Miles Morales sice není jednohubka, ale taky není tak velká jako jeho starší brácha Spider-Man, je to takové spíš větší samostatné DLC. Miles Morales se dostane pod křídla Petera Parkera a společně chrání ostrov Manhattan před vším zlým, ale Peter Parker si bere dovolenou a nechá město pod ochranou Milese Moralese, který se teprve všechno učí.

Spoustu věcí, které jsme se jako Spider-Man učili a zdokonalovali v předchozím dílu už umíme a spíš se soustřeďujeme na vylepšování 2 hlavních schopností, které můžeme používat zároveň.

Všechno, co bylo v předchozím díle je i tady, ale je to v menší míře, ale na zábavnosti to rozhodně neubírá, a já si zase mohl prodloužit čas strávený se Spider-Manem a užít si další příběh tentokrát v zimním New Yorku.

Určitě bych doporučoval si první zahrát první díl, a pak až se vrhnout do toho dílu, jelikož jsou oba díly provázané a už se nemůžu dočkat dalšího pokračování, které nás čeká.

Jelikož koupí PS5 jsem i koupil Milese Moralese, tak jsem věděl, že bude vhodné si zahrát i předchozí díl, které na sebe navazují. Jen škoda, že remasterovaná verze není samostatně dostupná, a člověk jí pořídí jen skrz Ultimátní edici Milese Moralese.

Premiéra Spider-Man: Bez domova v prosinci a volno o Vánocích byly ty pravé podmínky se do této hry pustit a rozhodně jsem nelitoval a hru si užíval plnými doušky. Od atmosféry velmi živého ostrova Manhattam, plná referencí na svět a historii Spider-Mana až po vynikající pohyb samotného pavoučího muže, aby byl tím správným přátelským sousedem, který se s Vámi klidně i vyfotí.

Já si rozhodně užil i samotný příběh, ať už hlavní linku nebo i vedlejší úkoly, ale i samotné aktivity, kterých je tu spousta a občas jsem se i začetl do příspěvků na sociální síti Spider-Mana. Nechybí zde ani tetička May, MJ a Miles Morales, a za poslední dva si i zahrajete v plíživých misí, které mi přišly trošku otravné, ale asi hlavně proto, že jsem chtěl hrát za hlavního aktéra a tyto mise mě spíš od toho zdržovaly, ale byly součástí příběhu.

Ale ten pohyb je prostě něco úžasného a možnost rychlého cestování jsem využíval minimálně. Chvíli mi trvalo než jsem si na ten pohyb a práci s kamerou zvykl, ale jak to člověk dostane do ruky, tak je to prostě paráda.

Jelikož se snažíte ochránit své sousedy, tak musíte použít i své pěsti a pavučiny. Ze začátku, než postupně začnete vylepšovat své schopnosti a různé technologické pomocníky, je soubojový systém trošku náročnější, ale čím víc hra postupujete, tím snadněji si svými méně přizpůsobivými sousedy poradíte. Souboj s bossy je spíš dělán skrz zmáčknutí toho správného tlačítka ve správný moment, kdy se boss vyčerpá, a v některých případech bych řekl i snadnější než se samotnými zločinci na ulici, ale je to něco jiného, něco speciálního a to že si to rozdáte hned s prvním bossem na začátku, který slouží jako tutoriál, byl skvělý vstup do samotné hry.

Hra vypadá nádherně, zvlášť když si ji můžete vychutnat ve 4k nebo upscalovaném 4k v 60 fps, ale hra trošku víc trpí na různé bugy a glitche, ale určitě ne nic, co by hru nějak ničilo a nedala by se kvůli toho hrát.

Celou základní hru, pak ještě doplňují 3 DLC, které vám prodlouží zábavu o dalších 12 hodin a když nebudete mít pořád dost, tak pak je tu pokračování (spíš takové větší DLC) Miles Morales.

Jsem z toho trošku rozpačitý a možná to bude tím, že hned první průběh hry jsem hrál mise tak, abych nikoho nezabil a splnil tak 1. kategorii Herní výzvy 2021. Věřím, že i kdyby nezabíjení nepřátel nebylo mým hlavním cílem, tak bych zvolil stealth přístup, ale v případě problémů bych se z nich dostával dobře mířenou kulkou a hru si tak užil více. A jelikož jsem nehrál ani DLC, tak se v tuhle chvíli vyvaruju nějakému číselnému hodnocení, a nechám si ho někdy do budoucna.

Na první dojem, my to připomínalo velmi sérii Bioshock, kdy kromě zbraní máte k dispozici i speciální schopnosti podle toho, co si zpřístupníte za pomocí run, které sbíráte v jednotlivých misí a nastavujete si, jaký přístup ke hraní zvolíte, jestli nenásilný, kdy se budete plížit nebo se prostě prostřílíte ke svému cíli. Ale to jak hrajete zároveň ovlivňuje Váš další postup, stejně jako některá rozhodnutí, či jestli splníte nějakou tu vedlejší misi. Kromě run, sbíráte ještě tzv. bonecharm, které Vám třeba vylepší zdraví nebo manu. Mana právě je potřeba k používání speciálních schopností.

Příběh není špatný, neměl jsem vůbec problém se do něj ponořit, zvrat ke konci hry jsem nečekal, tak to bylo i pro mě příjemné překvapení, jen pak mi přišlo, jako by celá hra trošku ztratila dech a tolik to negradovalo. Z čeho jsem byl nadšený bylo zasazení světa, o kterém se dozvíte víc skrze různé dopisy, knihy.

Hru jsem hrál na PS5 a jde vidět, že nějaký ten zub času se na ní podepsal. Na velké TV jde vidět, že by to chtělo správné rozlišení, všechno se zdá prostě velké a strašně blízko. Graficky samotný svět nevypadá špatně, spíš samotné postavy se mi úplně nelíbily a hlavně mi přišly v podstatě stejné, pak hlavně ty mužské. Ze zvuku jsem nebyl nadšený vůbec, hlavně při používání schopnosti odhalit nepřátele, mi ten zvuk skoro rval uši. Hratelně jsem trošku bojoval s teleportem, kdy najít správné místo byl větší problém, než by se mohlo zdát a místo toho, aby člověk skončil na pouliční lampě, tak skončil na ulici plné nepřátel.

Na první průběh hry jsem si nezvolil ten nejlepší přístup, ale vidím, že hra má velký potenciál a doufám, že se ke hře vrátím, užiju si ji, zahraji DLC a pak případně se pustím i do Dishonored 2.

Joelovo rozhodnutí na konci prvního dílu má svůj následek a je tak motorem pro toto pokračování a vypraví nám příběh o pomstě, ale ne jen z jedné strany, ale z obou stran a musím říct, že na mě to fungovalo perfektně a vůbec mi nevadilo, že jen půlku hry hraju za Ellie, dokonce bych i řekl, že část hranou za Abby jsem si užil o něco víc. Za Ellie jde vidět, že i když její cesta a cíl je jasný, tak to co musí dělat po cestě má na ni vliv. Hraní za Ellie je velmi brutální.

Ať už hrajete za Ellie nebo Abby, tak se střídají akčnější pasáže s těmi horrorovějšími a třeba pasáže, kdy Abby prochází mrakodrapem a pak spodními patry nemocnice, kde se potkáte a utkáte i pacientem číslo 0, považuji za to nejlepší v celé hře. Pořád se jedná o lineární koridorovou hru, ale vývojáři nám teď nabídli trošku otevřenější svět, kdy máme víc prostoru na prozkoumávání a zjišťování, co se stalo a co se děje tentokrát v Seattlu, kde se odehrává většina hry. Pasáže, kdy jste museli přijít na to, jak dostat dál, které byly v prvním díle v podstatě zmizely a ty které zůstaly, slouží spíš o to, se dostat do nějaké zavřené místnosti či budovy a nasbírat už tak cenné suroviny pro Vaše přežití. Jestli mi něco připomínalo první díl, tak to byla část hraná za Abby, kdy se objeví žebříky, prkna, kudly, které je si třeba odemknout a vyrobit, abyste si mohli poradit s nepřáteli, ať už s těmi, kteří se nákaze zatím vyhnuli nebo s těmi, kteří takové štěstí neměli.

Velké změny se dostalo v soubojovém systému při boji zblízka, kdy je třeba se útokům vyhýbat a třeba i několikrát za sebou a teprve pak zaútočit. Určitě to není tak snadné jako v prvním díle, což se mi moc líbilo. Obě postavy, Ellie i Abby, mají svůj strom/stromy na základě kterých si vylepšují své schopnosti, to co si můžou vytvořit a jak si můžou vylepšit své zbraně. Nějaké věci se prolínají, některé jsou v podstatě to samé, ale podané jiným způsobem, např. luk vs kuše, atd. Nakažení jsou doplněni o nové verze, a jestli v prvním díle byli pro mě nejhorší clickeři, tak v tomto díle, jsem hlavně zápasil se stalkery, na které jen kudla rozhodně nestačila.

Hra na PS5 vypadá nádherně, hraje se nádherně a jediný problém jsem měl, že se mi jednou nepodařilo vystoupit z loďky a musel jsem nahrát uloženou pozici a pak už se vše podařilo jak mělo.

Pro mě skvělý příběh, který sice fanoušky rozděluje, ale určitě je dobře, že vývojáři si jsou za svým a uvidíme, co nám přinese další díl, pro který by měl být příběh už načrtnutý.

DLC k The Last of Us, které nám víc přibližuje samotnou Ellie ve dvou příbězích, jeden odehrávající se před hlavní hrou (prequel) popisující události vedoucí k jejímu nakažení a druhý příběh doplňující hlavní příběh, co se dělo po vážném zranění Joela a její snahy ho zachránit. V části prequelu jste spíš jen jako divák, který se veze, ale ke konci se dostane nejprve na hraní v podobě miniher a pak závěrečný únik a boj s nakaženými. V druhé části příběhu nás čeká klasické hraní z hlavní hry v podobě stealthu, boje a řešení minipuzzlů, abychom se pokusili zachránit Joela.

