Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Jumas

Jumas
 

Komentáře

Batman: Justice Unbalanced

JumasJumas
Dohráno
  • PC 60
Batman: Justice Unbalanced je téměř na chlup stejný titul, jako Batman: Toxic Chill. Jedinými rozdíly jsou, mimo příběhu, hlavní padouši, kterými již nejsou The Riddler a Mr. Freeze, ale Penguin a Two-Face. Tím pádem se změnily i úkoly a z ledových či kyselinových logických miniher se staly hrátky s deštníky a skákání v několika batplošinovkách.

Herní principy, Batcomputer, komikssová grafika a další věci, dokonce i ukázka z filmu Batman: Záhada Batwoman, jsou v podstatě stejné jako ty, které se nacházejí v Toxické hrozbě. Kdybych hrál tyto hry ihned po sobě, určitě by se dostavil stereotyp a jistě by mě tak nebavily. Takhle jsem si ty necelé dvě hodinky plně užil.

Pro: hlavní padouši, střídání herních žánrů, komiksová grafika, český dabing

Proti: občas nevíte jak dál

+8

Blood Stone 007

JumasJumas
Dohráno
  • PC 80
Tento na PC dnes již těžko sehnatelný Bond, kde hráč podruhé ovládá Daniela Craiga, coby agenta 007, se vcelku povedl. Oproti Quantum of Solace, kde byl příběh splácaninou filmu stejného názvu a Casino Royale, má Blood Stone příběh zcela nefilmový, ale klidně bych se na něj podíval i coby divák.

Stealth postup tu je značně zredukován, ale vynahrazují jej honičky na lodi a v autech, které přece jen v takovýchto střílečkách nejsou úplně obvyklé a hezky rozbíjí stereotyp, který by se jinak určitě dostavil. Potěšilo mě, že když jsem změnil úkryt a nepřátelé to nepostřehli, stříleli stále na předchozí místo a já je tak mohl překvapit. Na druhou stranu při krytí jsem byl v podstatě nesmrtelný (pokud jsem nevykoukl) a to už tak supr není.

Protože jsem chtěl dosáhnout všech achievementů (mimo multiplayerových), prodloužil jsem si jinak krátkou herní dobu na více než dvojnásobek. Obtížnost Agent (druhá nejvyšší) je totiž nastavena vcelku nízko, zato ta s názvem 007, která se odemkne po jednom dohrání, je opravdu výzva a zvlášť ke konci jsem spoustu přestřelkových pasáží několikrát opakoval.

Blood Stone 007 není dokonalou hrou, už jen kvůli tomu, že Bond postrádá své serepetičky a jedná se tak prakticky o tuctovou střílečku, přesto je zde cítit ta atmosféra tajného agenta, který znovu zachraňuje svět. Když k tomu přidám pohled na noční Monako, obří akvárium s velrybami a honičku po Bankoku za důlním náklaďákem, je z toho solidní herní zážitek.

Pro: příběh, honičky, systém krytí, achevementy, obtížnost 007

Proti: nesmrtelnost při krytí, chybí serepetičky

+14

Hat Trick

JumasJumas
Dohráno
  • PC 75
Protože zde chybělo pár hokejových her a já tento sport rád pasivně sleduji i hraji na PC, rozhodl jsem se je přidat. Nové NHL již nevychází, tak stačilo jen kouknout do historie. Díky tomu jsem se dostal k Hat Tricku a po dlouhé době si tak zahrál v programu DOSBox hru, která běžela na prapředchůdci dnešních Windows.

Jde o hříčku podobající se legendárnímu PONGu, akorát k pálce, kterou zde představuje brankář, přibyl ještě jeden hráč na každé straně. Zvuky PC speakeru se mi vždy líbily a jsou boží i zde. Trochu mě mrzí, že se ve hře nacházejí jen dva národy, ale na druhou stranu si lze zvolit, za který hrát. Mohl jsem to tak s modrými hokejisty USA nesčetněkrát nandat rudému Sovětskému svazu, který je překvapivě přednastaven jako výchozí.

Za tři minuty je po zápase a slaví se vítězství nebo se truchlí kvůli prohře, ale jednou se mi povedla i remíza a to jsou hned dvě minuty navíc. I když zde padají góly opravdu rychle a za půl minuty nebylo co řešit (vítězství USA nad SSSR 11:10 pp.).

Pro: hokej, zvuky PC speakeru, svižná hra, spousta gólů, rolba

Proti: jen dva národy

+10

Harry Potter: Quidditch World Cup

JumasJumas
Dohráno
  • PC 60
Když jsem si tak projížděl nedohrané hry, padlo mi do oka Mistrovství světa ve Famfrpálu. Tehdy jsem ho nedohrál, protože jsem měl k dispozici jen demo ze Score, a tam se dalo hrát, pokud si dobře vzpomínám, jen za Nebelvírský tým.

