Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

< >

The Room

  • Android 85
Jedna místnost, jeden trezor, jak dlouho nás asi může hra, odehrávající se pouze v tomto prostředí, bavit? V případě The Room překvapivě dlouho, v mém případě až do konce. I když zas tak dlouho to není vzhledem k tomu, že jde o konverzi z mobilních platforem, je za nějakou tu hodinku hotovo.

Ale nelekejte se, hra ve skutečnosti nezůstane celou dobu v prostředí, ve kterém se ocitnete hned na začátku. Trezor v sobě totiž skrývá nečekaná překvapení, a právě objevení těchto tajemných zákoutí a prapodivných mechanismů, je tou hlavní herní náplní. Pokud jste jako děti rozebírali maminčin budík, nebo tatínkovu vrtačku, se zájmem zjistit jak to vevnitř funguje a připadali jste si jako objevitel tajemných světů, tak The Room vám splní váš dětský sen.

Celé to pátrání, objevování a řešení ne moc složitých puzzlů je zabaleno v mysteriózním příběhu, podávaném jen v náznacích pomocí dopisů a deníkových záznamů, které jsem ne úplně pobral. Vůbec mi to ale nevadí, naopak to jen zintenzívnilo atmosféru tajemna, ke které přispívá i hudební podkres. Hrozně mě mrzí, že té hudby není víc, s chutí bych si jí někdy pustil na relax.

Atmosféra je to, co The Room umí vybudovat a hlavně udržet až do konce, i díky tomu, že obtížnost hádanek není vražedná a tudíž vám atmošku nezničí pocit frustrace. A pro zásekáře je tu navíc ještě hintovací nápověda. Každopádně milovníci zavařených mozků si zde moc neužijí.

Závěrem musím upozornit, že jsem hrál jen původní verzi na tabletu, pokud se tedy v něčem zásadním PC konverze liší (ovládání?), může být můj pozitivní komentář naprosto subjektivně neobjektivní. ;-)

Pro: Atmosféra, Vtáhnutí do hry, Dobře trefená obtížnost nenarušující atmosféru, Hudba

Proti: Krátké

+31

Zarya-1

  • Android 75
V rámci herní výzvy jsem se pustila do hry na mobilní zařízení a právě textová adventura ze žánru sci-fi s minimalistickým rozhraním byla přesně ten typ her, kterou si raději zahraji na mobilu nežli na počítači. Dostala jsem na starost čtveřici astronautů, kteří se vydali na Měsíc prozkoumat neznámý signál.

Hned v úvodu musím zmínit skvělou atmosféru, která se vývojářům podařila vystihnout. Tomu napomáhá i minimální obrazový doprovod popsaných scén, kdy je zcela na hráči, aby si představoval, co se ve hře opravdu děje. Hlavou se mi honily scény z filmu Věc či Horizont události a trochu i Vetřelec a rýsovala jsem si katastrofické scénáře za doprovodu dramatické hudby, neboť ve hře smrt číhala opravdu všude.

Hru jsem dohrála několikrát, pokud tedy za dohrání počítám smrt členů mého týmu, než jsem se dobrala k tomu dobrému konci. Co mi trochu vadilo, tak bylo to, že člověk nevěděl, které učiněné rozhodnutí vede ke smrti. Ne, že bych chtěla po hře předpovídat budoucnost. Přece jenom je v tomhle ta zábava, že člověk neví. Ale nezamlouvalo se mi, že jsem učinila zdánlivě normální rozhodnutí (např. jít vpravo či vlevo), hra pokračuje dál několik minut a ať udělám jakékoliv další rozhodnutí, tak postupně zjišťuji, že jsem ve slepé uličce, ze které se nijak nedostanu. Tedy že jsem vlastně ve slepé uličce, která se větví do dalších slepých uliček. A hra je tím prolezlá. Vývojáři to asi moc dobře věděli, protože po smrti hráči nabídnou posunutí se zpět v čase a možnost začít znovu od onoho kruciálního rozhodnutí.

Co mě po dohrání dobrého konce překvapilo, tak byl fakt, že kdyby se to někomu podařilo takto dohrát napoprvé, tak naprosto přijde o poznání toho, co se vlastně na Měsíci stalo/děje. Zatímco jsem se ve slepé uličce dočítala o historii místa, poznávala jeho tajemství hluboko v podzemí, tak při té správné cestě jsem z toho nic neviděla, nečetla a ten příběh byl naprosto fádní. Takže docházím k tomu názoru, že vývojáři nejasnost rozhodnutí udělali schválně tak, aby člověk prolezl hru se skoro všemi volbami.

Na konci mě ještě mrzelo, že ač se hra tvářila, že něčemu dává význam, tak vlastně to žádný význam naprosto nemělo (chování hráče jakožto velitele k týmu). Být hra o něco propracovanější, tak dávám vyšší hodnocení.
+23

Sara Is Missing

  • Android 65
Pokud jste v posledních dnech potkali v brněnské MHD podezřelou osobu, jak prolézá v telefonu sms zprávy a galerie, které očividně nejsou jeho, dost možná jsem to byl já plnící "Neseď doma" Herní Výzvy 2020.

