Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Star Trek: Voyager - Elite Force

77
78 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 1st person akce *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
15.09.2000 PC
06.12.2001 PS2
Vývojáři:
Raven Software
Při střetu s neznámou mimozemskou lodí je Voyager silně poškozen a přenesen do neznámé části vesmíru. Vy se stáváte členem nově vytvořeného Hazard Teamu za účelem osvobození vaší lodi. Během příběhu se setkáte s postavami TV seriálu, které dabují samotní herci.

Herním pojetím se jedná o typickou FPS, v níž plníte úkoly rozličného charakteru, zúčastňujete se mnoha rozsáhlých a různorodých misí kombinujících frenetickou akci i trochou přemýšlení při řešení logických hádanek. Krom toho máte možnost se před začátkem další mise procházet na palubě vesmírné lodi Voyager, jejíž interiéry se drží své předlohy ze seriálu. Často vám dělají společnost ostatní členové týmu nebo posádky a hra tak nepostrádá i prvky kooperace. Hra běží na Quake 3 enginu, díky němuž jsou postavy vymodelovány na svou dobu velkým počtem polygonů.


Poslední diskuzní příspěvek

Elite Force: Graphic Overhaul Project Nezkoušeno, ale fakt lákavé. Datáč nemám, takže bude nutný patch 1.2. Hra mi stále funguje, byť…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 65
No, musím uznat, že jsem měl nutkání hru odinstalovat hned po prvním levelu. Nakonec mě snad jen příběh udržel při aktivitě a dnes jsem úspěšně hru dotáhnul. Datadisk jsem už jaksi neměl sílu ani chuť zkoušet.

Jedná se o poměrně typický 3déčko, kde bez nutnosti nabíjení drtíte vlny nepřátel se zvířecí inteligencí, nicméně několik příjemných obměn oddaluje stereotyp, kterým akční pasáže bezesporu oplývají:

Mám na mysli jednu stealth misi a především nebojové procházení lodi, které hezky navozuje atmosféru a slouží i jako breafing před misí. Osobně jsem měl radši klábosení s kolegy, než nudné strafovaní v povětšinou nelogicky a prvoplánově rozvržených lokacích.

Největší neduh však spočívá v respawnu nepřátel. Sice ve Star Treku, kde oplývaj teleportem snad všechny rasy je toto řešení přísunu nepřátel nasnadě a navíc zcela logicky vysvětlitelný, ale sakra, tempo jakým se objevují - někdy jsem si připadal jak na tréningu pingpongu.

Toto objevování se nepřátel přímo před očima vás podvědomě ujišťuje, že pomalý důmyslný postup není na místě - stejně se vám v nejnevhodnější chvíli objeví dva nepřátelé za zády, tak proč tam radši rovnou nevběhnout jako John Matrix?

Příběh se mi ale celkem líbil a jeho typická startrekovská atmosféra (né, že bych byl ňákej Trekie) má své nesporné kvality. Příjemné je i to, že hráč bojuje i po boku známých postav ze seriálu třeba "7/9". Hudba taky jednoznačně vylepšuje celkovej dojem.

Pro Trekies jasná volba, pro hráče sci-fi akcí, kterejm rozhovor s Tuvokem neroztřese kolena je to ale jen lehce naprůměrná hra, kterou doporučit nemůžu. 65%

Pro: Příběh, Star Trek, nebojové pasáže, super hudba!

Proti: Respawn nepřátel, level design, UI

+14
  • PC 90
K univerzu Star Treku jsem měl už jako kluk poměrně blízko a vždy jsem skrytě doufal, že jednou vznikne čistokrevná first person akce, kde hráč bude běhat v uniformě Hvězdné flotily s phaserem nebo phaserovou puškou v ruce a pohybovat se kulisách, které jsme tehdy znali jen z televize. Přesně tohle jsem si říkal v době, kdy se psal nějaký rok 1998 a já stále hrál starého dobrého Dooma.

