Písky času je třetí díl Prince z Persie, co jsem hrál a opravdu mi sedl. Ubisoft Montreal hry prostě umí a ty tam jsou bugy z Prince of Persia 3D, které mi zabránily v jeho dohrání. Je zde sice vidět vliv konzolí, kdy neposedná kamera, občas neposlušné ovládání a zpomalený pohyb kurzoru myši v menu není ničím ideálním, ale po chvilce cviku jsem si na vše zvykl a už jsem hltal písečný příběh plnými doušky.

Díky nápovědě v první části jsem se naučil všemožné skákání, běhání po zdech i boj a v dalších lokacích už mi tyto činnosti tak vlezli pod kůži, že nebyl problém vyhnout se jakýmkoli pastem či bezedným hlubinám. Problém nastal až při boji s těžšími monstry, na která v některých případech nepomáhalo krytí mečem, ale nakonec jsem se i tyto písečné generály naučil zdolat, a tak mi hra i díky parádní hudbě vcelku rychle utíkala.

Film podle hry jsem viděl již před několika lety a byl jsem hodně zvědavý, jak moc se filmaři odchylují od předlohy. Nakonec se ukázalo, že vcelku dost a v konečném srovnání jasně vede hra, i když film patří mezi ty lepší adaptace.

Skákací části ke konci (když mi Farah sebrala dýku) byly fakt o nervy a už jsem se modlil, abych to mohl uložit. Naštěstí nebyli tak dlouhé a já se dostal až na konec. Princ vše vypráví a bylo skvělé, že se při smrti ozvalo „Ne, takhle to nebylo“, při uložení „Příště budu pokračovat tam, kde jsem skončil“ a na konci se celý příběh dopověděl. I přes všechny klady Písků času si však jiné prince zahrát neplánuji, protože temnota mi do tohoto prostředí vůbec nesedí.