Hned na začátku na mě vykouklo logo EA Games s podtitulem Challenge Everything a já si hned myslel, že ten podtitul namluvil Harry Potter, tedy jeho filmový představitel Daniel Radcliffe. Byla to totiž první hra, u které jsem se s tímto logem setkal, ale když jsem to slyšel i u dalších došlo mi, že to tak nejspíš nebude :)

Famfrpál jsem znal jen z filmů, ale zde jsem pochopil všechna jeho pravidla a záludnosti, a dokonale se tak seznámil s tímto netradičním sportem. Základem bylo dát vždy o 16 gólů více než soupeř (gól za 10 bodů), protože pak už jsem se nemusel starat o zlatonku, za kterou je 150 bodů a stejně jsem vyhrál. Mimo to byly k dispozici i potlouky a další speciální útoky týmů. Zápasy i na nejtěžší obtížnost Kulový blesk dopadaly hodně v můj prospěch a mistrovství, kde se tabulka odvíjí od počtu vstřelených branek, bylo jednoduchou záležitostí.

Hraní mě ze začátku bavilo hodně, protože však musím mít vždy co nejlepší statistiky, chtěl jsem sesbírat všech 104 karet. To se mi nakonec povedlo, ale k získání plného počtu karet je nutno vyhrát Světový pohár o šestnácti zápasech se všemi devíti reprezentacemi, a to už po několikátém titulu značně omrzí. Nejlépe se mi hrálo asi za Bulharsko, což by měl být nejlepší tým na světě se známým chytačem Viktorem Krumem.

Pro: intro, netradiční sport, speciální útoky, zábava, karty

Proti: občas nepřehledné, ke konci se vše opakuje a nudí

+10

Diablo

JumasJumas
Dohráno
  • PC 80
Asi můj největší herní rest se jmenoval Diablo. I když druhý díl spolu s datadiskem řadím hodně vysoko v mé top 10, což je patrné i z mého zdejšího avataru, dosud jsem nebyl schopný dohrát tohoto staršího bratříčka. Nevím proč, ale hrozně mi vadilo cupitání herní postavy, a to nejen vizuálně, ale hlavně akusticky. Při posledním rozehrání mi však tento neduh jako zázrakem přestal vadit a já si tak mohl užívat plnými doušky všechna patra katedrály až do toho posledního šestnáctého.

Tento parádní předchůdce ještě lepšího druhého dílu s hutnou a temnou atmosférou obsahuje generování prostředí, ale navíc také generování některých úkolů. Škoda, že u toho vývojáři z Blizzardu nezůstali i pak. Další překvapivou odlišností bylo ukládání, které nezaplní všechna patra příšerami, ale zachová vše tak, jak to bylo před jeho použitím.

První Diablo je sice krátké, ale to mi v danou chvíli přišlo vhod. Nefunkční ALT mi vadil víc, protože hledání předmětů na zemi pokryté mrtvolami padlých nepřátel byl někdy nadlidský úkol. Nedávno jsem však přišel na existenci HD módu s humorným názvem Belzebub, který Diablo značně přibližuje druhému dílu (včetně ALTu) a mimo jiné přidává i tři hratelné postavy (Barbar, Vražedkyně, Nekromant). Až bude kompletně hotový, určitě ho vyzkouším.

Pro: tři charaktery postav, temná atmosféra, generování úkolů, systém ukládání, znovuhratelnost

Proti: nefunkční ALT, není zde Nekromant

+25

James Bond 007: Nightfire

JumasJumas
Dohráno
  • PC 70
James Bond je asi nejznámějším akčním hrdinou ve službách Jejího Veličenstva a díky Nightfire jsem se ocitl v jeho kůži s vizáží Pierce Brosnana, ale hlasem Maxwella Caulfielda. Určitě není náhoda, že se Nightfire hodně podobá sérii NOLF, jelikož hry s Cate Archer v hlavní roli našli do značné míry inspiraci právě ve filmech s agentem 007.

Hned na začátku na mě vyskočilo klasické bondovské intro se skvělým soundtrackem a já se už nemohl dočkat první mise. Ta se odehrává na horském zámku a musím uznat, že je opravdu skvělá (dojde zde i k začlenění Bonda ve společenském obleku na večírek). Mise na ostrově mě taky hodně zaujala, ale jinak mi úkoly moc nesedly a někdy jsem i zapomněl, že hraju za agenta 007.

Co mi ale sedlo jsou stealth pasáže, které je opravdu radost procházet. Vyhýbání se kamerám a strážným bez jakéhokoli kontaktu má prostě vždy něco do sebe. Jak je zvykem, Bond má k dispozici mnoho speciálních udělátek, která jsem ale moc nevyužíval, až na mé oblíbené laserové hodinky a pár dalších věcí, potřebných k postupu ve hře.

Velmi mě zarazilo, že je hra lehká i na nejtěžší obtížnost, protože jsem od tohoto staršího kousku čekal tuhý boj. Nejspíše to ale bylo dáno opravdu stupidní AI, která mi posílala nepřátele v houfech přímo na mušku. Obtížnost jsem proklínal jen v případě bosů, kteří se zdáli nesmrtelní (hlavně ninja ve třetí misi). I přes ně jsem se však dostal až na konec a mohl jsem si vychutnat závěrečnou animaci a následné titulky.