Sen se stal skutečností někdy kolem roku 2000, kdy jsme si pořídili nový stroj a současně někdy v té době vyšlo v časopisu Score demo ke hře Star Trek: Elite Force. Byla to ta doba, kdy všichni mluvili o tehdejším fenoménu Quake III: Arena, všude kam se člověk podíval byly jen screenshoty z nikdy nekončících multiplayerových utkání, kterým herní časopisy věnovaly nadmíru prostoru. Tak se stalo, že jsem rovnýma nohama skočil z roku 1994 do roku 2000 a na nějaký čas vystřídal donekonečna hraného Dooma za hru, která byla postavena na Quake 3 enginu. Z pohledu hráče se tak jednalo o neuvěřitelný skok v čase.

Pamatuju si, jak jsem se modlil, aby demo na přiloženém CD vůbec šlo po nainstalování spustit. To, co se mi pak naskytlo před očima, bych nazval jednoduše wow momentem. Nevím o tom, že bych kdy v životě hrál demo nějaké hry tak intenzivně, jako právě demo k Elite Force (možná mě napadá ještě Star Trek: Armada, ale o tom třeba zase jindy).

Z minuty na minutu se dosavadní herní sen stal skutečností a já tak mohl konečně na vlastní kůži zažívat to, co jsem tehdy obdivoval pouze v televizi. Nemyslím to v nadsázce, tehdy šlo opravdu o intenzivní zážitek, na který jsem si navíc musel roky počkat. Tehdy nově pořízený počítač společně s Elite Force u mě odstartovaly úplně novou herní éru (kdy velmi záhy přišla Operace Flashpoint a o další rok později Mafia).

Veškeré reálie Star Treku, v tomto případě Voyageru, to všechno bylo jako když vás někdo vytrhne ze sna. Zasazení příběhu, dabing postav původními herci, zbraně a vůbec všechno čím jste procházeli, to vše byl doslova balzám na duši pro lidi, kteří byli fanoušci Star Treku a k tomu zároveň hráči počítačových her.

Když se na to dívám zpětně dnešní optikou, hra pochopitelně obsahovala svoje mouchy a nebýt tehdy puberťák a současně zarytý fanoušek Star Treku (kterým už dnes tolik nejsem), hodnotil bych vše poněkud střízlivěji. Každopádně asi jako každý hráč, který má ve svém životě různé kapitoly a milníky svého herního života, tak v mém případě jedním z těchto milníků byl právě Star Trek: Elite Force, na který často rád vzpomínám.

Pro: univerzum Star Treku, věrnost fenoménu, dabing a postavy, zbraně

Proti: slabá umělá inteligence nepřátel i spojenců, místy level design

+14
  • PC 70
Hry na id Tech 3 enginu obecně zestárly velmi dobře a platí to i pro Elite Force. Hned po spuštění mě přivítala slušná grafika a já jsem se začal těšit na parádní střílečku. Bohužel i v FPS platí, že vzhled není všechno.

První rozladění přišlo u filmečků, které zdaleka nejsou tak působivé jak by být mohly a nejspíš i měly. Naštěstí to kompenzuje zajímavý děj a pro někoho i zasazení do Star Trekovského univerza. Objevilo se několik známých postav namluvených původními herci a kampaň odstartovala originální znělkou seriálu. Zápletka je variací epizody Void a scenáristé do příběhu rozmístili spoustu odkazů na další díly. Jejich znalost pochopitelně není k hraní nutná. Elite Force sice obsahuje několik nesrovnalostí, které odborníka dráždí, ale vy si jich ani nevšimnete.