Obě linky se pravidelně střídají a hra vám tak dává možnost si odpočinout od boje a nakažených v podobě dětských nevinných, ale taky nerozumných radovánek, které stejně na konci mají své následky a návratu do současného a krutého života v apokalyptickém světě a prequel se asi snaží říct, že na dětské radovánky v tomhle současném světě není místo.

Pro mě to bylo skvělé doplnění hlavní hry v podobě rozvinutí charakteru Ellie.

Po tolika letech a mediální pozornosti je dost těžké napsat něco, co už někde nezaznělo, ale i tak se pokusím o pár slov.

Je to prostě skvělá hra, promyšlená téměř do každého detailu, s úžasným emotivním příběhem Joela a Ellie, kteří se snaží přežít v apokalyptickém světě, ať už před nakaženými nebo před ostatními lidmi, kteří se Vás snaží obrat už o ty malé zdroje, co máte a stěží sami najdete, na cestě za možností vytvoření vakcíny a konečným rozhodnutím, jestli má větší cenu život jednoho nebo miliónu.

Celý příběh jsem hltal, ať už tu hlavní linku, nebo příběhy ostatních lidí, které po cestě nacházíte, vyvíjecí se vztah mezi Joelem a Ellie a vývoj i jich samotných. Většinu hry hrajete za Joela, ale na konci si zahrajete za i za samotnou Ellie, což tomu taky dost přidalo. Je to prostě film, který si můžete sami zahrát.

Samotný gameplay je dost jednoduchý, trošku i opakující se, ale funguje jak má. Můžete použít stealth, můžete se zkusit prostřílet, ale vzhledem k omezeným zdrojům se každá kulka počítá, můžete se zkusit ubránit pěstmi a když už nejste v boji, tak vyřešíte minipuzzly za pomocí žebříku, palety, nahozeného generátoru, abyste se dostali do další oblasti. Hrál jsem na normální obtížnost a pro mě to byla optimální obtížnost, tak aby to byla i trošku výzva a zároveň si užil příběh.

Kromě 2 grafických bugů a nemožnosti si pohladit žirafu hra celou dobu šlapala jak má a technicky jí taky není co vytknout.

A to všechno krásně ještě doplňuje DLC Last of Us: Left Behind.

To se takhle jednou vrátíte jeden večer domů po náročném dni v práci, zapomenete si klíče, tak vytáhnete ty, co jsou schované v květináči před dveřmi, žena vás uvítá doma v romantické atmosféře se zapálenými svíčkami a připraveným dezertem v ledničce a zprávou, že budou rodina. Tato zpráva je přerušena klepáním na dveře policistou, který Vaši ženu obviní z vraždy jejího otce a po Vašem odporu a policistovy snahy získat z Vaší ženy informace, Vás policista zastřelí a začíná nekonečný kolotoč.

Nekonečný kolotoč v tom smyslu, že po zastřelení se zpátky objevíte na prahu svých dveří a celý večer začíná znova a vy se snažíte z toho kolotoče vystoupit a nejlépe tak, aby z toho nebyly žádné důsledky. V jednotlivých časových smyčkách, na které máte určitou dobu, se snažíte získat, co nejvíce informací, přesvědčit ženu, že jste v časové smyčce a že brzy na dveře zaklepe onen policista s obviněním.

A musím říct, že jsem si tuhle indie hru docela užil. Moc se mi líbil dabing postav, kterým své hlasy propůjčily hollywoodské hvězdy James McAvoy (kterého je tedy dost těžké poznat), Daisy Ridley a Willem Defoe. Interakce s předměty a jejich kombinace je trošku kostrbatější, ale nic co by se nedalo přežít. Samotné animace postav mi přišly taky slušně udělané. Co se mi moc líbilo je to, že i zavřené nezavřené dveře při určité činnosti mohou mít vliv na výsledek, nebo to, že když se rozhodnete použít zbraň, záleží i na tom, do jakého místa střelíte. Jde vidět, že se myslelo téměř na každou maličkost, až na to, že nejde zavolat z vašeho mobilu na telefon policisty, který zjistíte během jedné časové smyčky.

Některé časové smyčky děláte pořád dokola, než se Vám konečně povede udělat všechno tak jak jste si představili, nebo než zjistíte, že jste prošli pravděpodobně každou možnost a jste ve slepé uličce, ale nepřišlo mi, že byste to opakovali tolik, aby to bylo otravné. Hra samotná Vám řekne v určitých fázích, co máte udělat a přišlo, že když jste udělali něco správně, nebo něco významného, tak to bylo i podtrženou zvukově, ale dost jemně, že by to šlo i přeslechnout.

Co se týče konců, tak můžeme říct, že to má více konců, ale jen jeden ten úplný konec, ale i to bych řekl, že není pravda, protože zase nakonec se objevíte před Vaším bytem a zjistíte, že jste zapomněli klíče a vytahujete ty, co jsou schované v květináči před dveřmi bytu.

Od hry jsem čekal spíš něco jiného než jsem dostal, ale docela se zajímavým vyústěním příběhu, ale i když se Vám nepodaří se dostat ke Všem koncům, které můžete zkouknout pak na internetu, tak nemáte úplně důvod si hru znovu zahrát.

Začnu tím, že to byla moje první zkušenost se sérií Far Cry a naskočil jsem zrovna do tohoto dílu, jelikož byl o víkendu zdarma a jelikož prvních pár hodin mě bavilo a věděl jsem, že za víkend to neodehraju, a v rámci PS Plus to bylo za 250 Kč, tak jsem hru koupil a vypravil se naplno do Hope Country.

Intro hry je určitě jedno z nejlepších, které jsem zažil a proto jsem se i vrhnul do hraní, ale co se týče příběhu, je intro bohužel je to jediné pozitivum, pak už to šlo z kopce. Hrajete za zelenáče u policie, který se snaží se zbavit kultu, který přebral kontrolu nad celým Hope Country, který vede jeden ze sourozenců Seedů, Joseph, kterého uvidíme vyložíme v intru a pak až úplně na konci hry. Během hry se vypořádáváte s jeho sourozenci Johnem, Jacobem a Faith, kteří si Hope Country rozdělili na 3 oblasti a každá oblast je v podstatě vlastně kampaní. Nejzajímavější pro mě byla část s Faith, asi nejvíc proto, protože v průběhu osvobozování oblastí ovládané Johnem a Jacobem se vždycky v rámci příběhu stanete lovnou zvěří a ať uděláte cokoliv, jste kdokoliv, tak Vás vždycky unesou, abyste buď utekli, nebo sloužili jako nástroj k zabíjení, ale i když je to příběhová část, tak je to velmi otravné u těchto 2 sourozenců, u Faith mi to přišlo, že to dávalo smysl. Co mi nedávalo smysl byl pak závěrečný boj s Josephem Seedem a i samotný závěr, který si můžete zvolit na základě vlastní volby. Příběhově to nebylo dobře zvládnuté a ani hratelně, kdy samotný boj naprosto hrozný.

V rámci oblastí musíte vždycky získat určitou reputaci, abyste se mohli utkat v závěrečném boji s jedním se sourozenců a reputaci získáváte plněním příběhových misí s vedlejšími postavami, které jsou méně nebo více nevyužity, což je škoda. Méně nevyužity jsou postavy, které můžete použít jako své společníky, kteří Vám pomáhají s vedlejšími misemi, zachraňováním civilistů, osvobozováním stanovišť, přepadáváním kamiónu se zásobami, ničením sil, svatyň a dalšími aktivitami, které Vám dávají jak vedlejší postavy, tak sami civilisté, které se Vám podaří zachránit. Jen se mi povedlo zachránit tolik civilistů, že v půlce druhé oblasti, už mi neměli civilisté, co dávat. Některé příběhové míse jsou lepší, některé jsou horší, ale každý si určitě najde to své.

Co se mi naopak líbilo a velmi si užíval, byl samotný gameplay a střílení. Velký výběr zbraní, na které navazovaly výzvy, za které jste dostávali body, kterými jste si odemykali různé perky, třeba na to, abyste mohli nosit víc jak jednu hlavní zbraň a jednu pistoli. Každý si ve zbraních najde to, co mu nejvíce sedne, ale určitě si i vyzkouší další zbraně a možnosti ničení, protože je to jednoduše zábava. Perky sice stojí dost bodů, ale body získáváte jak za plnění výzev, tak pak za řešení logických puzzlů, jak se dostat do skrýší, kde najdete jak samotné body, tak i další vybavení, munici a tak dále a jejich místo Vám prozrazují zase civilisté, které jste zachránili. A pokud jste vyčistili nějakou oblast, tak to neznamenalo, že je konec, do pár chvil, se tam objevili další nepřátelé a boj pokračoval dál, což se mi moc líbilo, celé to působilo živým dojmem a to v rámci celé hry, že celá oblast žila.

Hru jsem hrál na PS5 a musím říct, že vypadala úchvatně, celé grafické zpracování je nádherné, kterému určitě i pomáhá zasazení do Montany. Sem tam zmizel nějak objekt, hra mi 2x spadla při načítání, ale asi nic hrozného, co by hru rozbíjelo.

