Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

< >

The Room

  • Android 85
Jedna místnost, jeden trezor, jak dlouho nás asi může hra, odehrávající se pouze v tomto prostředí, bavit? V případě The Room překvapivě dlouho, v mém případě až do konce. I když zas tak dlouho to není vzhledem k tomu, že jde o konverzi z mobilních platforem, je za nějakou tu hodinku hotovo.

Ale nelekejte se, hra ve skutečnosti nezůstane celou dobu v prostředí, ve kterém se ocitnete hned na začátku. Trezor v sobě totiž skrývá nečekaná překvapení, a právě objevení těchto tajemných zákoutí a prapodivných mechanismů, je tou hlavní herní náplní. Pokud jste jako děti rozebírali maminčin budík, nebo tatínkovu vrtačku, se zájmem zjistit jak to vevnitř funguje a připadali jste si jako objevitel tajemných světů, tak The Room vám splní váš dětský sen.

Celé to pátrání, objevování a řešení ne moc složitých puzzlů je zabaleno v mysteriózním příběhu, podávaném jen v náznacích pomocí dopisů a deníkových záznamů, které jsem ne úplně pobral. Vůbec mi to ale nevadí, naopak to jen zintenzívnilo atmosféru tajemna, ke které přispívá i hudební podkres. Hrozně mě mrzí, že té hudby není víc, s chutí bych si jí někdy pustil na relax.

Atmosféra je to, co The Room umí vybudovat a hlavně udržet až do konce, i díky tomu, že obtížnost hádanek není vražedná a tudíž vám atmošku nezničí pocit frustrace. A pro zásekáře je tu navíc ještě hintovací nápověda. Každopádně milovníci zavařených mozků si zde moc neužijí.

Závěrem musím upozornit, že jsem hrál jen původní verzi na tabletu, pokud se tedy v něčem zásadním PC konverze liší (ovládání?), může být můj pozitivní komentář naprosto subjektivně neobjektivní. ;-)

Pro: Atmosféra, Vtáhnutí do hry, Dobře trefená obtížnost nenarušující atmosféru, Hudba

Proti: Krátké

+31

Zarya-1

  • Android 75
V rámci herní výzvy jsem se pustila do hry na mobilní zařízení a právě textová adventura ze žánru sci-fi s minimalistickým rozhraním byla přesně ten typ her, kterou si raději zahraji na mobilu nežli na počítači. Dostala jsem na starost čtveřici astronautů, kteří se vydali na Měsíc prozkoumat neznámý signál.

Hned v úvodu musím zmínit skvělou atmosféru, která se vývojářům podařila vystihnout. Tomu napomáhá i minimální obrazový doprovod popsaných scén, kdy je zcela na hráči, aby si představoval, co se ve hře opravdu děje. Hlavou se mi honily scény z filmu Věc či Horizont události a trochu i Vetřelec a rýsovala jsem si katastrofické scénáře za doprovodu dramatické hudby, neboť ve hře smrt číhala opravdu všude.

Hru jsem dohrála několikrát, pokud tedy za dohrání počítám smrt členů mého týmu, než jsem se dobrala k tomu dobrému konci. Co mi trochu vadilo, tak bylo to, že člověk nevěděl, které učiněné rozhodnutí vede ke smrti. Ne, že bych chtěla po hře předpovídat budoucnost. Přece jenom je v tomhle ta zábava, že člověk neví. Ale nezamlouvalo se mi, že jsem učinila zdánlivě normální rozhodnutí (např. jít vpravo či vlevo), hra pokračuje dál několik minut a ať udělám jakékoliv další rozhodnutí, tak postupně zjišťuji, že jsem ve slepé uličce, ze které se nijak nedostanu. Tedy že jsem vlastně ve slepé uličce, která se větví do dalších slepých uliček. A hra je tím prolezlá. Vývojáři to asi moc dobře věděli, protože po smrti hráči nabídnou posunutí se zpět v čase a možnost začít znovu od onoho kruciálního rozhodnutí.

Co mě po dohrání dobrého konce překvapilo, tak byl fakt, že kdyby se to někomu podařilo takto dohrát napoprvé, tak naprosto přijde o poznání toho, co se vlastně na Měsíci stalo/děje. Zatímco jsem se ve slepé uličce dočítala o historii místa, poznávala jeho tajemství hluboko v podzemí, tak při té správné cestě jsem z toho nic neviděla, nečetla a ten příběh byl naprosto fádní. Takže docházím k tomu názoru, že vývojáři nejasnost rozhodnutí udělali schválně tak, aby člověk prolezl hru se skoro všemi volbami.

Na konci mě ještě mrzelo, že ač se hra tvářila, že něčemu dává význam, tak vlastně to žádný význam naprosto nemělo (chování hráče jakožto velitele k týmu). Být hra o něco propracovanější, tak dávám vyšší hodnocení.
+23

Sara Is Missing

  • Android 65
Pokud jste v posledních dnech potkali v brněnské MHD podezřelou osobu, jak prolézá v telefonu sms zprávy a galerie, které očividně nejsou jeho, dost možná jsem to byl já plnící "Neseď doma" Herní Výzvy 2020.

