Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Doom 3
Doom 3
76

Komentáře

Všechny PC PS4 PS5 Xbox X360 XOne XboxX/S Switch
Napsat vlastní komentář
RNDr. Gunár PavelRNDr. Gunár Pavel
Dohráno
  • PC 70
Ten kdo tvrdí, že Doom3 je odpad je ignorant.
Ten kdo tvrdí, že Doom3 prohrál souboj s Half-life2 nepochopil o čem hra je.
Ten kdo hodnotí Doom3 sty pr%centy a nemá výhrady, tak ten toho ke štěstí zřejmě moc nepotřebuje.

Jaký tedy Doom s pořadovým číslem 3 je? Původní Doom je pořádný obchodní brand, jedna z prvních her spousty hráčů a už jen to jméno vyvolává u mnohých posvátnou hrůzu, což ovlivňuje hodnocení dílu 3.

Dooma 3 i s datadiskem jsem hrál už před třemi roky a dodneška si s ním nevím úplně rady. Přitom Carmack&company si se hrou dali opravdu práci, rozhodně se nesnažili lacině využít značky jako řada remaků slavných legend po roce 2000. O to smutnější je, že je Doom3 jenom dobrá střílečka a ne skvělá..a už vůbec ne výtečná.

Německy popsaná, velká a papírová krabice hry hrdě hlásající, že se jedná o "US uncut version" a s diskem ve vlastní krabičce vklíněné do kartonového držáku na mne mocně říhla dechem "zlatých" 90. let.
Zbytek hry už ne, snad krom primitivních, ale zároveň funkčních fps mechanismů a UI.

Při krátkém průchodu základnou na povrchu planety, která ve svém nitru skrývá peklo, jsem i tři roky po vydání hry valil bulvy na vzhledově skvělé interiéry, kovové trubky, panely, zářivky no prostě vše, neuniklo mi ani drobné kameo Doomu1-2 v podobě hratelné automatové hry "Super Turbo Turkey Puncher" Zprávy z Marsu, PDA, displaye které jste mohli ovládat pomocí interaktivní Windows šipky, to vše byly inovace, za které jistě někdo v id musel dlouze a usilovně lobovat, přehlédnu-li zbytek hry, a již zmíněných mechanismů, které často působí konzervativně Dosovsky.

Proč se i v budoucnosti brokovnice nabíjí po jednom broku a proč mohu svítit anebo střílet, ale ne obojí najednou?? Otázek by bylo tolik, ale vrchní belzebub vám na ně nemá čas odpovídat, protože vám pod hlaveň nestačí posílat další a další démony, které se krátce po začátku hry vyrojí.
První co mne trklo jak roh čerta Trepifajksla byla slaboučká UI, budiž zombie jsou blbé a pomalé od přirody, ale od Impa, či Archvilla jsem čekal něco víc, než opakování jednoho vzorce chování.. Počty naštěstí záhy začnou dohánět nedostatky v IQ a tak se nezačnete nudit hned v druhém levelu ale až přibližně kousek za polovinou hry, kdy zjistíte, že vás prostě rohatí nepřekvapí už ani tou lekačkou, které jsou zpočátku hry opravdu působivé a nepředvídatelné.

Nudný leveldesign je právě tak jednoduchý, abyste nezabloudili vy, ani obludky a nic nepomůže, že se ovládací panely, obklady stěn, a různá blikátka často a ráda mění. Už začnete nervózně vyhlížet konec - počítáte s ním, protože noví nepřátelé nepřibývají a jste ověšeni zbraněmi tak, že by to neutáhl ani dr. Livingstone v tropické helmě a jeho nosiči.

Ale konec nepřichází a hratelnost je uměle natahována, tuhle se projedete vláčkem, tuhle se podíváte na pár chvil "ven" s tím, že exteriéry jsou někdy pomalu menší než interiéry a navíc máte časový limit pro pobyt venku, kvůli nedostatku kyslíku, při groteskně malé výdrži bomb.

Pak to ale přijde - PEKLO. A to v době kdy už je vidět že si autoři nevěděli designově rady - v jedné místnosti je stěna a podlaha olepena slizem, ale dál se v tom nepokračuje, v další chodbě je vidět do pekla apod. Když už se do Pekla konečně dostanete, tak hratelnost se sice nezmění, ale aspoň to je to správné pokoukání a umělecký zážitek, jak z obrazů Hieronyma Bosche.

To že jste po 98% času sám ani nemusím říkat, k dobrému hororu to asi patří, ale ty předskriptované smrti mě už vážně neba. Alespoň že technika nezklame a čilý robotek vám občas posvítí na cestu a ušetří nějaký ten náboj.

Lhal bych ale, kdybych tvrdil, že jsem se u Dooma nudil. To čučení do PDA, ten spěch do přetlakové komory - zpět do základny, abyste se neudusili - přestože se dovnitř vůbec netěšíte, věda, že se tam na vás chystá nějaká levota... Ten ječivý krevní vortex...

Zvláští, že si pamatuji tyhlety marginálie víc, než samotného Lucifera. Do Doomu3 bylo vloženo tolik úsilí a přesto Doom nefunguje jako hra ještě dřív, než přestane kvůli natahování gameplaye o další a další chodby fungovat jako horror. Střílení dobré, ale od id jsem čekal přecejenom trochu víc.

Pro: Legenda 90. let se vrátila v plné síle...

Proti: ...i když ne v takové podobě, jak by si mnozí přáli.

+64 +67 −3
VšivákVšivák
Dohráno
  • PC 80
Doom 3, svého času velký konkurent Half-Life 2. Hororová hra s nedostižnou grafikou a hratelností jak ze staré školy. S hratelností to tak horké nebude. Svým způsobem byla v některých ohledech dost novátorská. Vždyť, v které jiné hře uvidíte na zemi válet brnění, munici, či lékárničku, a místo okamžitého sebrání budete přemýšlet o tom, kde se všude objeví monstra.

Jako zpestření by to bylo fajn, ale když se tohle děje celou hru, tak už je to otravné. Doom 3 se chlubí klaustrofobickou, temnou atmosférou. Pocit, že jste sami, a jen tak se z toho nedostanete. Prostředí je temné, a vy si ani nemůžete se zbraní v ruce posvítit. Ano, je to jak z hororu, kdy si na chvíli posvítíte, abyste později vystříleli do tmy naslepo celý zásobník.

Zbraně jsou udělány dobře a souboje jsou správně akční. S většími zmetky i docela adrenalinové. Jenom věčná škoda, že se mrtvoly hned vypaří. V tomhle směru mohl Doom 3 klidně navázat na svého předchůdce. Inteligence protivníků je na úrovni tupých zvířat. Tuhle nevýhodu nahrazují docela slušnou palebnou silou, rozmístěním a hodně odpudivým vzhledem.

Grafika je na špičkové úrovni, i když se tu světlem dost šetří, a prostředí není zrovna rozlehlé nebo rozmanité. Zápletka v podobě podivného nálezu na Marsu a následného nevyzpytatelného experimentu je dobrá. Jednoduchá a dobrá. Trošku to připomíná film Horizont Události. Hororové bezútěšné sci-fi.

I přes spoustu věcí, které mě u hraní štvali, byl Doom 3 dostatečně zábavnou hrou, kterou jsem bez pocitu nudy dojel až do konce. A to je dobré, zvlášť když délka hry je ucházející.

Pro: zbraně, ošklivá monstra, atmosféra, zápletka, souboje

Proti: až moc tmy, zjevování monster za zády, někdy frustrující střílení do tmy

+47 +48 −1
GarretGarret
Dohráno
  • PC 85
V roce 2004 měly vyjít asi nejočekávanější pokračování FPS všech dob, Half-Life 2 a Doom 3. Všichni víme, jak to dopadlo - jako první vyšel neznámý Far Cry a podělal je oba.