Nevybral jsem si pro to nic jiného než hru, která položila základy mobilním hororovým lock phone mystery games. I když jich už pár za sebou mám, tohle byla první, kterou jsem hrál tak jak byla zamýšlena – na mobilním telefonu. To trochu přidává na atmosféře skutečného procházení "nalezeného" mobilu.

Ačkoli se jedná jen o takový proof of concept, na první pohled to nepoznáte a působí stejně kvalitně jako navazující SIMULACRA. Že je to freeware se odráží pouze na kratší délce a menší možnosti nějak ovlivnit příběh.

Konce existují jen tři a o všech vlastně rozhodne pouze poslední rozhodnutí. Příběh nic převratného a také zde chybí nějaké logické puzzly, takže dohrání nepředstavuje moc velký problém.

I tak jsem si čtení zpráv celkem užil a ačkoli bych nováčkům doporučil spíše již zmíněnou SIMULACRU, pokud se bude líbit ta, zachraňte prosím i Sáru.
+22

Planescape: Torment: Enhanced Edition

  • Android 85
20 let po vydání jsem si konečně zahrál (a dohrál) "nejlepší RPG všech dob" (aspoň dle mnoha žebříčků). Využil jsem trochu vylepšené Enhanced edice, a celou hru dohrál na tabletu během cest do práce a z práce (cca hoďka denně). Jelikož jsem nenapravitelný completionista, a musím prostě dokončit každý quest a prošmejdit každý kout, tak mi to trvalo ultimátně dlouho (několik měsíců). Zážitek to však byl výborný.

Moc jsem se těšil na příběh, kvůli kterému je hra vyzdvihována do nebes. A musím uznat, že jsem nehrál mnoho her, jejichž příběh by se dal bez problémů využít pro knihu, a PS:T je jednoznačně jedna z nich. Zcela netypické originální prostředí, napínavá tajuplná zápletka, přesah do mystična a filozofie, zajímaví společníci, často nečekané řešení problémů (typu vyrvání si oka nebo zabití sama sebe), které minimálně zpočátku hodně překvapuje, než si člověk zvykne, že v tomto univerzu je to prostě normální. Abych jenom nechválil, líbila by se mi hutnější hlavní dějová linka - byla dávkována hodně zvolna a pořádně se rozjela až ke konci. (Ale samozřejmě chápu, že by to pak nebylo 60h dobrodružství, kdyby tam nebylo plno postranních úkolů, a že jsem si to hodně rozvolnil i sám, jak jsem plnil úplně všechno).

Hodně jsem ocenil i velmi malý důraz na souboje. Bylo příjemné nechat se unášet hlavně dějem, jako v knize, a neřešit každou chvíli statistiky, předměty a kouzla. Téměř to šlo k takové RPG adventuře. Zároveň tam ty souboje občas byly, takže si člověk občasně odpočinul i od čtení.

Ve hře mi přišly dvě oblasti trochu nedostatečné. Tou první byla hudba, která měla pár výrazných chvil v konkrétních oblastech (např. ve Fortress of Regrets mi přišla absolutně pasující a skvělá), ale obecně mi ve hře přišlo hodně hluchých míst, kde bylo zcela ticho, a když už něco hrálo, tak to byly krátké opakující se úryvky. Možná mám ale zkreslený pohled, protože jsem to měl na sluchátkách v rušné MHD (a v druhé půlce hry už jsem sluchátka zanedbával, protože mě hudba zklamala). Druhou oblastí byla magie. Hrál jsem samozřejmě za mága, který má nejlepší možnosti v diskuzích. Ale jakákoliv magie mi přišla užitečná jenom u podpůrných kouzel nízké úrovně. Jakákoliv vysokoúrovňová útočná kouzla byla extrémním zklamáním, protože na slabé nepřátele je nemělo smysl používat, a silní nepřátelé měli takové rezistence, že je podobné kouzlo zranilo asi jako jedno seknutí mečem (takže se opět vůbec nevyplatilo vyvolávat). Samozřejmě, díky malému důrazu na souboje toto nebyl vůbec problém, ale přišlo mi prostě takové smutné, že se svými kouzelníky prostě řežu do nepřátel na blízko a řeší to problém mnohem snadněji.

Celkově dokáži pochopit, proč sklidila hra v době vydání tak extrémně dobré hodnocení, a díky Enhanced edici je hra perfektně hratelná i dnes. V dnešní době (a v mém věku) už se asi nedokáži tak absolutně nadchnout, ale i tak jí za sebe dávám hodně vysokou známku. Hru doporučuji každému, kdo ji ještě nehrál, a baví ho příběhová RPG (tzn. nevadí mu hodně číst). Na své pozici mezi významnými hrami herní historie je naprosto oprávněně.
+22

The Room

  • PC 80
  • Android 80
The Room byla moje první hra, kterou jsem hrála na Androidu, a bavila mě natolik, že jsem si o něco později zakoupila i počítačovou verzi. Tu jsem hrála skoro přesně před třemi lety s tátou v době, kdy jsme spolu občas hrávali takové krátké a jednoduché hry. Shodou okolností jsem i nyní v tomto vánočním čase hru znovu dohrála, a tak mohu sepsat čerstvé dojmy.