Nevybral jsem si pro to nic jiného než hru, která položila základy mobilním hororovým lock phone mystery games. I když jich už pár za sebou mám, tohle byla první, kterou jsem hrál tak jak byla zamýšlena – na mobilním telefonu. To trochu přidává na atmosféře skutečného procházení "nalezeného" mobilu.

Ačkoli se jedná jen o takový proof of concept, na první pohled to nepoznáte a působí stejně kvalitně jako navazující SIMULACRA. Že je to freeware se odráží pouze na kratší délce a menší možnosti nějak ovlivnit příběh.

Konce existují jen tři a o všech vlastně rozhodne pouze poslední rozhodnutí. Příběh nic převratného a také zde chybí nějaké logické puzzly, takže dohrání nepředstavuje moc velký problém.

I tak jsem si čtení zpráv celkem užil a ačkoli bych nováčkům doporučil spíše již zmíněnou SIMULACRU, pokud se bude líbit ta, zachraňte prosím i Sáru.
+23

Baldur's Gate II: Enhanced Edition

  • Android 90
Po asi 3/4 roce hraní na tabletu na cestě do práce a z práce jsem konečně BG2 dohrál. Vůbec poprvé, původní hru jsem na PC nehrál (což je zpětně dost škoda). I po těch letech mi však BG2 perfektně sedlo do noty. Výborný hlavní příběh, zajímavé vedlejší questy, fantasy prostředí, dobré postavy společníků. Bylo to dlouhé (mám kompletní průchod Shadows of Amn včetně zřejmě všech questů; na Throne of Bhaal už asi bohužel nedokážu najít další čas), ale opravdu výživné.

Dost těžko se mi vybírají konkrétní věci, co bych vyzdvihl, protože ta hra je prostě celá výborná. Ale snadno dokážu vypíchnout těch pár věcí, co mě vadilo/unavovalo. Tak zaprvé, pravidla AD&D 2.5 jsou složitá, matfyzáci sobě (a to se svým vzděláním k nim nemám daleko). Za to hra nemůže, ale odráží se to v ní. Zadruhé, za co už může více, je málo vysvětlivek, co se aktuálně děje a jak to vyřešit. Máte na postavě negativní efekt, ale vůbec nevíte, co dělá, jestli se potřebujete zbavit, jestli stačí počkat a zmizí sám. Nepřátelský kouzelník má kolem sebe barevnou bublinu jako štít, ale vy nevíte, co to je zač, a jak ji tudíž zrušit. Často má kolem sebe takových ochran několik a musíte je prolomit ve správném pořadí. Dělá to hru hodně nepřístupnou. Zatřetí bych pojmenoval jako "příliš mnoho všeho". Ke konci mě hodně unavovalo, že mám k dispozici asi 200 kouzel, které potřebuji znát a pamatovat si, abych mohl bojovat efektivně. Tahal jsem s sebou strašně moc vybavení typu kouzelné šípy/šipky do kuše/házecí šipky/kameny do praku/lektvary/magické hůlky v desítkách variant, které mi bylo líto nevzít/prodat (někdy se můžou hodit!), ačkoliv pro slabé nepřátele jsem je nepotřeboval, a na silné nepřátele nefungovaly, a tak se stále jen hromadily. Teď budu za heretika a lidé mě budou chtít upálit, ale parta 6 postav mi přijde příšerně velká (moc managementu ve všem), a ve 3-4 postavách by se mi hrálo mnohem pohodlněji (což jsem samozřejmě takto hrát mohl, ale na první zahrání to málokdo udělá, protože vám to zvyšuje obtížnost a vůbec netušíte, co vás čeká). Jako poslední bod bych mohl ještě řešit UI, ale je to stará hra a beru to tak (díky bohu za některá vylepšení v Enhanced edici jako např. konec pixel huntingu). Na tabletu bylo dost nepříjemné pracovat s kouzly, takže jsem v partě měl jen 2 čistě kouzlící postavy, a kouzla jsem sesílal, jen když to bylo nutné.

Sice jsem vyjmenoval některé otravné aspekty, ale není to nic, co by nebylo běžné u her tohoto typu. Mé celkové hodnocení myslím mluví za vše. Hru jsem si opravdu užil, a rád jsem si doplnil herní vzdělání zrovna s BG2. Pokud překousnete občasnou potřebu studovat AD&D pravidla na webu, tak je BG2 stále výborně hratelná.
+23

Karateka

  • Android 75
Karateka pro mě znovu ožila vydáním verze pro Android, kam byla portována původní verze z Apple II. Až mě to překvapilo, jak skvěle je to na mobilu hratelné a velmi dobře to vypadá. Uvařil jsem si dnes ráno kafe, sedl si do křesla, chvíli brouzdal internetem, pak pustil Karateku a na hodinu se mnou nebyla řeč!