Doom 3 z téhle skvadry vyšel nejhůře, ale nedá se mu upřít snaha o inovaci. Vyprávění příběhu pomocí PDA emailů, videí a zvukových nahrávek, hledání a zadávání kódů a v neposlední řadě používání interaktivních panelů. Osobně kvituju mnohem větší zaměření na příběh a snahu vystavět "uvěřitelně" celou Mars základnu.

Přesun k survival hororu nevoněl úplně každému a autoři použili několik laciných berliček, jak celou hru spíše zprotivit. Nelze zapnout stálý běh, nelze přehodit zbraň při přebíjení, tragické používání old-school baterky se ještě dalo přežít, ale teleporty nepřátel přímo za prdelí nebo rovnou respawn bez teleportu, to po chvilce nasere každého. Proč se třeba nepřiklonit raději k omezení množství střeliva? Vždyť jsem měl všeho plné kapsy a to včetně lékárniček na nejvyšší obtížnost... napětí lze budovat i jinak, než narafičeným impem za dveřmi, připraveným vyskočit v pikosekundě jejich otevření.

Monstra navíc někdy ignorují zásah, což je vidět např. při použití brokovnice, která má na blízko ultimátní účinek a s přehledem odfoukne impa na jeden výstřel. Jenže pokud se imp zrovna natahuje pro hození fireballu, jsou potřeba výstřely dva, protože ten první imp prostě ignoruje. K brokovnici bych měl ještě jednu připomínku - je to nejhorší brokovnice v dějinách FPS. Pokud ji nepříteli nenarvete přímo do nosu, je její účinnost tragická.

Během svého druhého hraní jsem dvakrát narazil na hutný zákys, přičemž ve druhém případě se jednalo o gamebreaking bug a bez cheatů bych nebyl schopný pokračovat. Jedná se o ztracené PDA, které se rozletí do okolí při použití výbušnin. Zatímco v první případě jsem PDA našel pohozené za skříní (asi po dvacetiminutovém hledání), v tom druhém už nebylo k nalezení. Dostalo se pravděpodobně mimo herní mapu a já si ho musel nacheatovat. Bohužel ale hra neregistrovala jeho clearance a já nemohl vypnout security systém. Naštěstí to šlo řešit nesmrtelností, ale být to v jiném místě, skončil bych.

I když zmiňuju především negativa, musím uznat, že jsem si D3 užil jako tenkrát. Nedosahuje kvalit HL2 nebo FC, ale jde na to po svém a nedělá to vůbec špatně. Rozhodně má co nabídnout i dnes, patnáct let po svém vydání.
+44 +45 −1
pajmičpajmič
Dohráno
  • PC 85
Legendy to mají těžké. Miliony lidí jsi z nich udělá své kulty, své nejlepší hry na světě. Myslím, že nebudu sám za konstatováním, že "Doom je jedna z nejlepších her našeho modrozeleného, kulatého světa" Protože Doom byla značka, král, a otec všech FPS. Očekávání byla tedy logicky nemalá. Možná bych mohl říct, že byla "pekelná".
Proto tedy možná lidé častovali titul prohlášeními "zklamání desetiletí, zohavení značky" apod. ale víte co? Na to se dá říci jen jedno "Všechno jsou to kecy!"

Doom 3 má i přes všechny ty nedostatky své osobní kouzlo, které mě i přes ten stereotyp stále táhlo dále. Musel jsem pořád hrát. Možná to bylo tou touhou zahubit to velké zlo. Samozřejmě víme, že skutečné zlo NIKDY NEUMÍRÁ, ale přesto jsem se chtěl dostat do toho pekla, najít tu ukecanou "kostku duší" skolit Kyberdémona a hlavně ustřelit hlavu tomu holohlavému, fašistickému hovadu.
Pokud máte ve hře cíl, tak je to dobré. A DOOM 3 mi ten cíl i přes svoji jednoduchost dal.

Střet se starými známými démony, bylo pro mě jako jedno velké virtuální rodinné setkání. Klasický Imp, Prasopes Pinky Démon, Kulatý Cacodemon, vedoucí pekelného koncentračního tábora Revenant, Pyroman Arch-Vile, lebečně lebeční Lost Soul (kamarád ji říkával "moje sestřenice" chudák kluk) tlouštík Mancubus, a samozřejmě ikonický, Pekelný rytíř, Hell knight. Všichni vypadají skvěle, včetně těch několika nových. Staré dobré zbraně jsou vyvážené, a masakrovat s nima pekelné hordy je žůžo.

Grafika nestárne, stále vypadá pěkně. Ve své době Doom 3 přinesl tak realistické stíny a nasvícení, že to prostě bylo k až k neuvěření. Hrát Doom 3 s vypnutými stíny je jako jíst párek v rohlíku bez párku. Toto pochopitelně velice umocnilo atmosféru. i když Doom 3 není jádru vůbec děsivá hra, tak atmošku i díky skvělému ozvučení to vždy nepochybně mělo a má.

Chyběla mi dvouhlavňová brokovnice a mrzelo mě nevyužití skvělé fyziky, která nebyla tak pokročila jako v HL2, přesto byla nadstandard. Mě Doom 3 nezklamal ani v nejmenším. Je to skvělá střílečka, která prvním dvěma dílům ostudu nedělá. A nakonec, at už se vám trojka líbila či ne jedno nezměníte. Doom je a vždy bude LEGENDA.

Nejstrašidelnější scéna: "They took my baby" kroky, krvavé ťápoty na podlaze, blikání světel, dětský křik s kombinací jakého si šíleného zvukového efektu. Z čehož vyplývá, že Almička je vnučka Doom Guye....nebo tak něco.

Nejlepší zbraň: Brokovnice....čekal někdo něco jiného? :)

Pro: Má to kouzlo, které mě u té hry drží, technologický zázrak, stará dobrá hratelnost, staří nepřátelé a zbraně, dlouhá herní doba, level design.

Proti: AI, jednotvárné lokace, občas závan stereotypu.

+40
JumasJumas
Dohráno
  • PC 80
Vždy jsem si říkal, jestli má cenu hrát třetího Dooma, aby nedošlo ke zkažení dojmu z předchozích dílů. Nakonec jsem se však k tomuto činu odhodlal a určitě to nebyla špatná volba.

Po seznámení se s provozním řádem základny, jsem se dostal k hernímu automatu, jenž obsahoval hru Super Turbo Turkey punker 3, se kterou jsem si užil spoustu legrace. Zanedlouho však přišel můj první rozkaz, při jehož plnění se okolo mě náhle začaly objevovat všemožné druhy nepřátel.

U hororových filmů mě strach přepadne jen velmi zřídka, ale jelikož her z tohoto odvětví moc nahráno nemám (asi jen The Suffering a The Thing), všudypřítomná tma a lekací scény mě v Doom 3 vystrašily nejednou.

Stejně jako předchozí díly nabízí i Doom 3 vcelku slušný zbraňový arzenál, ze kterého si jistě vybere každý ať už se jedná o plazmovou pušku nebo o motorovku. Nejinak je tomu i s nepřáteli, kteří se zde vyskytují jak ve velkém počtů jedinců, tak ve velkém počtu druhů.

Hojně jsem využíval PDA, kam se stahovala videa, hlasové nahrávky a hlavně e-maily, jenž obsahovaly užitečné anebo alespoň zábavné informace (např. poděkovaní za hru Quake 43).

