve chvíli, když už si říká, že prozkoumal vše. Jen mi přišlo trochu škoda, že se princip hádanek vcelku opakoval. Některé sice byly unikátní, ale těch mohlo být více.

Co se příběhu týče, tak sice navozoval atmosféru tajemna, ale pro mě to byla spíše povinná položka, která ve hře musela být, aby to nebylo jen o řešení hádanek bez hlubšího motivu. Jinými slovy, pro příběh jsem tu hru nehrála. Obě verze hodnotím stejně, ta pro mobily možná má více intuitivnější ovládání, ale nepřijde mi, že by ta počítačová nějak zaostávala.
+22

Karateka

  • Android 75
Karateka pro mě znovu ožila vydáním verze pro Android, kam byla portována původní verze z Apple II. Až mě to překvapilo, jak skvěle je to na mobilu hratelné a velmi dobře to vypadá. Uvařil jsem si dnes ráno kafe, sedl si do křesla, chvíli brouzdal internetem, pak pustil Karateku a na hodinu se mnou nebyla řeč!

Příběh hry, je klišoidní až běda, ale o ten tu samozřejmě vůbec nejde. Hlavní je totiž hratelnost a tu už prověřila starší generace hráčů. Mobilní port navíc hru zpřístupňuje zavedením "Rewind" funkce, která vám umožní po zabití se vrátit k poslednímu vyhranému souboji. Ale ani staří mazáci nemusejí ohrnovat nos, funkci lze totiž v nastavení vypnout a nebo jí prostě nepoužívat. Kromě této funkce bylo samozřejmě implementováno dotykové ovládání, které funguje velmi dobře. Tím jsou v podstatě všechny novinky vyčerpány a jinak se jedná o starou známou Karateku.

Hráč má k dispozici šest pohybů (3 údery a 3 kopy), nicméně jsem si v podstatě celou hru vystačil jen s kopy. Pár pokusů stačí k tomu, abyste vypozorovali jak a kdy který kop použít, tak abyste soupeře zasáhli dřív než on vás. Nicméně musím pochválit, že mezi soupeři jsou drobné rozdíly, takže to co platilo na jednoho, neplatí na druhého.

Velmi mě u této hry zaujala implementace "zdraví". Zdraví se pozvolna totiž regeneruje, což hráče nutí do aktivity, jinak vaše úspěšné údery přijdou vniveč. Zároveň je ale zdraví obou soupeřů implementováno do jednoho proužku, takže maximum vašeho zdraví je limitováno aktuálním množstvím zdraví vašeho soupeře. Chcete li víc, je potřeba mu trochu zvalchovat kožich.

Vlastní souboje mi nepřišly až tak obtížné, více jsem se zapotil u dalších problémů, které hra před vás staví. Akumův jestřáb je ještě v pohodě a pokud jste a nebo se stačíte přepnout do bojového postoje, klidně si ho ani nemusíte všímat. Právě přepínání mezi postoji je velkým nebezpečím. Za prvé to chvíli trvá, než hra zareaguje, takže je tu riziko, že to nestihnete a pokud nejste v bojovém postoji, tak i jediná obdržená rána vám ukončí hru. To občas přináší problémy, když se snažíte proběhnout do další obrazovky a soupeř se objeví přesně ve chvíli, když jste těsně u jejího okraje. Na to nemáte šanci reagovat. Asi největší záhul mi dala ovšem padající mříž, tam jsem skutečně měl chvíli pocit, že to prostě projít nejde. Ale vzhledem k odškrtnutému dohrání, můžu potvrdit, že to projít jde.

Každopádně u této hry plně platí nápis, který se objeví po vaší smrti "A karateka's skills improve with every fight!"

Pro: Čistá hratelnost podpořena zajímavými prvky, Nostalgie, Hezká grafika a animace, Přístupnost mobilního portu

Proti: Zvuky, Obtížnost "pastí", Krátké

+22

Toby: The Secret Mine

  • Android 60
Letošní Herní výzva je peklíčko z několika důvodů, ale ten hlavní je úkol číslo sedm „Neseď doma“. Dohrát hru na přenosném zařízení v mém případě znamená na mobilu a já nesnáším hraní na mobilu. Po Tobym jsem sáhl jako po něčem, co vypadá hezky, hraje se jako Limbo (které jsem hrál), je možné ho dohrát za krátkou dobu a dokonce byl na Google Play ve slevě. Naprosto perfektní kandidát na rychlé a bezproblémové splnění úkolu.

