Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

Telling Lies

  • PC 50
Sam Barlow se po úspěchu Her Story rozhodl udělat její duchovní pokračování po vzoru filmových blockbusterů. Je větší, dražší, komplikovanější a delší. A také podstatně horší.

Her Story mělo jednoduchý koncept soustředěný pouze na jeden zločin zprostředkovaný skrze jednou podezřelou. Telling Lies má naproti tomu několik dějových linek naskládaných přes sebe a jejichž premisa není na první pohled moc zřejmá. Tohle tajemno mne vedlo k tomu, že jsem po celou délku hry pouze skládal časovou osu událostí, aniž by mne to vedlo k nějakému bližšímu ponoření do témat, které hra nakousne. A že jich nakousne hodně –  od ekologického aktivismu, přes zneužívání nezletilých až po stařeckou demenci. Hra má pouze jedno celistvé téma – lhaní. A u něj se dočkáme pouze toho, že všichni lžou. Jak z libovolného dílu Dr. House. Videa skáčou od jednoho dějového bodu k druhému, žádnému z nich ale nedají dostatečný prostor. Hodně to působí jako snaha překvapit nějakým dělobuchem, aby jste si řekli “tohle jsem nečekal”. Jenže to by potřebovalo si vybudovat cestu k těmto okamžikům.

Formát taktéž nabobtnal. Videa jsou delší, někdy mají až 10 minut. Navíc se spouští až od věty ve které zazní hledané klíčové slovo. To může znamenat, že začnete až na osmé minutě. Automatické přeskočení na začátek neexistuje. Jediná možnost je video pomalu přetáčet pomocí držení levého tlačítka a přesunu myši doleva. Velmi pomalu přetáčet. Mám podezření, že tohle měla být designová snaha odradit hráče, aby konstantně nepřetáčel a dostal příběh ještě rozkouskovanější. V mém případě se to minulo s účinkem. Snažil jsem se být důsledný, takže jsem přetáčel často. Bolela mne z toho ruka.

Samotný princip videí se od posledně lehce změnil. Mnoho videí je koncipováno jako rozhovor přes kameru, u nichž vidíme a slyšíme pouze jednu stranu. Takže se často budete koukat jak někdo dýchá a pokyvuje hlavou, zatímco mu druhá strana něco říká. I když v databázi očividně existují obě strany konverzace, tak není možné si je spustit zároveň. Tato hluchá místa naneštěstí rozbíjí řadu dobrých momentů.

Je to škoda, protože samotné záběry jsou dobře natočené a všichni herci se očividně snaží. Logan Marshall-Green si už dávno nezaslouží přezdívku discount Toma Hardyho. A samotný koncept je fantastický pro detektivní hru, ale ne v takto nakynulé formě s takovým příběhem.
+20

Bee Simulator

  • PC 60
Název hry hodně svádí k úváhám o vážně míněném simulátoru (ETS 2) anebo o vtipné parodii (Goat Simulator). Nicméně Bee Simulator je ve skutečnosti dětská hra o včelách. A tomu je pochopitelně vše podřízeno.

Vzhledem k tomu, že očividně nepatřím k cílové skupině, tak na to ani nedokážu být nijak zlý. Příběh o včelí hrdince je sice běžná nikoho neurážející pohádka, ale má velmi přijemný a milý tón bez výrazného pitvoření. Překvapivě je tu open world, ale ten se prakticky sestává jen z několika různých druhů činností, které spustíte dolétnutím k nim. Zahrnují například sbírání pylu, závody anebo souboje. Všechny jsou jednoduché na pochopení pro děti a nezahrnují žádnou extra komplexitu.

Nabízí se ovšem otázka, proč zrovna tuto hru dělat jako open world. K ničemu to totiž není. Prostředí je akorát generický americký park. Vedlejší činnosti jsou totožné s těmi, co děláte i během hlavní linky a vzhledem k nízké komplexitě ani není moc důvod, proč je dělat. Vedlejší questy jsou lepší, jelikož zahrnují lehce vtipné koverzace s dalšími zvířaty, ale svým bílým označením jsou krapet skryté před hráčem. Na interaktivitu s prostředím taky zapoměňte, vrcholem je bodání lidí a balónků. Varsav by udělali lépe, kdyby vytvořili pár lineárních a zajímavějších úrovní místo prázdného otevřeného světa.
+13