Bohužel samotné AI bylo hrozné. Ať už Vaši parťáci, které sice můžete ovládat, kde se mají postavit, určit jim, co je jejich cíl, ale občas když viděli, že někam házím bombu, odstupuju, tak tam stejně tupě stáli a výbuch je zabil. Ještě že hra umožňuje parťáky oživit, a když si otevřete možnost mít 2, tak se umí oživit navzájem a dokonce oživí i vás. Ale občas se stane, že i když jsou u Vás, tak Vás neoživí, nebo jednou jsem se dostal do oblasti za plotem a oni běhali dokola a nedokázali vejít dovnitř. Dále Vaši parťáci i civilisté reagovali na každý spadlý špendlík a i když se nic nedělo, tak najednou byli v plné pohotovosti a to občas přerušilo probíhající rozhovor. Ale zase bylo pěkné, že rozhovor, pak nezačal od začátku, ale krásně navázal tam, kde skončil.

Je to velmi zábavná hra, ale příběh, unášení Vás a samotné AI hru posouvají k lehčímu nadprůměru.

Stejně jako u Mafia: Definitive Edition jsem psal, že nevím jestli jsem hru v původní verzi dohrál nebo ne, i když mi tady přijde pravděpodobnější, že jsem hru celou odehrál, ale jsou to jen střípky, nic konkrétního.

Ve zkratce by se dalo říct, že Mafia II je přesný opak toho jsem psal u Mafia: Definitive Edition. Příběh, vyprávění jsou slabší než v prvním díle, ale hratelnost je zase mnohem lepší. Kolik za to může krkolomný vývoj, který Mafii II doprovázel se můžeme jen dohadovat.

Tentokrát hrajete za Vita Scalettu, který už od mládí lítá z maléru do maléru včetně jeho nejlepšího kámoše Joea a jeho dráha mafiána je víceméně jasná, a je vidět které rodině je loájálnější. Nelíbilo se mi, jak jednu dobu pracují pro toho, pak pro toho, pak to zkusí na vlastní pěst, přišlo mi to takové dost ulítané, jako by sami vývojáři nevěděli, kam tím míří a konec mi přišel takový vyloženě nemastný neslaný a úplně jsem ho nepochopil, proč se tak stalo. Nedávalo mi to žádný význam, Spousta cutscén, které by se daly zredukovat nebo upravit tak, ať 2 vteřinu nehraju, a pak cutscéna. Hra nemá žádné tempo, žádné budování napětí, minimální emoce, opakování misí z prvního dílu nebo jejich napodobenina.

Samotná nová grafika vypadá určitě líp, ale rozhodně to nemá na remake prvního dílu a technický stav je i docela žalostný. Problém se samotným zvukem, kdy mluví jedna postava, ale v jednu chvíli zní jako někdo úplně jiný a pak se zase vrátí do normálních kolejí. Při jedné scénce v bytě u Joea samotný dialog neustále přehlušovala hudba. U některých postav, zvlášť u těch hodně vedlejších mi přišlo, že se na remaster jejich obličejů úplně vykašlali, ale i některé z hlavních postav nevypadaly nic moc. Při misi na jatkách se jedné postavě dokonce obličej protáhl do nesmyslných obrazců. Pak nějaké bugy, glitche, kdy při úniku z mrakodrapu se mi Joe zasekl a objevil se, až jsem misi splnil. Zabugovaná časová mise, kdy pokud si nedáte pivo, tak bránu prostě neotevřete, ať už Vám bude zbývat kolik času chcete. Na některých místech špatná interakce s prostředím. Jde prostě vidět, že je to jen remaster a chyby se úplně neřešily.

Samotná hratelnost, střelba mi přijde mnohem lepší než v prvním díle, rychleji jsem si zvykl, minimální pomalé chození, ale když už tak už i dávalo smysl. Co trošku hratelnosti ubírá je ovládání. V prvním díle ho udělali na ovladač velmi dobře a najednou v druhém díle bylo úplně jinak. Nevím, jestli byl problém, aby to sjednotili, ale za pokus to určitě stálo. Ještě mi vadila absence checkpointů. zvlášť při posledních misí, kdy jsem myslel, že něco rozbiju, kdy jsem musel celou část mise opakovat, i když jsem se dostal docela daleko. Samotný jízdní model je mnohem lepší a byla radost tady auta řídit a tady už bylo třeba si na policii dát většího majzla.

Na celém městě jde vidět, že Mafia II měla být mnohem něco většího, takový open world, kdy si můžete načepovat benzín, ale žádný význam to nemá, připravené autodílny, abyste si rychle mohli vyměnit poznávací značku a zmizet tak z radaru, nebo se jít převléct do obchodu s oblečením. Místo lékarniček je třeba se najíst napít, ale zdraví se vám vždycky z větší části obnoví, takže misi neprocházíte s minimálním zdravím, když se vám nějaká část mise nepovede.

Do DLC jsem se už nepouštěl a asi ani nebudu, ne určitě v dohledné době, ale třeba při nějakém dalším průchodu si to dám včetně jich.

Kdyby se skloubil příběh a technický stav prvního dílu s hratelností druhého byla by to asi i dokonalá hra, ale samotný příběh a technický stav hru celou degraduje, ale naštěstí ne na tolik, aby to nestálo za zahrání.

Musím začít tím, že si nepamatuji, jestli jsem odehrál původní celou Mafii: The City of Lost Heaven, takže nemůžu ani porovnávat tyhle 2 verze, takže budu vyloženě hodnotit jen tuto verzi. Určitě jsem nějaké pasáže hrál, ale ne kompletní hru.

A musím říct, že v novém kabátu hra vypadá prostě úžasně, zvlášť v noci a byla radost se kochat celým tím vizuálem, odrazy ve vodě a prostě všechno. Není si tady nač stěžovat. I technická stránka hry je v pořádku, na žádné bugy, glitche jsem nenarazil. Jediný problém byl při načítání, kdy znázornění načítání bylo vyloženě zasekané, ale ve hře žádný takový problém nebyl.

Dalším velkým plusem je určitě příběh. Z ostatních komentářů a recenzí vím, že jsou tam nějaké změny, ale to já neposoudím, ale příběh funguje fantasticky. Styl a tempo vyprávění, cut scén tak akorát a zakončení, které se prolíná s Mafií II. Příběh vypráví o Tommym Angelovi, kdy se jeho obyčejný život taxikáře prolne s místní mafií, které se stane součástí, ale i o jeho pochybách o celé mafiánské rodině a rozhodnutím, který rodina dostane přednost. Jestli ta jeho nebo ta mafiánská.

Ale to jsou jediné 2 plusy. Skrz hratelnost jde vidět, že je to stará hra, a i když jsou tam prvky, které i dneska se ve hrách objevují, tak to prostě není úplně ideální, a ani třeba prvek krytí, který tam přibyl není zpracován moc dobře. Jízdní model by taky zasloužil trošku vylepšit, a to zvlášť u motorek, které přibyly do hry, a mise na motorce byla pro mě docela utrpení. Pak části s chozením, kdy sice hrajete, ale vykládá se část příběhu a běžet nelze, to se sice děje i v dnešních hrách, ale taky by se s tím dalo něco dělat. Samotné střílení je taky dost obtížné, a třeba se samopalem jsem se začal sžívat až téměř na konci a raději jsem to hrál s pistolí. Chápu, že na konzolích je střelba složitější, ale i tak mi to přišlo těžké, a to jsem hrál na střední obtížnost. Samotná policie na střední obtížnost byla vyloženě k smíchu, pokud jsem náhodou nenarazil do jejich auta a rovnou zaplatil pokutu, nebo misí, kdy jste před policií utíkali, tak bych skoro řekl, že tam policie ani nebyla. A když už jste byli s nimi v honičce, tak stačilo to vzít přes nově vytvořené body na mapě, kde se jich dalo zkazit a bylo po honičce.

Kdyby to byl čistě remaster, tak ty prvky ohledně hratelnosti i přejdu, ale jelikož to nebyl jen remaster, ale i remake, tak je to trošku pro mě zklamání. Věřím, že kdybych hrál původní hru v době vydání, tak budu určitě nadšený, a budu tam sázet téměř nejlepší hodnocení, ale na kdyby se nehraje.

Ale i přes všechny ty výtky bych hru určitě doporučil.

Rozšíření jsem si nechal až po dohrání hlavní příběhové linky, což mě nakonec trošku mrzelo, že jsem si to klidně mohl zahrát před finální misí, ale to by byla asi tak jediná výtka.

Nejedná se o žádnou jednohubku, ale o rozšíření asi na 15h herního času, včetně vedlejších linek a úkolů a hlavní linky celého DLC, které je velmi kvalitní a napínavé. Samotné zpracování terénu, sněhu, sněžení, to že během hustého sněžení nevidíte téměř nic je prostě dechberoucí.

Dostane se i na nové roboty, ať už vylepšení nebo přizpůsobení prostředí původních robotů, tak i na vyloženě nové, které jsou ještě odolnější, než ostatní a rozhodně to není s nimi sranda, zvlášť na menších prostorech, kde musíte spíš ubíhat, a na střelbu je minimálně času.

Nevím proč, ale to samotné DLC mě bavilo víc než základní hra, proto i o něco větší hodnocení.

Co se stane, když se dá dohromady potomek z řádu Assassins Creed a Lary Croft? O pár tisíc let později se zrodí Aloy, hlavní představitelka Horizon Zero Dawn, které to jde ale o něco lépe s lukem, než to samotné lezení.

Jelikož jsem co se týče většího, souběžnějšího hraní na konzoli stále nováček, trochu jsem měl strach, jak se mi bude dařit mířit lukem a vystřelovat šípy s naprostou přesností. K naprosté přesnosti jsem nedosáhl, ale rozhodně mi to přidalo výzvu, kterou jsem rád přidal. Původně jsem myslel, že hraju na normální obtížnost, až později při kontrole jsem zjistil, že jsem na těžší obtížnosti a byl jsem o to víc mile překvapen, jak mi to šlo. Někdy jsem si říkal, že je to až lehké, ale když došlo na nějakého "bosse" nebo větší souboj, tak to byla výzva tak akorát.

