Tato hra spolu se s spolu se Zoo Tycoonem stala mými nejoblíbenějšími budovatelskými strategiemi „tycoonovkami“.

Je tomu již slušná řada let, tehda jsme s rodinou jeli na výlet do Německa do aquaparku a pamatuju si, že cestou zpět při zastávce v nějakém německém hypermarketu jsem viděl tuto hru a zamiloval se na první pohled :)
Zaujal mě krásný barevný obal hry (dodnes jej mám v poličce !), zaměření a cíl hry. Budovatelská strategie, kdy se snažíte vybudovat zábavní park, aby byl pokud možno co nejlepší, nejvýnosnější, nejčistší, nejpřehlednější apod. Dodnes je mým snem nějaký takový velký park, něco jako je Six Flags, navštívit osobně a zažít pořádnou dávku adrenalinu, vzrušení.

Než se tak stane, oprášil jsem právě tento díl a pustil se znova do hraní a nostalgicky zavzpomínal na dobu, kdy jsem u této hry seděl pečený vařený.

RCT1 nabízí pouze kampaň, ale netřeba nijak zoufat. Základní verze nabídla tuším něco kolem 20 jednotlivých scénářů (parků), kde se plní úkoly a pokud uspějete, postupujete dále. Začínáte s odemčenými 3 parky, postupným procházením se odemykají další a další. Jednotlivé parky jsou na samotném začátku určitým způsobem rozestavěné a vašim úkolem je dosáhnout daného cíle, kterým se rozumí určitá návštěvnost či zisk či spokojenost návštěvníků, a to vše za určitou dobu.

Hra využívá izometrické 2D grafiky s možností daného zoomu a otáčení po 90 stupních. I dnes je na co se koukat, taková grafika nikdy neomrzí.

Objevuje se zde i určitá ekonomická část. Hra nabízí měsíční přehled příjmů a výdajů, můžete si vzít půjčku, která má pro každou mapu svojí určitou horní hranici, podívat se můžete i na různé grafy a také založit různé marketingové kampaně pro nalákání návštěvníků (kupóny na vstup do parku zdarma, občerstvení zdarma, dráhy zdarma,…). Manipulace s terénem, stavba cest, vybudování konstrukcí nebo jejich provoz, vše stojí peníze. Stejně tak patří do nákladů mzdy zaměstnancům (údržbáři, úklidová četa,…), výzkum nových atrakcí a obchůdků, úroky z půjčky.

Nyní k samotnému stavění. Máte možnost postavit několik druhů struktur a potěšit tak vaše budoucí návštěvníky parku. Vše je rozděleno do podsekcí, od obchůdků, mírných klidných tratí, přes výletní a vzrušující a vodní až po samotné horské dráhy všech druhů a zatáček :)
Horské dráhy mají buď již připravenou hotovou verzi, kdy jen kliknete a vyberete místo, kde chcete dráhu umístit, nebo si ji můžete manuálně navrhnout sami a prokázat tak na svůj um. Osobně jsem to několikrát zkoušel, ale z hlediska bezpečnosti návštěvníků jsem je ani neotevíral a nechal pouze v režimu testování.
Jakmile postavíte jakoukoliv strukturu (krom obchůdků), je potřeba myslet i na umístění vstupní brány a speciálního chodníku na čekání na atrakci + východ z atrakce.

Hra nabízí možnost zkrášlovat váš park v podobě postavení stromů, keřů, květinových zahrad, zdí a plotů, fontán a soch. Abych pravdu řekl, toto využití šlo mimo mě.

Daleko důležitější je rozumné stavění cest skrze celý park. Přehlednost je důležitá, proto není od věci si vždy rozmyslet, kde co jak postavím a jak povedou pěší zóny. I když hra nabízí možnost stavby informačního kiosku, kde si návštěvník koupí mapu parku, často se může ztratit a velmi negativně se to projeví na jeho náladě a na hodnocení parku.
Na vámi postavené cesty je dále potřeba vhodně rozmístit lavičky a odpadkové koše. Lavičky poslouží k odpočinku utahaných návštěvníků. Stejně tak uvítají lavičky návštěvníci, kterým se udělalo šoufl po velmi adrenalinové jízdě na horské dráze, nebo návštěvníci co si koupili nějakou tu dobrůtku a chtějí si ji v klidu sníst a nestravovat se za pochodu.
Hračičkové si přijdou na své. Cesty a čekací zóny jsou různých barevných provedení, typu povrchu apod.

Další nedílnou součástí hry jsou návštěvníci, kteří se rozhodnou přijít do vašeho parku a utratit peníze za atrakce a suvenýry apod. Hra disponuje aktuálním přehledem jednotlivců i všech návštěvníků v parku a můžete se dozvědět nejen, co právě dělají, ale i na co myslí a co si o vašem parku myslí. Tuto složku nelze ignorovat, protože náš zákazník náš pán že ano :). A že někdy jsou až moc vymýšliví. Pro příklad umí vyslovit názor, že daná dráha byla skvělá, nebo vám pochválí čistotu parku. Mezi další méně uspokojivé myšlenky patří pocit na zvracení (to je tak, když leze na horskou dráhu se slabým nebo najezeným žaludkem :) ), stížnost na dlouhé čekání ve frontách, nečistotu parku, přelidněnost v parku, vandalismus, pocit hladu, žízně, toalety, nuda,…
Vše je přehledně zpracováno a je třeba nepodceňovat přání a stížnosti. Vše se dá většinou vyřešit.

K dispozici jsou ve hře i zaměstnanci. Údržbář, jehož náplní práce je čištění cest, zalévání zahrad, vysypávání odpadkových košů, sekání trávy. Jednotlivé práce se dají zapnout / vypnout. Já osobně jsem si vždy vystačil s čištěním cest a vysypáváním košů. Zahrady a dekorace jsem nikdy nestavil a sekání trávy je podle mě zbytečná ztráta času, je potřeba hlavně dbát na čistotě chodníků a přilehlých odpaďáků.
Mechanik opravuje poškozené dráhy a provádí jejich inspekce. Jakmile se nějaká dráha poškodí, vás to upozorní v dolní liště a mechanik poblíž dostane echo do vysílačky a vydá se sám na opravu.
Ostraha v parku se musí najmout v případě zvýšeného vandalismu a baviči (maskoti) se snaží pozvednout náladu čekajícím návštěvníkům v dlouhých frontách na vzrušující horské dráhy.
Každého zaměstnance můžete pojmenovat, můžete mu nastavit o jakou oblast se bude starat, rychle ho přesouvat na jinou část parku, můžete ho sledovat a každý zaměstnanec má i svou statistiku. Dozvíte se jeho mzdu (kolik vás měsíčně stojí) a kolik udělal jednotlivých úkonů.

Na začátku každé stavby nového parku máte k dispozici omezené množství struktur, proto je potřeba vynaložit peníze do výzkumu. Stačí se rozhodnout, kolik peněz chcete investovat do výzkumu, navolit si co chcete zkoumat a je hotovo. Já vždy zafinancoval maximálně a nové atrakce přibývaly s každým novým měsícem.

Zbývá snad už jen zmínit položka přehledu postavených struktur v parku. V této kartičce můžete hromadně zavřít či otevřít atrakce, dává vám přehled o stavu, kolik je na atrakci lidí, ale taky popularitu, doba čekání, délka fronty, profit, …

Na závěr bych ještě pár slov k tomu základnímu, vstupní bráně a samotnému parku. Můžete si přejmenovat park, přikoupit pozemek a rozšířit tak rozlohu vašeho parku, máte zde přehled o celkovém ratingu parku, počtu návštěvníků v parku, můžete zavést vstupné do parku, podívat se na ocenění parku (nejbezpečnější park, nejčistší park apod…) a pokud si nepamatujete cíl daného scénáře, zde se to dozvíte.

Strnuto podtrženo, hra nabízí obrovskou porci zábavy, možností jak postavit zábavní park a udržet jej v chodu, stále velmi přitažlivou izometrickou 2D grafiku, pocit z dobře vykonané práce a spokojenosti návštěvníků, zvuky prostředí parku, cinkání peněz při zakoupení lístku, smích, hudba linoucí se z okolí atrakce elektrických autíček.
Dle subjektivního názoru by se daly ve hře najít i nějaké zápory, ale nijak výrazně to neovlivní moje celkové hodnocení.
Stereotyp během hraní se u mě nikdy nedostavoval, stejně tak obtížnost hry bych nebral jako negativum, spíš jako pořádnou výzvu. Každý scénář v kampani měl různý terén, byl různě rozlehlý, hlavně v pozdější fázi byly začátky krušné, ale vše se dalo zvládnout. Nejvíce potíží mi udělal park s názvem Pokey Park :) na to nezapomenu a těším se, až se k němu opět dostanu.

