Telling Lies

Podobně jako asi všechny zdejší hodnotící si mě Telling Lies rozhodně nezískala a i přes (nebo právě kvůli) nevídaný a experimentální přístup k hratelnosti jsem to "hře" nakonec sečetl na slabý nadprůměr. Koncept je sice zajímavý a předchůdce v podobě Her Story mne minul, to, že je něco zajímavé, automaticky neznamená, že je to taky zábavné a Telling Lies je místy i vlastně dost ukrutná nuda.

Do čeho jdu, jsem věděl jen tak napůl. Bláhově jsem si myslel, že zde "lhaní" z názvu hry skutečně bude hrát nějakou roli a já tak z live action záběrů budu mít za úkol podle různých indicií poznat zda postavy lžou a na čí straně stojí pravda. Omyl. Ve skutečnosti jde o sice obstojně napsaný (a zahraný) avšak kvůli statickým záběrům a autorským rozhodnutím i extrémně nudný film rozsekaný na nějakých 150+ videí z nichž skutečně zajímavá je bez nadsázky tak desítka.

Telling Lies je některými veleben za nekonvenční nelineární vyprávění příběhu. V tom, abyste si ho užili vám autoři však zcela aktivně brání. Hra funguje na zadávání hesel do vyhledávače, načež vygeneruje maximálně pětici videí, kde dané slovo či fráze zazní v mluveném textu. Video samotné se však vždy pustí až od vyhledaného slova a na začátek je nutné přetočit ručně. Což je naprosto šílené! První hodinu jsem pořád hledal funkci či tlačítko, jak se na začátek videa dostat automaticky. Jaké překvapení, že nic takového prostě neexistuje a na tento naprosto stupidní designerský přešlap si stěžují skoro všichni hráči. Možnosti práce s videi jsou hodně omezená a prvních pár hodin mě hra vyloženě až srala. Nejde je vlastně ani ukládat či řadit do časové osy. Měl jsem tak strach, že hru dojedu a stále nebudu vědět, o co mělo jít.

Videa jsou často párová, přičemž každé zabírá jednu z osob při rozhovoru. Co říká ten druhá, není slyšet. V praxi to znamená, že máte čumět třeba na sedmiminutovou sekvenci, z nichž přes polovinu tvoří stopáž jak Tom Hardy z Wishe, tedy Logan Marshall-Green, důležitě přikyvuje nebo se šklebí do kamery. Když přirozeně vyhledáte a pustíte si párové video, celé se to obrátí. Hře by hrozně prospěla možnost, pustit si obě videa ve dvou oknech. Nic takového však není možné (nebo jsem na to nepřišel). Ze sledování videí se tak rázem stává strašný vopruz, zejména když mnoho z nich příběh příliš zásadně neposouvá a třeba rozmluvy hlavního hrdiny Davida s dcerou jsou sice roztomilé, ale po chvíli prostě zbytečné. Asi nejlepší jsou pasáže s camgirl Angelou Sarafyan, kterou i přes její trochu zvláštní vzhled dokázali autoři udělat sexy (o to více zamrzí, její dost ubohé zapojení do hlavní kostry příběhu).

Designerské přešlapy by podle mě mohl zachránit skutečně poutavý příběh. Ač se mě nakonec povedlo uspořádat si události Telling Lies chronologicky (i dle kontroly po dohrání s přepisem příběhu na internetu) správně, zase takové terno to není a označit tohle za "thriller" je trochu velkorysé. Napětí je zde skutečně pomálu. Co nám tedy zbývá? Velmi slušné herecké výkony snad všech zúčastněných a fakt, že po pár hodinách vás události začnou přeci jen relativně zajímat. Neobjevil jsem sice všechna videa (není to pro dohrání povinné a po určité fázi stejně již nic do mozaiky příběhu nepřinášely), ale po zhlédnutí drtivé většiny jsem se nemohl zbavit pocitu, že toho Telling Lies i přes zajímavý koncept předvedla opravdu hodně málo a nadšené recenze kritiků v tomto případě prostě nechápu. Experiment fajn, ale hra v každém ohledu fakt nic moc. Nakonec si i rádi zahrajete ten Solitaire, co má ovládaná postava předinstalovaný na ploše počítače...

Hodnocení na DH v době dohrání: 56 %; 15. hodnotící; digitální verze PSN