Kingdom Come: Deliverance

  • PC 70
Kingdom Come se nedá upřít ambicióznost. Vybudovat open world RPG od úplných základů s relativně nízkým rozpočtem a zároveň se vzpříčit vůči některým designovým trendům je obdivuhodné. Nemůžu se tak zbavit jisté sympatie vůči této snaze, a to i přesto, že nepatřím do armády fanoušků stojících za Vávrou.
Zatímco většina západních RPG je přímo závislá na svých soubojových částech, Kigdom Come se snaží z toho důrazu výrazně ubrat. Může trvat i několik hodin než natrefíte na souboj, místo toho smlouváte o cenách, lovíte, vaříte lektvary nebo pátráte v přírodě. Plno problémů lze sice řešit mečem do žeber, ale hra to málokdy prezentuje jako jediný způsob. Hratelnost tak působí více variabilně. Navíc díky skvělému quest designu se nebojí poměrně často střídat typy hratelností a žádný z nich nezačne být otravný. Tak ani nevadí, že jednotlivé systémy nejsou zas až tak silné, jak by mohly být.

Příběhově to není žádná sláva. Hlavní linka je dlouhá a svým open worldem hodně rozmělněná a patřičný drive má prakticky jen na začátku a ke konci. Prolog vykopne se třemi motivy (konflikt Václava a Zikmunda, pomsta a ztracený meč), ale většina hry s nimi téměř nepracuje. Proto i další vesměs detektivní část, která zabere většinu herního času, působí dost odtrženě. Seznámíte se s řadou nevýrazných postav, které vás neustále posílají dál a dál. K nějakému posunu v ději, tematizaci nebo snad poodkrývání pozadí konfliktu nedochází. Tempo se sice v závěru zrychlí, ale kvalitativně se moc nezlepší. Dva zvraty otevírající poslední část jsou tragické. Odhalení záporáka má být vyvrcholením vašeho detektivního pátrání. Dramatická hudba, kamera a překvapený Jindra se mě snaží přesvědčit, o jak strašlivé odhalení se jedná. Jenže Toth se v ději naposledy ukázal asi před 80 hodinami a to tak přibližně na 3 minuty. Ani hráč, ani Jindra, k němu nemá žádný vztah. Druhý zvrat je vytržený jak z telenovely. Ač je průběžně naznačován, tak je jeho význam minimální. Nikdo na odhalení otcovství nijak zvlášť nereaguje, protože o něm už věděli, a Jindrovi to je vlastně taky jedno, protože jeho vztah k Rackovi se viditelně nijak nezměnil. Samoúčelný zvrat. Příběh se navíc ve výsledku smrskne na zlí rabují v naší zemi, tak jim dáme po hubě. Je tam sice určitá snaha říct něco o zbytečnosti Jindrovy snahy nalézt ztracený meč, ale vzhledem k tomu, že to hlavní postava nepřijme ani neodmítne, tak se jeho charakter nijak neposune od konce prologu.

Vedlejší questy jsou na tom lépe. Ty kvalitnější z nich nemají většinou extra dramatický děj, ale zabývají se do určité míry tehdejší středověkou společností. Vypíchl bych například Převlek. Někdy je důležitější to, co si myslí lidé, že je pravda, než pravda samotná. Ty nejhorší sice mají velké množství příběhu, ale s pointou, která vyzní levně a ještě k tomu do ztracena. Kvalita je tak značně nevyrovnaná.

Ve výsledku je tak Kingdom Come daleko lepší systémová hra než příběhová. Silnější zážitky budou se souboji s Kumány než s postavami se jménem. Více strachu zažijete při prvním přepadení než z prakticky jakékoliv dějové nesnáze.
+28 +30 −2

Rise of the Argonauts

  • PC 50
Jedna minuta stačí, aby si Rise of the Argonauts stihl dát laťku tak nízko na to, aby ji teoreticky mohl snadno překonat. Místo toho s ní po celých 15 hodin zápasí. Sem tam se sice podaří přes ní dostat hlavu nebo kus končetiny, ale v závěru radši poraženě laťku podleze. Akční RPG ohlodané na kost, které dává na odiv své slabosti, zatímco své přednosti spíše skrývá.

Většinu hry člověk stráví pobíháním po rozlehlých, ale poloprázdných lokacích, z nichž některé dokonce špatně ukrývají, že se jedná o prosté koridory. Hra si je tady tak jistá v kramflecích, že vás dokonce několikrát donutí přejít celou mapu zpátky, abyste si poslechli jeden zbytečný rozhovor a mohli vesele držet „W“ cestou zpátky.

O moc lepší to není u příběhu, kde scenáristé vzali antickou mytologii křovinořezem a zbytky poslepovali do průměrného děje. Postavám často chybí detailnější charakterizace, a tak spíše fungují jen pro vysvětlení zápletky. Jedna z mála postav, které se podařilo výrazněji prokreslit, je Médea, jejíž role je ale v příběhu téměř nulová. Obecně se ale detailnější charakterizace čehokoliv člověk nedočká. Příkladem je celý hlavní příběh v Kythře. Je očividné o co se autoři snažili.. Medusa jako panovnice, která se postupem času začne více zajímat o povrchni věci než o kralování. Jenže celá situace je popsána jen tak zevrubně a asi dvěma flashbacky. A tak s Iásonem polovinu času jen zachraňujeme zkamenělé obyvatele.

