Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Kreed

29.08.2003
57
42 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Děj Kreedu se odehrává ve 30. století, kdy Legie (lidská armáda) válčí s mimozemskou rasou Tiglaar. V této době je konflikt relativně vyrovnaný bez toho, aby jedna strana měla výraznou převahu. Mezi územím Legie a Tiglaarů se nachází podivná anomálie jménem Kreed - nikdo, kdo se do ní vydal, se už nikdy nevrátil. Obě strany se ji snaží prozkoumat a pokud možno využít ve svůj prospěch - ten, kdo by mohl cestovat skrz Kreed by získal velikou výhodu v obrovské zkratce - oblet anomálie je velice časově náročný.

Legie na průzkum vyšle svého velmistra (jeden ze tří) Teofrasta Rumiho. Ten za podivných událostí v Kreedu zmizí. Zbývající velmistrové dojdou k závěru, že je Rumi náboženský fanatik a má nekalé úmysly. Vyšlou proto elitní výsadek přímo do Kreedu s jediným úkolem - dostat Rumiho ven, aby mohl svoje jednání vysvětlit. Hráč je členem této elitní jednotky.

Většinu hry trávíte hledáním správných cest a zabíjení mutantů. Na výběr je mnoho zbraní (brokovnice, pistole, různé kulomety i futuristické zbraně). Audiovizuální stránka hry byla ve své době nadprůměrná a díky tomu se dočkala mnoha porovnávání s neustále odkládaným Doom 3.

Hra běží na enginu X-Tend, který na svoji dobu vůbec nezaostával a obsahoval velké množství moderních funkcí (např. podpora pixel a vertex shaderů, water mirroring). Engine byl po vydání hry dále vylepšován, takže se s ním můžeme setkat i u ÜberSoldier a jejího pokračování ÜberSoldier II.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 50
Pamatuji si na tehdejší preview články v časopisech, který Kreed jmenovaly jako velkého konkurenta Doomu 3. Že se z jeho technologie posadíme na zadek a tak dále. Skutečnost je taková, že blíž, než k Doomovi 3 to má spíš k  Sniper: Path of Vengeance, který byl také nerealisticky hypován. Začátek hry to jen potvrzuje. Pamatujete na Daikatanu? Tady je to něco podobného. První třetina hry je spíš za trest, než k hraní.

První čeho si člověk všimne je pocit ze střelby (nejdůležitější aspekt FPS stříleček). V Kreedovi je to fakt špatné. Na začátku dostanete naprosto tragickou brokovnici. Brokovnice, která pořádně nekope a to ani nepřátele, kteří vůbec nereagují na zásahy. Kolikrát jsem se musel ubezpečovat, že opravdu mířím dobře. Nepřátele zásah ani nezpomalí a odpadne z nich jen, snadno přehlédnutelná, kapička krve. To samé platí i se samopalem. Naštěstí se pocit ze střelby trochu zlepší s rotačákem.

Situaci nezachrání ani level design, který je strašný. Musím uznat, ze hra se snaží být pestrá a snaží se měnit prostředí. Co je jí to ale platné, když v rámci jednoho prostředí vidíte dvacet stejných, prázdných a nudných místností. V designu misí je i spousta slepých odboček, které jsou úplně zbytečné a mají za úkol vám jen zamotat hlavu. Ve fádním prostředí způsobují jen bludiště a to také není moc zábavné. Grafika byla možná technologicky na výši, ale je hnusná. Voda a vizuální efekty působí jako pěst na oko. O animacích ani nemluvím. Ty jsou nejodpornější. V mém případě soupeřili o největší hnus z hudbou. A to se hudba v animacích nedá vypnout. Na hudbě jako takové nebude asi nic špatného (otázka vkusu). K animacím se ale nehodí a dodala jim pomyslnou třešničku hnusu.

Jak jsem říkal, po sebrání rotačáku se hra docela vzchopí. Střílení je hned o něco zábavnější. Nalezené zápisky dodávají hře pěknou atmosféru. Kreed se snaží být výpravný a dobrodružný. Hlavní hrdina je pořádný hajzl, kterému ostatní nešťastníci v Kreedu jen překáží při cestě za záchranou. Navíc je to celkem kvalitně nadabované do češtiny. V jedné části jsem měl dokonce nutkání dát hře 65%. Konec mě ale zase posadil na zem.

