Hra, na jejíž hraní mám hodně zvláštní vzpomínku a neodpustím si jeden hodně neužitečný komentář: byl jsem do ní tak zabraný, že jsem neměl čas ani na jídlo, tak jsem si otevřel obrovitánský balík Lays Appetite Stix a pak se z něj pozvracel :-). A to se mi u her (a obecně u čehokoliv) rozhodně nestává. Výjimečný titul, snad opravdu jen ten konec působí divně.
RaptorM60
357
Martin Čulák • 32 let • Brand & PR Manager • Praha (ČR - kraj Praha)
Komentáře
Tetris
RaptorM60
357 Nedivil bych se, kdyby se Tetris tak za 50 let stal jednou z položek seznamu světového dědictví UNESCO :-). Zasloužil by si to. Přitom je to vlastně hrozná prkotina ...
The Chronicles of Riddick: Escape from Butcher Bay
Jenom jedna věc: proč to herdek doprčic musí být sci-fi, proč, proč, PROČ? Proč nemůže být tak atmosférická a evoluční hra bez mutantů a vesmírných lodí nebo übermoderních zbraní? Neříkejte mi, že by to bez toho nebylo stejně zábavné ... Rozumějte, ne že bych si někdy něco vesmírného nestřihnul rád, ale sakra tohle se mělo odehrávat jinde a úplně bez mutantů :-).
Far Cry
Jack Carver je pro mě nezapomenutelný herní hrdina. Je to sice dokonalý prototyp obyčejného drsňáka a bouchače, ale artwork z obalu hry na mě nějakým záhadným způsobem zapůsobil a navždy si jej zapamatuji. Artwork samotný jinak celou hru vyobrazuje dokonale: voda, palmy a sluníčko, bohužel ale se samopalem v ruce. Graficky nejdokonalejší hra do loňského vydání Crysis, ovšem technologie bohužel dost převažuje nad kreativitou samotných artistů. Co ale chtít po precizních a strojených Němcích, kteří si všechno navíc žehlí naopak velmi vysokou kreativitou designérskou a především programátorskou (AI). Všechno dobré se tak nějak nejvíce skloubilo na začátku celé hry v levelu s lodí, kde ještě nestřílíte růžovoučké mutanťátka, nýbrž normální lidi. K dispozici máte veškeré dopravní prostředky a spoustu alternativních cest + se dočkáte monstrózního skoku na malý gumový člun nebo "velkolepého" zakončení celé mise. Jinak klasická "komplexová" střílečka s hromadou maličkých zlepšováků žánru.
Pro: Grafika, tehdy netradiční design, AI, malé zlepšováky FPS žánru (rogala, stacionární zbraně, zajímavé možnosti HUDu)
Proti: Mutanti, Krieger, nechali to zfilmovat Uwe (filtra) Bolla :-)
FlatOut 2
RaptorM60
357 Destruction Derby je rozhodně jeden z nejlepších způsob, jak si se sousedy z vedlejšího pokoje zkrátit dlouhé a nudné odpoledne. V tom nemá FlatOut 2 rozhodně žádnou konkurenci. Bohužel, co se singleplayerové zábavy týče, ta mi dost chybí. Spíš mě potkalo trápení a prapodivné ovládání bouráků. Za pozitiva se nicméně určitě dá považovat našlápnutý soundtrack (Uaaaaa, Wolfmother! Uaaaaaaa Audioslave!) a všudypřítomná deformace. A grafika, která stárne velice pomalu. A vlastně taky velmi sympatická cena už od dne vydání.
Pro: destruction derby, soundtrack, grafika, fyzika, cena
Proti: singl, divné ovládání
Medal of Honor: Allied Assault - Breakthrough
Asi nejmasochističtější a nejfrenetičtější část celé MoH série. Adrenalinovější střílečku jsem ještě nehrál a že už jich za sebou pár mám. Pokud si dobře vzpomínám, v Breakthrough pro mě byla naprosto vražednou misí obrana jakéhosi kostela, který byl bombardován a odstřelován ze všech úhlů, ale padnout prostě nesměl. Nepadl, ale pěkně jsem se zapotil a návaly vzteku můj stůl snášel těžce :).
Vlak
RaptorM60
357 Miroslav Němeček, česká softwarová legenda :) Živě si pamatuju na období, kdy mi Windows ještě nic neříkal a po prvních pisálkovských pokusech v T602 editoru jsem si dával relax u Tetrisu, Mária a Vlaku ... a že mi tehdy bylo hodně málo, ach :).