Síla titulu se pak skrývá v poměrně zábavném soubojovém systému, který nabízí řadu variací, které se postupem času navíc krapet rozšiřují. Rise taky zajímavým způsobem komponuje achievmenty přímo do gameplaye, kdy po jejich splnění je možné věnovat svůj čin jednomu z bohů, a tím si vylepšit některou schopnost. Jenže tímto strávíte ve hře výrazně menší množství času a místo toho budete bloumat mrtvým prostředím a předávat si s NPC vatu

Pro: soubojový systém

Proti: příběh (hlavně důraz jaký je na něj kladen), poloprázdné mapy, postavy

+10

Pony Island

  • PC 70
Pony Island je jiný a není o ponících. Pro jakéhokoliv potenciálního hráče je nejlepší si o hře nezjišťovat jakékoliv informace, jelikož tak přichází o překvapení na, kterých Pony Island vyloženě staví.

Překvapení je reprezentováno zejména konstantní změnou typu hratelnosti. V jádru existují dva dominantní, které doplňuje řada menších. Změny přichází v rychlém sledu, takže každá pasáž nezabere příliš mnoho času a tudíž ani nevadí, že zejména ty kratší ani nejsou nijak propracované (u 3D verze to bylo hodně na hraně). Druhou podvratnost přidává v boření čtvrté zdi – tj. adresováním přímo hráče (přiznávám, že zprávy skrze Steam mě dostali).

Jenže kromě těch pár momentů, kdy si s váma Pony Island hraje, toho o moc více nenabízí. Samotný příběh je naprosto nedůležitý a banální. Navíc je otázkou, nakolik je hra ve skutečnosti podvratná. Podobné prvky totiž zpracovalo i několik AAA titulů (např. Metal Gear Solid 2) A vzhledem k tomu, že schází jakékoli vymezení proti čemukoliv, tak se z hry ve výsledku stává prázdná jednohubka.

Pro: neustále se měnící hratelnost, která nutí hráče přemýšlet jinak

Proti: ve skutečnosti prázdné

+10

Batman: Arkham City

  • PC 80
Rocksteady se nechalo pohltit vlastní megalomanií. S cílem trumfnout Arkham Asylum se vývojaří rozhodli naházet do pokračování všeho co nejvíce a až potom začali přemýšlet, jak by to teda mohlo dohromady fungovat.

Nejbolestněji to lze vidět na strašlivě roztříštěném ději obsahující dvě hlavní linky, které se ale navzájem nijak neovlivňují a technicky vzato by mohly být základem pro dvě různé hry. První se toči okolo samotného vězení Arkham City a jeho strůjce Huga Strange. Úvodní část děju spočívá v tom, že Batman plachtí z bodu A do bodu B, aby mohl spolu s jinou postavou krčit ramenama, protože ani jeden z nich neví, co se vlastně děje. Do Batmanova zmateného poletování zničehonic zasáhne druhá linie točící se kolem Jokera. Principielně je ale totožná s první linií s tím rozdílem, že Batman s postavama vymete podlahu a ty z posledních sil zkřehlým prstem ukážou nový cíl poutě. Až v poslední třetině začne mít Wayne úspěch a neodchází vždy s prázdnýma rukama. Jen ta šablona misí zůstane stále stejná. Vlastně poslední čtvrthodina je příběhově celkem zajímavá, ale tou dobou už mi to bylo dost u prdele.

Vedlejší mise musely na papíře znít skvěle. Jen teda většina z nich zmutovala do konceptu - „Poď sem – Drž X – Profit!“ Za zmínku stojí pouze krátká bojová epizodka s netradičním prostředí (Mad Hatter je sice jenom náhražka za Scarecrowa, ale i tak fajn) a Riddlerovy místnosti, které se ale otevírají postupně až po sesbírání určitého počtu Riddlerových trofejí. Jenže jich je takový extrémní množství, že je posbírají jen opravdoví vytrvalci.