Nejvíce se mi na hře líbí princip objevování toho, že před hráčem neleží pouhá krabica/trezor/skříňka, ale že po zmáčknutí pár tlačítek či otočení klíčem vyjede rovnou celý nový kompartment, a i ten se může skládat z dalších částí. Hádanky nejsou sice nijak moc obtížné, ale stejně dokáže člověka potěšit, když přijde na řešení hádanky ve chvíli, když už si říká, že prozkoumal vše. Jen mi přišlo trochu škoda, že se princip hádanek vcelku opakoval. Některé sice byly unikátní, ale těch mohlo být více.

Co se příběhu týče, tak sice navozoval atmosféru tajemna, ale pro mě to byla spíše povinná položka, která ve hře musela být, aby to nebylo jen o řešení hádanek bez hlubšího motivu. Jinými slovy, pro příběh jsem tu hru nehrála. Obě verze hodnotím stejně, ta pro mobily možná má více intuitivnější ovládání, ale nepřijde mi, že by ta počítačová nějak zaostávala.
+21

Karateka

  • Android 75
Karateka pro mě znovu ožila vydáním verze pro Android, kam byla portována původní verze z Apple II. Až mě to překvapilo, jak skvěle je to na mobilu hratelné a velmi dobře to vypadá. Uvařil jsem si dnes ráno kafe, sedl si do křesla, chvíli brouzdal internetem, pak pustil Karateku a na hodinu se mnou nebyla řeč!

Příběh hry, je klišoidní až běda, ale o ten tu samozřejmě vůbec nejde. Hlavní je totiž hratelnost a tu už prověřila starší generace hráčů. Mobilní port navíc hru zpřístupňuje zavedením "Rewind" funkce, která vám umožní po zabití se vrátit k poslednímu vyhranému souboji. Ale ani staří mazáci nemusejí ohrnovat nos, funkci lze totiž v nastavení vypnout a nebo jí prostě nepoužívat. Kromě této funkce bylo samozřejmě implementováno dotykové ovládání, které funguje velmi dobře. Tím jsou v podstatě všechny novinky vyčerpány a jinak se jedná o starou známou Karateku.

Hráč má k dispozici šest pohybů (3 údery a 3 kopy), nicméně jsem si v podstatě celou hru vystačil jen s kopy. Pár pokusů stačí k tomu, abyste vypozorovali jak a kdy který kop použít, tak abyste soupeře zasáhli dřív než on vás. Nicméně musím pochválit, že mezi soupeři jsou drobné rozdíly, takže to co platilo na jednoho, neplatí na druhého.

Velmi mě u této hry zaujala implementace "zdraví". Zdraví se pozvolna totiž regeneruje, což hráče nutí do aktivity, jinak vaše úspěšné údery přijdou vniveč. Zároveň je ale zdraví obou soupeřů implementováno do jednoho proužku, takže maximum vašeho zdraví je limitováno aktuálním množstvím zdraví vašeho soupeře. Chcete li víc, je potřeba mu trochu zvalchovat kožich.

Vlastní souboje mi nepřišly až tak obtížné, více jsem se zapotil u dalších problémů, které hra před vás staví. Akumův jestřáb je ještě v pohodě a pokud jste a nebo se stačíte přepnout do bojového postoje, klidně si ho ani nemusíte všímat. Právě přepínání mezi postoji je velkým nebezpečím. Za prvé to chvíli trvá, než hra zareaguje, takže je tu riziko, že to nestihnete a pokud nejste v bojovém postoji, tak i jediná obdržená rána vám ukončí hru. To občas přináší problémy, když se snažíte proběhnout do další obrazovky a soupeř se objeví přesně ve chvíli, když jste těsně u jejího okraje. Na to nemáte šanci reagovat. Asi největší záhul mi dala ovšem padající mříž, tam jsem skutečně měl chvíli pocit, že to prostě projít nejde. Ale vzhledem k odškrtnutému dohrání, můžu potvrdit, že to projít jde.

Každopádně u této hry plně platí nápis, který se objeví po vaší smrti "A karateka's skills improve with every fight!"

Pro: Čistá hratelnost podpořena zajímavými prvky, Nostalgie, Hezká grafika a animace, Přístupnost mobilního portu

Proti: Zvuky, Obtížnost "pastí", Krátké

+16

Little Big Adventure

  • Android 75
Dodnes si pamatuji, jak jsem v Levelu 2/95 (asi první herní časopis, co se mi kdy dostal do rukou) slintal nad obrázky z LBA a představoval si, jak se to asi hraje. Časem se ke mě myslím dostalo i demo, ale mělo příliš vysoké hardwarové nároky. Takže o 23 let později... jsem si to koupil a dohrál na tabletu. Byla to Enhanced edice, která obrousila hodně hran (vrážení do zdí, trajektorie míče, zoomování), ale na druhou stranu dotykové ovládání jich zase dost přidalo (nepřesné ovládání, nemožnost nastavit výšku hodu, a totálně frustrující Temple of Bù).