World in Conflict
World in Conflict ve mně zanechal pořádnou herní stopu. Dokázal mne rozesmát, zabavit, téměř rozbrečet, dobře se na něj koukalo a (dvakrát a tučně napsáno) špatně se mi od něj odcházelo. Před všechny hráče přichází WiC s dokonalou kombinací zábavné, hutné hratelnosti a technologické vyspělosti, čiší z něj chuť švédských autorů vyrobit co možná nejlepší hru. To se jim v rámci možností samozřejmě povedlo, navíc dokázali přijít s na strategické poměry vcelku osvěžujícím, důrazně týmovým multiplayerem, který spolu se silnou atmosférou války kompenzuje kratší singlovou kampaň.
Pro: Atmosféra reálného válečného konfliktu, promakaný příběh, hratelnost nade vše, grafika jen hratelnost doplňuje, zvuková stránka, multiplayer, jednoduché na pochopení
Proti: Kampaň svou hutností člověka téměř vyčerpá, málo jednotek, grafické vychytávky josu na HW dost náročné
Hidden & Dangerous 2: Sabre Squadron
Příjemný, ale krátký datadisk. Zachoval všechny přednosti původní hry, ovšem víc novinek by určitě snesl. Každopádně nutnost ;-).
Hidden & Dangerous 2
Bez diskuzí ta nejpropracovanější druhoválečná hra všech dob. H&D 2 okouzlí neskutečnou variabilitou lokací (jak už je ostatně v popisku), každou s diametrálně odlišnou atmosférou. Ledovec střídá poušť, Barmská džungle české městečko. První mise v Norsku pro mě navždy zůstane herní legendou - za prvé proto, že je to nejlépe zpracovaný zimní level, který jsem kdy ve hrách měl možnost vidět (zkuste si v zimě v noci po čerstvé nadílce prašanu vlézt do lesa a pak zahrát úvodní misi HD2, rozdíl nepoznáte), za druhé proto, že ho můžete hrát pětkrát a pokaždé dopadne nějak jinak.
Ale to i ostatní levely - HD2 je sice vcelku striktně nalinkovaná hra, ale než dojdete k dějovému skoku, je všechno čistě na vašich taktických schopnostech. Hra už ze začátku sympaticky nabídne hodně detailní brífink s rozborem možností postupu, ovšem samozřejmě nepřipraví vás na konkrétní počty a pozice nepřátel. To už si musíte se svými parťáky vyřešit sami. Nutnost taktizovat je hlavní tahák hry - žádná frenetická akce, v HD2 se téměř neběhá a když, tak jen chvíli, protože postavička za chvíli funí pod tíhou veškeré výbavy, kterou hráč nakřečkuje před misí. Ne, většinu času strávíte v podřepu přemýšlením, jak z toho vyváznout živý a k tomu splnit úkol.
HD2 je plný voleb a detailů - máte čtyři rychlosti pohybu (plížení, chůze, běh, sprint), tři pohledy (nejakčnější first person, taktický a přehledný, ale pořád akční third person a nakonec maximálně taktický mód, ve kterém jen naklikáte co kdo bude dělat, zmáčknete play a pozorujete mlata :)), desítky rozkazů ("Saunby, zajdi mi pro ten samopal na druhé straně letiště, došly mi náboje a bolí mě nohy"), možnost kdykoliv v nižších obtížnostech hrát za kteréhokoliv ze členů týmu ("Doktore Bennette, proč prosím vás nemůžete tu zídku obejít?"), složit svůj tým přesně dle potřeb ("Sakra, mám si raději vzít gorilu Wingatea s ohromnou výdrží nebo Harrise, bývalého kasaře, který mi odemkne každé dveře?") a nakonec ho podle potřeb i vybavit tunou hraček, které HD2 nabízí ("Kratochvíle, dneska nepotřebujem dynamit, ale foťák"). Z pozitiv je určitě ještě důležité vyzdvihnout v tom taktickém šourání se pár opravdu filmových WoW efektů, které ale v žádném případě neohrožují atmosféru reálného válčení.
Horší než s designem misí a hratelnostní stránkou je to se stránkou technologickou. HD2 nevypadalo nikdy špatně, ale počítačem ovládaní vojáci moc inteligence nepobrali, chyb bylo nad hlavu a ta násilná změna enginu na hře prostě byla vidět. Neodnesla to ale naštěstí zvuková stránka - jak už je u Illusion Softworks zvykem, povedla se na jedničku. S výjimkou českého dabingu, tomu je lepší se hoodně velkým obloukem vyhnout a hrát originál.