Pro: James Bond, soundtrack, mise na zámku a na ostrově, stealth pasáže, laserové hodinky

Proti: některé mise, lehké, bosové, stupidní AI

+17

Korea: Forgotten Conflict

JumasJumas
Dohráno
  • PC 60
Korejská válka pro mě není moc známé téma, a na poli PC her to platí dvojnásob. Zapomenutý konflikt tak byl mým vůbec prvním bližším setkáním s touto problematikou, která byla postupně vysvětlována pomocí čteného textu mezi jednotlivými misemi.

Hned od začátku je hodně patrné, že se tvůrci nechali inspirovat sérií Commandos, a hlavně proto jsem se do této hry také pustil. Stejně jako v Commandos je i zde několik členů týmu, kteří jsou něčím specifičtí, i když tady ty rozdíly nejsou až tak velké a často se dá mise splnit jen s jedním z nich s nožem či puškou v ruce.

Nejvíce jsem si oblíbil jihokorejského specialistu jménem Kim Yoon-Soo alias Kato, který měl stejné vlastnosti jako Spy, a když se mise účastnil, vždy jsem hrál převážně za něj. B. J. Goodlover byl zase černý Green Beret, Nighthawk indiánský Sniper, Connor McGregor ukecaný Sapper a jediná Sarah Parkerová nelze přiřadit k nikomu, protože medik v Commandos není (lékárničku má Spy). Řídit umí úplně všichni, a tak Driver není potřeba a Mariňákovy služby bych využil jen stěží, jelikož se žádná mise na vodě či pod vodou ve hře nevyskytuje.

Přes své dobré stránky má Korea i kupu negativ, kde mě mimo nízké obtížnosti a špatně řešeného hlavního menu nejvíce vytáčely všudypřítomné bugy. Například v páté misi s názvem Ulice Soulu je jedním z úkolů odražení útoku na sanitku, ale i po vyvraždění veškerého okolí do ní spojenci nechtěli nastoupit a podařilo se to snad až na 20. pokus, kdy jsem už chtěl hledat cheaty. Dalším častým jevem je zasekávání členů komanda o různé překážky, což vede k loadování, protože s nimi už nelze nijak hýbat. Korunu všemu nasazuje poslední mise, která je svou náplní jedna z nejlepších (po přehradě), ale vyskytuje se v ní také nejvíce bugů. Někteří vojáci zde nejdou zabít, při zabití jednoho určitého vojáka hra pokaždé spadne, a stejně tak se děje při otevření jedné bedny s vybavením. Je vidět, že už toho měli vývojáři plné zuby a chtěli hru dokončit co nejdříve. Nebýt bugů, mohl to být obstojný klon Commandos. Takhle jde ale jen o jednorázovku, ke které se už nejspíše nevrátím.

Pro: téma korejské války, členové týmu, hudba, dabing

Proti: BUGY, nízká obtížnost, hlavní menu

+12

Ni.Bi.Ru: Posel bohů

JumasJumas
Dohráno
  • PC 70
Na NiBiRu je již od prvních okamžiků vidět, že jde o hru, vytvořenou autory Posla smrti. Připomíná jej jak atmosféra, tak i prostředí nebo spíš vzhled lokací, ve kterých se děj Posla bohů odehrává.

Lokace jsou různorodé a pěkně se na ně kouká. Především pak ve štole a v mayských chrámech jsem se vcítil do role Martina Holana, coby dobrodruha, který hledá odpovědi na vyřešení otázky mimozemského života a hra mi v těchto místech opravdu rychle utíkala.

Většina úkonů či kombinace předmětů je vcelku logická, ale krysí bomba je fakt kravina, na kterou jsem se musel podívat do návodu i při druhém hraní. Velmi mě potěšil kvalitní český dabing s Janem Šťastným, Pavlem Soukupem či Pavlem "Teal'cem" Rímským a také hudební stránka hry je na dobré úrovni a skvěle se ke hře hodí.

Celkově vzato je NiBiRu kvalitní a občas i zábavná adventura, která mimo pár nelogičností a nedostatků v příběhu obsahuje opravdu zvláštní zakončení, kdy se hráč nedoví vlastně vůbec nic jen to, že jeho celé snažení bylo úplně zbytečné.

Pro: atmosféra, lokace (štola a mayské chrámy), většinou logické úkony a kombinace předmětů, český dabing, hudba

Proti: krysí bomba, nelogičnosti a nedostatky v příběhu, zvláštní zakončení

+27

Prince of Persia: The Sands of Time

JumasJumas
Dohráno
  • PC 80
Písky času je třetí díl Prince z Persie, co jsem hrál a opravdu mi sedl. Ubisoft Montreal hry prostě umí a ty tam jsou bugy z Prince of Persia 3D, které mi zabránily v jeho dohrání. Je zde sice vidět vliv konzolí, kdy neposedná kamera, občas neposlušné ovládání a zpomalený pohyb kurzoru myši v menu není ničím ideálním, ale po chvilce cviku jsem si na vše zvykl a už jsem hltal písečný příběh plnými doušky.