Graficky, hudebně je to moc krásná hra a nad čím jsem vyloženě žasnul bylo zpracování noci nebo počasí, konkrétně sněžení, kdy vážně nebylo téměř vidět na krok. Možná mi jen trošku vadilo, že opakování střídání dne a noci bylo docela krátké, klidně bych si to představil trošku delší. Sem tam nějaký bug s texturou, buď dočtení, nebo nějaký resource se mi bugnul tak, že nešel sebrat, ale nic zásadnějšího pravidelnějšího.

Příběhově jsem byl spokojen, rozhodně mě zajímalo, kam vše spěje, jaké zvraty mě čekají, co se bude dít dál, jen mě nějakou dobu mrzelo nebo jsem čekal, že se víc dostanu do prostor předků, abych zjišťoval, co se stalo, což se mi dostalo ke konci hry, ale taky to určitě souviselo s tím, že je to open world a snažím se nějak vybalancovat příběh s vedlejšími questy a prozkoumáváním se sbíráním předmětů a tak se příběh natahuje, ale to je problém všech těchto open world her a člověk si musí sám najít, co mu vyhovuje. Vedlejší úkoly se skládají jak z klasických najdi a přines, ale taky i z vedlejších příběhových linek, které jsou samozřejmě lepší, ale najde se i pár takových nijakých, ale úkolů najdi a přines tam rozhodně není nějak extra moc.

Příběh se mi zdá pěkně napsaný, včetně dokumentů a audiologů, které celý příběh a svět rozšiřují a dávají mu hloubku. Co jsem si všiml a má vady na kráse, je opakování u dialogů, kdy něco bylo řečeno a hned v následující větě se to zopakuje. A časté střídání kamery, z blízkého pohledu na vzdálený pohled, u dialogů jsem taky úplně nepobral.

Celková hratelnost mi sedla, až na boj z blízka, který je tam jen z nutnosti, ale určitě nedosahuje hratelnosti s lukem a šípy. Trošku jsem bojoval s přehazováním lektvarů, ale to bude spíš můj problém s DPADem na ovladači, protože jsem s tím bojoval i u jiných her.

Kromě luku se tu objevují i jiné typy zbraní a při jejich získání se generuje úkol, abychom si danou zbraň vyzkoušeli, jen mi nepřišlo na rozum, proč musím mít daný úkol aktivní, aby se mi splnil, proč se to neděje automaticky. Ze začátku jsem ty úkoly aktivoval, ale časem jsem s těmi všemi zbraněmi na to zapomínal a případně si to dodělám při dalším průběhu.

V celkovém hodnocení, jsem si hru užil, ale je tu pár věcí, které mi nesedly a daly by se vylepšit a třeba boj z blízka se v pokračování vylepšení dočká, tak snad to bude mnohem lepší.

Jestli mě něco lákalo k pořízeni PS a zvlášť PS5 jsou Sony exkluzivity a když jsem si domů přivezl svou první konzolu v životě, tak jsem věděl, že po chváleném Astro's Playroom bude mou další hrou God of War a byl jsem naprosto spokojený a to pořád nemám všechno splněno a už teď se těším na další projetí, případně dodělání vedlejších úkolů, které jsem nesplnil. Předchozí díly jsem nehrál, ani jsem si nic extra nezjišťoval, ale myslím, že to vůbec nevadí, protože jde tak trošku o restart série nebo spíš o novou životní etapu Kratose a to jako otce, který se vydává na pouť se svým synem Atreem, aby rozprášili popel Kratosovy ženy, Atreeho matky z nejvyšší hory, která zároveň slouží k tomu, aby našli k sobě cestu a vybudovali tak pouto otce a syna.

Všechno se odehrává v rámci severské mytologie, která je vyprávěna ať už vykládáním příběhů během cestování na loďce nebo mezi světy, nebo přímo odhalováním přímo ve hře. Zvlášť příběhy na loďce a mezi světy skvěle vyplňují prázdnější místa, než se někam dostanete, takže během celé hry se nenudíte, dozvídáte se nové věci a hra vás vtahuje čím dál víc. Porážením nepřátel se dozvídáte i o nich něco samotného a taky jejich příběh, pozadí.

Jelikož celý svůj život hraju primárně na klávesnici/myši, tak jsem měl strach, jak rychle se sžiju s ovladačem, a to hlavně v soubojích a práci s kamerou. Hru jsem hrál na normal a občas jsem si říkal, že bych klidně možná i snesl těžší obtížnost, teda rozhodně ne u první Valkýry, ta mi zabrala dost pokusů, ale i ta nakonec padla, ale dostal jsem krásný poměr vyprávění příběhu a výzvy. Hratelnost za mě vynikající, nemám co vytknout.

Kromě soubojů, tak člověk občas musí občas i zapnout mozek a vyřešit nějakou logickou hádanku, aby se dostal ať už dál příběhově, nebo k nějaké truhle, která vám poskytla odměnu, ať už vyléčení/zvýšení zdraví a zbroje a všechno, co souvisí s RPG prvky, díky kterým si můžete jak Krata, tak Atrea vylepšovat tak, jak Vám se hodí.

V rámci PS5 jsem se dočkal i grafického vylepšení, a i když hra je ze starší generace, tak pořád vypadá skvěle, a i krásně se poslouchá. Kromě dalšího průchodu hrou se zároveň nemůžu dočkat nového dílu a jak se celý příběh posune.

Není to tak, že bych žádnou hru na nějaké konzoli nehrál, ale konečně jsem se dostal ke svému prvnímu Playstationu 5, který mi přišlo snadnější sehnat než grafickou kartu a postavit si herní počítač a jak lépe se seznámit se systémem než touhle super jednohubkou, která Vám předvede, co všechno systém umí, spíš hlavně jejich nový ovladač a hned jsem se zamiloval, jak do ovladače, tak i do samotné hry.

Zároveň je to takový menší výlet do historie herního hardwaru a periferií od Sony a připomenutí jaký velký kus cesty ušli. Ona hra není nic převratného, plošinovka ve 4 různých světech a závěrečným bossem. Není to nic, co bychom neznali, ale jako úvod to prostě funguje na jedničku a nikdo z majitelů PS5 by to neměl minout.

Herní výzva u mě opět splnila svůj cíl a i vlastně můj cíl, hrát hry, které bych si normálně nezahrál. S touhle konkrétní hrdinskou sérií nemám žádné zkušenosti a tenhle již 4. díl v sérii mi příjemně zpestřil sobotní odpoledne na 3,5 hodinky.

Je to pohádka, kdy se vypravujete za drakem, abyste zachránili malé městečko, jen tentokrát vás nečeká na konci princezna a půl království k tomu, ale jen dobrodružství a zápletkou, při kterém zachráníte jednoho klučinu od jeho starostí. A to, že mě na konci čeká drak, s kterým se utkám, mě celou dobu hnalo dopředu. A při tom jste plnili vedlejší úkoly, abyste se dostali v rámci hlavní linky dál. Úkoly nejsou nějak zvláštní, typu přines nebo sežeň tohle, zabij támhle to, ale na takové krátké době to vůbec nevadí.

Co mi na hratelnosti asi nejvíc vadilo bylo to, že začátku hra na vás hodí větší množství úkolů a člověk rychle snadno zapomene, co měl udělat támhle, a co zase támhle. Nějaký seznam úkolů a co má vlastně donést získat by možná nebyl od věci ale jen, co vyřešíte tenhle jeden nával, tak pak už to na vás hra hází postupně.

Druhý nedostatek je, že člověk sbírá suroviny a další a kromě cenností, u kterých nějak tak člověk tuší, že jsou vyloženě jen na prodej, tak zbytek se spíš snaží shromažďovat, protože neví, kdy je bude potřebovat na nějaký úkol. Pak mi přišlo trošku nelogické, že ke konci hry, abych se dostal dál, tak jsem musel zaplatit za průchod, ale téměř hned na to, jsem většinu zlaťáků dostal zpět za splnění jejich úkolů.

Technicky a graficky to funguje moc pěkně, není tomu co vyčíst.

Hra je od slovenských vývojářů a jak píšou na svých stránkách, hry dělají pro příležitostné hráče, což hra naprosto splňuje, ale určitě si ji užijí i hardcore hráči, kteří si potřebují vyloženě orazit a vypnout a jako bonus se vydají za pokořením draka.

Jsem velký fanoušek filmových a seriálových Star Wars, k literárním jsem se ještě nedostal, a co se týče herních, tak tam mám docela resty. Chystám se na Star Wars Jedi: Fallen Order a KOTOR vyzkoušel jsem si pár hodin v Star Wars The Old Republic a jelikož se v Herní výzvě 2021 objevila kategorie cestování ve vesmíru, tak Star Wars: Squadron byla jasná volba. A výsledkem byla vesměs spokojenost, ale taky to, že se z toho dalo dostat rozhodně víc.

Samotná hratelnost, akce, vizuál jsou naprosto suprové. Doteď jsem žádnou hru, kde bych létal jsem nehrál, takže jsem si vybral druhou nejnižší obtížnost a dobře jsem udělal. Jestli jsem si myslel, že člověk nemůže mít ve vesmíru nehodu a ještě k tomu s piloty z vlastní letky, tak jsem se hned několikrát přesvědčil, že to jde. Vyloženě by mi víc vyhovoval pohled zezadu na samotný letoun než z kokpitu, hraju i tak závodní hry, ale věřím, že to byl krok správným směrem a té hře to dává mnohem víc a věřím že ve VR, které si chci někdy v budoucnu vyzkoušet, je ten zážitek ještě o to lepší. Jediná mise, kde mi to vyloženě vadilo, tak to byla mise za Rebely a v bombardéru, kdy to bylo vyloženě utrpení. Ale ostatní mise jsem si naprosto užíval, jak z pohledu akce, tak z toho jak všechno krásně vypadalo ve vesmíru a i ze samotného zpracování uvnitř hangáru.