95 ze 100. A to snad jen kvůli tomu, že mi tato hra sebrala mnoho propařených dní a taky občasná ztráta přehlednosti u velmi rozlehlých parků.

V pořadí druhý a vypadá to, že asi nadobro poslední datadisk ke hře HL2 (kéž bych se mýlil).

Jak se povedla Epizoda druhá ? Udrží si kvalitu předchozích dílů hry ?

Po pozvolném začátku této epizody nastane opět dobrodružná a napínavá akce. Děj se odehrává ve velmi zajímavém prostředí a mnohdy navozuje pocit beznaděje a deprese.
Tvůrci hry se rozhodli pro zavedení řekněme novinek, které mění hratelnost hry a dle mého se jim to vyvedlo náramně.
Čekaly na mě rozsáhlá údolí, lesy, boj pod širým nebem, plynulý přechod mezi tematickými celky, jako je právě zmíněný les a následně továrna. Zbraně ve hře jsou staré známé osvědčené, Alyx je nám opět na blízku.
Z novinek ve hře bych jmenoval nový druh nepřítele, Huntera, jež byl pro mě doslova hrozba. Takový řekněme menší potomek Striderů, mrštný, chytrý. V určité fázi se dostane do hry opět vozidlo v podobě rezavě vytuněného sporťáku.

Jeden by si řekl, že když přijde hra po X letech s tím samým enginem, že bude hra působit zastarale. Omyl, i po takové době je vše perfektní a je se na co koukat. Prostředí mě opět dokázalo plně pohltit, hra jako celek se výtečně a plynule hýbala, mimika postav se mi zdála zase o malinký kousek vylepšená. Zvuky si opět drží laťku vysoko jako minulé díly.

Takže ano, Druhá epizoda si opět podle mě udržela kvalitu, po zhruba 4-5 hodinách intenzivní akce je zase konec a kéž by přišel další díl, či epizoda …

Po takřka dokonalém HL2 (můj komentář) přichází po nějaké době první datadisk.

Hra začíná tam, kde skončil původní HL2. Nechci nijak psát o příběhu, ten kdo to hrál, ví jak se situace má.
Od samotného začátku se apeluje na rychlou akci v podobě útěku z města City 17. Není nouze o solidní dávku adrenalinu a vývojářům se to opět povedlo. Nebylo zapotřebí nějakého ujíždění ve vozech, se vším si vystačíte vy a vaše nohy a mě to náramně bavilo.
Krasotinka Alyx vám bude dělat společnost téměř po celou dobu hraní, bude vám i pomáhat. Užijete si s ní mnoho příjemných chvil :)

Grafické ztvárnění a různorodost jednotlivých lokací se opět povedla na jedničku, ať už se jednalo o exteriéry, či interiéry. Grafika doznala mírného vypilování, přibyly HDR efekty. Textury mi přišly zase o něco detailnější a kvalitnější. Animace jsou zase o kus vylepšeny a vychvalovaná mimika postav je opět dokonalejší. Nemohl jsem spustit oči z Alyx a jejích reakcí, ale i povídání.
Zvuková stránka jako u základního HL2 opět bez výtek. Vše hraje a zvučí tak jak má.
Stejně tak umělá inteligence ničím nepřekvapí, ale ani nezklame. Nepřátelé se opět kryjí, spolupracují apod.

První epizoda hry HL2 se podle mého vyvedla výborně, je nadupaná akcí od začátku do konce, opět mě po celou dobu hraní nepřestala udivovat krásná grafika, různorodost prostředí, sžití s Alyx a než jsem se nadál, tak byl konec. Dohrání tohoto datadisku zabere cca 4 hodiny (hraju pomalejším tempem).

Je tomu sice již řada let, co tato hra vyšla a vzbudila nejen ve mně, ale i po celém světě, velmi pozitivní ohlas a samé chvály. Zkusím se vrátit zpátky do minulosti a napsat dobový komentář k této „dokonalé“ hře.

Začátek:
V mé mysli snad nadobro utkvěla vzpomínka na začátek prvního dílu v podobě originálního intra, v tomto dílu se již několikaminutová projížďka vlakem nekoná (vzhledem k příběhu). Náš miláček, nemluvící Gordon Freeman, sice jede ve vlaku, ale jen krátce. Určitá satisfakce se koná po vystoupení Gordona z vlaku na nádraží ve městě City 17. V klidu, nenásilně si projdete okolí a seznámíte se se situací, která se na Vás připravila do tohoto dílu hry. Během procházky vás oblbují samými pozitivy v podobě bezpečného města, praxe je však poněkud jiná. Z místních lidí vyzařuje strach, na každém rohu se objevují vojáci.
Jakmile se dostavíte k oplocené bezpečnostní kontrole, spustí se alarm a jste doprovázeni do ústraní a úžasné dobrodružství začíná…
Setkání se se svými přáteli, obléknutí HEV suitu, do toho začínající skvělá atmosférická hudba, první zabití nepřátel, prostě už od samotného začátku velmi povedené po všech stránkách, těžko se to popisuje, ale je to sakra povedené.

Hratelnost:
Tato hra nám nenabízí jen tak nějakou hloupou střílečku, v HL2 se budete culit nad citlivě a rozumně vloženým humorem, narazíte i na logické problémy, kdy bude trochu potřeba zapojit mozek a fantazii.
Po celou dobu hraní se udržuje hratelnost na nejvyšší úrovni, každá kapitola ve hře nabízí něco osobitého, ať už se jedná o vzhled okolí, hádanky, pod kontrolu dostanete i vodní vznášedlo nebo bugynu,…
Co ovšem dělá takový typ hry tou pravou hrou, je akční složka, přestřelky. Ty jsou zpracovány jak jinak, než výborně. Boje jsou adrenalinové, uvěřitelné, umělá inteligence nepřátel je na velmi dobré úrovni (skrývají se, spolupracují, výborně umí házet granáty,…).

Zbraně:
Objevuje se zde od klasického ikonického páčidla, přes pistoli, kolt, samopal, brokovnici, kuši až po raketomet, granáty a hlavně Gravity Gun. Vyváženost jednotlivých zbraní je výborná, každá zbraň se hodí na jiný typ nepřátel. S tehdy velkým reklamním tahákem, čili Gravity Gunem, se příjemně hraje :)

Grafika a zvuky:
Na tehdejší dobu byl podle mě HL2 nejhezčí hrou. Vše ve hře bylo tak uvěřitelné, reálné, perfektně nadesignované, mnohokrát během hraní jsem se jen tak pozastavil a díval se po okolí. Modely postav rovněž na mě působily reálně, hlavně tehda výborně a asi průlomově vytažená mimika postav excelovala. Do toho je třeba zmínit výbornou optimalizaci hry.
Po zvukové stránce se nedá taky nic vytknout. Střelba, zvuky okolí, dabing, vše uvěřitelné a propracované. Potěší i původní zvuk bouchnutí páčidla :)
Hudba je jedním slovem dech beroucí, k momentální akci ve hře se náramně hodí.

Sečteno, podtrženo – hra mi naservírovala opravdovou a dech beroucí atmosféru, perfektní hratelnost, zábavu, úžasné technické zpracování a hudbu, pro mě se stala hrou roku a dost možná i celého herního života a nemohl jsem jinak, než udělit plný počet.

Když se řekne akční hra z pohledu třetí osoby, vybaví se mi jako první Max Payne. A když jsem se kdysi dozvěděl o pokračování v podobě třetího dílu Maxe, zajásal jsem.
Jakmile se začaly objevovat první informace o hře, probíhaly mi hlavou určité obavy, že už to nebude jako dřív.
Max Payne 3 však překonal všechna moje očekávání a po dohrání klidně mohu napsat, že tohle je z mého pohledu nejlepší hra roku 2012 (taky jsem pro ní hlasoval v různých anketách spolu s Diablem 3).

Hratelnost:
Opět zde platí, že pokud má příběh klišé zápletku, kterou vidíme téměř v každém akčním filmu, nemusí to být nutné zlo, co by sráželo hru. Věčně pesimistický hlavní hrdina, prostředí Jižní Ameriky, vynikající akční hratelnost svázaná s mnoha filmovými scénami, nadprůměrná herní doba, vše mi do sebe krásně zapadalo.