Autor hry pochopil v čem tkví část kouzla Limba. Jednoduché ovládání a stylizace, které kompenzují svou komplikovaností hádanky (všechno to schovám za toto jedno slovo). Ke každé hádance je důležité přistupovat trochu jinak. Někde pomůže být rychlý, jinde zase přesný a většinou kombinace obou. Případně se jiné hádanky musí vyřešit zkoušením a experimentováním, což většinou znamená „porušit hrou ukázané vlastnosti“ - to jsou úplně ty nejhorší.

Zkoušení a opakování by bylo naprosto v pořádku, kdyby se hra ovládala dobře. Virtuální tlačítka stojí obecně za starý hovno (bačkora by to nevystihla) a v kombinaci s mými neohrabanými prsty je to ještě horší. Skákací části ve hře chtějí dost preciznosti a výše zmíněnému nepomáhá ani fakt, že není hra úplně vyhlazená. Několikrát se mi Toby zasekl na hraně platformy nebo sotva škrtl hrot bodce, což vyústilo v jeho smrt. V takových částech jsem si vzpomněl legendární pixel perfect plošinovky.

60% dávám jen proto, že se po týdnu nárazového hraní na displeji mého mobilu neotiskla frustrace v podobě promáčkliny ve tvaru mé nohy.

Herní výzva 2020 - 7.Neseď doma
+22

Polda 2

  • PC 90
  • Android --
Polda 2 je takový smíšeně přijatý díl. Spousta lidí ho bere jako jeden z nejslabších ze série, pro mne osobně je naopak velmi vysoko.

Jeho velkým bonusem a zároveň chybou jsou pitoreskní reakce na dobové reálie, televizní i politické. Bonusem jsou proto, že se ke mne P2 dostal právě tou dobou po vydání, takže i přes poměrně nízký věk (tehdy mi bylo 12), si dobové seriály a politiky (už jen díky Šimkovi, který do nich spolu s Bubílkovou bušil ve své šou) vybavuji, takže si většinu těch prvků umím nostalgicky připomenout. To je ale zároveň velká chyba hry, protože pokud si ji dnes pustí někdo mladší, kdo tuto dobu nepamatuje, nepochopí naprostou většinu souvislostí, a tím pro něj hra hodně ztrácí (budou znát tak Zemana a Klause a novodobou Laru).

Dvojkou zároveň přišla naprostá změna stylizace, nic nezůstalo ani podobné prvnímu dílu. Z pokroucené postavičky Pankráce se stala poměrně normální komiksová postava, celkový vzhled prostředí i barevný styl jsou také úplně jiné. Nicméně mne se tento design od začátku líbil, zatímco z jedničky jsem měl takový trochu oldschool pocit, dvojka na mne působila hrozně moderně. Nicméně tyto věci jsou vždy individuální, každopádně dvojka se mi líbí dodnes.

Co se naštěstí nezměnilo, je dabing. Už v jedničce byl velmi povedený a profesionální. Hlavní postavu stále dabuje Luděk Sobota, kterého ač nemusím, tak dabing Poldy mu opravdu sedl a k postavičce začal neodmyslitelně patřit. Objevují se tu další známá česká dabérská esa, musím vyzdvihnout Václava Faltuse, který se tehdy specializoval na napodobování hlasů politiků, a ve dvojce si jich nemálo střihnul. Sekunduje tu Petr Nárožný, Jiří Lábus + několik dalších známých dabérů, kteří porůznu nadabovali postavy (většinou vícero postav).

Hudba ke hře sedí, mění se dle navštívené lokace, takže není monotónní.

Pokud jde o herní styl, jedná se o klasickou C&P adventuru. Tady musím říct, že hra udělala velký skok oproti jedničce. Zatímco jednička byla bez návodu (nebo opravdu obrovské trpělivosti) prakticky nedohratelná, jelikož obtížnost šplhala do výšin kvůli pixelhuntingu a občas opravdu hodně nesmyslným kombinacím předmětů, tak dvojka je v tomto ohledu mnohem hratelnější. Aktivní místa na obrazovce je možno zobrazit, počty předmětů v inventáři se umírnily, kombinace předmětů začaly být o něco smysluplnější (a v Android verzi se i zobrazuje nápověda, které předměty v inventáři jsou kombinovatelné). Zároveň je hra delší a obsahuje mnohem větší množství lokací i postav.

