Za mě je to tak na půl cesty k něčemu dobrému. Je to krátký, hrozně repetitivní, máte k dispozici jen 5 misí, stejné úkoly, malá interakce s prostředím, nejlepší výbavu si pořídíte už po druhé mis atd. atd.

Nejdelší kill se mi podařilo dát na 412 m a ani jsem nenašel lokaci, kde by šlo dát víc. AI je naprosto mizerný, příklad: jeden enemák spatří mrtvého kolegu, instantně o vás ví celý tábor a na 500 metrů vás všichni trefují s AKčkama. Chvíli počkáte a všichni se rozejdou jakoby nic.

Ve výsledku je to celkem zábavný, ale zároveň vás to bude i dost štvát. Mě osobně štve především ten nevyužitý potenciál. Tak uvidíme, třeba se vývojáři poučí a příště dostaneme do ruky pořádného snipera.

Za mě super demo. Sice je to záležitost na 30-45 minut, ale naprosto nadupané svižnou akcí a metalovou hudbou. Na to, že to prakticky zhotovil jeden člověk (i když kolem toho panuje dost kontroverzních témat), tak smekám a prakticky nemám moc co vytknout. Hra kombinuje prvky z Tomb Raidera, Dark Souls a střílečky a ačkoliv to může znít bláznivě, tak to funguje skvěle. Těžko říct, jestli vyjdou i další epizody, ale i tak mohu tuhle krátkou záležitost všem doporučit.

Úvodem je nutno říct, že za Feudal Alloy stojí dva čeští vývojáři ze Znojma, konkrétně Lukáš Navrátil a Eva Balíková a tahle hříčka je jejich první projekt, který je rovnou cross-platformový. A můžu říct, že není vůbec špatný!

Na první pohled mě hra uchvátila grafikou a celkovou stylizací, která je sice hodně zjednodušená, ale malebná a velice přehledná. Hra vás do sebe rychle vtáhne, je svižná, zprvu nenáročná a RPG prvky spolu s arkádovým prostředím a řešením puzzlů působí velice dobře. Takže kde je chyba?

Menší problémy nastávají již po pár hodinách hraní. Skákání na některé platformy je dost obtížné, bossové jsou velice jednoduší a prostředí nepůsobí moc přehledně. Osobně se mi stalo, že jsem několikrát bloudil, než jsem našel správné dveře do dalšího postupu. Další věc je, že sice máte k dispozici lektvary na uzdravení, ale jejich konzumace trvá příliš dlouho a nepřátelé vás mezitím umlátí. Hře lze vytknout i velmi laxní přístup k příběhu.

Každopádně nenechal bych se odradit, sice je hra místy velmi skličující a jedinci slabších nervů mohou sahat ke kombinaci kláves Alt+F4, ale rozhodně mohu hru doporučit, je to hodně dobrých 75%.

P.S.: Opravdu doporučuji hrát s ovladačem, na klávesnici je to skákání o dost horší :)

Hitmana (2016) jsem si zahrál v létě 2018 a upřímně mě bavil, ale zároveň jsem byl docela frustrován laxností imerze a hloupostí AI. Prakticky jsem se vždy snažil hrát hru na způsob stealthu, nicméně někdy v polovině mise přišla zrada ať už ze strany kamery, špatně schovaného těla či nahodilém objevení nepřítelem. Jelikož vás hra ke stealthu vlastně nikterak nenutí ani příliš nenabádá, tak se situace vždy, ehm, "omylem" zvrtla v akční přestřelku a zůstávaly za mnou haldy mrtvol.

Nicméně jsem si zkusil teď nově upravenou verzi hry s přídavky z Hitmana 2 a musím říct, že mě hra chytla o to víc. Buď jsem si již zvykl na herní mechaniky, a nebo jsou převzaté vylepšení opravdu tolik znát. Jedná se např. o kufřík, který si můžete vzít s sebou, propašovat v něm zbraně, omráčit nepřítele či ho s ním odlákat; dále jsou vylepšené zvuky zbraní; jsou přidané i nové zbraně; je vylepšen systém objevování; jsou přidaní nové obleky; zvýšený důraz na challange; nově je zde i příprava jídel a zabití protivníka jejich otrávením; máte také tzv. obraz v obraze, kde vidíte situaci nepřátel pokud vás spatří či je primární objekt eliminován; je vylepšen systém zachycování a ničení kamer a v neposlední řadě se můžete nově schovat např. v davu lidí.

Vylepšení z Hitmana 2 nejsou nijak drastická a zásadně nemění hru, nicméně velice pozitivně zpestří herní zážitek. Posílám tak pomyslnou pochvalu do studia IO Interactive a doporučuji si hru s tímto mírným vylepšením zahrát.

Moje zkušenosti s Passpartout jsou velice pozitivní. Streamoval jsem tuhle malou hříčku pro několik diváků a s pomocí tabletu (s myší bych se asi zbláznil) jsem se snažil kreslit obrázky, které mi diváci posílali. Často mi posílali své fotky, fotky jejich kamarádů, jejich mazlíčků atp. a nejzábavnější na tom všem bylo sledovat to, jak mi to vůbec nejde :))

Ve hře je totiž hodně limitovaný počet barev i nástrojů. O to větší výzvou poté je, když se snažíte namalovat něco realisticky. Většinou to totiž dopadne jako nepovedená karikatura. Ale o to v této hře (alespoň pro mě) šlo - pobavit se a neřešit moc výslednou kresbu. Kupodivu se malůvky prodávaly dobře a během pár hodin bylo dohráno.

Pokud by to hrál někdo solo a ještě s myší, tak chápu, že herní zážitek značně upadá. Passpartout nemá příliš prvků čím oslovit na delší dobu. Mění se zde akorát prostředí, nakupující a občas přibude nějaký nástroj navíc. Pokud to ovšem pojmete např. jako coop hru s vaší drahou polovičkou, tak se u toho můžete značně pobavit.

Máte třeba oblíbený film, na který se jednou za čas podíváte, i když znáte snad veškeré scény nazpaměť? Přesně takový pro mě je Half-Life 2.

Již první díl jsem hrál jako malý s bratrem... No, spíše jsem jen přepínal zbraně a ukládal pozice, protože jsem se bál u těch monster a nedokázal to hrát sám :)) Každopádně na dvojku jsem se hrozně těšil a ihned po vydání jsem přišel s prosíkem k rodičům, jestli mi nekoupí k Vánocům Collectors edici. Tu hru jsem si ihned zamiloval, bral do ruky každičký předmět a házel si s ním a hltal každičký detail, přestože jsem příběhu sotva rozuměl. Po prvním dohrání jsem měl takové zážitky, že jsem se do hry musel vrhnout znovu. Dodnes je to má nejoblíbenější hra, kterou jednou za čas projdu a většinou pokaždé trochu jinak. Zkusil jsem již různé úrovně obtížnosti, nejznámější modifikace, dohrát hru pouze s pistolí, bez páčidla, dokonce i bez zabíjení a mým hodně oblíbeným postupem je i speedrun.

Co se herních mechanismů týče, ta hra byla na svou dobu revoluční. Už to navození atmosféry v úvodním dialogu s G-maneme a následného vystoupení z vlaku, kdy okamžitě pochopíte situaci města a jejich občanů, to člověka prostě vtáhne ihned do děje. Herní level design Vám klade po celou dobu do cesty logické překážky, určuje cestu pomocí barevných prvků či symbolů na zdech, učí vás herní principy a fyziku hry, kdy např. ihned ze začátku musíte sebrat plechovku a hodit ji do koše, nebo v pozdější části hry vidíte zombíka rozseknutého vejpůl kotoučem a ihned pochopíte, jak se máte s dalšími vypořádat. Dále veškeré dialogy, jednotlivé postavy a jejich charaktery, spád, dějové zvraty i samotná optimalizace hry ... Tady se prostě sešlo všechno správně a odůvodněně patří Half-Life 2 mezi nejlepší hry, které kdy vyšly.