Příběh hry, je klišoidní až běda, ale o ten tu samozřejmě vůbec nejde. Hlavní je totiž hratelnost a tu už prověřila starší generace hráčů. Mobilní port navíc hru zpřístupňuje zavedením "Rewind" funkce, která vám umožní po zabití se vrátit k poslednímu vyhranému souboji. Ale ani staří mazáci nemusejí ohrnovat nos, funkci lze totiž v nastavení vypnout a nebo jí prostě nepoužívat. Kromě této funkce bylo samozřejmě implementováno dotykové ovládání, které funguje velmi dobře. Tím jsou v podstatě všechny novinky vyčerpány a jinak se jedná o starou známou Karateku.

Hráč má k dispozici šest pohybů (3 údery a 3 kopy), nicméně jsem si v podstatě celou hru vystačil jen s kopy. Pár pokusů stačí k tomu, abyste vypozorovali jak a kdy který kop použít, tak abyste soupeře zasáhli dřív než on vás. Nicméně musím pochválit, že mezi soupeři jsou drobné rozdíly, takže to co platilo na jednoho, neplatí na druhého.

Velmi mě u této hry zaujala implementace "zdraví". Zdraví se pozvolna totiž regeneruje, což hráče nutí do aktivity, jinak vaše úspěšné údery přijdou vniveč. Zároveň je ale zdraví obou soupeřů implementováno do jednoho proužku, takže maximum vašeho zdraví je limitováno aktuálním množstvím zdraví vašeho soupeře. Chcete li víc, je potřeba mu trochu zvalchovat kožich.

Vlastní souboje mi nepřišly až tak obtížné, více jsem se zapotil u dalších problémů, které hra před vás staví. Akumův jestřáb je ještě v pohodě a pokud jste a nebo se stačíte přepnout do bojového postoje, klidně si ho ani nemusíte všímat. Právě přepínání mezi postoji je velkým nebezpečím. Za prvé to chvíli trvá, než hra zareaguje, takže je tu riziko, že to nestihnete a pokud nejste v bojovém postoji, tak i jediná obdržená rána vám ukončí hru. To občas přináší problémy, když se snažíte proběhnout do další obrazovky a soupeř se objeví přesně ve chvíli, když jste těsně u jejího okraje. Na to nemáte šanci reagovat. Asi největší záhul mi dala ovšem padající mříž, tam jsem skutečně měl chvíli pocit, že to prostě projít nejde. Ale vzhledem k odškrtnutému dohrání, můžu potvrdit, že to projít jde.

Každopádně u této hry plně platí nápis, který se objeví po vaší smrti "A karateka's skills improve with every fight!"

Pro: Čistá hratelnost podpořena zajímavými prvky, Nostalgie, Hezká grafika a animace, Přístupnost mobilního portu

Proti: Zvuky, Obtížnost "pastí", Krátké

+22

Planescape: Torment: Enhanced Edition

  • Android 85
20 let po vydání jsem si konečně zahrál (a dohrál) "nejlepší RPG všech dob" (aspoň dle mnoha žebříčků). Využil jsem trochu vylepšené Enhanced edice, a celou hru dohrál na tabletu během cest do práce a z práce (cca hoďka denně). Jelikož jsem nenapravitelný completionista, a musím prostě dokončit každý quest a prošmejdit každý kout, tak mi to trvalo ultimátně dlouho (několik měsíců). Zážitek to však byl výborný.

Moc jsem se těšil na příběh, kvůli kterému je hra vyzdvihována do nebes. A musím uznat, že jsem nehrál mnoho her, jejichž příběh by se dal bez problémů využít pro knihu, a PS:T je jednoznačně jedna z nich. Zcela netypické originální prostředí, napínavá tajuplná zápletka, přesah do mystična a filozofie, zajímaví společníci, často nečekané řešení problémů (typu vyrvání si oka nebo zabití sama sebe), které minimálně zpočátku hodně překvapuje, než si člověk zvykne, že v tomto univerzu je to prostě normální. Abych jenom nechválil, líbila by se mi hutnější hlavní dějová linka - byla dávkována hodně zvolna a pořádně se rozjela až ke konci. (Ale samozřejmě chápu, že by to pak nebylo 60h dobrodružství, kdyby tam nebylo plno postranních úkolů, a že jsem si to hodně rozvolnil i sám, jak jsem plnil úplně všechno).

Hodně jsem ocenil i velmi malý důraz na souboje. Bylo příjemné nechat se unášet hlavně dějem, jako v knize, a neřešit každou chvíli statistiky, předměty a kouzla. Téměř to šlo k takové RPG adventuře. Zároveň tam ty souboje občas byly, takže si člověk občasně odpočinul i od čtení.

