Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
32 let • rádiový projektant • Ostrava (ČR - kraj Moravskoslezský)

Komentáře

Hero of the Kingdom: The Lost Tales 1

  • PC 70
Herní výzva u mě opět splnila svůj cíl a i vlastně můj cíl, hrát hry, které bych si normálně nezahrál. S touhle konkrétní hrdinskou sérií nemám žádné zkušenosti a tenhle již 4. díl v sérii mi příjemně zpestřil sobotní odpoledne na 3,5 hodinky.

Je to pohádka, kdy se vypravujete za drakem, abyste zachránili malé městečko, jen tentokrát vás nečeká na konci princezna a půl království k tomu, ale jen dobrodružství a zápletkou, při kterém zachráníte jednoho klučinu od jeho starostí. A to, že mě na konci čeká drak, s kterým se utkám, mě celou dobu hnalo dopředu. A při tom jste plnili vedlejší úkoly, abyste se dostali v rámci hlavní linky dál. Úkoly nejsou nějak zvláštní, typu přines nebo sežeň tohle, zabij támhle to, ale na takové krátké době to vůbec nevadí.

Co mi na hratelnosti asi nejvíc vadilo bylo to, že začátku hra na vás hodí větší množství úkolů a člověk rychle snadno zapomene, co měl udělat támhle, a co zase támhle. Nějaký seznam úkolů a co má vlastně donést získat by možná nebyl od věci ale jen, co vyřešíte tenhle jeden nával, tak pak už to na vás hra hází postupně.

Druhý nedostatek je, že člověk sbírá suroviny a další a kromě cenností, u kterých nějak tak člověk tuší, že jsou vyloženě jen na prodej, tak zbytek se spíš snaží shromažďovat, protože neví, kdy je bude potřebovat na nějaký úkol. Pak mi přišlo trošku nelogické, že ke konci hry, abych se dostal dál, tak jsem musel zaplatit za průchod, ale téměř hned na to, jsem většinu zlaťáků dostal zpět za splnění jejich úkolů.

Technicky a graficky to funguje moc pěkně, není tomu co vyčíst.

Hra je od slovenských vývojářů a jak píšou na svých stránkách, hry dělají pro příležitostné hráče, což hra naprosto splňuje, ale určitě si ji užijí i hardcore hráči, kteří si potřebují vyloženě orazit a vypnout a jako bonus se vydají za pokořením draka.
+10

Star Wars: Squadrons

  • PC 70
Jsem velký fanoušek filmových a seriálových Star Wars, k literárním jsem se ještě nedostal, a co se týče herních, tak tam mám docela resty. Chystám se na Star Wars Jedi: Fallen Order a KOTOR vyzkoušel jsem si pár hodin v Star Wars The Old Republic a jelikož se v Herní výzvě 2021 objevila kategorie cestování ve vesmíru, tak Star Wars: Squadron byla jasná volba. A výsledkem byla vesměs spokojenost, ale taky to, že se z toho dalo dostat rozhodně víc.

Samotná hratelnost, akce, vizuál jsou naprosto suprové. Doteď jsem žádnou hru, kde bych létal jsem nehrál, takže jsem si vybral druhou nejnižší obtížnost a dobře jsem udělal. Jestli jsem si myslel, že člověk nemůže mít ve vesmíru nehodu a ještě k tomu s piloty z vlastní letky, tak jsem se hned několikrát přesvědčil, že to jde. Vyloženě by mi víc vyhovoval pohled zezadu na samotný letoun než z kokpitu, hraju i tak závodní hry, ale věřím, že to byl krok správným směrem a té hře to dává mnohem víc a věřím že ve VR, které si chci někdy v budoucnu vyzkoušet, je ten zážitek ještě o to lepší. Jediná mise, kde mi to vyloženě vadilo, tak to byla mise za Rebely a v bombardéru, kdy to bylo vyloženě utrpení. Ale ostatní mise jsem si naprosto užíval, jak z pohledu akce, tak z toho jak všechno krásně vypadalo ve vesmíru a i ze samotného zpracování uvnitř hangáru.

Příběh jsem odehrál za necelých 11h na druhou nejnižší obtížnost, a to se mi nedařilo získat jedinou medaili za zvládnutí mise do nějakého časového limitu, takže věřím, že se to dá odehrát i rychleji. Na samotném začátku se si vytvoříme postavu jak za Rebely tak za Impérium, což odpovídá tomu, že v příběhu hrajete za obě dvě strany, což je trošku škoda, že si nemůžete vybrat jednu stranu a hrát jen za ní a víc se tak vžít do samotného příběhu, tak vedlejších postav. Já ten příběh spíš bral ze strany Rebelů a při hraní za Impérium jsem chtěl nejraději dezertovat a přidat se k Rebelům, tak jsem to řešil v jedné misi aspoň tak, že když jsem dostal možnost odletět nebo zničit zbytek nepřátelské letky, vybral jsem si odlet. Příjemné bylo setkání s generálkou Herou Syndullou, kterou znám ze seriálu a škoda, že tu nebylo víc takových postav a tím pádem by se možná dal i vymyslet ještě zajímavější příběh. Celkově není špatný, ale určitě se dalo z toho dostat víc.

Mutliplayer jsem nezkoušel, ale vyzkouším si, ale jako absolutní nováček tomu moc šancí nedávám a do budoucna se těším na vyzkoušení VR, na které jsem slyšel velkou chválu a ze hry má člověk ještě lepší pocit.
+10

Alien: Isolation

  • PC 90
Horrory/strašidelné filmy i videohry moc nevyhledávám, protože jsem neuvěřitelný strašpytel, ale poslední dobou, aspoň co se týče videoher snažím přežít, zvyknout si na to, hraním těchto her, protože ty hry vypadají pro mě dost zajímavě, zvlášť když do toho přidáme sci-fi prvek. Film jsem viděl několikrát a až v poslední době jsem se v podstatě přestal bát. A A:I způsobil to, že jsem si film pustil znovu, ale netušil jsem, že se u ní budu zase bát jako poprvé, a mám trošku problém to dokoukat, protože atmosféra hry pro mě byla tak strašidelná, že jsem myslel, že to nedohraju a vyloženě jsem se musel do hraní tak trošku nutit a to jsem hrál na střední obtížnosti.

A když jsem měl od samotného vetřelce ve hře chvíli klid, tak mi zase hrůzu naháněli vraždící androidi. Celá ta hrůza se o něco snížila po tom, co jsem do ruky dostal plamenomet, ale ani s ním jsem se necítil dostatečně bezpečně, což mi vetřelec párkrát potvrdil. Každý krok, běh, vydání nechtěného zvuku může znamenat to, že skončíte jeho obětí.

Ono je to v podstatě pokračování prvního filmu, jen tentokrát s dcerou Rippleové Amandou, která dostane možnost zjistit, co se stalo s její matkou na základě záznamu, který se objevil na vesmírné stanici Sevastopol, kam se vydá a od první chvíle bojuje o svůj život. Atmosféra je prostě vynikající a spousta věcí, co se objevila ve filmu se objevila i tady. Škoda, že když se tady podařilo film převést do hry, se nedaří jiným hrám pak převést svou atmosféru příběh do her.
+15

The Gardens Between

  • PC 80
Odpolední indie jednohubka na lehké potrápení mozkových závitů. Logická adventura nám vypráví příběh dvou dětských kamarádů skládajících své vzpomínky na jednotlivých ostrovech, představující vždycky jednu vzpomínku, kam se dostali během bouře, když seděli v domečku na stromě, který si postavili na zahradě mezi jejich domy. Celé to vlastně je rozloučení těchto 2 přátel, protože jak se dovíme na konci, jeden z nich se stěhuje pryč.