Jak jsem již zmínil na začátku (a samozřejmě už o tom psali předchozí recenzenti), hra je nacpaná odkazy na soudobé televizní seriály – Esmeralda, Pobřežní hlídka a politické postavy + herní postavy (Lara Croft) a historické postavy (Cézar, Hitler…).

Příběh hry je komiksově-adventurní, vůbec není nijak složitý ani hluboký, a není nosnou částí, která dokáže hráče u hry udržet. Tou jsou různé epizodní gagy a odkazy, které protýkají celou hru.

Tedy abych to shrnul, pro mne je druhý díl adventury ikonický a vždy se mi líbil a bavil mne. Ale chápu, že nemusí sednout každému a hlavně mladší obecenstvo se bude ztrácet v té náloži dobových odkazů.

Pro: Grafika, délka hry, dabing, hratelnost i bez návodu

Proti: Dobové odkazy, které časem ztrácí souvislosti

+22

Train to Sachsenhausen

  • PC 80
  • Android 85
Tak to byla opravdu jednohubka. Asi to nepřekvapí nikoho, kdo ví, že hra byla koncipována jako zajímavé zpestření výuky. To, že lze zasadit hru do kontextu, odehrát ji, prolistovat herní muzeum, a ještě si o výsledku prodiskutovat s žáky během jedné školní hodiny pak logicky nejde brát jako negativum. A pokud to má zvládnout žák školou povinný, nemůže to být náročné ani pro hráče, který o tématu alespoň něco málo ví. Já tak mám dohráno snad 10 konců, pročtené všechny položky a shlédnutá všechna videa. A stejně jsem nadšený. Ne, že by to byla nejzásadnější hra, ani herní mechanismy nejsou nijak inovativní. Ale je skvěle zpracována, graficky i zvukově stylová a nabytá obsahem. Jsem proto jen a jen rád, že v době, kdy má historie plná úst kdejaký populista, jsou hry, které dovedou srozumitelně vzdělávat. A navíc upozornit svět na dějiny jedné malé zemičky uprostřed Evropy, která si kdysi prožila něco podobného, co dnes prožívá Ukrajina.

edit: hra neskrývá původní zaměření, na mobilu se hraje lépe ;)
edit2: ach ty hrubky

Pro: Abyste věděli, proč 17. listopad 1989 začal na Albertově.

Proti: Abyste nečekali stovky hodin ani promyšlené herní mechanismy

+22

Bully

  • Android 90
Už jako kluk jsem měl rád první GTA. Poté mě několik dílů této legendární městské akce minulo a další v sérii jsem vyzkoušel až San Andreas. Nicméně jsem hraní zabalil už v prvním městě, protože všudypřítomný nigga styl se mi nelíbil. Po mnoha letech jsem si postupně na tablet pořídil všechny dostupné díly (trojka, Vice City, San Andreas, Chinatown Wars a Liberty City Stories), ale žádný se mi nepodařilo dohrát. Pak vydaly Rockstar na android Bully, což byl titul, který jsem vůbec neznal, ale údajně to mělo být něco jako GTA ze střední školy a já si řekl, proč ho nevyzkoušet. A rozhodně toho nelituji.

Hlavním hrdinou je patnáctiletý potížista Jimmy Hopkins, jenž kvůli své povaze vystřídal už několik středních škol, protože ze všech byl vyloučen. V úvodu vidíme Jimmyho, kterého matka spolu s novým otčímem vysadí před Bullsworthskou školou a sami se vydávají na dlouhou svatební cestu. Po nezbytném rozhovoru s ředitelem školy se Jimmy ocitá na internátu, kde se převlékne do školní uniformy, seznámí s několika spolužáky a hra může začít.

Herní náplň obsahuje řadu příběhových misí, ještě více nepovinných misí a chození do školy. Kromě toho si Jimmy může přivydělat roznáškou novin a sekáním trávy nebo trávit volný čas závody na kole a na motokárách nebo návštěvou lunaparku. Jak se příběh rozvíjí, odemykají se postupně části mapy. První kapitola se odehrává čistě v areálu školy, kam ale patří i hřiště, tělocvična, knihovna a ubytovny pro chlapce i dívky. Jak se herní plocha rozrůstá a vzdálenosti se prodlužují, potřebuje Jimmy využívat různé dopravní prostředky. Jelikož je našemu hrdinovi pouze patnáct, bude se nejčastěji přepravovat na kole nebo na skateboardu. Pro rychlejší přesun zpět do školy se může svézt i školním autobusem.

