Připouštím, že tento datadisk se ke mne dostal tak rychle, že jsem vlastně (do)hrál D2 již s ním. Hodnocení se tak z části týká celé hry, nikoliv jen tohoto datadisku.

Grafika může svým spíše nízkým rozlišením 800*600 působit staromódně, ale to mi nevadí, protože celkově je hra spíše přehledná a bitevní pole rovněž. Videa oddělující jednotlivé části jsou udělaná docela hezky. Připouštím, že nejvíce se mi líbí závěr, tedy zničení kamene světa archandělem Tyraelem. Tedy, ne že bych byl úchyl do herních videí, ale docela se povedla.

Sedm postav - paladin, čarodějka, druid, barbar, vraždekyně, amazonka a nekromant. A každou z těch postav můžete v rámci možností specializovat na něco jiného, a to prakticky pokaždé. Těch možností je opravdu hodně, ač se to může zdát podivné. No, nejraději jsem stejně hrál s paladinem spíše více než méně specializovaným na aury. No, a taky s druidem. Naopak s amazonkou jsem hrál snad jen jednou.

Velmi dobrou věcí je vylepšování věcí. A to vkládáním drahokamů a run, přičemž správnými kombinacemi run je možné získat předmět neobyčejných vlastností - od prostého zvýšení útoku či obrany přes speciální útoky po zvýšení úrovní vybraných (nebo v lepším případě všech) dovedností. Tento prvek jsem zatím v žádné jiné hře neviděl tak rozpracovaný, jako právě zde (nejvíce se mu blíží asi Divine Divinity, ale bez těch speciálních kombinací). Čím lepší runa, tím silnější. No, ne tak úplně - a obzvláště to platí v případě některých slov z nich složených. Některá zahrnují i vlastnosti jednotlivých run a jiná nikoliv a na to je dobré si dát pozor. Některá runová slova jsem se snažil sestavit celkem pravidelně, pro jakoukoliv použitelnou zbraň. Zajímavé je i odstupňování zbraní - stejná zbraň se v hře objevuje několikrát. Stejný tvar, různý název a čím dál vyšší útok či obrana. Snadno se tak může stát, že vyšší stupeň brnění z začátku hry má lepší vlastnosti než nižší stupeň brnění z pokročilejší fáze hry. No, to by snad mohlo k vybavení stačit.

Příběh? On v této hře nějaký je? No, když to někdo tvrdí, asi přišel o rozum. Ale mohlo to dopadnout hůř. Zlo se vrátilo a vy jej musíte znovu porazit - a vlastně hned pětkrát. Nejprve menší rozcvička na Andariel a Duriel a pak už hurá na bratříčky, Mephista, Diabla a Baala. Problémem je nevyrovnanost jednotlivých částí a jejich závěru obzvláště. Asi nejdelší částí je část třetí, Kurast. Ten je opravdu velmi dlouhý (až nesmyslně), zejména v začátku. Kdežto závěr už je spíše krátký. Asi nejnepříjemnější nepřítel je Duriel, před kterou se není možné schovat.

Jestli je něco, co si mohli odpustit, tak nemožnost průběžného ukládání hry a vrácení se k takto uložené hře v případě neúspěchu. Ano, je to prvek, který má spousta her - ale proč by jej musel mít i Diablo? Myslím, že tohle se nepovedlo. A pak ještě pár drobných chybiček - jako například vytvoření místa pro kameny a runy coby odměna za jeden z prvních úkolů v páté části. Nevím proč, ale vždy vytvoří jen jeden - a i kdyby měl předmět místa již tři, poté bude mít bohužel jen jedno. Což tedy opravdu naštve, protože předměty s potřebnými místy jsou více než velmi vzácné. A je úplně jedno, zda člověk hraje na normální či vyšší obtížnosti (Noční můra a Peklo).

No, a přes ty všechny nedostatky uvedené na konci (a které by mohly snížit mé hodnocení i více) jsem se rozhodl dát téměř maximální hodnocení - protože jako oddechovka je Diablo II (i s datadiskem) docela dobrý, i když později přechází v velmi nudnou záležitost.

RCT jsem hrál již před docela dlouhou dobou a sem tam se k němu vracím (narozdíl od TTD, které jsem vyměnil za Simutrans, který více splňuje má očekávání simulace dopravy).

Na začátku chvilku trvá než se člověk naučí používat některé prvky jako jsou vstupní fronty. Ale když už člověk hru hraje poněkolikáté, je start parku pokaždé o něco snazší.

Isometrická grafika nabízí spoustu přehlednosti i při stavbě poměrně složitých tvarů některých horských drah, přestože v mnohých případech by se hodil i prostý půdorysný pohled, který je částečně nahrazen zvýrazněním políčka, kde se právě nachází stavba (ať už nad podvrchem, či pod ním).

Na každé mapě jsou k dispozici jiné atrakce a to dělá hru zajímavější, i když je to i trochu škoda, neboť na některých mapách by se stavba některých atrakcí více nabízela. Ale budiž. Horší je spíše velká nevyrovnanost map. Některé jsou až příliš velké a některé naopak zbytečně malé - a cíle neodpovídají dané mapě.

Někteří zvukovou stránku vyzdvihují jako jeden z kladných prvků této hry. Já však nesouhlasím. Hudba je, bohužel dosti otravná a zvuky nejsou zrovna nejlépe seřízené. Bohužel, nastavení umožňuje oboje maximálně tak vypnout - u zvuků bych však byl raději, kdyby se přehrály např. jen tehdy, když vyberu nějakou atrakci atp.

Ke hře existuje i čeština. A možná ne jedna. Ale ta, kterou mám k dispozici já, je natolik příšerná (protože obsahuje tolik chyb - jako např. mymo), že je lepší hrát s angličtinou.

Dobrovolně se přiznávám, že:
1. nikdy nedojdu dále než k Evergreen Gardens, kterou hraji nejraději - jako jedna z úvodních map poskytuje spíše snadný cíl, dostatečně velkou plochu pro stavbu a přitom velký výběr atrakcí.
2. nejraději mám bobovou horskou dráhu

Hru jsem koupil a hrál před mnoha lety poté, co mě docela uchvátily hry Transport Giant a Industry Giant II od stejného autora (JoWood).

Říkal jsem si tehdy, stavění jako stavění. A na těžší začátky jsem byl z obou jmenovaných her také zvyklý. Jenže ouvej.