Logické hádanky pracují s manipulací času a to v základu pohybem dopředu a dozadu a taky v interakci s některými předměty na daném ostrově. Hra začíná zlehka, ukazuje nám, co a jak funguje, ale s každým ostrovem jsou postupy o něco obtížnější. Úkolem je donést světlo, představující danou vzpomínku, v lucerně, kterou nese jeden z kamarádů na vrcholek ostrova a seskládat tak celou vzpomínku dohromady. Hádanky, nejsou nijak komplikované, ale hra vám taky nedá nic zadarmo, ale když se pozorně díváte a zjišťujete, co a jak funguje, tak většinou se moc nenadřete. Problém nastává, když část hádanky, je tvořena novou mechanikou, která ani není nijak představena a musíte na to přijít úplně sami. Většinou se jedná vlastně o to, zastavit se a počkat až se něco provede, aniž byste věděli, že by se něco takového mělo dít. V rámci získání achievmentů je to parádní vlastnost, ale trošku to škodí tempu.

Ale je to nádherná podívání jak graficky, tak zvukově, a zvuk je i na jednom ostrově použita jako mechanika. Celkově hra pracuje s celým ostrovem a někdy jsem se divil, a byl příjemně překvapen, co si pro mě překvapili.
+11

BioShock Infinite: Burial at Sea - Episode Two

  • PC 85
Na DLC jsem se těšil, základní hra mě bavila a jediná škoda, že je to spíš nevyšlo jako jedno DLC. Když to vezmu celkově, tak už podle toho, že je to rozděleno na 2 epizody, tak každá je jiná, ale sdílí jeden společný příběh a proto je škoda, že to nebylo uděláno jako jeden díl, jedno DLC.

V druhé epizodě hrajeme tentokrát za Elizabeth a úplně nový typ hratelnosti. Jelikož Elizabeth není ostřílená jako pan Dewitt, tak jsme dostali do vínku, stealthový přístup, kuši s uspávacími šipkami a nedostatkem všeho, a to i na střední obtížnosti. Na jednu stranu mě to v určitých částech nebavil tenhle stealthový přístup, přeci celou dobu hraju FPS a na jednou tohle, ale chápu, že nemohli z Elizabeth udělat ostříleného zabijáka, ale celkový pocit je spíše pozitivní. Co se mi rozhodně líbilo na stealthovém přístupu, že tomu přizpůsobili zvuk, což z toho dělá velmi dobrý zážitek. 

Pokračujeme v příběhu z první epizody, ale kromě Rapture, se znovu podíváme do Columbie v době, kdy se odehrává hlavní příběh a celé se to prolíná. Pasáže v Rapture nás přibližují občanské válce a tomu, co se dělo v prvním díle a uzavírá celý kruh, který se vlastně nakonec neustále opakuje a i když bychom chtěli tomu zabránit, tak to prostě nejde.

Co mě lehce zklamalo byla technická stránka, nečekané propady počtů snímků, i když se nic neděje. Taky interakce s předměty vyskakuje hodně brzy (na delší vzdálenost) a na kratší vzdálenost člověk člověk bojuje s tím, aby interakce vyskočila. Dále nechápu, proč oproti základní hře, první epizodě je úplně nové rozložení kláves a ovládání, proč to nebere to, co je nastaveno už od základní hry, ale dá se s tím sžít.
+8

BioShock Infinite: Burial at Sea - Episode One

  • PC 75
Na DLC jsem se těšil, základní hra mě bavila a jediná škoda, že je to spíš nevyšlo jako jedno DLC. Když to vezmu celkově, tak už podle toho, že je to rozděleno na 2 epizody, tak každá je jiná, ale sdílí jeden společný příběh a proto je škoda, že to nebylo uděláno jako jeden díl, jedno DLC.

První epizoda je vážně jen takový úvod do toho, co se bude dít v druhém díle a jinak je to v podstatě základní hra, ale než se začne něco pořádně dít, tak je vlastně konec. Vracíme se jako pan Dewitt, kterého navštíví Elizabeth s tím, že má pro něj zakázku, aby našel jedno ztracené dítě. Ale místo města v oblacích se ocitáme v Rapture a to ještě před občanskou válkou a to je asi to nejlepší na této epizodě a to, že vidíme Rapture ve své původní podobě a je to krásná podíváná, a člověk má chuť objevovat co nejvíc. Ale mezi smetánkou a tou krásou nezůstaneme dlouho a vydáváme se do nižších částí Rapture, kam byl vykázán Atlas, hlavní zaporák prvního dílu a hledáme naše ztracené děvče.

Jelikož jsem základní hru hrál na střední obtížnost, rozhodl jsem se pokračovat na této obtížnosti i v DLC, ale přišlo mi, že to bylo o trochu těžší než v základní hře. Zvlášť když na vás nalétlo víc nepřátel, tak v mnoha případech to skončilo tím, že mě Elizabeth oživovala. Rozhodně je zdraví, salt, peněz a prostě všeho méně a vrátil jsem se zpátky do prvního a druhého dílu a jelikož to navazuje na první díl, tak to dává i smysl.

Čeho jsme se dočkali, bylo to, že konečně jsme mohli přepínat mezi více zbraněmi a nebyli jsme omezeni jen na 2 zbraně.
+7

BioShock Infinite

  • PC 85
První kroky s tímto dílem byly náročné a chvíli jsem myslel, že hru ani nedohraju. Nejprve problémy se zvukem, kdy po nějaké době se přidal zvuk, jako bych měl měříčí zařízení na radioaktivitu a procházel se po Černobylu a rady z internetu nefungovaly, kde jsem se dozvěděl, že je problém s Unreal Enginem 3 mě nakonec dohnaly k reinstalaci celého notebooku a nové instalace, ale procházení stejných pasáží pořád dokola kvůli nemožnosti ručního uložení mě trošku začínaly dohánět k šílenství. Reinstalace pomohla, ale po nějaké době se problém se zvukem objevil znovu, ale naštěstí jsem přišel, že mi to zpsůobovalo nahrávání videa na pozadí v rámci GeForce Experience. To byl vyřešen první problém. Druhý problém byl, že jsem měl z hry takový nemastný neslaný pocit, jako by to bylo všechno velmi ploché a celé město na mě působilo takovým umělým dojmem, pořád jsem přemýšlel, jestli vlastně hraju Bioshock nebo se to jen tak tváří. Ale to vše se změnilo, když jsem potkal Elizabeth, a od té doby to byla parádní jízda a kdybych nemusel do práce, spát, tak bych to možná zahrál i na jeden zátah, což u předešlých dílů Bioshocku říct nemůžu a to se mi ty hry líbily a i vesměs kladně hodnotil.

Místo podmořského světa se tentokrát vydáme do oblak, kde se přemístilo město Columbia, které vede místní Prorok v duchu bíle Ameriky, a každý má své dané místo ve společnosti. Hrajeme za pana Dewitta, který se vydává na záchranou misi jedné dívky, díky které bude moct splatit svůj duch. Jedná se o Elizabeth s nadpřirozenými schopnostmi, kdy může otvírat okna trhliny na jiné místa a dokonce i v jiném čase a kolem toho se točí celý příběh, že každá akce má svou reakci a kam daleko až musíme zajít, abychom vše napravili.

Z tenkých uliček a koridorů podvodního města Rapture tentokrát procházíme otevřenějším městem, který je plný slunce, barev, poutí, kde si můžete vystřílet i nějaké ty stříbrňáky, či zjstit, jak velkou sílu máte v pár minihrách. Hra je pořád lineární a pustí vás pouze do míst, kde je co objevovat a v tom vám pomáhá i samotná Elisabeth a to páčením zámků nebo že když najde nějaký ten stříbrňák, tak vám ho hodí a v bojích vám pomáhá hledat munici, lékarníčky nebo sůl (Salt), která vyměnila Eve z předchozích dílů, pro doplňování Vigorů, speciálních schopností, v předchozích dílech to byly Plasmaidy. Docela mi chyběla mapa, sice si můžete pustit navigační šipku, která vám ukáže kam jít, ale jen určí směr a zase zmizí, ale až do závěrečné fáze, kdy se určitá část města otevřela trošku víc, nebylo třeba navigaci používat.

