@
Jab (11.11.2021 15:49): jistě.
Já jsem ještě naštěstí nikdy nebyl v situaci, kdy by mi šlo jakkoliv o život (stále si tak myslím, že bych ve středověku měl šanci :-) ) a tu pomoc potřeboval nezbytně. V těch "menších" věcech mně bohužel nikdy v ničem nepomohli. Resp. ano, jednou mi sešili pár stehů a pak ty věci se zubama. Ale třeba i ty zuby se obávám, že do značné míry za ně zubař může. Neboť jsem ho na všechny kazy upozornil předem, on to bagatelizoval a že nic, a pak se ty zuby za půl roku rozpadly a najednou to bylo výčitek, proč jsem s tím za ním nebyl.
Je jasné, že máme obrovské kapacity, například na neurologii v Motole či Na Homolce. Nebo v Ikemu. Ale třeba zrovna s běžnou neurologií mám bohatou osobní zkušenost a tam jediné, co pro mě chtěli udělat, bylo zakázat řízení auta a zakázat pokud možno cokoliv, co člověka těší ze života, ačkoliv vlastně nic nezjistili a v ničem nepomohli.
Od praktické lékařky, kde byla čekačka okolo pěti hodin naprosto kdykoliv jsem utek k Mojí ambulanci, čehož lituju a má to za následek to, že nemám ani stálého praktického lékaře. Je tam pokaždý někdo jinej, takže tam ta důvěra taky neexistuje. Závodní lékaři jsou absolutně pro smích.
Takže jasně, že skutečné odborníky respektuju a máme jich určitě spoustu. Ale mluvím o takových těch poliklinikových doktorech... no i když ono i v těch nemocnicích, kde mi mojí prarodiči nastoupili po svých, skoro nic jim nebylo (jakože na pozorování) a další den byli na jipce, plný modřin a za 4 dny byli mrtví, to mi taky na důvěře moc nepřidalo.