Na začátku hry si vyberete místo a typ hotelu a můžete začít - podle obalu je těch míst 23 a typů hotelů 19 . Ne nejšťastnější nápověda Vás provede ovládáním a zřízením hotelové restaurace a prvních hotelových pokojů. A pak už nic. Nápověda Vám neřekne, že musíte vytvořit ceník v podobě balíčků (například tři noci a k tomu vstup do fitka nebo herny zdarma).

Chvíli hrát bez balíčků můžete, ale ne dlouho. A jejich sestavení je ta nejhorší část. Balíčky samozřejmě musí odpovídat typu pokojů a službám hotelu vůbec. Chcete-li dát vstup do fitka nebo herny, samozřejmě je musíte postavit a zrovna tyto služby mi přišly jako nejnáročnější na nákup vybavení a ziskovost je velmi nestálá a spíše na těchto službách proděláte - ale možná jsem jen něco udělal špatně.

Začátek není nejlehčí, ale dá se zvládnout. Jenže jak otevíráte nová podlaží (jejichž počet, velikost a tvar jsou dány typem hotelu) a nové pokoje, je spíše těžší a těžší hotel udržet v černých číslech. Každý typ pokoje má jiné požadavky a některé je velmi obtížné splnit, ale dá se říct, že ne nemožné.

Stavba hotelu je jednoznačně velmi zajímavý (nebo i originální - jelikož nevím o jiné hře stejného typu) nápad a navíc v velmi pohledné grafice. S tím je samozřejmě spojeno zcela jiné (mnohem složitější) hospodaření, které je asi zároveň největším kamenem úrazu této hry. Hru však kazí také to, že máte jen omezený počet typů hotelu a lokací - spolu s dobou potřebnou na úspěšné zvládnutí hry.

Je to však již delší doba, co jsem HG hrál, takže v nápovědě k cenovým balíčkům se mohu mýlit. A nikdy jsem nehrál moc dlouho, protože se mi spíše brzy přestalo dařit. Asi jsem na hospodaření této hry nebyl v té době připraven.

Snad by si mohla hra zasloužit i vyšší hodnocení, ale z těch 25% (které za mě chybí do 100%):
15% = hospodaření
5% = doba potřebná na úspěšné zvládnutí
5% = omezený počet lokací a typů hotelů

A jen tak mimochodem, 15% z 25% není 3,75 - ale 15.

Chodit s ještěrákem a vybíjet postupně nepřítele tvého lidu, bez plnění nějakých zvláštních úkolů (sem tam stiknout nějakou tu páku apod. nepovažuji za pořádné úkoly) no proč ne. Právě ty úkoly, které hráče vedou hrou dále, jsou dost přímočaré (což je sice stejné jako v Diablu) a bez (slušné) mapy se člověk ztratí i při několikátém pokusu o hraní. Jako jeden z mála kladů hry je opravdu velký výběr zbraní (od obyčejného luku přes naváděné rotující ozubené kotouče) a to jsem se dostal jen do druhé části.

Od někoho jsem tu hru dostal. Zkoušel jsem jí hrát (nejméně) dvakrát. A ani jednou jsem jí nedohrál. Nejprve proto, že jsem hned na začátku udělal chybu, kvůli které jsem nemohl pokračovat (a musel začít znovu) a podruhé prostě proto, že:

A. se mi při hře opakovaně udělalo špatně (z toho velmi tmavého a dosti nepřehledného prostředí)
B. mi vadilo, že se v pozdější fázi hry cheaty zapínají automaticky a automaticky se tak v hodnocení objevuje cheater (nebo jiná varianta slova cheat, už nevím, přeci jen je to delší doba, kdy jsem tuhle hru zkoušel hrát) a já podvádím tak nerad. A je-li to ve hře legální prostředek, bez kterého se hra neobejde, tak nevidím důvod, proč bych měl být označen za podvodníka.

No, pro jiné hráče snad může být ta hra dobrá k odreagování (i když na odreagování jsou spíše trochu jiné střílečky, jako je např. Star Trek Voyager: Elite Force nebo Quake III: Arena), pro mě bohužel není.

Opravdu si u této hry nejsem jist, jaké hodnocení dát, abych neurazil, ale také nedal příliš velké, protože jsou k dispozici lepší v stejné kategorii.

Podobně jako v případě druhého dílu Diabla, i tentokrát se hodnocení týká tak nějak celé hry, ne jen datadisku Restoration of Erathia. Ono hodnotit jen datadisk je občas velmi obtížné.

Grafika o něco uhlazenější než v druhém díle, jednotky většinou stejné, byť některé již nejsou tak silné jako v druhém díle, pár jednotek je nových - především díky nové frakci pohádkových bytostí. Tato frakce se mi líbila ze všech nejvíce, jen už ani nevím proč. Přeci jen je to již delší doba, co jsem třetí díl hrdinů hrál. A především, podobně jako u většiny (no, možná u všech) her, které je možné hrát mimo kampaň, tedy jen tak pro odreagování, jsem skončil právě u tohoto hraní, neboť tam se člověk může odreagovat nejvíce.

Soubojový systém je spíše velmi jednoduchý (pět jednotek o určitém útoku zaútočí na deset jednotek o nižším útoku - a někdo nepřežije), leč okořeněný zvláštními dovednostmi některých jednotek (dvojitý útok, útok bez obrany nepřítele apod.), takže není až tak moc nudný, přestože je možné (spíše více než méně) předpovědět výsledek jednotlivých soubojů, ne však celé bitvy.

Jednotlivé armády jsou vedeny svými hrdiny, kteří však (na rozdíl od Heroes of Might and Magic IV) do bitvy nezasahují, přestože svým jednotkám mohou propůjčit různé doplňující (a mnohdy rozhodné pro válku) vlastnosti a dovednosti. Prohraná bitva znamená konec hrdiny, vyhraná bitva samozřejmě umožňuje pokračování ve hře.

Bohužel, nezřídka se stává, že soupeřův hrdina prohranou bitvu přežije a vám tak nezbývá než se s daným hrdinou setkat v boji i několikrát za jednu hru - naprosto nepochopitelně, neboť váš hrdina prohranou bitvu vždy nepřežije. Tak snad proto ne plné hodnocení.

Ale jinak? Výborná hra na dlouhé zimní večery, přestože některé hry trvají až příliš dlouho - i na polární noc.

Grafika této hry je, podobně jako v případě Transport Giant, plochá. Tzn., že veškeré překážky, jsou jako objekty. Ale to nevadí a rozhodně si nemyslím, že by to hře nějak ubíralo.