Náplň misí je pestrá a hezky se drží středoškolského prostředí. Zadavateli misí budou nejčastěji spolužáci a učitelé. Občas to mohou ale být i jiné osoby (školní kuchařka nebo opilecký Santa). Pro spolužáky budete třeba dělat doprovod z knihovny, ale také intimní fotky roztleskávačky nebo házet vajíčka na dům neoblíbeného učitele. Pro učitele budete dělat často různé obchůzky, během kterých jim máte něco přinést z města, ale také jednomu seženete použité kalhotky z dívčího intru a jinému budete pomáhat vymanit se ze spárů alkoholismu. Kromě toho vás budou zastavovat spolužáci i lidé z města a za peníze po vás budou požadovat různé drobné služby. To může zahrnovat někomu něco přinést nebo doručit, ale třeba i hození třaskaviny do záchodu nebo strčení někoho do odpadkového koše.

Interakce s jinými postavami opět odpovídá tématu. Spolužáky lze zavírat do skříňky, vytahovat jim spodní prádlo a všelijak podobně je šikanovat. Můžete jim ale také projevit náklonnost, za což bude Jimmy od dívek odměněn polibkem. Ve škole se nachází několik frakcí, pro něž budete plnit úkoly a podle toho vám u nich poroste oblíbenost. V každé z pěti částí hry se převážně plní úkoly pro jednu z těchto frakcí. I když je náplň misí pestrá, jejich provedení je často značně stereotypní. Jimmy někam přijede, obhlédne situaci, rozbije pár teenagerům hubu a mise je splněná. Pokud se mu to nepodaří, musí ji Jimmy plnit celou od začátku. Naštěstí je obtížnost dost nízká a já musel opakovat jenom naprosté minimum misí. Po jejich splnění je občas dokonce snazší nechat se za nějaký prohřešek od policie nebo školní ostrahy chytit a nechat se přemístit na policejní stanici nebo pokud probíhá vyučování, tak přímo do příslušné třídy. Jiný postih za dopadení nehrozí.

Když už jsem nakousl ty třídy, navážu rovnou výukou. Tu totiž považuji za jednu z nejzábavnějších částí celé hry. V Bully je možné každý den zajít na dva předměty (jeden dopoledne a druhý odpoledne), které se odehrávají formou miniher. V chemii a dílnách budete mačkat sekvence tlačítek a tím připravovat chemické směsi a opravovat kola. V biologii na vás čeká pitva zvířat, v matematice se budete ve vymezeném čase snažit zodpovědět řadu nenáročných úkolů, v zeměpise si vyzkoušíte slepou mapu různých koutů světa a v angličtině se pokusíte sestavit ze zadaných písmen co nejvíce slov. Kromě toho tu je ještě výtvarka, v níž budete ve stylu staré hry Volfied odkrývat obraz, hudebka, kde se budete snažit mačkat tlačítka přesně podle rytmu a v tělocviku se naučíte nové chvaty, které můžete využít při hře. Pokud v daném předmětu uspějete (každý předmět má pět stupňů s rostoucí obtížností), čeká na Jimmyho i nějaká odměna. Buď se mu odemkne nový oblek, předmět nebo dovednost.

Bully jsem si opravdu užil, i když se v pozdějších fázích dostavil jistý stereotyp. Na druhou stranu, hra se dá dohrát za nějakých 15-20 hodin, takže to není tak hrozné. Líbilo se mi ne úplně obvyklé prostředí, i to, že konečně nemám na konci mise počet zářezů na pažbě jako ten magor z filozofické fakulty. Neznamená to rozhodně, že je hra nenásilná, ale pokud si chcete zahrát GTA a nebýt na konci každé mise masovým vrahem, můžu vám Bully rozhodně doporučit.

Pro: Prostředí, školní předměty, pestrá náplň misi

Proti: Ke konci stereotyp

+22

Monument Valley 2

  • Android 75
Monument Valley 2 je pro mě ideální hrou na mobilní telefony. Je krátká, ale nabízí příjemnou hratelnost, a to hlavně díky svému jednoduchému ovládání a svými herními principy. Největším kladem hry je její prostředí, které působí uklidňujícím dojmem a působí i "čistě" nebo uhlazeně. Navíc se s každou úrovní mění, a tak nehrozí stereotyp.

Hádanky nebyly příliš těžké, většina byla založena na optických klamech. Jakmile člověk hned na začátku hry tento princip objevil, tak se hra stala dost lehkou a její obtížnost se nezvyšovala ani ke konci, jak je tomu často u jiných logických her. To považuji za zápor.