Příběh jsem odehrál za necelých 11h na druhou nejnižší obtížnost, a to se mi nedařilo získat jedinou medaili za zvládnutí mise do nějakého časového limitu, takže věřím, že se to dá odehrát i rychleji. Na samotném začátku se si vytvoříme postavu jak za Rebely tak za Impérium, což odpovídá tomu, že v příběhu hrajete za obě dvě strany, což je trošku škoda, že si nemůžete vybrat jednu stranu a hrát jen za ní a víc se tak vžít do samotného příběhu, tak vedlejších postav. Já ten příběh spíš bral ze strany Rebelů a při hraní za Impérium jsem chtěl nejraději dezertovat a přidat se k Rebelům, tak jsem to řešil v jedné misi aspoň tak, že když jsem dostal možnost odletět nebo zničit zbytek nepřátelské letky, vybral jsem si odlet. Příjemné bylo setkání s generálkou Herou Syndullou, kterou znám ze seriálu a škoda, že tu nebylo víc takových postav a tím pádem by se možná dal i vymyslet ještě zajímavější příběh. Celkově není špatný, ale určitě se dalo z toho dostat víc.

Mutliplayer jsem nezkoušel, ale vyzkouším si, ale jako absolutní nováček tomu moc šancí nedávám a do budoucna se těším na vyzkoušení VR, na které jsem slyšel velkou chválu a ze hry má člověk ještě lepší pocit.

Horrory/strašidelné filmy i videohry moc nevyhledávám, protože jsem neuvěřitelný strašpytel, ale poslední dobou, aspoň co se týče videoher snažím přežít, zvyknout si na to, hraním těchto her, protože ty hry vypadají pro mě dost zajímavě, zvlášť když do toho přidáme sci-fi prvek. Film jsem viděl několikrát a až v poslední době jsem se v podstatě přestal bát. A A:I způsobil to, že jsem si film pustil znovu, ale netušil jsem, že se u ní budu zase bát jako poprvé, a mám trošku problém to dokoukat, protože atmosféra hry pro mě byla tak strašidelná, že jsem myslel, že to nedohraju a vyloženě jsem se musel do hraní tak trošku nutit a to jsem hrál na střední obtížnosti.

A když jsem měl od samotného vetřelce ve hře chvíli klid, tak mi zase hrůzu naháněli vraždící androidi. Celá ta hrůza se o něco snížila po tom, co jsem do ruky dostal plamenomet, ale ani s ním jsem se necítil dostatečně bezpečně, což mi vetřelec párkrát potvrdil. Každý krok, běh, vydání nechtěného zvuku může znamenat to, že skončíte jeho obětí.

Ono je to v podstatě pokračování prvního filmu, jen tentokrát s dcerou Rippleové Amandou, která dostane možnost zjistit, co se stalo s její matkou na základě záznamu, který se objevil na vesmírné stanici Sevastopol, kam se vydá a od první chvíle bojuje o svůj život. Atmosféra je prostě vynikající a spousta věcí, co se objevila ve filmu se objevila i tady. Škoda, že když se tady podařilo film převést do hry, se nedaří jiným hrám pak převést svou atmosféru příběh do her.

Odpolední indie jednohubka na lehké potrápení mozkových závitů. Logická adventura nám vypráví příběh dvou dětských kamarádů skládajících své vzpomínky na jednotlivých ostrovech, představující vždycky jednu vzpomínku, kam se dostali během bouře, když seděli v domečku na stromě, který si postavili na zahradě mezi jejich domy. Celé to vlastně je rozloučení těchto 2 přátel, protože jak se dovíme na konci, jeden z nich se stěhuje pryč.

Logické hádanky pracují s manipulací času a to v základu pohybem dopředu a dozadu a taky v interakci s některými předměty na daném ostrově. Hra začíná zlehka, ukazuje nám, co a jak funguje, ale s každým ostrovem jsou postupy o něco obtížnější. Úkolem je donést světlo, představující danou vzpomínku, v lucerně, kterou nese jeden z kamarádů na vrcholek ostrova a seskládat tak celou vzpomínku dohromady. Hádanky, nejsou nijak komplikované, ale hra vám taky nedá nic zadarmo, ale když se pozorně díváte a zjišťujete, co a jak funguje, tak většinou se moc nenadřete. Problém nastává, když část hádanky, je tvořena novou mechanikou, která ani není nijak představena a musíte na to přijít úplně sami. Většinou se jedná vlastně o to, zastavit se a počkat až se něco provede, aniž byste věděli, že by se něco takového mělo dít. V rámci získání achievmentů je to parádní vlastnost, ale trošku to škodí tempu.

Ale je to nádherná podívání jak graficky, tak zvukově, a zvuk je i na jednom ostrově použita jako mechanika. Celkově hra pracuje s celým ostrovem a někdy jsem se divil, a byl příjemně překvapen, co si pro mě překvapili.

Na DLC jsem se těšil, základní hra mě bavila a jediná škoda, že je to spíš nevyšlo jako jedno DLC. Když to vezmu celkově, tak už podle toho, že je to rozděleno na 2 epizody, tak každá je jiná, ale sdílí jeden společný příběh a proto je škoda, že to nebylo uděláno jako jeden díl, jedno DLC.

V druhé epizodě hrajeme tentokrát za Elizabeth a úplně nový typ hratelnosti. Jelikož Elizabeth není ostřílená jako pan Dewitt, tak jsme dostali do vínku, stealthový přístup, kuši s uspávacími šipkami a nedostatkem všeho, a to i na střední obtížnosti. Na jednu stranu mě to v určitých částech nebavil tenhle stealthový přístup, přeci celou dobu hraju FPS a na jednou tohle, ale chápu, že nemohli z Elizabeth udělat ostříleného zabijáka, ale celkový pocit je spíše pozitivní. Co se mi rozhodně líbilo na stealthovém přístupu, že tomu přizpůsobili zvuk, což z toho dělá velmi dobrý zážitek. 

Pokračujeme v příběhu z první epizody, ale kromě Rapture, se znovu podíváme do Columbie v době, kdy se odehrává hlavní příběh a celé se to prolíná. Pasáže v Rapture nás přibližují občanské válce a tomu, co se dělo v prvním díle a uzavírá celý kruh, který se vlastně nakonec neustále opakuje a i když bychom chtěli tomu zabránit, tak to prostě nejde.

Co mě lehce zklamalo byla technická stránka, nečekané propady počtů snímků, i když se nic neděje. Taky interakce s předměty vyskakuje hodně brzy (na delší vzdálenost) a na kratší vzdálenost člověk člověk bojuje s tím, aby interakce vyskočila. Dále nechápu, proč oproti základní hře, první epizodě je úplně nové rozložení kláves a ovládání, proč to nebere to, co je nastaveno už od základní hry, ale dá se s tím sžít.

Na DLC jsem se těšil, základní hra mě bavila a jediná škoda, že je to spíš nevyšlo jako jedno DLC. Když to vezmu celkově, tak už podle toho, že je to rozděleno na 2 epizody, tak každá je jiná, ale sdílí jeden společný příběh a proto je škoda, že to nebylo uděláno jako jeden díl, jedno DLC.

První epizoda je vážně jen takový úvod do toho, co se bude dít v druhém díle a jinak je to v podstatě základní hra, ale než se začne něco pořádně dít, tak je vlastně konec. Vracíme se jako pan Dewitt, kterého navštíví Elizabeth s tím, že má pro něj zakázku, aby našel jedno ztracené dítě. Ale místo města v oblacích se ocitáme v Rapture a to ještě před občanskou válkou a to je asi to nejlepší na této epizodě a to, že vidíme Rapture ve své původní podobě a je to krásná podíváná, a člověk má chuť objevovat co nejvíc. Ale mezi smetánkou a tou krásou nezůstaneme dlouho a vydáváme se do nižších částí Rapture, kam byl vykázán Atlas, hlavní zaporák prvního dílu a hledáme naše ztracené děvče.

Jelikož jsem základní hru hrál na střední obtížnost, rozhodl jsem se pokračovat na této obtížnosti i v DLC, ale přišlo mi, že to bylo o trochu těžší než v základní hře. Zvlášť když na vás nalétlo víc nepřátel, tak v mnoha případech to skončilo tím, že mě Elizabeth oživovala. Rozhodně je zdraví, salt, peněz a prostě všeho méně a vrátil jsem se zpátky do prvního a druhého dílu a jelikož to navazuje na první díl, tak to dává i smysl.

Čeho jsme se dočkali, bylo to, že konečně jsme mohli přepínat mezi více zbraněmi a nebyli jsme omezeni jen na 2 zbraně.

První kroky s tímto dílem byly náročné a chvíli jsem myslel, že hru ani nedohraju. Nejprve problémy se zvukem, kdy po nějaké době se přidal zvuk, jako bych měl měříčí zařízení na radioaktivitu a procházel se po Černobylu a rady z internetu nefungovaly, kde jsem se dozvěděl, že je problém s Unreal Enginem 3 mě nakonec dohnaly k reinstalaci celého notebooku a nové instalace, ale procházení stejných pasáží pořád dokola kvůli nemožnosti ručního uložení mě trošku začínaly dohánět k šílenství. Reinstalace pomohla, ale po nějaké době se problém se zvukem objevil znovu, ale naštěstí jsem přišel, že mi to zpsůobovalo nahrávání videa na pozadí v rámci GeForce Experience. To byl vyřešen první problém. Druhý problém byl, že jsem měl z hry takový nemastný neslaný pocit, jako by to bylo všechno velmi ploché a celé město na mě působilo takovým umělým dojmem, pořád jsem přemýšlel, jestli vlastně hraju Bioshock nebo se to jen tak tváří. Ale to vše se změnilo, když jsem potkal Elizabeth, a od té doby to byla parádní jízda a kdybych nemusel do práce, spát, tak bych to možná zahrál i na jeden zátah, což u předešlých dílů Bioshocku říct nemůžu a to se mi ty hry líbily a i vesměs kladně hodnotil.

