Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Dan9K

Dan9K

Daniel Patras • Praha (ČR - kraj Praha)

Komentář

Přejít na komentáře

Doom 3

  • PC 65
Svojí hráčskou kariéru jsem začínal na Duke 3D a Doomovi 2 a dodnes jsou mými srdcovkami. Je proto jasné, že jsem se na třetí díl Důma těšil jako na žádnou jinou hru té doby.

Proto jsem se na ní vrhnul už v roce 2004, ale jak naivní jsem byl! Ta hra se tak trhala, že jsem jí mohl plynule spustit tak možná v rozlišení 320x200, což od Dooma 2 nebyl moc velký grafický skok. Vtipné je, že na stejné počítačové sestavě jsem tehdá v klidu dohrál Half-Life 2 i o rok mladšího Quakea 4 (který je na stejném enginu). Tady se chlapci z ID Software moc nevyznamenali.

Navíc mě tehdá Doom 3 odpudil dalšími věcmi. Tou nejzásadnější byla hudba. Ano, ta hudba, která tady není a v prvních dvou dílech byla tak zásadní pro utváření atmosféry. Ještě dnes má hudba Bobbyho Prince z prvních dvou dílů opravdu širokou fanouškovskou základnu. Je proto neskonalá škoda, že ID Software místo Bobbyho Prince (který byl k práci připraven, leč nebyl osloven) najala Chrise Vrennu z Nine Inch Nails, aby vytvořil solidní track do menu a pár ambientních krátkých ploch do hry, které jsou ale zaměnitelné s hlukem základny. Samotná chyba byla už ve výběru stylu Nine Inch Nails. Ten přece patří do série Quake, ne Doom. Pro Doom byl typický metal a grunge. Hra, vsadíc na hororovou kartu, v podstatě hudbu vyškrtla. Možná i proto je Doom 3 podle mnohých trochu nuda.

Další věcí, jež mě už v roce 2004 odpudila, byla absence titulků. Tehdá jsem s angličtinou teprve začínal a opravdu jsem neměl šanci porozumět mluveným slovům, které byly většinou rušeny všemožnými hluky a ruchy (autoři inteligentně neumožnili nastavit hlasitost mluvení a ruchů zvlášť). Tehdá v prvním levelu jsem si ještě myslel, že příběh bude díky PDA a různým obrazovkám opravdu košatý a komplikovaný. Není.

Tak jsem tedy Dooma odložil na dlouhých sedm let a s novou PC sestavou se na to konečně vrhl s plnou parádou. A v prvních pár levelech jsem byl nadšen. Atmosférou, uvedením do příběhu, těšil jsem se, jak budu plnit úkoly pro seržanta Kellyho a tak dále.

Ale už někdy ve čtvrtém levelu přišlo značné ochlazení. Asi už jsem přehraný všech těch FPS, ale s výjimkou staronových zbraní, příšer a dobře ztvárněného pekla (kde bohužel strávíte jen chvíli), Doom 3 nic nového nenabídne. Ta hra na delší zábavu prostě nemá, a proto je správně říct, že je zbytečně dlouhá. A i kdyby byla o polovinu kratší, tak by byla pořád dost dlouhá. Řešením by bylo lepší vedení příběhu. Ten je předkládán prakticky jen pomocí PDA. Všechno v příběhu je zkratkovité a nerozvedené a je to dost škoda. Víc pak vyplyne, že je hra pořád stejná.

Jednu věc mě ale nové FPS naučily ocenit. Vážím si každé zatáčky, která vede mimo hlavní koridor. I přesto, že Doom 3 je koridorovka jako každá jiná, těch bočních slepých uliček tu najdete poměrně dost, včetně mnoha tajných skrýší. To mě potěšilo a byl to závan staré školy, který třeba v Duke Nukem Forever přítomen nebyl.

Jak už bylo milionkrát řečeno. Doom 3 vsadil na strach. Bohužel se mu to příliš nepovedlo. A to z jednoho podstatného důvodu. Příšery na vás útočí pořád! Pořád střílíte a nemáte ani čas přemýšlet o tom, že máte strach. Jsou tu dvě výjimky. Level 1 a 2 a úvodní část levelu Delta Labs 1. Zvláště u posledně jmenovaného. Tehdy náhle příšery na chvilku ustanou. A to byl konečně ten moment, kdy jsem si učůrával do kalhot. Ta nejistota, že se nic neděje, že je to určitě jen klid před bouří, ztotožnění s postavou, strach. To fungovalo, když nebylo na koho střílet. V momentě, kdy víte, že jsou v každém pokoji, je to o ničem.

Proč tedy vlastně dávat nadprůměrné hodnocení? Vlastně si nejsem jistý. Je to zkrátka dobře odvedená 3D střílečka bez bugů. Zbraně jsou vyvážené (používal jsem opravdu všechny a téměř všechny stejně často (kromě boxerky)), zpracování příšer se docela povedlo, ačkoliv takový Arch Ville v Doomu 2 budil větší hrůzu, než tady. Věčné zavření do interiérů působilo zajímavě klaustrofobicky. A ano...je to určitá úcta k pojmu jménem Doom, bohužel s prvními díly nemá trojka hratelnostně nic společného. Jedná se o úplně jiný estetický zážitek.

Pro: atmosféra, videodisky, zbraně, monstra, zpracování světa Marsu a pekla. Věrné představení pracovní rutiny pomocí mailů v PDA.

Proti: absence hudby, titulků, vysoké HW nároky na tehdejší dobu, příliš dlouhé, zbytečně jednoduché (zvláště po nabytí soul cube), zbytečně jednoduchý příběh, monstra jsou v každé místnosti, žádná postava se ve hře dlouho neohřeje

+25 +27 −2