Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Operation Flashpoint: Resistance

ArmA: Resistance

10.07.2002
87
163 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
rozšíření
Multiplayer
ano

Datadisk k Operation Flashpoint: Cold War Crisis, jenž se nese v duchu původní hry. Na ostrov Nogova, jenž se nachází poblíž Maldenu, si začal dělat zálusk starý známý generál Guba. Obyvatelstvo si to nedalo líbit, ale po demonstraci síly sovětské armády se nakonec vzdalo přesile. Zbylo jen pár partyzánů a vy, Viktor Troska, člen speciálních jednotek ve výslužbě, který je okolnostmi donucen přidat se na stranu odboje.

V datadisku je obsažen nový ostrov o velikosti 120 km čtverečních, nové zbraně, technika a hlavně uplně jiná stavba měst. Značného vylepšení se dočkala i grafika, jež si svou daň tvrdě vybírá na HW nárocích. Postavy se nyní s postupem bojů zlepšují a tím je hráč více motivován chránit si svou jednotku. Stejně tak zbraně již nepochází z bezedného skladu a hlavně v prvních fázích hry máte jen to, co si odnesete z misí. Je třeba taky upozornit na vyšší obtížnost.


Poslední diskuzní příspěvek

Teda, ty breaking mission buggy jsou bída, kdyby člověk pak nemusel opakovat desítky minut mise, která je už tak sama o sobě dost náročná... Byl jsem nucen použít cheat na více saves, po 3 hodinách v jedné misi jsem na to už prostě neměl nervy, ale nevybavuji se, že bych je měl dřív, když jsem hrál z CD před 18 lety nebo mi to dřív tolik netrhalo koule :)

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 95
Operation Flashpoint: Resistance je jeden z nejlepších datadisků, co jsem hrál. Oproti původní hře toho přinesl hodně nového. Filmové pojetí příběhu. Nový ostrov, nové prostředí. Hra klade větší důraz na taktiku. Mise na sebe navazují a dokonce se i větví. Ano, občas musíte udělat rozhodnutí. Příběh půjde trochu jinam a je tady prostor na další hraní. Hra dokonce obsahuje lehké RPG prvky. Vojáky si přenášíte z mise do mise. Když vám umřou, na jejich místo nastupují zelenáči ze základní výzbrojí.

Obtížnost této hry je taková, jakou si jí uděláte. Zbraně máte jen takové, které posbíráte na bitevním poli. Z vojáka se stane expert jen po pár misích, co přežije. Osobně jsem celou hru procházel beze ztrát. Až na jednu vyjímku, kdy mi posádku tanku (tři vojáci) zmasakrovala helikoptéra. Byl to ale tak povedený zvrat, že to k tomu tak nějak patřilo. Přežití všech těch vojáků mě ani nestálo tolik vrásek. Dokonce mi to přišlo jedodušší, než původní hra.

Osobně jsem chodil z odstřelovačkou a RPG. Lékárník dostal také odstřelovačku. Pak to bylo půl na půl. Jedna půlka kulomety PK a druhá RPG s těma nejlepšíma samopalama nebo odstřelovačkama, které jsem našel. AI nepřátel není moc bystrá. Taktika byla najít nějaké vyvýšené místo zalehnout a z dálky hledat cíle sniperkou. Jakmile byli nepřátelé nahlášení, kulometníci se o ně postarali, než se přiblížili na dostřel. Pokud se tam vyskytovaly tanky, tak se o ně salva pěti RPG a jednoho AT4 spolehlivě postarala. Kolikrát jsem si ani nemusel zavolat podporu.

Jen málo misí si tady užijete jako samotář, nebo pod velením někoho jiného. Ani v jedné z misí vás netlačí nějaký časový limit. Všechno můžete v klidu promyslet a vymyslet nejlepší možnou taktiku. Ve hře je spousta filmových frekvencí, které vzhledem k enginovým animacím vypadají už dneska docela úsměvně, trochu abstraktně. Mise jsou pestré, zábavné a příběh skončil lehkým překvapením. Strašně rád jsem, jako outsider, Gubovi pil krev. Hru jsem si maximálně užil. Her podobného ražení moc není.