Ještě že ta hratelnost zůstala stejná. Souboje sice jsou celkem jednoduché, ale konečně aspoň útočí i více lidí zároveň. Síla soubojů se nejvíce projevuje až v challengích, kde je nutné údery řetězit. Stealthová část podobně jak soubojová neprošla žádnou razantní změnou. Ale ta kombinace obou stylů je naprosto famózní a málokdy jsem zažil, aby byla hratelnost tolik návyková jako v případě prvních dvou Batmanů.
+13

Wars and Warriors: Joan of Arc

  • PC 50
Zajímavý pokus o skloubení dvou rozdílných žánrů v prostředí stoleté války. Škoda, že ztroskotal na velkém množství chyb, které kazí celkovou hratelnost. Ono prvních pár misí je opravdu zábavných. Hráč vybíjí nabíhající anglické hordy, řetězí za sebou komba, vylepšuje svou vlastní postavu a o ostatní generály se nemusí starat, protože ve většině případů dokážou vyváznout sami. Pak ale přijdou první souboje s bossy, kde se musí chtě nechtě taktizovat. Jenže pro AI spřátelených postav se nejspíš taktika rovná sebevražednému útoku (tzn. útočí i když je zrovna boss odolný proti jakémukoliv zranění). Takže nezbývá nic jiného než nechat ostatní někde daleko od souboje, abyste mohli vyhrát bez větších ztrát. A čím více přituhuje, tím více se ztrácí smysl 4 postav, jelikož se o každou musíte zvlášť starat.

Druhá rána přichází v podobě přidání žánru strategie. Pokud se pokusíte hrát Joan of Arc opravdu jako strategii, přeju pevné nervy. Důvod je jednoduchý – pathfinding jednotek je jeden z nejstrašnějších, co jsem kdy viděl. Vojáci se různě zasekávají o rohy budov nebo o schodiště, provádí různé kiksy (kanóny přijedou těsně před zeď a začnou pálit, místo toho aby ji ostřelovaly z dálky), anebo absolutně odmítají poslechnout rozkaz. Navíc minimapa se nedá posouvat a je zafixovaná na hlavní postavu, za kterou hrajete, což jenom přidává na nepřehlednosti bojiště. Kombinovat strategii a bojovku není výhodné, protože v momentu přepnutí mezi oběma mody postava na chvíli zamrzne a to vás klidně může stát život. V čisté bojovce zase chybí možnost jakkoliv rozkazovat.

Na celé hře je cítit opravdu nízký rozpočet a to nejen v samotném konceptu ale i v dabingu (La Hire se skotským přízvukem je k pousmání). Paradoxně ale neutrpěla hudba, která příjemně zapadá.
+11 +12 −1

The Godfather

  • PC 70
Jakoby EA nevědělo pro koho Godfathera dělali. Na první pohled je to naprostá tutovka pro fanoušky knihy i filmu. Postavy vypadají a mluví úplně stejně jako ve filmu (s výjimkou Michaela), plno scén je věrné originálu, nechybí parádní hudba a také se na rozdíl od většiny filmových her nemuselo spěchat při vydání hry. Co by se mohlo zkazit? Příběh. Když pominu pomotání posloupnosti jednotlivých akcí, tak největším trnem v oku bylo porušování pravidel mafie, zejména „civilisty do obchodu netaháme“ smrt otce a vaší přítelkyně . Plno věcí se buď vůbec nedozvíte anebo jsou vám řečeny jen tak mimochodem jak zradil Paulie Gatto, smrt Dona. Fanouška to zabolí, nováček může být klidně zmatený. Navíc pararelní linka s vaším hrdinou působí zkratkovitě.

Možná díky inspiraci Gta sérií se Godfather hraje celkem příjemně. K tomu si přidejte zábavné tvoření postavy (konečně pravý mafianský oblečení:)), pěkně vyřešené souboje na blízko a přestřelky a o zábavu je postaráno. Teda jenom v hlavních misích, pokud se pokusíte prodloužit si herní dobu zabíráním podniků, asi tak po pěti vás to přestane bavit, jelikož je to stále stejné. Na jizdní model se dá zvyknout, ačkoli působí příliš arkádovitě.

Godfather není zrovna hlubokou nebo vřelou poklonou k originálu. I přesto jde o hratelný nadprůměr.

Pro: soubojový systém, přestřelky, hudba

Proti: ne zrovna věrné originálu, jizdní model, steretotypní zabírání podniků

+10

Speedball 2 Tournament

  • PC 40
Speedball 2 mohl přinést svěží vzduch do týmových sportovních her. Nedokázal to, díky naprosto základním chybám. Jde hlavně o nahrávání, které je neskutečně nepřesné a záleží čistě na vašem štěstí, jestli hráč hodí míč, tam kam chcete. Stejně špatná je AI spoluhráčů. Když jdete dopředu s míčem, oni jdou taky dopředu. Když zastavíte, oni taky zastaví a nijak se nehýbaj. Když začnete couvat, oni stále stojí. A zkuste si někdy v reálu s takovým týmem zahrát jakýkoliv sport. Nedostavil se ani (pro mě hodně důležitý) pocit srážek hráčů. Ke škodě je i nevýrazný elekronický soundtrack. Všechna negativa vrcholí dlouhé loadingy před zápasy.