Díky nápovědě v první části jsem se naučil všemožné skákání, běhání po zdech i boj a v dalších lokacích už mi tyto činnosti tak vlezli pod kůži, že nebyl problém vyhnout se jakýmkoli pastem či bezedným hlubinám. Problém nastal až při boji s těžšími monstry, na která v některých případech nepomáhalo krytí mečem, ale nakonec jsem se i tyto písečné generály naučil zdolat, a tak mi hra i díky parádní hudbě vcelku rychle utíkala.

Film podle hry jsem viděl již před několika lety a byl jsem hodně zvědavý, jak moc se filmaři odchylují od předlohy. Nakonec se ukázalo, že vcelku dost a v konečném srovnání jasně vede hra, i když film patří mezi ty lepší adaptace.

Skákací části ke konci (když mi Farah sebrala dýku) byly fakt o nervy a už jsem se modlil, abych to mohl uložit. Naštěstí nebyli tak dlouhé a já se dostal až na konec. Princ vše vypráví a bylo skvělé, že se při smrti ozvalo „Ne, takhle to nebylo“, při uložení „Příště budu pokračovat tam, kde jsem skončil“ a na konci se celý příběh dopověděl. I přes všechny klady Písků času si však jiné prince zahrát neplánuji, protože temnota mi do tohoto prostředí vůbec nesedí.

Pro: příběh, skákání, běhání po zdech, pasti, hudba, princovo vyprávění, konec

Proti: kamera, občas ovládání, skákací části ke konci

+18

Contract J.A.C.K.

JumasJumas
Dohráno
  • PC 60
Jelikož mě série No One Lives Forever bavila po všech stránkách, rozhodl jsem se zahrát si i tuto FPS, vyplňující prostor mezi oběma předchozími díly. J.A.C.K. je ale úplně jiný. Liší se nejen v pohlaví ovládané postavy a jejím zaměstnavateli, ale i v celkové herní době a především zcela akčním pojetím bez jakýchkoli stealth prvků.

Hudba i hlavní menu pokračují ve stejném stylu, ale hned od prvních okamžiků je jasné, že tohle bude úplně něco jiného. Jelikož jsem už nehrál za agentku z UNITY, ale za nájemného vraha, pracujícího pro H.A.R.M., zmizely veškeré speciální serepetičky, mezi které patřil třeba fotoaparát ve rtěnce. Nevím, proč John Jack nemohl mít alespoň jedno takovéto udělátko, ale je pravda, že by se to k němu asi ani moc nehodilo. Humor, který je typický pro NOLF sérii se zde objevuje také, ale už ne v takové míře (potěšil plakát s vypsanou odměnou 1 000 000 dolarů za Cate Archer).

Jediné, co se téměř každou misi mění, jsou lokace. Díky speciálnímu náboru jsem se tak podíval na Maltu, shodou náhod také do vesmíru a k mému překvapení jsem navštívil dokonce i Československo, i když nevím, kde vývojáři z Monolithu přišli na to, že se zde vypouštěli rakety na Měsíc.

Co na tom, že zámky na skřínkách či krabicích urazím pěstí (John je opravdu silák), ale že se nepřátelé šinou po desítkách ze všech stran po každém druhém kroku, a to i ve vystřílených lokacích, to mě opravdu štvalo. Několikrát jsem si říkal, kde se sakra furt líhnou.

Závěr mě vcelku pobavil, ale nejdřív jsem si říkal, jestli si někdo ze mě náhodou nedělá srandu. I když to není úplně ono, stálo za to si tento titul zahrát, ale jeho opakování, na rozdíl od předešlých dílů, neplánuji.

Pro: hudba, humor, nábor, některé lokace

Proti: jen akce bez stealth prvků, nepřátelé se objevují všude a pořád, chybí speciální serepetičky

+20

Samorost 2

JumasJumas
Dohráno
  • PC 75
Ve druhém dílu Samorostu si to na skřítkovu zahrádku namířili obyvatelé jiné planetky a při sklízení hrušek před jeho domem seberou i jeho milovaného psíka. To samozřejmě malý človíček nemůže nechat jen tak a okamžitě se vydává na jeho záchranu.

Nechybí zde Polokonzerva (která se bohužel rozbije), skvělé zvuky a animace, které dělají hry od Amanita Design roztomilé a originální. Samorost 2 už je o něco důmyslnější v řešení úkolů a některé mi daly vážně zabrat.

V kůži skřítka jsem navštívil celkem tři světy, ale i zde platí „Všude dobře, doma nejlíp“, a tak vše skončí tam, kde to začalo. Doufám, že řeči o plánované trojce nejsou jen fámy a bude tu co nejdřív.