Po výběru postavy následovala první mise se zajímavou pointou. Už v ní se projevil velký neduh hry, totiž tupá AI. Zatímco u Borgů se dá očekávat že půjdou jako ovce na porážku, u ostatních protivníků bych ocenil taktiku, nebo alespoň chytrý skript. Ničeho podobného jsem se nedočkal. Nepřátelé nabíhali ve vlnách, vůbec se nekryli, neuskakovali, ani se nesnažili najít alternativní trasy. Mizivou životnost kompenzovali vysokým počtem a nepříjemnou teleportací. K jejich likvidaci je připravena pestrá paleta zbraní, kopírující známé a osvědčené klasiky. Každá zbraň má alternativní mód, takže variant je dostatek. Munice je k dispozici relativně hodně. Na suchu jsem téměř nikdy nebyl, ale střílet pánubohu do oken jsem také nemohl. Pro případ nouze je připraven základní fázer, který se sám dobíjí. Chvíli jsem ho zkoušel a zjistil, že představuje schůdnou alternativu. Bonusem je možnost vyzkoušet zbraně na holopalubě.

Jak už název napovídá, děj se točí okolo experimentálně vytvořeného Hazard týmu, což znamená, že do akce vyráží celá úzce spolupracující jednotka profesionálů. Tak vypadá teorie. V praxi jsem dostal k ruce tři jelita a všechno odedřel sám. Společníci byli v boji téměř nepoužitelní, motali se všude možně a s oblibou v linii palby. K jejich štěstí mohli zemřít jen při naskriptované události, jinak bych je asi všechny omylem postřílel. Jejich význam spočívá v hláškování a upozorňování na očividné věci. Občas některý z nich otevřel dveře, nebo něco vyčetl z počítače. Mapy jsou koridorové, připomínající spíše Quake I než Doom a cesta je tedy velice přímočará. Čas od času ji ovšem přehradilo silové pole, nebo zavřené dveře. Jelita jen stála a civěla a tak jsem musel problém vyřešit sám. Hádanky nevyžadovaly dlouhé přemýšlení, ale byly nápadité a šlo o zajímavé zpestření. Když už vývojáři zbabrali akční pasáže, mohli postavit zážitek na nich.

Kampaň obsahuje osm velkých misí, znichž se každá odehrává v unikátním prostředí. Monumentální architektura šesté mise mě uchvátila a zbylé byly alespoň krásné na pohled. Jedna z misí mě nutila do trochu neohrabaného stealthu a další kladla důraz na interakci s posádkou. Čas mezi nimi vyplnilo chození po lodi a konverzace s týmem. Většina dveří je uzavřených, výtah funguje jen když to příběh dovolí a hra neobsahuje žádné dialogové volby, ale i tak to zážitek vylepšilo. Atmosféra není kupodivu vůbec špatná. Díky výborným zvukům, obstojně vypadajícím stínům a cizozemskému designu vesmírných lodí je občas skoro strašidelná.

Elite Force nezapře inspiraci Half-Lifem. Snaha vtáhnout do děje pomocí naskriptovaných scén se ovšem ne tak úplně povedla. Oceňuji alespoň, že některé volby mají dopad na další události. Hra není špatná, bohužel množství nedokonalostí a především tupá a jednoduchá akce ji sráží do velmi mírného nadprůměru. Pro pravověrné trekkie může jít zajímavý zážitek, nekriticky nadšení nejspíš nebudou ani oni - svou zatím poslední star trekovskou knížku jsem si koupil tři dny zpátky.

Pro: grafika, zvuky a hudba, naskriptované události, zajímavý děj, pestrá paleta zbraní, nápadité hádanky

Proti: nudná akce, protivníci jsou zaměnitelní, nepoužitelní společníci, koridorové mapy