Ve hře mi přišly dvě oblasti trochu nedostatečné. Tou první byla hudba, která měla pár výrazných chvil v konkrétních oblastech (např. ve Fortress of Regrets mi přišla absolutně pasující a skvělá), ale obecně mi ve hře přišlo hodně hluchých míst, kde bylo zcela ticho, a když už něco hrálo, tak to byly krátké opakující se úryvky. Možná mám ale zkreslený pohled, protože jsem to měl na sluchátkách v rušné MHD (a v druhé půlce hry už jsem sluchátka zanedbával, protože mě hudba zklamala). Druhou oblastí byla magie. Hrál jsem samozřejmě za mága, který má nejlepší možnosti v diskuzích. Ale jakákoliv magie mi přišla užitečná jenom u podpůrných kouzel nízké úrovně. Jakákoliv vysokoúrovňová útočná kouzla byla extrémním zklamáním, protože na slabé nepřátele je nemělo smysl používat, a silní nepřátelé měli takové rezistence, že je podobné kouzlo zranilo asi jako jedno seknutí mečem (takže se opět vůbec nevyplatilo vyvolávat). Samozřejmě, díky malému důrazu na souboje toto nebyl vůbec problém, ale přišlo mi prostě takové smutné, že se svými kouzelníky prostě řežu do nepřátel na blízko a řeší to problém mnohem snadněji.

Celkově dokáži pochopit, proč sklidila hra v době vydání tak extrémně dobré hodnocení, a díky Enhanced edici je hra perfektně hratelná i dnes. V dnešní době (a v mém věku) už se asi nedokáži tak absolutně nadchnout, ale i tak jí za sebe dávám hodně vysokou známku. Hru doporučuji každému, kdo ji ještě nehrál, a baví ho příběhová RPG (tzn. nevadí mu hodně číst). Na své pozici mezi významnými hrami herní historie je naprosto oprávněně.
+22

The Room

  • PC 80
  • Android 80
The Room byla moje první hra, kterou jsem hrála na Androidu, a bavila mě natolik, že jsem si o něco později zakoupila i počítačovou verzi. Tu jsem hrála skoro přesně před třemi lety s tátou v době, kdy jsme spolu občas hrávali takové krátké a jednoduché hry. Shodou okolností jsem i nyní v tomto vánočním čase hru znovu dohrála, a tak mohu sepsat čerstvé dojmy.

Nejvíce se mi na hře líbí princip objevování toho, že před hráčem neleží pouhá krabica/trezor/skříňka, ale že po zmáčknutí pár tlačítek či otočení klíčem vyjede rovnou celý nový kompartment, a i ten se může skládat z dalších částí. Hádanky nejsou sice nijak moc obtížné, ale stejně dokáže člověka potěšit, když přijde na řešení hádanky ve chvíli, když už si říká, že prozkoumal vše. Jen mi přišlo trochu škoda, že se princip hádanek vcelku opakoval. Některé sice byly unikátní, ale těch mohlo být více.

Co se příběhu týče, tak sice navozoval atmosféru tajemna, ale pro mě to byla spíše povinná položka, která ve hře musela být, aby to nebylo jen o řešení hádanek bez hlubšího motivu. Jinými slovy, pro příběh jsem tu hru nehrála. Obě verze hodnotím stejně, ta pro mobily možná má více intuitivnější ovládání, ale nepřijde mi, že by ta počítačová nějak zaostávala.
+21

Toby: The Secret Mine

  • Android 60
Letošní Herní výzva je peklíčko z několika důvodů, ale ten hlavní je úkol číslo sedm „Neseď doma“. Dohrát hru na přenosném zařízení v mém případě znamená na mobilu a já nesnáším hraní na mobilu. Po Tobym jsem sáhl jako po něčem, co vypadá hezky, hraje se jako Limbo (které jsem hrál), je možné ho dohrát za krátkou dobu a dokonce byl na Google Play ve slevě. Naprosto perfektní kandidát na rychlé a bezproblémové splnění úkolu.

Autor hry pochopil v čem tkví část kouzla Limba. Jednoduché ovládání a stylizace, které kompenzují svou komplikovaností hádanky (všechno to schovám za toto jedno slovo). Ke každé hádance je důležité přistupovat trochu jinak. Někde pomůže být rychlý, jinde zase přesný a většinou kombinace obou. Případně se jiné hádanky musí vyřešit zkoušením a experimentováním, což většinou znamená „porušit hrou ukázané vlastnosti“ - to jsou úplně ty nejhorší.

Zkoušení a opakování by bylo naprosto v pořádku, kdyby se hra ovládala dobře. Virtuální tlačítka stojí obecně za starý hovno (bačkora by to nevystihla) a v kombinaci s mými neohrabanými prsty je to ještě horší. Skákací části ve hře chtějí dost preciznosti a výše zmíněnému nepomáhá ani fakt, že není hra úplně vyhlazená. Několikrát se mi Toby zasekl na hraně platformy nebo sotva škrtl hrot bodce, což vyústilo v jeho smrt. V takových částech jsem si vzpomněl legendární pixel perfect plošinovky.

60% dávám jen proto, že se po týdnu nárazového hraní na displeji mého mobilu neotiskla frustrace v podobě promáčkliny ve tvaru mé nohy.
+20

Monument Valley 2

  • Android 80
Herní výzva 2020 - Kategorie č. 7 - Neseď doma (Light)

Monument Valley 2 je pokračováním veleúspěšné a oceňované stejnojmenné mobilní hry. Titul navazuje na osvědčenou formuli zavedenou již v prvním díle, který jsem si užil jako součást Herní výzvy 2018.