Trochu mě zklamala nevyváženost lokací, protože někdy jsem počítal každé procento života a někdy byla k dispozici kupa lékárniček, jenž jsem vůbec neměl šanci využít. Další zvláštností je, že baterka není připevněna na zbrani. Ne kvůli pohodlí, protože by to značně ubralo na atmosféře a navíc klávesa F umožňovala rychlé přehození mezi baterkou a jakoukoli zbraní, ale kvůli logice, protože když tato kombinace existuje už nyní, tak nechápu proč ji neznají v roce 2145.

Ke konci Doom 3 už hodně ztrácí dech, ale dvacátý level (Peklo) hru znovu oživí a přichází nový náboj ve zvýšení počtu nepřátel a znovunacházení ztracených zbraní. Herní doba je tak podle mě úplně ideální.

Pro: nepřátelé, všudypřítomná tma, atmosféra, zbraňový arzenál, PDA, Peklo, herní doba, Super Turbo Turkey punker 3

Proti: nevyváženost lokací, ke konci už to není ono

+37 +38 −1
hanak_v_exiluhanak_v_exilu
Dohráno
  • PC 70
V roce 1998 vyšel Half-Life a změnil žánr FPS. Jak jeho popularita stoupala, začala se postupně formovat reptající skupina kritizující nedostatky. Když pak o pár let později Id Software ohlásil práci na třetím dílu legendární hry, upnuli se mnozí z nich na myšlenku, že si bývalý král vezme svůj trůn zpátky.

DOOM 3 má ovšem s peckou od Valve společný jen rozvleklý úvod, a pokud by se měl s něčím srovnávat, tak s o rok pozdějším F.E.A.R. Jde o přiznaně lineární, nekomplikovanou akci v hororovém ladění, bez zbytečných mechanik a překážek. Hra vypráví příběh pomocí porůznu roztroušených hlasových záznamů, a v menší míře i ústy náhodně se vyskytujících postav s jepičí životností. Svět se ani nesnaží předstírat komplexitu, naopak prostoduchostí zápletky respektuje první dva díly série.

Hra dovedně pracuje se skriptem, zvuky i nedostatkem světla, a buduje tak hutnou, strašidelnou atmosféru. Lekačky vcelku fungují a kupříkladu z pohledu do zrcadla a následné animace mi nebylo dobře po těle. V téhle disciplíně překonává i zmiňovaný F.E.A.R., protože děsivými scénami šetří a spoléhá se na fantazii hráče. Bohužel si ve snaze vytvořit vyhrocené momenty pomáhá i tím nejlacinějším a nejotravnějším způsobem ze všech - teleportací protivníků do zad. To se sice objevilo už v prvních dvou dílech, ovšem jen výjimečně. Ve trojce je to pravidlem a tak se původní zpestření změnilo ve frustrující mechaniku kazící zážitek ze hry.

Postup levely je chvílemi neuvěřitelně otravný, protože se neobjede bez neustálého zastavování a přemýšlení o přichystaných léčkách. Kdyby se pečlivým prozkoumáváním dali nepřátelé překvapit a zlikvidovat ze zálohy, tak by mi taktičtější styl nevadil. Ovšem je vcelku jedno jestli hráč do místnosti bezhlavě vpadne, nebo ji nejprve opatrně obhlédne. Na pevně daném místě se jednoduše spustí skript a původně prázdnou oblast zaplní monstry. Veškerá taktika tak selhává a hra se redukuje na zmatené pobíhání a střílení všude kolem.

Nejvíc ubíjející je teleportování protivníků do už vyčištěných lokací. Počítač se tím snaží odříznout přístupovou cestu a zahnat chudáka Doomguye do křížové palby. Dá se proti tomu bojovat, ale je to zdlouhavé a není v tom ani kousek zábavy. Občas se hře přece jenom podařilo vykouzlit frenetickou, ale přehlednou situaci, jež se záhy změnila v krvavá jatka. Takhle nejspíš vypadal v představách programátorů celý DOOM 3. Bohužel koncept nefunguje zdaleka tak dobře, jak by si asi přáli.

Když pominu rozčilující způsob příchodu na scénu, tak musím nepřátele pochválit. Jsou správně děsiví, nebezpeční a různorodí. Z kostěných pavouků jsem měl regulérní hrůzu a utkat se s nimi jen za svitu baterky není příjemný zážitek. Ikonické uhýbání před střelami moc nefunguje. Část protivníků spoléhá na fyzický útok a část se vykrokovat nedá. Úzké chodby a stísněné místnosti ani příliš možností na manévrování nenabízejí. Když jsem si náhodou našel bránitelnou pozici, tak mi hra ukázala prostředníček a teleportovala do těsné blízkosti nějakou obludu.

K likvidaci pekelných stvoření je k dispozici pestrá sbírka zbraní. Bohužel od minulého dílu přibyla jen velice slušná útočná puška a náladové granáty. Id Software si vzal k srdci hlasy pomatenců a razantně snížil účinnost brokovnice. Její využití je přinejlepším diskutabilní. Je skvělá na vzdálenost půl metru a mizerná od jednoho metru dál. Na likvidování houfů nepřátel tak můžete zapomenout. Naopak se mi stávalo, že dotěrný imp v klidu přežil čtyři rány a ještě si drze říkal o nášup. Pocit ze střelby je vesměs skvělý a to jak zvukově, tak vizuálně. Nepřátelé sebou uspokojivě cukají, odlétají do dáli, nebo se rozprskávají. Grafika je obecně velice povedená a neomezuje se to jen na protivníky. Prostředí vypadá skvěle i po letech a dokonce i venkovní oblasti jsou zatraceně působivé. Engine ustál se ctí i pohledy do dáli, takže jsem občas zalitoval, že vývojáři nesebrali odvahu a nepřidali level kompletně se odehrávající na povrchu.

DOOM 3 se od svých starších bratříčků liší pomalejší akcí a důrazem na hororovou atmosféru. Kdyby nebylo otravného předskriptovaného objevování nepřátel, neměl bych proti konceptu větší výhrady. Takhle jsem si často říkal, že bych ocenil přímočarejší postup zástupem napevno umístěných protivníků, nebo naopak komornější, ale intenzivnější boj proti malé skupince spolupracujících nepřátel. Hra se snaží vzít od obou přístupů to lepší, ale nabízí jen slepenec z jejích nevýhod.

Pro: skvělá grafika, hutná atmosféra, pocit ze střelby, variabilní nepřátelé, zvuky, nápadité mapy, bitvy s bossy

Proti: spawn nepřátel, přehršel frustrujících momentů, vyklešťená brokovnice, minimum nových zbraní, miniaturní venkovní pasáže

+37
DEUDEU
  • PC 80
Přiznám se, že třetí díl slavné série se mi do ruky dostal až letos. Během hraní Doom Eternal jsem začal mít místy až přehnaného arkádového skákání docela dost a napadlo mě proč si nevyzkoušet tuto hru. Věděl jsem, že jde o příběh mimo hlavní dějovou linii, ale právě až tento díl mi dopřál, co jsem v posledních dvou hrách série a zejména v Doom Eternal postrádal. Tedy hororovou atmosféru, strach na každém kroku a i většinou hráčů proklínanou tmu.

Kdo tento díl dosud nehrál a očekává podobná nekonečná jatka posledních dvou dílů, bude zklamán. Hra má skutečně spíše prvky hororu a často jste nuceni likvidovat nepřátele takticky a postupně. Boje v úzkých a temných chodbách komplexu UEC jsou často strašidelné a za zády se vám objevující nepřátelé vás během krátké chvilky několika málo zásahy spolehlivě sejmou. A to zejména na vyšších obtížnostech, kdy jste nuceni si v temných zákoutích svítit baterkou, protože vůbec nic nevidíte. Co je ale velkým mínusem hry je nemožnost právě svítit si baterkou a současně střílet - alespoň, když jste v držení jednoruční zbraně.