Že na kolejích neexistují ani lomené a ani klasické zatáčky většího poloměru než jeden dílek, by snad vadilo v TG, TTD nebo Simutransu, ale zde ne - protože IGII není zaměřen na dopravu samotnou, přestože s ní hráč musí po celou dobu počítat. Trochu nešťastný, přestože opět ne nijak herně důležitý, je stav dopravních prostředků. Je jich málo. Pro hru nešťastné ovšem je, že nelze stavět tunely (nebo se mi přinejmenším nepodařilo zjistit, jak je stavět), což omezuje dostupnost některých částí mapy.

Tahle hra je totiž založená na tom, že postavíte celý průmyslový řetězec (od dolu či farmy až po obchod) a peníze získáváte jen prodejem zboží. A aby toho nebylo málo, některé druhy zboží jsou sezonní (například vánoční stromky) nebo jsou postupně nahrazovány novými verzemi zboží, které ale mají jinou materiálovou náročnost a samozřejmě i prodejnost. Jistým, ale docela velkým, problémem jsou doly (mají totiž omezenou životnost a nemohou být postaveny nové, protože nová naleziště nejsou).

V továrnách můžete řídit produktivitu pomocí zvyšování mezd. Dokonce můžete v továrnách změnit produkci (samozřejmě v rámci omezení dané továrnou - na ovčí farmě ovoce nesklidíte, ale zato můžete v konzervárně změnit, co se bude konzervovat a do jakého materiálu).

Narozdíl od TG, zde jistá míra politikaření ve městě funguje. Ovšem, že by to bylo nějak logicky, to rozhodně ne. Konec konců, je politikaření vůbec logické? Ne. Tak to přeci nemohu chtít ani od hry.

Čím více obchodů ve městě máte a čím více zboží do nich vozíte, tím více se město rozšiřuje (a můžete prodávat více), ale jak se město rozšiřuje, dostává se blíže k Vašim továrnám a tím klesá Vaše obliba ve městě. Vaší oblibu ve městě však můžete částečně (a bohužel jen dočasně) vylepšit stavbou různých vybraných staveb. Celé politikaření však neubírá na Vašich možnostech stavby ve městě, jen se Vám snižuje bodové hodnocení (počet bodů, za které můžete zlepšovat své rodinné sídlo - které je čím dál větší a proto jej musíte postavit pokaždé znovu na nové místo).

Velmi zajímavým prvkem jsou informace o zboží. Nejsou to ale informace, které by Vám ve hře pomohly. Jsou totiž dost obecné a mají hodnotu jen v tom smyslu, že se hráč může (spíše omylem) dozvědět něco nového.

Zajímavě je řešena umělá inteligence. Každý z počítačem řízených hráčů má jiné priority a jiné slabosti. Někteří jsou velmi pomalí a opatrní. Jiní jsou rychlí, avšak bezohlední k městu. Někteří přesně kopírují vaše kroky. Všichni ale překážejí. Takže nejlepší je asi hrát si jen tak na odreagování.

Hra je graficky docela pěkná. Jen si mohli u Microsoftu odpustit některé okrasy, jako saně tažené soby či letadélko s plakátem s logem autora hry, tedy Microsoft.

Hospodaření není překombinované, a tak je možné se celkem snadno dostat do černých čísel, přestože to chvíli trvá. Velmi nápomocné jsou k tomu bonusy za rozmnožení ohrožených zvířat, bohužel jen jednorázové (za první mládě, či první mláďata) či kompost. Vstupné do ZOO je samozřejmostí. Hospodaření si můžete vylepšit i stánky s občerstvením a upomínkovými předměty.

Kromě výběhů pro zvířata je možné postavit i různé specializované pavilony, jako pavilon dravců či insektárium atd. Bohužel, autoři se dopustili jedné chyby proti přírodě - párování u zvířat s vlastními výběhy. Mnoho zvířat však žije v párech jen v době rozmnožování a některá v stádech, kde je jen jeden samec, ale několik samic. A mohl bych pokračovat.

Takže na závěr, odpustím-li pro mne chybu nejzávažnější, týkající se zvířat, přes stereotypnost a nudu v pokročilejších fázích hry, docela dobré.

Studená (a místy velmi horká) válka v době ledové. Opravdu dokonalá kombinace. Tedy, mohla by být. Nebýt některých chyb, které jsou místy opravdu velmi nepříjemné. A které znepříjemňují jinak docela dobrou hratelnost podpořenou dobrým dabingem (který by snad mohl být lepší - ale odmítám, že by byl úplně hrozný) a docela dobrými hláškami (u mě však trochu jinými než kterým dávají přednost jiní hráči) i sem tam pacifismem dvou hlavních hrdinů (John McMillan za USA, Jurij Ivanovič Gorkij za Rusko - kteří později mohou jít vlastní cestou).

Je dobré, že se někdo rozhodl udělat strategii, která nebude odpovídat systému vytvoř více než soupeř, ale ne tak úplně se to povedlo. V pozdějších misích se totiž k tomuto modelu velmi blíží. Težko říci, zda bohudík či bohužel. Rovněž systém připomínající RPG není úplně dokonalý (no, mohl jít trochu jinou cestou), ale nejsem si jistý, zda je až tak nutný.

Je hezké, že hra umožňuje schovat jednotky před zraky nepřátel s pomocí terénu, kdyby ovšem tato možnost skutečně fungovala tak, jak by bylo zapotřebí, aby odpovídala realitě.

A další nepříjemností je časový limit některých misí. Proti časovému limitu všeobecně nic nemám, ale proti šibeničním termínům ano. A zejména tehdy, když by člověk velmi rád daný úsek hrál jinak než autoři zamýšleli.

Velmi se mi líbí skicy v deníku Johna McMillana (které trochu připomínají obrázky z úvodu a závěru Wizardry 8). Zato ruská kampaň se v tomto směru podle mne moc nepovedla, bohužel.

S odstupem času považuji SC 3000 za nejhratelnější z těch SimCity, které jsem hrál (SimCity, SimCity 2000, SimCity 3000, SimCity 4 a SimCity: BuildIt), ale přeci není dokonalé.

Obytné budovy, kancelářské budovy a továrny mají celkem tři stupně. Na nejnižším stupni továrních zón dokonce mohou vzniknout farmy. To by bylo hezké, kdyby ... Dlouho mi trvalo zjistit jak vůbec zajistit, aby farmy vyrostly - abych velmi rychle zjistil, že nemá příliš snahu se o jejich výstavbu pokoušet, protože poločas jejich existence je kratší než poločas rozpadu některých prvků známých svým velmi krátkým poločasem rozpadu. Pokud chcete, aby Vám ve městě rostly velmi drahé obytné či obchodní budovy, plánujte je u vodních ploch jakéhokoli původu (řeky, moře či umělé vodní plochy). Není to okamžité a účinek není vždy takový, jaký by si hráč představoval, ale stojí to za to. Bohužel, na továrny voda moc nefunguje - takže tam nemá příliš cenu se snažit.