Tentokrát se místo princezny Idy setkáváme s matkou Ro, jež postupuje záhadami spletitých prostorových labyrintů. Děj je obohacen o postavičku její ratolesti a spolu se postupně vyučují základům budování monumentů a posvátné geometrie. Symbolicky prožíváme první dětské krůčky spolu s matkou, odlet z rodného hnízda a výchovu k samostatnosti a ve finále vřelý návrat do mateřského náručí.

Vizuál disponuje jednoduchou stylizovanou grafikou, jež v kombinaci se snovou tajemnou hudbou poskytuje překrásné estetické kompozice. Zejména pokud se prostorové monumenty dají do pohybu v závěrečných animacích, nebo pokud prstem kroužíte a skládáte svítící obrazec na konci úrovně.

Puzzle jsou založeny na prostorových hrátkách s inspirací originálními obrazy M. C. Eschera. Posouváme a natáčíme budovy, plošinky, otáčivé mechanismy, aby se Ida nebo její dítko dostali k cíli - východu z labyrintu či prostorové kompozice. Někdy se dokonce přetočením dostaneme do vnitřní dimenze scenérie.

Druhý díl mi připadá celkově jednodušší. Možná je to tím, že již znám logiku puzzlů na podkladě zkušeností z první hry, zásadní inovace či nové herní principy jsem nezaznamenal. Nebo je možná celý titul designován tak, aby hráči nebyli frustrováni obtížností hádanek. V prvním dílu jsem se přece jen občas trochu zasekl.

Bohužel v jednoduchosti a hlavně krátkosti Monument Valley 2 spočívá moje hlavní výtka. Hru totiž cca za 2 hodinky úspěšně dohrajete a u aktuální ceny 150 Kč za tento mobilní titul mi poměr cena - výkon nepřipadá příliš výhodný. Navíc puzzle nemají různé varianty řešení, jenom to pevně dané, takže nijak nejsme motivováni k opětovnému hraní, které by vyšší cenu mohlo ospravedlnit.

Monument Valley 2 je tak krátkým, vizuálně a hudebně vytříbeným kouskem, jenž lze plně doporučit. Bohužel ale cena příliš neláká ke koupi, ledaže by byla hra nabízena v cenové akci.

Pro: Originální pojetí. Relaxační hratelnost. Originální puzzle. Příjemný audiovizuální zážitek.

Proti: Příliš jednoduché. Příliš krátké. Příliš vysoká cena na poměry mobilního titulu. Absence zásadních inovací vůči prvnímu dílu.

+18

Little Big Adventure

  • Android 75
Dodnes si pamatuji, jak jsem v Levelu 2/95 (asi první herní časopis, co se mi kdy dostal do rukou) slintal nad obrázky z LBA a představoval si, jak se to asi hraje. Časem se ke mě myslím dostalo i demo, ale mělo příliš vysoké hardwarové nároky. Takže o 23 let později... jsem si to koupil a dohrál na tabletu. Byla to Enhanced edice, která obrousila hodně hran (vrážení do zdí, trajektorie míče, zoomování), ale na druhou stranu dotykové ovládání jich zase dost přidalo (nepřesné ovládání, nemožnost nastavit výšku hodu, a totálně frustrující Temple of Bù).

Možná je to nostalgie, ale ačkoliv je hra viditelně stará a ztvárněním i příběhem poněkud dětinská, tak mě hned od začátku vtáhla a bavila. Úprk z vězení, prozkoumávání okolí a místního dění a objevování nových schopností, to má v této hře prostě svoje kouzlo. Zároveň je pěkně vybalancovaný poměr adventury a akce (plošinek, nepřátel). Díky tomu se člověk nenudí a má pocit, že je opravdu v živoucím světě plném přátel i nepřátel. Zvuky a hudbu moc hodnotit nemohu, přišly mi v pořádku ale nevýrazné (ovšem se sluchátkami v MHD to člověk zas tak moc dobře neslyší). Strašně se mi ovšem líbila grafika. Nedokážu úplně říct proč, zřejmě výtvarný styl, ale i po těch letech vypadá pořád výborně. Zajímavé je, že někteří nepřátele jsou viditelně nízkopolygonoví, ale jinde jsou vyhlazené křivky (např. Twinsenova róba). Že by kombinace polygonů a voxelů? Každopádně super. (Až na tu statickou texturu vody:)).

Mechanicky se hra hraje dobře, není nijak přehnaně obtížná (až na vybrané pasáže) a obtížnost spíš způsobuje zastaralé ovládání (což naštěstí hodně řeší Enhanced Edition). Jeden viditelně starý koncept jsou "instance mapy", kdy při přechodu z jedné mapy (např. části města) do druhé se vše resetuje do výchozího stavu (až na případné změny způsobené příběhem), včetně nepřátel, atd. To je pravděpodobně výkonnostní optimalizace, ale dnes už naprosto nezvyklá. Nejvíce to překáží u adventurních částí, kdy probíháte mapy pořád dokola a snažíte se přijít na způsob, jak se posunout dále v příběhu. Stále se resetující nepřátelé mohou dost vadit. Ale já osobně musím říct, že jsem si na to zvykl a po čase mi to už ani tak nepřišlo. Postavy se totiž chovají stejně a předvídatelně, takže si zvyknete, jak tu danou oblast rychle proběhnout či vyřešit. Tento přístup se dá i "zneužívat" k vlastnímu prospěchu (vyloupit pokladnu, ven z mapy, zpět do mapy, vyloupit pokladnu, ...).