I dnes, po více než patnácti letech, se hra může pochlubit líbivou grafikou. Ve své době byla její grafická úroveň nad možnostmi tehdejší doby a vyžadovala hodně nabroušená železa. Samozřejmě, dnes už herní engine dokáže vykreslit zejména stíny na nejvyšší úrovni a objekty zde působí méně prostorově. Nicméně při uvědomění si, že se jedná o hru z roku 2004, tato svým grafickým zpracováním hravě strčí do kapsy nejeden herní titul i z posledních deseti let. Kampaň obsahuje 27 úrovní, přičemž většina z nich se odehrává v úzkých potemnělých chodbách. Nejednou jsem si během hraní vzpomněl na Aliens versus Predator a nervydrásající putování s Mariňákem. Příběh by vám neměl zabrat víc než nějakých 20-25 hodin, podle stylu hraní. Monstra jsou zpracována velmi dobře a mě, jakožto arachnofobikovi, zejména pavouci v noci docela dost děsili.

Hra nevypadá jako klasický Doom, spíš jako kombinace Quake, Half-Life, Kingpin: Life of Crime, Max Payne a podobných stříleček z přelomu tisíciletí. Už nyní se ale těším na Doom 3: Resurrection of Evil, případně na The Lost Missions, protože mě atmosféra tohoto dílu prostě a jednoduše dostala.

Pro: zbraně, zpracování monster, děsivá, místy až hororová atmosféra, souboje, videosekvence

Proti: někomu může vadit tma, monstra objevující se za vašimi zády a že se nedá střílet a zároveň svítit

+35
ViRusViRus
Dohráno
  • PC 80
Během posledních dní se mi řízením náhody (nebo osudu?) naskytla zajímavá příležitost k dohrání dvou akčních her, které jsou si svým ztvárněním, přibližností roku vydání, prostředím a námětem příběhu velmi podobné. Jedním z nich se stal DOOM 3 a tou druhou KREED. Na první pohled se může zdát, že je nesmysl porovnávat a bilancovat mezi tituly s tak rozdílným rozpočtem, z mého pohledu však nikoliv. Obě hry jsou opravu v mnoha ohledech stejné, svým způsobem ale originální...

Pojem herního světa, DOOM, šel až do dohrání tohoto zatím posledního dílu nějak mimo mě (nepočítám občasnou multiplayerovou pařbu ve výpočetce) i když rozumím, že právě multiplayer je hře značnou oporou a prakticky výchozím bodem každého fanouška této série. Pro mne jsou pocity z třetího dílu téměř neposkvrněným dotykem herních bojů proti samotnému Peklu, a že tyto boje nebyly špatným zážitkem, musím uznat hned od začátku...

Hra, oplývající výbornou atmosférou a působivým pocitem stísněnosti výzkumné stanici na planetě Mars, schovávající více než se na první pohled zdá, je prezentována opravdu brilantně. Samotný příběh je sice poskládané klišé amerických sci-fi/horor filmů, co velice jiného dá se s tímto tématem nového vymýšlet? Na každém kroku jsou nacházeny PDA se záznamy ze života nebohých členů posádky (s někdy docela vtipnými narážkami na skutečný svět, sloužící k odlehčení velmi ponurých pocitů), které slouží také ke zjištění správných kombinací kódů skříní s municí a zdravím. Dalším opravdu kladným prvkem jsou zbraně a objemný bestiář (výborně ozvučeno a vykresleno, stejně jako zbytek hry). Zbraně jsou od první pistole až po Soul Cube vybalancovány nadmíru dobře, přičemž na každou, v dobrém slova smyslu, hnusně vypadající pekelnou stvůru a bosse platí jiný deratizační prostředek.

Časté výtky jiných hráčů směřují na přílišnou předvídavost, ztrátu udržení pozornosti, level design a tunelovitost. S některými musím souhlasit. Po projití první třetiny hry si člověk zapamatuje jakým způsobem fungují herní mechanizmy a ví odkud přiletí střela nebo fireball, to však nemění nic na akční složce hry, jejíž souboje patří stále k tomu nejlepšímu z ní. Prostřední třetina hry opravdu spadává do stereotypu, ten ale naštěstí vykoupí Hell a následná poslední část. K tunelovitosti a level designu, jistě jde tu o koridor s typickými skripty, ale tento prvek zrovna v této hře je nesmyslné brát jako zápor. Jak jinak by to mělo vypadat na výzkumné stanici na Marsu (která má působit technicky industriálně), po událostech předložených v této hře?

Pro mne zde platí jediná významnější výtka, a to že pokud je lidstvo schopné kolonizovat Mars, vybudovat na něm výzkumný komplex a zkonstruovat tu nejmodernější technologii (jako třeba teleport), tak přitom není schopné vymyslet spojení svítilny a zbraně nebo night vision? Taková výbava by měla být v základním seznamu každého mariňáka. Jistě, má jít o prvek, který zesiluje pocit strachu a umožňuje hru světla a stínů (hodně povedenou), je ale spíše uživatelsky na obtíž, protože se ve hře nachází nemalé množství lokací, kdy je s prominutím vidět velké kulové.

Pro: atmosféra, zbraně, bestiář, prostředí, Hell, BFG9000, grandiózní finále

Proti: předvidatelnost, svítilna, délka

+33 +34 −1
HellrampageHellrampage
Dohráno
  • PC 80
Po veľmi dlhej dobe som dohral tretí diel mojej obľúbenej série Doom. Grafika ešte v tejto dobe exceluje, hlavne čo sa týka hry svetla, tmy a tieňov. Krajšie "hrátky" so svetlom som ešte v žiadnej inej hre nevidel. id Software toho patrične využil a tým má Doom 3 veľkú atmosféru z ktorej ide strach.
Impovia hádžu krásne firebally, ktoré robia v tme pastvu pre oči, väčší priestor tu mali dostať aj pekelné psy, ktoré som tu stretol len v prvej polovičke. Na pomalých zombíkov vytiahnete pištolku a budete si z nich robiť živé terče.

Hra bola jednoducho príliž naťahovaná a ja už som sa modlil, kedy už toto peklo skončí. Zo začiatku je to celkom obyčajná strieľačka, možno svoju rolu tvorí aj zo začiatku malý a slabý arzenál. Asi po polovici hry, keď dostanete väčšinu zbraní, si budete nepriateľov vychutnávať. Pekelníkov je veľké množstvo, každý má svoje schopnosti, na každého budete musieť zahrať inú taktiku. Najviac ma štvali borci s rotačníkom, ktorý sa niekedy nedali zabiť ani na dve rakety s raketometu a ubrali vám väčšinu HP. Ďalej ma štvalo, že armor tu bol dosť nanič, keďže vám pekelníci uberali iba život a tak som mal niekedy vo výsledku 125 armoru a 30 života.

Niektorí menší bosáci boli silnejší než hlavný bosák, čo je na jednej strane dobré, ak chcete dohrať hru rýchlo, ale na druhej, hernej strane, je to zlé, keďže hlavný boss má byť výzva, ktorou autori hráčov zamestnajú a nechajú aby sa predviedli a ukázali svoju vynaliezavosť.

Design levelu sa od začiatku nemenil, ku koncu to začalo byť zaujímavejšie, keďže ste sa dostali do pekla, tam sa autori vyhrali dosýtosti... najkrajšia úroveň v celom Doom 3..

Moja najobľúbenejšia zbraň? Hmm... ťažko povedať. Asi rotačník :-)

Pro: Grafika, hra svetla a tieňa, zbrane, nepriatelia,...

Proti: Príliž veľké naťahovanie hry, s desingom by sa mohli autori viac pohrať, hlavný bosák...