Grafika a zvuky:
V nastavení jsem zvolil možnost hrát v DX11 a od prvního spuštění až do konce hry jsem byl nadšen detailním zpracováním jednotlivých prostředí a všech věcí v nich a k tomu se může hra pyšnit perfektní optimalizací, kdy jsem snad v žádné fázi hry nezaznamenal nějaké propady fps.
Krom super ozvučení a soundtracku má hra opět perfektně propracovaný fyzikální model, hlavně v kombinaci se zpomalováním času jsem se královsky bavil.

Na závěr jen zopakuji - vynikající akční hra s dobře napsaným příběhem, která důstojně pokračuje a nedělá předchozím dílům žádnou ostudu. Je velmi dobře technicky provedená (zpracování, grafika, optimalizace).

Na pokračování mého oblíbeného Modern Warfare jsem se velmi těšil. Dobové zařazení, akčnost, spád hry, vše nahrávalo na velké oblíbenosti prvního dílu. Jak dopadl díl druhý ?
Opět jsem hrál pouze kampaň, hodnocení multiplayeru nechám na jiných.

Hra se rozjíždí pozvolna, ze začátku na vás čeká trénink na vojenské základně a podle vašeho umu vám hra doporučí, na jakou obtížnost byste měli ideálně hrát kampaň.
Hned na to se pustíte do akce doslova na plný plyn ! A zde začalo opět mé nadšení a velká spokojenost. Tuhý boj, divoké jízdy, adrenalin, to mě zcela přikovalo k židli a opět mi začala padat čelist.
Tvůrci hry opět udělali hru nadupanou od začátku do konce akcí, nenechá vás ani na chvíli vydechnout, slovo nuda zde ani nezavadí o monitor. A než se nadějete, po zhruba 5 hodinách hraní je konec a říkáte si, já chci ještě !

První obrovská radost u mě přišla s oznámením hry dne 28.června 2008. Po necelých 4 letech od oznámení hra vychází a mám v paměti dodnes den (noc), kdy byla hra launchovaná. Vše u mě začalo ve velkém stylu, nakoupení si různých dobrot, příprava stolu, předinstalace hry, jednodenní dovolená v práci a spuštění hry mohlo začít.

Nebudu nijak kritizovat již milionkrát omývanou aféru s problémy na začátku. Holt se nedalo připojit, tak jsem si dal do nosu nějaké ty dobroty, popíjel a vyčkával, svět se nezbořil. Po několikahodinovém zpoždění se úspěšně dostávám do hry a divoké klikání mohlo začít.

Hratelnost:
Diablo 3 nezklamalo a jedná se opět o velmi chytlavé a návykové zabíjení milionů nepřátel. Hra má perfektní spád, zabíjení je efektní, honba za lepším gearem rovněž. O přítomnost aukce se zmiňovat nebudu, mnoho lidí to bere jako negativum, ale pokud si chci hru naplno užít, aukci jednoduše umím ignorovat a až po začátek obtížnosti Inferno se mě to dařilo.

Příběh:
Hra klade větší důraz na příběhovost. Ten by se mnohým mohl zdát příliš klišovitý, mě osobně bavil a nejsem v tomto aspektu až takový pedant. Pro mě je hlavní ta hratelnost. Ve hře se objevuje mnoho rozhovorů, sbírat budete i deníky postav.

Svět Diabla 3:
Hra obsahuje 4 akty. Začínáte poblíž Nového Tristramu v temném lese, navštívíte i pouště, horské zasněžené prostředí a na závěr i nebesa. V každém aktu se objevují i dungeony. Stereotyp jsem rozhodně v průběhu hraní nezažíval. Klasická otázka, jaký akt se mi líbil nejvíce? Odpovím, že asi ten první. Tím ovšem nechci nijak ponižovat ty ostatní. Každý akt má co do sebe.

Hratelné postavy:
Na výběr je mezi 5 postavami, každá dále nabízí možnost volby mezi mužským a ženským rodem. Robustní Barbarian, který vše řeší silou nejlépe v boji na blízko. Tuto postavu jsem si zvolil jako první a neporušil jsem tak tradici předchozích dílů.
Další je Monk, kterého bych nazval karatistou, Demon Hunter disponující lukem či kuší (popřípadě dvojicí jednoručních rychlých kuší), Wizard, mocný čaroděj využívající síly ledu, ohně, blesku a dalších specialit v podobě matení nepřítele a zpomalování času a v poslední řadě Witch Doctor, šaman specializující se na jed a summoning pomocníků ze záhrobí.
Každá postava má své kouzlo boje, mě nejvíce uchvátil Barbarian, se kterým jsem jako první dosáhl 5.listopadu 2012 paragonu 100.

Schopnosti:
Skilly jsou zpracovány velmi precizně, jsou účinné a graficky povedené. O způsobu získávání nových skillů a run se zmiňovat nebudu, toho je tu napsáno dost. Jen zmíním, že tuto celkem radikální změnu vítám a neberu ji jako negativum. Hra i tak nabízí velkou škálu možností a já se náramně bavil.

Nepřátelé:
Třetí díl nabízí opravdu mnoho nepřátel i jejich druhů. Rozdělují se na normální (bílé), šampiony (modré), které je obtížnější je zabít, mají vylepšené dovednosti (affixy), jako je například omráčení, ztráta kontroly nad vaší postavou, přitáhnutí a mnoho defenzivních a agresivních schopností.
Další jsou vzácní (žlutí), které je často dosti obtížné je zabít a poblíž sebe mají skupinku minionů, kteří sdílí schopnosti svého vzácného nadřízeného.
Poslední druh jsou unikátní a bossové (fialoví), kteří mají unikátní dovednosti, jsou spjatí často s příběhem a nachází se na konkrétním místě.
Budu se opakovat, ale zabíjení nepřátel je opravdová zábava, hlavně když narazíte na skupinku většího počtu, nebo když mají zajímavě namíchané affixy. Osobně bych trochu víc přidal na obtížnosti závěrečných bossů.

Předměty:
Další podstatná věc ve hře, jako je Diablo, jsou všudypřítomné předměty. Těch se objevuje (stejně jako nepřátel) opravdu mnoho během hraní. Dělí se od poškozených (šedých), přes obyčejné, až po magické, vzácné a unikátní. Ne vždy padne ideální předmět hodící se na vaší postavu, ale trpělivost přináší růže.
Ve hře se nacházejí dva řemeslníci. U kováře si můžete nechat vyrobit předmět, u klenotníka si vylepšujete drahokamy, které vkládáte do předmětů disponující socketem. Práce s řemeslníky stojí úsilí a hlavně peníze, u kováře jsem se za celou dobu hraní nijak extra dlouho nepoflakoval, u klenotníka mám recepty na nejlepší drahokamy ve hře (pár jsem jich i vyrobil ale je to fakt velmi nákladné).

Achievementy:
V dnešní době se achievy cpou do pomalu každé hry, v D3 nevyjímaje. Nebudu komentovat, jestli je to dobře či nikoliv. Já tuto vlastnost uvítal pozitivně, stal jsem se lovcem achievů a v současné době jsem na celkových 92% a očekávám nárůst, jelikož dokončuji maximální dosažený level u všech postav 2x.
Mě osobně achievy přidaly na době hratelnosti, a nutno podotknout, že zábavné, nikoliv nucené.

Grafika:
Právě grafická stránka hry rozdělila od začátku lidi na dva tábory. Nebudu zbytečně rozšiřovat zlo a hodnotím čistě subjektivní názor. I když grafika nenabízí nejnovější technologie, pohled na hru je velmi uspokojivý. Prostředí je vytvořeno poctivě s důrazem na detail, mnohokrát zmiňována temnost hry se ve hře opravdu vyskytuje, i když nádech komiksového stylu je trochu znát, animace a ztvárnění postav žádný průser, nepřátelé jsou někteří obzvlášť povedení, kouzla jsou efektní a číší z nich síla ničivosti.

Zvuky:
Opět velká spokojenost. Perfektně tato složka sedí k celé hratelnosti, dodává na ještě větším pocitu ničivosti a nadvlády nad monstry. Nadabování postav bez výhrad, hlavně hlas Kulleho a Azmodana je boží. Hudba už není , co bývala, ale neurazí. Dodneška si občas pustím Tristram skladbu, či ost ze 2.dílu – ovšem pochybuji , že si budu pouštět hudbu ze třetího dílu.