Hodnocení kampaně:

Kampaň, aneb "war stories", obsahuje celkem šest části z čehož dvě jsou prolog ("hratelný") a epilog (mluvený). Každá ze čtyř hlavních části obsahuje jednu až tři mise, přičemž každá část má hrací délku zhruba 30-60 minut. Celou kampaň lze dohrát v průměru za 4 hodiny. Což je nejspíš i dobře.

V první části se podíváme do Afriky, kde se coby vězeň a neschopný voják vydáme zničit nepřátelské zásoby a de facto se z nás na konci stane hrdina. Druhá část se odehrává v zasněženém Norsku, kde v roli ženského charakteru sami zničíme nepřátelské zásoby a dokážeme tak, že i ženy jsou silné a soběstačné. Ve třetí krásné Francouzské části se pak v roli senegalského vojáka vydáme dobít nepřátelské území a zároveň pýchu francouzských údajně rasistických spolubojovníků. A v poslední, čtvrté části, si zahrajeme v německé uniformě na city, protože ne všichni nacisté byli zlí.

A teď vážně. Hra jako taková není ani tak špatná z hlediska gameplaye. Grafika je naprosto skvělá a hudba i zvukové efekty vynikající. Bugů je tam hodně, ať už chybějící textury, levitující modely, low fps cut scény a poněkud šílená fyzika. Lidi i auta lítají vzduchem sem a tam, vše vám exploduje před obličejem a neshoří Vám ani obočí a nejlepší je fyzika lyžování, kdy lyžujete nahoru, dolu, po sněhu, po horách i stromech a můžete lyžovat i v budovách, po schodech na horu či po střechách .... ale není zde nic, kvůli čemu by to nešlo dohrát.

Globální problém je ale historické pojetí této hry. EA nám naslibovali doslova historicky věrnou hru. Údajně strávili x hodin studováním historie, dobových záznamů, rozhovorů s válečnými hrdiny apod. A jak to dopadlo? Historie se ze hry naprosto vytratila a je to prakticky velká propaganda marxismu, feminismu a rasismu. Ty válečné příběhy, co EA podává jako dobové se nikdy nestaly, resp. ne, tak jak je oni vyobrazují. A nekončí to jen u samotného příběhu, ve hře se vyskytují desítky kombinací zbraní a dopravních prostředků, které prostě neexistovaly ...

To, že si vývojáři přikrášlují informace, je celkem běžná praxe a vůbec mi to nevadí. Ale lhát lidem o historii ... to je prostě škoda a dít by se to opravdu nemělo. Osobně mi tam chyběly i dobové záznamy, fotografie apod.

Kvůli kampani si hru určitě nemá smysl kupovat a nejspíš ji nemá ani moc smysl hrát. Hra je o multiplayeru a ten je poměrně zábavný.

DUSK je skvělá retro krvavá akce, připomínající první díly Quake. Hra je svižná, běží na vysokých frekvencích, je zde téměř nepřetržitá řež nepřátel... Ovšem je tu drobný zádrhel. Hra obsahuje tři kapitoly odehrávající se v různých prostředích a problém je, že jakmile dohrajete první kapitolu, tak ty další jsou herně naprosto stejné. Během pár minut máte všechny zbraně, zabíjíte stejné nepřátele a vyskytuje se zde spousta míst, která jsou díky grafice stejnolitá a nevíte posléze, kam vlastně jít.

Spoustu lidí tak kampaň přestane nejspíše bavit po první kapitole, ale je zde možnost plnit jednotlivé mise v různých challange modech (např. stylem speedrunu). Hra také obsahuje multiplayer a i ten dokáže zabavit na delší dobu.

Hru mohu doporučit, ale kampaň může být pro někoho velice repetetivní.

Osobně mě už od prvního dílu Lucius zaujal gameplayově a i po horším druhém dílu jsem se přesto těšil na třetí. Ale kdybych věděl, co mě čeká, tak na celou sérii radši rychle zapomenu.

Hra navazuje na události druhého dílu. Hru lze hrát a lze jí i také dohrát. To je ale asi tak vše, na co se může fanoušek této série těšit, protože ihned po spuštění následuje eskapáda bugů, glitchů, herních, příběhových i designových nesmyslů a celé nadšení jde od desíti k pěti.

Začnu s negativy, ať to máme rychle za sebou. Nacházíte se v "open wordu" (malá vesnička), ale level design je zde zanedbaný. A to hodně. Silnice připomínají spíše horskou dráhu; domy, skály, stromy, chodníky, ploty atd. levitují ve vzduchu, vše je prakticky holá generika skládající se z pár modelů a textur opakujících se pořád dokola; objekty před vámi mizí nebo problikávají; spousta míst slouží jen jako výplň - poměrně zajímavé prostředí, ale nic se tam neodehrává; modely postav a jejich animace i dialogy jsou příšerný, a to ve smyslu, že postavy jsou zdeformované, dialogy naprosto tupé, kolikrát je zde video sekvence, kde sice postavy hýbou rty, ale dialog prostě chybí apod.; spousta míst je tak tmavých, že i na nejvyšší světlost se nelze v temných prostorách orientovat; vraždící sekvence jsou absolutně bez nápadu; máte téměř nulový vliv na okolí či interakci s okolím; herní principy a mechaniky připomínají Harryho Pottera z roku 2001; pohyb vaší postavy působí jako byste měli obrovskou setrvačnost a příběh je prostě absurdní ...

No. A pozitiva? Hmm. Jak jsem říkal, dá se to hrát, cca za 5-6 hodin i dohrát, je to pořád Lucius ... je to open world ... je to jednoduchý ... a zabijete (bohužel jen) pár lidí. Víc bych na tom opravdu asi nenašel. A hrozně mě to mrzí.

Ta hra má paradoxně obrovský potenciál, kdyby z toho udělali něco podobného jako Hitman, resp. záporák, který hledá možnosti, jak "náhodně" zabít své oběti a to vše např. v Unreal enginu se soudobou grafikou a odladěnou hratelností, tak je to skvělá hra. Takhle je to bída od začátku do konce, kdy si jen říkáte, že tohleto a tamhleto mohlo být lepší.

Doporučil bych hru? Ve výsledku mě baví ta myšlenka, která za hrou stojí. Ale samotnou hru osobně nedoporučuji

Kratos je opět na scéně. Odešel z Řecka, kde pro něj již nic nezbylo a přišel do zimy ovládajícího severu, kde se pokusil najít mír a klid v duši. My jej nalézáme po několika letech, kdy vychovává útlého synka Atrea, jenž mají spolu vzít popel zesnulé matky na nejvyšší horu a uctít tak její památku. Zde pokračuje po osmi letech příběh hry God of War.

Miluji severskou mytologii, hraní si na bohy, zběsilé akce a srdceryvné příběhy a omlouvám se, že budu zbytečně subjektivní … ale za mě je to nejlepší hra roku 2018. Nebudu to dále nikterak natahovat, všichni, jenž psali komentáře přede mnou, rozebrali hru do posledního coulu. Shrnu tedy pouze své pocity.

Jak mi přibývají vrásky na čele, tak jsem ke hrám čím dál více skeptičtější a kritičtější, nicméně God of War jsem hltal každý den a každý den jsem se nemohl dočkat, až si ho zas pustím. Je to epická výprava od začátku až do konce, to, co předvedli vývojáři a na poslední chvíli během pár měsíců dokázali hru předělat z průměrné akce na toto šílené monstrum, je prostě obdivuhodný.

Příběh od začátku graduje, má skvělé zvraty, jak Kratos tak Atreus mají skvěle napsané scénáře i texty, dabing Kratose je díky Christopheru Judgovi excelentní, Atreus coby Sunny Suljic má zase skvělé příběhové momenty a dobře napsané AI, která s vámi výborně kooperuje a působí opravdu jako váš syn, nikoliv jako ve většině podobných her jako pet. Dále grafické ztvárnění, soundtrack, zvuky ... všechno na výbornou. Ve hře navíc nejsou cut scény, od menu až po závěrečné titulky je vše v rámci pohybu jedné kamery zasazené a renderováné přímo ve hře.