Vigory jsou podobné jako v minulých dílech, ale jako v prvním a druhém díle jsem používal elektrošok, tak i tady se zdál být nejúčinějším prostředkem. Jen škoda, že až v půlce hry jsem zjistil, že všechny Vigory co nasbírám, tak si můžu zvolit, které chci používat. To už se nedá říct o zbraních, tentokrát jste limitováni 2 zbraněmi, které nelze nikde koupit, ale je možno vylepšovat, kupovat šlo pouze munici. Nejlepší nakonec bylo najít nějaký kompromis a držet se 2 zbraní, Na střední obtížnosti jsem tak celou hru odehrál v podstatě se 2 stejnými zbraněmi. Kromě zbraní a vigorů nacházíte po městě dárečky s vylepšeními, ale že by hrály nějakou zásadní roli mi nepřišlo, na začátku získáné jsem použil až do konce hry.

Oproti prvním dvou dílům se nedočkáme horrorovější atmosféry, ale zase mnohem víc akčnější, zvlášť když se celá město změní v reakci na vaše cestování trhlinami. Když se člověk podívá na město do dálky, tak je to krásná podíváná, ale když jsem se podíval zblízka, tak se mi ta grafika úplně nepozdávala. Nemyslím si, že bych byl rozmazlený novějšími titulky, jelikož k mnoha jsem se nedostal, jelikož jsem i omezen hardwarem, ale i tak mi přišlo, že to mohlo být i lepší. Ale jinak po technické stránce hra bez bugů a výraznějších problémů a to včetně gameplaye a střelby.

Při finálním zúčtování se podíváme i na chvíli do Rapture, které ještě není zmítano občanskou válkou. Do Rapture se podíváte i v DLC Burial at Sea - Episode 1 a 2, na které se velmi těším, protože hlavní hra mě velmi uchvátila a velice jsem si jí užil.
+15

BioShock 2: Minerva's Den

  • PC 75
DLC Minerva Den se odehrává v jiné části Rupture, kdy hrajete za jiného Big Daddyho, Subject Sigma, kdy je vaším úkolem se dostat k centrálnímu počítači The Thinker, který vybudovali dva bývalí kolegové. Jeden z nich k tomu, aby oživil skrz vzpomínky svou zemřelou ženu a dostal ji tak do Thinkera a druhý ho chce využít k vyřešení jeho posedlosti a bláznovstvím k rovnici úplné předvídatelnosti.

Až tady se nám dostává nová zbraň, která víc sedí k Big Daddymu a i nový druh plasmaidu, ale škoda, že tohle už nebylo v hlavní části hry. Ale jinak nic extra zásadního od hlavní hry tu nenajdete, tedy kromě příběhu, který dokáže zaujmout a jelikož je herní doba asi na 3 až 4 hodinky, můžete si zpříjemnit jedno odpoledne.
+10

BioShock 2

  • PC 80
Bioshock 2 je v podstatě Bioshock 1 s novým příběhem a nějakými úpravami, ať to nevypadá úplně stejně, ale přesto se mi to celkově hrálo lépe než první díl. Příběh se odehrává několik let po prvním díle, kdy se ujímáme Big Daddyho Subject Delta, který je záhadně oživen po několika letech, kdy mu Little Sister Eleanor Lamb, s kterou byl pevně vázán na rozdíl od ostatních Big Daddy a Little Sister, odebrala její matka Sofia Lamb, původně psycholožkou/psychiatričkou v Rupture na přizpůsobení se podvodnímu životu a nyní hlavním záporákem, tím, že ho zhypnotizovala, aby se sám zastřelil. A vaším úkolem je Eleanor najít a zachránit. Oproti prvnímu dílu se mi tady příběh vnímal mnohem lépe, i včetně pásek ostatních obyvatel Rupture, kdy se člověk dozvídal o jejich osudech a to víc jsem si ho i užil. V atmosféře taky navazuje na první díl a je potěšení se dívat na jednotlivé lokace. Co mi možná trošku vadilo, když Eleanor v rámci městského hlášení promlouvá k obyvatelům Rupture, a z toho to vypadá, jako by se ve městě neodehrála žádná občanská válka a žilo se tam dál příjemným životem, ale ve skutečnosti tam zbývají jen geneticky upravení lidé, kteří mají za úkol vás zastavit.

Hned první věc, která se mi zalíbila, bylo zlepšení celkového gameplaye a to včetně používání plasmaidů a zbraně a i přepínání mezi zbraněmi a jejich náboji. Ale hned mě trošku překvapila změna nových kláves na nějaké akce oproti prvnímu dílu, a jelikož jsem to hrál hned po sobě, tak co šlo jsem změnil, abych zase všechno nedostával do ruky. Je možné, že první díl jsem hrál v remasterované verzi, druhý díl v originální verzi, tak ta změna možná byla způsobena i tímhle, ale nic co by se nedalo vyřešit nastavením kláves.

Až na krátkou část hry, celou hru odehrajete za Big Daddyho, což je geneticky upravený člověk v mechanickém oblečku a škoda, že co se týče zbraní a plasmaidů to tomu víc nepřizpůsobili, protože až na vrták a hlavní zbraň se zbraně a plasmaidy nelišily od prvního dílu. Během pohybu jsem měl pocit, že mám na sobě mechanický oblek, ale když jste si šli zaplavat, tak to nemělo žádný vliv, vůči nepřátelům jste byli na začátku stejně odolní jako v prvním díle, kdy jste hráli vyloženě za člověka.

Pro vylepšování schopností a získávání plasmaidů bylo třeba opět sehnat Adam a to nejlépe z Little Sister, ale ke konci hry mě už ochrana Little Sisters už moc nebavila, jelikož to bylo pořád to samé dokola, najít mrtvolu, z které Little Sister odčerpá Adam a během celého procesu odrážet vlny nepřátel. Nakonec jsem měl tolik Adam, že by mi to vystačilo až do další hry, ale prostě jsem je chtěl všechny zachránit. Jak jsem si u prvního dílu posteskl na nevyužití interakce Big Daddy a Little Sister v jedné z posledních misí, tak tady mi to přišlo až moc pořád dokola. Aspoň už se mi Little Sister nepletla pod nohami a během chůze jsem ji měl na ramenou. Tentokrát jsme si i dokonce zahráli za Little Sister, a zase mi to přišlo, jako nevyužití potenciál, což je ohromná škoda.

Hrál jsem originální verzi a ne remasterovanou a to v rámci Herní výzvy 2021 a hned po pár minutách hraní mi hra spadla do Windows 10 a bez jakékoliv hlášky. Tak jsem se vydal na vlny internetu, kde je problém, a problém byl v nastavení directx, ale ať už jsem to hrál na directx 9 nebo 10 a upravoval různé konfigurační soubory, tak hra padala, buď víc častěji nebo méně, naštěstí, že hra se rychle otvírala a načítala, tak to nebyl až takový problém, ale obtěžující to bylo. Stejně jak jsem si trochu stěžoval na zvuk v prvním díle, tak tady mi to přišlo ještě horší, ať už že zvuk vypadával a celkově měl horší kvalitu.

I přes nějaké své chyby a nevyužitý potenciál jsem si druhý díl dobrodružství užil mnohem víc, než první díl.
+14

BioShock

  • PC 75
Vše začíná pádem letadla a vy máte to štěstí, že pád přežijete a ještě spadnete kousek od majáku, který je vlastně vstupem do na první pohled utopického potopeného města Rupture, kde se ale zrovna odehrává občanská válka, město běží na životní síle Adam, která extrahují Little Sisters, geneticky upravené děti, které ochraňuje pancéřovaný Big Daddy, což jsou taky geneticky upravení lidé. Hned je v podstatě rekrutován Atlasem proti Andrewa Ryanovi, který pokládá Jacka za tajného agenta CIA, a abyste přežili, je vám samotnému upravena DNA, abyste jsem vypořádal s nepřáteli za pomocí různých schopností Plasmaid a získávání Adama z Little Sisters a to buď jejich vysátím nebo záchranou. Ale ne všechno se zdá být tak, jak ve skutečnosti je.