Adventurní hádanky se dají většinou rozumně vyřešit, ačkoliv občas to znamená promluvit si opět se všemi znovu. Bylo tam ale pár míst, které by mi bez podívání se do návodu trvaly fakt dlouho, případně byla akce výrazně neintuitivní (např. v celé hře z nedůležitých objektů vypadávají pouze životy, magie, či peníze, ale na jednom jediném místě v celé hře je v barelu schovaný klíč nezbytný pro další postup - klasický designérský prohřešek).

Celou hru jsem se bavil, ale v poslední cca třetině, která zahrnovala časté cestování po celém světě tam a zpět (což zahrnuje procházení těch samých obrazovek s čerstvými nepřáteli, několikerý přestup na různé dopravní prostředky v rámci jedné cesty, nepřeskočitelné dlouhé animace přepravy, a nutnost dobré paměti jak se dostat z bodu A do bodu B), tak mě to začalo poněkud unavovat. Typickým příkladem bylo "doprav se přesně přes půl světa, tam vyměň píšťalku za kytaru, a přijeď zpátky". Tam to chtělo vyřešit nějak lépe, bez plýtvání hráčovým časem. Obecně ve mě však hra zanechala výborný dojem, a v roce vydání to musela být opravdu pecka. Přesně jak tvrdí název, měl jsem pocit prožití takového malého velkého dobrodružství.
+17

Toby: The Secret Mine

  • Android 65
Jako téměř každý, i já svůj komentář začnu konstatováním že inspirace Limbem je tu zjevná. Ale inspirovat se takovou hrou je celkem ošemetná věc, protože se člověk nevyhne srovnávání.

V základu se nejedná o špatnou hru a splňuje to, co by plošinovka splňovat měla. Překážky jsou různorodé, někdy těžší, ale ne přímo frustrující (no, i když mých 332 úmrtí říká spíše něco jiného), hra celkem odsýpá a nezačne vyloženě nudit. Na druhou stranu ale ani ničím výjimečným nezaujme (vizuál, ač povedený, jsme už viděli jinde) a chybí tomu vlastní tvář s atmosférou. Ne, těch 21 kol nebylo utrpením, ale nic to ve mě nezanechalo a vzpomínat na tuhle hru nebudu.

Věřím, že neznat Limbo, tak jdu s hodnocením o několik procent výše. Ale teď prostě nemohu jinak.
+17

Hravouka

  • Android 80
Ideální vzdělávací hra pro malé dítě. Moje tříletá dcera je nadšená. Prostředí je pěkně nakreslené, živočichové jsou interaktivní, je to slušně nazvučené. Na tabletu to zvládne ovládat i dítě. Ačkoliv samozřejmě dcera dávno zná zeleninu na zahrádce nebo zvířata v lese, tak to, že může kolem toho chodit s myškou a interagovat s věcmi je pro ni nové a zajímavé. Občasný encyklopedický zápisek jí přečtu a vysvětlím já. Celkově velká spokojenost s nákupem. Chtělo by to samozřejmě ideálně více prostředí, více zvířátek a rostlin, více všeho. Aktuální obsah je však odpovídající ceně, takže za mě určitě palec nahoru, inteligentní naučná zábava pro vaše malé dítě.
+16

2048

  • Android 50
Prostě kynete čísilka do jednoho z rohů, jedinej užitek hraní této "hry" je v tom, že tím zkrátíte utrpení v podobě nekonečného čekání v čekárně k doktorce a váš mozek se díky tomu nedostane do poraženeckého vegetativního stavu babiček, co si přišly pro oxykodon a jejich vrcholem zábavy je nadávat, jak to doktorce trvá, nebo si mezi sebou říkat, co vše je bolí, nebo nedej bože mluvit o počasí.

Pro: Úspěšně eliminuje nutkání vytáhnout pistoli v čekárně.

Proti: Nevyplaví oxytocin, serotonin ani dopamin, bohužel. Takže stejně musíte v čekárně setrvat.

+15

Zarya-1

  • Android 100
Takhle hra se mi do mobilu dostala absolutni haluzi a i prez to ze tenhle typ her mě nějak nikdy moc neříkal tak jsem se do ní neskutečně zazral.a to až tak ze jsem zaplatil za vypnuti reklamy.

To je u mne docela pravidlo ze pokud něco takovyho je možný tak hned po vyzkouseni aplikuju.

Nekolik ruznych koncu at uz konci smrti nebo uspechem mne nutilo hrát hru několikrát dokola. Napeti je skvele servirovano ruznyma zapiskama a zaznamama a atmosfera hry je uplne paradni.