P.S.: Málem bych zapomněl, s továrním nastavením ovládání se prostě sžít nejde, je životně důležité si ho přeměnit :-)
Ale to i ostatní levely - HD2 je sice vcelku striktně nalinkovaná hra, ale než dojdete k dějovému skoku, je všechno čistě na vašich taktických schopnostech. Hra už ze začátku sympaticky nabídne hodně detailní brífink s rozborem možností postupu, ovšem samozřejmě nepřipraví vás na konkrétní počty a pozice nepřátel. To už si musíte se svými parťáky vyřešit sami. Nutnost taktizovat je hlavní tahák hry - žádná frenetická akce, v HD2 se téměř neběhá a když, tak jen chvíli, protože postavička za chvíli funí pod tíhou veškeré výbavy, kterou hráč nakřečkuje před misí. Ne, většinu času strávíte v podřepu přemýšlením, jak z toho vyváznout živý a k tomu splnit úkol.
HD2 je plný voleb a detailů - máte čtyři rychlosti pohybu (plížení, chůze, běh, sprint), tři pohledy (nejakčnější first person, taktický a přehledný, ale pořád akční third person a nakonec maximálně taktický mód, ve kterém jen naklikáte co kdo bude dělat, zmáčknete play a pozorujete mlata :)), desítky rozkazů ("Saunby, zajdi mi pro ten samopal na druhé straně letiště, došly mi náboje a bolí mě nohy"), možnost kdykoliv v nižších obtížnostech hrát za kteréhokoliv ze členů týmu ("Doktore Bennette, proč prosím vás nemůžete tu zídku obejít?"), složit svůj tým přesně dle potřeb ("Sakra, mám si raději vzít gorilu Wingatea s ohromnou výdrží nebo Harrise, bývalého kasaře, který mi odemkne každé dveře?") a nakonec ho podle potřeb i vybavit tunou hraček, které HD2 nabízí ("Kratochvíle, dneska nepotřebujem dynamit, ale foťák"). Z pozitiv je určitě ještě důležité vyzdvihnout v tom taktickém šourání se pár opravdu filmových WoW efektů, které ale v žádném případě neohrožují atmosféru reálného válčení.
Horší než s designem misí a hratelnostní stránkou je to se stránkou technologickou. HD2 nevypadalo nikdy špatně, ale počítačem ovládaní vojáci moc inteligence nepobrali, chyb bylo nad hlavu a ta násilná změna enginu na hře prostě byla vidět. Neodnesla to ale naštěstí zvuková stránka - jak už je u Illusion Softworks zvykem, povedla se na jedničku. S výjimkou českého dabingu, tomu je lepší se hoodně velkým obloukem vyhnout a hrát originál.
P.S.: Málem bych zapomněl, s továrním nastavením ovládání se prostě sžít nejde, je životně důležité si ho přeměnit :-)
Pro: Nápadité levely s atmosférou, výběr týmu a vybavení, tak trochu RPG, volnost postupu, realističnost
Proti: Technické zpracování, český dabing, defaultní ovládání je k ničemu
Need for Speed: Underground 2
Závodní hra, která nabízí volnost ve všem - v tom, který závod odjedete nejdřív, v tom, jestli vaše kára bude vánoční stromeček nebo trhač asfaltu a dokonce dává možnost fotit se na stránky fiktivních herních magazínů tak, jak se vám to bude líbit nejvíc. K dispozici máte velikánské (a krásné) město - jen jen na vás, jak ho ovládnete :). Kromě starších dílů CMR a Test Drive: Unlimited jsem žádnou zábavnější závodní hru nehrál. Graficky to vypadá dobře ještě dneska, soundtrack je naprosto nesmrtelný (naprostá legenda Raiders on The Storm, Snoop Dogg a The Doors, bože, to byl geniální nápad) , aut strašná hromada, závodů stejně tak. Akorát ty průjezdy zatáček stylem "sklouznutí po svodidlech" dávají jasně pocítit, že tohle je jen hra. Hra, u které se bohužel dodnes zaseklo dobré jméno značky Need for Speed.