+32 +33 −1
ChuckChuck
Dohráno
  • PC 85
Hra se považuje za grafickou legendu, s čímž musím naprosto souhlasit. Příběh je sice nevýrazný, ale samotný děj je akční tak, že jsem u něho pár triček propotil. Např. u Strážce zbraně Soul Cube jsem tvrdě narazil a dobu mi trvalo ho přemoct, ale vše bylo o špatné taktice, zato závěr mi připadal na tak rozsáhlou hru poměrně jednoduchý. Myslím, že na Doom 3 jen tak nezapomenu.

Pro: bombastická grafika, akční boje

Proti: délka hry

+31 +33 −2
GuldyGuldy
Dohráno
  • PC 85
Pro Dooma jsem před těmi 11 lety upaloval na kole přes půl města. Bylo to revoluční, a nemyslím momentálně svou jízdu na kole, totiž vidět v tehdejší době tímto způsobem fantastickou grafiku bylo dechberoucí. Pokračování Half-Lifu ještě nebylo, o to víc byl právě tenhle zážitek ojedinělejší. Nic takového do té doby neexistovalo. Samotné prostředí a postavy byly neuvěřitelně detailní. To množství polygonů, animace, stíny.. a atmosféra. Tohle všechno je Doom a Doom je klasika. Za své doby to bylo super a není to špatné ani dnes.

Atmosféra je nejsilnějším prvkem, kterým ve své nejzřetelnejší podobě není nic jiného než temnota. Level design spočívá v tmavém osvětlení, jehož cílem je společně se zvuky vytvořit dojmy hrůzostrašného rázu. Když byl večer, dveře byly zavřené, vy se procházíte blikající místností a skrze vysílačku slyšíte, jak lidi řvou. To byl strach. To je atmosféra. A byla to síla. Souboje jsou mnohem pomalejší než dřív, samotných nepřátel nejsou hromady. Zajímavé mimo grafiku a temnotu byly i obyčejné displaye z herního prostředí, které byly klikatelné. Do vlastních mariňáckých rukou jsme dostali pracovní PDA, které můžeme pročítat, abychom se z hlasových záznamů dozvěděli, jaké máme rozkazy, co se kde děje, případně jaký měl kdo kód do své kabinky apod.

Kontroverzní baterka, kterou nelze používat současně se zbraní, mi nikterak nevadila. Dost možná to byl dobrý prostředek, jak hráči ještě více zavařit. Přeci jen bylo důležité, abychom se báli a aby na nás mohlo něco dobře vybafnout. Mít baterku v ruce je příležitost, jak zážitek z hraní více prohloubit. Pokud se bojíte a půjdete s připravenou zbraní, moc toho nemusíte vidět. V opačném případě vidíte, ale hned nevystřelíte. Já v tom vidím smysl. V Doomovi. Ba co víc! I tou baterkou jde někoho praštit po hlavě a ponechat si svítilnu jako zbraň. Proč ale to, když je v nabídce tak bohatý zbraňový arzenál. A ten lze měnit dle libosti, netřeba ani čekat na dokončení animace, kdy přebíjím.

Dooma jsem tehdy dohrál přesně kolem půlnoci. Ta atmosféra fungovala tak dobře, že jsem se na vteřinku při otevírání pokojových dveří s všudypřítomnou tmou po celém bytě pozastavil, zda za rohem..
+30 +31 −1
Han22Han22
Dohráno
  • PC 100
Pamatuji si jak jsem před spoustou let dostal originálku v nádherné krabici k narozeninám, čekala na mě na klávesnici po návratu z práce. Tenkrát jsem byl trošku rozhozen, že to v podstatě není Doom, ale horor, že je to tmavý ad. Ale i tak se mi to moc líbilo. Při znovu dohrání všechny výtky padly a já si užil 100% záležitost. Ano vím, že Half Life 2 i Far Cry byly v roce 2004 lepší, ale Doom 3 mě donutil odpustit a dokonce si užívat věcí, které normálně v 3D hrách nesnáším (temnota, respawn).

Příběh je víceméně reboot Dooma jedničky. Mariňák přijede na základnu na Marsu, kde začne jít všechno do háje. Z osazenstva se stávají zombíci, portály sem proudí hordy monster a čas od času slyšíte hlas někoho živého, který Vás směřuje dále. Nacházíte PDAčka se spoustou opravdu zajímavých lidských příběhů, videozáznamy a pochopitelně kódy ke skříňkám, přičemž poctivým sbíráním zjistíte, že příběh je docela promakaný (na 3D akci od ID Soft), dotýká se původu lidstva i toho, čemu se říká peklo. Je to navíc solidně završeno jen s drobným mrknutím na datadisk v podobě uprchlého záporáka (se kterým si to v datáči vyřídíte)

Grafika je jednoduše fantastická a to paradoxně i přesto, že je utopená ve tmě a odehrává se víceméně jen mezi základnami (s jednou výjimkou). Autoři si dali záležet a tak krvavě-pekelné výlevy, kterých ke konci přibývá jsou opravdu děsivé, momenty kdy se snažíte propátrat baterkou nepropustnou tmu fungují a vůbec atmosféru to má jako řemen.

On totiž Doom 3 je velice povedený mix klasické střílečky ala 90. léta (oddělená kola, spousta lékárniček, nábojů, zbraní), moderní střílečky (v každé úrovni něco zapínáte, vypínáte, řešíte, linearita) a hlavně survival hororu. A jakého panečku! Většina hry je totiž utopená v temnotě (což obvykle nesnáším) a prosvětlit ji můžete jen baterkou. Pokud na něco narazíte, musíte se bleskurychle přepnout na zbraň a potvoru zabít. A k tomu respawn (který také většinou nesnáším), díky čemuž se potvory objeví vždy kde je nečekáte, většinou za zády, nebo při vybrání nějaké skrýše.

Takže to funguje tak, že pomalu prohledáváte každou píď s baterkou, protože se někde může skrývat skrýš s náboji, zdravím, nebo třeba PDAčkem, těšíte se, nebo děsíte toho co na Vás vybafne a když se to stane, hra se změní ve frenetickou řežbu hlava nehlava. A jsou tu i lekačky. Musím uznat že ač jsem zocelený stovkami hororů, dvakrát jsem se brutálně lekl Zrcadlo na záchodě, monitor přepínající kamery. Celá atmosféra mi připomněla System Shock 2 (bez těch RPG prvků)

Co se týče leveldesignu, většinou bloudíte na čím dál více zdevastovaných základnách, občas to prostřídáte adrenalinovou procházkou venku bez vzduchu (jsme na Marsu) a uprostřed hry autoři překvapí a nahodí naprosto skvostnou pekelnou úroveň, ze které psychedelie, zmar a zoufalství jen kape.

Pokud máte pocit, že to vlastně nemá nic společného s originální dvojicí her, řeknu jen dvě slova - zbraně a nepřátelé. Nepřátelé se z větší části vrátili z jedničky. Zatímco zombíci jsou neškodní, zombie vojáci Vám dle stupně výzbroje zavařit umí a už takový imp je narozdíl od originálu smrtelně nebezpečný. Skáče, drápe, háže rychlé ohnivé koule. A vrací se i další - otravné lebky, revenanti s raketomety, cacodémoni. Arch-Ville oživující nepřátele je stejně otravný jako v orginále a přijdou další a další. A když si budete říkat, že autoři zapoměli na kyberdémona, tak ujišťuju, že nezapoměli. Až ho uvidíte, spadne Vám čelist. Jsou tu pochopitelně i novinky - pavouci, zubaté děti ad, pár pěkných bossů, na které musíte přijít jak na ně.