Co říct na závěr. Určitě jsem na dost věcí pozapomněl, jelikož hra prochází za tu dobu mnoha změnami v podobě vydávání patchů, autoři se snaží hru oživovat, přidávají nové věci a možnosti, jak prodloužit hratelnost a toho si cením.
Příkladem by mohl jít například Paragon systém nebo Infernal Machine. Dále už jen ve zkratkách v bodech.
- Zhruha milion a půl zabitých nepřátel
- Bezmála 80 tisíc zabitých elitních nepřátel
- Všechny postavy dohrány na maximální 60 level (za chvíli to bude u všech 2x)
- 3 hardcore smrti (nejdál jsem se dostal k Izualovi na normal)
- Hardcoru se budu věnovat více později
- Nahráno mám k dnešnímu dni nejvíce za Barbara (nějakých 1100 hodin)
- Druhá nejhranější postava Demon Hunter 350 hodin
- PvP jsem zatím nezkoušel
- V tajné lokaci jsem byl několikrát a otestoval si to

Říká se, do třetice všeho dobrého. To bohužel podle mého neplatí u série Stronghold. Po průseru v podobě 2. Dílu nastupuje ještě větší průser, tím je tento 3.díl.

Řeknu to narovinu. Hrát tuto hru je doslova utrpení.

Takový výrobek neměli vývojáři vůbec vydávat, udělali by lépe. Hra je odfláknutá od příběhu, přes technickou stránku hry až po nedodělaný koncept a mnoho bugů.
Špatně se to hraje, mapy jsou divné, malé, budovy zabírají mnoho místa, jednotky se chovají podivně, vesničani jsou příliš nenažraní, vše je kostrbaté, nepřehledné. Označit vojsko je docela výhra, další trápení bylo vyslat je na daný cíl.

Grafika hry je na tu dobu otřesná a proč proboha zase to pofiderní 3D ? Když to neumí udělat. Stíny nereálné a interface je příšernost.

Hře také chybí skirmish, ale ten by to zajisté nijak nezachránil.

Jediné pozitivum vidím ve zvukové stránce hry. Hudba ve hře je atmosférická a dobová.

Je mi studia Firefly docela líto, když se odhodlali vydat takovýto zmetek. Po excelentním prvním dílu a Crusaders jdou na úplné dno.

Singleplayerová část (Mulťák nehraju)

Příběh:
Nechci nijak spoilovat. Hra prostě pěkně navazuje na druhý díl, neobsahuje žádné velké složitosti, příběh je dán a razí si to kupředu velmi akčně, razantně.

Hratelnost:
Délka kampaně opět krátká, ale velmi intenzivní, já ji zblajznul na ex za nějakých 4 až 5 hodin hraní. Krom toho se ve hře objevují i různá zpestření, které přidávají na kladech kampaně.

Grafika a zvuky:
Hra běží na mírně vylepšeném enginu, takže žádné mílové skoky nečekejme oproti předchozímu dílu, ale rozhodně nechci grafiku kritizovat, ba naopak. Hra opět běží krásně plynule, na oko vše hraje jak má. Zvuky nejde taky nijak kritizovat, žádný průser, k atmosféře opět sedí výborně, zmínit musím i velmi příjemnou hudbu.

Od kampaň MW3 mi dala přesně to, co jsem chtěl. Úžasná porce akce s filmově herním zážitkem. Série Modern Warfare je prostě boží :)

Jelikož jsem nehrál a ani hrát nebudu multiplayer, okomentuji pouze singleplayerovou část hry.

Jsem si vědom, že Battlefield byl vždy hlavně o mulťáku, v Battlefieldu 3 nám vývojáři nabídli i pořádnou, i když krátkou singl část hry.

Příběh:
Ač bych to nečekal, musím říct, že příběh byl pro mě zajímavý a dobře pojatý. Dá se říct, že se jedná o jakousi mozaiku, kdy netušíte do samotného konce hry, jak to celé dopadne. A vůbec mi nevadí, že v jádru se jedná o klasické klišé. Mě to u monitoru udrželo a bavilo.

Hratelnost:
Jak už bývá zvykem v dnešní době, kampaně mívají krátkou herní dobu. Většinou mi to nijak nevadí, ovšem zde je herní doba 5 hodin čistého hraní. Nějakou tu hodinku navíc bych klidně uvítal, ale nedá se nic dělat :)
Ze začátku, kdy se hra „rozjíždí“ se jedná o průměr, sem tam jsem si i zívnul, postupem doby ovšem hra graduje.

Grafika a zvuky:
Technické zpracování je špica, engine Frostbite 2 je výborně optimalizovaný. Grafika hry je líbivá, efekty úžasné, často mi padala během hraní brada :) , animace velmi věrohodné. Ke zvukové stránce nemám žádných výhrad. Atmosféru doplňují výtečně, ozvučení zbraní a efektů skvělé, dabing na pohodu.

Firma id Software nevydává hry často, ale když je vydá, tak to stojí za to. Po několika letech vývoje hry Rage bych zhodnotil ze svého hlediska, jak se vydařila.

Příběh:
Od FPS se nic revolučního nečeká, příběh je klasika, nic komplikovaného. Začátek je vcelku záživný, ale nic extra světoborného. Konec mi přijde, že autoři chtěli nabudit hráče, že se bude pokračovat dalším dílem hry, nicméně mi přišlo, že autoři jakoby pospíchali a odfláknuli závěr hry.

Hratelnost:
Atmosféra hry jako když vypadne z oka filmu Mad Max. Pustina, lidské tábory, nejdražší tekutina je voda a paliva do aut, bandité, totalitní strážci zákona.
Ve hře se objevuje dopravní prostředek, bugyna, která poslouží k přesunu mezi lokacemi a misemi.
HUD nabízí ukazatel nábojů, nikoliv však zdraví, to se obnovuje samo po chvíli klidu, nebo po aplikaci obvazu. V této hře máte k dispozici inventář, který na mě působil dosti nepřehledně, ale musel jsem si zvyknout. Později jsem se stejně na tvorbu vychytávek vykašlal.
Zbraňový arzenál je dá se říci klasický. Od pistole, přes brokovnici a samopal, až po raketomet a těžký kulomet. Sekundární režim dané zbraně nemají.
Počet druhů nepřátel taky nijak neoslní. Je jich málo, jsou si velmi podobní. Přestřelky mezi vámi a nepřáteli jsou nicméně zábavné a mají spád.

Grafika:
V době, kdy jsem hrál tuto hru jsem jen pěnil a díky technické a grafické stránce hry jsem musel snížit ohodnocení hry. Ze začátků blbnuly textury ve hře, interiéry byly čiré zlo. Grafika nepřišla nijak ( r )evoluční, dobová.

Zvuky:
Ve hře se objevuje elektro-metalově laděná hudba, nebo melodie známé z válečných filmů. Dabing je solidní a zvuky zbraní a vozidel jsou v pohodě, neurazí.

Myslím si, že o této hře se až moc mluvilo a vychvalovalo, vznikl zbytečný hype. Nebýt děsné technické stránky od začátku, kdy jsem si chtěl hru užít a myslím, že firma id si to ani nesmí dovolit, vydat něco takového, tak přidám nějaké % navíc. Ale nemůžu. Navíc mi přijde fakt odfláknutý závěr hry. Můj dojem.