Samotný příběh mi nepřijde vůbec špatný, nic převratného, ale taky nic co urazí a v pozadí města pod vodou a doby 50. 60. letech 20. století to krásně sedí, ale spíš mi vadilo samotné vyprávění. Ale teď záleží, jestli je to mnou a mým způsobem hraní nebo samotnou hrou. Pokud jsem se vyloženě nezastavil, tak jsem příběh vnímal dost okrajově a občas jsem nevěděl, co se vlastně děje, ale dost těžko se zastavit, když musíte být neustále ve střehu, jestli na vás někdo někde nevyskočí. Tenhle problém jsem měl i u Borderlands 2, kdy jsem spíš vnímal samotné hraní a příběh jsem v podstatě nestíhal. Ale rozhodně nejde o žádný plytký příběh, ten je doplněn záznamy z magnetofonu, kde se člověk dozví spoustu dalších věcí. Ale chtělo by to ještě o něco lepší vtáhnutí do děje. Co rozhodně ale chválím byla atmosféra, která byla lehce hororovější a s každým skřípnutím zjišťoval co se děje.

Jelikož se jedná o FPS, tak postupně získáváte různé zbraně, ty vylepšujete, sbíráte, vyrábíte nebo kupujete munici do nich a k tomu máte díky změněné DNA možnost využívat různých schopností, jako elektrický šok, který znehybní nepřítele, nebo ho můžete zapálit, nebo něco nechat roztát nebo poslat na nepřátele včely. I tyto schopnosti lze vylepšovat díky Adama, stejně jako zdraví nebo "manu" která stojí využívání schopností. Jak jsem psal, munici, ale třeba i lékárničky a spoustu dalšího jde koupit, a k tomu slouží staré dobré dolary, ale kterých ve hře není rozhodně dostatek a tak je třeba vybírat všechno, co jde a s tím související objevování každého zákoutí. A pomocí kamery můžete nepřátele fotit a získávat další různé vylepšení. A pokud chcete nějaký ten dolar ušetřit, je tu možnost hackování prodejních automatů prostřednictvím spojování vodních trubek, aby se voda dostala do svého cíle. Ale to je asi jediná logická hádanka na celé hře.

Kromě konce jsem na střední obtížnost celou dobu bojoval s dostatkem peněz a nábojů, což přidávalo na obtížnosti celé hry. Ale s postupujícím příběhem a vylepšováním všeho, co se dá obtížnost klesala, což bylo možná i trochu na škodu. Začátek mi přišel zase trošku přepísknutý, možná i kvůli toho, že jsem začal na těžší obtížností a první Big Daddy mi pár pokusů zabral a utíkáním po celé mapě. Samotní nepřátele zas takovou výzvou nebyli, až na občasné bossy, ale spíš se člověk musel zorientovat co na koho platí, jestli brokovnice s elektrickými náboji nebo kuše, která mi ke konci přišla jako univerzální řešení na všechno, včetně půlky boje se samotným bossem na konci, kterého jsem dal na první pokus, což bylo na škodu, rozhodně tu byl potenciál, to udělat zajímavější a obtížnější.

Z technického hlediska, hrál jsem remasterovanou verzi a vypadalo to i na dnešní dobu moc pěkně. Co tomu trošku ubíralo bylo doskakování HD textu při každém nahrání hry. Zvuk mi přišel občas dost divný, nepřátele mluvili tak nahlas, že člověk by řekl, že jsou hned u něho, ale byli třeba o místnost vedle, a tím pádem i na sebe upozorňovali a člověk už byl tak dost dopředu ve střehu. Chvíli jsem si zvykal na přepínání mezi schopnostmi a zbraněmi, ale na co jsem si téměř nezvyknul bylo přepínání mezi různými náboje jednoho typu zbraně, což mi pak dost dělalo problém při samotné akci. A co mě vyloženě mrzí, byla předposlední mise a kooperace s jednou z Little Sisters, která mi neustále dokola říkala, že je čas jít, i když jsem s ní držel krok, ale spíš jak neustále mi zavázela pod nohama a jelikož jsem ji měl udržet živou, tak to byl trošku problém. Navíc mi to přišlo, že je to takový tutoriál na konci hry a pak bude následovat mise, která bude s Little Sisters víc pracovat, škoda, že něco takového se nestalo.

Hra určitě zaujme svým příběhem, atmosférou, ale jisté neduhy hru trošku sráží dolů, ale zase věřím, že v době vydání to bylo něco úžasného, za což si hra vysloužila svou chválu, to že patří mezi klasiky, která si zasloužila i remastrovanou verzi.
+20

MiniDOOM 2

  • PC 60
Navazuje na první díl MiniDoom a jde vidět, že vývojáři si s tím už dali mnohem víc práce a udělali z toho kompletní hru.

V nastavení si můžete nastavit, velikost obrazovky, nastavení zvuku a nastavení ovládání. Na výběr máte ze 3 herních módů, Standard, Arcade a Hard Core a ještě si nastavujete jednu z 5 obtížností hry, kterou je možné na začátku úrovně vždycky změnit. Ve Standardním módu máte nekonečný počet životů a můžete se vracet v rámci mapy ke starším úrovním a hledat secrety s runami za které si pak ve Fortress můžete odemykat vylepšené zbraně, nebo upgrady vylepšující vašeho hlavního hrdinu. V Arcade módu máte omezený počet životů a když o všechny přijdete, začínáte úplně od začátku a nemůžete projet už vámi projeté úrovně. A v Hard Core módu máte jen jeden život, dostupné jsou jen těžší obtížnosti a jak o život přijdete, tak jedete komplet od začátku.

Najdete zde veškeré zbraně z Doom Eternal, které můžete vylepšovat nebo najdete jejich vylepšení, sem tam najdete zbraň, kterou máte jen dočasně a jak přijdete o náboje, přijdete i o zbraň. Přepínání zbraní je uprostřed boje dost problematické, hra se na pozadí lehce zpomalí, ale výběr zbraně trvá strašně dlouho na můj vkus.

Nejprve začínáte s úrovněmi na Zemi, pak přecházíte na mapu na Marsu, kde máte další úrovně a jejich dohromady 17, z toho jsou nějaké i nepovinné. Co se týče level designu, tak úrovně na Zemi, mi přišly v pohodě a docela pěkné udělané, ale když se přešlo na Mars, do samotného pekla, tak mi ten design úrovní už nepřišel tak dobrý. Hra se snaží i ve 2D nabídnout prvky uhýbání, ale moc to nefunguje a některý úrovně jsou vyloženě peklo, ať už o tom vývojářům vyloženě šlo nebo ne. Reakce střelby u zbraní mi přijde docela pomalá, nevím, jestli se tím snažili nahradit prvek přebíjení, ale je i docela velká prodleva mezi střelbou a hozením granátu.

Stejně jako v klasickém Doomu hledáte barevné klíče na otevření dveří, ale hra je lineární, žádné vracení v rámci mapy, pokud nechcete zkontrolovat, jestli jste neminuli nějaký ten secret, vás nečeká.

A kdyby toho náhodou na vás bylo moc a nemohli jste se dostat z nějaké úrovně a pořád vás to vracelo na poslední checkpoint, kterých je tak akorát v rámci úrovně, můžete použít staré dobré IDDQD a pak už by neměl být problém dojít na konec úrovně.

Pro fanoušky Dooma, co chtějí zabít odpoledne, může být příjemným překvapením, ale hra vám nic zadarmo nedá.
+9

MiniDOOM

  • PC 50
Půl hodinová jednohubka pro fanoušky Dooma, jak by to vypadalo, kdyby Doom byl plošinovka ve 2D. Jde vidět, že je to jen projekt, za účelem se dělat hry, jak píšou sami vývojáři, protože to má dost neduhů a nehraje se to úplně nejlíp, ale na druhou stranu ta půl hodinka hraní neurazí.

Na výběr je ze 2 obtížnosti, normal nebo ultra violence, vyberete si ovládácí schéma a můžete se pustit do zabíjení pekelných monster. Zbraní je tu jen pár, při každém umření se octnete zpátky na začátku hry, žádné checkpointy, žádná možnost uložení, jen prostě zapnout a několik desítek minut být na konci.
+8

A Plague Tale: Innocence

  • PC 80
Příběh sourozenců ze 14. století ve Francii, kteří se utíkají před inkvizicí, která chce hlavně toho mladšího ze sourozenců Huga ve velmi pěkném grafickém zpracováním. Amicia se snaží postarat a uchránit svého mladšího bratra a Huga, který je od mala nemocný a od narození ho vídala velmi málo, stejně jako svou matku. K tomu všemu ve městě vypukne mor a hejna krys, které zastaví jen světlo, zvláštní spojení Hugovy nemoci s všude přítomnými krysami jsou překážky, kterými musí oba projít, aby k sobě našli cestu. A když už se zdá, že jsou na správné cestě, ke které jim pomáhají další dětští hrdinové, s jejich schopnostmi, kterými Amicia a Hugo nedisponují, tak nastane zvrat v příběhu, který bude zkouškou pro oba a jestli jejich poutu je dostatečně silné a postavili se inkvizici.