Pak jsou tady nemocnice a školy, u nichž mi chybí spádové oblasti, které byly přidány do SC4. To je prvek, který se mi u SC4 opravdu líbí a který mi zde chybí. A který kdyby byl, hra by byla mnohem zajímavější. No, mohlo by být hůře a je docela škoda, že polikliniky dali až do SC4.

Jednotná velikost policejních stanic a hasičských zbrojnic je věc, která je spíše irelevantní, přestože různá velikost jako v SC4 by byla přijatelnější. Alespoň že mají své spádové oblasti, pokud se tomu tak dá říci. No což, stále nejsem u toho nejhoršího.

Trochu zmatek je v stavbě silnic a železnic. Ty sice mohou mít skutečné zatáčky, ale musí se stavět opatrně, jinak vznikne chaos, který by byl použitelný leda pro závody koloběžek na Den dětí. Trochu problém je v podobě zatáček a cest, které nevedou výchozími směry (sever-jih, východ-západ), ale případů, kdy je nutné stavět v jiných směrech mnoho není, takže je to úplně jedno. Velmi chvályhodná je možnost postavení více silnic (bohužel jen silnic - nebo si asi zopakuji hraní této hry :) ) vedle sebe - a možnost postavení plynulého nájezdu na dálnici (ale je to fuška, už ani nevím, kde jsem ten návod našel) či mimoúrovňové křížení dálnic (rovněž není zrovna jedoduché jej postavit). Není pravdou, že by tunely postavit nešly, ale je to mnohem obtížnější než v případě SC2K. Spíše je škoda, že dálniční most má jen jeden vzhled - a zatímco delší mosty na ostatních silnicích jsou (téměř - no, alespoň mě nic jiného nestavěl, pokud si pamatuji dobře) výhradně zavěšené vysuté, na těch kratších je to málem úroveň mostu na silnici III. třídy. Tady to prostě autoři pořádně odflákli.

Dalším neštěstím po silnicích jsou přístavy a letiště zejména. Tady si rovněž mohli dát více práce s tím, aby tyto budovy vypadaly reálněji. Co to je za nápad, nechat na letišti postavit rozjezdovou dráhu tak krátkou, že by nestačila ani na rozjezd sebevraha s motorkou :/ ? A absence pojezdových drah? No, trochu více reálnosti by neškodilo.

Další zajímavou kapitolou jsou elektrárny. Nabídka je dobrá, ale proti SC2000 mi chybí vodní elektrárny - ale možná že je lepší, že chybí - než aby vypadaly jako ty v SC2, kde z nich mohla být vytvořena stěna anižby okolo byla jakákoli voda. Trochu problém mám s fúzní elektrárnou - ale asi mám v porovnání s autory hry málo představivosti :)) (podoba této elektrárny neodpovídá ani jednomu z modelů). Mikrovlnnou elektránu možná měli vyřadit a nechat jen ty klasické elektrárny, ale čert to vem. Jedna elektrárna sem, jedna elektrárna tam.

Nepochybně nejzajímavější částí odpadového hospodářství jsou spalovny s výrobou elektrické energie. Ty mohou nakonec dodat velmi slušné množství energie, ale také zamořit město emisemi (ovšem lepší než mít přeplněné skládky).

Trochu (vlastně docela dost - protože se člověk měl na co těšit a město to docela oživilo, byť pak v konečné fázi vypadalo docela komicky, pokud se to s nimi přehnalo) mi chybí Arcologies (takové ty obrovské vysoce futuristické budovy jako vystřižené z sci-fi).

Za poslední (a největší) kámen úrazu považuji dialog financí. Možnost zvýšit či snížit rozpočet nějakému sektoru (doprava, policie, hasiči, školství, zdravotnictví a já nevím co ještě, ale myslím, že to je asi všechno) jen přes vodorovný posuvník ovládaný myší (na rozdíl od úpravy daní pomocí citlivějších tlačítek nahoru/dolů) je ten největší horor, který si neodpustili ani v SC4, bohužel.

Trochu komedií je obchodování s sousedy. S odpady problém není. S jedním sousedem si domluvte import odpadu, a dalším export odpadu. Poradci budou blbě kecat, ale máte docela vyděláno. Horší situace je s elektrickou energií a vodou. Ty je lepší jen kupovat, jinak zkrachujete díky pokutám od odběratelů. Ne, tak hrozné to není - je to ještě horší. Zejména u vody. Té je pekelný nedostatek i kdyby půlka města byla zastavěna jen pumpami, rezervoáry a odsolováním. Situace s elektrickou energií je o poznání lepší, ale až v pozdější době, kdy již je k dispozici fúzní elektrárna a spalovna odpadů s výrobou elektrické energie. Ale jinak se mi model čtyř sousedních měst líbí více než model z SC4, kde člověk staví ne jedno město, ale hned více, resp. jedno město staví jako více spíše samostatných obvodů.

Komu by jako zdroj peněz nestačil obchod s odpady (skutečně, na vývozu odpadu proděláte méně než vyděláte na jeho dovozu - ovšem, je nutné mít alespoň základní spalovny odpadů, jinak se Vám celkem rychle zaplní skládky), může využít ještě speciálních nabídek jako je supervěznice, spalovna nebezpečného odpadu, obchodní centrum, kasino atp., z nichž většina spadá do kategorie NIMBY (Not In My BackYard), tedy budov, které nikdo nechce mít za plotem. Jakmile je v městě postavíte, můžete čekat, že různí rádci (například zelení) si budou stěžovat a budou chtít jejich zbourání.

Zvláštní kategorií jsou Landmarks, tedy turistická lákadla. Musím připustit, že jsem zatím nezjistil, že by měly nějaký zvláštní účinek na obytné (residential) a obchodní (commercial) zóny. To školství má mnohem větší vliv - čím lepší školství, tím více peněz do rozpočtu, ale účinek samozřejmě není okamžitý a rozhodně není tak silný jako v SimCity 4. Vliv budov získaných coby odměny za velikost města (Rewards and Opportunities) je dle mého dosavadního zjištění rovněž velmi sporný a spíše zanedbatelný. Přestože by výzkumná střediska měla zajistit rozvoj high-tech technologií a tedy průmyslu, nic se neděje a rádci pořád stejně blbě žvaní. A že by soud měl nějaký zvláštní účinek na kriminalitu? Zapomeňte. Vždyť i jeden z údajů u starostova domu je počet hozených vajec. Takže jediný účinek všech těchto budov je, že si město trochu zkrášlíte.

