Medal of Honor jsem proběhl už snad desketkrát, ač je to pokaždé úplně stejný zážitek a snad už napotřetí přesně víte, kdy na vás ten či onen němčour vybafne. Možná ale tohle je na MoH právě to nejvíc sexy - každé zahrání je stejně ohromujícím zážitkem, tak jako je pokaždé stejně ohromující koukat na film "Zachraňte vojína Ryana" :). U úplně prvního dílu jsem oceňoval spoustu věcí, především ale různorodost prostředí: sotva dokončíte misi v mrazivém a zasněženém prostředí ponorkové základny, už jste v rozbombardované Francii a s odstřelovačkou v ruce lovíte za šumění deště schované německé snipery. Těžko dneska hodnotit grafiku, ale když není jiná možnost, zahrát si na kamarádově slabším notebooku MoH mě stále nijak neuráží , což možná o něčem vypovídá :-). Mimochodem, závěrečná mise "Storming Fort Schmerzen" a všechny její části pro mě navždy zůstanou herní legendou, která kdysi dokonale rozbušila mé srdce.