Pro: Volnost, město, spousta aut, soundtrack, grafika, možnosti tuningu
Proti: Auta jako beton, chybí mi pohled z místa řidiče
Freedom Fighters
Pokud bych měl vybrat pro mě osobně nejoblíbenější hru z potrfolia EA, volba by určitě padla na Freedom Fighters. Je to sice jedna z těch typických amerických ód na prapor z hvězd a pruhů (zdravím paní Parkanovou) a hlavní hrdina je klasický \"hero\" typ, kterého od instalatéřiny dovedla ohromná souhra náhod až k samotnému vrcholu odboje, přesto jsou Freedom Fighters velmi sympatickou hrou. První mise při invazi do New Yorku dokonale hráče vtáhne do dění - HIND prolétávající mezi domy na typicky New Yorské ulici a pod ním vyděšený dav, kterým utíkáte, to člověka nakopne.
Vykopnutí přichází až při velkém finále na Governors Islandu; Freedom Fighters se dobře hrají na jeden zátah. Je to možná až divné, protože ve hře jen střílíte, pokládáte C4ky a tím to hasne, žádný propracovaný příběh ke hraní nenutí, ale člověk chce hrát dál a dál. Ani zdánlivá volnost při postupu hrou (v každé \"kapitole\" hry máte svobodný výběr toho, kterou z několika nabízených misí začnete) nebo náznaky ... ehm RPG prvků (\"čím víc charisma, tím víc Freedom Fighters\") pro mě tahákem nebyly, protože jako první stejně vždycky musíte vybrat ten level, kde je potřeba vyhodit do vzduchu helikoptéru, která v další misi téměř znemožňuje postup, a získávání charizma moc ovlivnit nejde (max. budete mít na konci hry místo třinácti bojovníků deset, protože jste nevyléčili pár vojáčků, ale to není žádná hrůza).
Tím zajímavým jsou asi jednotlivé levely a jejich atmosféra. Tak věrohodně zpracovaný New York nebyl ani v Max Paynovi. Černí policajti se slunečními brýlemi, tmavé zadní uličky, přístav, dálniční podjezdy a nakonec i Socha Svobody, všechno to dělá New York přesně takový, jak ho já jako člověk, který v USA nebyl, zná z televize. Nádherně a uvěřitelně propracovaná je i invaze sovětů do New Yorku: přijeli loděmi -> často budeme bojovat v přístavech a podobných lokacích. Invazi si dobře naplánovali -> kromě tanků si přivezli rychloskládací barikády. Rusáků mnógo -> nezapomněli do lodí naložit "maringotky", aby bylo kde bydlet. Američané doslova visí na televizi -> okamžitě ji obsadí a začnou své vlastní (komické) propagandistické vysílání v čele s nezapomenutelnou Tatianou Kempinsky (a nikdy neukázanou hlasatelkou počasí Illyianou).
Nejvíce mě na FF okouzlilo právě zpětné dobytí televizní stanice. Čekalo tam totiž jedno plechové překvapení, televizní stanice byla zase typicky nádherně zpracovaná a především - bylo to v zimě. A atmosféra zimy, ta je ve FF neuvěřitelně reálná, což já rád :-). V kombinaci se soundtrackem Jespera Kyda přímo smrtící ... Co mi naopak na FF nejvíc vadí je, že nemá systém krytí, ten by hře dal nový rozměr (spolubojovnící se kryjí nádherně, hráč nemůže). Ale holt je to z roku 2004 :-)
Vykopnutí přichází až při velkém finále na Governors Islandu; Freedom Fighters se dobře hrají na jeden zátah. Je to možná až divné, protože ve hře jen střílíte, pokládáte C4ky a tím to hasne, žádný propracovaný příběh ke hraní nenutí, ale člověk chce hrát dál a dál. Ani zdánlivá volnost při postupu hrou (v každé \"kapitole\" hry máte svobodný výběr toho, kterou z několika nabízených misí začnete) nebo náznaky ... ehm RPG prvků (\"čím víc charisma, tím víc Freedom Fighters\") pro mě tahákem nebyly, protože jako první stejně vždycky musíte vybrat ten level, kde je potřeba vyhodit do vzduchu helikoptéru, která v další misi téměř znemožňuje postup, a získávání charizma moc ovlivnit nejde (max. budete mít na konci hry místo třinácti bojovníků deset, protože jste nevyléčili pár vojáčků, ale to není žádná hrůza).