+12
  • PC 80
Star Trek šel vždy tak trochu mimo mě. V mládí jsem viděl jen čtvrtý díl filmové série a o něco později, koncem devadesátých let, zahlédl pár epizod Voyageru. Nicméně můj zájem se o toto universum rozšířil až po odehrání dema Elite Force II v létě 2003. Od té doby hltám jakoukoli 3D akční hru na motivy Star Treku, nejdříve mým počítačem proto proklouzl druhý díl, jelikož první nebylo kde sehnat, až v roce 2007 se s ním na mě usmálo štěstí. Tehdy ale zůstal nedohrán, ačkoli v poměrně pokročilé fázi rozehrání. Z důvodu neúmyslného smazání poslední save pozice, k čemuž určitě přispěla i má horlivost ze zkoušení jedné modifikace do hry. Já byl tenkrát na jaře 2008 pln rozčarování a nebylo jiného východiska, než hru odinstalovat. Nyní ji mám po letech již konečně dohránu a musím říct, že takhle má skvělá filmová akce, nepostrádající i prvky kooperace, vypadat.

Star Trek Voyager: Elite Force má všechno, čím jen kdysi first-person akce, ale i jakékoli Star Treky, oslňovaly. To znamená, že v základu se stále jedná o typickou střílečku z přelomu tisíciletí, zároveň těžící maximum z použité licence. A radost z hraní na mé straně tedy propukala vždy, když prokazovaly svůj um rozmanité mise, poutavý příběh, standardní herní situace, úkoly, možnost si pár úrovní projít stealth stylem a podobně. Oceňuji i svižnou akčnost, s používáním mnoha zbraní a zneškodňováním řady známých nepřátel. V menu dostupné volby obtížnosti patřičně naladí to správné tempo, aby byl pocit z pokoření celé SP kampaně dostatečný. Třebaže se kolikrát protivníci neustále spawnují a značně ztěžují, svým množstvím, mé snažení je adekvátně neutralizovat.

Atmosféra jednotlivých levelů dává znát, že Raven Software zvládli svou práci na jedničku. Zejména design prostředí a podmanivá hudba přispívají k jedinečnému zážitku, navozujícím pocit libovolné epizody TV seriálu. Počínaje misí v Borgské krychli, působivou znělkou jakoby vystřiženou ze stejnojmenného seriálu, pokračujíce výtečnou barevnou paletou - plné škály rozličných vzorů textur a konče procházením se po domovské lodi Voyager, s možností se podílet na řadě úkonech a rozhovorech s ostatními členy posádky. Když vzpomenu i některé situace z pár misí, např. odlákání hrstky Klingonů a jejich následné otrávení, nebo pohyb v prostoru se sníženou gravitací či odrážení útoku od dotěrných harvesterů na napadeném Voyageru, tím zřetelněji se bezchybné využití tohoto celosvětového fenoménu projeví.

V minulosti to už v jednom mém komentáři zaznělo, a já to znovu zopakuji, použitý engine z třetího Quakeho tu totiž nedává své stáří moc znát. A je proto samozřejmé, že ani tentokrát vizuální stránka hry netrpí odpudivým grafickým kabátkem poplatnému době vzniku. Byť v nižších nebo vyšších rozlišeních, jež jsou v základu k dispozici, ale ne širokoúhlých, je pochopitelně úroveň detailů o něco nižší. Navíc v tom případě není ve fullscreenu ideální poměr stran, naštěstí ale lze editovat konfigurační soubor a nastavit v něm aktuálně používané rozlišení pro širokoúhlé monitory, ať už 1680x1050 či jiné. Výslednou technickou kvalitou je následně dojem z hraní popohnán ještě o něco výše ke hvězdám, a to i po více než deseti letech, co spatřil tento vynikající počin, od uznávaného a zkušeného studia, světlo světa.

Hrána verze 1.10 z kolekce Xplosiv, počeštěná touto češtinou, za postavu Alexandry Munro na třetí obtížnost.

Pro: Výtečně zvládnutá FPS na motivy Star Treku, přes config podpora widescreen rozlišení. Pár modů, jmenovitě Nebula 2 a Colony 7.

Proti: Na hru z roku 2000 poměrně krátké, občas chaotické přestřelky, jen dva bossové.