Místo podmořského světa se tentokrát vydáme do oblak, kde se přemístilo město Columbia, které vede místní Prorok v duchu bíle Ameriky, a každý má své dané místo ve společnosti. Hrajeme za pana Dewitta, který se vydává na záchranou misi jedné dívky, díky které bude moct splatit svůj duch. Jedná se o Elizabeth s nadpřirozenými schopnostmi, kdy může otvírat okna trhliny na jiné místa a dokonce i v jiném čase a kolem toho se točí celý příběh, že každá akce má svou reakci a kam daleko až musíme zajít, abychom vše napravili.

Z tenkých uliček a koridorů podvodního města Rapture tentokrát procházíme otevřenějším městem, který je plný slunce, barev, poutí, kde si můžete vystřílet i nějaké ty stříbrňáky, či zjstit, jak velkou sílu máte v pár minihrách. Hra je pořád lineární a pustí vás pouze do míst, kde je co objevovat a v tom vám pomáhá i samotná Elisabeth a to páčením zámků nebo že když najde nějaký ten stříbrňák, tak vám ho hodí a v bojích vám pomáhá hledat munici, lékarníčky nebo sůl (Salt), která vyměnila Eve z předchozích dílů, pro doplňování Vigorů, speciálních schopností, v předchozích dílech to byly Plasmaidy. Docela mi chyběla mapa, sice si můžete pustit navigační šipku, která vám ukáže kam jít, ale jen určí směr a zase zmizí, ale až do závěrečné fáze, kdy se určitá část města otevřela trošku víc, nebylo třeba navigaci používat.

Vigory jsou podobné jako v minulých dílech, ale jako v prvním a druhém díle jsem používal elektrošok, tak i tady se zdál být nejúčinějším prostředkem. Jen škoda, že až v půlce hry jsem zjistil, že všechny Vigory co nasbírám, tak si můžu zvolit, které chci používat. To už se nedá říct o zbraních, tentokrát jste limitováni 2 zbraněmi, které nelze nikde koupit, ale je možno vylepšovat, kupovat šlo pouze munici. Nejlepší nakonec bylo najít nějaký kompromis a držet se 2 zbraní, Na střední obtížnosti jsem tak celou hru odehrál v podstatě se 2 stejnými zbraněmi. Kromě zbraní a vigorů nacházíte po městě dárečky s vylepšeními, ale že by hrály nějakou zásadní roli mi nepřišlo, na začátku získáné jsem použil až do konce hry.

Oproti prvním dvou dílům se nedočkáme horrorovější atmosféry, ale zase mnohem víc akčnější, zvlášť když se celá město změní v reakci na vaše cestování trhlinami. Když se člověk podívá na město do dálky, tak je to krásná podíváná, ale když jsem se podíval zblízka, tak se mi ta grafika úplně nepozdávala. Nemyslím si, že bych byl rozmazlený novějšími titulky, jelikož k mnoha jsem se nedostal, jelikož jsem i omezen hardwarem, ale i tak mi přišlo, že to mohlo být i lepší. Ale jinak po technické stránce hra bez bugů a výraznějších problémů a to včetně gameplaye a střelby.

Při finálním zúčtování se podíváme i na chvíli do Rapture, které ještě není zmítano občanskou válkou. Do Rapture se podíváte i v DLC Burial at Sea - Episode 1 a 2, na které se velmi těším, protože hlavní hra mě velmi uchvátila a velice jsem si jí užil.

DLC Minerva Den se odehrává v jiné části Rupture, kdy hrajete za jiného Big Daddyho, Subject Sigma, kdy je vaším úkolem se dostat k centrálnímu počítači The Thinker, který vybudovali dva bývalí kolegové. Jeden z nich k tomu, aby oživil skrz vzpomínky svou zemřelou ženu a dostal ji tak do Thinkera a druhý ho chce využít k vyřešení jeho posedlosti a bláznovstvím k rovnici úplné předvídatelnosti.

Až tady se nám dostává nová zbraň, která víc sedí k Big Daddymu a i nový druh plasmaidu, ale škoda, že tohle už nebylo v hlavní části hry. Ale jinak nic extra zásadního od hlavní hry tu nenajdete, tedy kromě příběhu, který dokáže zaujmout a jelikož je herní doba asi na 3 až 4 hodinky, můžete si zpříjemnit jedno odpoledne.

Bioshock 2 je v podstatě Bioshock 1 s novým příběhem a nějakými úpravami, ať to nevypadá úplně stejně, ale přesto se mi to celkově hrálo lépe než první díl. Příběh se odehrává několik let po prvním díle, kdy se ujímáme Big Daddyho Subject Delta, který je záhadně oživen po několika letech, kdy mu Little Sister Eleanor Lamb, s kterou byl pevně vázán na rozdíl od ostatních Big Daddy a Little Sister, odebrala její matka Sofia Lamb, původně psycholožkou/psychiatričkou v Rupture na přizpůsobení se podvodnímu životu a nyní hlavním záporákem, tím, že ho zhypnotizovala, aby se sám zastřelil. A vaším úkolem je Eleanor najít a zachránit. Oproti prvnímu dílu se mi tady příběh vnímal mnohem lépe, i včetně pásek ostatních obyvatel Rupture, kdy se člověk dozvídal o jejich osudech a to víc jsem si ho i užil. V atmosféře taky navazuje na první díl a je potěšení se dívat na jednotlivé lokace. Co mi možná trošku vadilo, když Eleanor v rámci městského hlášení promlouvá k obyvatelům Rupture, a z toho to vypadá, jako by se ve městě neodehrála žádná občanská válka a žilo se tam dál příjemným životem, ale ve skutečnosti tam zbývají jen geneticky upravení lidé, kteří mají za úkol vás zastavit.

Hned první věc, která se mi zalíbila, bylo zlepšení celkového gameplaye a to včetně používání plasmaidů a zbraně a i přepínání mezi zbraněmi a jejich náboji. Ale hned mě trošku překvapila změna nových kláves na nějaké akce oproti prvnímu dílu, a jelikož jsem to hrál hned po sobě, tak co šlo jsem změnil, abych zase všechno nedostával do ruky. Je možné, že první díl jsem hrál v remasterované verzi, druhý díl v originální verzi, tak ta změna možná byla způsobena i tímhle, ale nic co by se nedalo vyřešit nastavením kláves.

Až na krátkou část hry, celou hru odehrajete za Big Daddyho, což je geneticky upravený člověk v mechanickém oblečku a škoda, že co se týče zbraní a plasmaidů to tomu víc nepřizpůsobili, protože až na vrták a hlavní zbraň se zbraně a plasmaidy nelišily od prvního dílu. Během pohybu jsem měl pocit, že mám na sobě mechanický oblek, ale když jste si šli zaplavat, tak to nemělo žádný vliv, vůči nepřátelům jste byli na začátku stejně odolní jako v prvním díle, kdy jste hráli vyloženě za člověka.

Pro vylepšování schopností a získávání plasmaidů bylo třeba opět sehnat Adam a to nejlépe z Little Sister, ale ke konci hry mě už ochrana Little Sisters už moc nebavila, jelikož to bylo pořád to samé dokola, najít mrtvolu, z které Little Sister odčerpá Adam a během celého procesu odrážet vlny nepřátel. Nakonec jsem měl tolik Adam, že by mi to vystačilo až do další hry, ale prostě jsem je chtěl všechny zachránit. Jak jsem si u prvního dílu posteskl na nevyužití interakce Big Daddy a Little Sister v jedné z posledních misí, tak tady mi to přišlo až moc pořád dokola. Aspoň už se mi Little Sister nepletla pod nohami a během chůze jsem ji měl na ramenou. Tentokrát jsme si i dokonce zahráli za Little Sister, a zase mi to přišlo, jako nevyužití potenciál, což je ohromná škoda.

Hrál jsem originální verzi a ne remasterovanou a to v rámci Herní výzvy 2021 a hned po pár minutách hraní mi hra spadla do Windows 10 a bez jakékoliv hlášky. Tak jsem se vydal na vlny internetu, kde je problém, a problém byl v nastavení directx, ale ať už jsem to hrál na directx 9 nebo 10 a upravoval různé konfigurační soubory, tak hra padala, buď víc častěji nebo méně, naštěstí, že hra se rychle otvírala a načítala, tak to nebyl až takový problém, ale obtěžující to bylo. Stejně jak jsem si trochu stěžoval na zvuk v prvním díle, tak tady mi to přišlo ještě horší, ať už že zvuk vypadával a celkově měl horší kvalitu.

I přes nějaké své chyby a nevyužitý potenciál jsem si druhý díl dobrodružství užil mnohem víc, než první díl.

Vše začíná pádem letadla a vy máte to štěstí, že pád přežijete a ještě spadnete kousek od majáku, který je vlastně vstupem do na první pohled utopického potopeného města Rupture, kde se ale zrovna odehrává občanská válka, město běží na životní síle Adam, která extrahují Little Sisters, geneticky upravené děti, které ochraňuje pancéřovaný Big Daddy, což jsou taky geneticky upravení lidé. Hned je v podstatě rekrutován Atlasem proti Andrewa Ryanovi, který pokládá Jacka za tajného agenta CIA, a abyste přežili, je vám samotnému upravena DNA, abyste jsem vypořádal s nepřáteli za pomocí různých schopností Plasmaid a získávání Adama z Little Sisters a to buď jejich vysátím nebo záchranou. Ale ne všechno se zdá být tak, jak ve skutečnosti je.