Tím zajímavým jsou asi jednotlivé levely a jejich atmosféra. Tak věrohodně zpracovaný New York nebyl ani v Max Paynovi. Černí policajti se slunečními brýlemi, tmavé zadní uličky, přístav, dálniční podjezdy a nakonec i Socha Svobody, všechno to dělá New York přesně takový, jak ho já jako člověk, který v USA nebyl, zná z televize. Nádherně a uvěřitelně propracovaná je i invaze sovětů do New Yorku: přijeli loděmi -> často budeme bojovat v přístavech a podobných lokacích. Invazi si dobře naplánovali -> kromě tanků si přivezli rychloskládací barikády. Rusáků mnógo -> nezapomněli do lodí naložit "maringotky", aby bylo kde bydlet. Američané doslova visí na televizi -> okamžitě ji obsadí a začnou své vlastní (komické) propagandistické vysílání v čele s nezapomenutelnou Tatianou Kempinsky (a nikdy neukázanou hlasatelkou počasí Illyianou).
Nejvíce mě na FF okouzlilo právě zpětné dobytí televizní stanice. Čekalo tam totiž jedno plechové překvapení, televizní stanice byla zase typicky nádherně zpracovaná a především - bylo to v zimě. A atmosféra zimy, ta je ve FF neuvěřitelně reálná, což já rád :-). V kombinaci se soundtrackem Jespera Kyda přímo smrtící ... Co mi naopak na FF nejvíc vadí je, že nemá systém krytí, ten by hře dal nový rozměr (spolubojovnící se kryjí nádherně, hráč nemůže). Ale holt je to z roku 2004 :-)
Pro: Grafika, hudba, perfektní levely -> skutečná atmosféra New Yorku, rusáci a jejich promyšlená invaze
Proti: Moc jednoduché, hodně americké, chybí možnost krytí, krátké (ale intenzivní)
NHL 2005
RaptorM60
357 S NHL 05 jsme si doma všichni užili spoustu legrace a ani k tomu nebylo potřeba mít konzoli, postačil i počítač. Až na výjimky jsem vlastně ani žádné jiné NHL nehrál - s 05kou jsem si dodnes s klidem vystačil. Zábava to je, vypadá to pořád dobře a novější ročníky na PC nic moc nového (kromě nepovedeného 'dabingu') nenabízí. Ovšem s Xboxem 360 už zřejmě NHL 05 odchází na zasloužený odpočinek :).
Alpha Prime
AP nejspíš nikdy nebyla přehnaně ambiciózním projektem a to jí určitě pomohlo. Ačkoliv je to trošku tužší titul (nepřátelé se pohybují celkem chytře, munice do zbraní je málo a hackování moc účinné není) a nejde jej dohrát na jeden zátah, konce určitě budete chtít dosáhnout - příběh vás k tomu donutí. Postav není přehnaně moc, tudíž se v nich neztrácíte, zápletka je pořád jasná a závěr správně roztodivný. Možná se i párkrát usmějete nebo zavrtíte takovým tím pocitem henrího naplnění - s ucházející fyzikou se v několika z hezky vypadajících levelů dají dělat docela zajímavé věci (inspiraci Half Lifem 2 ale v Black Elementu nezapřou). Skvělá hra na léčbu diagnózy "nevím, co bych si zahrál" :).
Pro: Příjemná grafika, ucházející fyzika, chytlavý příběh, pěkné levely
Proti: Občas nepochopitelně spadnou FPS, obtížnost, nedostatečné využití hackování, moc lineární
Battlefield Vietnam
RaptorM60
357 Battlefield Vietnam je titul zaměřený čistě multiplayerově, žádné ambice v singleplayerové části si nedělá a přesto jsem multiplayer hrál minimálně, na rozdíl od spousty hodin propařených s boty. Conquest mód je sám osobě tak geniálním vynálezem, že jsem si s ním prostě vystačil dobré dva roky. Z BF: Vietnam čiší Vietnamská válka z každého kroku, mapy jsou nadesignovány přímo bravurně a nechybí jak džungle, tak městská zástavba. Jakkoliv je úchylné na hře hodnotit intro, dodnes mi přijde jako to nejfantastičtější ze všech herních inter na světě, kterému následuje podobně fantasticky stylizovaný interface s nezapomenutelnými, klasickou hudbou té doby podbarvenými loadovacími obrazovkami u každé z map.