Poslední část je jakási variace na Xen z Half-Life. Jestli vám Xen připadal podivný, tak počkejte, až uvidíte tohle. Totální haluz a naprostý kreténismus zde nebere konce. Když už jsem skousl, že celou dobu střílím jen rail-gunem do jakýchsi létajících bludiček, zasekl jsem se v podlaze. A pak znovu v hnusným bludišti. Nakonec, bez bosse, přijdete ke shluku světýlek, odletíte lodí v pětisekundové animaci a podíváte se na minutové titulky, kde ani nedohraje hudba.

Tohle nevymyslíš.

"Na vážkách" (hardcore)

Pro: nalezené zápisky utváří slušnou atmosféru, český dabing, s rotačákem je to docela sranda, příjemně výpravné

Proti: mizerný pocit ze střelby, mizerný a nudný design úrovní, odporné animace, tragický začátek a ještě horší konec

+23
  • PC 65
O této hře jsem se dozvěděl díky zmiňované souvislosti s podobou hry Doom3, respektive s mediálně zmiňovanou konkurencí Dooma 3. Recenze této střílečky mi dvakrát touhu po zahrání si této hry nenavodily, nakonec jsem se však pustil do hraní...

Po nainstalování hry vzniknul první problém ohledně rozlišení hry, které je po instalaci automaticky nastaveno na hodnotu 1280*1024, kterou nezvládá spoustu CRT monitorů, což má za následek, že po spuštění hry slyšíte jen zvuk, ale obraz nikoliv, jen černo. Dost velký průser pro mnohé hráče, jelikož tento problém se dá vyřešit prostřednictvím konfiguračního souboru ve složce hry přepsáním daného rozlišení na hodnotu 1024*768, čímž je pak vše v pořádku, ovšem toto není v žádném případě řešení pro naprosté laiky. Další neduh hry je ovládání myší, kde i na nejvyšší nastavenou hodnotu citlivosti myši je myš dostatečně pomalá na to, aby bylo možno schopně a svižně uhýbat střelám nepřátel, kteří v této hře disponují výbornou umělou inteligencí, natož bez potíží zaměřovat a střílet. Problém se dá opět vyřešit pouze v konfiguračním souboru přepsáním hodnoty na vyšší, pak je vše naprosto ok. Ale díky Bohu že je vůbec nějaké řešení. Do třetice mi hra dělala vrásky naprosto neochotným načítáním pozic, kdy mi pravidelně při načítání pozice ve hře hra zamrzala a načetla se jen když se jí chtělo, což se stalo klidně i na desátý pokus. Netuším důvod problému, hře nepomohl ani opakovaný reinstall, zkrátka jsem cítil pocit štěstí, když se hra rozhodla nedělat problémy při načtení pozice.

Co se týče grafiky a vzhledu hry, tak v tomto hra působí rozporuplně, na jednu stranu má na svoji dobu moderní efekty a vymoženosti, na druhou stranu působí nemastně neslaně, bledě a neostře, hru je třeba si zesvětlit v nastavení, nicméně herní engin jako celek vykazuje vysokou laťku kvality a pravdou je, že čím je hra dál, tím víc je na co se dívat, graficky se to zlepšuje s každým novým levelem. Problém však, který doslova neladil mým očím, spočívá v barevně naprosto nesladěné kombinaci zbraní spolu s herním okolím. Ona velká vizuálně oslňující zbraň totiž pohlcuje a přebíjí čitelnost herního okolí a textur, kde právě kvůli hodně svítící zbrani se ztrácí detaily všeho kolem, jenž pro oči rozhodně extáze není a pochopitelně se to projeví v těch tmavších místech ve hře, na druhou stranu je vidět dobrý záměr tvůrců, že se snažili zbraně zobrazit podle toho, jak na ně dopadá světlo, zbraň odráží totiž světlo a mění se i dle barvy dopadajícího světla.

V případě hudby, která doprovází celou hru, se jedná docela o fialsko, neboť namlsaný hráč navyknutý u jiných her na propracovanou stylovou hudbu plnou zvratů vystihujících atmosféru, se zde žádných dynamických smyčcových chuťovek nedočká, hru totiž hudebně obohacuje pouze metalové neustále se dokola přehrávající demo zahuštěné sice kytarovými sóly, ale ke hře se naprosto nehodícími a neladícími si to s ní a po určité době vám asi dojde trpělivost a hudbu zcela vypnete. O nic moc lépe na tom se zvuky nejsou ani samotné zbraně, které zní uboze a suše.

