Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

63 Days

  • PC 80
Je to už několik měsíců, co jsem před vydáním Commandos: Origins dohrál War Mongrels. Jelikož mě hra velmi chytla zejména aíky atmosféře a animacím, díky velké slevě jsem rok po vydání 63 Days zkusil právě mladšího sourozence od studia Destructive Creations. Tvůrci se opět drží izometrického pohledu a principu taktické RTS, kde je klíčem přežití především trpělivost, správné načasování a kombinace schopností jednotlivých postav. Atmosféra hry je od prvních minut hutná a temná – místo velkých bitev se tu řeší malá sabotážní komanda, která nacistům znepříjemňují okupaci co to jde. Hra staví na realistickém ztvárnění a netají se drsnými detaily války, což je v dnešní době trochu výjimka.

Děj je zasazen do Varšavského povstání , kde se ocitáte po boku členů domácího odboje. S omezenými prostředky musíte přežít hotové peklo. Náplň misí je pestrá – od záchrany civilistů, přes ničení zásobování nepřátelům až po likvidaci důstojníků. Pocit bezmoci je všudypřítomný, protože v drtivé většině případů čelíte přesile a hra vás nutí postupovat tiše a takticky, což jí dodává na napětí.

Vaši hrdinové se opět odlišují svými schopnostmi. Jeden je tichý zabiják se speciálním nožem, jiný se dostane do uzavřených prostor díky znalosti zámků, další se dokáže protahovat úzkými dírami ve zdi. Dobře funguje i provázanost postav – například zakrytí hluku výbuchem vám umožní nepozorovaně odstranit hlídku. Stejně jako ve War Mongrels je tu silný filmový doprovod, tentokrát více zaměřený na temné tóny a tíživou atmosféru bez výraznějších experimentů. Drsnost a surovost je zde ještě více umocněna a budete čelit i ránám osudu. Varšavské povstání totiž nedopadlo jak by polští povstalci chtěli a i ve hře tedy můžete být svědky obětí i ve vlastních řadách. Nedoporučuji hrát hru slabším povahám, protože nacistická i sovětská zvěrstva jsou ve hře plně přítomná.

Bohužel, technická stránka i tady značně pokulhává, stejně jako ve War Mongrels. Postavy se občas zaseknou o prostředí, na příkazy ne vždy reagují jak mají, nebo se AI chová naprosto nelogicky – někdy voják spustí alarm na základě prchavého pohledu, jindy nehne brvou, když mu kolega padne mrtvý kousek vedle. Optimalizace také stále není úplně vyladěná, což kazí celkový dojem. Přesto ale 63 Days nabízí velmi intenzivní a atmosférický zážitek, který dokáže na pár desítek hodin připoutat k monitoru všechny fanoušky taktické akce a historických reálií. Hra sice nabízí jen 6 misí, ale jejich obtížnost je výrazně vyšší než ve War Mongrels. Hru doporučuji hrát jedině s polským dabingem - neuvěřitelně vás vtáhne do děje!

Pro: silná atmosféra varšavského povstání, realistické ztvárnění událostí, pestré mise s důrazem na stealth, rozmanité postavy se zajímavými schopnostmi, výzva v podobě vysoké obtížnosti, polský dabing

Proti: bugy a technické problémy, ne vždy se AI chová logicky, nedotažená optimalizace, někdy toporné ovládání

+7

The Saboteur

  • PC 75
The Saboteur je akční adventura z roku 2009 od studia Pandemic Studios, kdy vyšla jako jejich poslední titul před uzavřením. Hra se odehrává ve Francii během druhé světové války a sleduje příběh irského závodního jezdce Seana Devlina, který se přidává k odboji proti nacistům. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o další akční hru v otevřeném světě, podobně jako tehdejší série Grand Theft Auto nebo Assassin’s Creed, avšak The Saboteur má výrazný stylový podpis. Tvůrci zvolili unikátní vizuální styl, v němž okupovaná území jsou zobrazena černobíle s kontrastními červenými a žlutými prvky, zatímco postupně osvobozené části Paříže získávají zpět barvy a život. Tento estetický prvek nejen vytváří silnou atmosféru, ale zároveň jasně ukazuje hráčův vliv na prostředí. Z dnešního pohledu jde o jednu z hlavních věcí, které hře zajistily kultovní status mezi fanoušky.

Hra kombinuje několik žánrů dohromady. Základ tvoří otevřený svět, ve kterém hráč může volně prozkoumávat Paříž a venkov, likvidovat nacistické hlídky, sabotovat základny a plnit mise pro francouzský odboj. Pohyb po městě zahrnuje možnost šplhat po budovách v lehce parkourovém stylu, i když tento prvek nikdy nedosahuje plynulosti Assassin’s Creed. Důraz je kladen na infiltraci a destrukci – Sean dokáže ničit komunikační věže, sklady zbraní či mosty, přičemž výbuchy mají nejen vizuální efekt, ale i dopad na přítomnost nepřátel v oblasti. Vedle toho hru doplňuje možnost převléknout se do nacistické uniformy, což přináší zajímavou vrstvu napětí: hráč se může volně pohybovat mezi hlídkami, dokud se nepřiblíží příliš blízko nebo nezačne jednat podezřele. Součástí hratelnosti jsou i automobilové honičky a závody, které odkazují na Seanovu minulost závodníka. Kombinace těchto mechanik činí hru rozmanitou, i když v pozdější fázi se může dostavit pocit repetitivnosti, protože mnoho sabotážních akcí je postaveno na podobném principu.