Ke hře nemám prostě moc co vytknout, bavily mě veškeré její aspekty. Snad jen některé animace a různorodost nepřátel je menší, ale to je prakticky detail, na to časem člověk zapomene a bude si pamatovat pouze tu epickou výpravu a hlášku „BOY“.

SUPER HOT, SUPER HOT, SUPER HOT!

Tohle mi znělo v uchu ještě dlouho po dohrání a stejně tak mi to zní pokaždé, když hru někde vidím.

Za mě neskutečná akce s divokou atmosférou a jedinečnými herními mechanikami. Již v beta verzi byla hra velice zábavná a mechanika, že čas plyne pouze, pokud vy se pohybujete, mě už tehdy zabavila na pár hodin. Klobouk dolu, co těch pár lidí dokázalo. Během několika měsíců do hry přibyl - ač kratší, tak vydařený příběh v několika misích a postupem času přibývaly i různé challange a herní módy. Verze ve VR je též podařená.

Teď trošku zpátky na zem. SUPER HOT je přesně ten typ hry, který má poměrně velké ambice, ale ta hrstka vývojářů je nedokázala vytěžit na maximum. Což není ani tak výtka, jako spíše opodstatnění. Je to hold low budget a musí se k němu takto přistupovat.

Každopádně jestli vás baví akce typu Hotline Miami, Clustertruck, apod., tak tohle vás zabaví nejspíš taky :)

Hru A Way Out jsem měl s kamarádem vyhlídnutou již delší dobu, naprosto nás totiž uchvátila možnost kooperace a tématika útěku z vězení. Tak moc jsme se na hru těšili, že jsme ji zvládli dohrát za jediné sobotní odpoledne. Mohu s klidem za nás za oba říct, že se jedná o velice vydařenou akční adventůru s velkým, až filmovým příběhem.

Na začátku máte možnost si zvolit mezi dvěmi postavami, přičemž každá má své charakteristické rysy a rozdílné chování i dialogy. Co je ovšem zásadní, obě postavy se ve hře neznají a musíte si k sobě najít cestu a důvěru. Nutno podotknout, že hru lze hrát pouze v kooperaci a přesto, že podporuje jak gaučový multiplayer tak i online, tak je hra ve split screenu téměř po celou dobu. Ale ničemu to v zásadě nevadí.

Po úvodní sekvenci hra vtáhne velice rychle do děje sotva se ve hře rozkoukáte. A že je zde na co se dívat. Hra má velice působivé grafické ztvárnění a obsahuje desítky postav a předmětů, s nimiž lze interagovat. Příběh je poměrně různorodý, skýtá řadu rozhodnutí, pro které se musíte s parťákem dohodnout a často se i při pohybu v prostředí rozdělíte. Celková atmosféra je velice akční, ale zároveň je zde i dostatek klidnějších a vtipnějších pasáží, které prohlubují charaktery obou postav. Příběhově však hra grandiózně vyvrcholí až ve finále, které připomíná filmy od Martina Scorsese plné zvratů.

Celkově je hra velmi podařená, zanechala ve mně i v kamarádovi velké dojmy, které podtrhuje podařený soundtrack. Navíc je zde taková zvláštnost, že stačí, když hru koupí pouze jeden z dvojice a pošle druhému pozvánku, díky které si může hru zdarma zahrát. Hře bych přesto vytkl pár věcí. Je poměrně lehká a v některých akčních pasážích připomíná neohroženého Ramba, na kterého se valí hordy nepřátel. Ve hře je několik rádoby klíčových rozhodnutí, ale prakticky nemají žádnou váhu. Je to asi jako kdybyste se rozhodovali, jestli do domu vlézt dveřmi nebo oknem. Posléze neplní ani funkci si hru zahrát znovu.

Vyplatí se tak investovat pár stovek do této hry v podobě víkendového dobrodružství s vašim parťákem? Za mě určitě ano, vřele doporučuji.

Na jaře jsem byl z nové Lary podle trailerů dost skeptický, to prostředí a hraní si na predátora mi k ní vůbec nesedělo. Nicméně jsem měl možnost si hru přednostně zahrát na Gamescomu, kde mě zhruba 30 minutový gameplay celkem bavil. Nyní mám ale stejné pochybné pocity jako zprvu. Hra mě celkem baví, ale hrozně mě štve, že si s řadou věcí vývojáři nedali vůbec záležet...

Celkově nemůžu říct ani slovo na lepší grafické ztvárnění a hra má i své dobré momenty a zlepšení. S porovnáním s předchozími tituly je tu ale dost kroků k horšímu.

K tomu lepšímu patří určitě grafika, zalidněné lokace, NPC jenž poskytují questy, více pohybu ve vodě, širší možnost skillování postavy, lepší pohyb v prostředí (např. nově zavěšování se na lano a zhoupnutí se), nakupování equipu a určitě jsem ještě mnohé vynechal.

Nicméně po celou hru pak doprovázejí mechaniky, které spíše herní zážitek otravují. Hloupost AI je poměrně samozřejmá, ale obecně je nepřátel méně a jsou často sami či po dvojicích, otočeni zády, stojí u hořlavého sudu apod., takže zabít je je dost primitivní a stačí opravdu jen luk a pár šípů. Využitelnost prostředí je minimální, hrátky na predátora a zavěšení nepřítele na laně je též minimální (mimochodem, nevidí Vás na metr ani nepřítel s termovizí).

Celé prostředí se odehrává v jedné lokalitě (Peru), což neberu jako výtku, ale ani jako plus, protože vše vypadá dost unitárně. Kdo hrál Laru z roku 2013, může namítat, že tam byl také pouze jeden ostrov, nicméně i tam se na můj vkus měnila dynamika a tématika prostředí daleko víc.

Level design hry vypadá zhruba takto: velký plácek s NPC - řada koridorů s hrstkou nepřátel a spousty naturálií pro grindování - jedna otevřená lokace s výhledem - dlouhý koridor s překážkami - navrácení se zpět do plácku s NPC. Kdo si pamatuje předchozí dvě hry, kde byla řada nepřátel, vy jste si jezdili na laně sem a tam a koukali scenérie kopců, staveb a na moře ... to se zde bohužel až na výjimky nekoná. Předpokládám, že to je kvůli výkonu, protože mezi levely je častokrát i řada zdržovacích překážek pro načtení dalšího levelu (bláto, škvíra ve zdi, přelezení stromu, další bláto).

Další bizarností je již zmíněný nucený grinding (to věčné sbírání klacků). V praxi to vypadá tak, že hráč vidí u obchodníka kus drahého oblečení s popiskem ve smyslu "hunting clothes". Za velký obnos si ho koupí, doběhne k ohni a zjistí, že je to jen recept, na který musí nashromáždit tunu vzácného materiálu. Nashromáždí, vyrobí a zas zjistí, že je to šílený kus hadru, který nedává prakticky žádné bonusové statistiky. Ve hře totiž nelze dopředu zjistit, co jak dobré, co to má za bonusy ani jak to vypadá... a že na vzhledu nezáleží? Myslím, že většina hráčů raději ocení oblečení militaristické, trekingové či roztrhané tílko než něco, co vypadá jak z Far Cry Primal.

Další paradox je, že hra používá již mrtvý systém z Far Cry, od kterého Ubisoft po x letech naštěstí upustil - hráč musí ulovit např. čtyři jaguáry, aby si vylepšil zásobník na automatické pušce. Gratuluji. Také vylepšit zbraň na max nic neznamená, protože hra poskytne novou zbraň, kterou musí hráč znovu vymaxovat. Nebo si koupí drahou zbraň a zjistí, že i na max je horší než základní. Cepín a nůž manuálně vylepšit nelze. Upgrady mají minimální kosmetický vzhled, takže po celou dobu hraní má hráč rezavý nůž a dřevěný luk.