Pro: taktika, přenášení vojáků a výbavy z misí do misí, pocit outsidera, který drtí mocnost, pěkný příběh, zvraty, rozuzlení, odlišná náplň misí, svoboda, zábavná hra

Proti: slabší AI

+30
  • PC 90
"Keby sa mňa postavili, oknom by som ich povyhádzal, ešče by som ich vo vzduchu do rici nakopal!!" (via Major Terazky).

Hru jsem nikdy nedohrál, protože jsem lama a v pozdějších misích jsem to prostě nedokázal uklikat. Cold War Crisis jsem nakonec nějak dohrál, ale brečel jsem u toho a měl jsem za nehtama lak a dýhu ze stolu, když jsem jej v návalu vzteku a zoufalství drápal. Resistance ale bylo pro mne příliš velké sousto. Nedokázal jsem rozdat rozkazy tak rychle a ve správný moment, aby mi většina spolubojovníků nezahynula. pod pásy tanku a v kulometné přehradě. Ale přesto dávám Resistance vyšší hodnocení než výchozímu Cold War Crisis, protože podle mne dostal ze hry při daných technických možnostech to nejlepší. A partyzánský přístup mi přišel zajímavější a z hlediska možností a dynamické kampaně bohatší než úloha vojáka profesionální armády, k níž byl hráč vázán v předchozí iteraci hry.

Silná inspirace událostmi roku 1968, ještě větší sepětí s českými reáliemi, pocit opravdové bezmoci, kdy jdete s ořezanou větví na nasr*ného mamuta. Ta hra mne dokázala tak vtáhnout do děje, že jsem si jí vlastně ani neuměl užít jako zábavu. Protože jsem měl pocit, že "tam" opravdu jsem a "musím něco udělat". A taky jsem jí bez cheatů nedokázal dohrát. Myslím, že v multiplayeru s partičkou deseti živých maníků s mikrofonem a sluchátky by to byl nejdokonalejší a dodnes nepřekonatelný herní zážitek (vzpomene někdo na kooperativní mód mulitplayeru v Hidden and Dangerous?) Protože než si člověk přes klávesové zkratky trochu zorganizovalútok, tak byly z půly týmu mrtvoly a drahocenná ukořistěná bojová technika vesele plápolala táborovým ohníčkem.

Hra mne zaujala pestrostí prostředí (vesnice, města, poušť, letiště, hory, zřícenina hradu), strukturou misí, variabilitou taktického řešení svěřených úkolů, dynamickou kampaní, kde každý krok hráče zanechá otisk ve vývoji misí příštích. Stěžejní pro mne asi bylo to prostředí. Strávil jsem mnoho hodin tím, že jsem si v editoru jen tak posadil na mapu civilního rapida, UAZ nebo civilní letadlo a zcela bezúčelně jsem se proháněl krajinou a kochal se její podobou v různých fázích dne. Místo toho, abych se třeba učil německy nebo španělsky, což by bylo pro život možná užitečnější, ale nedalo by mi to tolik radosti a přiblblého spokojeného úsměvu, jako se jen tak kodrcat od Viktorova domu "do práce" na náměstí nebo si jen tak kroužit s cessnou nad lesy a vesnicemi. Tak perfektní a reálné bylo zpracování maličké republiky Nogova.

Mise jsou skvěle navržené a vzásadě odpovídají tomu, jak by se partyzáni chovali v reálném boji - tedy hlavně zajistit zdroje, zmocnit se zásob a bojové techniky, sabotážemi působit co největší škody a omezit logistiku a taktiku okupační armády. Tahle hra dá hráči do krve mnohem víc zelené doktríny, než většina jiných titulů.