Možná je to nostalgie, ale ačkoliv je hra viditelně stará a ztvárněním i příběhem poněkud dětinská, tak mě hned od začátku vtáhla a bavila. Úprk z vězení, prozkoumávání okolí a místního dění a objevování nových schopností, to má v této hře prostě svoje kouzlo. Zároveň je pěkně vybalancovaný poměr adventury a akce (plošinek, nepřátel). Díky tomu se člověk nenudí a má pocit, že je opravdu v živoucím světě plném přátel i nepřátel. Zvuky a hudbu moc hodnotit nemohu, přišly mi v pořádku ale nevýrazné (ovšem se sluchátkami v MHD to člověk zas tak moc dobře neslyší). Strašně se mi ovšem líbila grafika. Nedokážu úplně říct proč, zřejmě výtvarný styl, ale i po těch letech vypadá pořád výborně. Zajímavé je, že někteří nepřátele jsou viditelně nízkopolygonoví, ale jinde jsou vyhlazené křivky (např. Twinsenova róba). Že by kombinace polygonů a voxelů? Každopádně super. (Až na tu statickou texturu vody:)).

Mechanicky se hra hraje dobře, není nijak přehnaně obtížná (až na vybrané pasáže) a obtížnost spíš způsobuje zastaralé ovládání (což naštěstí hodně řeší Enhanced Edition). Jeden viditelně starý koncept jsou "instance mapy", kdy při přechodu z jedné mapy (např. části města) do druhé se vše resetuje do výchozího stavu (až na případné změny způsobené příběhem), včetně nepřátel, atd. To je pravděpodobně výkonnostní optimalizace, ale dnes už naprosto nezvyklá. Nejvíce to překáží u adventurních částí, kdy probíháte mapy pořád dokola a snažíte se přijít na způsob, jak se posunout dále v příběhu. Stále se resetující nepřátelé mohou dost vadit. Ale já osobně musím říct, že jsem si na to zvykl a po čase mi to už ani tak nepřišlo. Postavy se totiž chovají stejně a předvídatelně, takže si zvyknete, jak tu danou oblast rychle proběhnout či vyřešit. Tento přístup se dá i "zneužívat" k vlastnímu prospěchu (vyloupit pokladnu, ven z mapy, zpět do mapy, vyloupit pokladnu, ...).

Adventurní hádanky se dají většinou rozumně vyřešit, ačkoliv občas to znamená promluvit si opět se všemi znovu. Bylo tam ale pár míst, které by mi bez podívání se do návodu trvaly fakt dlouho, případně byla akce výrazně neintuitivní (např. v celé hře z nedůležitých objektů vypadávají pouze životy, magie, či peníze, ale na jednom jediném místě v celé hře je v barelu schovaný klíč nezbytný pro další postup - klasický designérský prohřešek).

Celou hru jsem se bavil, ale v poslední cca třetině, která zahrnovala časté cestování po celém světě tam a zpět (což zahrnuje procházení těch samých obrazovek s čerstvými nepřáteli, několikerý přestup na různé dopravní prostředky v rámci jedné cesty, nepřeskočitelné dlouhé animace přepravy, a nutnost dobré paměti jak se dostat z bodu A do bodu B), tak mě to začalo poněkud unavovat. Typickým příkladem bylo "doprav se přesně přes půl světa, tam vyměň píšťalku za kytaru, a přijeď zpátky". Tam to chtělo vyřešit nějak lépe, bez plýtvání hráčovým časem. Obecně ve mě však hra zanechala výborný dojem, a v roce vydání to musela být opravdu pecka. Přesně jak tvrdí název, měl jsem pocit prožití takového malého velkého dobrodružství.
+16

2048

  • Android 50
Prostě kynete čísilka do jednoho z rohů, jedinej užitek hraní této "hry" je v tom, že tím zkrátíte utrpení v podobě nekonečného čekání v čekárně k doktorce a váš mozek se díky tomu nedostane do poraženeckého vegetativního stavu babiček, co si přišly pro oxykodon a jejich vrcholem zábavy je nadávat, jak to doktorce trvá, nebo si mezi sebou říkat, co vše je bolí, nebo nedej bože mluvit o počasí.

Pro: Úspěšně eliminuje nutkání vytáhnout pistoli v čekárně.

Proti: Nevyplaví oxytocin, serotonin ani dopamin, bohužel. Takže stejně musíte v čekárně setrvat.

+15

Zarya-1

  • Android 100
Takhle hra se mi do mobilu dostala absolutni haluzi a i prez to ze tenhle typ her mě nějak nikdy moc neříkal tak jsem se do ní neskutečně zazral.a to až tak ze jsem zaplatil za vypnuti reklamy.

To je u mne docela pravidlo ze pokud něco takovyho je možný tak hned po vyzkouseni aplikuju.

Nekolik ruznych koncu at uz konci smrti nebo uspechem mne nutilo hrát hru několikrát dokola. Napeti je skvele servirovano ruznyma zapiskama a zaznamama a atmosfera hry je uplne paradni.

Takovyhle jry podle mne maji na mobilu svy misto a mozna ze by jich mohlo byt i vic. Presne totiz odpovida ovladani a typ hry - mobilni, jednoducha na ovladani...

Víc takových her

Pro: Prijemny napinavy, sci fi

Proti: Nic

+15

Angry Birds

  • Android 80
Ke hře mně přivedly mé čtyřleté děti. Ukázaly mi ji na mobilu mé holky. Ta se mi potom smála. Haha, Milan objevil Angry Birds. Haha, takovou starou vykopávku. Jenže mě hra chytla a ona pak celý vánoční prázdniny proklínala, že mi to ukázala. Dobře, slušnou část levelů zvládly už moje dětičky. Ještě jich tam ale spousta zbyla.