Naštěstí některé věci fungují a zlepšují ten strašný zbytek. Vylepšování postav funguje a sami skutečně poznáte, že jste třeba rychlejší. Power-upy poházené po arénách a různé možnosti dosáhnutí vícero bodů jsou minimálně zajímavými prvky.

Doufám, že takhle nedopadne podobně laděný Blood Bowl.

Pro: víc možností k dosáhnutí výhry, power-upy,

Proti: namátkou AI spoluhráčů, nepřesné nahrávání, dlouhé loadingy

+7

F.E.A.R.

  • PC 70
Začátek v copy-paste prostředí čističky je nezáživný až nudný. S příchodem kancelářských prostor se zábava jednoznačně zlepšuje, ačkoliv level-design se snaží zážitek, co nejvíce zhatit. Devízou celé hry je akce, která je opravdu kvalitně zpracována a šmrnc ji dodává bullet-time, který je jak efektní tak i efektivní. Překvapila AI nepřátel, kteří vám neběhají slepě do rány, ale snaží se taktizovat a domlouvat. Párkrát se jim málem podařilo mě obklíčit. Potěšila rozdílnost jednotlivých zbraní, i když jich není mnoho.

Příběh není nikterak úžasný či geniální, ale tvůrcům se podařilo až o mistrné dávkování informací a člověk díky tomu chce zjistit čím dál tím víc. O to více zamrzí zarytě mlčící hlavní hrdina, a to i při nejdramatičtějších situacích. Hře by bylo lépe i bez "hororových" prvků, které jsou ve většině případů ohrané.

F.E.A.R. se podle všeho snažil být hlavně řemeslným a zábavným titulem. Někdy se mu to daří, někdy zase ne.

Pro: akce, AI, dávkování příběhu

Proti: level-design, lekačky, mlčící hrdina

+23

Hitman: Blood Money

  • PC 90
47 v nejlepší formě. IO Interactive se podařilo skloubit unikátknost jednotlivých misí, kde nechybí ani vinný sklep v Jižní Americe nebo výlet na staré lodi, s perfektné provedenou hratelností. A ty možnosti k zlikvidování cíle jsou nevídané - přidání jedu do dortu nebo vyměnění zbraní jsou naprostými lahůdkami . Ačkoliv některé novinky jako upgradování zbrání nebo známost mezi lidmi, kterou snižujete uplácením svědků nepřínáší do tohoto konceptu nic nového, stále se čtvrtý Hitman hraje stejně dobře jako jeho předchůdci. Úžasně také působí technické zpracování. Výborný soundtrack od matadora Jespera Kyda, skvělá grafika nebo zpracování jednotlivých filmečků se sem jednoznačně započítávají.

Mačkání detonačního tlačítka nikdy nebylo sladší.

Pro: hratelnost, level design, soundtrack

Proti: zavrženíhodné chyby

+18

The Punisher

  • PC 80
Stačilo kratičké demo na 2 jednoznačné pocity - "Vždyť je to inspirovaný komiksy od Gartha Ennise!" a "Tohle musím mít!".Jenom ve zkratce Ennisův Punisher se vyznačuje zejména velmi brutální akcí, černým až výstředním humorem, nadhledem a také jakýmsi zneužíváním jiných známých superhrdinů(Spider-man je použit jako štít před nepřítelem). Akce a trochu humoru je přeneseno i do hry. Nečekejte nic duchaplného, dostanete čistou odreagovačku s množstvím vychytávek. Vylepšování schopnosti (anti)hrdiny,quick killy(po zmáčknutí jedné klávesy se Frank efektně zbaví protivníka), možnost střílet ze dvou zbraní zároveň, a to i třeba M16, speciální mod, který se nabíjí zabíjením nepřátel, v němž se vám obrazovka přemění na černobílou, životy se doplňují a zabijíte jen pomocí nožů. Dočkáte se i setkáním s některými superhrdiny.

Jediné co mě vcelku štvalo byli bossové se zabudovaným kevlarem v kůži a celkem i monotónní vyjednávání(styl stejný jak u The Godfather).

Ve výsleku je to zatraceně dobře udělaná 3rd person akce s naprosto návykovou hratelností a minimálním počtem chyb.