Pro: příběh, pes, důmyslnější úkoly, zvuky, animace, Polokonzerva

Proti: zatím není trojka

+17

Samorost

JumasJumas
Dohráno
  • PC 70
První počin od Muchomůrek se sice nemůže chlubit nijak oslnivou herní dobou, ale i tak zaujme skvělými nápady, které se rodily v animovaných hlavičkách tvůrců již zde.

Samorost je vlastně planetka, která vypadá jako dřevěný samorost a na ní žije skřítek, který zřejmě rád pozoruje okolí dalekohledem. Díky tomu přijde na to, že se k jeho domovině blíží velkou rychlostí další Samorost a aby vše neskončilo srážkou obou těles, vydá se tento mrňousek ve své Polokonzervě na záchrannou misi.

Při přistání na cizím území jsem musel skřítkovi pomoci s několika úkoly, mezi něž patřilo letní lyžování, rybaření či práce ve strojovně. Díky šipkám, které mi ukazovaly, jakým směrem se bude pokračovat a za poslechu zvláštních zvuků a shlédnutí krásných animací se mi podařilo dokončit důležité poslání a obě planetky se zdárně vyhnuly.

Pro: příběh, skvělé nápady tvůrců, úkoly, zvuky, animace, Polokonzerva

Proti: možná až příliš krátké

+17

Botanicula

JumasJumas
Dohráno
  • PC 80
Botaniculu jsem si chtěl zahrát už dlouho, protože Machinarium, jakožto předchozí titul od Amanita Design, se mi velmi líbilo. Jak jsem se přesvědčil hned na začátku, obě hry mají několik společných rysů, které tyto české vývojáře charakterizují.

Tím hlavním je nepřítomnost textů a tím pádem není potřeba žádný překlad, s čímž souvisí i roztomilé zvuky a kouzelné animace, které mimo jiné pomáhají v postupu ve hře. Dalším rysem jsou odkazy na různé důležité události či osobnosti (přistání na měsíci, loutky Spejbla a Hurvínka, odkazy na předešlé hry,…) a v neposlední řadě je to skvělá hudba, o níž se v Botanicule postarala skupina Dva, která vytvořila líbivé melodie.

Všichni obyvatelé stromů jsou, až na zlé pavouky, rozkošní tvorové, se kterými je radost se kamarádit a pomáhat jim, přičemž na oplátku vždy pomohou i oni mě. Moje správná pětka si i díky různým vlastnostem poradila se všemi nástrahami, úkoly a minihrami, jako je volejbal, opíjení či závody aut (v tomto případě berušek) a postupně se dostala až do konečných lokací.

Tam se sice vnitřek stromu stal trochu nepřehledný, ale dárečky po závěrečných titulcích mi tento neduh plně vynahradily. Teď stačí jen doufat, že bude těchto titulů jen a jen přibývat.

Pro: pětice hlavních hrdinů, zvuky, animace, odkazy, hudba, obyvatelé stromů, minihry

Proti: ke konci trochu nepřehledné

+15

LIMBO

JumasJumas
Dohráno
  • PC 70
O existenci tohoto dílka jsem se dozvěděl zde na DH, a jak už tu podotklo mnoho lidí přede mnou, Limbo je v podstatě umělecké dílo. Střídání bílé a černé barvy a v mnoha případech i světla a tmy, ve které jsou vidět jen svítící oči The Boye, totiž utváří neskutečně temnou atmosféru předpeklí, kde celá hra probíhá.

Pavouků se tu podle mě začne bát i ten, co je ve skutečnosti bere do holých rukou a hraje si s nimi. Zde je totiž velikost pavouka mnohonásobně větší, než velikost hlavního protagonisty, takže dochází k tomu, že si tento malý klučina nehraje s osminohou potvorou, ale naopak ona s ním.

Při získání deseti světýlek se mi otevřela nová úroveň DING!, kde je velká nouze o světlo, a musel jsem se tak spoléhat pouze na svůj sluch a videonávod. Překvapilo mě, že existuje také achievement No Point in Dying, k jehož získání je potřeba hru dokončit s maximálně pěti úmrtími, což je zrovna v Limbu skoro nemožné. Někdy jsem totiž z frustrace panáčka zabil sám úmyslně za to, že se mi moc dobře nevedlo, ale i bez toho by to byl obdivuhodný výkon.

Herní doba mi na plošinovku přišla tak akorát a i když jsem nevěděl, co je cílem hry a ani závěrečná animace se slečnou mi to neosvětlila, bavil jsem se náramně. I když pár zbytečně frustrujících pasáží v čele s nápisem HOTEL, který je asi tou nejhorší překážkou, si mohli vývojáři odpustit.

Pro: The Boy, atmosféra, pavouk, DING!, herní doba

Proti: neznámý cíl hry, frustrující pasáže (hlavně nápis HOTEL)

+38

The Operative: No One Lives Forever

JumasJumas
Dohráno
  • PC 80
Nejspíše je to tím, že jsem první díl hrál až po druhém, a to s velkým odstupem, ale dvojka pro mě bude vždy o malinko lepší, než její předchůdce. Zaprvé se mi Kačka z druhého dílu líbí víc a zadruhé má podle mě i lepší agentské vymoženosti, které se více využívají.