Hru jsem poté zkoušel i na počítači. Na mobil se svou jednoduchostí hodí mnohem víc. A hlavně, jde u toho sledovat televizi. Než se to všechno pobourá, vykřičí, vypočítá. Až na některé levely to ani není moc těžké. Návykové ale až moc. Už dlouho jsem se nepřistihl, že bych level opakoval patnáckrát a pořád mě to ještě bavilo.

Trochu mi vadila podivná fyzika. Materiál se tady rozhodně nechová jak ve skutečnosti. Trochu nevyvážená obtížnost. Dvacet pokusů se zaseknu na jednom kole, abych dalších pět zvládnul na první pokus s prstem v nose.

Angry Birds pro mě byla dobrá alternativa k vánočním pohádkám. I když mě to stálo nejednu hádku. Pařil jsem to totiž jak idiot. Ještě, že tam má spoustu dalších rozšíření.. hahahaha....

Pro: nepochopitelná návykovost

Proti: divná fyzika, špatně gradující a nevyvážená obtížnost

+13

Burly Men at Sea

  • Android 25
Pokud mi něco neuniká, neztotožňuji se moc s popisem hry zde v profilu. Nedefinoval bych hru výrazy jako „interaktivní textová adventura“, „ovládáte směřování příběhu“ nebo „nelineární přístup“. Dokonce bych se z podstaty významu slova „hra“ bál použít i tento pojem.

Burly Men at Sea je více než cokoliv jiného experimentální hříčka, která se snaží propojit virtuální a reálný svět závěrečnou možností nechat si „mou“ verzi příběhu vytisknout jako knihu. To samo o sobě je docela hezký nápad, ale hrozivě aplikovatelný zrovna na takovou malou hříčku.

Dokážu si představit, že bych chtěl mít krásně vázanou stylovou knihu mých rozhodnutí napříč sérií Witcher, zvěčněné momenty mých těžkých rozhodnutích. To stejné pro Mass Effect ságu a podobné hry, které se opravdu vyznačují nelinearitou, dopady rozhodnutí a příběhem, na kterém vám záleží.

Burly Men at Sea ale nemá nic z toho. Vytisknout si knihu s náhodně vygenerovanými scénáři, která před vás hra předhodí, je jen výhra formy na obsahem. Pokud by mi taková kniha ležela doma, ty tři stránky s fancy ilustracemi hloupoučkých příběhů by neměli absolutně žádnou citovou vazbu a jednalo by se tak o čiré pozérství.


Proto hodnotím Burly Men at Sea poměrně tvrdě, protože neobsahuje nic z toho, co by hra obsahovat měla a svůj jediný nápad aplikuje tím nejhorším možným způsobem.

Pro: minimalistický vizuální styl

Proti: chybí hratelnost; chybí opravdový příběh; špatně aplikovaný "nápad"

+13

Angry Birds Rio

  • Android 75
Nasraná tlupa ptáků, tentokrát na své cestě v Jižní Americe, kde zelené pašíky nahradily uvřeštěné opice.

Nicméně pointa je stejná, s pomocí praků je všechny zlikvidovat a pokud chcete prosvištět jednotlivými levely s třemi hvězdami, chce to trpělivost a obratné prstíky, některá kola mi dala fakt zabrat a opakoval jsem je do zblbnutí.

Prostě pohodová záležitost na spoustu hodin, pokud cestujete hromadnou dopravou nebo v zaměstnání při zašívání na porcelánové míse :-) - 75 %

Pro: zábava, jednoduchost, souboje s hvězdami

Proti: může nastat stereotyp, některé levely hodně náročné

+12

South Park: Phone Destroyer

  • Android 40
Už jednou jsem zmiňoval, že Freemium isnt Free je jedním z mých nejoblíbenějších kritik herního průmyslu mobilních her. Takže když jsem si všiml, že South Park sám vkročil do těchto vod, musel jsem hned vyzkoušet, jak se jim samotným podařilo po té kritice hru zpracovat!

A narovinu musím říct, že jsem velmi zklamán, hra využívá všeho, co samotní autoři v dílu kritizovali, snad jen kromě "nutnosti" skutečně ve hře platit – všechny karty se dají teoreticky vysloužit ztrátou tisíce hodin repetitivního gameplaye ve hře, takže to teoreticky nemusí být pay2win, jen reálné je.

Už jsem se chtěl v tomto komentáři velmi silně obořit do autorů, že umí jenom kritizovat, ale když na to přijde, sami využívají stejných technik. Ale při přidávání hry jsem si všiml, že sami k ní byli jen přizvání k nějaké konzultaci příběhu, ale vše vlastně měl pod palcem Ubisoft, a ten už stejně nesnáší všichni, takže jejich podlé praktiky nemusím ani komentovat.

Co se obtížnosti týče, je velmi nevyvážená. Zpočátku je vše tak jednoduché až je to nuda, a vyhráváte i s prstem v nosu, ale ke konci najednou nečekaně obtížnost zvýší natolik, že jí nejspíš ani s aktuálně vlastněnými karty nebudete schopni zvládnout. To vám asi už autoři dávají na jevo, že byste měli za hru začít platit.