Pro: hratelnost, quick killy

Proti: bossové

+14

Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth

  • PC 60
Pocity po dohrání jsou jednoznačné - zklamání a lehké naštvání. Přitom první část hry je naprosto parádní - chybějící HUD, zajímavý systém léčení, skvělý dabing, postupné Jackovo pátrání nasáklé atmosférou a to platí i pro následující stealth část. Jenže jakmile poprvé získáte zbraň, tak se hratelnost začne hroutit jak domeček z karet, díky třem faktorům. První je design úrovní. Hra odmíta v některých částech absolutně radit, kam dál a díky tomu jsem zmateně pobíhal po úrovni, aniž bych věděl co mám dělat. Snaha najít si jiné řešení(protože nevidíte to vývojářovo) je potrestána smrtí. Druhý je kontrast častých výpadků AI nepřátel s jejich neomylnou přesností střelby. V jeden moment dvakrát do nepřítele vystřelíte a on nereaguje, v druhý se pokusíte přeutíkat místnost a z nejvzdálenějšího kouta se do vás těžce trefí. Třetí jsou situace, kdy záleží na vaší rychlosti jinak vás čeká rychlá smrt. Ve většině případů nemůžete zareagovat, protože nevíte ani co se děje. A tak to opakujete a opakujete a opakujete...

I přes nesporné klady na mě Call of Cthulhu působí příliš rozpačitě.

Pro: atmosféra, chybějící HUD, adventurní část, dabing

Proti: level design, chvílemi skomírající hratelnost

+13

Leisure Suit Larry: Magna Cum Laude

  • PC 20
Někdy člověka překvapí co za hrůzy může někdo vyprodukovat. A Larry je přesně takový příklad. S (nejspíš) vědomím, že point & click adventury jsou mrtvý žánr ( což je samozřejmě naprostý blábol) se autoři rozhodli pro četné minihry. Vždyť minihry má každý rád. Jsou přece velmi zábavné a dnes se jich v mnoho hrách hojně využívá. Jenže nikdy hra nebude zábavná pokud se budou opakovat. Vlastně je tu jen pár typů (trefování obličejíků spermií, mačkaní šipek v zadaném pořadí, utíkání před lidmi, barový rozdavač pití a střílení vodní pistolí) a tím velmi pravděpodobný stereotyp, který se paradoxně u mě projevil až po polovině. Do té doby jsem se celkem bavil, jakmile jsem si však uvědomil, že už danou minihru dělám snad po desátý začla konstantní nuda, která přetrvala do konce(až mě překvapuje, že jsem to dohrál). Korunu (ne)kvalitě dodali šíleně dlouhé nahrávací obrazovky, které vás všude provází.

Je tu vlastně nějaký důvod hrát tohoto Larryho? Jen jeden. Humor, který ale nemusí padnout všem, díky svému až příliš vyhraněnýmu (teenagerskýmu) stylu.

Pro: vtip?

Proti: neustále se opakující a šíleně nudné minihry, dlouhé loadingové obrazovky

+8

Choke on my Groundhog, YOU BASTARD ROBOTS

  • PC 80
Frenetická akce, která skrývá neskutečný potenciál.Nápad hrát s vlastními klony, kteří představují vaši předchozí hru je úžasný. Dokonce to ani nemusí snižovat obtížnost, protože čím víc klonů budete mít tím vzniká i větší nepřehlednost na bojišti a další šance jak zemřít. Hra jednoduše dojíždí jenom na krátkodobém vývoji(jenom 4 úrovně, jen 3 typy nepřátel, dohrání moc času nezabírá).

Pro: nápad, hratelnost

Proti: všeho je málo, první pocit je neopakovatelný

+3

Broken Sword 2.5: The Return of the Templars

  • PC 80
Broken Sword 2.5 není tím čím mohl být. Autoři si totiž vzali hodně velké sousto(pokračování dvou vynikajících adventur od Revolution Software) a nezvládli vše na jedničku.

S údivem jsem však pozoroval technické zpracování, které je úžasné a pokud jste se s danou postavou viděli v minulých dílech vždy ji poznáte. Za zmínku stojí hudba, která spíše podbarvuje atmosféru. Co se zas tak nepovedlo je příběh. Na začátku je vykonstruován velmi dobře, ale v jeden moment byl neuvěřitelně nesmyslný (stroj času). Autoři si neodpustili i několik narážek na minulé díly,, které znalce potěší. Setkání se známými postavami se někdy povede (kněz, Nico, André) , někdy je neskutečně násilné (Khan) a někdy zase naprosto zbytečné (Pearl a Duane).

Pokud se podívam na Broken Sword 2.5 celkově(a odmyslím si, že se snaží navázat na mé oblíbené hry) tak mě vyjde kvalitní freeware.