Těch paradoxů, nelogických nesmyslů a chytání se za hlavu je tam tolik, že bych mohl pokračovat ještě na pár stránek. Ale o tom tohle není. Co chci říct je to, že nová Lara, i když třeba není tak dobrá ani akční, jako předchozí díly, tak overall je to pořád dobrá hra a stojí za to si ji zahrát. Mlátit vývojáře po hlavě s tím, že mu tam něco chybí, může každý individuálně :))

Jedná se o puzzle plošinovku, která je velice jednoduchá na ovládání a na herní principy. Má úchvatnou grafiku, skvělý hudební doprovod a velice zajímavé herní mechaniky. Ovšem, musíte být trošku masochista.

Hra ze začátku působí velice vlídně a mile. Nic moc se po Vás nechce, jen skáčete od startu do cíle, vizualizace je pestrá s příjemnou hudbou, fyzika želatiny je dobře zpracovaná a hra Vás postupně učí, jak se vypořádat s dalším průchodem. Nicméně postupně začne přibývat puzzlů, které začnou být razantně obtížnější a průchod Vám tak zabere i několik pokusů. Navíc herní prostředí se mění do temnějších barev a hra začne působit až psychadelicky. Ale více raději neprozradím.

Zajímavostí je, že se lze mezi jednotlivými pasážemi vracet a také, že lze narazit na jedné obrazovce na dva různé konce. To zprvu působí poněkud podivně, ale má to svůj důvod v pozdější části hry. Hra působí velice na audiovizuální vjem hráče, především pak v pozdější části hry.

Hru mohu doporučit lidem, kteří hledají skákací puzzle hru se zajímavou herní mechanikou. Avšak pro někoho může být na škodu, že je hra zhruba od poloviny výrazně obtížnější. Některé části se musí pečlivě natrénovat, než je hráč zdolá. Na druhou stranu to může někdo brát jako výzvu. Herní čas, v závislosti na zvládnutí jednotlivých puzzlů, činí zhruba 2-4 hodiny.

O této hře jsem doposud ani neslyšel a předchozí díl jsem také nehrál. Hru jsem dostal, neměl k ní žádný vztah a kvůli tomu je asi dost ovlivněno i mé hodnocení...

Celkově je to vlastně docela dobrá akční hra. Je zde poměrně dost inovativních prvků, interakce s prostředím, poměrně hluboký příběh s řadou postav, hra dokonce nechá hráče i trochu přemýšlet a nechá ho lehce rozhodovat o příběhu, je zde řada různorodých lokací, zdánlivě široký zbraňový arzenál, hordy nepřátel, možnost vylepšování postavy atd. atd. atd. až je toho na mě nějak moc.

Takhle. Hra nabízí více variant jak hrou postupovat. Já jsem si vybral styl Dooma - což ano, trochu to zabijí koncept té hry, resp. využívání dovedností a prostředí, ale ty věci okolo mě prostě nechytly. Nepřátel je až příliš; já jsem si připadal téměř nepřemožitelný; zbraní je sice více ale prakticky jsou to ty stejné akorát reskinované; jestli se nepletu, můžete mít u sebe pouze dva typy zbraní a nepřátelé Vám je neustále odkopávají z ruky; neustále Vás hra nutí zastavovat se a řešit jak něco otevřít nebo kam jít; kolikrát jsem se dostal do situace, kde trigger zóna nespustila skriptovou sekvenci; každou chvíli jsem měl rozmazaný obraz nebo mi svítilo něco do očí .. na můj vkus prostě moc zbytečných věcí, které zdržují gameplay. Nicméně chápu - kdo si zvolí jiný herní postup, tak s tím problém třeba nemá.

Na druhou stranu jako plus beru zmíněný příběh, hra je poměrně příběhově temná a zároveň obsahuje řadu vtipných hlášek nebo momentů. Navíc je velmi svižná, i načítání lokací je téměř instantní.

Docela bych to přirovnal např. ke hře Shadow Warrior nebo filmu Deadpool. Jste vlastně záporák, který věří, že činí dobro.

Tenhle kousek jsem dostal cca před 10 lety jako dárek a již tenkrát mi to přišlo jako zdlouhavá nudná hra. To dokazuje fakt, že 90% záporných hodnocení se právě zaměřuje na ten pomalý postup ve hře. V rámci výzvy jsem se rozhodl tento kousek oprášit a konečně dohrát!

Nainstaluji. Pustím hru. Po první minutě hledám v nastavení hry čím se zatraceně sprintuje. Zjištění - v této hře není sprint. Ale víte co? Protože speedruneři jsou hlavičky šikovné, tak lze stáhnout mód, resp. config, který do hry sprint přidává. A panečku, to je hra!

Když vezmeme v potaz, že tohle je první (a poslední) hra od tohoto Ukrajinského studia, když přimhouříme oči, že v té době vycházely tituly jako CoD3, GoW, Just Cause aj. a když si odmyslíme ty příšerné dialogy a stále dokola se opakující assety - tak s módem pro spirnt je to ve skutečnosti docela i dobrá hra! Na omezení assetů má poměrně dobrý level design, slušnou hudbu v akčnějších částech hry, dobré zvuky a poměrně i slušný příběh.

Ještě jednou podotýkám, bez sprintování je to osina a upřímně, nechtělo by se mi to moc hrát. Nevím, jestli na to ukrajinští vývojáři onehdá zapomněli, nebo jestli schválně spirnt ze hry odebrali, aby to podporovalo atmosféru, každopádně je tam potřeba. Má to s ním tu správnou atmosféru a hra je pak svižná a dobře hratelná. Se sprintem mi to připomíná např. Painkiller, Return to Castle Wolfenstein, Kingpin a možná trochu i Quake nebo Doom (se sprintem). Na tu dobu dobrá retro jednohubka.

Mimochodem, na win10 funguje dobře, jen je případně potřeba nastavit zpětnou kompatibilitu na winXP a v jedné misi v metru může hra crashovat na špatně alokovanou paměť.

Surrealistický bizarní audiovizuální dětský mišmaš. Jo, tolik přídavných jmen by asi stačilo pro tuhle neobvyklou puzzle hru.

V kostce - je to bláznivá a zábavná hra prošpikovaná řadou miniher odkazujících se na staré arkádové blockbustry. Audiovizuál jde ruku v ruce absurditě a tvůrci zůstávají věrní svému stylu. Je to skutečně jednoduché a zaměřené na mladší publikum? Nejspíš ano, ideálně to dejte zahrát své malé ratolesti, ale pobaví Vás to oba. Příběh, pokud to tak lze vůbec nazvat, je místy frustrující ale ve výsledku milý.

Doporučuji lidem, kteří hledají jednoduchou bezmyšlenkovitou klikačku pro oddech a které potěší milý dětský humor ... jo a dětem. Za mě osobně je to místy příliš zdlouhavé.

Arkádové hříčky, které jsem poznal - Space invaders, Flappy bird, Pac Man, Tetris, Angry birds, Whac a mole, Godzilla, Kung-fu master, Wolf and eggs :)

Ten pocit, když vidíte hru z roku 2013 co má na steamu pořád hodnocení přes 90% a tady na DBH pouze kolem 50%. Tak si říkáte "co to sakra...". Každopádně je free, má pár MB, tak si jí nainstalujete a pustíte ... a pár minut poletujete jako moucha.

Ve zkratce, je to audiovizuální jednohubka a víc v tom nehledejte. Nemá to žádný gameplay, příběh a dohrajete to během pár minut. Jak psali vývojáři, je to vedlejší projekt k další jejich hře Among the Sleep a toť vše. Kdo čeká víc, zklame ho to, kdo si chce na chvíli odpočinout od všedního světa, možná ho to nakonec i potěší a uvidí v tom něco víc :)

Poměrně slušná hra s herní dobou kolem 1,5 hodiny, která se podobá filmové stejnojmenné adaptaci.

Klady:
Některé lekačky jsou dobře provedené a level design vás docela dobře nutí se podívat nebo jít tam, kam by jste měli. Hra obsahuje skvělý soundtrack (takové to 3D klepání na dveře) a běží na enginu Unity, takže vypadá dobře a jede svižně. Navíc podporuje VR a HTC, ve kterém je to teprve zážitek.