Nejlepší na tom všem povrchním pozlátku je, že on se BF: Vietnam i velmi dobře hraje. Ve hře máte ohromnou svobodu v tom, jak se s nepřítelem navzájem likvidovat - nabodáním jedovatých punji kolíků počínaje a napalmovým náletem konče. Když už jsem u lítání: ohromným trhákem jsou v BF: Vietnam helikoptéry, které v žádné jiné hře neměly tak zásadní význam. Třešničkou na dortu jsou celkem tři hratelné strany a velmi omezená, ovšem přítomná možnost svou vybranou herní třídu (mimochodem, každá z nich je zpracovaná s ohromným citem) upravovat. Hra pokulhává jedině v tom, že se zbraní nemáte možnost realistického míření přes zbraňová mířidla. A technologicky není BF: Vietnam taky žádný zázrak...
Nejlepší na tom všem povrchním pozlátku je, že on se BF: Vietnam i velmi dobře hraje. Ve hře máte ohromnou svobodu v tom, jak se s nepřítelem navzájem likvidovat - nabodáním jedovatých punji kolíků počínaje a napalmovým náletem konče. Když už jsem u lítání: ohromným trhákem jsou v BF: Vietnam helikoptéry, které v žádné jiné hře neměly tak zásadní význam. Třešničkou na dortu jsou celkem tři hratelné strany a velmi omezená, ovšem přítomná možnost svou vybranou herní třídu (mimochodem, každá z nich je zpracovaná s ohromným citem) upravovat. Hra pokulhává jedině v tom, že se zbraní nemáte možnost realistického míření přes zbraňová mířidla. A technologicky není BF: Vietnam taky žádný zázrak...
Pro: Soundtrack, atmosféra, herní možnosti, skvělé mapy,
Proti: Nejde mířit, podivné technické zpracování
The Hell in Vietnam
Katastrofální budget od krále všech katastrofálních budgetů - City Interactive. Nemá cenu popisovat všechny chyby a blbosti (včetně naaaprosto blbé AI) hry - tohle si zahrejte opravdu jen v případě nejvyšší nouze. A nebo v případě, že jste do Vietnamu takový blázen, jako já ... ovšem kromě šikmookých a vojenské výbavy tady žádnou podobnost s Vietnamem nehledejte.
Pro: Prodává ze to ani ne za stovku v Tescu a v okurkové sezoně to budou balit k časopisům :)
Proti: Přítomnost skřítků Všudebuga a Všudeblba
Medal of Honor: Allied Assault
Medal of Honor jsem proběhl už snad desketkrát, ač je to pokaždé úplně stejný zážitek a snad už napotřetí přesně víte, kdy na vás ten či onen němčour vybafne. Možná ale tohle je na MoH právě to nejvíc sexy - každé zahrání je stejně ohromujícím zážitkem, tak jako je pokaždé stejně ohromující koukat na film "Zachraňte vojína Ryana" :). U úplně prvního dílu jsem oceňoval spoustu věcí, především ale různorodost prostředí: sotva dokončíte misi v mrazivém a zasněženém prostředí ponorkové základny, už jste v rozbombardované Francii a s odstřelovačkou v ruce lovíte za šumění deště schované německé snipery. Těžko dneska hodnotit grafiku, ale když není jiná možnost, zahrát si na kamarádově slabším notebooku MoH mě stále nijak neuráží , což možná o něčem vypovídá :-). Mimochodem, závěrečná mise "Storming Fort Schmerzen" a všechny její části pro mě navždy zůstanou herní legendou, která kdysi dokonale rozbušila mé srdce.
Pro: Ve své době grafika, singleplayer, atmosféra každé mise naprosto odlišná
Proti: Hoodně krátké, nedá se mířit zbraní
Operation Flashpoint: Resistance
RaptorM60
357 Jestliže jsem označil kampaň původního OFP za masochisticky těžkou, nevím, jak odhodnotit Resistance, kterou jsem díky obtížnosti nikdy nedohrál, ale přesto mě i ta dohraná zhruba půlka nikdy nenudila a každou misi jsem doslova prožíval, protože partyzánský způsob boje se vývojářům povedlo vystihnout na jedničku. U Resistance jsem strávil obrovskou spoustu času a perfektní komunistický ostrov Nogova znám do posledního rozmazaného stromu a posledního šedivého paneláku :-). Teprve datadisk udělal z OFP tu geniální, nezapomenutelnou hru - před ním měl Flashpoint střašnou spoustu neduhů a vypadal ošklivě.