A samozřejmě zbraně. Nechybí nic podstatného - je tu motorovka, brokovnice je slabá stejně jako v jedničce Dooma, rotačák je silný a má slabší verzi v samopalu, plazma je ultimátní rychlopalná zbraň. Trošku mě zklamal slabší raketomet a také BFG, od kterého jsem čekal ničivější účinky - než jsem přišel na to že se dá nabíjet držením střelby a pak to stojí za to. Každopádně boj je parádní - ve větších prostorách na Vás útočí ze všech stran, ve stísněných musíte ustupovat (dokud máte kam), nevyhnete se starému známému strafování a modlíte se aby ti zkur... šmejdi konečně všichni chcípli. A když už to nevypadá na žádné překvápko, objeví se soul cube, které se po 5 zabitích nabije a z jakéhokoliv nepřítele udělá fašírku a ještě Vám z něj doplní zdraví. Paráda!

Poslední superlativum - hra je dlouhá a to hodně. Možná je to díky pomalému prohledávání, ale každopádně kol je hodně a většina z nich opravdu zabere nějakou dobu. A komu by to nestačilo, je tu i datadisk, ve kterém se vydáte dořešit resty z hlavní hry. V datáči je překvapivě většinu hry dost málo nábojů, objeví se pár nepříjemných nových potvor i bossů, dvouhlavňová brokovnice (konečně) a minibaterky na samopalu a brokovnici (haleluja!). A také dvě zbytečné vylepšení - bullet time, který se k hratelnosti nehodí a gravity gun obšlehnutý z Half-Life.

Každopádně Doom 3 je fantastický mix frenetické řežby a survival hororu s parádní grafikou, atmosférou, slušným příběhem a starými dobrými zbraněmi i nepřáteli v novém kabátě. Co chtít více?

Pro: Mix řežby a hororu, atmosféra, lekačky, temnota a respawn využité ku prospěchu věci.

+30
CrashCrash
Dohráno
  • PC 70
Největším problémem této hry je slovo "Doom" v jejím názvu. Doom 3 totiž selhává v tom, v čem první dva Doomy excelovaly, a to je tempo hry. Zatímco staré Doomy vás často nenechají vydechnout, tady se zahřejete tak akorát u prasklé trubky s párou. Zvláště první část hry mi přišla neuvěřitelně kouskovaná, hlavně kvůli neustálému čtení a poslouchání všech zpráv na nalezených tabletech. Chvílemi jsem měl pocit, že hraji spíš akční adventuru, než věhlasnou akci.

Nakonec ale musím uznat, že mě ta hra docela bavila a ve druhé půlce už jsem vydržel hrát i déle než hodinu v kuse, což u té první poloviny říct nemohu. Příběh hry je klasické bečkoidní sci-fi, ale je fakt, že oproti předchozím verzím jsme se posunuli k něčemu, co se příběhem dá vůbec nazvat. Párkrát se hře podařilo mě slušně vylekat, ať už nečekanými zvuky, nebo příšerou v zádech. Ve spawnování potvůrek do vašich zad si hra vůbec docela libuje, a v podstatě to byl nejčastější důvod k loadingu. Zvuky bych ale pochválil, ty dokázaly docela dobře vytvářet tísnivou atmosféru. Grafika je také fajn, i když dnes už má samozřejmě nějaký ten křížek za sebou.

Samotná hratelnost není úplně zlá, jen je to prostě pomalejší a něco úplně jiného. Ani ty zbraně mě nějak neoslovily, brokovnice se mi nelíbila, BFG mi taky vlastně nepřišlo jako BFG ze dvojky, no a ta novinka Soul Cube není špatná, je to trochu oživení hratelnosti, ale samotná to nevytrhne. Ale když si odmyslíme ten název Doom, tak je to solidní akční hra s hororovou atmosférou, pár lekačkama a jednoduchým příběhem.

Pro: Atmosféra hry, Solidní délka (možná zbytečně natahovaná), Známé potvory v nové grafice

Proti: Tempo hry, Závislost na PDA zprávách zvláště v první polovině, Není to Doom

+30
rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 85
Dnes už střílečky moc nehraju, ač jsem na nich v polovině 90.let začínal (doom,doom 2, duke nukem 3d, blood...). Na dnešních střílečkách (tj. zhruba od roku 2000) se mi nelíbí linearita a zabíjení často bez vyššího cíle a absence příběhu humoru. Doom 3 jsem si zahrál tedy až nyní, spíše z povinnosti vzhledem ke svým herním začátkům, poprask v době vydání mě nechával klidným. Dnes s odstupem už můžu hodnotit objektivněji.

Od počátku do konce hry jsem u ní nevydržel déle jak 2 hodiny denně (tj. 1-2 levely), ale to nelze nutně brát jako nevýhodu, spíš jsem neměl čas, než že bych nemohl hrát v kuse. Takhle mi alespoň posloužil jako náhražka večerníčku skoro na 3 týdny.

Hru jsem hrál s českým dabingem, který musím ocenit jako vcelku zdařilý, atmosféru určitě nekazil. Příběh hry tedy není nějak hodně košatý, ale v tomto žánru je myslím dostačující, velmi se mi líbilo jeho doplňování pomocí PDA, e-maily tu často obsahují i nepodstatné (ale ne nezajímavé) informace. Info pomocí e-mailů a video disků je tedy velmi osvěžující prvek.

Co se týče nepřátel, tak ti se také vcelku povedli, byli tu staří známí i někteří noví, ale není si na co stěžovat, jen moje oblíbená "růžovka" už nevypadá tak sympaticky. Zbraňový arzenál je také bez větších změn, což také vítám. Atmosféra hry je díky tmě, technickým, kovovým zvukům a řevu příšer občas až hororová, párkrát jsem se lekl, kdo to na mě zase skočil, a tak to má být.

Hře tedy nemám skoro co vytknout, mezi novými střílečkami jde, alespoň podle mě, o vysoký nadprůměr. Já se však stále budu radši vracet k jejím starším sestřičkám, bratříčkům, bratrancům a sestřenicím, holt asi jsem už za střílečkovým zenitem :)