Zápory:
Slabší příběh, který není zprvu nijak vysvětlen, až v průběhu hry skrze odkazy a knížky, které ne každý rád čte. Některé lekačky jsou sice fajn, ale jiné postrádají na razanci (zvukový efekt, špatný model apod.). Oblast, ve které se hra odehrává, je docela absurdní. Trailer a screeny na steamu docela klamou, ta hra takhle nevypadá ani na ultra. Herní doba 1/2h za cenu momentálně 20€ (ve slevě 10€) je docela přehnanost. Paradoxně jsou tu i vtipné momenty (např. primárně můžete držet v každé ruce jeden aktivní předmět, ale pořád můžete nějak uchopit ještě třetí, nebo si můžete zahrát basket či kulečník).

Závěr:
Osobně oceňuji, že to není bezduchá lekačka, ve které jen utíkáte, schováváte se a nemáte možnost se nijak bránit. Vypadá i zní dobře a dokonce je tam i znát nějaký postup, i když není zrovna ideální. Bohužel to postrádá něco víc, na čem autoři mohli jednoduše zapracovat. Já hru mohu doporučit, ještě s brýlemi je to docela zážitek, ale rozhodně nedoporučuji za plnou cenu bez slevy.

Pokud někoho baví hororové hry a nevadí mu uzavřené prostory, minimum zrakového vjemu a hledání určitý předmětů po rozlehlém domě, tak ho to bude bavit. Také to chce se vcítit role slečny beze zraku. Ostatním hru nedoporučuji, bude to připadat velice dlouhé a nezáživné.

Hrací doba cca 2-3 hodiny.

Na této hře je zajímavý příběh, který je ale na můj vkus až moc "ulítlý". Vše je normální (Země, lidstvo, fyzikální zákony atd atd.) a během 20 minut změna, ocitnete se úplně někde jinde s mimozemskou technologií apod. Druhý povedený aspekt hry je grafika, na tehdejší je to prostě líbivé.

Nicméně po 20 minutách jsem si musel dát pauzu. Celý gameplay se dá shrnout do sekvence: "5 minut monolog, 3 minutové video, pár kliknutí, 5 minut dialog" a znovu dokola". Dialogy se nedají urychlit stejně jako videosekvence. Je to prostě moc zdlouhavé a prakticky se tam nic neděje.

Šel jsem do této hry po nadšení z Full Throttle, ale nedokázal jsem se nijak vcítit do role herních postav, děj i prostředí mi občas přišly absurdní a hra zdlouhavá. Kolikrát jsem u této hry zmáčkl mezerník ve snaze přeskočit dialog, který ale paradoxně pauzne hru. Možná, kdybych to hrál v době vydání, tak to může být dobrá nostalgická vzpomínka. V dnešní době už ne...

Grafické zpracování hry je úchvatné, procházení se po rozkvetlých sluncem zalitých loukách nebo v hlubokých lesích za zpěvů ptáků je tak relaxační, že se občas jen kocháte krajinou. Nicméně je to opravdu hra o trpělivosti. Musíte investovat desítky hodin, aby jste něco ulovili a poté si koupili lepší výbavu, se kterou máte možnost lovit těžší kořist. Když se potřebujete někam dostat, tak strávíte několik minut reálného času jen přesunem a tato časová investice může leckoho odradit.

Při instalaci Cradle jsem v podstatě neočekával nic (někdy je to tak lepší), viděl jsem pár úchvatných screenů a šel s chutí pustit hru. Nastavit samozřejmě na fullHD, klik klik ano další New Game, prošel si pofidérním tutoriálem a .......... loading. Fajn, tak tím by to začalo.

Po loadingu šlo samozřejmě fullHD do kopru, protože hra není optimalizovaná, po přenastavení další loading .... Dobrá tedy. Stojím v pěkném stanu plného různého harampádí a zároveň hi-tech technologie. Vyjdu ven se podívat, co že mi to tak žere výkon a, eh, nic. V podstatě hra je sice "open world", ale jelikož se ocitáte v pustině, kde jsou jen dvě budovy, tak beztak není důvod jít jinam a samotná hra vás nutí mezi nimi pendlovat dokola. A to doslova.

V průběhu hry dostáváte sérii úkolů typu "vezmi toto a dones to sem", která tak po 2-3. opakování už omrzí. Příběh není špatný, ale dialogy dlouhé a postavy k tomu často nemají sami co říct (jejich odpověď "...." je tu poměrně často). Po nějaké době jsem si pokusil hru oživit hraním si na "speedrun", tedy hrát to v co nejkratším čase, ale brzy jsem zjistil, že je potřeba jít po přesně daných místech a čekat určitou dobu, dokud se nespustí nějaká další sekvence hry.

Abych to nehatil zas tak moc, vizuálně je to opravdu hezky zpracované, ale je tam řada nesmyslů a především mi vadí fakt, že na to, jak si vyhráli s prostředím a detaily v jednom malém stanu, tak jsem celkově očekával větší interakci než "vezmi 3 věci a dej je sem".

A abych nezapomněl, jsou tam takové "minihry" na zpestření. Zajímavý nápad, ale nehodí se to do této hry.

Zajímavá adaptace na film Kongo, u které se člověk na chvíli zabaví. Na hře je zajímavý prvek kooperace, přežití (survival) a hororu díky hrátkám se světlem a stínem, především ve chvílích, kdy se v křoví skrývají primáti.

Nicméně to je poměrně vše. Nedostatků a problémů je zde hold velké množství, uvedu takový menší výčet: celková hratelnost je tak na 1-2 hodiny, stabilita hry (hra padá), optimalizace (některé nastavení způsobuje lag hry), hitbox nepřátel (zdá se být menší než skutečný model), poměrně hůř se ovládají postavy, zbraňový systém je poměrně zběsilý (do každé zbraně je potřeba jiná munice, hodně zbraní + málo munice = téměř žádná munice).

Celkově hra působí velice nedoladěně, padá, vyskytuje se množsví chyb a ani nenutí hráče spolu příliš spolupracovat a rozdělovat se o itemy. Každopádně vycházejí stále nové updaty, tak časem to vývojáři třeba vše opraví.

Najlvin shrnul hru velmi dobře, takže za mě jen pár věcí. Zprvu mě hra příliš nezaujala. Prvních pár minut se toho prakticky moc nestane a navíc se vyskytlo několik bugů (pád hry, chybějící textury). Ovšem po nějaké době mě hra vtáhla právě díky prostředí a nepřebernému množství interakcí téměř se vším, i když 90% z nich je zde pouze na parádu. Interakcí je občas tolik, že není jasné, co má člověk udělat, jestli něco hledat, něco zapojit apod. Krom toho řešíte různé puzzly vsazené do příběhu, který je ale spíše béčkový. Negativem je jednak cena, krátkost hry (u mě 2 hodiny) a nevyužitý potenciál. Působí to na mě spíše jako demo nebo test, co všechno dotyčná parta lidí dokáže s enginem Unity. Vskutku ale podařený test.

Dalším podstatným negativem je pro mě závěr, 10-15 minutové outro, kde se vznášíte v mezi prostoru a čase, by se na můj vkus dalo klidně osekat na 1 minutu, protože to je jak čekat u filmu od Marvelu na konec titulků, jestli tam teda ještě něco bude nebo nebude.