Pro: Vyladění konceptu OFP, nový ostrov a jednotky
Proti: Snad zase ta obtížnost, ale ono to k OFP patří :)
Tom Clancy's Splinter Cell: Chaos Theory
Výtvor Ubisoftu, který patří do mé osobní zlaté desítky her. Pominu li vtipálka Sama Fishera, který dokresluje naprosto dokonalou atmosféru klidné, ale adrenalinové agentské práce, na Chaos Theory mě fascinuje grafika. Zlí jazykové řeknou, že nedostatky Chaos Theory skrývá tma. Já tvrdím, že Chaos Theory žádné grafické nedostatky nemá a tma je v této hře tak důležitá, jako naopak ostré světlo v Assassins Creed. Hra světla a stínů mě dokonale ohromila... Stejně tak každý jednotlivý level, majákem počínaje a Koreou konče, byl nadesignovaný s maximální pečlivostí a citem pro detail. Snad jen loď byla menším zklamáním ... :-) Soundtrack Amona Tobina patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy v herní hudbě měl možnost slyšet, hratelnost a syrová opravdovost všeho, co ve hře děláte, je neskutečná, možnost zapnout si u nepřátel dvojí dabing (originální=pokud jste v Japonsku, mluví nepřátelé japonsky, srozumitelný=Japonci mluví anglicky s přízvukem) taktéž a korunu nahrazuje Fisherovo vybavení a zelenkavý HUD + stejně provedené menu. Herní nirvána jak má být, především level v bance. Přemýšlím, proč jsem vlastně nedal stovku...
Pro: Grafika, atmosféra, level-design, hudba, zvuky celkově, Fisherovy průpovídky
Proti: Těžko říct, snad level na lodi a ... a nic :)
Operation Flashpoint: Cold War Crisis
Úplně ten prapůvodní Flashpoint je už vlastně neskutečná vykopávka, ovšem kouzlo, které chápou jen zeleně pozitivní mozky, má pořád i bez datadisku a addonů. Dokončit kampaň Flashpointu je neskutečně otravná záležitost. Ne snad, že by byla nudná, vůbec ne. Je prostě masochisticky těžká (a přispívá k tomu určitě systém savů), snad těžší, než "kampaně" v leteckých simulátorech :-). Strávil jsem nad ní neskutečný počet pátečních nocí, sobotních odpolední a nedělních rán, abych na konci zcela vyčerpán kampaň po prvním dohrání navždy odložil, ač by se dala hrát donekonečna, protože možnosti postupu ve Flashpointu jsou opravdu bezedné... Památná hláška? Major (?) Gastovski: "Sakra já sem dobrej, já jsem tak dobrej" :-).
Pro: Militaristické až do morku kostí; simulátor letadel, vrtulníků, tanků, pěšáků a speciálních jednotek v jednom, skladba misí, oooobrovská volnost, soundtrack
Proti: Český dabing nějak hapruje, F*R*U*S*T*R*U*J*Í*C*Í a otravný systém savů
Half-Life 2
RaptorM60
357 Užásné graficky, překypující atmosférou. Skvěle vymyšlený svět, levely, zápletka a hlavně gravity gun, nejlepší herní vynález všech dob. A Gordon vypadá jako Dr. House! :o) Nějakou chybu to ale mít bude, protože jsem to dodneška nedohrál. Jen nevím, kde tu chybu hledat ... že by to bylo tím, že jsem první díl nehrál téměř vůbec?
Pro: Grafika, atmosféra, prostředí.
Proti: Tajemná chyba a Antlioni!!! :)
Tomb Raider
Hra, kterou jsem ve svém věku ještě moc nechápal, ale tahat za páčky, lekat se netopýrů a sotva rozpoznatelných čtverečkovaných koster v bednách nebo brečet při tom, když se Lara utopila/spadla, to byly mé "vážnější" herní začátky :).
Mafia: The City of Lost Heaven
Mafia je legenda, která se krátce shrnout nedá a do dlouhého popisu se pouštět nebudu. Ačkoliv mě Mafia neovlivnila tak, jako většinu zarytých fandů, chápu ji jako jednu z nejkvalitnějších her všech dob :-).
Pro: Příběh, soundtrack, délka, atmosféra ...