Většinu herní doby hrajete za Amicii, která je vybavena svým prakem a alchymistickými schopnostmi, které postupně vylepšuje, aby se vypořádávala jak s inkvizicí, tak s krysami, které jí kříží cestu za svým cílem. Za ním se může dostat jak plíživým způsobem, tak i akčním způsobem, jen je třeba si dávat pozor na dostatek surovin. Ale i v tom vás hra úplně nenechá, zvlášť když jdou některé situace vyřešit jen jedním způsobem, tak v blízkosti se dané suroviny budou válet.

Což je jedním z nedostatků hry a to její obtížnost, která nejde nastavit a rozhodně si myslím, že v některých situacích by mohla být vyšší nebo mít možnost si hru zahrát na vyšší obtížnost a když už se zdá, že jste v bezvýchodné situaci, tak vás zachrání v poslední chvíli vaše alchymistické schopnosti. Třeba i stealthová mise jen za Huga by mohla být obtížnější nebo možná jen odstranit checkpointy, kdy hra se uloží, což mi jednou udělalo na tváři vlásky, kdy se to uložilo v momentě, kdy jsem měl inkvizici vyloženě za zadkem a hned po načtení hry jsem měl vteřinku na to se schovat.

Pak jsem docela zápasil s tím, že dodge a přelézaní je na jedné klávese a pokud se neukáže akce na přelezení, kdy už si myslíte a hlavně potřebujete přelézt, tak Amicia uskočí a vy skončíte jako potrava krys, které jste od Amicii držely za pomocí zažehnuté slámy, která zrovna dohořela. Dále jsem se trošku trápil s přepínám nábojů do praku, kdy se zrovna na Vás valila inkvizice a nábojů je tolik, že než se dostane k tomu správnému přes kolečko myši, tak je lepší to vybrat za pomocí tabulátorů, ale tam je taky šance, že přejedete to, co zrovna potřebujete.

Od hry jsem čekal trošku víc mysterióznější/horrovější atmosféru, což mě zklamalo, ale po většinu 11 hodinového příběhu vás čeká komornější atmosféra, jak už jsem psal s krásným vizuálem a hudebním doprovodem. Komornější průběh hry na konci vyloženě vystřídá akční část a taky změna přístupu ke krysám, ale kvůli spoileru víc prozrazovat nebudu. Je to docela zásadní změna, ale mě vyloženě nijak nevadila.

Celkově moc pěkná hra s pěkným příběhem o tom, jak dva sourozenci k sobě hledají cestu, kterou vřele doporučuji.
+19

>observer_

  • PC 90
V Polsku nejspíš ví, jak se postavit ke cyberpunkovému žánru. Od vývojářů jsem nic nehrál, takže to s nimi byla první zkušenost a hned velmi příjemná.

Ocitáme se v roku 2084 v Krakově, po válce mezi západem způsobena tzv. digitálním virem a moci se ujaly korporace a bohatí stále bohatnou a chudí se snaží přežít do dalšího dne. Hrajete za detektiva místní policie, speciální jednotky Observer, kteří mají možnost se napíchnout na nervový implantát a dozvědět se, co je třeba z vzpomínek ať už oběti nebo svědka a k tomu jim ještě dopomáhají 2 skenery na zjišťování a analyzování místa činu.

Celý příběh začíná divným telefonátem detektivova syna a vy po vystopování zdroje volání se vydáte do budovy zdroje volání. Budova je po vašem příjezdu z neznámých příčin uzamčena a v bytě, který patří jeho synovi najde mrtvolu, ale bez hlavy, tak nemůže určit jestli je to on a v tu chvíli začíná vyšetřování toho, co se vlastně stalo a jestli je syn stále naživu.

A jako správný detektiv chodíte od dveří ke dveřím a snažíte se zjistit, cokoliv, co by vás posunulo dále, sem tam si vyslechnete příběhy místních obyvatel, z nichž někteří nemají žádné augmentace, i když většina lidí je už má, sem tam narazíte na vedlejší misi a i na jednu minihru na počítačích místních obyvatel, když už se vám podaří dostat do nějakého bytu, jelikož většina je kvůli lockdownu uzavřena.

Při pátrání se postupně připojujete na nervové implantáty obětí, které najdete a jelikož tohle děláte celý život a vybralo si na to vás daň, tak se tyhle výlety do podvědomí ostatních začínají projevovat i do reality, máte okna a přicházíte o kontrolu, kterou tak tak udržujete díky injekcím.

Celé tohle podtrhuje horrorová a mysteriózní atmosféra, která přidává na otáčkách, čím víc se blížíte vyřešení případu a zjištění toho, co se stalo vašemu synovi. Celý vizuál je nádherně zpracovaný, včetně audio stránky a hra vás neskutečně vtáhne.

Co vás z ní lehce vytáhne, je ovládání, na které se dá zvyknout, ale rozhodně by to chtělo lepší zpracování, ať už interakce s předměty a jejich analýza, tak třeba i samotná chůze, by mohla být o něco rychlejší. Další škoda je, že v jednu chvíli se dostanete do bodu, kdy už nemůžete dokončit vedlejší mise a jedete čistě vstříc cíli, kdy se rozhodnete mezi 2 možnostmi, jak celý příběh skončí. Není to nic závratného, ale taky nic co neurazí, ale dokáže vás to vtáhnout.

Hrána vylepšená verze Observer: System Redux.
+14

Control: AWE

  • PC 80
Druhé DLC ke Controlu, které jde si zahrát už během základní hry, ale i tak jsem si to nechal až na úplný konec. Jde o propojení univerza s Alanem Wakem a jak příběhově, tak i herně. Jenže tentokrát nemáte k dispozici baterku a je třeba si poradit vlastní pomocí a dostat nově přístupné patro pod kontrolu, kde se pohybují jak nepřátelé z jiné dimenze, s kterými se vypořádáváte v základní hře, tak i bývalý doktor, z kterého se stalo monstrum, které zároveň postihuje entita z jiné dimenze a světlo je jediným prostředek, jak ho zastavit.

Je to pořád Control s vedlejšími misemi, kdy pomůžete správci budovy Ahtimu s menším úklidem na patře, ovládnete nějaký ten Altered Item.

Přišlo mi, že se tady snažili trošku lépe pracovat s control pointy, narozdíl od základní hry, ale klidně jich mohlo být o něco méně. Závěrečný boj s bossem mi přijde na rozdíl od Foundation těžší, ale zároveň méně zábavný a víc bolestivý a nevyvážený.
+7

Control: The Foundation

  • PC 90
S dohráním základní hry, usednutí do ředitelského křesla v ředitelském oblečku, který je plný trojúhelníků, čehož jsem si všiml u Emily, vaše starosti nekončí, ale dokonce přibývají nové. Kromě toho, že byste měli vyčistit Oldest House, tak dostanete za úkol zjistit, proč se Oldest House rozpadá a zachránit ho od zničení.

První DLC kromě jedné nové schopnosti a vylepšení servisní zbraně, několika osobních i zbraňových módů, hlavní mise a vedlejší mise nic zásadního nepřidává. V jedné části hry, bylo tempo tak pomalé, že mě to i trošku nudilo, ale rozhodně to vynahradil konec a pořádný souboj s hlavním bossem na konci hry, který chyběl základní hře. A možná DLC mělo být součástí už základní hry.
+7

Control

  • PC 90
Už po pár momentech hraní jsem si připadal díky atmosféře jak v Alan Wakeovi a co se týče akce a střílení, zase jak v Max Payneovi, natož jsem se vlastně dozvěděl, že hraju hru od Remedy, což jsou autoři těchto 2 her. Max Payne jsem měl kdysi si tak trochu zahrát a Alana Wakea jsem hrál loni. A to co se mi nelíbilo na AW, což byl technický stav a gameplay, tak tady byl naprosto v pořádku a nic mi nebránilo si naplno užívat příběh.