Když přejdeme k hratelnosti Kreeda, tak funkce zbraní vyloženě neexceluje, v případě takové brokovnice je to doslova sebevražda, pač ona brokovnice je nesmírně pomalá při nabíjení a zrovna když hráč nabíjí tuto zbraň, (což je předlouhá doba na to aby ho protivník stihl pořádně zmordovat), tak vás nepřítel dostihne a pěkně si vás vychutná zaživa a než je zbraň připravena znovu vystřelit, tak už jste většinou na onom světě. Zkrátka a dobře, brokovnice je zde k ničemu, což ovšem neplatí na později získanou trojhlavňovou brokovnici, která naopak svůj účel plní na jedničku. Na výběr je zbraní docela dost, zpočátku si hráč musí vystačit s nožem, postupně se dopracuje přes jmenované brokovnice až k plamenometu, rotačnímu kulometu, granátometu či granátům. Léků na uzdravování se po mapách válí taky poměrně dost.

Přestože se zdá, že bych chtěl hru pohřbít, tak tomu tak není a ona hra jako celek mě bavila víc a víc s přibývajícími levely. Bohužel si nejsem jist, jestli na hru budou mít nervy hráči s menší trpělivostí, neboť tato hra disponuje opravdu vypečenými zákysy, se kterými se setkáte hned v první misi ( kupříkladu se nedostanete dále, dokud nenajdete jistou šachtu, do níž musíte vstoupit a jinudy cesta dál nevede a ona šachta zrovna viditelná není, takže když o ní logicky nevíte, můžete hned v prvním levelu zatvrdnout na delší dobu), která je ovšem procházka růžovou zahradou oproti misi druhé. Ale nezoufejte, když se vám podaří prokousat se celou druhou naprosto ublouděnou misí, tak už zvládnete celou hru, jelikož druhá mise je opravdu velká a náročná na orientaci a trpělivost díky rozlehlým lokacím a tunou místností, v kterých jsou dveře do dalších místností atd atd. Pak už je to ale čímdál lepší a zajímavější, přestože podobné zmatky doprovází celou hru. Ve hře najdete i prvky a nápady, které jste mohli zažít už v jiných hrách, namátkou např lejsrové zábrany velmi se podobající těm z Max Payna 2 :-) To ale vůbec nevadí, protože to je docela zpestření, mnohdy vyžadující i taktické a logické myšlení.

Čím Kreed vyniká, je především vysoká inteligence nepřátel, převážně vojáků, které opravdu není lehké přemoct, chovají se chytře a nečekaně, pokaždé jinak a vůbec pohyby veškerých nepřátel ve hře jsou zpracovány tak, že se při zabíjení celkem zapotíte, abyste se sotva trefili. Pozice ve hře se dají naštěstí libovolně ukládat. Při vysoké obtížnosti docela masakr gamesa. Velmi kladná stránka hry je příběh podávaný zápisky zemřelých členů posádky lodi, což mě nečekaně velice zaujalo a bavilo číst. Hra u nás vyšla s českým dabingem, ten nezní špatně, ovšem pokud se vám budou zdát hlášky protivníků při hraní hry povědomé a podobné těm ve hře Far Cry, tak asi nebudete daleko od pravdy, já jsem tam slyšel totiž hlášky naprosto totožné :-)

Závěrem nelze říct nic jiného, než že Kreed není špatná hra, ale má plno technických nedostatků, přesto však překousnutelných. Nenechte se odradit zdánlivě nekonečným blouděním, se kterým se setkáte již v druhé misi a jděte dál, hra rozhodně stojí za dohrátí.

Pro: Český dabing, příběh, umělá inteligence, i přes zákysy touha hrát dál, multiplayer

Proti: Technická stránka hry, zákysy-bloudění, vizuálně nesladěný vzhled zbraní se zbytkem okolí, hudba, zvuk zbraní

+18
  • PC 45
Během posledních dní se mi řízením náhody (nebo osudu?) naskytla zajímavá příležitost k dohrání dvou akčních her, které jsou si svým ztvárněním, přibližností roku vydání, prostředím a námětem příběhu velmi podobné. Jedním z nich se stal DOOM 3 a tou druhou KREED. Na první pohled se může zdát, že je nesmysl porovnávat a bilancovat mezi tituly s tak rozdílným rozpočtem, z mého pohledu však nikoliv. Obě hry jsou opravu v mnoha ohledech stejné, svým způsobem ale originální...