Příběhově je hra plná narážek na vtipy a situace ze South Parku, ale nějaké nové vtipy nečekejte. No pak je tady PvP, které je zábava jen dokud se nedostanete na úroveň platících hráčů, a proti kartám o několik levelů vyšším už nejde moc žádná strategie vymyslet.

Takže nakonec velké zklamání, které jen kopíruje, nepřináší nic nového a zabaví na pár hodin, a rychle se pak omrzí.
+12

Gorogoa

  • Android 75
Logická jednohubka na pouhé 2 hodiny. Je ale moc pěkně vymyšlená - snažíte se provázat jednotlivá políčka "komiksu" tak, aby se příběh posunul kupředu. Na první pohled to může připomínat FRAMED, ale koncept je o dost jiný. A hra na mě zanechala oproti FRAMED lepší dojem. Obtížnost je střední až lehčí, ale na zhruba dvou místech jsem se opravdu hodně zasekl, až jsem si myslel, že to je chyba ve hře. Nebyla, jen si člověk musí umět všímat detailů a občas se nenechat zaskočit "podpásovkou" - zkusit pohnout se vším co se dá, a napadnout ho, že i časovaní pohybu postavy může být klíčem k úspěchu. Graficky je to moc pěkné, trochu umělecké. Dohráno na tabletu za 2 večery na dovolené, spokojenost.
+12

Osmos

  • Android 85
Hra kterou asi kde kdo na začátku považoval za relaxační a odpočinkovou pohodovku, se ve své pozdější fázi ukázala býti hardcore záležitostí. Ani zde na Databázi her se moc často u hodnocení neobjevuje to známé zatržítko indikující dohrání hry do úplného konce. Falešnému úvodnímu dojmu velmi také napomáhá skvělý hudební doprovod, který ovšem nedoporučuji poslouchat za volantem (což s oblibou s herními soundtracky dělávám), neboť byste mohli u jeho poslouchání usnout a probudit se až na JIPce nebo v márnici.

Celá hra je inspirována přírodním jevem nazývaným osmóza. Kdo neví, co se pod tímto pojmem skrývá, nechť si to vygooglí, za prvé se tímto popisem nechci zdržovat, a už vůbec se nechci ztrapnit, kdyby se ukázalo, že tomu prd rozumím. :) Hra by tak měla navozovat dojem interagujících buněk, kde herní "osmóza" funguje tak, že větší buňka vždy pohltí buňku menší. Kontakt s menšími buňkami je tak pro nás žádoucí naopak kontakt s většími životu nebezpečný. To jestli je sousední buňka bezpečná nebo ne, indikuje nejenom její velikost ale i její barva. Pohyb buňky funguje na principu reaktivního pohonu. Buňka tedy do místa označeného myší vyprdne kousek sama sebe a zároveň dle zákona akce a reakce se vydá směrem opačným. Čím více buňku donutíme prdět tím rychlejší pohyb vykoná. Zároveň platí i zákon zachování hmoty, a vzhledem k tomu, že buňka prdí částečky sama sebe, je logické že se její velikost zmenšuje a rychlost zmenšování je úměrná rychlosti prdění. Ale dosti prdící teorie...

Chtěl bych se totiž ještě pozastavit nakrátko u grafické prezentace hry. Mnohem více než mikroskopické prostředí buněk mi hra spíše připomíná makroskopické prostředí vesmíru s rotujícími hvězdami, planetami galaxiemi a jejich gravitačním působením, které je ve hře také patrné. Ne že by mi to vadilo spíše naopak, moc se mi to líbí, jen nevím jestli to byl záměr autorů. Ale čert to vem. Důležitější je, že se to hraje velmi dobře, navíc jsem měl to štěstí, že jsem se potkal s Android verzí a dotykovým ovládáním, pro které je snad tato hra přímo stvořená. Nicméně jak už jsem předeslal v úvodu, obtížnost ke konci roste do závratných výšin a ani urputné bušení do displeje mého mobilu mě nakonec nedovedlo k totálnímu splnění všech levelů. I přesto to byl zážitek maximálně uspokojivý.

Pro: Originální koncept, Křivka obtížnosti (ano u mě je to pozitivum), Grafika i hudba

Proti: No dobře konec je nechutně těžkej... :)

+11

Humanity Must Perish

  • Android 55
Humanity Must Perish má zajímavou zápletku. Vědci vytvořili program tak výkonný, že dokáže vypočítat budoucnost Země. Osud je nezvratný – Země zanikne a jediný způsob, jak tomu zabránit je vymýcení lidstva. Ač se v průběhu let zvyšuje výpočetní výkon do neuvěřitelných hodnot a do programu pumpují veškerá existující data – odpověď se nikdy nemění.

Protagonistkou příběhu je Kyuu, nejnovější verze této umělé inteligence umístěná do androidního těla. Profesor, jí vytvořil za jediným účelem – poslat na jeden den mezi lidstvo, s absurdní vírou, že pokud místo surových dat, zažije skutečnou interakci s lidskou rasou, může to změnit její rozhodnutí.

Po slibném začátku je Kyuu propuštěna na svět a začíná řada proměnlivě vtipných setkání, kde hlavní zápletkou je vždy střet chladně logického stroje s iracionálními lidmi, kteří si myslí, že je obyčejná školačka. Občas je to fajn, občas jde vidět značný úpadek příběhu na přihlouplou komedii pro weeby. Na konci dne je vám dáno první a jediné rozhodnutí za celou hru – zničit nebo nezničit lidstvo.