Rozšířená verze (SimCity 3000: Unlimited) obsahuje spoustu dalších budov, ale spousta z nich je dostupná jen v určité oblasti. Mezi oblastmi můžete přepínat a vybrat si, které budovy se líbí nejvíce a podle toho hrát tu či onu oblast, ale stejně jsem skončil u výchozí sady.

Tuto hru jsem našel náhodou, když jsem hledal nějakou RPG hru, která by byla zdarma - a nebyla to demo verze nebo shareware. Což o to, tuhle podmínku ta hra splnila. On je to totiž open-source na svém vlastním enginu stejného jména (FLARE - Free/Libre Action Roleplaying Engine).

Hra má spíše jednodušší, ale přesto docela zajímavou grafiku. Systém učení dovedností bez omezení povolání velmi připomíná první díl Diabla.

Hra je bohužel velmi nedokončená a zatím není možné jí dohrát. Hra končí v tuto chvíli velmi rychle a prakticky bez zakončení po splnění několika úkolů, během nichž se dozvíte něco málo z příběhu světa, v kterém se hra odehrává. Bohužel, autor v poslední době nepřinesl žádnou novou verzi hry, která by umožnila další pokračování hraní.

S stejným enginem však existuje hra Exiled Kingdoms, která je ale pro Android. A ta je sice rovněž stále ve vývoji - avšak nabízí lepší požitek ze hry i mnohem delší herní dobu.

Sice o něco lepší grafika budov, ale že by lepší detaily terénu něčemu napomohly, to se říct nedá. Spíš je hra mnohem méně přehledná než v předchozích verzích - bohužel.

Mnohem větší různorodost budov městských služeb (hasiči, policie, nemocnice, školy) a znázornění jejich spádové oblasti je sice nádherná záležitost, ale provozní celkové náklady (hlavně díky spolu s parky, stadiony atp.) jsou natolik vysoké, že se hra v pozdějších fázích hry stává nehratelnou - a tím, chtě nechtě, ať se to někomu líbí nebo ne, musím dát za pravdu uživateli Jumas, ač není možné popřít, že velikost herní plochy (jak zmiňuje HanzWayne) má také svůj vliv - na větší mapě se dá město spíš rozvinout do stádia, kdy se podaří jej udržet.

No, bohužel, nejlepší je hrát na úplně prázdné, rovné mapě. Jednak kvůli stavbě podzemky a potrubí, ale také kvůli tomu, že je prostě (a jednoduše) více prostoru na výstavbu čehokoli.

Dále si myslím, že měli asi ponechat původní model meziměstských obchodů jak jej připravili v SimCity 3000 (kde si ale myslím, že bylo v těch obchodech pár nepříjemných chyb, které Vás mohly úplně zruinovat). Model více měst spravovaných tak nějak paralelně v rámci jedné hry je sice hezký, ale trochu chaotický a obchodování mezi městy se snáze vymkne kontrole - protože zatímco jedno město bude mít všeho dost (elektřina, voda), další budou skomírat.

V SimCity 3000 sice připravili možnost stavby farem, ale pouze v rámci samostavby továren a ještě navíc za podmínek, které se nedařilo udržet, takže velmi rychle na daném území narostly normální továrny. Zde se již naštěstí farmy staví v rámci vlastních zón, takže naštěstí zůstanou farmami navždy.

Bohužel, ač se tvůrci snaží sebevíce o to, aby město vypadalo dokonale, stále tomu něco chybí - protože stále více či méně tlačí hráče do určité podoby města - ačkoli má hráč úplně jinou představu o tom, jak by město mělo vypadat - a jak si jej chce postavit on sám k obrazu svému (jiné rozložení nemocnic, škol, hasičů atd.).

... a proto jen takto nízké hodnocení. No, bohužel, myslím, že SimCity 3000 bylo v některých směrech lepší - i když ne o moc - přestože mu právě chyběla ta některá užitečná vylepšení, která jsem jmenoval výše coby klady SimCity 4.

Už ani nevím, jak se ke mně ta hra dostala. Myslím, že jsem jí někde (omylem) našel ke stažení (zdarma). Jen už nevím kde. A tedy nějak musím připustit, že pro tuto hru se použití slova Tycoon vůbec nehodí.

Přeci jen, člověk je zvyklý používat toto slovo spíše ve spojení s dopravně-obchodními strategiemi jako je OpenTTD, než ve spojení s něčím, co je spíš jako SimCity na Měsíci. Jenže tohle není ani to SimCity, které jsem tak trochu čekal, že by to mohlo být.

Když k tomu přičtu podivné chování průmyslu a velmi malou mapu, tak bohužel, nic moc. Prostě jedna z těch placených her, které se vůbec nepovedly.

Už ani nevím, jak se ke mně ta hra dostala, ale hodně dlouho ležela v archivu her s polokartonovým obalem, než jsem jí nainstaloval - a začal hrát.

Bohužel, hned na začátku jsem narazil na nutnost stažení opravného patche, abych mohl ve hře pokračovat - což ale mělo za následek, že jsem musel začít novou hru, protože hra nebyla schopna rozehranou (uloženou) hru načíst.

Když už jsem se tedy dokázal dostat do místa, kde jsem prve musel hru přerušit kvůli opravnému patchi - a mohl pokračovat, začali být nepřátelé tak silní, že spolu jejich téměř okamžitým respawnem (s každým přechodem mezi oblastmi) a nemožností odpočinku, jsem hru raději ukončil a odinstaloval.

A tak docela hezká (a trochu netypická) grafika přijde trochu vniveč, protože všechny ty nedostatky prostě převáží zvědavost a snahu hru dohrát.

Neúspěšně jsem zkoušel hrát dva z předchozích X-COMů (UFO: Enemy unknown a X-COM: Terror from the Deep), ale nikdy jsem nebyl schopen je dohrát. Jen už neřeknu proč. Ale líbila se mi u nich možnost postavit si základnu po svém. A tahle možnost mi u této hry chyběla, protože bez ní je ta hra jen tupé vyvražďování hromady nepřátel okořeněné trochou výzkumu nutného k tomu, aby mohl člověk vyvíjet nové vybavení a získávat informace vedoucí až k cestě na Měsíc a závěrečnému souboji.

Si myslím, že měli zůstat u původní isometrické grafiky, ale třeba jí udělat trochu plošší (protože zaměřování nepřátel v Enemy unknown a Terror from the Deep skrz jednotlivé vrstvy je opravdu zbytečně složité) a nepouštět se do 3D, protože k čemu je 3D grafika, když je prostředí nepřehledné - a že v některých mapách to platí opravdu hodně (že ne vždy je 3D grafika to pravé ořechové).