Oproti DOOMu jde na to KREED z poněkud jiné stránky. Hra působí více sci-fi, nikoliv hororově a drží si svůj star-trekovský feeling. Už během úvodního intra vychází na povrch, že se bude jednat spíše o budget titul, což se v samotné hře potvrzuje. Po technické stránce to není velká sláva, a i když rozhodně patřím mezi poslední, kteří by úmyslně hanili, zde to jinak nejde. Co se týče grafiky, hra toho mnoho nenabízí, vše je hodně podobné (tedy až na epizodu na Burgu), matné a takové vyblité. Hudba není vyloženě špatná, ale po zvukové stránce jsou hlavně zbraně bídou a měl jsem dokonce pocit, že hodně z nich vydává stejný zvuk. Zbraní je plně dostačující množství, jsou kvalitně futuro ztvárněny, nemají ale vyváženou účinnost. Dalším záporem je jistě level design, který častokrát nesmyslně inklinuje k bloudění, a neskutečně nevyvážená obtížnost, kde by jeden počítal s tím, že bude mít stoupající tendenci, téměř opak je ale pravdou. Do posledních dvou episod je boj proti malému počtu nepřátel čajíček, jakmile se dostanete do předposlední episody, obtížnost stoupne strmě nahoru a dochází i k takové vypečenosti, že mě nepřítel viděl přes celou mapu a přesně se uměl trefit hned jak jsem vstoupil do dveří - smrt nastala okamžitě, i když mi zbývalo ještě 50% života.

Co naopak považuji za velmi slušně provedeno, je podání příběhu - podobně jako v DOOMovi 3, pomocí PDA, kde také nechybí narážky (hlavně ty na vývojáře), ženský hlas na lodích a atmosféra. Za pozitivum se může považovat také samotná postava hlavního hrdiny, který působí hodně silově a rozhodně se s ničím nepáře.

Pro: hlavní postava, ženský hlas v interierech, atmosféra

Proti: grafika, zvuk, level design, obtížnost, nevyváženost zbraní, 50% života jistá smrt

+16
  • PC 55
Další laciná hra z roku 2003 je za mnou. Kreed a Breed jsou dvě hry s podobným názvem, přičemž jednu jsem stoprocentně dohrál. Jen vědět kterou. Kreed mám totiž doma CDčko, ale nevybavuji si z něj vůbec nic.

Předně než začnete hrát, doporučuji se obrnit trpělivostí. Ruský původ je znát ve všech aspektech hry a nejvíce tím trpí bugy. Podivými čarami přes animace to začíná (a netuším jestli to není umělecký záměr). Jako další přijde pád při pokusu nastavit vyšší rozlišení než 1024*768, pokračuje to neskutečně zpomalenou myší, kterou jsem musel nastavovat ručně v config souboru a končí třeba mizejícími texturami zbraní nebo občasným pádem do Windows.

Další co mě zarazilo je vizuál a zvuk. Animace jsou hnusné, hrdina vypadá jak nějaká zrůdička, grafika je v prvních misích otřesná, zejména první misi tvoří neustále se opakující místnosti na lodi. Tady musím tvůrce pochválit, protože grafika se zlepšuje a jak se dostanete na nějaké planety, některé lokace vypadají ke konci docela hezky. Celkový dojem kazí otřesný dabing s naprosto nehodícími hláškami (zhebni bestie).

Příběh by nebyl špatný. Někde v daleké budoucnosti se žoldák Legie vydává najít odpadlého velmistra doprostřed vesmírné anomálie Kreed. Prochází růzmi prostředími od lodí a vesmírných pevností až po cizokrajné planety, postupně odhaluje střípky toho co je Kreed zač a klasicky pomocí deníků poznává osudy různých většinou mrtvých postav. Nakonec Vás začne zajímat co ten Kreed je a jak to dopadne, jenže to má své ale. Hrdina kromě toho že je zrůdička je naprosto nesympatický zmetek co neváhá popravit umírajícího. A příběh končí tak jak to v podobných laciných hrách bývá, totiž nijak. Hrdina se dostane k centru všeho a místo bossfightu chvíli čučí do světla, načež vidíme odlétající raketku a titulky. Co se stalo můžeme jen domýšlet

A pak už je to jen a jen průměr. Leveldesign je více či méně bludištěm, přičemž můžete projít celou spletitou větev chodeb a místností a zjistit, že tudy cesta nevede a nic podstatného nenajdete. Navíc v těch kolech ani nic extra zajímavého neděláte, jen občas zmáčknete nějaký čudl. A nevyhnete se ani backtrackingu Nepřátelé jsou taková klasika - tupá monstra které útočí rovnou vs. jakžtakž kryjící se, prchající a inteligentní vojáci.