Hrajete za Jesse F, která hledá svého bratra Dylana a stopy jí zavedou do Federal Bureau of Control, kde se z ničeho nic uchází o pozici asistenta správce, načež se v kanceláři ředitele za divných okolností stává ředitelkou, ale vzhledem k tomu, že musí celou budovu dát do kupy, tak by se dalo říct, že až do konce je ve skutečnosti asistentkou správce a až na konci hry se stává pravoplatnou ředitelkou.

Mrazivá atmosféra v budově úřadu, který je sám o sobě jevem se zvláštními schopnostmi, vybavením jak z 80. a 90. let, magnetofonů, promítaček, zaměstnanců, u kterých nevíte, kdy vás podrazí nebo za rohem přetáhnou sekerou, zvlášť hlavní správce budovy, ale taky nepřátel z jiné reality, která ovládá zaměstnance, kteří neměli to štěstí jako ostatní, Vás bude držet ve střehu, zvlášť s každým podezřelým zvukem. To celé doplňují různé dokumenty o všech nadpřirozených objektech, které se v budově nacházejí, o současných i bývalých zaměstnancích.

Skvělý gameplay a akce s RPG prvky, kdy máte možnost si vybrat z různých zbraní, které postupně odemykáte a vylepšujete, jak zbraně samotné nebo různými mody. Mody vylepšujete i vlastní postavu, plus si vylepšujete schopnosti za splněné mise body tak, jak chcete hrát vy a pokud máte pocit, že zaostáváte, máte možnost si za poplatek celý strom schopností resetovat a vyladit tak, jak vám bude vyhovovat.

Co je o něco slabší je obtížnost. Ve hře si obtížnost nevybíráte, s postupem přibývají těžší nepřátelé, ale občas mi přišlo, že hra Vám najednou začne házet klacky pod nohy, i když není úplně důvod a zejména pak u některých bossů u vedlejších misí. Nevyváženost obtížnosti mezi hlavní misí a vedlejšími misemi mi ten zážitek trošku kazila. S tím i souvisí systém control pointů, na kterých se objevíte když zemřete, který je dost nevyvážený a občas si i zaběháte, abyste se dostali na místo, kde jste umřeli, ale aspoň postup který jste mezitím provedli, sbírání collectibles a otvírání beden s mody si zapamatuje, tak to nemusíte znovu obíhat.

Pro fanoušky příběhových her s mrazivou, nadpřirozenou atmosférou a fanoušky Alana Wakea povinnost.
+12

Musaic Box

  • PC 70
Jako spousta dalších, tady jsem se inspiroval od ostatních, co použít do hardcore varianty Hudební kategorie Herní výzvy 2020 a bylo z toho nakonec příjemně strávené dopoledne.

U nás v rodině měl naposledy nějaký hudební sluch a hrál na hudební nástroje dědeček mojí mamky a já dokonce na základní škole propadal z hudební výchovy, ale tady jsem nakonec obstál, ale ne jen díky mému mizernému hudebnímu sluchu.

Příběhově jde o to, že dědeček vám nachystal dárek k narozeninám, který je ukrytý uvnitř hudební krabičky a k jejímu otevření je třeba v několika místnostech najít různé indicie a na základě z nich pak poskládat melodii, většinou hlavní, z různých kostek, které představují jak tu hlavní část melodie, tak ty vedlejší.

Při hledání indícií je třeba v podstatě prozkoumat celý pokoj, a k tomu vám pomáhají jednotlivé popisy předmětů, které jsou vesměs hudební tématiky, a když už si nevíte rady, tak vám hra poradí malým zábleskem, kde se ukrývá další indície, ale neporadí vám, jak se k ní dostanete. V místnosti s dílnou na výrobu nástrojů mě třeba zklamalo, že jedna z indícií se neukázala po sestavení hudebního nástroje, to by myslím, byl pěkný doplněk.

Hlavně jsem se bál samotného sestavování melodie, ale i ten můj nehudební sluch na to stačil a na doskládání zbytku mozaiky už stačilo jen trošku logicky přemýšlet a když bylo více možností, tak buď to prostě tipnout nebo pomocí tlačítka HINT (nápověda) zjistit, co je špatně a na základě toho to doskládat a nechat si přehrát složené hudební dílo.

Hra určitě neurazí, ale asi nijak zvláště ničím nepřekvapí, ale je to příjemná oddechovka na 2-3 hodinky.
+9

Tom Clancy’s The Division 2: Warlords of New York

  • PC 80
Hru jsem zařadil do Herní výzvy 2020 do HC varitanty kategorie Parťák, kde jsem první sezónu odehrál v multiplayeru s ostatními agenty z celého světa.

Toto DLC pokračuje v příběhu původní hry, ale příběh docela zaniká, není jinak výrazný, takže nic převratného tady nečekejte, ale spíš tu jde o představený endgame a důvod se ke hře vrátit.

Endgame ve formě sezóny, jejich aktivit dosti připomíná Diablo 3, až jsem si říkal, jestli v Ubisoftu najali lidi co dělali na Diablo 3 sezonách, nebo se tím jen inspirovali. Ano Division je looter shooter, takže hlavně tu jde o sbírání vybavení a vylepšování postavy, ale i tak bych řekl, že se mohli snažit víc a přijít s něčím jiným než Diablo 3.

Naštěstí s vydáním DLC jsem neměl ještě úplně dohranou základní hru, takže jsem pak krásně navázal na příběhovou část a pak se začátkem sezony jsem spíš celou dobu doháněl ostatní, což ale bylo fajn, důvod proč hrát, sbírat vybavení s cílem se dostat do jediného raidu v rámci endgame, což se mi nakonec podařilo.

Druhá sezóna, která teprve vyjde, ale asi nenabídne nic nového, kromě nového raidu, takže důvod proč se vrátit ke hře se najde, ale pak to zase spadne do zajetých kolejí a neustálým hraním se hra dosti opakuje a nepřináší nic nového, pokud člověk nezkouší neustále nové buildy své postavy, což je i docela těžké, vzhledem k omezenému inventáři.

Jinak hra se hraje skvěle, skvěle optimalizovaná, při jednom updateu ovladačů grafické karty mi FPS dokonce poskočily o 50%, ale sem tam se nějaké bugy najdou, jde přeci jen o Bugisoft.
+6

Deus Ex: Mankind Divided

  • PC 85
Předešlý díl jsem nehrál, asi to sice úplně nevadí, ale rozhodně si to zahraju, ať mám příběh kompletní.

Hru jsem vlastně hrál na 2x. Při prvním pokusu jsem brzy umřel v přestřelce v úvodní misi na začátku, kdy jsem vůbec netušil, co se děje, hru jsem vypnul a dost jsem přemýšlel, že už si ji znovu nepustím a do Herní Výzvy 2020 si najdu něco jiného. Ale díky dobrý recenzím a seznámení s hrou na youtube Agraela jsem tomu dal druhou šanci a jsem moc za to rád.

Příběh je super a věřím, že při dalším průběhu hry, kdybych jí hrál úplně jiným způsobem, tak dostanu zase jiný zážitek ze hry i samotného příběhu.. Vydal jsem se cestou stealth, hackování a nezabíjení v podstatě až do poslední mise, a tam to bylo takové půl na půl, takže s akční střelbou jsem se setkal, až v podstatě úplně na konci. Přijímal jsem všechny vedlejší mise, snažil se být se všemi "kamarád".

Líbilo se mi, že mise nebyly pořád jen o tom a samém, že i vedlejší mise měly zajímavý příběh, a většinou pak nějak navázaly na hlavní příběhovou linii, nebo se z nich i staly hlavní mise. I jejich rozložení po mapě krásné na sebe navazovalo, takže jsem pořád neběhal sem a tam jak tajtrlík, ale taky to mohla být náhoda tím, jak jsem se rozhodoval.