+8
  • PC 80
Nikdy mě to moc netáhlo ke sci-fi, ale přesto existují filmová/seriálová univerza, která stojí za to. Star Trek je jedním z nich. Svět Star Treku má na svém kontě řadu PC her, leč většina z nich se řadí ke strategiím či simulátorům, což jsou žánry, od kterých dávám automaticky ruce pryč. Elite Force je však o něčem jiném. Jde o kvalitní FPS, která se snaží podchytit atmosféru Star Treku skrze pro mě bezesporu nejoblíbenější sérii – Voyager.

Elite Force skutečně působí, jako další epizoda seriálu o což se nestará jen důvěrně známé prostředí lodi a plejáda známých ras, ale i úvodní znělka a prakticky všichni hlavní hrdinové seriálu figurující zde jakožto taková vyšší úroveň postav. Tu nižší úroveň, která se však ve hře projeví častěji, obstarává Hazard Team, jehož součástí jste i vy. Samotný HT má dvě skupiny – Alfu, kde jsou nejvytíženější hrdinové hry a Betu, kde se dají nalézt okrajové postavy, jež mají nějaký větší prostor třeba jen v jediné misi. Výsledkem je pořádně nabitý ansábl postav a proto doporučuji neznalcům seriálu zhlédnout alespoň 1-2 díly, abyste se trochu seznámily s první skvadrou postav a dokázali se pak lépe orientovat. Pokud o to nestojíte, můžete si o hlavních postavách (všech tří skupin) dočíst přímo v herním menu, kde naleznete jejich stručnou biografii.

A v menu najdete i podstatně více věcí. Na úvodní obrazovku autoři umístili naši galaxii s popiskem důležitých teritorií různých ras. Při vypnutí hry zase natrefíte na schéma Voyageru. Tvůrci se zkrátka nesnažili jen o stylovost ale i nějak přiblížit prostředí neznalcům seriálu a myslím, že se jim to povedlo.

Po absolvování tréninku, který je takovým klasickým nácvikem pohybu, střelby a jedné bojové situace, přichází na řadu výběr obtížnosti. Pravděpodobně vůbec největší neduh Elite Force tkví v častém spawnu nepřátel. Nemluvím tu přímo o respawnu, nakonec tohle opravdu není další CoDovina, ale nepřátelé mají zkrátka tendenci se objevovat z ničeho nic a to kolikrát i za vámi. Pokud je vám takový styl boje nepříjemný (tak jako mě) doporučuji snad raději polevit v obtížnosti a zkusit si výzvu navýšit jinak, například vypnutím zaměřovacího křížku. Když už máte zvolenou obtížnost, přichází na řadu volba pohlaví! Ano, Elite Force je jednou z hrstky FPS za celou historii PC her, v níž lze zvolit pohlaví hrdiny. Přímo v terénu to nic neovlivní, možná tak pár hlášek mířených na hrdinu. Já sice možnost hry za ženu snad pokaždé využívám (ne, není to žádná feministická úchylka :) ale tentokrát jsem si hru střihnul za muže. Druhý díl EF totiž počítá pouze s mužským hrdinou, takže pro lepší kontinuitu je volba muže vhodnější.

Přímo v terénu se EF sice tváří jako čistokrevná akce, ale přestřelky jsou jen jednou složkou hry. EF sice samozřejmě nabízí rozličné akční mise v rozličném prostředí (celkem 6 poměrně dlouhých misí) ale mezi nimi se nacházejí povětšinou klidové úseky na Voyageru. Tyto vycpávkové mise občas vyžadují trochu té jednodušší akce, ale především je to prostředek k seznamování se s následující misí a poznávání postav. Kolikrát prostě přijdete do místnosti, kde se spustí skript a kolegové začnou vézt rozhovor. Rovněž se kolegové po lodi pohybují a mohou promlouvat i s vámi. Dodává to na živosti prostředí a dává tušit, že jste součást posádky, nikoli osamělý hrdina zachraňující vesmír.

