Výtvor Ubisoftu, který patří do mé osobní zlaté desítky her. Pominu li vtipálka Sama Fishera, který dokresluje naprosto dokonalou atmosféru klidné, ale adrenalinové agentské práce, na Chaos Theory mě fascinuje grafika. Zlí jazykové řeknou, že nedostatky Chaos Theory skrývá tma. Já tvrdím, že Chaos Theory žádné grafické nedostatky nemá a tma je v této hře tak důležitá, jako naopak ostré světlo v Assassins Creed. Hra světla a stínů mě dokonale ohromila... Stejně tak každý jednotlivý level, majákem počínaje a Koreou konče, byl nadesignovaný s maximální pečlivostí a citem pro detail. Snad jen loď byla menším zklamáním ... :-) Soundtrack Amona Tobina patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy v herní hudbě měl možnost slyšet, hratelnost a syrová opravdovost všeho, co ve hře děláte, je neskutečná, možnost zapnout si u nepřátel dvojí dabing (originální=pokud jste v Japonsku, mluví nepřátelé japonsky, srozumitelný=Japonci mluví anglicky s přízvukem) taktéž a korunu nahrazuje Fisherovo vybavení a zelenkavý HUD + stejně provedené menu. Herní nirvána jak má být, především level v bance. Přemýšlím, proč jsem vlastně nedal stovku...