Co se týče voleb, rozhodnutí, tak až na pár výjimek mi úplně nepřišlo, že měly až tak zásadní vliv a za celou hru se objevily 2 větší rozhodnutí a i tak jsem se pak dostal k výsledku nebo k druhému rozhodnutí později ve hře. Ale když jsem se snažil zachránit stoupenkyni, matku Mechanického boha, tak se mi ji nepodařilo zachránit a docela mě to i mrzelo, ale nezkoušel jsem to znovu, nechal jsem to plynout tak, jak to dopadlo.

Na nějaké bugy jsem nenarazil, občas si se mnou hrála interakce s předměty, ale co mi vadilo byla trošku slabší umělá inteligence nepřátel. V podstatě v případech, kdy jsem si myslel, že mě zpozorují, zareagují tak se nic nedělo a když jsem si myslel, že jsem v klidu, nic se nemůže stát, tak jsem byl odhalen. Hrál jsem na střední obtížnost a klidně by to možná sneslo ještě trošku ztížit na této obtížnosti.

Z Prahy je asi pouze znázorněno nástupiště hlavní nádraží (Růžičkovo nádraží ve hře), ale jinak město celkově žije v rámci příběhu, je fajn sem tam slyšet češtinu, slyšet od českých občanů, že anglicky nemluví. Jen jednou mě zarazilo při jedné cutscéně jeden policista mluvil česky, jeden anglicky a naprosto si rozuměli, což bylo takové zvláštní.


Na závěr, kdo nehrál, má rád příběhové hry, kdy ještě nějakým způsobem ovlivňuje příběh a jakým směrem se dostane ke konci příběhu, můžu směle doporučit.
+15

Monument Valley 2

  • Android 80
Úžasný audiovizuální zážitek, který si nádherně hraje s 3D prvky ve 2D prostředí v jednotlivých úrovních, kde se musíte dostat z bodu A do bodu B. Nevím proč, ale prostě tohle zakomponování 3D do 2D mě vždycky dostane a je úžasné něco takového hrát. Velmi dobrý gameplay, občas jsem trochu zápasil s otáčením jednotlivých prvků, ale nic zásadního, co by kazilo celý zážitek ze hry. S kratší herní dobou možná i souvisí docela jednoduchost jednotlivých logických problémů, ale občas mi přišlo, že jsem na řešení přišel náhodou, když jsem zjišťoval, co a jak funguje. Jelikož jsem hru nehrál na jeden zátah, ale po částech, tak příběh mi trošku unikal, ale jde v podstatě o cestu matky a jejího dítěte, které jde ve stejných šlépějích, jako ona. Hraní na mobilu moc neholduji, ale tohle je určitě titul, který za to stál si zahrát na mobilu.
+10

Half-Life

  • PC 80
Asi taková povinnost každého hráče si zahrát tuhle hru. V Herní výzvě 2019 jsem si vyzkoušel Half-Life Blue Shift a dostal jsem podobný herní zážitek, ne-li o něco lepší. Hrát to v dnešní moderní době je docela výzva, protože hra vám nedá rozhodně nic zadarmo, lékárničky ani náboje nejsou všude, takže je fajn s nimi šetřit a hlídat si každý život, ukládat pozice, co to jde, abyste pak nemuseli větší část jet znova, skákat na milimetry přesně,. Hratelnost je super i na dnešní dobu, ano nemá to grafiku dnešních her, ale vůbec to nevypadá zle. Jsem rád, že jsem se ke hře dostal a úspěšně zvládl.
+16 +17 −1

Plants vs. Zombies

  • PC --
  • Android 80
Když jsem začínal s internetem a hrami na internetu, tak jsem dost hrál minihry typu tower defense, což bych tady Plants vs. Zombies zařadil a byl jsem se hrou velmi spokojený. Hrál jsem ji na mobilu a ovládání bylo v pohodě. Jednotlivé části jsou rozmanité, nejvíc práce jsem měl s tou v noci a mlhou, ale jinak mi to nějak zvlášť těžké nepřišlo. Zpříjemnilo mi to cesty do práce a z práce, nějaké chvíle ve vlaku a sem tam na návštěvách, když jsem měl chvíli pro sebe.
+15

Alan Wake

  • PC 70
Nejsem fanoušek horroru, ale sem tam si ho pustím a tentokrát jsem se rozhodl si ho zahrát. O Alanu Wakeovi jsem slyšel jen to nejlepší, takže do Herní výzvy to byla jasná volba.

V první a poslední řadě tu jde o příběh, který je velmi dobrý a až na nějaké okamžiky jsem to hltal celou dobu. První asi 2 epizody jsem se postupně do hry dostával, od 3. do 5. epizody jsem byl maximálně ponořen, ale poslední epizoda byla pro mě utrpením. Příběh graduje až v závěrečných cinematicích, ale dostat se k nim byla velmi dlouhá, a zdůrazňuji dlouhá cesta, což úplně není ideální, když má příběh gradovat, a celou dobu je to jen o tom projít různé lokace bez nějakého většího nápadu, které byly u předchozích epizod. Nejvíc se mi líbila část se šerifkou, kdy to připomínalo příjemný coop. Kdyby to bylo jen o příběhu, tak bych dával mnohem větší hodnocení, ale jen o příběhu to není.

Co se týče technického zpracování, fyziky, ale hlavně kamery a ovládání je to slabé. Bojoval jsem s tím celou hru a dost mi to kazilo zážitek. Přijde mi, že se snažili o realistické zpracování, ale nepřijde mi moc povedené.
+14 +15 −1

Rise of the Tomb Raider

  • PC 80
Předešlý díl, který jsem hrál už několik let zpátky, byl super zážitek a moc jsem se těšil, až si zahraju pokračování. Poprvé jsem před pár lety jsem to vzdal, jelikož moje PC to nezvládalo a s novým strojem jsem s radostí vrhl do další kapitoly restartu Lary Croft.

Hra vypadá skvěle, hraje se skvěle, člověk si může sám určovat tempo, jak moc bude prozkoumávat oblasti, nebo víc se zaměří na samotný příběh, který není vůbec špatný. Co bych hře vytknul je optimalizace a padání frameratu občas i v částech, kde bych to nečekal, ale naštěstí to nějak výrazně hratelnost neovlivňuje, což je hlavní.

Komu se líbil první díl, budeme se mu líbit i druhý a užije si pěknou akční zábavu.
+21

Into the Breach

  • PC 85
Co k tomu říct. To že jsem byl velmi příjemně překvapen. Jedinou zkušenost s tahovým soubojem mám z online RPG Dofus a tahovým hrám se vyhýbám, jelikož moje tahy jsou spíš o štěstí než o promyšlené strategii.

Po počátečních nezdarech a zjišťování, jak to vlastně celé funguje na normal obtížnosti se mi povedlou odemknout druhý squad, přepnul jsem na obtížnost easy a už jsem maximálně chytl. Pixelová grafika je moc příjemná a velmi se k tomu hodí, moc pěkné herní mechaniky a nežere to ani moc času. Čím víc jsem to hrál tak mi to připomínalo film Pacific Rim. Moc se těším až si odemknu další squady piloty a vyzkouším různé strategie a hlavně hru projedu aspoň na normal obtížnost.