Samotný příběh mi nepřijde vůbec špatný, nic převratného, ale taky nic co urazí a v pozadí města pod vodou a doby 50. 60. letech 20. století to krásně sedí, ale spíš mi vadilo samotné vyprávění. Ale teď záleží, jestli je to mnou a mým způsobem hraní nebo samotnou hrou. Pokud jsem se vyloženě nezastavil, tak jsem příběh vnímal dost okrajově a občas jsem nevěděl, co se vlastně děje, ale dost těžko se zastavit, když musíte být neustále ve střehu, jestli na vás někdo někde nevyskočí. Tenhle problém jsem měl i u Borderlands 2, kdy jsem spíš vnímal samotné hraní a příběh jsem v podstatě nestíhal. Ale rozhodně nejde o žádný plytký příběh, ten je doplněn záznamy z magnetofonu, kde se člověk dozví spoustu dalších věcí. Ale chtělo by to ještě o něco lepší vtáhnutí do děje. Co rozhodně ale chválím byla atmosféra, která byla lehce hororovější a s každým skřípnutím zjišťoval co se děje.

Jelikož se jedná o FPS, tak postupně získáváte různé zbraně, ty vylepšujete, sbíráte, vyrábíte nebo kupujete munici do nich a k tomu máte díky změněné DNA možnost využívat různých schopností, jako elektrický šok, který znehybní nepřítele, nebo ho můžete zapálit, nebo něco nechat roztát nebo poslat na nepřátele včely. I tyto schopnosti lze vylepšovat díky Adama, stejně jako zdraví nebo "manu" která stojí využívání schopností. Jak jsem psal, munici, ale třeba i lékárničky a spoustu dalšího jde koupit, a k tomu slouží staré dobré dolary, ale kterých ve hře není rozhodně dostatek a tak je třeba vybírat všechno, co jde a s tím související objevování každého zákoutí. A pomocí kamery můžete nepřátele fotit a získávat další různé vylepšení. A pokud chcete nějaký ten dolar ušetřit, je tu možnost hackování prodejních automatů prostřednictvím spojování vodních trubek, aby se voda dostala do svého cíle. Ale to je asi jediná logická hádanka na celé hře.

Kromě konce jsem na střední obtížnost celou dobu bojoval s dostatkem peněz a nábojů, což přidávalo na obtížnosti celé hry. Ale s postupujícím příběhem a vylepšováním všeho, co se dá obtížnost klesala, což bylo možná i trochu na škodu. Začátek mi přišel zase trošku přepísknutý, možná i kvůli toho, že jsem začal na těžší obtížností a první Big Daddy mi pár pokusů zabral a utíkáním po celé mapě. Samotní nepřátele zas takovou výzvou nebyli, až na občasné bossy, ale spíš se člověk musel zorientovat co na koho platí, jestli brokovnice s elektrickými náboji nebo kuše, která mi ke konci přišla jako univerzální řešení na všechno, včetně půlky boje se samotným bossem na konci, kterého jsem dal na první pokus, což bylo na škodu, rozhodně tu byl potenciál, to udělat zajímavější a obtížnější.

Z technického hlediska, hrál jsem remasterovanou verzi a vypadalo to i na dnešní dobu moc pěkně. Co tomu trošku ubíralo bylo doskakování HD textu při každém nahrání hry. Zvuk mi přišel občas dost divný, nepřátele mluvili tak nahlas, že člověk by řekl, že jsou hned u něho, ale byli třeba o místnost vedle, a tím pádem i na sebe upozorňovali a člověk už byl tak dost dopředu ve střehu. Chvíli jsem si zvykal na přepínání mezi schopnostmi a zbraněmi, ale na co jsem si téměř nezvyknul bylo přepínání mezi různými náboje jednoho typu zbraně, což mi pak dost dělalo problém při samotné akci. A co mě vyloženě mrzí, byla předposlední mise a kooperace s jednou z Little Sisters, která mi neustále dokola říkala, že je čas jít, i když jsem s ní držel krok, ale spíš jak neustále mi zavázela pod nohama a jelikož jsem ji měl udržet živou, tak to byl trošku problém. Navíc mi to přišlo, že je to takový tutoriál na konci hry a pak bude následovat mise, která bude s Little Sisters víc pracovat, škoda, že něco takového se nestalo.

Hra určitě zaujme svým příběhem, atmosférou, ale jisté neduhy hru trošku sráží dolů, ale zase věřím, že v době vydání to bylo něco úžasného, za což si hra vysloužila svou chválu, to že patří mezi klasiky, která si zasloužila i remastrovanou verzi.

Navazuje na první díl MiniDoom a jde vidět, že vývojáři si s tím už dali mnohem víc práce a udělali z toho kompletní hru.

V nastavení si můžete nastavit, velikost obrazovky, nastavení zvuku a nastavení ovládání. Na výběr máte ze 3 herních módů, Standard, Arcade a Hard Core a ještě si nastavujete jednu z 5 obtížností hry, kterou je možné na začátku úrovně vždycky změnit. Ve Standardním módu máte nekonečný počet životů a můžete se vracet v rámci mapy ke starším úrovním a hledat secrety s runami za které si pak ve Fortress můžete odemykat vylepšené zbraně, nebo upgrady vylepšující vašeho hlavního hrdinu. V Arcade módu máte omezený počet životů a když o všechny přijdete, začínáte úplně od začátku a nemůžete projet už vámi projeté úrovně. A v Hard Core módu máte jen jeden život, dostupné jsou jen těžší obtížnosti a jak o život přijdete, tak jedete komplet od začátku.

Najdete zde veškeré zbraně z Doom Eternal, které můžete vylepšovat nebo najdete jejich vylepšení, sem tam najdete zbraň, kterou máte jen dočasně a jak přijdete o náboje, přijdete i o zbraň. Přepínání zbraní je uprostřed boje dost problematické, hra se na pozadí lehce zpomalí, ale výběr zbraně trvá strašně dlouho na můj vkus.

Nejprve začínáte s úrovněmi na Zemi, pak přecházíte na mapu na Marsu, kde máte další úrovně a jejich dohromady 17, z toho jsou nějaké i nepovinné. Co se týče level designu, tak úrovně na Zemi, mi přišly v pohodě a docela pěkné udělané, ale když se přešlo na Mars, do samotného pekla, tak mi ten design úrovní už nepřišel tak dobrý. Hra se snaží i ve 2D nabídnout prvky uhýbání, ale moc to nefunguje a některý úrovně jsou vyloženě peklo, ať už o tom vývojářům vyloženě šlo nebo ne. Reakce střelby u zbraní mi přijde docela pomalá, nevím, jestli se tím snažili nahradit prvek přebíjení, ale je i docela velká prodleva mezi střelbou a hozením granátu.

Stejně jako v klasickém Doomu hledáte barevné klíče na otevření dveří, ale hra je lineární, žádné vracení v rámci mapy, pokud nechcete zkontrolovat, jestli jste neminuli nějaký ten secret, vás nečeká.

A kdyby toho náhodou na vás bylo moc a nemohli jste se dostat z nějaké úrovně a pořád vás to vracelo na poslední checkpoint, kterých je tak akorát v rámci úrovně, můžete použít staré dobré IDDQD a pak už by neměl být problém dojít na konec úrovně.

Pro fanoušky Dooma, co chtějí zabít odpoledne, může být příjemným překvapením, ale hra vám nic zadarmo nedá.

Půl hodinová jednohubka pro fanoušky Dooma, jak by to vypadalo, kdyby Doom byl plošinovka ve 2D. Jde vidět, že je to jen projekt, za účelem se dělat hry, jak píšou sami vývojáři, protože to má dost neduhů a nehraje se to úplně nejlíp, ale na druhou stranu ta půl hodinka hraní neurazí.

Na výběr je ze 2 obtížnosti, normal nebo ultra violence, vyberete si ovládácí schéma a můžete se pustit do zabíjení pekelných monster. Zbraní je tu jen pár, při každém umření se octnete zpátky na začátku hry, žádné checkpointy, žádná možnost uložení, jen prostě zapnout a několik desítek minut být na konci.

Příběh sourozenců ze 14. století ve Francii, kteří se utíkají před inkvizicí, která chce hlavně toho mladšího ze sourozenců Huga ve velmi pěkném grafickém zpracováním. Amicia se snaží postarat a uchránit svého mladšího bratra a Huga, který je od mala nemocný a od narození ho vídala velmi málo, stejně jako svou matku. K tomu všemu ve městě vypukne mor a hejna krys, které zastaví jen světlo, zvláštní spojení Hugovy nemoci s všude přítomnými krysami jsou překážky, kterými musí oba projít, aby k sobě našli cestu. A když už se zdá, že jsou na správné cestě, ke které jim pomáhají další dětští hrdinové, s jejich schopnostmi, kterými Amicia a Hugo nedisponují, tak nastane zvrat v příběhu, který bude zkouškou pro oba a jestli jejich poutu je dostatečně silné a postavili se inkvizici.

Většinu herní doby hrajete za Amicii, která je vybavena svým prakem a alchymistickými schopnostmi, které postupně vylepšuje, aby se vypořádávala jak s inkvizicí, tak s krysami, které jí kříží cestu za svým cílem. Za ním se může dostat jak plíživým způsobem, tak i akčním způsobem, jen je třeba si dávat pozor na dostatek surovin. Ale i v tom vás hra úplně nenechá, zvlášť když jdou některé situace vyřešit jen jedním způsobem, tak v blízkosti se dané suroviny budou válet.