Hra měla ještě o něco hutnější atmosféru než výchozí Cold War Crisis. Několikrát jsem v návalu naprostého zoufalství nad početní převahou nepřítele a vlastními ztrátami chtěl rozmlátit klávesnici, dělal jsem zoufalé kroky, a světe div se, nakonec jsme to v těch pár zakrvácených NPC zoufalcích ustříleli a vyhráli. Rychle sebrat kořist, poděkovat Bohu za každé odhozené RPG a schovat se do bezpečí lesů, hor a zřícenin. Ta atmosféra by se dala krájet. Není to o tom, že chcete prostě udělat misi, abyste se podívali na cutscény a dověděli se, jestli Viktor konečně šáhne Liz na švába nebo si ho půjde omlátit o prkýnko. Prostě cítíte tu nenávist k okupantům až hmatatelně, máte chuť nakopat Rusákům začátky zad okovanou botou, cítíte tu bezmocnou bolest svých rodičů, kteří se dívali v osmašedesátém na kolony tanků a náklaďáků pomalovaných bílými pruhy... Málokterá hra vyvolá u člověka takovou naléhavost a potřebu "něco udělat", jako právě OF: Resistance.

Za jediné, ale velmi sporné "minus" bych považoval vedle obtížnosti fakt, že ve hře chybí skutečné velké město souvislé urbanistické zástavby, které by poskytlo velkorysé taktické možnosti pro přepady a pasti na nepřátele.

Rád bych se ke hře vrátil, už jen proto, že to je jedna z mála, od nichž mám doma "gold edition" originálku, a dohrál kampaň do konce (i když vím z natočených gameplayů, že ten Viktorův konec je velmi smutný).

Pro: atmosféra, neuvěřitelně široké taktické možnosti a pestrost způsobu vedení boje, znovuhratelnost, reálné prostředí, dynamická kampaň, plnohodnotný editor misí

Proti: obtížnost, v některých misích prostě postup své jednotky téměř nejde uklikat, některé dialogy a části příběhu působí klišoidním dojmem

+23
  • PC 95
Operace Flashpoint je takový můj osobní herní svatý grál. Když jsem hru poprvé viděl u kámoše na jeho „nabušené PC“, tak jsem prostě nechápal, jak je to celé možné. Jak může hra, tak dokonale simulovat hru na vojáčky a myslím si, že to byla i doba, kdy jsem se absolutně pobláznil do vojenství, což vyústilo mým přáním jít na vojenskou střední školu, ale přes rodiče to tehdy neprošlo.

Když přišlo rozšíření původní hry, tak jsem samozřejmě neváhal a všechny svoje našetřené peníze (nebo to byly peníze rodičů?) utratil za krabicovou verzi. Mám pocit, že jsem hru nikdy dřív skutečně nedohrál, ale za to jí x krát znovuhrál. Vlastně mi to po této stránce bylo úplně jedno, protože jsem si jen chtěl užít tu výbornou simulaci partyzánské vojny. V tomhle hra absolutně pohltí, dodnes jsem nenašel hru, která by mi tohle zprostředkovala lépe. OF + OF:R v tomhle směru asi už nic nepřekoná.

Co se týče samotné simulace vojenského života, respektive akce v imaginárním konfliktu, tak bych řekl, že původní hra byla v tomto směru lepší. Resistance už daleko více sází na samotný příběh a jednotlivé postavy, se kterými mnohem víc soucítíte, vžijete se do jejich rolí a není to jen 100% válčení, ale má to i nějakou emocionální linku, která je mimochodem dost silná a v pravou chvíli se jí povede hráče zasáhnout a tím i eskalovat vaši naštvanost na nepřítele.

Ke hře bych měl jednu významnější výtku a to jsou rozbité mise, kdy nascriptovaná situace nedopadne, jelikož se nepřátelským tankům například nepovede dorazit k požadovanému cíli a uvíznou někde uprostřed údolí. Čili vy pak musíte googlit a hledat, jak se z mise dostat. Reloady, znovuzahrání mise, nic nepomáhá, prostě musíte dojít někam, odkud tanky vyjížděly a trasu projít, což dost rozbíjí zábavnost a hratelnost. Když se mi tohle stalo zhruba v polovině kampaně a já misi snad 20x opakoval a již si zoufal, tak jsem prostě byl nucen googlit a raději i využít cheat na ukládání, jelikož jsem měl lehkou obavu, že se mi hra může rychle tímto otrávit (koukám na tebe Arma II).