Ovšem připouštím, že střílení hemzáků je zde o něco zábavnější než v výše jmenovaných dvou hrách, protože výběr zbraní je o něco lepší, i když ne až tak moc futuristický, a protože je větší výběr hemzáků (ve hře jsou tzv. šedivci a transgenanti - a já měl raději ty transgenanty) a nepřátelé nejsou až tak nepřiměřeně silnější než Vy a většinou je možné si jich všimnout včas - zatímco u výše jmenovaných dvou her Vás nepřítel mnohdy zabil anižby jste si jej alespoň všimli.

Hru jsem ale musel hrát několikrát - protože až při druhé hře (no, ono to vlastně bylo už v té první, ale dost pozdě) jsem zjistil, že ne vždy jsou mimozemské technologie při boji s hemzáky lepší - a potřetí už jen tak, když už jsem věděl, jak na ně.

Zatímco u Star Trek: Voyager - Elite force jsem spíš ocenil, že se nepřátelé tak nějak vypaří, zde jsem si nastavil krev na maximum a vypnul cenzuru. Prostě mi zde ty hektolitry krve přišly trochu jiné.

Celkem slušná strategie s prvky RPG, kterou kazí délka seznamování s prostředím hry a to, že někteří lidé nemusí místní tmavé prostředí a postapokalyptický svět vystát. A musím připustit, že mi dost tmavé prostředí hry také docela vadilo.

I když bojové hlášky typu Mutant trsá v rytmu olova mohou být pro některé lidi vtipné, a musím připustit, že toto byla jedna z mých oblíbených hlášek, asi nejvíce jsem se pobavil v samotném závěru při ničení výkvětu lidstva, který měl zajistit pokračování lidstva po válce.

Jediná FPSka, kterou jsem hrál dost dlouho - a jedna z mála, které jsem hrál. Prostě mě tyto hry nějak nelákají. Ale co. Každý je jiný.

A i když jsem hru vlastně nedohrál, protože se mi nakonec nějak nikdy nepodařilo zastřelit toho závěrečného hnusáka, tak jsem jí používal alespoň v módu řežby k tomu, když jsem se chtěl odreagovat. A to jsem hrál hlavně na střeše Voyageru. A vůbec mi přitom nevadilo (a vlastně ani to příliš nevyhledávám - ačkoli .....), že v hře netečou hektolitry krve, ale nepřítel se tak nějak vypaří.

Respawn nepřátel je sice možná nepříjemný, ale zase ne tak moc jak by mohl být, protože není nikterak masivní - jako v případě Septerra Core.

A tak nakonec mi nejvíce vadilo, že některé části hry byly trochu nelogické, divné.

Způsob stavby silnic a železnic převzatý z Rollercoaster Tycoon či Rollercoaster Tycoon 2 je sice na první pohled příjemnější, protože je možné snáze vytvářet tunely či vést tratě a silnice místy, která nejsou vždy úplně přehledná. Rovněž výhybky vypadají přirozeněji. Za chvályhodné se dá označit přidání podpory vynucení třetí kolejnice pro vlaky - takže soupravy metra mohou jezdit na tratích vybavených třetí kolejnicí. Tím však krása stavby silnic a železnic končí, neboť vlaky se občas chovají naprosto nepředvídatelně a odmítají jezdit kudy člověk chce a potřebuje. Takže se celá vlaková doprava seká.

A to nebudu brát v potaz způsob stavění u hráčů řízených počítačem, který má za následek, že jsem raději hrál sám a hru si tak více užíval než kdybych se rozčiloval nad tím, že mi hráčův počítač zabral nějaké území, kam jsem se chtěl rozvíjet. ... a nakonec jsem hru uložil do police a odešel k hře Simutrans, kterou jsem v tu chvíli už nějakou dobu hrál.

Takže (ale ono to platí o spoustě her): ne vždy lepší grafika znamená lepší hru.

Jedna z těch výrobně-obchodních strategií, které jsou jen pro ty, kteří o výrobě neví vůbec nic - a nevadí jim výrobně-technologické chyby obsažené v hře.

Po obvyklém spíše těžkém začátku potřebném pro seznámení se hra stává spíše velmi jednoduchou, neboť vývojový řetězec ropy od těžby po koncového spotřebitele je již velmi přímý a tak nejtěžší je start společnosti skládající se z koupení těžební licence, postavení prvních těžebních věží a dopravení první ropy do vybrané rafinerie.

Ovšem vozbou ropy do rafinérií si dlouhodobě mnoho peněz nevyděláte a tak přichází na řadu i stavba vlastních rafinérií a prodej produktů, čímž si můžete vydělat mnohem více peněz - přestože za ropu již nedostanete žádné peníze. Navíc v vlastní rafinérii si můžete určit i poměr vyráběných produktů (mazut, benzín a petrolej - ale již delší dobu jsem hru nehrál, tak si to přesně nepamatuji).

Nedílnou součástí je i výzkum a vývoj nových technologií a následně stavba vlastních lodí i těžebních zařízení, takže přestáváte být závislí na aktuální nabídce pronájmu. V vlastních továrnách, ale i na vrtech, můžete zaměstnance motivovat i demotivovat k lepší práci zvyšováním či snižováním mezd. Hru však zpestřují i takové věci jako je nekalý boj, za který ovšem můžete být velmi přísně potrestáni.

Pro úspěšnou hru je nutné si sehnat patch, který zpřístupní výrobu ve vlastních továrnách. To je první a nejhorší chyba, která se do hry dostala. Ty další chyby se týkají již jen výrobně-technologické části, která však může vadit především těm, kteří o těžbě a zpracování ropy něco vědí, protože tyto věci studovali ve škole, byť třeba okrajově, nebo se jimi zabývají pracovně.

A to je asi tak všechno, co jsem v tuto chvíli schopen napsat, ať už jako chválu či kritiku.

Tato hra je jednou z těch, kde si nemůžete vybrat, s jakou postavou budete hrát. Prostě jste tučňákem (Tuxem) a hotovo. Můžete si jej sice pojmenovat různě (a jméno Vaší postavy se nakonec objeví v názvu nové verze softwaru, kterou na konci hry nahrajete na hlavní server společnosti MegaSys), ale to je asi tak všechno, co můžete s postavou na začátku hry udělat. V průběhu hry však můžete postavu, jak tomu u RPG her bývá, specializovat na boj zblízka či zdálky - nebo kouzla. Přesto však postava zůstane víceméně všestranná, neboť Freedoid neumožňuje extrémní specializaci takovou, na jakou může být člověk zvyklý z hry Diablo II nebo jiných.