Konečně jsem si dal zálusk na tuto hru. Po upgradu PC s grafickou kartou podporující DX 11 jsem ani vteřinu neváhal a znovu nainstaloval Crysis 2, opatchoval, nainstaloval DX11 pack, HighRes Texture Pack a hurá do akce.
Milé překvapení se dostavilo hned na začátku. Druhý díl se odehrává ve městě New York. Žádná džungle. Kdyby se to vše mělo odehrávat opět v džungli, nevím jak bych byl nadšen. Takto tuto změnu prostředí velice vítám.
Tak a dostávám se k často debatované a kritizované stránce hry, a to grafice. Autoři nahypovali hru tím, že o ní mluvili jako o nejlepší supr graficky vypadající hře všech dob. V době vydání běžel Crysis 2 na DX9 a často se říkalo, že původní Crysis vypadal mnohem lépe. Nevím už, jak jsem na tento fakt reagoval tehda já, protože se mi hra neskutečně kousala a nehodlal jsem ji hrát. Až nedávno, posílen lepšími komponenty, jsem si mohl hru konečně naplno vychutnat ve stabilních hodnotách frame rate. Překrásné ztvárnění města, všechny ty ulice, budovy, super nasvícení , stíny, modely postav , efekty, výbuchy. Já nemám sebemenší námitku a řadím Crysis 2 mezi graficky nejpovedenější hry současnosti.
Co se týče hratelnosti, Crysis 2 je lineární o tom žádná. Ale že by to bylo nějak na škodu a byl bych z toho na nervy se nedá říct. Hra má velice dobrý spád, během postupování kupředu je Vám vyprávěn souvislý příběh a za celou dobu se mi nestalo, že bych se nějak zvlášť nudil. Samotné akce, kdy budete bojovat s nepřátelskými jednotkami, ať už mimozemskými, tak lidskými, jsou (jak se taky mnohokrát říká všeobecně) sandboxové. Já osobně jsem s tímto neměl problém. Vše je naskriptováno dobře, animace taktéž sedí tak jak mají, pohledy na bortící se mrakodrapy, ničící se cestu a vůbec tak celkově, jak mimozemšťané prorůstají městem, vše je monstrózní a nejednou se mi až tajil dech.
Celkově se řadí Crysis 2, co do délky hrací doby, mezi nadprůměr z mého pohledu. Nepočítal jsem přesně čistou herní dobu, ale pár dnů po večerech mi tato hra vydržela.
AI nepřátel je velmi povedená a nadstandardní. Konečně se dá skoro mluvit o inteligenci a nepřátele mi dali nejednou celkem i zabrat. Snaží se Vám přijít na kloub, nadbíhají vám, spolupracují mezi sebou, komunikují , schovávají se za bariéry a umí také zpoza bariér střílet naslepo. Hra je tak velmi návyková a i když se může zdát, že bitvy poté nabírají monotónní dech, nikdy jsem se jinak extra nenudil a nehrál žádnou část z donucení, abych se konečně dozvěděl , co mě čeká na konci hry.
Dostávám se ke konci komentáře. Než zmíním chybičky, které hra má z mého pohledu, tak znovu si připomenu a vychválím nanooblek. Oproti předchozímu dílu máte k dispozici pouze režim odolnosti a režim neviditelnosti. Je to zjednodušeno a mě to stačí. Stačí mačkat tlačítka Q a E a nikdy jsem nepotřeboval nic víc. Pro rychlejší běh zmáčknu shift, skoky byly vyřešeny taktéž solidně. Oblek má taky sloty na vylepšení, které si odemykáte za posbírané nanoduše po padlých emzácích. Nijak na prdel jsem si z toho nesedl, ani jsem to nijak extra nevyužil, jakmile jsem měl dost bodů, něco jsem tam napráskal a bylo :D až tak mě to nedonutilo taktizovat. Taky nesmím opomenout nanovizi (termovizi), kterou jsem využil snad 1x a to u konce hry, kdy bylo v určité fázi vidět dost velké prd. Zbraně a efekt jejich vylepšování je takřka stejný od minulého dílu. Já hru prošel se 3 druhy zbraní a stačilo mi to.
Na závěr ve stručnosti minimum chyb, které mě napadají. V prvé řadě je to němota hlavního hrdiny, pokračuje to občasnými technickými chybami. I když mi hra jela po většinu stabilně, nastávaly sem tam situace, kdy se hra podivně kousala a jakoby lagovala, špatně mi reagoval pohyb myši a velice špatně se mi mířilo na nepřátele. Sem tam zazlobila (jinak velmi kvalitní) zvuková stránka hry. Nepříjemné ozvěny, špatné koordinace hlasitosti apod. A poslední věc, co mě napadá, byly chybné skripty. Pár emzáků mi chodívalo čelem ke zdi a neustále naráželi do zdi, nebo se prostě sekli za bariérama.

Komentář píši jako vzpomínku na éru mého hraní před cca 10 lety. Za celou tu dobu co hraju PC hry, mám nějaký svůj pomyslný žebříček TOP nejlepších her, tato hra patří rozhodně mezi ně.
Tehdejší kombinace špičkové grafické stránky hry, návykové hratelnosti, skvěle navržené úrovně (až na jednu), svým stylem, kdy je klasická 3D akce vyšperkovaná do detailů na tehdejší poměry, to vše při dlouhé hrací době, činí z mého subjektivního pohledu jasného favorita.
O perfektní grafickou stránku se staral upravený Quake 2 engine. Zde beru jako velké plus skloubení kvality a kvantity. Hra oplývala množstvím detailů a efektů a přitom měla velmi přijatelné HW nároky.
AI nepřátel byla taky hodná pochvaly. Od méně inteligentních vetřelců až po dosti agresivní vojáky, kteří svojí vzájemnou kooperací ze sebe činili dosti dobrého protivníka.
Zbraňový arzenál byl nadstandardní. Ve hře jste mohli vlastnit od notoricky známého páčidla přes pistoli, magnum, kulomet, brokovnici až po raketomet, mimozemské zbraně, granáty a další.
S hrou více hráčů jsem nikdy neměl moc tu čest, zde se zdržuju komentáře. Po Internetu jsem tuto hru nikdy nehrál, snad jen po lokální síti jsme jen tak 4fun zkoušeli pár her s bratrem.
Dále je dobré zmínit, že Half-Life není jen tak ledajaká 3d akce, kde neustále přímočaře jdete kupředu a jen kosíte nepřátele. Obsahuje i logické prvky, které mi tehda uměly celkem i zavařit mozek. Dokonce mě to donutilo si koupit oficiální příručku a sem tam jsem se musel nahlédnout co a jak udělat, abych se mohl dostat dál. Dodnes tuto knihu vlastním a sem tam seberu z poličky a prolistuju jako určitý způsob zavzpomínání na staré časy :)
Na závěr bych chtěl zmínit snad jen jediný zápor ve hře, který mě stejně nedonutí snížit ohodnocení z plného počtu. Jedná se o mnohokrát avizovanou závěrečnou pasáž. Mimozemská planeta Xen. Přes hodně úmrtí a zasekávání se prostě nemohu jinak.

Nebudu zde porovnávat a vyjmenovávat všechny možné hry v oblasti 1st person stříleček ze 2.sv.v. a půjdu rovnou k věci.
Před cca deseti lety se stalo to, že světlo světa spatřila tato hra, kterou mnozí opěvovali jako jednu z nejlepších akčních her všech dob. A dle mého úsudku zcela právem.
Hra s perfektním spádem, na tehdejší dobu úchvatnou grafikou tikající na Q III enginu, filmová atmosféra s dobrou váhou realismu a zábavnosti, suprová audio stránka, která pořádně vtáhla do hry.
Ve hře jsme se podívali jak do horké Afriky, tak do Francie, Německa až po mrazivý sever, který se mě osobně nejvíc líbil. Mám rád zimu a sníh :)
Celkově se hra skládá z šesti kampaní, na začátku každé kampaně se mi líbila místnost, kde jsem dostával úkol ke splnění mise. Celkově je náplň misí víceméně o tom samém, čili někde dojít, něco splnit,vyhodit do vzduchu apod. a pak rychle utéct a zachránit si kejhák. I přesto se nedá říct, že by hra nějak začala nudit nebo upadala do stereotypu. Ba naopak, vše je skvělé, má to filmový spád. Když jsem u té filmovosti, nejfilmovější část na celé hře bylo zaručeně vylodění v Normandii, kdy si prožijete na vlastní kůži film Zachraňte vojína Ryana.
No a než se nadějete, tak je konec hry a to je tak asi jediná výtka, která mě napadá, čili délka hry. Kdyby hra obsahovala více kampaní, určitě bych se nezlobil. Ale to je takové všeobecné přání, které celkově za tu dobu, co vznikají hry, je málo kdy naplněno.
V dnešní době bych si hru asi z těží zahrál, netřeba, MOHAA ve mne zanechal hodně velmi příjemných vzpomínek, které jen tak nevymažu.

Nemá cenu se zde opakovat ve slovech a větách, které jsem již použil v původním D 2.

Datadisk, který vypiloval základní Diablo 2 k dokonalosti. Navýšení rozlišení na 800 x 600 (stále pravda málo, ale já hrál v okně a byl spokojen) , nové postavy, nová lokace a u mě začátek hraní hry online a jestliže jsem říkal u Diabla 2 o herním maratonu, zde to bylo ještě o kus intenzivnější a delší.

Právě s příchodem datadisku jsem nejprve hrál single, kdy jsem si postupně procházel hru (většinou na obtížnost normal a nightmare) za všechny dostupné postavičky, postupně po nějakém tom odehraném roku nastal přechod na online hraní.

Miliony kliků myši, statisíce zabitých monster, desetitisíce posbíraných předmětů, tisíce Baal-runů, stovky propařených dnů, desítky vyměněných myší a pouze jedna hra - D2 LOD :)

Nu a nezbývá, než se těšit na pokračování a doufat, že bude minimálně tak dobré jako 2.díl

Když jsem se tehda dozvěděl informaci, že se připravuje pokračování Diabla, moje reakce (radost), která následovala byla jedna z nejintenzivnějších a největších. S každou další novinkou, preview, s novýma obrázkama jsem se na tuto hru těšil víc a víc.

