Doba dohrání: cca 6 hodin

Pokud jste zvyklí z předchozích a myslím těch starších titulů Rainbow Six, které jsou zaměřené především na taktizování nad přehledovou mapou, utvářením, rozmisťováním a ukládáním úkolů pro vaše jednotky ... tak tato hra Vás nejspíše zklame. Pokud ovšem ani nevíte, že nějaká mapa v těch hrách byla a rovnou jste šli do akce, ideálně ještě sólo, tak tato hra je přesně pro vaše hráčské buňky.

Vegas 2 již po spuštění Vás překvapí výběrem postavy. Vůbec celkově na Vás dýchne moderní závan podobných titulů jako Call of Duty, Gears of War apod. a to hned v začátku, kdy se spustí akce již po krátkém úvodu.

Všiml jsem si, že systém krytí je kritizován jako zabugovaný, nicméně po aplikování posledního patche jsem v průběhu celé hry na tento jev nenarazil. Co ovšem nejvíce drásalo mé nervy byl můj team. Čekal jsem daleko lepší spolupráci, konkrétně ve formě automatického krytí. Vaši drazí kamarádi se totiž schovají za překážku, pokud jim tak přikážete, ale nestane se už, že by zpoza ní vykoukli.

Co se dále Singleplayeru týče, tahá Vás striktně za nos z místa A do místa B, ale nepřijde Vám to, protože vždycky máte více možností jak se do místa B dostat ač již ve formě více dveří, oken, slanění ze střechy apod. Systém ukládání je zde ve formě chackpointů. Až na pár výjimek, kdy Vás to hodí poměrně daleko, zde není moc na co si stěžovat.

Hra se vydala jinou cestou, je modernější, má značnou škálu nových ač pro některé zbytečných prvků a vytěžila ze svého zdroje hodně. Co ovšem zarazí je konec hry. Po sérii misí, které proumíráte se svým teamem, kde Vás občas budou a nebudou ohlušovat/oslepovat flash granáty, kde Vás budou dokola štvát kamikaze v podobě teroristy se štítem a kde se budete dostávat do situací, kde budete nadopováni adrenalinem a testosteronem jako Schwarzenegger ve filmu Commando a neohroženě budete zdolávat nepřátele se prostě čas od času stane, že Vás zabije někdo zezadu nebo ze shora. Vinit Vaše kolegy je sice na místě, nicméně bezpředmětné.

Jo a ten konec, málem bych zapomněl. Konec je ... jak to jen říct. Znáte takový ten pocit, kdy po Vás střílí vrtulník, běhá na Vás bezpočet nepřátel a vy se schováváte za zdí 1x1 metr? A když vše utichne, zastřelíte známého z jednotky, protože mu přeskočilo? Tak tady Vám to hra přesně znovu připomene :)

Multiplayer, jak již sama hra napovídá v úvodu "Game Experience May Change During Online Play" je jiná záležitost. Takový Terorist Hunt s kamarády nebo i s jinými lidmi online je opravdu velká zábava. Zde ovšem Vás nejspíše zarazí, že se nepřátelé chaoticky spawnují průběžně po mapě. Sice je to dynamičtější, ale velice často se někdo spawne i za Vámi.

Tuto hru velice doporučuji lidem, kteří si chtějí s někým zahrát, pobavit se u toho a trochu (nebo více) i taktizovat, protože hra tu nabízí kromě multiplayeru i kooperační mód a sami víte, že takových her zase moc není. Hodnocení mám vysoké právě za inovativní přístup, kterého se autoři ujali velmi dobře.