Hra je, coby open-source, stále ve vývoji a navíc je hrou mladou, která má vývoj ještě před sebou. Proto obsahuje mnoho drobných i větších chyb a to především v dějové linii a chování některých postav.

Jednou z hlavních dovedností je hacking - pomocí kterého můžete spoustu robotů, aby bojovali za Vás - a nikoliv proti Vám. Nicméně tato dovednost je plně použitelná až na vyšší úrovni. Pokud byste chtěli tuto dovednost použít již na začátku, asi Vám nezbyde než využít jeden z dvou oficiálně přiznaných cheatů. Stojí to však za to, protože šetří spoustu finančních prostředků, které je jinak nutné vynakládat na opravy výstroje a výzbroje.

Podobně jako v jiných hrách, i zde je možné si výstroj a výzbroj vylepšit. A to s pomocí předmětů vyrobených z součástek robotů, které zabijete. Na jejich sběr potřebujete získat dovednost Extrakce součástek, kterou Vás za velmi nízký peníz a za učební body získané při postupu na vyšší úroveň naučí jeden z dvou modrých chlapíků, kteří se pohybují poblíž hlavní brány města - jeden mluví pouze německy a nerozumí Vám, druhý mluví i anglicky a zmíněnou dovednost Vás naučí.

Asi to není hra pro zaryté příznivce společnosti Microsoft, protože si hra z této společnosti a z jejího (již bývalého) ředitele Billa Gatese dělá legraci více než hodně - a to na pozadí příběhu, který jako by byl vypůjčen z Čapkova díla R.U.R. A hratelnost nebo možná spíš zábavnost je ještě zvyšována odkazy na seriál Pán času (Doctor Who) a možná i spoustu dalších literárních i televizních a rozhlasových děl.

Dějová linie není přímá jako u Diabla, ale také rozhodně není tak klikatá jako třeba u Divine Divinity. Kromě hlavních úkolů, jenž Vás dovedou až k hlavnímu serveru společnosti MegaSys, totiž řešíte i spoustu doplňkových úkolů, jejichž splněním získáte především spoustu bodů zkušeností, tolik potřebných pro postup na vyšší úrovně.

Hra obsahuje i editor úrovní, takže je možné si úrovně upravit podle sebe. Editor úrovní však nemám vyzkoušený a nemyslím, že bych jej v nejbližší době měl v plánu vyzkoušet. Hra se totiž dá dohrát i bez editace úrovní - i když plnění některých úkolů může místy trvat trochu déle.

Byla to má druhá hra ze série Wizardry - ale první, kterou jsem dohrál (tou první, avšak nedohranou, bylo Wizardry 7).

Úvodní a závěrečná animovaná sekvence složená z jednotlivých obrázků, které se postupně obměňují, jak plyne vyprávění, jsou opravdu pěkně připravené.

Trojrozměrný svět a obzvláště jeho mapování je velmi příjemný, přestože ze začátku trochu nepřehledný. Trochu nepříjemné jsou však chyby v animaci nepřátel při soubojích - neboť ti se příležitostně zaseknou (a to i obrazově) na náhodném místě a přesto jsou schopni Vás zabít - a Vy s tím nic nemůžete udělat.

Soubojový systém trochu příjemnější než v Wizardry 7, byť zpočátku jsou souboje velmi nevyrovnané ve prospěch nepřátel, a to především proto, že je možné lépe uspořádat celou skupinu podle toho, v jaké situaci jste.

Systém úrovní a dovedností je rovněž o něco uhlazenější a rozvinutější směrem k některým dovednostem - vždyť zatímco v W7 je možné, aby stříleli z ohnivých zbraní jen válečníci a navíc po výcviku u Umpani, zde je již možné, aby z těchto zbraní stříleli všichni a to pokládám za velmi příjemné vylepšení, možná nejlepší ze všech, která byla do W8 dána.

A tak nakonec jediné proti je, že se občas ve hře vyskytne chyba, která způsobí, že hru nejde dohrát, neboť se Umpani rozlobí - a Vy nemůžete pokračovat v započatém výcviku. A tato chyba je zcela nezávislá na tom, zda jste zaplatili za mlčení hospodské v městě Arnika či nikoliv.

Hra je graficky pěkná a hratelná. Uhlazená, vycizelovaná, podoba vozidel je opravdu pěkná. Existence zatáček na železnici chvályhodná. Plochá mapa s horami v podobě objektů, které lze jedině podkopat tunely, je odpustitelná. Trochu však může vadit, že výhybky jsou vždy otevřené, s možností pokračování stavby - a také to, že zatáček je pouze omezený počet.

Co se povedlo mnohem méně, jsou návěstidla a výhybky. Což má za následek nutnost přesné plánování, kudy vlak pojede, stavbu samostatného nástupiště pro každou linku a koupi jen jednoho vlaku pro každou linku - jinak se vlaky zastavují a blokují dopravu.

A ještě méně příjemné je, že není možné zbourat městské budovy a silnice. Negativní vliv bourání silnic a především městských budov na přízeň městské samosprávy z TTD, OpenTTD a Locomotion byl velmi nepříjemný, ale dalo se s ním pracovat. Zde, bohužel, městské budovy a silnice zbourat nejde a tak je rozrůstání města velký problém, protože brání pozdějšímu rozšiřování veškerých dopravních terminálů (železničních stanic, nakládacích terminálů automobilů, letišť, přístavů) - a také případné přestavbě klasické železnice na jednokolejku či maglev - což ale není nutné, protože tyto dvě cesty železniční dopravy jsou určeny jen pro osobní dopravu, zatímco pro nákladní dopravu zůstává klasická železnice.

Pokud někdo přechází z TTD, OpenTTD či Locomotion, tak mu nejspíš nebude vadit, že továrny k výrobě svého produktu potřebují jen jednu surovinu, ale pokud má někdo zkušenost s Simutransem, tak už mu to nejspíš vadit bude.

Trochu nepříjemná, a ne úplně historicky věrohodná, byť na historii založená, je skutečnost, že železnici je nutné stavět od stanice ke stanici, tedy že nejde postavit jednu trať na jihu mapy a další trať nezávisle na severu mapy. Ano, želenzice skutečně byla stavěná od stanice ke stanici, ale ...

No, a to by asi tak bylo vše ... zatím.

No, musím připustit, že tu hru jsem zatím nikdy nedohrál (narozdíl od Diablo a Diablo II). Ale připouštím, že v sérii všech těch RPG, které využívají více či méně isometrickou grafiku je tento o něčem trochu jiném.