Většinou, když se na něco těším moc a dlouhou dobu, tak můj zájem opadne a na závěr už nejsem tak zapálenej, nebo čekám od dané věci více a jsem třeba i zklamanej. V tomto případě tomu tak rozhodně nebylo. Čekání bylo dlouhé, nicméně se vyplatilo :)

Jakmile jsem se stal majitelem této hry, začal maraton probděných nocí, snaha o simulování nemocí za účelem zůstání doma (místo chození do školy), zvětšování kruhů pod očima, minimum vycházek ven na čerstvý vzduch s kamarádama, ... tak mě tato hra ovlivnila (do té doby to byla moje první velká závislost na PC hře).

Diablo 2 nezklamalo, opět se zde konají klikací orgie, návykovost postupovat dál a dál ve hře, touha zahrát si za všechny postavičky, zkoumat skilly postav, hledat lepší a lepší vybavení pro své postavičky. To vše opět při skvěle odvedené audio stránce hry. Grafická stránka je opět dle mého pokulhávající. I na tehdejší dobu rozlišení hry 640 x 480 bylo žalostně málo. Být Diablo 2 dokonalejší po grafické stránce, člověka jako jsem já by to asi u toho počítače zabilo (zapomněl bych jíst, pít, spát, ... :D ). Ovšem co musím smeknout, intro hry a sekvence mezi aktama byly superní, to se Blizzarďákům povedlo, Diablo by byl perfektní film :D

Multiplayer hry jsem nehrál, začal jsem jej hrát až s příchodem datadisku.

Mou nejoblíbenější postavou byl Barbarian (díky tomu jsem si i zvolil svůj první nick na Internetu - do různých xchatů apod. :D ) , Diablo 2 jsem s Barbarianem prošel i za hell obtížnost a udělal si tehda maximální 99 level postavičky. Škoda, že nemám zdokumentován výsledek.

Ke hře Diablo jsem si "přičichnul" před cca 12 lety, kdy jsme s kámošem šli k němu domů a začali testovat shareware verzi. Byla to láska na první pohled, přikovalo nás to k židlím na nespočet hodin a tak ve mně vznikla diablománie, která se postupně s dalším dílem a datadiskem víc a víc stupňovala.

Je fakt, že v dnešní době už mám na tento první díl jen matné, mlhavé vzpomínky, jen prostě nemohu zapomenout na to těžko popsatelné kouzlo hry, které mě takto uchvátilo. Byla to kombinace velmi příjemného městského prostředí s dokonale znějící hudbou na pozadí, návykovou klikací orgií, kdy jsem zabíjel mraky nepřátel a neustále jsem měl nutkání jít dopředu (do nižších a obtížnějších dungeonů).

Blizzard nikdy nedělal graficky překrásné hry, ale o to více si zvyšovaly reputaci na hratelnostní stránce. To platí i u této hry. Je sice nesmysl v dnešní době nějak extra hodnotit grafiku, ale vžiju-li se do časů minulých, hra rozhodně neudělala ostudu, ale asi ani nenadchla. Tehda se na to ale tak nehledělo, dle mého názoru. Jak jsem vzpomínal, město ztvárnili překrásně, dungeony tak střídavě oblačno - některé mi padly do oka, jiné mi přišly nepřehledné a až nevkusné.

Hru jsem prošel za Warriora a Maga. S oběma postavami mi bylo ctí zabít finálního bosse, bitva to byla monstrózní (i když více monstrózní bylo dojít k němu samotnému :D ).

Znovuhratelnost mě u tého hry nějak moc tehda neříkala, 2x zabití Diabla, 1x zkoušení projít hru i za Rogue (neúspěch), poté po několika letech pokud o znovuprojití hry (neúspěch). Intenzivní první dojmy doprovázené mnoha hodinami hraní, nicméně bez mého nadšení ke znovunainstalování hry po několika letech, to je důvod, proč jsem nedal 100%, ale o 5% méně :) jinak nemám námitek.

Jsou hry, o kterých vím s dosti velkým časovým předstihem a těším se na ně (a buďto mě zklamou, nebo potvrdí mé těšení se, nebo dokonce i předčí má očekávání).
Jsou taky hry, o kterých se dozvím náhodou, zaujmou mě na první pohled svým žánrovým zařazením a audio-vizuálním provedením. Poté se rozhodnu si danou hru zahrát a zjistit, zda dokáže zaujmout i svojí hratelností.
Tento případ se stal v mém případě u této hry. Před X lety jsem náhodou četl o tycoonovce (ty já rád), kde se vše točí kolem plážového života na krásných prázdninových ostrovech.
A vskutku, hra krásně jak vypadá, tak se neméně dobře i hraje. K dispozici bude dost úkolů (misí), možností, jak danou misi splnit, velké množství budov, atrakcí, scenérií apod. To vše se odehrává při velmi dobře zvolené hudbě na pozadí, která do hry stoprocentně pasuje. Dodnes, když si pustím OST k této hře, lehnu si na postel a začnu vzpomínat na ty propařené hodiny Beach Lifu spojené s velmi příjemnými dojmy.
Beach Life je ve své podstatě titulem originálním a navíc zábavným. Některé může odradit pozdější dost velká obtížnost hry (v některých misích se opravdu zapotíte).

3rd person akční kooperativní střílečka, zdarma na Steamu. Sám bych se o tuto hru nikterak nezajímal, osobně sleduju dění na Steamu velmi ojediněle. Jednoho dne přišel za mnou bratr, že hrají s kámošema perfektní hru, jestli se nechci přidat. Nejprve jsem to odmítl, že ať mě neotravuje, že žádná super hra nevyšla :D Nicméně nedalo mi to a zeptal jsem se, o jakou hru se jedná a pohledal si malé info o hře. O pár minut později se hra stahovala, seznámil jsem se s ní pomocí "singleplayerové části" a následoval tvrdý vstup do online herní reality (tvrdý pro mě, jelikož jsem spíše SP hráč).

Hra mě překvapila svojí krásnou vizáží, grafika a veškeré efekty hry vypadají velmi "roztomile". Další silná stránka (Valve se to opravdu povedlo) je vydařený a fungující multiplayer hry a vše kolem kooperace hraní. Jako třešnička na dortu jsou již zmíněné achievementy, které dle očekávání nutí hráče mezi sebou soutěžit o "toho nejlepšího", takže není nouze o znovuhratelnost a jistou návykovost hry.

Teď jsem pár dní mimo dění, nevím jak situace kolem hry pokročila, v době, když jsme hráli, obsahoval Alien Swarm relativně krátkou kampaň, věřím ovšem, že Valve další mapy a lokace dodá.

Takže zde máme hru, co pěkně vypadá, je návyková, dobře hratelná, ovladatelná, zábavná ... co víc si přát ? Snad jen více map a lokací :)
P.S.: můžete hádat, jakou profesi jsem si zvolil :) ano ... Special Weapons :D lets rock !

Další akční RPG, které se mi dostalo pod ruce, nicméně těšil jsem se alespoň na důstojného napodobitele Diabla v čínské verzi, ale nedočkal jsem se.

První šok přišel hned po vpádu do herního menu, rozlišení 640x480. V nastavení se dalo jen maximálně zvolit 800x600 a tím to končí. Vím, že můj miláček Diablo 2 LOD není na tom o moc lépe, ale umí s tím alespon naložit.

Celkově grafická stránka u této hry je podprůměrná. Největší vliv na to má asi výše zmíněné nízké rozlišení. Vzhled hlavní postavy, NPC i nepřátel je nekvalitní, animace postav, ohánění se mečem, to vše působí velmi jednoduše a nudně. Atmosféra se snaží působit tak tajemně, temně, místama se ji to i daří mě přesvědčit.

Zvuková stránka je primitivní, na pozadí hraje pro mě solidní čínská atmo-hudba, která nijak neotravuje moje uši. Ale tím chvála zvuků končí. Nemluvící NPC, podivné řvaní hlavních postav, celkově zvukové efekty prostě stojí za starou belu.

Hru jsem prostě vydržel hrát jen chvíli a nijak mě nepřesvědčila. Když nakousnu nepřátelé, za tu hodinu hraní jsem narazil na zombie a vlčí strážce, jednoho kance bosse, pak nějaké psy a kočky. Nevím, jak to je v pozdějších fázích hry, ale mám pocit, že více druhů nepřátel se konat nebude.