Tento datadisk se s hráči opravdu nemazlí a na rozdíl od původní hry vnáší vysokou obtížnost již z kraje a troufám si tvrdit, že první třetina hry je těžší než ta poslední. Hodně se mi líbí systém, kdy vaši přeživší partyzáni sbírají zkušenosti čili když se vám je povede provézt misí a přežijí, tak v další misi vám budou mnohem více ku pomoci. Což je ostatně i systém samotných misí, čím víc nepovinných úkolů se vám povede splnit, tím víc vás hra odmění v misích následujících.

Jak jsem zmiňoval, hra je obtížná nejednou zde umřete na jednu ránu, často jste v obklíčení spousty nepřátel a musíte postupovat absolutně takticky (jsou zde místa, která se dají přechytračit a velmi si tím zjednodušíte průchod), rozvážně a hlavně nespěchat. Není to úplně o tom vyřídit nepřátele, jelikož mi jejich likvidace takový problém nedělala, ale spíš si hlídat všechna možná místa, zdali tam není ukrytý nepřítel či se na vás nevalí další vlna, kterou jste již nečekali. Obtížnost potrhuje i to, že máte maximálně jeden save slot na misi, čili používejte z rozvahou. Občas mě to deptalo, při rozbití mise jsem si až zoufal, ale na druhou stranu to umocňuje celý pocit ze hry.

Jak jsem zmiňoval, tohle je prostě společně ze základní hrou moje srdcovka a tak jsem ochotný ji leccos prominout, je to prostě jedna z her, která pomohla budovat můj hráčský život a já jí za to budu nadosmrti vděčný. Vzpomínky to jsou krásné.

Pro: obtížnost, důraz na taktiku, hlavní postava, propojení misí a jejich důsledků, příběh, znovuhratelnost

Proti: bugy

+16
  • PC 90
Flashpoint je legenda. A Resistance? Ta za svým bratříčkem rozhodně nijak nezaostává. Máme tu vylepšenou grafiku a členitější ostrov s mnohem propracovanějšími městy (čert vem tenkrát ty krvavé nároky). Ačkoliv příběh je zde trochu kompaktnější a jeho gradace je trochu střídmější, jeho zpracoání se povedlo na výbornou a dodává ten správný pocit, že tam do toho boje prostě patříte. Tomu pomáhá i nenásilný způsob nelinerity kampaně. Například pokud se vám jednou nepovede zničit tanky, později proti vám ty tanky pojedou. Podobnými drobnosti je hra celá prošpikovaná a když se vám něco povede, máte radost z toho, že jste pomohli rebelům v zastavení postupu invazních vojsk.

Atmosféře hry dopomáhá i obtížnost bojů, stačí jedna nešťastná kulka a následuje konec mise. Proto je potřeba postupovat pomalu a s rozvahou, styl Ramba či dnes oblíbený způsob bojů ála Delta Force: Black Hawk Down vyústí tak akorát v expresní objednávku černého pytle z místního "márnice" shopu. Zkrátka při a před akcí se holt musí používat mozek a důmyslně využívat terén, techniku, zbraně (takové časté přebíjení zbraní se nedoporučuje, pač se jen prohazují jednotlivé zásobníky... přece jenom nastrkat do zásobníku chybějící kulky, jak je dnes ve hrách běžná praxe, pár minut zabere), spolubojovníky i civilisty.

Je škoda, že podobné hry se již nikdy nedočkáme (OFP2 bude pravděpodobně více arkádové... i když je tu stále ArmA2...).

Pro: zbraně, technika, koopeace v jednotce, partyzánský způsob vedení války, gradace příběhu v závěru

Proti: oproti OFP sterilnější příběh s pomalejším rozjezdem, pár úsměvných detailů (omezení enginu, jako je nastupování do vehiklů, procházení domů, řízení volantem)

+12
  • PC 85
Operace Flashpoint Resistance je placené rozšíření, které přináší zbrusu novou kampaň k původní Operation Flashpoint. A co přináší?