S posádkou souvisí i fakt, že kolegové jsou nedílnou součástí odhadem sedmdesáti procent hry. Prakticky neustále máte po boku členy skupin Hazard týmu a výjimečně jde do terénu i někdo z hlavních hrdinů seriálu (pro fanoušky jistě prima záležitost). Bohužel spojenci jsou v boji spíše jen do počtu. Uvedu příklad – vy a skupina třech kámošů natrefíte na šestici nepřátel. Zatímco vy jich vyřídíte pět, vaši tři kolegové horko těžko zabijí jednoho. Bohužel tenhle nepoměr nevyřeší ani snížení obtížnosti, takže kolegové jsou skutečně pouze jakýmsi křovím. Zase jsem ale rád, že nějací kolegové vůbec jsou. Hezky to přidává na atmosféře, a když si začnete trochu více hrát, můžete třeba nechat kámoše bojovat a jen zpovzdálí sledovat jejich počínání. Jen dávejte pozor, aby nepadli (i to se může stát).

Design úrovní, nepřátelé i zbraně, to jsou tři kvalitní součásti každé mise. Úrovně jsou sice kolikrát podřízeny nápadům designérů než logice prostředí, ale u mimozemských lodí to prostě funguje dobře i tak. Zbraně jsou zdařilé a každá má alternativní mód střelby, což ve výsledku dělá osmnáct zbraní. Pěkný počet. No a nepřátelé mají dostatečně široký počet druhů, ač je třeba říci, že v rámci jedné mise se vám do cesty budou stavět třeba jen dva až tři druhy (někdy ani to ne), takže může nastat trochu nuda (hlavně v druhé misi).

Obrovské plus má u mě Elite Force za možnost ovlivnit průběh děje. Na to, že jsme v roce 2000 je myslím tato možnost výtečná. Například téměř celou jednu misi můžete podřídit stealth postupu a není to žádné laciné vyhýbání se nepřátelům. Figurují tu spínače na nalákání, alternativní cestičky, kamery a vrcholem je možnost přestrojení a infiltrace mezi nepřátele. Další perličkou je možnost určitými činy zachránit / zabít členy vaší posádky. Například pokud ve třetí misi dodržíte na počátku stealth postup, najdete svého kolegu zraněného, pokud se však prozradíte, bude mrtvý. Z hlediska samotné hry to nic moc neovlivní (maximálně si vyslechnete pár reakcí dalších kolegů) ale už jen ta možnost udělat věci lépe a zachránit NPC se počítá. Vrcholem pak dosahuje čtvrtá mise (u Borgů), kde je možné rychlým postupem opět zachránit člena posádky, čímž se navíc vyhnete boji s bossem (jím samotným po asimilaci).

Možná proto, že EF vychází z enginu Quake 3, inspiruje se jím i v otázce multiplayeru. Ten stejně jako Q3 Arena nabízí sadu rozličných map, spoustu botů, spoustu herních režimů a řádku power upů. Zatímco u Quake 3 je tato složka hry tou jedinou a hlavní, u EF je to jen polovina hry. Sice nejsem fanda Q3, ale i když jsem MP v Elite Force neužil, dokážu jej ocenit.

Jsme na konci a zbývá EF nějak shrnout. Myslím, že označení bohatá, propracovaná a pestrá střílečka to vystihne nejlépe, stejně jako velmi kvalitní počin na motivy seriálu, který nedělá předloze ostudu. Nemusíte být zrovna fanda Star Treku, abyste si EF užili. Ale pokud jím jste, užijete si hru dvojnásob.

Pro: Kvalitní zpracování světa Star Treku, posádka Voyageru, prostředí + zbraně, spojenci, klidné úseky na lodi, možnost částečně ovlivnit průběh děje, obecně pestrý obsah (včetně MP složky)

Proti: Spawn nepřátel, víceméně zbyteční spojenci (v rámci boje)

+8