Takovyhle jry podle mne maji na mobilu svy misto a mozna ze by jich mohlo byt i vic. Presne totiz odpovida ovladani a typ hry - mobilni, jednoducha na ovladani...

Víc takových her

Pro: Prijemny napinavy, sci fi

Proti: Nic

+15

Burly Men at Sea

  • Android 25
Pokud mi něco neuniká, neztotožňuji se moc s popisem hry zde v profilu. Nedefinoval bych hru výrazy jako „interaktivní textová adventura“, „ovládáte směřování příběhu“ nebo „nelineární přístup“. Dokonce bych se z podstaty významu slova „hra“ bál použít i tento pojem.

Burly Men at Sea je více než cokoliv jiného experimentální hříčka, která se snaží propojit virtuální a reálný svět závěrečnou možností nechat si „mou“ verzi příběhu vytisknout jako knihu. To samo o sobě je docela hezký nápad, ale hrozivě aplikovatelný zrovna na takovou malou hříčku.

Dokážu si představit, že bych chtěl mít krásně vázanou stylovou knihu mých rozhodnutí napříč sérií Witcher, zvěčněné momenty mých těžkých rozhodnutích. To stejné pro Mass Effect ságu a podobné hry, které se opravdu vyznačují nelinearitou, dopady rozhodnutí a příběhem, na kterém vám záleží.

Burly Men at Sea ale nemá nic z toho. Vytisknout si knihu s náhodně vygenerovanými scénáři, která před vás hra předhodí, je jen výhra formy na obsahem. Pokud by mi taková kniha ležela doma, ty tři stránky s fancy ilustracemi hloupoučkých příběhů by neměli absolutně žádnou citovou vazbu a jednalo by se tak o čiré pozérství.


Proto hodnotím Burly Men at Sea poměrně tvrdě, protože neobsahuje nic z toho, co by hra obsahovat měla a svůj jediný nápad aplikuje tím nejhorším možným způsobem.

Pro: minimalistický vizuální styl

Proti: chybí hratelnost; chybí opravdový příběh; špatně aplikovaný "nápad"

+15

Plants vs. Zombies

  • PC 80
  • Android --
Když jsem začínal s internetem a hrami na internetu, tak jsem dost hrál minihry typu tower defense, což bych tady Plants vs. Zombies zařadil a byl jsem se hrou velmi spokojený. Hrál jsem ji na mobilu a ovládání bylo v pohodě. Jednotlivé části jsou rozmanité, nejvíc práce jsem měl s tou v noci a mlhou, ale jinak mi to nějak zvlášť těžké nepřišlo. Zpříjemnilo mi to cesty do práce a z práce, nějaké chvíle ve vlaku a sem tam na návštěvách, když jsem měl chvíli pro sebe.
+15

Choice of Robots

  • Android 40
Se svým hodnocením půjdu proti proudu. Pravda je, že jsem od díky čistě textové hry, která má na Steamu nezvykle velké množství hodnocení a kladných komentářů (tj. probila si cestu do mainstreamu) očekával hodně. Teoreticky je tedy i možné, že se tohle přílišné očekávání do mého hodnocení promítá. Další věc je, že textové hry hraju již nějaký pátek a po dokončení desítek z nich mám na ně již svá kritéria. Od Choice of Games jsem dohrál Study in Steampunk a Creatures such as we, takže mám i určité srování v rámci jednoho herního studia.

Začnu přednostmi. Choice of Robots skutečně dostálo svému názvu, protože množství voleb jednotlivých příběhových linií je opravdu veliké a po dohrání zcela jistě víte, že se můžete vrátit na začátek a zkusit jinou trasu. Máte pocit jakobyste hráli sandboxový simulátor života a pokud vás hra chytne, je to pro vás dobrá zpráva. Dalším plusem je pro mne příběhový oblouk, který se klene desítky let nad vaším životem od vašich studijních let až po vaše stáří. Toto celkem zafungovalo, protože na konci jsem skutečně cítil jistou míru dojetí nad životem, který jsem se svým robotem Arielem a robotkou Galateou prožil.

Bohužel, a zde se dostávám již k hlavní výtce, je literární kvalita textu poměrně slabá. Nejde to úplně zevšeobecnit, protože autor má své dobré chvilky, ale většinu času mne Choice of Robots prostě nebavilo číst (což je u textové hry trošku problém). Souvisí s tím i design voleb, které hlavně zpočátku působí strašně rigidně. Namísto čtenáře příběhu jsem měl pocit, že jsem zaměstnancem montážní linky. Zatímco ve Study in Steampunk má příběh od začátku spád a u jednotlivých voleb cítíte tíhu skutečných rozhodnutí, v Choice of Robots klikáte. To neznamená, jak jsem již napsal výše, že by volby neměly vliv na na košatost příběhu, ale podporují velmi málo plynulou návaznost dramatických přechodů mezi jednotlivými úseky k nějakému psychologicky nebo narativně detailně propracovanému cíli (hra nemá solidnější vývoj a drobí se). Velmi často se to redukuje na rvaní bodů do jednotlivých statistik robota a to ještě s nejistým výsledkem. Samotné prokreslení světa není nijak zvlášť originální (působí jak fanfikce plná nerdovských narážek), konflikt s Čínou plytký a postavy jsou obyčejné, takže mezi nimi nedochází k rafinovanějším psychologickým konfliktům. Samotná genialita hlavní postavy a vytvoření superrobota se pak bere příliš samosebou. Zkrátka, hru jsem dohrál jen z povinosti a se sebezapřením a byť to konec trochu napravil, motivace zkoušet další linie je u mne téměř nulová. Doufám, že nějaká z příštích her od Choice of Games, které mám v plánu (Slammed!, Rent-a-vice či The Road to Canterbury), mne chytne více.