Ve hře je vše velmi zjednodušeno, ať už velice chudý inventář, tak i nemožnost manuálního navyšování atributů při level-upech, strom skillů o tom ani nemluvím. Žádné sbírání předmětů a následné vylepšování postavy nečekejte, kruté. Alespoň, že nám tam nechali možnost teleportů :)

Titan Quest byl před 4 lety překvapením roku pro mě. Nějakou tu akční RPG hru rádoby Diablovku jsem si prošel, ale snad nic (ano, možná jen Dungeon Siege) se k Diablu nepřibližovalo, jako právě TQ.

Hra, která od prvních momentů nadchne velmi příjemnou a detailní grafikou, zajímavým, dlouhým, dobře lokalizovaným příběhem. Tehda jsem netušil, jak dlouho u PC zkejsnu. Klikací orgie mohly začít.

Začátek hry klasika, výběr postavy (možná až moc zjednodušenej, ale nevadí, je to rubačka). Máte možnost volby mezi mužem a ženou, nic dalšího nenastavujete. Výběr povolání se nekoná (ten se bude konat až s přístupem 2.levelu postavy ve hře ; druhá a zároveň poslední volba povolání se bude konat v 8.levelu postavy).

Většinou volím postavičky se zaměřením na hrubou sílu mečů/seker, v TQ jsem udělal výjimku a rozhodl jsem se specializovat svojí postavu na profesi "snipera", čili luky, lovec, zabiják. Celkem hra nabízí 8 povolání, každé povolání má dost skillů. Osobně se mi dost líbí tento systém, bavilo mě študovat si v tom a říkat si, co by tak mohlo být nejlepší :)

Od prvního vstupu do herního světa Titan Questu mě velmi příjemně překvapí grafická stránka hry, smysl pro detail, to jak svět "žije". Ve hře se nám střídá den s nocí, chyběl mi snad už jen déšť(sníh), nějaká ta bouřka apod. Mimochodem, velmi romantické rubat protivníky při západu(východu) slunce. Interiéry (jeskyně, paláce, pyramidy, sfingy) jsou opět velmi detailně a precizně zpracovány.

Nedočkavě vyrážím kupředu k plnění prvních úkolů, ať už hlavních (dějových), tak i těch vedlejších. Celou dobu jsem se snažil splnit veškeré vedlejší úkoly. Je pravda, že nejsou nijak originální, stále se opakují (většinou se jedná jen o vyčištění dané lokace od nestvůr), ale stále mě nutkala touha plnit je, ať už za honbou extra zkušeností, tak za nedočkavostí, jakej předmět dostanu jako odměnu.

Systém měst, teleportací, checkpointů (studánek) je řešen dobře, zde bych neměl námitky. Taktéž jsem uvítal možnost zateleportovat si do města s neomezeným množstvím teleportů, žádné kupování svitků. Rozestupy mezi jednotlivými městy jsou tak akorát, nikdy se mi nestalo, že bych nervózně pokukoval po mapě a říkal si, kdy už konečně bude další město.

Je to i díky tomu, že boje, co se odehrávaly mezi městy, byly hutné, zábavné. Protivníků bylo místy pomálu, jindy zase nespočet. Druhů protivníků je dost, přičemž se autoři hry snažili vhodně rozmístit jednotlivé druhy podle daných lokací a vydařilo se jim to. Protivníci se ve hře objevují v různých variantách (podobně jako tomu je v Diablu třeba), čili od těch tuctových přes vzácné s tuhým kořínkem až po bossy s velmi tuhým kořínkem. Jediná moje výtka směřuje k absenci krve a krvácení. Ale asi to je záměr hry, či co. Pomyslnou váhu ale dorovnává fakt, že je ve hře alespoň ragdoll fyzika.

Jak jsem zmínil, ve hře se opravdu vyskytují tuny předmětů. Poškozené, klasické, magické, vzácné, setové - zkrátka nic, co by vám bylo cizí v rámci akčních RPG her. Předměty se dají vylepšovat pomocí charmů, což není taky nic revolučního. Na závěr bych jen zmínil, nikdy nepodceňujte sebemenší bedýnku, truhlu, nikdy nevíte, co z nich vypadne. Já sám vím o tom své, náhodou jsem otevřel jednu malou truhlu zhruba v polovině hry a vypadl mi unikátní luk, se kterým jsem prošel celý zbytek hry na obtížnost Normal, do konce jsem nenašel nic lepšího.

Na závěr ještě vzpomenu ozvučení hry. Zvuky drsného boje s protivníky čas od času doprovodí i povedená hudba na pozadí.

Crysis si bere od svého předchůdce (Far Cry) vše, co dělalo hru před lety hitem. Velmi věrně a realisticky vypadající tropické ostrovy o velké rozloze + všechny možné detaily. Žádná revoluce žánru se nekoná, pouze je zde vše dopilováno takřka k dokonalosti.

Grafická stránka hry je jak jinak, než úžasná ! Ještě dnes, když si hru zahraju (konečně v plném rozlišení a na plné detaily), se je na co koukat ! Západy, východy slunce, krásné pláže, monstrozní výbuchy, to vše působí velmi realisticky. Je až k neuvěření, co všechno Crytek engine zvládne. Těším se na v2 :)

Zvuky nelze hodnotit jinak, než na výbornou. Jediná výtka, která mě napadá, je chybějící možnost změny Sterea, Surroundu … Hra běží pouze v prostorovém zvuku a tak si to moc na sluchátkách nevychutnám, musím tudíž pořádně zesílit svoje 5.1 repro a to je pak ovšem hukot !

Co říci na závěr ? Snad jen, že tato hra je prostě jedna velká, úžasná audiovizuální pecka se zajímavým příběhem a námětem a výbornou atmosférou (s páru mouchama - pár krátkých úseků bylo pravda trochu horších), akční od začáku do konce. Pravda, sice má brutální HW nároky, že i dnešní super-stroje se pořádně zapotí, ale to je daň za tu fotorealistickou grafiku. Já jsem nadšen.

P.S.: do sekce galerie jsem přidal vlastní in-game videa, co jsem natočil.

Sice opožděně, ale napíšu vzpomínkové dojmy na tuto hru.
Grafická stránka na tehdejší dobu byla dá se říci revoluční. Práce se stíny, částicové efekty, perfektní mimika charakterů, nic z toho v tehdejší době nemělo konkurenci. Hra si tehda díky jejímu super-enginu vybírala kruté daně na Váš stroj. Dnes se tomu již směju, ale tak už to s odstupem času bývá.
Zvuková stránka hry byla zvládnuta opět na jedničku s hvězdičkou. Dodnes nezapomenu na ty hororové ambience okořeněné výbornou hrou zvuků, skřípění, skřeků a ďábelského smíchu.
Doom 3 se stal hodně rozporuplnou hrou. Někdo je nadšen, jak něco takového mohlo vznikout, někdo naopak mluví o Doomu 3 jen jako o něčem, kde je celou dobu jen tma a nuda. Já si to myslím asi takto: Doom 3 je zkloubení perfektní hratelnosti a hutnou, hororovou audio-vizuální stránkou. Síla Doomu 3 je v její jednoduchosti a hororové atmosféře, která mě po celou dobu hraní nenudila a dá se říct, že mě přikovala k židli a nepustila, dokud jsem ji nedohrál.