Pro: další doom, PDA, známé zbraně a příšery, tma

Proti: doom 1 je lepší

+29 +30 −1
oldgamer89oldgamer89
Dohráno
  • PC 70
Ještě než se pustím do pokračování v podobě datadisku Doom 3: Resurrection of Evil, dovolím si nyní čerstvě po dohrání trošku okomentovat původní hru. Srovnání s podobným, akorát o rok mladším Quake 4, který běží na stejném enginu, se pokusím úplně vyhnout a celé to shrnu akorát do jedné věty o třech slovech. Doom 3 je lepší.
Začátek hry se ještě nese v klidném duchu, trošku poběháte po základně, pokecáte s kolegy a nadřízenými, užijete si krásné interiérové grafické zpracování (pozn. zřejmě zázrakem jsem hru rozjel na Ultra detaily) a defakto jen čekáte, kdy "to" přijde. No, přijde to celkem rychle. Jakmile odkrouhnete prvního zombíka, do posledního levelu už neděláte nic jiného. To je samozřejmě u střílečky v pořádku, nevadil by mi zde dokonce ani třeba pětinásobně větší počet nepřátel. Problém mám ale s neustálým a unavujícím respawnem. Nejčastěji v podobě základního démona Impa, který je opravdu neskutečně otravný a zhruba v polovině příběhu mě už díky němu začínal Doom 3 solidně vytáčet. Poté se naštěstí situace změnila, přišel první pekelný level, kde se na každém rohu po zemi válely náboje, rakety a výzbroj (zajímavé..), první opravdový "boss fight" s Guardianem a po udolání tohoto slepého (ovšem ne slabého) monstra i získání Soul Cube. Báječná to zbraň. To bych ovšem nesměl mít verzi s českým dabingem, kde mě každých pět vteřin upozorňovala "POUŽIJ NÁÁS!" svým stupidním nemastným-neslaným hlasem. Jinak jsem ale se zmíněným dabingem problém neměl.
Monstra jsou strašidelná a celkem originální a každé další, které se ve hře nově objeví, má své krátké in-game intro. Tleskám!
Zbraňový arzenál je dostačující, nábojů zde sice není úplný přebytek, ale pokud máte prázdno, stačí sáhnout po motorové pile nebo brokovnici a vše je v tu chvíli vyřešeno.
Herní prostředí je z podstatné části tvořeno interiéry, dobrou polovinu příběhové linky strávíte s baterkou v ruce. Tu lze navíc použít pouze samostatně beze zbraně, což je co se týče atmosféry od tvůrců výborný krok. Dalším plusem jsou také určitě něco jako minihry (například přesouvání beden jeřábem), které vám dají aspoň na chviličku oddechnout od nekonečného střílení a vybíjení všeho (ne)živého.
Doom 3 není špatný. Grafickým zpracováním, atmosférou, optimální délkou a neurážejícím příběhem je pro mě, řekl bych, dokonce až velmi dobrý. Problém ale vidím ve výše uvedeném neustálém znovuobjevování monster doslova za vašimi zády, klidně i při třetím průchodu tou samou místností nebo třeba i při sebrání brnění z hůře přístupného místa. To se mě asi tvůrci vždy snažili potrestat za to, že jsem si dovolil odbočit z hlavní trasy a najít něco navíc..
Pokud by se mě někdo nyní, v roce 2020 zeptal, jaký díl Dooma bych si nejradši zahrál znovu, kdybych musel, vybral bych si ten první. Ten mi prostě přijde i dnes nejlepší a nejzábavnější. 70%.

Pro: příběh, atmosféra, grafika, nepřátelské jednotky, skříňky na kód, baterka

Proti: respawn nepřátel, Impové, příliš snadné

+28
HELLERHELLER
Dohráno
  • PC 95
Sice opožděně, ale napíšu vzpomínkové dojmy na tuto hru.
Grafická stránka na tehdejší dobu byla dá se říci revoluční. Práce se stíny, částicové efekty, perfektní mimika charakterů, nic z toho v tehdejší době nemělo konkurenci. Hra si tehda díky jejímu super-enginu vybírala kruté daně na Váš stroj. Dnes se tomu již směju, ale tak už to s odstupem času bývá.
Zvuková stránka hry byla zvládnuta opět na jedničku s hvězdičkou. Dodnes nezapomenu na ty hororové ambience okořeněné výbornou hrou zvuků, skřípění, skřeků a ďábelského smíchu.
Doom 3 se stal hodně rozporuplnou hrou. Někdo je nadšen, jak něco takového mohlo vznikout, někdo naopak mluví o Doomu 3 jen jako o něčem, kde je celou dobu jen tma a nuda. Já si to myslím asi takto: Doom 3 je zkloubení perfektní hratelnosti a hutnou, hororovou audio-vizuální stránkou. Síla Doomu 3 je v její jednoduchosti a hororové atmosféře, která mě po celou dobu hraní nenudila a dá se říct, že mě přikovala k židli a nepustila, dokud jsem ji nedohrál.

Pro: hororová audio-vizuální stránka, solidní délka hry

Proti: fyzikální model, (tehda i vysoké hw nároky)

+27 +28 −1
Dan9KDan9K
Dohráno
  • PC 65
Svojí hráčskou kariéru jsem začínal na Duke 3D a Doomovi 2 a dodnes jsou mými srdcovkami. Je proto jasné, že jsem se na třetí díl Důma těšil jako na žádnou jinou hru té doby.

Proto jsem se na ní vrhnul už v roce 2004, ale jak naivní jsem byl! Ta hra se tak trhala, že jsem jí mohl plynule spustit tak možná v rozlišení 320x200, což od Dooma 2 nebyl moc velký grafický skok. Vtipné je, že na stejné počítačové sestavě jsem tehdá v klidu dohrál Half-Life 2 i o rok mladšího Quakea 4 (který je na stejném enginu). Tady se chlapci z ID Software moc nevyznamenali.

Navíc mě tehdá Doom 3 odpudil dalšími věcmi. Tou nejzásadnější byla hudba. Ano, ta hudba, která tady není a v prvních dvou dílech byla tak zásadní pro utváření atmosféry. Ještě dnes má hudba Bobbyho Prince z prvních dvou dílů opravdu širokou fanouškovskou základnu. Je proto neskonalá škoda, že ID Software místo Bobbyho Prince (který byl k práci připraven, leč nebyl osloven) najala Chrise Vrennu z Nine Inch Nails, aby vytvořil solidní track do menu a pár ambientních krátkých ploch do hry, které jsou ale zaměnitelné s hlukem základny. Samotná chyba byla už ve výběru stylu Nine Inch Nails. Ten přece patří do série Quake, ne Doom. Pro Doom byl typický metal a grunge. Hra, vsadíc na hororovou kartu, v podstatě hudbu vyškrtla. Možná i proto je Doom 3 podle mnohých trochu nuda.

Další věcí, jež mě už v roce 2004 odpudila, byla absence titulků. Tehdá jsem s angličtinou teprve začínal a opravdu jsem neměl šanci porozumět mluveným slovům, které byly většinou rušeny všemožnými hluky a ruchy (autoři inteligentně neumožnili nastavit hlasitost mluvení a ruchů zvlášť). Tehdá v prvním levelu jsem si ještě myslel, že příběh bude díky PDA a různým obrazovkám opravdu košatý a komplikovaný. Není.

Tak jsem tedy Dooma odložil na dlouhých sedm let a s novou PC sestavou se na to konečně vrhl s plnou parádou. A v prvních pár levelech jsem byl nadšen. Atmosférou, uvedením do příběhu, těšil jsem se, jak budu plnit úkoly pro seržanta Kellyho a tak dále.

Ale už někdy ve čtvrtém levelu přišlo značné ochlazení. Asi už jsem přehraný všech těch FPS, ale s výjimkou staronových zbraní, příšer a dobře ztvárněného pekla (kde bohužel strávíte jen chvíli), Doom 3 nic nového nenabídne. Ta hra na delší zábavu prostě nemá, a proto je správně říct, že je zbytečně dlouhá. A i kdyby byla o polovinu kratší, tak by byla pořád dost dlouhá. Řešením by bylo lepší vedení příběhu. Ten je předkládán prakticky jen pomocí PDA. Všechno v příběhu je zkratkovité a nerozvedené a je to dost škoda. Víc pak vyplyne, že je hra pořád stejná.

Jednu věc mě ale nové FPS naučily ocenit. Vážím si každé zatáčky, která vede mimo hlavní koridor. I přesto, že Doom 3 je koridorovka jako každá jiná, těch bočních slepých uliček tu najdete poměrně dost, včetně mnoha tajných skrýší. To mě potěšilo a byl to závan staré školy, který třeba v Duke Nukem Forever přítomen nebyl.

Jak už bylo milionkrát řečeno. Doom 3 vsadil na strach. Bohužel se mu to příliš nepovedlo. A to z jednoho podstatného důvodu. Příšery na vás útočí pořád! Pořád střílíte a nemáte ani čas přemýšlet o tom, že máte strach. Jsou tu dvě výjimky. Level 1 a 2 a úvodní část levelu Delta Labs 1. Zvláště u posledně jmenovaného. Tehdy náhle příšery na chvilku ustanou. A to byl konečně ten moment, kdy jsem si učůrával do kalhot. Ta nejistota, že se nic neděje, že je to určitě jen klid před bouří, ztotožnění s postavou, strach. To fungovalo, když nebylo na koho střílet. V momentě, kdy víte, že jsou v každém pokoji, je to o ničem.