Kdo si chce trochu zaměstnat hlavu a nemá úplně moc času, tak u tohoto rozhodně neprohloupíte a užijete si skvělou zábavu.
+14

SUPERHOT

  • PC 80
Skoro mi to připomíná jako další díl seriálu Black Mirror a tuhle Indie rychlovku jsem si užil. Ze začátku jsem si říkal, že to bude brnkačka, ale s každým přibývajícím levelem to chtělo projet několikrát a zjišťovat odkud nepřátelé chodí, kdyby tohle bylo RNG, zvedlo by to ještě obtížnost. Jen v posledním levelu mi přišlo, že tam nepřátelé reagují a chodí neúplně dle nějakého vzoru, ale spíš jak vy se pohybujete, tak podle toho to pošle další nepřátele. Na poslední pokus to byl nakonec samurajský meč, kdo mě dostal už nevím z kterého pokusu :D Spojení minimalistického příběhu a příjemné herní mechaniky je tato hra pro mě velkým překvapením.
+15

Half-Life: Blue Shift

  • PC 70
Sérii HL jsem nehrál, a HL:BS jsem si vybral jen v rámci Herní výzvy, ale rozhodně jsem si hru užil. Na to, že hra už má svůj věk, tak to má super gameplay, sice každý pixel se počítá, tak je občas náročné někam vyskočit, ale dává tomu ten starý feel, a navíc nepamatuju, kdy jsem hrál něco, kde je dobré často ukládat. Různé puzzly, řešení situací je taky super doplněk hratelnosti.
+16 +17 −1

Diablo III: Reaper of Souls

  • PC 85
Diablo III.: Reaper of Souls přináší oproti Vanille přináší "pořádný" endgame, u kterého strávíte desítky až stovky hraní. V rámci kampaně jsem si asi užil víc původní 4 akty, ale i poslední akt není vůbec špatný.
+3 +7 −4

Assassin's Creed III

  • PC 75
Už si nepamatuju, kdy jsem naposledy hrál nějakého Assassina, ale na tenhle návrat jsem se moc těšil, jelikož 3 jsem nehrál a v remastered verzi to byla skvělá příležitost se vrátit do Animu.

Příběh jako takový neurazí, ale ani ničím nepřekvapí, ale co se týče rozhovorů, scénáře, tak je to hodně bídné, až hrozné bych řekl v některých částech.

Ze začátku hry jsem myslel, že se ani k žádnému hraní nedostanu, jelikož to byl video za videem a pořádné hraní nikde v dohlednu. Ale s příjezdem do Bostonu začalo hraní, na které si pamatuju s předešlých dílů.

Grafika v remastered verzi se povedla, sem tam nějaký bug, ale nic hrozného. Hratelnost taky super. Co se týče bojů, přehazování zbraní, tak tam by to kapánek chtělo vylepšit, ale člověk si zvykne a už pak ví, jak reagovat.

Nečekal jsem od hry nic zásadního, jen jsem se chtěl zpátky vypravit k Assassinům a celkově to byla příjemně strávená doba.
+18

Life is Strange - Episode 1: Chrysalis

  • PC 85
Moc pěkná adventura se zvratem, který jsem vážně nečekal. Moc pěkně stylizováno, po herní stránce se taky všechno povedlo. Hlavní součástí je zde manipulace s časem, kterou vývojáři využili na maximum a pěkně si s tím pohráli.
+8

Doom

  • PC 90
Doom II jsem sledoval jak hraje můj taťka a párkrát jsem se do toho pustil i já sám, ale jako malý kluk jsem z té hry měl docela strach, takže jsem ji nikdy nedohrál, takže když se objevil tenhle díl, neváhal jsem se do něj pustit a udělal jsem dobře.

Skvělý map design, skvělá hratelnost, příběh asi nic závratného, ale špatný taky není, rozhodně jsem mu věnoval pozornost. Ale hlavně akční řežba jak má být, možná by to chtělo trošku delší gameplay, byl jsem až překvapený, jak rychle jsem to dohrál, krásně to ubíhalo, a už se nemůžu dočkat nového dílu.

Hra vám nic neodpustí, ale taky nějak zbytečně neomezuje, a to jak s nepřáteli v arénových podmínkách, tak ani pak při boji s bossy. Skvělý systém vylepšování, jak zbraní, tak i zdraví a armoru. Se secrety jsem se natrápil, všechny jsem nenašel, z těch secretů vedoucí do levelů z předešlých dílů jsem se nedostal ani do jednoho.
+23

FlatOut

  • PC 70
Strhující automobilová mlátička. Flatout 2 hrajeme každý rok na lan party a člověk má občas chuť kamarádům ublížit :D Flatout 1 se dá odjet za 1 odpoledne a pěkně se u toho odreagovat.
+8 +9 −1

Metro 2033

  • PC 90
Metro 2033, Metro Last Light a Metro Exodus, příběh Arťoma v post-apokalyptickém světě po jaderné válce, kdy se on a zbylí přeživší snaží přežít v metru, kde bojují jak mezi sebou tak proti mutantům, kteří se po dopadu jaderných zbraní objevili na světě. To vše smíchané s trochou mysteriozna, kdy Arťom je skoro něco jako vyvolený, do celé série pěkně zapadá.

I když jde o jeden příběh, tak všechny 3 hry mi přišly velmi rozdílné. Metro 2033 má spíš prvek, kdy je velmi těžké přežít a každá kulka se počítá. Last Light mi přijde mnohem víc stealthovější a Exodus je dost open world a rozdílný od prvních dvou dílů, kdy do uliček metra a podzemí se dostaneme spíš už jen sporadicky.
+10

Feudal Alloy

  • PC 75
Hra mě zaujala ještě než vyšla, navíc hra od českých tvůrců, a skvěle se hodila do Herní výzvy 2019.

Krásná stylizace, pěkný soundtrack, nenáročné hříčky, RPG prvky a pokud máte pevné nervy, dost trpělivosti tak hra svižně uběhne a hodně si ji užijete.

S čím jsem trochu bojoval je menu a inventář, ale člověk si nakonec zvykne. Největší kritika bude asi k obtížnosti, kdy na začátku mi hra přijde až dost obtížná a s blížícím se koncem se to dá na pohodu projít na jeden zátah. Největší kontrast jsem viděl mezi bossy, kdy jsem myslel, že hru v životě nedohraju u prvního bosse, protože to časování a stát na milimetr přesně mi přišlo k nepřekonání a u druhého a zároveň posledního bosse jsem měl na třetí pokus hotovo, kde bylo mnohem víc volného prostoru k reagování.

Moc se mi líbila koncepce chlazení a kapacity oleje, trošku méně animace při doplňování oleje, která by mohla být o fous kratší v některých částech hry, kdy jde vážně o milisekundy mezi životem a smrtí. Koncept bomb jsem spíš používal na rozbíjení, abych se mohl dostat dál, a nakonec mi přišlo, že na všechny nepřátele stačil elektrický výboj, a to když jsem to zkoušel na začátku, tak mi přišlo, že na všechny nefunguje.

Načasování a přesnost je vším v téhle hře, hra obsahuje pár hříček kdyby mohla trochu víc odpouštět, ale s cvikem jde všechno snadněji.

Kdo má rád přiměřenou výzvu, tak rozhodně doporučuji.
+17

Borderlands 2

  • PC 75
Rovnou se přiznám, první díl jsem nehrál, když jsme se s kámošem domlouvali, co si zahrát v kooperaci, tak nás napadlo Borderlands a rovnou jsme přešli na 2. díl. Lepší pocit s hraní jsem měl, když jsme to hráli ve 2, v sólo taky super, ale v kooperaci je to prostě o něco lepší. Než o příběh, tu jde spíš o tu akci a o ten loot a vylepšování postavy. Komiksová grafika je úplně super. Příběh bych asi vnímal více, kdybych hrál sám, ale ve dvou to je akce za akcí a příběh jsem moc nestačil sledovat, ale měl jsem plus mínus představu o co tu jde. Komediální složka tomu taky pěkně sedí, ale je jasné, ne že každému to bude sedět.
+16

Ori and the Blind Forest

  • PC 90
Ori jsem dohrál až na podruhé, jelikož první strom, který se zaplavuje, byl pro mě takovou překážkou, až z toho byl rage quit. Ale po pár letech jsem se k tomu vrátil, a po pár pokusech se dílo podařilo a hru jsem dohrál. Má krásný příběh, krásný vizuál, jak do 2D promítli v podstatě v některých částech i 3D, moc pěkné soundtrack. Radost hrát takové hopsačky. I na normální obtížnost je hra dost obtížná, ale vůbec mi to nevadilo, zvlášť, když dneska se dá všechno s přehledem zvládnout, tak jsem tuhle výzvu s radostí uvítal. Co se týče zpětného vracení na místa, která se otevřou až s zpřístupněním určitých schopností, jak si to člověk správně naplánuje, tak toho nemusí být až tolik nakonec, takže mi to nepřišlo nějak otravné. Díky tomu jsem se dostal do lokací, kam jsem nemohl, nebo získal body k otevření nových schopností, takže to k něčemu vždy bylo.
+20