Zatímco konec prvního rozhodnutí je celkem povedený a považuji ho za true end, druhé nedává smysl a postrádá koherenci logického stoje, jimž by protagonistka měla být. A tak místo konce světa uvidíte alespoň nafanservírovanou cosplay scénku s protagonistkou a její novou kamarádkou.

Humanity Must Perish má zajímavou zápletku. Začátek a jeden z konců je povedený, ale zbytek celkově považuji za fanservise joke, a mnohem raději bych viděl podobné zpracování, které se ale bude brát vážně.
+11

Samorost 3

  • Android 70
Krátce řečeno, pěknější Samorost 2. Ovšem na Machinarium to dle mého názoru nemá.

Délka hry je ucházející, odhadem 4-5 hodin. Hádanky jsou celkem pěkné, ale občas je potřeba extrémní důvtip, aby člověku došlo, co se po něm vůbec chce. Takových míst je tam povícero, to autoři úplně nezvládli. Na druhou stranu otevřít integrovanou nápovědu je triviální (ačkoliv z toho má člověk špatnej pocit). Grafika hry je krásná, barevná, roztomilá. Občas překvapí pěkná hudba či občasný zvuk. Příběh je zajímavý. Hádanky často působí dost uměle.

Celkově pěkná odpočinková hra, ideálně třeba do páru na tabletu na pohovku. Ale žádná extra třída, pokud to porovnávám s konkurencí na PC. Pokud bych to porovnával s mobilními hrami, tak bych přidal 10% navrch.
+11

The Walking Dead - Episode 1: A New Day

  • Android 60
Tahle hra si mě nezaháčkovala. Hry, co se hrají samy, nejsou úplně můj žánr, ale i tak jsem dal slušné hodnocení třeba walking simulátoru What Remains of Edith Finch nebo casual adventuře Life is Strange - Episode 1: Chrysalis. The Walking Dead mi v porovnání s nimi přijde horší v mnoha směrech.

Technicky hru sráží k zemi naprosto otřesná kamera a ovládání. Připadal jsem si jak opět v roce 1992, kde postavičky chodily po předrenderovaném pozadí s kamerami přepínajícími mezi špatným a ještě horším úhlem, a zasekávaly se o neviditelné překážky. (Hrál jsem to teda na Androidu, ale ověřil jsem si, že na PC to funguje stejně). Samozřejmě, to by se dalo překousnout, pokud by zbytek byl dobrý.

Po stránce vyprávění mi hra také nepřišla dobře vystavěná a uvěřitelná. Do očí mě bila urgence příběhu, kdy jde všem o život, a časté pasáže, kdy si postavy jen tak v klidu sedí, konverzují, a vůbec se chovají jako by byly na pikniku a největší problém byl, že brzo začne pršet. V některých dialozích mi pak chyběly přirozené odpovědi, a zůstaly tam pouze extrémy, aby vás to nuceně posunulo některým směrem v připraveném příběhu (např. Hershel). Několikrát se mi stalo, že následná konverzace nenavázala plynule na můj předchozí dialog, a postavy se například zeptaly nebo zopakovaly něco co už bylo před chvílí zmíněné. V uvěřitelnosti také moc nepomohlo, že reportérka (mimo jiné perfektně ovládající pistoli) nezná co to jsou baterie a jak se vkládají do rádia, nebo že uprostřed zombie apokalypsy kdy jsme všichni posraní strachy co bude za příštími dveřmi pošle hlavní hrdina svoji malou chráněnku samotnou na záchod (mohlo tam vůbec být větší klišé?). Jak už tu někdo zmiňoval, to, že se všichni ptají černocha, jestli ta malá bílá holka je jeho dcera, je taky poněkud zvláštní (absurdní hyperkorektnost). A když odpovím, že nejsem, tak mě automaticky podezírají na pedofila (což je americká kultura jako řemen). Fakt, že jsem zachránil malou holku uprostřed zombie apokalypsy sklidí jen podezíravé pohledy, místo pochvaly. Asi jsem ji tam měl nechat. Těch amerických stereotypů je tam vůbec plno, i u dalších postav (Kenny, Hershel). A když už jsme u toho, když už je to hra z aktuální doby, tak by se dalo očekávat, že protagonisti už někdy viděli nějakej zombie film (uznávám, to už je hnidopišství, ale říkám si, jestli by nebylo zábavnější, kdyby ti lidi reagovali "vždycky to byla zábava v televizi, a najednou je to všude kolem nás!", místo totální neznalosti konceptu, jak bývá zvykem).