Proti: Občas asi docela frustrující dlouhé pasáže bez uložení a policajti :)
Vietcong 2
Pro mě sice opět osudová, nicméně jinak hrozně nepovedená hra :-). Zabugovaná, s nudným singleplayerem a celkově hrozně uspěchaná. Nezachránil to ani zcela geniálně (a tím myslím tak geniálně, že žádný lepší jsem nikdy nehrál) navržený MP, který ovšem skončil neslavně díky tomu, že nakonec nikdy nedošlo ke spuštění online statistik. Velký krach Pterodonu, který ale všechny zúčastněné vývojáře posílil o nové zkušenosti a s nimi se vydali do takových studií, jako třeba Crytek, Starbreeze nebo 2K Czech :-).
Pro: Geniální multiplayer, soundtrack a dabing, ohromný a realistický arzenál zbraní
Proti: Dá se říct všechno ostatní ... :)
Vietcong: Fist Alpha
Datadisk byl co se singleplayeru týče hodně velkým zklamáním. S novou hlavní postavou Douglasem jsem se sžíval jen těžko a až do konce datadisku pro mě působil v podstatě jako někdo naprosto cizí, narozdíl od Hawkinse (ač byl chudák Douglas jinak vlastně docela fajn). Ale sonudtrack, nové lokace, zbraně a vylepšení multiplayeru byly jedním slovem kvalitka :-).
Pro: Vylepšení MP, soundtrack, nové lokace a zbraně
Proti: Postava Douglase
Vietcong
Vietcong je pro mě legenda - hra, kterou Pterodon dokončil v den mých narozenin, provází mě dodnes a nikdy na ni nezapomenu. Může to znít divně, ale díky hraní Vietcongu jsem poznal obrovskou hromadu lidí, objevil spoustu nových možností a především mi Vietcong otevřel dveře hlouběji do herního světa. Taky jsm si díky němu vypěstoval svou lásku ke starému dobrému rock n' rollu ;-).
Brát tohle všechno v ohledy při hodnocení, nestačí mi ani tisícová stupnice. Ale protože ještě před tím vším mě Vietcong uchvátil svou atmosférou, realističností a bezprostředním vyprávěním příběhu vojáka speciálních sil z hloubě Vietnamské džungle, do stovky se určitě vlezu. Hlavně díky tomu, že kluci z Pterodonu (kteří hru jinak dělali s ohromnou láskou) si s technickou stránkou věci moc nehráli :).
Brát tohle všechno v ohledy při hodnocení, nestačí mi ani tisícová stupnice. Ale protože ještě před tím vším mě Vietcong uchvátil svou atmosférou, realističností a bezprostředním vyprávěním příběhu vojáka speciálních sil z hloubě Vietnamské džungle, do stovky se určitě vlezu. Hlavně díky tomu, že kluci z Pterodonu (kteří hru jinak dělali s ohromnou láskou) si s technickou stránkou věci moc nehráli :).
Pro: Atmosféra, dabing a zvuky obecně, příběh a postavy, zasazení do džungle Vietnamu
Proti: Technicky nic moc
Call of Duty 4: Modern Warfare
Call of Duty 4: Modern Warfare je jasná volba. Single je sice krátký a naskriptovaný až hanba, ale zato hutný a zábavný. Vyhrává akčností, filmovostí, ale i nápady. Zápletka není nikterak originální, spíš jen tak na podbarvení toho, že se série přesunula do moderní doby, k níž všechny ty teroristické hrozby zkrátka patří, ovšem dílčí příběhy každé herní postavičky určitě zaujmou. Technické zpracování taktéž není žádnou revolucí, ale něco hezčího a působivějšího byste těžko hledali. Škoda jen chybějící interakce s okolím, tu však zachraňuje design každého jednotlivého levelu ve hře a nakonec taky špičkový multiplayer, od nějž se těžce odchází a vytahuje hodnocení až na 90%
Pro: hutnost a atmsoféra singleplayeru, perfektní akce, nezapomenutelné pasáže, zbraňový arzenál, mezi otřepanou klasikou i dost nápaditých, i když ne revolučních věcí, bezkonkurenční multiplayer, hardwarově nenáročné a hezky vypadající
Proti: skripty, rozdíly v interakci s prostředím, hrozně krátký singl
RaptorM60 naposledy…
Ohodnotil 
Mafia II na 80 % (12 let a 113 dní).
Napsal komentář k Dreamfall: The Longest Journey (15 let a 109 dní).
Diskutoval u hry Counter-Strike: Source (15 let a 239 dní).
Pro: Všechno kromě toho níž.
Proti: Potvory, vesmírné lodě a podobný sci fi šmejd.