Někdy člověka překvapí co za hrůzy může někdo vyprodukovat. A Larry je přesně takový příklad. S (nejspíš) vědomím, že point & click adventury jsou mrtvý žánr ( což je samozřejmě naprostý blábol) se autoři rozhodli pro četné minihry. Vždyť minihry má každý rád. Jsou přece velmi zábavné a dnes se jich v mnoho hrách hojně využívá. Jenže nikdy hra nebude zábavná pokud se budou opakovat. Vlastně je tu jen pár typů (trefování obličejíků spermií, mačkaní šipek v zadaném pořadí, utíkání před lidmi, barový rozdavač pití a střílení vodní pistolí) a tím velmi pravděpodobný stereotyp, který se paradoxně u mě projevil až po polovině. Do té doby jsem se celkem bavil, jakmile jsem si však uvědomil, že už danou minihru dělám snad po desátý začla konstantní nuda, která přetrvala do konce(až mě překvapuje, že jsem to dohrál). Korunu (ne)kvalitě dodali šíleně dlouhé nahrávací obrazovky, které vás všude provází.

Je tu vlastně nějaký důvod hrát tohoto Larryho? Jen jeden. Humor, který ale nemusí padnout všem, díky svému až příliš vyhraněnýmu (teenagerskýmu) stylu.