Tato hra splňuje všechny aspekty moderní závodní hry a tím se stává velmi úspěšnou. Hra si bere inspiraci z různých jiných titulů, jako je Need for Speed, nebo Project Gotham Racing … taky inovuje svojí již zaběhlou tradici ze série TOCA a výsledek je, jak jsem naznačil, superní.
Grafická stránka hry je velmi povedená, takřka dokonalá na svojí dobu. Dnes ještě rozhodně se nemá za co stydět a stále patří mezi špičku. Hru jsem oprášil někdy před rokem a půl a zahrál si ji na svém tehda vylepšeném PC, při maximálních detailech a rozlišení mi hodnota FPS ukazovala hodně přes 100 a hra šla jako po másle. Nádherné stíny, nasvícení, detailnost tratě i aut, interiéru, krásnej dým, tvořící se na základě smykování od vašich pneumatik, to vše je prostě tak jak má být a já byl velmi spokojen.
Zvuková stránka hry už není taková lahoda, jako grafika. Čekal jsem realističtější zvuky aut. Něco, co mi nažene husí kůži. Tady v této hře se to nekoná. Škoda. Špičkové zvuky se spojením špičkové grafiky by byla šupa. Takto auta jen podivně pískají, zdánlivě připomínají reálný zvuk aut. Snad jen formule ujdou, dají se poslouchat.
Nyní k hratelnosti samotné hry. Kampaň hry je dost dlouhá, než jsem ji prošel, zabralo mi to dost dnů. Závodí se ve 3 oblastech, každá je jinak dobrá a aby nedošlo k nějakému stereotypu, je dobré je střídat. Když jsem se rozhodl projít nejprve celou Evropu, po pár závodech jsem své rozhodnutí změnil. Tratí je málo, často se opakují, hra tak může leckomu upadat do stereotypu, mě osobně to až tak nevadilo a hraní Gridu mě nijak neomrzelo. Rozhodně bych přidal i na výběru aut. Druhy závodů jsou různé, od těch klasických, jako je jízda na okruhu ve snaze být na prvním místě, až po driftování z kopce dolů, nebo jízda nočním japonským městem plná adrenalinu. Taková specialitka je potom možnost zajetí si závodu LeMans v rámci ukončení závodní sezony. Ze začátku jsem si LeMans zajel, ale rozhodně jsem tento závod nepodstoupil po každém ukončení sezony, je to přeci jen závod na dlouho a přestával mě pak bavit.
Celkově bych osobně zhodnotil tuto závodní hru jako výbornou. I přes moje výhrady, jako je málo druhů aut a tratí, slabší zvuky aut, jsem si tuto hru velmi oblíbil, na jednu stranu je možná stereotypní, na tu druhou vás ale nutí jít dál a dál a dokončit kampaň.

Pokračování slavné válečné série tímto dílem změnilo směr. Pryč je hrdinství jednotlivce z druhé světové, nyní nastupuje součastnost, moderní zbraně.
Grafická stránka hry se mě velice líbila, animace a celkové ztvárnění postav je prostě dokonalé. Spolu s celkovým nasvícením hry, různé efekty apod. vás do hry úplně vtrhnou a je to nesmírný zážitek pro vaše kukadla.
Zvuková stránka hry je rovněž na velmi vysoké úrovni. Požitek, kdy furt něco kolem lítá a tam někdo střílí a tu zase něco vybouchne, je úžasný.
Call of Duty je známá svými přesně definovanými skripty ve hře, já osobně si myslím, že jsou tak precizně udělány, že to vůbec jako negativum nemohu brát. Hra má spád od začátku do konce a člověka to nedonutí si ani na chvíli oddychnout.
Po dohrání tohoto dílu Call of Duty mohu za sebe konstatovat, že je to nejpovedenější díl série. Mě osobně změna dobového zařazení sedla. Navíc hra je úžasně návyková, vtáhne Vás a nepustí, dokud ji nedohrajete do konce. Pak jen vidíte závěrečné titulky a ještě 15 minut budete mít otevřenou pusu a nebudete chápat, jak něco tak intenzivního mohlo vzniknout. BRAVO !

Grafika: 9/10
Zvuky: 9/10
Hratelnost: 10/10

RC auta byly mým koníčkem za mladších let. Byl jsem z nich udiven, jedny Vánoce jsem pod stromeček dokonce i jeden model teréňáku dostal a najezdil s ním mnoho kilometrů, vyšťavil nespočet baterek a užil si kupu legrace.
Proto, když jsem se tehda dozvěděl o počítačové hře Re-Volt, letěl jsem do krámu a ihned přemlouval tatínka, aby mi ji koupil, že to bude určitě super hra :D Tatínek mi vyhověl a já mohl upadnout do víru zážitků virtuálního bláznění s RC autíčkama.

Audiovizuální stránka a fyzika autíček na tehdejší dobu byla nadstandartní. Všechny prostředí byly dobře navrženy, aut jste měli na výběr dost a působily různorodě. Zvukové efekty byly výtečné, zvuky typického bzučení autíček byly věrné, enviromentní zvuky působily velmi věrně taky. Hudebně se mě hra rovněž velice líbila, obsahovala skvělé techno-skladby (které se ohřívají dodnes na mém HDD).

Fyzikální model autíček působil věrně a realisticky, autíčka se chovala tak jak měla, zatáčela přesně tak, jak bychom to čekali, autíčko se snadno mohlo dostat do smyku, jako v reálném světě RC autíček a bylo potřeba dost trénovat styl jízdy.

A jak jsou na tom tratě a AI? Oba aspekty udělaly velmi dobrý dojem. Tratě jsou hodně náročné, zahrnují bonusy, které jsou vhodné pro RC autíčka. Rampy jsou nastaveny pro hráčovo využítí, existuje zde i spousta power-up objektů. Umělá inteligentce protivníků je na vysoké úrovni. Soupeři jsou agresivní, bojují zuby nehty, aby vás porazili.

Závody aut, které jsem si oblíbil hlavně díky akčnějšímu pojetí. Závodit v San Franciscu bylo lepší, město na mě působilo pozitivnějším dojmem. Na druhou stranu pořádně se projet Londýnským metrem a otestovat maximálku svého bouráku taky nebylo na škodu.

Když jsem neměl chutě závodit, často jsem i volil volné jízdy po městech, trpěl jsem tehda úchylkou, jen tak jsem si prostě jezdil městem a prozkoumával různá zákoutí.

Další silná stránka hry byl multiplayer, často jsme hrávali s bratrem po síti, dělali jsme nepořádek v ulicích :)

Tak, konečně jsme se dočkali 2.dílu oblíbené akční 3rd person hry.
Jakmile se po Internetu začaly objevovat rozporuplné ohodnocení, dost jsem znejistěl. Někdy je ale prostě nejlepší nespoléhat na ty bláboly recenzentů a hru si prostě zahrát a spoléhat na jistotu, že pánové od 2K prostě neumí neudělat špatnou hru.

A ejhle, hra mě, stejně jako jednička, opět dostala. Po velmi dlouhé době jsem vydržel sedět u počítače několik hodin, dát si jen malou čůrací pauzu, něco si zakousnout, abych neumřel hlady, zásobit se pitím a jedéém.

Grafická stránka hry je famózní, město neskutečně krásně vypadá, žije. Hlavně zimní atmosféra zkloubená s nocí byla okouzlující.
Dabing se mě osobně líbil, hlavně hlas Joea :) hned jsem si vzpomněl na oblíbený animák.
Autama se mi jezdilo dobře, žádné extra velké bouračky jsem nepůsobil během hraní.
Do příběhu jsem se vžil, byl typicky mafiánský. Hra má neskutečný spád, sice je zde jedna pokulhávající a zdlouhavá kapitola, ale budiž.

Nezbývá, než povyskočit a zajásat, paráda !

Jakožto fanda akčních RPG her musím tuto hru ohodnotit jako "nejhorší" svého žánru, kterou jsem mohl hrát. Ostatním titulům, jako je Diablo ; Diablo II: Lord of Destruction ; Dungeon Siege ; Titan Quest , sahá maximálně tak po pupík. Akční RPG jsou velmi často náchylné k postupně přicházejícímu stereotypu, pokud to vývojáři hry neumí, hra prostě po čase začne nudit. To přesně přišlo při hraní této hry. Hra navíc obsahuje dost bugů.

Hra, která mi tehda vzala dech. I dnes jsem se ji snažil na starém počítači rozjet a připomenout si ji.
K absolutnímu 100% ohodnocení chybí velmi málo, na mě osobně byla hra dosti obtížná, hlavně v bitevních fázích hry.

Závodní hra s autíčkama, plná akce. Dlouho jsem ji nehrál, ani hrát nehodlám. Ale ve vzpomínkách mi zůstane a tyto vzpomínky jsou jen a jen kladné. Tehda jsme tuto hru hráli spolu s kámošem, zábava byla neskutečná.

Musel jsem vylepšit hodnocení této strategie, která byla pro mě srdcovkou. Tehda jsem ji prošel a byl jen udiven, jak na tehdejší dobu měla nádhernou grafiku, animace. Kampaň byla návykově hratelná. Soundtrack ke hře mám dodnes uchován na pevném disku, občas si i pustím nějakou tu písničku :)

Nemohu jinak, než ohodnotit 100% tuto akční pecku, u které jsem proseděl několik dní, týdnů, měsíců, roků. Zažil přitom nespočet zážitků, projezdil jsem nejednu lan-party, dostal se do nejednoho klanu, dokonce i vyhrál nějakou tu cenu.

Hodnotit tyto šachy je dosti obtížné. Jedná se o jednu z prvních her, které jsem vůbec hrál. Tehda jsem byl u počítače pečenej vařenej, jako milovník šachů. Navíc se mě prostě ty animace líbily, to jo. Dneska nevím, zda by se mě tyto šachy líbily. Ale vzpomínky mám pěkné.