Příběh byl dost jednoduchý (což nijak nevadilo) a vyprávěl o tom, jak dítě musí dospět a naučit se samostatnosti. Příjemným bonusem na konci skoro každé kapitoly byla možnost nakreslit si na displeji vlastní květinu. Je škoda, že hru více nedoprovází hudba, která byla výraznější a zapamatovatelnější.
+21

Bury me, my Love

  • Android 65
Hra Bury me, my Love krásně ukázala, jak moc těžké dokáže být to, když je hráč pouhým divákem událostí, které nemůže sám ovlivnit. Najednou se rozhoduje jinak, když má jít o život někoho jiného než jeho. Rozhoduje se opatrněji, neriskuje, protože jeho rada může stát život jeho milovaného partnera. A tohle je podle mě největší přednost hry.

Nour se totiž chová jako reálná bytost, a tak jen slepě nenásledovala moje rozkazy, ale dělala si věci i podle sebe. Dokonce párkrát mi začala něco psát, aby to následně smazala. Možná se jí stalo něco, čím mě nechtěla zatěžovat. Kdo ví? Celou dobu jsem měla jen střípky informací o tom, co se děje, a tak jsem si mohla jen domýšlet a "užívat si" bezmoc a pociťovala jsem tu vzdálenost, která mezi námi byla. Nejhorší chvíle nastaly, kdy se Nour odmlčela na delší dobu a kdy jsem tak nevěděla, jestli ji někdo nezabil, nezavřel, prostě jestli se jí něco nestalo. Kolikrát jsem kontrolovala telefon, abych se ujistila, že opravdu ještě nenapsala.

Co pro mě hru ovšem sráží tak je ona komunikace mezi Majdem a Nour. Je mi jasné, že Majd má nějakou osobnost, a tak bude odpovídat zřejmě tak, jak hra sama nabízela, ale přijde mi, že většinu doby jsem musela vybírat mezi menším zlem a větším zlem. Kolikrát bych nevybrala ani jednu z nabízených odpovědí, protože mi přišly naprosto hloupé. A když už se dalo odpovědět nějak rozumně, tak stejně ta následně napsaná odpověď vyzněla jinak, než když jsem jí vybírala. A co mě už naprosto naštvalo, tak byla možnost, kdy jsem na nějakou událost, ale i položenou otázku! musela odpovědět jedním ze tří emotikonů. Opět, beru, že se ti dva tak třeba dorozumívají a znají jejich (emotikonů) významy, ale já fakt ne. Jak mám vědět, jestli mám odpovědět otráveným, naštvaným či rozzlobeným smajlíkem, když já z toho nic necítím a přijde mi to naprosto pitomé? Takže opět jsem musela vybírat mezi menším a větším zlem.

I přes výtky hodnotím hru nadprůměrně a je skvělé, jak tvůrci dokázali na tak malém prostoru vytvořit silný a emocemi nabitý příběh. Jinak moje zakončení bylo Německo - dobrý konec (zřejmě).
+21

Hero of Sparta

  • Android 75
  • J2ME 80
Hero of Sparta je v katalogu francouzského giganta Gameloft dozajista jeden z nejoriginálnějších počinů. Kdo jejich hry zná, tak ví, že pro každý žánr si vždy vytvořili nějakou šablonu, dle které nadále vyvíjeli hry různých značek. A právě tahle hra se tomuhle trendu tehdy vymykala. Na první pohled běžnou plošinovku totiž oživuje third-person rubačka po vzoru God of War. A nebo naopak? Ono to je vlastně jedno. Důležité je, že se tyhle dva herní styly přepínají v rámci jediného levelu a bez loadingu. Bavíme se o J2ME, takže whoa!

Vžijete se do role krále Argose, který se ocitá na ostrově a... eee, whatever, příběh je nuda. S Argem především zrubete několik druhů nepřátel z řecké mytologie, k čemuž slouží i několik druhů zbraní, které lze za získané body i vylepšovat a každá z nich nabízí unikátní speciální schopnost. Stejně tak nechybí i nějaká ta jednoduchá komba a nutno říct, že v rámci platformy asi nešel klon God of War udělat lépe. Dohrát ji lze přibližně do tří hodin, přičemž proměnlivost nepřátel a dávkování nových zbraní přichází vždy v intervalech dlouhých tak akorát, aby se hráč nenudil a pro další nálož si může skočit do nepovinné arény, kde lze získat bonusové předměty. Zde není na co si stěžovat.

