Zajímavý pokus o skloubení dvou rozdílných žánrů v prostředí stoleté války. Škoda, že ztroskotal na velkém množství chyb, které kazí celkovou hratelnost. Ono prvních pár misí je opravdu zábavných. Hráč vybíjí nabíhající anglické hordy, řetězí za sebou komba, vylepšuje svou vlastní postavu a o ostatní generály se nemusí starat, protože ve většině případů dokážou vyváznout sami. Pak ale přijdou první souboje s bossy, kde se musí chtě nechtě taktizovat. Jenže pro AI spřátelených postav se nejspíš taktika rovná sebevražednému útoku (tzn. útočí i když je zrovna boss odolný proti jakémukoliv zranění). Takže nezbývá nic jiného než nechat ostatní někde daleko od souboje, abyste mohli vyhrát bez větších ztrát. A čím více přituhuje, tím více se ztrácí smysl 4 postav, jelikož se o každou musíte zvlášť starat.

Druhá rána přichází v podobě přidání žánru strategie. Pokud se pokusíte hrát Joan of Arc opravdu jako strategii, přeju pevné nervy. Důvod je jednoduchý – pathfinding jednotek je jeden z nejstrašnějších, co jsem kdy viděl. Vojáci se různě zasekávají o rohy budov nebo o schodiště, provádí různé kiksy (kanóny přijedou těsně před zeď a začnou pálit, místo toho aby ji ostřelovaly z dálky), anebo absolutně odmítají poslechnout rozkaz. Navíc minimapa se nedá posouvat a je zafixovaná na hlavní postavu, za kterou hrajete, což jenom přidává na nepřehlednosti bojiště. Kombinovat strategii a bojovku není výhodné, protože v momentu přepnutí mezi oběma mody postava na chvíli zamrzne a to vás klidně může stát život. V čisté bojovce zase chybí možnost jakkoliv rozkazovat.

Na celé hře je cítit opravdu nízký rozpočet a to nejen v samotném konceptu ale i v dabingu (La Hire se skotským přízvukem je k pousmání). Paradoxně ale neutrpěla hudba, která příjemně zapadá.