Aniž bych popisoval děj hry a zaměřil se spíš na to, co mě osobně oslovilo - atmosféra. Človek nemá pocit, že hraje nějaký pitomý datadisk úspěšné válečné hry, která se akorát snaží vytěžit peníze na fanoušcích. Resistance přináší úplně nový velký ostrov, který je dějištěm celého scénáře. Jsou tu znát v mapě určitá vylepšení, objekty v mapě jsou věrohodnější (paneláky, autobusové zastávky, ulice s domy...), člověk prostě vidí to typicky české prostředí, jako kdyby vystoupil z bytu na panelákové sídliště (s určitým časovým odstupem samozřejmě).

Vzhledem k tomu, že hra předpokládá, že jste dohráli původní Flashpoint, tak Vás už neobtěžuje s tutoriály a co do obtížnosti už nastupujete do rozjetého vlaku. Už i první mise jsou sice možná kratší, ale svou obtížností dají zabrat nejednomu hráči. Oproti původnímu Flashpointu se mi tady líbí kompaktnější navázání jednotlivých misí na sebe - něco na způsob, když sledujete televizní seriál, kdy každý díl navazuje na ten předchozí.

Zatímco v jedné misi máte za úkol zaútočit na konvoj (a že k tomu máte docela fajnšmekrovské vybavení), ta hned následující dá zabrat i ostříleným hráčům. Trosku hrady, kde rusové pořádají jakousi slavnost a to v docela extrémním počtu a pod hradem je jakési centrální parkoviště těžké techniky (tanky, BVP-čka). Člověk si může zvolit jakoukoli strategii, jak misi zvládnout, každopádně pokud se rozhodne jako chlap likvidovat vojáka za vojákem, dá vám to hodně hodně zabrat a celková hrací doba této mise se může vyšplhat na pěkné dvě hodiny (pokud jste úspěšný). Zde je nutno vyzdvihnout, že máte spoustu možností, jak se rozhdnout, jak budete postupovat. Není tu jasně daný přímočarý postup jak kterou misi udělat, výběr je opravdu velký a hra tak spoléhá, že si hráč vybere svou vlastní strategii.

O pár misí dál už útočite na město, resp. obydlené sídliště, které je obsazeno nepřítelem. S pár tanky a určováním jejich strategie člověk má ultimátní pocit, jako kdyby hrál šachy. Všechno je na Vás, máte pod sebou několik tanků, daný cíl a jak ho dosáhnete, je na Vaší libosti.

Obtížnost není rozhodně nízká, ale zase není natolik extrémní, že by byla nehratelná nebo pouze pro blázny, kteří mají desítky hodin odehráno. I když se přiznám, že i já coby odchovanec původního Flashpointu, jsem měl v některých misích co dělat a musel je spoustukrát opakovat, abych je úspěšně zdolal. Na tom je krásný, že Resistance rozšiřuje možnosti původního enginu, není to ohrané, nenudí to a nabízí Vám to challenge.

Přestože jsem celou hru dohrál tuším 2x, tak přes x pokusů jí dohrát na veterána se mi nepodařilo, nebo spíš, hrál jsem na sto procent (všechno jsem chtěl mít komplet splněné), což se mi sice dařilo, ale vzhledem k časové náročnosti jsem skončil asi v necelé polovině hry způsobem, že už jsem neměl čas a morál hrát dál.

Hra je moc pěkná na příběh, atmosféru, drobná vylepšení, úlpně nový ostrov a je tu zbrusu nová hudba a určitě nelituju, že jsem si datadisk koupil. Kdo hrál první díl a je nadšenec, toho Resistance určitě neurazí. Už tehdy jsem se rozkoukával po datadisku Red Hammer, který ale u nás nebyl k sehnání (kde hrajete za matičku Rus), po letech jsem se k němu dostal, ale o tom někdy příště.
+10