Hra samozřejmě nestojí jen na boji, ale téměř každá úroveň nabízí i nějaké ty jednoduché hádanky a případně i zmíněný platforming. Ohledně hádanek si také není na co příliš stěžovat. Krásně vyvažují akční hratelnost, ač tedy mozek příliš nepotrápí, ale vzhledem k žánru by se to dle mě ani nehodilo. V momentě, kdy se hratelnost přepne do side-scrolling plošinovky nastane v původní verzi problém jen v jedné jediné věci, a to občas v poněkud chaotickém level designu. Úrovně jsou samozřejmě krátké a žádné zdlouhavé bloudění nehrozí, nicméně někdy je to opravdu jen náhodná změť plošinek, nad kterou nejspíš nikdo nepřemýšlel. Schválně zmiňuji jen původní verzi, neb v Android verzi nastává problém také v otravně citlivém a nepřesném ovládání. V podstatě za každou mou smrt mohlo jen ovládání. To vysvětluje můj rozdíl v hodnocení.

Nechci tvrdit, že jde z dnešního pohledu o nějaký must play titul. To jistě ne, ale rozhodně jde stále o velmi povedenou záležitost, která je vlastně tak jednoduchá, že dle mě nemůže nějakým nesnesitelným způsobem zestárnout, a to ani graficky. Jediným problémem tak může být ono ovládání na dotykovém displeji a možná i mizerná zvuková stránka. Jinak jde o fajn volbu při nahlédnutí do hraní na jedné ze zapomenutých platforem.
+21

Polda, aneb s poctivostí nejdřív pojdeš

  • PC 60
  • Android 65
Tož, ogaři zlaté, tak se mi po letech opět dostálo té cti dohrát tuzemskou klasiku. Tentokráte však její miniaturní verzi, která vyřešila problém s původním neintuitivním a nepřehledným inventářem, přebytek zbytečných objektů v něm stále zůstává, ale obecně vzato je dotykové ovládání pohodlnější. Jinak je vše při starém - nelogické hádanky, půvabný barvitý výtvarný styl, který kompenzuje zcela statické prostředí, na malém mobilním displeji vyniká ještě více než na velkých monitorech PC.

Dabing v poldovi mě vždycky bavil a lze tak nějak snadno poznat, že se bavili i herci, profíci zvučných jmen. Nejvíc mě bavil Pavel Pípal a jeho Bača či trans obchodník v sex shopu. Stejně tak i namluvení starších občanů Lábusem a Nárožným je špica.

Koutky své huby jsem u tohoto dílu dlouhé série roztahoval nejvíc. Je to ujeté, nelogické, tak nějak mile potrhlé.
+19

Lifeline

  • Android 50
Očekávala jsem od této hry podobný zážitek jako ze hry Zarya-1. Ovšem nižší pořizovací cena naznačovala, že hra Lifeline nebude tak propracovaná, co se týče zpracování, ale co se týče příběhu, tak tam jsem byla zvědavá, co tvůrce přichystal.

A příběh byl první zklamání. To, že to bylo klišé, tak to mi až tak nevadilo, máloco není. Příběh mi ale přišel odbytý a situace, ve které se hlavní hrdina ocitl, šla určitě vytěžit více. Z našich hovorů jsem se toho moc nedozvěděla, o Taylorovi, o jeho posádce, lodi a vlastně ani o místě, kde ztroskotal. Taylor podával tak kusé informace a moje otázky, které jsem mohla pokládat, byly tak o ničem, že nic nepomáhalo, aby se mi dostalo více informací.

Navíc mě štvaly nelogičnosti, že se Taylor některým věcem dostatečně nedivil a vzal věci nevídané velmi rychle jako fakt, aniž by se o ně více zajímal. A ani já jsem nemohla pokládat otázky na tyto věci. Snad z toho důvodu, že by někdo musel vymyslet fungující logiku. Hra také čas od času přeskakovala popis některých důležitých dějů, aby mi pak jen prostě sdělila, co se stalo.

Čekání na odpověď Taylora sice přispívá uvěřitelnosti, že zrovna něco dělá, ovšem kolikrát mi přišlo, že šlo spíše o natažení tak krátké herní doby. Nicméně hru jsem si i přes negativa ráda vyzkoušela a dohrála, ovšem spíše doporučuji již zmíněnou hru Zarya-1, která nabízí lepší zážitek.
+18