Přesto se jedná o velmi kvalitní počin a už intro se známou hudbou mě vtáhlo do děje. Ten je sice trochu zvláštní a srandovní, ale právě srandičky jsou hlavní devízou série, a tak o zábavu není nouze. Jsou to hlavně rozhovory důležitých i nedůležitých postav nebo různé dokumenty, vzkazy a kufříky, jejichž obsah je opravdu vtipný a bez kterých by NOLF nebyl takový, jaký je.

Ve většině FPS jsou mise jednotvárné a snadno se mi pletou, ale v NOLF je každá mise jedinečná a většinu si jich budu pamatovat ještě hodně dlouho. Asi nikde jinde jsem neoperoval v tolika dopravních prostředcích, jako je vlak (dokonce 2x), letadlo, loď či potopená loď (se žraloky a potápěči) a na tak zvláštních místech (orbitální stanice, hrad), jako zde. Game of the Year edition dokonce obsahuje ještě jednu bonusovou úroveň Rest and Relaxation, kde se ukáže, že agent nemá volno ani na dovolené.

Ještě musím zmínit pár negativních prvků, které mohly být určitě vyřešeny lépe. Vůbec jsem nepochopil, co ve hře měly znamenat tři ženský „The Elite Guard“, ale když přišlo na věc, s radostí jsem je zlikvidoval. Pak bylo zajímavé, když má Cate holé ruce, tak je v jakémkoli zrcadle vidět, že je pořád připravena k boji, což mi například v baru přišlo dost zvláštní. Vadila mi také ovladatelnost vozidel, ale jak tu již bylo zmíněno, skútr i motorka se zde nevyskytují v takové míře, aby to byl nějaký velký nedostatek.

Nejvyšší obtížnost, v češtině označena jako superšpión, mi dělala potíže jen u jednoho bosse (Volkov), jinak jsem s ní neměl větší trápení. Jelikož ji ale lze během hraní měnit, nebyl to vůbec žádný problém, a tak jestli si první NOLF ještě někdy zahraji, určitě znovu jako SuperSpy.

Pro: Cate Archer, srandičky, agentské vymoženosti, hudba, jedinečnost misí, přiměřená obtížnost

Proti: The Elite Guard, Cate je připravena k boji i s holýma rukama, ovladatelnost vozidel

+32

Titan Quest: Immortal Throne

JumasJumas
Dohráno
  • PC 80
Jestliže Titan Quest je nástupcem Diabla II, pak datadisk Immortal Throne je nástupcem Lord of Destruction. Přidává totiž do původní hry další (čtvrtý) akt a řadu dalších vylepšení, jako jsou nové potvory a předměty. Přidává také nové mistrovství - Sen, které jsem ale vůbec nevyužil.

Hlavním vylepšením je podle mě, mimo nového aktu, přidání Karavanistů, kteří slouží jako přenosná úschovna věcí ve většině měst. Navíc si lze předměty dát do speciálního boxu, kde se mohou převádět mezi všemi vytvořenými postavami. Další vylepšení už jsou spíše menšího rázu, ale také jsem je upotřebil. Například mystické formule ještě zvyšují požitek z hledání nových předmětů, protože jsou jakýmisi recepty na vytvoření artefaktů, které značně zlepšují schopnosti hrdinů. Po sebrání náhrobního kamene, který se vytvořil po každé mojí smrti, jsem zase získal zpět část ztracených zkušeností.

Návrat do Řecka jsem po nemastném neslaném orientu uvítal s otevřenou náručí a užíval si celou cestu až do samotného Hádova paláce, ležícího v podsvětí. Cestu mi zkřížily jak tři sestry Graie, které si mezi sebou podávali své jediné oko, aby mohli spatřit mého namachrovaného hrdinu, tak také známý převozník přes řeku Styx Charón. Právě od lokace u řeky Styx se všude kolem začali objevovat duchové, a to nejen nečiní, ale i duchové vypravěčů, karavanistů, obchodníků a dokonce i duchové zadávající úkoly, jejichž splněním se jim dostalo zaslouženého odpočinku.