Zbraně? Začínáte se slaboučkým nožíkem, slabou a pomalou brokovnicí a slabým samopalem. Lepší brokovnice je nepřesná, plamenometem zapálíte tak akorát sebe, rakety se do těsných prostor a na uhýbající vojáky moc nehodí. Naštěstí rotačák je spolehlivý a jakmile dostanete plazmovou zbraň, jste za vodou. V primárním módu je to velice slušný rail gun, který popravuje na jednu ránu. A v sekundárním výborná plazmová puška. Ke konci pak dostanete něco jako superplazmovku, která střílí velice pomalý výron energie a superraketomet, který udělá z potvory masnou skvrnu a totéž i se všemi okolo. Bohužel stejně jako normální raketomet se do těsných chodeb nehodí. Zbraně mají tu krásnou vlastnost, že se občas rozhodnou nevystřelit.

Celkový dojem je ale takový matný. Nic moc mě neprudilo, ale u přestřelek jsem se nijak extra nebavil, grafika je i ke konci přinejlepším průměrná, je to zabugované až běda a jak to celé dopadlo jsem se stejně nedověděl. Zkrátka laciná ruská budgetovka.

Pro: Zajímavý sci-fi příběh ovšem bez konce

Proti: Průměrná grafika, nudná hratelnost, bloudění, bugy.

+15
  • PC 75
Kreed je jedna z těch lepších ruských stříleček z vlastního pohledu. Potěšující je, že stále funguje původní česká verze, ať už s emulací DgVoodoo 2 či bez ní. A problém není ani s rozlišením, v tom prvním případě. Nesprávný je jen poměr stran, což ale nijak nevadí a hra má tak stále šanci mě uhranout svým celkovým pojetím. Postupně jsem si vzpomínal na to, co už dávno má mysl zapomněla, stejně jako se divím, že rok před netem a mody zvládám dát takto rozsáhle a spletitě koncipované záležitosti. Z tehdejšího hlediska, samozřejmě. Nyní už toho mám za sebou mnoho, počítám-li modifikace jako samostatnou hru. Jen díky tomu nedohráno více plnohodnotných her, nejde moc skloubit obojí. Po opětovném dohrání konstatuji, že jde o zajímavý a neprávem opomenutý kousek.

Příběhově se dostávám téměř o tisíc let do budoucnosti, což autorům umožnilo hře vtisknout její specifickou podobu a přístup. Sci-fi jako dělané na míru soudobým hráčům, neboť tenkrát měli širokou paletu výběru i u konkurence. Tajemná anomálie Kreed, která se rozkládá v nějaké oblasti vesmíru a není jednoduché ji jakýmkoli způsobem opustit. Zprvu se ocitám na vesmírných korábech, seznamuji se s prostředím, fasuji zbrojní výbavu, zjišťuji systém léčení, likviduji slabou havěť, jakási zvířata a nějaký hmyz. Postupně i mutanty, protože tam někdo prováděl experimenty s virem a došlo k nákaze. Podstatou je přečtení deníků a vyslechnutí si instrukcí, co je vlastně nutné pro můj postup dále. Pochopitelně to je průzkum a hledání různých tajemství. Zrcadlení vody vypadá výtečně a estetika též.

Atmosféru to zcela jednoznačně má, mapy disponují větvenými směry dveří a chodeb, nemluvě o propojujících větracích šachtách. Právě v nich občas něco k nalezení a povzbuzení umu je. Zapnutý větrák a za ním ležící mrtvola se zbraní, nepodařilo se mi k ní dostat. Párkrát tam chodím sem a tam, neznaje, kudy vede cesta dál. Musí mít i kde pobývat a přespávat, to zajišťuje spoustu slepých a nevyužitých místností okolo mě. Osobně popisovaný styl úrovní mám rád, FPS žánr je na něm pevně postaven. Byť může vést k bloudění a nepřehlednosti. Návraty probíhají přes obsáhlé oblasti, jak hra vyhodnotí správné zkompletování zadaných cílů každé mise. Nechybí i určitá míra kooperace s NPC.