Což je jedním z nedostatků hry a to její obtížnost, která nejde nastavit a rozhodně si myslím, že v některých situacích by mohla být vyšší nebo mít možnost si hru zahrát na vyšší obtížnost a když už se zdá, že jste v bezvýchodné situaci, tak vás zachrání v poslední chvíli vaše alchymistické schopnosti. Třeba i stealthová mise jen za Huga by mohla být obtížnější nebo možná jen odstranit checkpointy, kdy hra se uloží, což mi jednou udělalo na tváři vlásky, kdy se to uložilo v momentě, kdy jsem měl inkvizici vyloženě za zadkem a hned po načtení hry jsem měl vteřinku na to se schovat.

Pak jsem docela zápasil s tím, že dodge a přelézaní je na jedné klávese a pokud se neukáže akce na přelezení, kdy už si myslíte a hlavně potřebujete přelézt, tak Amicia uskočí a vy skončíte jako potrava krys, které jste od Amicii držely za pomocí zažehnuté slámy, která zrovna dohořela. Dále jsem se trošku trápil s přepínám nábojů do praku, kdy se zrovna na Vás valila inkvizice a nábojů je tolik, že než se dostane k tomu správnému přes kolečko myši, tak je lepší to vybrat za pomocí tabulátorů, ale tam je taky šance, že přejedete to, co zrovna potřebujete.

Od hry jsem čekal trošku víc mysterióznější/horrovější atmosféru, což mě zklamalo, ale po většinu 11 hodinového příběhu vás čeká komornější atmosféra, jak už jsem psal s krásným vizuálem a hudebním doprovodem. Komornější průběh hry na konci vyloženě vystřídá akční část a taky změna přístupu ke krysám, ale kvůli spoileru víc prozrazovat nebudu. Je to docela zásadní změna, ale mě vyloženě nijak nevadila.

Celkově moc pěkná hra s pěkným příběhem o tom, jak dva sourozenci k sobě hledají cestu, kterou vřele doporučuji.

V Polsku nejspíš ví, jak se postavit ke cyberpunkovému žánru. Od vývojářů jsem nic nehrál, takže to s nimi byla první zkušenost a hned velmi příjemná.

Ocitáme se v roku 2084 v Krakově, po válce mezi západem způsobena tzv. digitálním virem a moci se ujaly korporace a bohatí stále bohatnou a chudí se snaží přežít do dalšího dne. Hrajete za detektiva místní policie, speciální jednotky Observer, kteří mají možnost se napíchnout na nervový implantát a dozvědět se, co je třeba z vzpomínek ať už oběti nebo svědka a k tomu jim ještě dopomáhají 2 skenery na zjišťování a analyzování místa činu.

Celý příběh začíná divným telefonátem detektivova syna a vy po vystopování zdroje volání se vydáte do budovy zdroje volání. Budova je po vašem příjezdu z neznámých příčin uzamčena a v bytě, který patří jeho synovi najde mrtvolu, ale bez hlavy, tak nemůže určit jestli je to on a v tu chvíli začíná vyšetřování toho, co se vlastně stalo a jestli je syn stále naživu.

A jako správný detektiv chodíte od dveří ke dveřím a snažíte se zjistit, cokoliv, co by vás posunulo dále, sem tam si vyslechnete příběhy místních obyvatel, z nichž někteří nemají žádné augmentace, i když většina lidí je už má, sem tam narazíte na vedlejší misi a i na jednu minihru na počítačích místních obyvatel, když už se vám podaří dostat do nějakého bytu, jelikož většina je kvůli lockdownu uzavřena.

Při pátrání se postupně připojujete na nervové implantáty obětí, které najdete a jelikož tohle děláte celý život a vybralo si na to vás daň, tak se tyhle výlety do podvědomí ostatních začínají projevovat i do reality, máte okna a přicházíte o kontrolu, kterou tak tak udržujete díky injekcím.

Celé tohle podtrhuje horrorová a mysteriózní atmosféra, která přidává na otáčkách, čím víc se blížíte vyřešení případu a zjištění toho, co se stalo vašemu synovi. Celý vizuál je nádherně zpracovaný, včetně audio stránky a hra vás neskutečně vtáhne.

Co vás z ní lehce vytáhne, je ovládání, na které se dá zvyknout, ale rozhodně by to chtělo lepší zpracování, ať už interakce s předměty a jejich analýza, tak třeba i samotná chůze, by mohla být o něco rychlejší. Další škoda je, že v jednu chvíli se dostanete do bodu, kdy už nemůžete dokončit vedlejší mise a jedete čistě vstříc cíli, kdy se rozhodnete mezi 2 možnostmi, jak celý příběh skončí. Není to nic závratného, ale taky nic co neurazí, ale dokáže vás to vtáhnout.

Hrána vylepšená verze Observer: System Redux.

Druhé DLC ke Controlu, které jde si zahrát už během základní hry, ale i tak jsem si to nechal až na úplný konec. Jde o propojení univerza s Alanem Wakem a jak příběhově, tak i herně. Jenže tentokrát nemáte k dispozici baterku a je třeba si poradit vlastní pomocí a dostat nově přístupné patro pod kontrolu, kde se pohybují jak nepřátelé z jiné dimenze, s kterými se vypořádáváte v základní hře, tak i bývalý doktor, z kterého se stalo monstrum, které zároveň postihuje entita z jiné dimenze a světlo je jediným prostředek, jak ho zastavit.

Je to pořád Control s vedlejšími misemi, kdy pomůžete správci budovy Ahtimu s menším úklidem na patře, ovládnete nějaký ten Altered Item.

Přišlo mi, že se tady snažili trošku lépe pracovat s control pointy, narozdíl od základní hry, ale klidně jich mohlo být o něco méně. Závěrečný boj s bossem mi přijde na rozdíl od Foundation těžší, ale zároveň méně zábavný a víc bolestivý a nevyvážený.

S dohráním základní hry, usednutí do ředitelského křesla v ředitelském oblečku, který je plný trojúhelníků, čehož jsem si všiml u Emily, vaše starosti nekončí, ale dokonce přibývají nové. Kromě toho, že byste měli vyčistit Oldest House, tak dostanete za úkol zjistit, proč se Oldest House rozpadá a zachránit ho od zničení.

První DLC kromě jedné nové schopnosti a vylepšení servisní zbraně, několika osobních i zbraňových módů, hlavní mise a vedlejší mise nic zásadního nepřidává. V jedné části hry, bylo tempo tak pomalé, že mě to i trošku nudilo, ale rozhodně to vynahradil konec a pořádný souboj s hlavním bossem na konci hry, který chyběl základní hře. A možná DLC mělo být součástí už základní hry.

Už po pár momentech hraní jsem si připadal díky atmosféře jak v Alan Wakeovi a co se týče akce a střílení, zase jak v Max Payneovi, natož jsem se vlastně dozvěděl, že hraju hru od Remedy, což jsou autoři těchto 2 her. Max Payne jsem měl kdysi si tak trochu zahrát a Alana Wakea jsem hrál loni. A to co se mi nelíbilo na AW, což byl technický stav a gameplay, tak tady byl naprosto v pořádku a nic mi nebránilo si naplno užívat příběh.

Hrajete za Jesse F, která hledá svého bratra Dylana a stopy jí zavedou do Federal Bureau of Control, kde se z ničeho nic uchází o pozici asistenta správce, načež se v kanceláři ředitele za divných okolností stává ředitelkou, ale vzhledem k tomu, že musí celou budovu dát do kupy, tak by se dalo říct, že až do konce je ve skutečnosti asistentkou správce a až na konci hry se stává pravoplatnou ředitelkou.

Mrazivá atmosféra v budově úřadu, který je sám o sobě jevem se zvláštními schopnostmi, vybavením jak z 80. a 90. let, magnetofonů, promítaček, zaměstnanců, u kterých nevíte, kdy vás podrazí nebo za rohem přetáhnou sekerou, zvlášť hlavní správce budovy, ale taky nepřátel z jiné reality, která ovládá zaměstnance, kteří neměli to štěstí jako ostatní, Vás bude držet ve střehu, zvlášť s každým podezřelým zvukem. To celé doplňují různé dokumenty o všech nadpřirozených objektech, které se v budově nacházejí, o současných i bývalých zaměstnancích.

Skvělý gameplay a akce s RPG prvky, kdy máte možnost si vybrat z různých zbraní, které postupně odemykáte a vylepšujete, jak zbraně samotné nebo různými mody. Mody vylepšujete i vlastní postavu, plus si vylepšujete schopnosti za splněné mise body tak, jak chcete hrát vy a pokud máte pocit, že zaostáváte, máte možnost si za poplatek celý strom schopností resetovat a vyladit tak, jak vám bude vyhovovat.

Co je o něco slabší je obtížnost. Ve hře si obtížnost nevybíráte, s postupem přibývají těžší nepřátelé, ale občas mi přišlo, že hra Vám najednou začne házet klacky pod nohy, i když není úplně důvod a zejména pak u některých bossů u vedlejších misí. Nevyváženost obtížnosti mezi hlavní misí a vedlejšími misemi mi ten zážitek trošku kazila. S tím i souvisí systém control pointů, na kterých se objevíte když zemřete, který je dost nevyvážený a občas si i zaběháte, abyste se dostali na místo, kde jste umřeli, ale aspoň postup který jste mezitím provedli, sbírání collectibles a otvírání beden s mody si zapamatuje, tak to nemusíte znovu obíhat.

Pro fanoušky příběhových her s mrazivou, nadpřirozenou atmosférou a fanoušky Alana Wakea povinnost.