Když jsem došel až na konec poslední lokace, objevil se přede mnou bůh Hádés, jehož zdolání mi překvapivě nečinilo takové potíže, jako zdolání finálního bosse původní hry. Jelikož jsem ale zjistil, že existuje jakýsi bonusový level, do kterého se lze dostat pouze pomocí klíče, jež vypadne jedině z poraženého Háda (a to jen někdy), musel jsem jej zabít opakovaně. Ještě, že se mnou hrála i Romča (oba singleplayer), které se nakonec podařil získat a mohli jsme si tak projít kratičkou bonusovou lokaci s tuhými monstry a ukázkou důležitých míst, jako je chrám v Athénách, Sfinga, Nefritový palác či Věž soudu. Konečná úroveň mojí postavy se zastavila na čísle 40 a na kontě jsem měl více než 30 milionů, které bohužel nešli převést na mé bankovní konto :)

Pro: návrat do Řecka, karavanisté, mystické formule, náhrobní kámen, Charón, duchové, bonusový level

Proti: některé lokace jsou znovu nepřehledné a rozvleklé, většina vydělaných peněz nemá využití

+10

Titan Quest

JumasJumas
Dohráno
  • PC 80
Kdyby někdo hledal nástupce Diabla II, ještě než vývojáři z Blizzardu vydali třetí díl, byl by jím bez pochyby Titan Quest. Žádná jiná hra mi nepřipomněla ty hromady hodin, strávených u herní legendy, a to jsem si myslel, že blíže než Divine Divinity nic být nemůže.

Ačkoli preferuji nekromancii a kouzlení všeobecně, nezvolil jsem si z osmi mistrovství ani ducha ani žádné jiné, odkázané převážně na kouzla. Jako první se mi velmi zalíbilo vražednictví a ukázalo se, že spolu s přírodou, kterou jsem si zvolil v osmém levelu, se jedná o skvělou kombinaci, jež mi náramně vyhovovala.

Ze všech tří destinací, které jsem během hraní prošel, se mi nejvíce zamlouvala hned ta první - Řecko, a to nejspíše kvůli řecké mytologii a překrásné krajině. Egypt byl sice také pěkný a pohled na pyramidy, sfingu či mé oblíbené ještěrany potěší, ale právě v Gíze u pyramid byly lokace značně nepřehledné a rozvleklé, což mi zkazilo výsledný dojem. Stejným problémem trpěl také orient a Čínská zeď, jako jedno z mála míst, na které jsem se zde těšil, zklamala také, protože se po ní dalo jít jen kousek a to jsem si chtěl vychutnat její délku.

V každém větším městě je vypravěč, který vykládá známé báje a i díky tomuto aspektu jsem se ponořil do hraní, jak jen to bylo možné. Potěšily také vedlejší úkoly, kterých bylo více než hlavních a vyplňovaly prázdná místa. Z nepřátel padá to, co mají viditelně u sebe plus lahvičky a peníze, oproti tomu ze zvířat padají jen části jejich těl, tzv. amulety. Celkově z nepřátel padá hodně věcí, což vede i ke spoustě peněz. Na konci jsem tak neměl tisíce ani statisíce, ale miliony.

Bossové na konci prvních dvou aktů mě hodně zklamali, protože se jmenovali stejně, a když mi v dalším městě po zabití jednoho Telkina všichni říkali, že je třeba zabít dalšího, moc mě to do pokračování nepovzbudilo. Naštěstí byl na konci hry bos úplně jiný a originální (Tyfón), po jehož zabití proběhl zajímavý rozhovor (promluvil ke mně Zeus).

Pro: výběr z osmi mistrovství, Řecko, ještěrani, vypravěči, vedlejší úkoly, spousta předmětů, Tyfón

Proti: některé lokace nepřehledné a rozvleklé, stejní bossové, drobné bugy

+25

StarCraft: Brood War

JumasJumas
Dohráno
  • PC 70
Když jsem přemýšlel, jakou hru si zahrát a díval se na ty, které mám v plánu, žádná mi do oka nepadla. Pak jsem ale v mém profilu zahlédl StarCraft: Brood War, jakožto mou jedinou rozehranou hru a volba byla jasná. Nerad nechávám věci nedokončené a zjištění, že datadisk ke StarCraftu jsem začal hrát ihned po dohrání základní hry, což je čtyři roky, mě nenechalo na pokoji.

Hned jsem ale přišel na to, proč hra na mém disku ležela takovou dobu. Kvůli přestřelené obtížnosti mě prostě přestala bavit a i když zbývaly jen tři mise do konce, nemohl jsem ji dokončit. První dvě kampaně za Protossy a Terrany byly zábavné, ale poslední kampaň za Zergy, které zrovna dvakrát v lásce nemám, byla nesmyslně těžká a nudná. Naštěstí se zde objevila jedna bonusová mise za Protossy, která hraní trochu oživila.

StarCraft: Brood War vůbec není špatným pokračováním původní hry, které rozvíjí už tak rozsáhlý příběh a přidává nové jednotky, ale kdyby byla vynechána závěrečná kampaň, nebo alespoň snížena její obtížnost, určitě bych se u hraní tohoto datadisku více bavil a jeho dohrání by mi netrvalo tak dlouho.

Pro: první dvě kampaně za Protossy a Terrany, nové jednotky, příběh

Proti: kampaň za Zergy s přestřelenou obtížností

+20

Cut the Rope

JumasJumas
Dohráno
  • PC 70
Om Nom je roztomilá a věčně hladová příšerka, kterou jsem při hraní Cut the rope dostal do opatrovnictví. Podobně jako v kdysi velmi populárním Tamagotchi se musím starat o krmení, ale žádné venčení nebo mazlení se už nekoná. O rozptýlení Om Noma je totiž postaráno pomocí různých překážek v krmení.