Dobra dohrání: 14h

Zápory:
• upgrady - prakticky jsem měl to nejlepší už v 1/3 hry, postava jako taková se nerozvijí
• komba - prakticky žádná
• souboje - stovky nepřátel proti vám? žádný problém
- někoho seknete 10x a nic, bubeníka - který se nebrání - musíte seknout 5x
• UI nepřátel - v Animu to je jen hrůza ale v současnosti naprostá fraška (nuž vs. zbraň)
• Sbírání objektů (zbraní) v boji je dost těžko pádné
• Velice špatně, či téměř vůbec nelze shodit někoho např. ze střechy
• Někdy je velice obtížné (zvlášť skrz mlhu/déšť) najít nějaké seno/větve ke skočení
• Není zde možnost interakce s občany např. srážet obyčejné lidi
• Zasekávání se o objekty (zvláště s koněm)
• Na některé překážky nelze vylézt nebo jen s obtíží (především špice kostelů apod.)
• Poslední mise - Chasing Lee
• Závěrečné titulky nešly přeskočit (cca 8 minut), i když po nich ještě bylo video
• Závěr - udělali snad ten nejhorší ze všech možných

Klady:
• lodě a souboje lodí - ty se jim opravdu povedly
• hudba
• zkratky skrz domy
• luk
• změny počasí, času a ročních období
• vrážení nepřátel do zdí, přes ploty, studny apod.
• zvěř
• grafika
• a Haytham Kenway, opravdu působivá postava

Neutra:
• obchod - působí dost těžkopádně, chvíli si s tím člověk hraje ale pak zjistí, že to stejně nemá moc smysl a spíše to jen protahuje hru bez většího výsledku
• peníze - osobně cca 30-40 tisíc liber po dohrání, truhel jsem objevil tak 5-10 a nerozumím moc myšlence, proč máte v základu v podstatě to nejlepší a ty horší zbraně stojí třeba i 10x víc než ty, které jsou alespoň k užitku
• lov - "takové práce a přitom taková blbost, co?"
• krmení zvěře - když už do hry dali krmení prasat, bojím se, co budou dávat do her příště ...

V jistých aspektech je to určitě zlepšení oproti předchozím sériím, ale působí to velice těžkopádně a až přehnaně nerealisticky ...

Na The Room jsem se těšil velice dlouho - a oprávněně. Ve své třídě puzzle her je to velice podařená hra, kterou tvůrci umožnili si zahrát i na telefonech (i když ne zrovna na všech).

Vše se točí vždy kolem jednoho objektu, puzzly nejsou nikterak těžké a nevyřešitelné, naopak příjemně mechanicky zpracované. Ovšem co mě opravdu pobavilo, byla nápověda. Ve chvíli, kdy máte v inventáři item, pro který se snažíte najít uplatnění a první nápověda Vám řekne "podívejte se na item v inventáři" a druhá nápověda "věc v inventáři někam pasuje" Vám prostě nepomůže.

Postupem času a vyřešených puzzlů se vám otevírají objekty před Vámi a na můj vkus to nabere takových otáček, které podle mě do hry mechanických puzzů, která se na první pohled tváří velmi realisticky, prostě nepatří.

Tak či onak, celkově má hra velmi kouzelný nádech a dokáže zaujmout, že mnohé může překvapit, že po poměrně krátké době je již konec.

Než mě sežerete za negativitu, předem říkám, budu psát především to, co mě na hře poměrně vadilo. Uznávám, že jsem mohl mít špatné rozpoložení, třeba se k tomu někdy vrátím, ale momentálně je můj dojem o pár řádků níže.

Na Metro 2033 jsem se těšil, už podle pár recenzí, co jsem si letmo přečetl. Ovšem po spuštění mě to poněkud rychle přešlo. Samotný úvod (cca 30 minut gameplaye) byl pro mě nudnější, než začátek Half-Life, kde jedete vláčkem až k Barneymu. Je to spousta sledování scén, jak mezi sebou lidi mluví a než nastane nějaká akce, tak mezi tím 6x proběhne loading.

Bohužel pro mě, řekl bych, že tak 1/5 z celé hry je pouze sledování rozhovorů a další 2/5 sestává z chození a hledání čehosi. Což mě také překvapilo, že hra se neobtěžovala vysvětlit herní prvky, jako např. "quest zápisník", hodinky, modré světlo ... že mám vůbec zapalovač a že s ním tedy mám zapálit pavučiny, k tomu jsem došel také až po chvíli tápání a ano, dialogy jsem četl.

Když o tom tak přemýšlím, poměrně často jsem se zarazil s tím, že mám nějak jít dál a přitom to na první pohled nešlo. Když Vám bratři ve zbrani řeknou, že máte otevřít dveře, taky se logicky zamyslíte, co asi udělat, ale občas člověk nečeká, že musí hledat jestli se má dodatečně někde jinde něco spustit. Často mě tak napadalo, jestli to není prostě jen nějaký bug.

A že brouků je tam dost. Na chyby v animacích jsem si zvykl, ale nefunkční nightvision, propadání skrz texturu, umírání z ničeho nic (asi infarkt na pavouky) - to už bylo na mě dost. Dále věřím, že hra měla nějakým způsobem děsit, ale veškeré situace byly pro mě dopředu čitelné, tak se mi opravdu ze hry hnusili nejvíce pavučiny plné pavouků (fuj, blé).

Co se arzenálu týče, moc tomu nerozumím. Poměrně ze začátku (cca po 1-2h) jsem se dostal k vylepšeným zbraním jako je brokovnice, AK apod. Granáty poměrně nepoužitelné stejně jako jejich volba i zbraň na blízko (u mutantů). Upgrady (protože jich tam je setsakramentsky málo) tak neměli v podstatě význam kupovat, stejně tak zbraně a munici jsem nevyplýtval snad ani jednou a to jsem hrál na režim Spartan, která měla zaručit řež nepřátel.

Nepřátelé ... co k tomu dodat. Buď skupina vojáků s IQ 80 a nebo 80 mutantů, kteří vždy jdou po vás. I když vyskočí u vašeho kolegy a vy se krčíte o 2 místnosti dál, tak stejně jdou jen po vás. Druhý paradox: krysa umře na 2 náboje z brokovnice stejně tak jako velký mutant... Co se týče zmutované "gorily", ta odběhne do zaječích na 3 náboje a jak jsem již psal, je přespříliš naskriptovaná a tudíž předvídatelná (zajímavý je, že se chová téměř identicky jako novější alien v Alien: Isolation). Démoni mě prudili, tahali mě i zpoza barikád a úkrytů, ale budiž.

___________________________

Celkově, vidím v tom dost prvků z jiných her, jako např. Half-Life (nemluvíte a tady to vyzní hloupě na rozdíl od HL, nudné a nemožné mise s drezínou, jazyky ze stropů), Bioshock Infinite (chodník v závěru) a pochopitelně Stalker. Zápletka, že jste výjimečný a zachráníte Moskvu před mimozemšťany či je zachráníte.. K tomu přidám nerealistické chování a dialogy. Na konec spolu s dlooouhou chůzi všech NPC a nemožnosti jít někam jinam se to vleče i přes krátkou herní dobu.

Samozřejmě to má i své plusy a určité prvky rád uvidím i v jiných hrách, především se mi líbilo využívání masky a zápisníku. Ovšem jako celek to momentálně pro mě nemělo to něco víc co bych neviděl jinde, spíše naopak. Každopádně se i tak těším na pokračování s myšlenkou, že si povedou tvůrci na můj vkus lépe a nebo že si k tomu prostě najdu tu správnou chuť.

Jako psal ještěr, do poloviny herního gameplaye jsem to žral a hltal, schovával se, lekal se a jednou dokonce, když za mnou vetřelec vlezl do větrací šachty, tak jsem se lekl způsobem, že jsem odjel od monitoru a musel strhnout sluchátka :)) Samozřejmě jsem se tomu musel smát, ovšem hra pak pokračuje a je spíš k pláči.

Craftení fajn zpestření, ale většinou tu haldu granátů po kapsách člověk ani nevyužije. Věčné odemykání, sváření a hackování spíše otravuje. Nepřátelé poměrně tupí a roboti spíš jak zombie. Samotný vetřelec pak začne opravdu nudit (napadají mě pikantnější slova), když konkrétně zrovna Vás doprovází neustále na každém kroku...

Osobně miluji vše co se týče tématiky Alienu a Predátorů. Tvůrci udělali konečně něco, co lépe vystihuje samotný příběh i jeho atmosféru. Doufám jen, že pro další zpracování tohoto úžasného fenoménu si vezmou znovu to nejlepší a zapracují na tom nejhorším.