A to především proto, že příběh je, no, trochu odlišný od ostatních, neboť k konci nevede přímá cesta jako v případě výše zmíněných dvou her řady Diablo. A navíc je možné coby výzbroj použít i alternativní předměty, jako třeba hrábě, lopaty, hrnce, a jiné.

Podobně jako v DII a DII:LoD i zde je možné předměty vylepšit vložením speciálních kamenů. Nicméně tyto runy mají jen ten účinek, který je u nich napsaný a vložením v určitém pořadí žádný další účinek nepřibývá.

Hra je dosti ukecaná, ale dialogy jsou, přestože někdy značně dlouhé, velmi zábavné, třebaže ne tak moc jako v případě volného pokračování jménem Beyond Divinity.

U této hry nemá smysl grafickou stránku příliš rozebírat, protože ke hře je dostupných několik paralelně hratelných grafických verzí, které se od sebe více či méně liší (nejen rozlišením - více viz níže). Když Vás přestane bavit jedna grafická verze, můžete začít hrát jinou. Popisovat každou verzi zvlášť, to by byl román a možná bych na nějakou zapomněl.

Herní princip je shodný pro všechny grafické verze, jen se liší prostředky použitelné k dosažení stejného cíle. Každá grafická verze má totiž své průmyslové řetězce a své dopravní prostředky. A každá z grafických verzí je i jinak obtížná z důvodu různého vyvážení (tedy ceny dopravních prostředků a staveb - a to neberu v potaz jen pořizovací náklady, ale i provozní).

Ač je hra založená na dopravě, nikoliv výstavbě města, můžete výstavbu města výrazně ovlivnit tím, že městu postavíte silnice tak, jak potřebujete pro rozvoj vaší dopravní společnosti. O budovy se postará město samo. Samozřejmě s výstavbou budov si město staví i své vlastní silnice, které můžete velmi snadno zbourat (a nejen snadno, ale hlavně beztrestně, protože v této hře neexistuje politika anebo spíše politikaření) spolu s nežádoucími městskými budovami (tedy všemi, které nejsou památky, průmyslové řetězce a radnice).

A teď k dalším herním principům.

V této hře (a zatím jediné tohoto typu - protože Industry Giant II je o něčem jiném) továrny pro svou výrobu potřebují více než jednu surovinu. Tento prvek činí hru reálnější, ale také obtížnější - protože dodat více surovin tak, aby každé suroviny byl vždy dostatek, ale ne přebytek, je, zejména při dopravě z různých vzdáleností, velmi nesnadné a obzvláště, pokud jsou dopravovány různými dopravními prostředky (myšleno samozřejmě například lodí a letadlem, nebo vlakem a lodí atd.).

Zároveň s nutností dovézt do některých továren více než jednu surovinu jsou zde navíc obchodní smlouvy mezi továrnami. Ty způsobují jednu spíše nemilou věc. A sice, že můžete mít těsně vedle sebe například uhelný důl a elektrárnu (spalující uhlí, samozřejmě) a přesto ten uhelný důl nebudete moci využít - protože elektrárna od něj neodebírá.

Produktivitu továren můžete ovlivnit jednak dodáním elektrické energie (z libovolné elektrárny - třeba i přes celou mapu) nebo dovozem zaměstnanců a pošty, ale to již záleží na té či oné továrně, co vyžaduje k zvýšení své produktivity. Pokud jde o elektrickou energii, její dodávky samotné příliš výnosné nejsou - ale její dodávky zvyšují rychlost produkce a tím rychlost spotřeby surovin. A vyšší spotřeba surovin si žádá jejich vyšší dodávky - což zajistí vyšší výdělky.

Zdejší model městské hromadné dopravy je sice složitější, ale velmi reálný. Prostě nemůžete postavit nádraží na okraj města a čekat, že po několika málo jízdách bude vlak přeplněný (tak, jak se to děje v TG, TTD i OpenTTD a samozřejmě Locomotion). Možná tak na začátku, dokud je město malé a má jen pár budov, které jsou v dosahu stanice (obvykle 2 políčka - ale dosah může být i větší, záleží na nastavení), můžete použít stanici k centrálnímu přístupu do města, ale později už budete potřebovat síť MHD rozvinout. Jinak budou vlaky (nebo lodě a letadla) stále (téměř) prázdné (a budou prodělávat).

K postavení sítě městské hromadné dopravy můžete použít autobusy, trolejbusy, tramvaje či vysutou dráhu (nebo i klasickou železnici, samozřejmě). Ale záleží na grafické verzi, které z těchto prostředků budete mít k dispozici.

Pokud jsem výše zmínil letadla, k nim samozřejmě patří letiště. A letiště si zde můžete postavit téměř dle Vaší představivosti a hlavně jej rozšiřovat dle potřeb - aniž by vypadalo jako více samostatných letišt postavených vedle sebe. Dokonce více letišť může využívat společné runwaye (stačí, aby nakládací brány byly považovány za jinou stanici a už máte více letišť).

V této hře nejsou dopravní nehody jakéhokoli typu (pády letadel, srážky letadel, srážky vlaků mezi sebou, srážky vlaků s auty) (a spolu s politikou nejsou nehody plánovány ani do budoucnosti). Takže i kdyby letiště nebo železnice vypadaly jakkoli, tak Los Rodeos (Tenerife) 1977 či Studénka 2015 nebo Hloubětín 1965 opravdu nehrozí.

Vřele doporučuji pravidelně ukládat - pro předejití problémů s novými verzemi (hlavně, pokud se používají noční sestavení, tedy testovací verze). Naštěstí, hra podporuje neomezený počet uložení. Takže se můžete vrátit i o rok zpět (pokud takový save jště máte k dispozici).

Když jsem hru koupil a nainstaloval, docela jsem se na hraní těšil. Bohužel, nadšení rychle opadlo s změnou systému dovedností, který zde není tak přehledný jako v Divine Divinity. Bohužel, některé dovednosti byly zcela změněny tak, že jsou nepoužitelné.

Velmi zajímavý je model dvou postav, které jsou spolu svázány a ani jedna nesmí zemřít, jinak zemře i postava druhá. Přidány byly válečné mapy, území, kde je možné získat dodatečné zkušenosti na zlepšování postav a další vybavení. Tento prvek je sice chvályhodný (zejména v pozdějších fázích hry), ale trochu chaoticky provedený.

Celková atmosféra světa Divine Divinity však naštěstí zůstala, a to včetně velmi zábavných dialogů, které pro tuto hru napsala Rhianna Pratchett (dcera Terryho Pratchetta).