Nejhorší překážkou pro mě samotného jsou asi ostny a některá kola byla kvůli jejich rozmístění pekelně těžká. Zato pavouci se vcelku dali zvládnout. Mimo překážek se v jednotlivých kolech nacházejí také pomocníci ve formě bublin, provazů, včel, myší či mých oblíbených duchů, díky kterým bylo zelenou zrůdičku radost krmit.

Za každé kolo jsem mohl dostat až tři hvězdičky, a protože jsem soutěživý a navíc jsou hvězdičky potřeba k dalšímu postupu, musel jsem vždy mít všechny. Po dosažení určitého počtu hvězdiček se otevírala také zábavná videa, kde se postupně vyvíjel příběh Om Noma. V jednom videu třeba majitelka Om Noma zkouší, co by tak mohl jíst, a po odmítnutí brokolice či další zeleniny přijdou na řadu sladkosti, které jsou jeho jedinou potravou.

Občas hra spadla a i splněné kolo se muselo opakovat, i když se hvězdičky připsaly, což naštvalo hlavně po jeho úporném plnění, ale nakonec se mi všechna kola podařila dokončit na tři hvězdičky a mohl jsem tak spatřit Om Noma, sedícího na kupě sladkostí.

Pro: Om Nom, překážky, pomocníci, videa, hudba, zvuky

Proti: nestabilita hry, některé levely příliš těžké

+16

Peter Jackson’s King Kong: The Official Game of the Movie

JumasJumas
Dohráno
  • PC 80
Her podle filmů je opravdu spousta, ale jen málo z nich je něco víc, než ždímačka peněz, která se snaží vydělat na jménu své předlohy. Sám jsem se o této nekvalitě přesvědčil u hry The Godfather, která sice není úplně podle filmové trilogie, ale z části z ní vychází. Herní King Kong je však něco úplně jiného. Je to právě jedna z těch mála výjimek herně zpracovaných filmů, kterou si stojí za to zahrát.

Již příjezd na Ostrov lebek pro mě byl skvělým zážitkem, a ten pokračoval při prozkoumávání nejbližšího okolí i hluboké džungle a při prvních bojích s místní faunou. I když nebylo na výběr z mnoha zbraní, dalo se využít jejich druhotné funkce, tedy mlácení pažbou nebo, v případě oštěpu či kosti, bodání a nejlépe napichování kolem poletujícího nebo plazícího se hmyzu. V některých případech jsem měl možnost tyto druhotné zbraně dokonce zapálit, což nejen že zvýšilo působené zranění, ale mnohdy byl oheň potřeba i pro postup do další lokace.

Celou hrou mě provázel nedostatek munice, což vedlo k taktizování a neustálému hledání četných oštěpů nebo kostí. Kolik munice ještě zbývá v aktuálně držené zbrani, ví jen Jack, který to průběžně vykřikuje do světa, aby si hráč udělal představu a šetřil každý náboj. Proto mě velmi pobavila hláška Hayese „Nepočítej si pořád nahlas ty zásobníky nebo nás ti dinosauři objeví“. Zvláštní postavou byl také Carl, který prostě přijel točit film, a víc ho nezajímalo, takže v situacích, kdy měl každý srdce až v žaludku, byl Carl nejšťastnější.

Mimo Jacka, jsem si rád zahrál také za samotného King Konga, se kterým mě nejvíce bavilo cestování, tedy skákání po skalách, stromech a různých výstupech s Ann v tlapě, ale souboje, mimo těch s obyvateli ostrova, mi moc nesedly. Další zvířena, a především pak dinosauři, byla příjemným zpestřením putování džunglí a při útěku před T-rexem nebo probíhání mezi brontosaury, kterých bylo až nečekaně mnoho, mi běhal mráz po zádech.

Zajímavě byly řešeny bonusy, které se většinou otevíraly po určitém procentním postupu ve hře, kde mimo různých filtrů byly také artworky, které si hráč mohl prohlédnout z pozice návštěvníka muzea. Nejlepší bonusy ale byly za body, získávané v jednotlivých lokacích po dokončení hry. Za 250 000 bodů se odemkl alternativní konec, kde jsem pomocí letadla Konga zachránil od pádu z Empire State Building a on se tak mohl vrátit zpět do svého domova na Ostrov lebek. Bohužel z důvodu nefunkčních oficiálních stránek hry již nelze sehnat online kódy a odemknout si tak další bonusy, ale i tak mě King Kong velmi bavil a nevylučuji jeho další dohrání.

Pro: Ostrov lebek, džungle, hra a boje za Jacka, oštěp, hlášky, Carl, cestování s Kongem, dinosauři, bonusy

Proti: souboje v roli Konga, místy značně nepřehledné, nesehnatelné online kódy

+27
Zobrazit další komentáře