P.S.: Pro a Proti viz ještěr

Příběh: 90%
Akce: 65%

Všechno je to strašně hezký a promyšlený ... až na tu hratelnost. Po dvou hodinách jsem to chtěl vzdát, ale nějak jsem se prokousal až ke konci. Je to škoda, udělat z toho film, bylo by to perfektní, jako hra je to takový nadprůměr.

Hratelně hodně lehké a přitom někdy nepřehledné, možnost používat naráz jen 2 zbraně - no dobře, ale z 8 Vigorů jsem stejně používal jen ty vrány, v podstatě všechno buď dávalo dmg nebo stunovalo (či obojí). Upgrady vigorů hrozně drahé, upgrady oblečení téměř nepoužitelné (celou hru jsem používal ty co jsem dostal na začátku). Pak 10 minut člověk jde prázdnými ulicemi a dalších 10 minut si připadá jak v Serious Sam. Podle prostředí se všude dá strašně lehce odhadnout co se bude dít ...

Tohle mě opravdu zklamalo, vždycky když vidím takový nevyužitý/zmařený potenciál, tak mám chuť jít do té firmy, nakopat je a říct jim jak to mají sakra udělat ... no nic, tak zas čekat dál, dokud nebude nějaká perfektní hra, třeba už v jiné dimenzi je Half-Life 3...

Úvodem pouze chci říct, že jsem kritik, takže budu psát trochu z jiného pohledu než "kolegové", především se zaměřím více na nedostatky, které mnozí nevidí ihned po dohrání.


Den druhý: Uff, tohle bylo o fous. Teď posbírat všechny vystřílené šípy a součástky z mrtvol. Přísahal bych, že jedna byla - ah, tady je. Hmm, 768 součástek, to bych si mohl vylepšit poslední dva upgrady na luku. Tak, to bychom měli. Škoda, že jich nejde vylepšit více. Doufám, že ta hra ještě nebude končit...

Den čtvrtý: Hop, Laro, hop. Stačí jen se vyhnout těm hořícím troskám, vylézt po stovky let starém dřevě rozpadající se pod každým tvým krokem a udržet se před bičujícm větrem, který jinak odnáší veškeré trosky včetně kamenů a lidí. Tady jsme minule spadli, copak je asi nahoře? Zase banda tupých nepřátel? Fajn, tak samopal, chvíli brokovnici, poté chvíli pistoli ať je nějaká zábava. Kdy tohle asi skončí?

Tohle jsem si přesně říkal v průběhu hry. Ano, Tomb Raider mě skutečně bavil stejně jako nevinná Lara Croft, ale teď k těm záporům, je jich tu hned několik.

Pro mě největší slabina hry je zároveň v její nejsilnější stránce - reálnosti. Tomb Raider spolu s hlavní představitelkou upadal pomalu v zapomnění a potřeba velké změny byla na místě. Autoři sáhli pro drastické, ale velmi účelné opatření a to již zmíněný reboot - restart celé série. Tato hra nemá navazovat na předchozí, je nová, svěží a jak oni sami říkají, klade důraz na emoce a spojení hráče s Larou Croft. Vžít se do role přeživšího a postupem času rozvinout své schopnosti a zocelit se.
Zmíněná reálnost funguje ze začátku na výbornou. Máte tu krásný svět, zvěř, první krůčky a pády, první zabití i pláč ze ztráty. S časovou osou se zlepšujete, nacházíte více informací o ostrově, překonáváte větší vzdálenosti co se akrobatických kousků týče, zabíjíte více nepřátel ať skutečných tak neskutečných a vyhýbáte se jisté smrti každých několik minut hrání... A v tom vidím problém. Věříte a soucítíte s Larou natolik (případně se hra o to snaží), že se akce přehoupne do tak absurdních otáček, že konec hry je, bohužel, prachsprostá konzolová skákačka s dávkou hordy nepřátel a fantasy rozuzlením.

Menší nedostatky tvoří např. bugy, kdy se jedná především o pád hry nebo videosekvence bez upozornění co se má zmáčknout za klávesu. Dalším nedostatkem je poněkud zvláštně navržen systém skákání. Jednoduše, na zemi skočíte nějakou vzdálenost, ale přes propast Lara skočí o poznání větší vzdálenost. Jsou tu i objekty, na které by jste čekali, že nebudete mít problém se na ně dostat a přesto se nedočkáte. Konzolový systém jsem čekal krkolomnější, ale až na pár situací se postava ovládá velmi dobře.

Celý systém je inovativní a drží se trendů nových a fungujících her a spolu s krásnou grafikou (a dívkou) bych měl i chuť se znovu ponořit do džungle, prozkoumávat tamní hrobky a vychutnávat si celou scenérii. Ovšem jsem na konci hry, game progress mám na 100% a díky závěru nemám chuť se k tomu vrátit. Má to ovšem za následek jednu věc. Těším se totiž na další díl, kde se budeme moct dočkat většího světa, většího propojení s příběhem a dalším rozvinutím této, nyní již ostřílené, dívky. A především, na dvě pistole.


Bořič mýtů:
Je zde názor, že TR bez plavání není TR. Naopak, voda je všeobecně vnímaná v podobných hrách jako depresivní vjem. Jestli si někdo dokáže představit, že v podobně realistické hře se bude potápět pod vodou bez osvětlení, kličkovat chodbami a zápasit s časem ... já se bez toho rád obejdu.
Další názor, že na konci hry máte odemčeno pouze 90% skillů. Já osobně měl 3 skilly navíc, které jsem neměl ani kam dát, spousty součástek, za které jsem ani neměl už co vylepšit, zbraně i Game progress na 100% a to jsem nemusel ani moc hledat. Hrou to určitě není.
Levelování a vracení se zpět do lokací tu nemá co dělat - hold někdo má radši hry typu Call of Duty, kde jdete jako ovce na špagátu (nic proti tomuto oddychovému titulu, má své opodstatnění). Hra nabývá vyšších rozměrů, upgradovat a přidávat skill pointy nikoho hra nenutí.
Hrobky v akční pasáži - totéž. Nikdy mi nedělalo problém se zastavit a prolnout tak hru něčím jiným, svěžím a trochu nechat zapracovat mozkové buňky. Případně je tu ta možnost se vrátit zpět, která je paradoxně kritizována.

P.S.: Podoba vašich kamarádů přeživších s postavami Harry Potter, tlustý bratr Vaas Montenegro z Far Cry 3, Garry Oldmanem, nenalíčené Faith Connors z Mirrors Edge a Joe Flaniganem v důchodu je čistě náhodná.

Doba dohrání: cca 6 hodin

Pokud jste zvyklí z předchozích a myslím těch starších titulů Rainbow Six, které jsou zaměřené především na taktizování nad přehledovou mapou, utvářením, rozmisťováním a ukládáním úkolů pro vaše jednotky ... tak tato hra Vás nejspíše zklame. Pokud ovšem ani nevíte, že nějaká mapa v těch hrách byla a rovnou jste šli do akce, ideálně ještě sólo, tak tato hra je přesně pro vaše hráčské buňky.

Vegas 2 již po spuštění Vás překvapí výběrem postavy. Vůbec celkově na Vás dýchne moderní závan podobných titulů jako Call of Duty, Gears of War apod. a to hned v začátku, kdy se spustí akce již po krátkém úvodu.

Všiml jsem si, že systém krytí je kritizován jako zabugovaný, nicméně po aplikování posledního patche jsem v průběhu celé hry na tento jev nenarazil. Co ovšem nejvíce drásalo mé nervy byl můj team. Čekal jsem daleko lepší spolupráci, konkrétně ve formě automatického krytí. Vaši drazí kamarádi se totiž schovají za překážku, pokud jim tak přikážete, ale nestane se už, že by zpoza ní vykoukli.