Pro: rozvětvenost příběhu, znovuhratelnost

Proti: literární kvalita textu

+14

Angry Birds

  • Android 80
Ke hře mně přivedly mé čtyřleté děti. Ukázaly mi ji na mobilu mé holky. Ta se mi potom smála. Haha, Milan objevil Angry Birds. Haha, takovou starou vykopávku. Jenže mě hra chytla a ona pak celý vánoční prázdniny proklínala, že mi to ukázala. Dobře, slušnou část levelů zvládly už moje dětičky. Ještě jich tam ale spousta zbyla.

Hru jsem poté zkoušel i na počítači. Na mobil se svou jednoduchostí hodí mnohem víc. A hlavně, jde u toho sledovat televizi. Než se to všechno pobourá, vykřičí, vypočítá. Až na některé levely to ani není moc těžké. Návykové ale až moc. Už dlouho jsem se nepřistihl, že bych level opakoval patnáckrát a pořád mě to ještě bavilo.

Trochu mi vadila podivná fyzika. Materiál se tady rozhodně nechová jak ve skutečnosti. Trochu nevyvážená obtížnost. Dvacet pokusů se zaseknu na jednom kole, abych dalších pět zvládnul na první pokus s prstem v nose.

Angry Birds pro mě byla dobrá alternativa k vánočním pohádkám. I když mě to stálo nejednu hádku. Pařil jsem to totiž jak idiot. Ještě, že tam má spoustu dalších rozšíření.. hahahaha....

Pro: nepochopitelná návykovost

Proti: divná fyzika, špatně gradující a nevyvážená obtížnost

+13

Angry Birds Rio

  • Android 75
Nasraná tlupa ptáků, tentokrát na své cestě v Jižní Americe, kde zelené pašíky nahradily uvřeštěné opice.

Nicméně pointa je stejná, s pomocí praků je všechny zlikvidovat a pokud chcete prosvištět jednotlivými levely s třemi hvězdami, chce to trpělivost a obratné prstíky, některá kola mi dala fakt zabrat a opakoval jsem je do zblbnutí.

Prostě pohodová záležitost na spoustu hodin, pokud cestujete hromadnou dopravou nebo v zaměstnání při zašívání na porcelánové míse :-) - 75 %

Pro: zábava, jednoduchost, souboje s hvězdami

Proti: může nastat stereotyp, některé levely hodně náročné

+13

South Park: Phone Destroyer

  • Android 40
Už jednou jsem zmiňoval, že Freemium isnt Free je jedním z mých nejoblíbenějších kritik herního průmyslu mobilních her. Takže když jsem si všiml, že South Park sám vkročil do těchto vod, musel jsem hned vyzkoušet, jak se jim samotným podařilo po té kritice hru zpracovat!

A narovinu musím říct, že jsem velmi zklamán, hra využívá všeho, co samotní autoři v dílu kritizovali, snad jen kromě "nutnosti" skutečně ve hře platit – všechny karty se dají teoreticky vysloužit ztrátou tisíce hodin repetitivního gameplaye ve hře, takže to teoreticky nemusí být pay2win, jen reálné je.

Už jsem se chtěl v tomto komentáři velmi silně obořit do autorů, že umí jenom kritizovat, ale když na to přijde, sami využívají stejných technik. Ale při přidávání hry jsem si všiml, že sami k ní byli jen přizvání k nějaké konzultaci příběhu, ale vše vlastně měl pod palcem Ubisoft, a ten už stejně nesnáší všichni, takže jejich podlé praktiky nemusím ani komentovat.

Co se obtížnosti týče, je velmi nevyvážená. Zpočátku je vše tak jednoduché až je to nuda, a vyhráváte i s prstem v nosu, ale ke konci najednou nečekaně obtížnost zvýší natolik, že jí nejspíš ani s aktuálně vlastněnými karty nebudete schopni zvládnout. To vám asi už autoři dávají na jevo, že byste měli za hru začít platit.

Příběhově je hra plná narážek na vtipy a situace ze South Parku, ale nějaké nové vtipy nečekejte. No pak je tady PvP, které je zábava jen dokud se nedostanete na úroveň platících hráčů, a proti kartám o několik levelů vyšším už nejde moc žádná strategie vymyslet.

Takže nakonec velké zklamání, které jen kopíruje, nepřináší nic nového a zabaví na pár hodin, a rychle se pak omrzí.
+13