Ze začátku byla hra totálně přímočará, jenom občas QTE, ke konci epizody už tam bylo pár oddělených přístupných lokací a lehký puzzle solving. Zajásal jsem, že to třeba nebude jen interaktivní film. Najít ovladač na televizi a zapnout televize přes ulici k odlákání zombie, hmm, slibné. (Teď budu ignorovat fakt, že lidé byli za mříží a zombie chodily kolem a dělaly, že je nevidí, což bylo fakt pěst na oko). Ale když už tam mám cca 5 interaktivních prvků, tak by si autoři mohli dát práci, aby jejich kontext opravdu dával smysl. V okamžiku, kdy jsem v místnosti našel tvrdou vycházkovou hůl, tak jsem nechápal, proč ji nemohu vzít - proč chodit kolem zombie s prázdnýma rukama místo s pevnou holí? Později jsem narazil na cihlu ležící za mříží mimo dosah rukou, a zajásal jsem, to je jasný, přisunu si ji holí. Běžím k holi, ale ne, pořád nejde vzít. Totální zmatení. O něco později jsem přišel s dlouhou požární sekyrkou, tak si říkám ok, třeba si tu cihlu přisunu aspoň takto, a opět nic, hláška "nedosáhnu tam". Smysl nula, imerze mrtvá. Požadovaná posloupnost byla prostě jiná, tady se na mozkové buňky nehraje. Přitom by bylo triviální umožnit přisunout si tu cihlu jinak, a prostě bych ji mohl hodit teprve až otevřu mříž. Efekt stejný, příběhové větvení žádné, pouze by to udělalo hru uvěřitelnější.

Celkově tedy zklamání. Další epizody hrát nehodlám, ačkoliv je vlastním. Ale uznávám, že jsem přesycený zombiemi, takže to mohlo hodně ovlivnit moje vnímání (a ke hře jsem se dostal až teď, místo v roce vydání).
+11

The Simpsons: Tapped Out

  • Android 65
Hry tohoto typu vždy těží ze svých předloh, jelikož v základu se totiž nejedná o nic převratného.

Každopádně každého fanouška žluté rodinky tato hra na nějaký čas zabaví. Může za to zejména humor, kdy se autoři velmi zdařile inspirovali u seriálu, a postupné odemykání oblíbených postav. Pak se ale dostaví klasické "klikni a čekej den" nebo to urychli pomocí speciálních donutů (které ač vypadají chutně, tak jsou nechutně drahé - kupují se za reálné peníze). Člověku se to za čas omrzí. Navíc už získá většinu stálých obyvatel města a pak mu už zbývají jen ty nově přidávané z nových sérií (což si přiznejme, novější díly Simpsonových už za tolik nestojí). Všude je pak navíc spousta baráků a dekorací, člověka už to ani nebaví nějak smysluplně stavět a hrát si na urbanistu, a tak to tam fláká jak mu to přijde pod ruku.

Ale stále jsou to Simpsonovi, takže každému velkému fanouškovi to za zkoušku určitě stojí.
+10

Canabalt

  • Android 60
Canabalt je další hrou kterou jsem hrál v Android verzi a můžu říct, že je to hra pro telefon jak dělaná. Naopak pokud si jí někdo pořídil v PC verzi např. v rámci nějakého indie balíčku, může být docela zklamán. Hra toho totiž ve skutečnosti zas tak moc nenabízí. Nicméně je ideální hříčkou pro zabití dlouhé chvíle v čekárně na cokoliv. Flash verzi hry si můžete zahrát přímo na oficiálních stránkách.

O nějakém příběhu ve hře nemůže být ani řeč. Nevíte kdo jste, odkud běžíte, kam běžíte ani proč tam běžíte. No vlastně důvod toho běhu se odvodit dá, neboť v tom městě to vůbec nevypadá bezpečně, takže úprk odsud se dá vysvětlit pouhým pudem sebezáchovy. Každopádně hlavní hrdina je mistr světa ve skoku dalekém a cestu ke své záchraně si zvolil po střechách místních mrakodrapů. Cesta to není vůbec bezpečná a tak nakonec vždy skončí smrtí. Jde jen o to, jak daleko se se svým hopsálkem v kravatě dokážete dostat.

Jak už jsem naznačil jediné co máte pod kontrolou jsou skoky, jejich správné načasování a mírně se dá ovlivnit i jejich délka. Rychlost běhu se pozvolna zvyšuje, jedinou možností jak zpomalit je náraz do překážek v cestě (bedny, stoly, židle apod.). Kromě samotného překonávání skoků se musíte ještě vypořádat s dalšími překážkami, jako je bortící se dům, nebo jakási bomba. Střet s ní i jakýkoliv pád ze střechy končí smrtí, hra vám vypíše uběhnutou vzdálenost, o kterou se můžete podělit v online žebříčku, a začínáte znovu.

Pro vypořádání se s některými překážkami je vhodné si zapnout zvuky, ty vás totiž před nimi dokáží varovat. Každopádně ale doporučuji zapnout zvuk kvůli hudbě. Danny Baranovsky je jeden z mála herních skladatelů, jehož jméno si má sklerotická mysl zapamatovala hlavně díky skvělému soundtracku k Super Meat Boy. Ale i zde odvedl dobrou práci a hudba v podstatě tvoří více než polovinu atmosféry hry.

Do videí jsem před časem přihodil fan-filmeček vytvořený ze záběrů z Matrixu, musím říct, že mě to překvapilo, jak to ke Canabaltu pasovalo a dokonce jsem i chvíli na webu hledal, zda skutečně Canabalt nebyl Matrixem inspirován. Pokud by tomu tak bylo, považoval bych ho zatím za nejlepší počítačové zpracování tohoto výborného filmu...

Pro: Ideální pro telefon, chytlavé, znovuhratelnost

Proti: Stereotyp, nulový příběh, málo obsahu

+10