Pro: atmosféra, grafika, hudba, kvalitní adventura

Proti: některé části příběhu jsou nesmyslné

+25

Becherov

  • PC 60
Zprvu to vypadá zajímavě - jezdím si kvalitně zpracovaným městem za objednávkami a snažím se auto nerozflákat, ale po čtvrté misi zjišťuju, že se začínám nudit a nastává stereotyp (neustále ježdění z jednoho konce města na druhý mě akorát štve). Vrchol absurdity je, že si musíte zapisovat kolik čeho musíte vyzvednout, protože se špatným množstvím musíte jet celou misi od začátku.

Pro: dobře zpracované město

Proti: stereotyp

+11

The Lord of the Rings: The Return of the King

  • PC 80
Klasická bojovka s lineárním postupem a s návykovou hratelností. Naštěstí se cíl většiny misí nerovná vybití všech protivníků na mapě, ale jde na příklad o bránění( 200 npcček se musí dostat do další částí města a vy musíte zdržovat trolly, skřety a podobnou havěť).Nechybí zde bossové, ale boje s nimi je asi to nejméně zábavné.

Každá postava je odlišná nejenom vizáží, ale může dávat větší zranění lukem než mečem(Legolas) nebo je lemra na oboje (Sam) atd.Podnět si hru zahrát víckrát :)
Replayabilitu také podtrhuje expení a nakupovaní komb.Pro každou postavu je jich nespočet.

Kámenem úrazu je kamera, která se místy chová dost chaoticky, především v co-op módu.Take mě mrzelo,že tři speciální postavy(které se dají získat dohráním všech misí), se nijak neliší od zbylých,marně jsem se těšil na Éomera

Pro: zatraceně zábavné, velký počet vylepšení

Proti: někdy kamera, bossové, speciální postavy

+8

Puzzle Quest: Challenge of the Warlords

  • PC 90
Puzzle Quest se objevil, když jsem měl zrovna herní sucho(však to znáte máte chuť hrát, ale ani jedna ikonka z těch na ploše nějak neodpovídá tomu, co zrovna chcete). Netušil jsem, že mě celá hra pohltí na celý měsíc, s tím, že ji hraju nepravidelně doteď.
To co by bylo v klasickém RPG nosným pilířem(vývoj postavy,epický příběh), je tu spíše dáno na vedlejší kolej a nejdůležitějším prvkem je soubojová čast, kde funguje princip spoj tři(lebky pro zranění,hvězdičky pro expy atd.) Ten je využívan v různých obměnách i u dalších částí např. dobývání hradů nebo kování nových zbraní. V soubojích se hodně využívá kouzel, které se stávají hlavním strategickým prvkem.

Příběh ničím nepřekvapí - klasický souboj dobra se zlem. Pobavili různé postavy(hlavně nenažraný Drong) a hlavně nezapomněli na trpaslice s vousy.

Škoda, že za delší dobu začnou štvát souboje s potvorama, které se respawnují na cestách.

Pro: chytlavá a jednoduchá hratelnost, trpaslice s vousy :)

Proti: rychlý respawn příšer

+8

Život není krásný 1 - Prober se, pobudo!

  • PC 40
Chápu, že jde na freeware scéně hlavně o to zaujmout, ale tahle hra mi vyloženě jde proti srsti.Je to i díky tomu, že pozbývá všechno, co většinou hledám u adventur - děj anebo vtip, zajímavé postavy a logické hádanky. K záporům můžu připočítat i prvoplánovou brutalita("hele chlap v uličce, tak ho majznu").
Všechno dovršuje krátká doba hraní a taky zvláštní obtížnost(pokus-omyl).

Autorovi lze přičíst k dobru, že se to dá jakž takž hrát, nejspíš se nezačnete nudit a že přidal i druhý konec(přestože je dost šílený)

Pro: dá se to hrát

Proti: prvoplánovost, délka

+22

Gothic 3

  • PC 70
Jako fanoušek původních dílů jsem se na třetí díl hodně těšil( i když to je trochu slabý slovo :). Když jsem však rozehrál prvních pár minut hry, měl jsem takový divný pocit, jako bych hrál úplně jiné RPG.Možná to bylo tím, že orci byli v minulých dílech za hodně silné soupeře(doteď si pamatuju v G2 útěk před armádou orků do hradu) a tady je zabíjíte po desítkách většinou bez problému(vyjímkou jsou šamani).