Styl šarvátek je podmíněn tomu, kde momentálně jsem, s kým se utkávám a co zrovna držím v ruce. Jak bývají ty obvyklé změny a vytržení z tempa, abych zase začínal od píky, vše se učil a volil ty nejúčinnější postupy, tak to mění celou situaci. A ta si žádá pořádnou zbroj, a to vše za předpokladu mé adaptace na nové podmínky, v nichž se má postava ve hře ocitla. Dost se tím zvyšuje nastolený trend, co jsem si na samém počátku zvolil, nemající ponětí o tom, do čeho se to pouštím. Ano, svět Kreedu je nemilosrdný, vyžaduje ode mě veškeré znalosti zaťatých mariňáků, co se jen tak ničeho nezaleknou. Souboje srší vzdálenostmi na dálku i na blízko. Paradoxně jen v jedné z možností lze snáze uhýbat střelám. A střelivo ve formě zásob po padlých, to také není nijak běžná věc, ale právě naopak.

Je přítomna obvyklá implementace prvků, co FPS žánr oživují pravidelně, zejména těch staršího data vydání. Bystrá mysl, variabilita otevírajících se lokalit, skrze nespočet ovládacích panelů, spínačů, labyrint barevných laserů. Voleb obtížnosti je pět, Velmi snadná, Snadná, Normální, Obtížná a Velmi obtížná. Ta čtvrtá udržuje počet zákeřně útočících na zhruba třech až čtyřech. Umí reagovat na zvuk a citelně ubrat zdraví. Funkce Quick Save a Quick Load tím pádem prokazují o to větší význam, nakolik věrný těmto hrám a zásadám jsem. Prostředí se mění s tím, jak upaluji dál a dál, zažít neobyčejné dobrodružství. Vesmírné koráby, Tiglaarská základna, planeta Burg, Jikreedský Heilig, bájný Haal..

Klasická dvouhlavňovka, co dobře poslouží svému účelu, ale až s trojhlavňovkou to teprve o něčem bude. To stačí i jeden výstřel a protivník se složí. V době vydání se vyzdvihovala zdejší umělá inteligence nepřátel. U mutantů je to o uhýbání se, krytí, obejití překážky, úprku, házení granátů. Tyto schopnosti předvádí vícero typů neřádů. Poměrně zásadně se tím mění taktika boje a zdržuje doba, kdy to hráč zvládne bez ztráty kytičky. Má i další zbraně, útočnou a pulzní pušku, plamenomet, granáty, nůž, kulomet a raketomet. Jak je libo. Kapacita nábojů plně uspokojí každého, kdo si zakládá na jejich dostatku. A modré léčící ampule? Stejná písnička, přestože upřednostněna volba stupně Obtížná. Tím složitější pro mě ty přestřelky byly, stačilo ale pouze někde najít štíty a vést útok více nekonvenčně.

Pro bezchybný chod musí být nastaven režim kompatibility s WinXp SP2. Mělo by zamezit vzácným pádům hry, nekompatibilnímu navolení držené zbraně a předmětu otočením kolečka na myši. Ta nabídka jinak neumožní správný výběr toho, co chci vzít do ruky. A samotné zvýraznění označené věci hýří oranžovou barvou. Jde o intuitivnější volbu, než je stisk číselné klávesy. Výrazným nedostatkem Kreedu je zasekávání o objekty. A to i obyčejný průchod bránou na vesmírné lodi. Průlez vypnutým ventilátorem se podlézá jen stěží, odvislé na konkrétním natočení hrotů. Nešla mi vzít jedna modrá ampule, i když jich bylo devět. Souvisí to s umístěním na policích a skákáním. Převážně ta místa bývají dosažitelná, jestliže dám skrčení. Potíže představovalo i překonání jedoucího pásu s nákladem.

Pro: Variabilní, atmosférická, zajímavá, krásná, pozapomenutá a klasická střílečka.

Proti: Neustálé zasekávání, problematické skákání, jedna špatně umístěná ampule.

+13