Proč tedy vlastně dávat nadprůměrné hodnocení? Vlastně si nejsem jistý. Je to zkrátka dobře odvedená 3D střílečka bez bugů. Zbraně jsou vyvážené (používal jsem opravdu všechny a téměř všechny stejně často (kromě boxerky)), zpracování příšer se docela povedlo, ačkoliv takový Arch Ville v Doomu 2 budil větší hrůzu, než tady. Věčné zavření do interiérů působilo zajímavě klaustrofobicky. A ano...je to určitá úcta k pojmu jménem Doom, bohužel s prvními díly nemá trojka hratelnostně nic společného. Jedná se o úplně jiný estetický zážitek.

Pro: atmosféra, videodisky, zbraně, monstra, zpracování světa Marsu a pekla. Věrné představení pracovní rutiny pomocí mailů v PDA.

Proti: absence hudby, titulků, vysoké HW nároky na tehdejší dobu, příliš dlouhé, zbytečně jednoduché (zvláště po nabytí soul cube), zbytečně jednoduchý příběh, monstra jsou v každé místnosti, žádná postava se ve hře dlouho neohřeje

+25 +27 −2
JirxJirx
Dohráno
  • PC 75
K prvním dvěma dílům jsem přičuchl jako malej na základní škole na prvním stupni v hodinách informatiky. Nikdy jsem je ale pořádně nehrál ani nedohrál, ostatně FPS nikdy nebyly můj šálek čaje.

Když se ale chystal třetí Doom, v tehdejších časopisech mě reklamní masáž hodně dostala... možná to ale bylo tim, že mi bylo 14. Dodnes si pamatuju na ten první prožitek strachu při hraní hry. A že to Doom 3 opravdu uměl. Grafika byla na tu dobu opravdu vrcholná, ale 90% zážitku tvoří zvuková kulisa, a ty plechový zvuky, unikající plyny a řev impů mám v paměti dodnes perfektně uložený, a asi tam ještě dlouho zůstanou. Bohužel jsem byl tenkrát posera (vlastně furt jsem) a musel jsem si zvuk hodně ztlumovat, abych se přes některé pasáže dostal. Nostalgie mě donutila zahrát si třetího Dooma i teď. Sice už si nemusim ubírat volume, ale vzhledem k délce hry si prostě všechny bafáky nepamatuju, takže jsem se zase za klávesnicí občas cukal jak kdybych dostával rány proudem.

I na dnešní poměry hra perfektně odsejpá, zbraní je dost, munice občas dojde, ale záleží to na vaší mušce. Atmosféra drží, přijdou i klidnější chvilky, ale je to tak akorát na oddych. Nějaký příběh samozřejmě dostanete, a docela jsem jej i sledoval a poslouchal audiology, i když se jedná o 100% koridor a většinou jen řešíte jak si otevřít konkrétní dveře dál, nebo spíš hlouběji. To vše je ale poplatné doomovskýmu žánru, takže to neberu jako zápor. Koneckonců lokace, kterými projdete jsou parádně zpracované a je jich opravdu kopec.

Přijde mi, že ani po letech Doom 3 neztrácí dech a na pořádné odreagování sedne jak p*del na hrnec. Navíc datadisk Resurrection of Evil vytáhl hru na (alespoň pro mě) vrchol FPS žánru. Když si řeknu, že chci střílečku, chci třetího Dooma.
+25 +28 −3
Terry.CooperTerry.Cooper
Dohráno
  • PC 95
Dle mnohých jde o rozporuplnou hru, která nesplnila očekávání. Uznávám, že ve své době bylo pro hry obecné měřítko kvalit kapku odlišnější než předvedl Doom 3, nicméně to by nebyl ID Software, aby nešel svou vlastní, letitou, praxí a zkušenostmi vyšlapanou cestičkou..

Ta hra je skvělá. Nejde v ní o propracované skripty, otevřený svět, o originální nápady a rozmanité prostředí. Tomu Id nikdy příliš neholdoval a po pravdě, v mém případě ani nemusel. Id, jako zakladatel žánru přesně ví, co k dobré zábavě stačí. Sázka na vybalancovanost zbraní, dynamiku a atmosféru, neuvěřitelné a vlastnostmi rozmanité nepřátele jako z nejhnusnější noční můry, co nejdrsnější ozvučení a revoluční engine. V tomto je Doom 3 opět tou nejkrystaličtější esencí od firmy Id, hrou, opepřenou tentokráte navíc ještě o hororový prvek.

A co na tom, že je hra po čase předvídatelná, prostředí stereotypní, interiéry po čase skličující a nápady mimo fantastických přestřelek takřka nulové.. Jako všechny hry od Idu i Doom 3 stojí na jednoduchých principech kvality těch nejstarších her a světe div se, funguje to a baví to. Doom 3 je jednoduchost, moderní retro hra, která se zpětně a vzhledem k okolnostem firmy nedá hodnotit jako propadák. Zpětně jí beru jako pořádný grafický hororový nářez, co mi málem strhl repráky, ve kterém hustá atmosféra blížícího se pekla neustále gradovala po celou dobu hraní a pak když peklo konečně přišlo, Doom 3 nezklamal a předvedl ho v plné parádě, jak se sluší a patří.

V jedné větě hra, co dala zapomenout na všechny zesložitělé Half-Lify a Far Crye, aby ukázala, že po staru to stále jde a koneckonců, může to být i zábavnější..

Pro: geniální vybalancovanost zbraní a nepřátel, osobitá image v podstatě retro hry, dynamika přestřelek, návrh nepřátel, nezapomenutelné ozvučení, na svou dobu revoluční engine, hororový prvek, bez bugů, pocit blížícího se pekla a samotné peklo.

Proti: Snad to chtělo opravdu různorodější design prostředí, aneb tam kde quake 3 exceloval, Doom 3 šel s kvalitou dolů. Pro mnohé bez nápadu a originality.

+24 +26 −2
Mr.StuMr.Stu
Dohráno
  • PC 95
Doom 3 je tak dobrá hra podle toho, jakou si ji sami uděláte. Od začátku vývoje bylo jasné, že to bude horor. Tudíž se k tomu musí přistupovat jako k hororu. Hrát Doom 3 pěkně v pravé poledne za svitu sluníčka a cvrkotu cikád se zvukem na hranici slyšení určitě nebude to pravé ořechové.

Já to hrál jen v noci, sám v místnosti, všude ticho, vosolený 5.1 repro a moje specialita, dvě svíčky (kvůlí vrhání stínů), každá na jedné straně stolu vedle monitoru. Větší náser jsem nezažil!

Pro: famózní grafika, nervydrásající horor (kam se hrabe Dead Space), hra světla-stínu

Proti: po čase si člověk na lekačky "trochu" zvykne, což je škoda:-)

+23 +26 −3
Zobrazit další komentáře
Kupte si hru na Humble Store Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 520 76
  • PS4 6 82
  • PS5 0 --
  • Xbox 4 79
  • X360 0 --
  • XOne 3 85
  • XboxX/S 0 --
  • Switch 1 80

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
277
Odkaz:
http://dbher.cz/h277
Přidána:
14.06.2008
15 let a 318 dní
Hodnocení:
534 (20-100 %)
Komentářů:
49
Oblíbenost:
Sledovat 43 Chci si zahrát 29
Rozehráno 12 Dohráno 419
Návštěvnost:
71016× (celkem)
544× (poslední měsíc)
148× (poslední týden)
19× (dnes)
Více