Co se dále Singleplayeru týče, tahá Vás striktně za nos z místa A do místa B, ale nepřijde Vám to, protože vždycky máte více možností jak se do místa B dostat ač již ve formě více dveří, oken, slanění ze střechy apod. Systém ukládání je zde ve formě chackpointů. Až na pár výjimek, kdy Vás to hodí poměrně daleko, zde není moc na co si stěžovat.

Hra se vydala jinou cestou, je modernější, má značnou škálu nových ač pro některé zbytečných prvků a vytěžila ze svého zdroje hodně. Co ovšem zarazí je konec hry. Po sérii misí, které proumíráte se svým teamem, kde Vás občas budou a nebudou ohlušovat/oslepovat flash granáty, kde Vás budou dokola štvát kamikaze v podobě teroristy se štítem a kde se budete dostávat do situací, kde budete nadopováni adrenalinem a testosteronem jako Schwarzenegger ve filmu Commando a neohroženě budete zdolávat nepřátele se prostě čas od času stane, že Vás zabije někdo zezadu nebo ze shora. Vinit Vaše kolegy je sice na místě, nicméně bezpředmětné.

Jo a ten konec, málem bych zapomněl. Konec je ... jak to jen říct. Znáte takový ten pocit, kdy po Vás střílí vrtulník, běhá na Vás bezpočet nepřátel a vy se schováváte za zdí 1x1 metr? A když vše utichne, zastřelíte známého z jednotky, protože mu přeskočilo? Tak tady Vám to hra přesně znovu připomene :)

Multiplayer, jak již sama hra napovídá v úvodu "Game Experience May Change During Online Play" je jiná záležitost. Takový Terorist Hunt s kamarády nebo i s jinými lidmi online je opravdu velká zábava. Zde ovšem Vás nejspíše zarazí, že se nepřátelé chaoticky spawnují průběžně po mapě. Sice je to dynamičtější, ale velice často se někdo spawne i za Vámi.

Tuto hru velice doporučuji lidem, kteří si chtějí s někým zahrát, pobavit se u toho a trochu (nebo více) i taktizovat, protože hra tu nabízí kromě multiplayeru i kooperační mód a sami víte, že takových her zase moc není. Hodnocení mám vysoké právě za inovativní přístup, kterého se autoři ujali velmi dobře.

Dohráno za cca 2-3 hodiny

Úvodem pouze chci říct, že jsem kritik, takže budu psát trochu z jiného pohledu než "kolegové", především se zaměřím více na nedostatky, které mnozí nevidí ihned po dohrání.

Hráli jste první Amnesii a čekáte její pokračování? Pomalé otevírání dveří, nahlížení za roh, hlídání si petroleje v lucerně a nadbytek děsivé zábavy? A ono to tam není, co...

Ani být nemělo. Pro mnohé je to zklamání, jiní v tom vidí určitý potenciál. Co se ale zachovalo je velkolepý příběh, který zde graduje do vyšších míst než-li jeho předchůdce. Na konci by člověka napadlo, že by z toho šel udělat i film. Možná je to ale právě proto i problém. A proč?

Volné pokračování tohoto titulu je značně zjednodušené. Svítilna svítí imrvére, srdce ani mozek nemají tendenci stagnovat po spatření obludností a značně Vám hra ušetří i ušní bubínky. Puzzly se zde opakují ve frázi "přines tohle, dej to sem". Dle mého názoru autoři mohli ušetřit na spoustě zbytečností, jako je plnění kanystru, nošení součástek nebo dokonce toho zdlouhavého úseku, kde musíte pokaždé ve stejném pořadí zmáčknout určitou kombinaci páček, což má nejspíše klást důraz na složitost probíhajícího systému, ale v konečném důsledku to pouze prodlužuje hrací dobu.

A ano, hrací doba je velice krátká. Ve chvíli, kdy si zvyknete před mutanty utíkat namísto se před nimi schovávat, Vás hra prožene tak rychle, že se zastavíte až na jejím konci a s vyvrcholením velkolepého příběhu si zároveň vzdychnete, jak to rychle skončilo. Nepřátel zde moc nepotkáte. Spíše mi přišly jako znepříjemnění z dojmu hry, protože vždy došlo na stejný scénář "proběhni, zmáčkni, uteč".

Celkově, když bych na chvíli zapomenul, že kdy byla jiná Amnesie, pořád mi zde chybí daleko větší interakce s prostředím. Vzít ze všeho nábytku pouze židli, kterou v celé hře nepoužiji, mi hold nestačí. To samé platí pro mutanty, spíše než nepřátele bych je viděl raději pouze jako zlo, které Vás chce vyvést z cesty za svým cílem. Očekával jsem i více zapojení člověka se hrou. Více hádanek a řešení, zajímavých úkolů a napětí. Příběh napětí má, hratelnost jako taková za ní ale tiše kráčí.

Spuštěno: 25.9.
Dohráno: 27.9.
Doba dohrání: cca 5-6 hodin
Leknutí: 1

Úvodem pouze chci říct, že jsem kritik, takže budu psát trochu z jiného pohledu než "kolegové", především se zaměřím více na nedostatky, které mnozí nevidí ihned po dohrání.

Děj je zprvu značně dynamický. Ovládání je Vám vysvětleno během prvních 2 minut, kdy se snažíte najít cestu do domu. Systém osvětlování prostor pomocí nočního vidění na kameře je určitě plus, přidává to hodně na dojmu - strachu, chcete-li. Ovšem doporučil bych místním, aby kupovali spíše baterie značky Duracell apod., protože výdrž je horší, než od lidí na tržnici. Naneštěstí se jich tu válí značné množství, pouze to působí dosti nepřirozeným dojmem.

První setkání s "domovníkem" je také velice brzy. Hra si Vás zatím hýčká a vede po provázku. Ovšem v jedné situaci začne hrát nepochopitelně nahlas a dlouze dramatická hudba, která mě osobně přestala hrát teprve, když jsem už dávno z místnosti odešel. Podobné situace jsem viděl v průběhu celé hry. Autoři předpokládají hrůzu v očích hráče a podporují to vším, co jim engine dovolí. Bohužel ne vždy to tu funguje. Často se mi zde stával jev, který určitě znáte. Spustí se dramatická hudba, něco se stane, ale protože jste se dívali jinam, nevíte co to bylo. Ve hře Fear měly tyto situace lépe vyřešené.

Hlavní problém ovšem nastává někdy v polovině hry. Příběh a cut scény jsou čím dál zajímavější a propracovanější, ale herní prvky se pořád dokola opakují. Scénář, kdy máte aktivovat 2-3 zařízení, mezitím se vyhnout "domovníkovi" (nazývám jej tak pro zobecnění tamního zla) a poté aktivovat jedno velké zařízení jsou zde od začátku až do konce. Případně, že máte sebrat klíč, odemknout s ním překážku (dveře, brána, výtah) a mezitím se opět něčemu vyhnout. Pokud Vás to přestane bavit, zvyknete si tyto situace prostě proběhnout. Nepřítel Vás beztak nedožene a po chvilce i přestane utíkat.

Drobnosti, jako hlasité dýchání zprvu dobré, ke konci přehnané. Stává se, že Vaše postává zničeho nic začne hlasitě dýchat a vy si teprve uvědomíte, že v té tmě nejspíš něco v dálce je. Kolikrát se ale nahnete nebo se schováte někam a postava je zadýchaná více, než když proběhnete několikrát chodbou sem a tam. Vtipné jsou i situace, kdy stojíte na místě, pouze se otočíte a pokud stojíte na něčem jako např. spadlé dveře, tak se z toho dupání leknete sami sebe.

Co bych na této hře vyzdvihl jsou momenty, kdy nevíte, jestli Vás dotyčná osoba bude chtít napadnout nebo ne. Nebo alespoň tomu tak je ze začátku. Další jsou již zmíněné cut scény, příběh, noční videní.

Celkově, tato hra má velký potenciál. Je těžké vymyslet a udělat hororovou hru, a tady se autoři vyřádili - v dobrém slova smyslu. Bohužel, ten potenciál se od poloviny veze setrvačností až do konce a zmíněné klady fungují pouze jako pravidelné dávky adrenalinu.