Naštěstí se ona "gothicovost" vrátila a to díky náramnému designu úrovní, kdy každá lokace(Myrtana,Varant,Nordmar)má svoji specifickou atmosféru(např. z Nordmaru čiší divočina:). Gothic znovu exceluje ve zpracování denního života NPC. Není nad to si v noci v městě opékat maso nad ohněm a sledovat tancování orků do rytmu bubnů. Zpracování se víceméně týka i zvěře(párek jelenů nebo stádo bizonů).
Obměna vývoje postavy mě osobně nevadila, ale chtělo to trochu dořešit učení z knížek(starověké znalosti jsem se učil jen z knih, ale stačilo to, abych se naučil získávání bonusových doved. bodů

Horší to bylo s celkovou zabugovaností, které se pohybovali od těch hodně častých(doprovázení Npcček se stalo pro mě noční můrou, díky jejich záhadnému mizení a znovu objevení) až po ty méně časté(propad přes textury). A ještě horší to bylo s optimalizací(resp. neoptimalizací). Prvně jsem hru zkoušel na počítačí, který měl o něco vyšší parametry než byly uvedeny minimální. Ani na nejmenší detaily jsem to nerozjel plynule. Na silnějším to už šlo, ale i tak mě hra několikrát spadla.

K mínusům dá přiřadit i bojový systém(čti neustálé klikání levého tlačítka).Pokud existují nějaká komba, tak jsem na ně nepřišel.Taky mě mrzelo, že hlavně ze začátku jak si chybí příběh a taky některé vedlejší linky jsou odfláklé(např. Leeova pomsta).
Málem jsem opomenul hudbu, která je parádní (úžasná hlavní znělka z Nordmaru).

Gothic 3 ve mě probouzel rozporuplné pocity po celou dobu hraní.Nakonec však nelituju, že jsem ho dohrál.

Pro: hudba, zpracování života npcček, design lokací

Proti: bugy,bojový systém, odfláknutost některých vedlejších linií

+13

Reprobates

  • PC 60
Vždy, když se objeví nová adventura od Future Games, každý se hned ptá ,jestli náhodou nepřekonala Posla Smrti. A já teď můžu jednoznačně odpovedět, že ne.Přitom tu je dobrý nápad. Banda různých lidí se záhadně objevuje na ostrově a nikdo netuší co se děje. Jenže zajímavý příběh sráží několik podstatných chyb.

Za prvé o hlavní postavě se skoro nic nedozvíme.A nemůžeme to vyvodit ani z jeho reakcí(Adamův slovník obsahuje nejspíš jen fráze typu "Šikovná věcička." nebo "Takhle to nepůjde.")

Za druhé byly všechny dialogy drasticky osekány a může se stát, že se v daný moment nemůžete ptát, na co byste se logicky ptali.

Za třetí tu chybí jakékoli scény, kde by byl větší počet lidí(dohadování se apod.) a některé fáze hry jsou zase příliš uspěchané(když umře jeden z ostrovanů, Adam pronese jenom:"Chudák Danica,má to už za sebou."a tady se dotýkám i prvního problému :)

Future se pokusil i o jakousi inovaci žánru, ta však skončila tak napůl dobře. Minihry jsou na jedno zahrání zábavné a jednoduché na pochopení.Naštěstí se neopakují.Za to energie, která se snižuje při jakémkoli divočejšímu pohybu(počítá se i běh v rámci jedné obrazovky), je tu úplně zbytečně a jen vás neustále otravuje.

Škoda, že celá hra nebyla zpracována stejně kvalitně jako část v márnici, kde jsou skvěle napsané dialogy a je tu úplně úžasná atmosféra. To bych se nebál dát i 90%

Pro: příběh, snové sekvence

Proti: hlavní postava,energie, občasný pixelhunting, chvílemi úplně bez atmosféry

+10

Legacy of Kain: Defiance

  • PC 70
Mohla to být výborná hra s kvalitním bojovým systémem(plus s využitím telekineze) a zajímavým příběhem. Jenže hru sráží dolů jedna věc. Kamera. Nikdy jsem neviděl takhle zlomyslné nastavení kamery. Ta se totiž snaží otáčet přesně tak, abyste viděli co nejmíň z bojiště. Takže se klidně může stát, že se snažíte mlátit do nepřítele, který je však schovaný za sloupem. Stejně i u skákacích sekvencí( hlavně když jsou omezeny časově), vám bude vadit, protože při každém meziskoku změní pozici. Dvakrát jsem tuhle hru rozehrál a ani s vypětím všech sil nedohrál. A upřímně je to docela škoda, Kain i Raziel byli velmi zajímavé postavy a příběh mě docela napínal díky hraní na přeskáčku.

Pro: soubojový systém, příběh

Proti: kamera a všudypřítomná frustrace z ní

+7

Broken Sword: The Shadow of the Templars

  • PC 100
Nejlepší adventura, kterou jsem kdy hrál. Nejen kvůli krásné kreslené grafice, George a Nico, ale i příběhu, od kterého se nedá odtrhnout.

Pro: Příběh, grafika, dabing, hudba..

Proti: opravdu nic

+10 +11 −1