Příběh hry je směsicí vážného tónu a komiksově přehnaných momentů. Sean Devlin je charismatický antihrdina – drsný Ir se sklonem k alkoholu, který bojuje s osobními traumaty a touhou po pomstě. Vedlejší postavy, ať už jde o členy odboje, špiony nebo zkorumpované spojence, pomáhají budovat pocit živého světa, i když jejich hloubka někdy zůstává povrchní. Audiovizuální stránka je ale skutečně působivá. Jakmile se oblast vrátí do barev, Paříž se promění v živé město plné hudby, neonů a naděje, což kontrastuje s temnou, černobílou okupovanou verzí. Hudba skvěle doplňuje atmosféru, mísí se v ní dobové jazzové skladby s dramatickými orchestrálními motivy. Dabing hlavního hrdiny, přestože trochu stereotypní, dodává postavě autenticitu. Graficky hra v roce 2009 působila zajímavě spíše díky stylizaci než technickému zpracování – animace a modely postav byly průměrné, ale styl barev a kontrastů byl natolik výrazný, že dokázal zakrýt technologické limity.

The Saboteur je hrou, která zanechala trvalý dojem především díky svému odvážnému vizuálnímu stylu a tematice boje proti nacistické okupaci. I když nedosahuje preciznosti tehdejších špičkových open-world titulů, její atmosféra a originální kombinace stealthu, sabotáže a akce ji činí nezapomenutelnou. Nedostatky v technické stránce a repetitivní mise mohou odradit část hráčů, ale pro ty, kteří dokážou ocenit mix špionážní akce a stylového zasazení, jde o titul, který stojí za to vyzkoušet i dnes. Pandemic Studios se s herním světem rozloučili dílem, které sice nebylo bezchybné, ale odvážně ukázalo, jak lze spojit historické téma s otevřeným světem a vizuální originalitou. Díky tomu The Saboteur zůstává v paměti jako hra, která sice nebyla dokonalá, ale rozhodně jedinečná a zasloužila by si po letech remaster, či spíš remake.

Pro: přechod z černobíla do barev, dobová atmosféra okupované Paříže, rozmanité herní mechaniky od stealthu, přes sabotáže až po závody, hlavní hrdina, hudební doprovod, osvobozování čtvrtí

Proti: opakující se zejména sabotážní mise, zastaralá grafika a technická stránka hry, omezení parkouru, nedostatečně hluboké postavy, umělá inteligence

+19

Titan Quest II

  • PC 80
Titan Quest II jsem si vyzkoušel, aniž bych měl zkušenost s prvním dílem. První dojem je, že hra působí jako odlehčenější alternativa k těžkým vahám v žánru jako jsou například Diablo II nebo Path of Exile. Přijde mi méně zahlcující, více zaměřená na atmosféru a přímou akci. Slunečná starověká řecká mytologie působí osvěžujícím dojmem po letech strávených v temných a pochmurných ARPG.

Velkým plusem je systém tvorby postav. Kombinace dvou zaměření dává prostor pro dostatečně kreativní buildy bez nutnosti mikromanagementu a detailního studia tabulek jako například v Path of Exile. Už nyní je k dispozici spousta aktivních i pasivních schopností a jejich modifikátorů, takže experimentování má smysl. Souboje působí živěji díky chování nepřátel – nejedná se jen o masu potvor, ale o frakce, které se snaží spolupracovat a reagovat na hráče.

Na druhou stranu je jasně vidět, že jde zatím o hru v předběžném přístupu. Technická stránka není dotažená – občas padá výkon, chybí některé prvky jako lepší inventář, pohodlnější ovládání a obsah zatím není zdaleka kompletní. Dále chybí crafting či kosmetické vychytávky, které jsou u konkurence samozřejmostí. Tyto nedostatky mohou náročnější hráče odradit, ale vývojáři slibují pravidelné aktualizace a komunita zatím reaguje poměrně optimisticky.

Celkově bych Titan Quest II označil za příjemnou alternativu k velkým ARPG sériím. Nepůsobí tolik mohutně a komplexně jako například Path of Exile, ale nabízí svěží prostředí, jasnou vizi a základy, na kterých lze stavět. Pokud hledáte spíše oddechový hack-and-slash s pěknou mytologickou kulisou a možností přispět k jeho dalšímu vývoji, Titan Quest II stojí za pozornost. A ještě víc, pokud máte blízko k indie hrám a oceníte originalitu více než masivní endgame systém.

Pro: řecká mytologie a slunečná atmosféra, kreativní systém buildů, dynamičtější souboje, živý svět, chování AI

Proti: technické nedostatky, málo obsahu, poklesy FPS

+11

StarCraft II: Legacy of the Void

  • PC 90
Po terranské rebelii ve Wings of Liberty a zergské invazi v Heart of the Swarm se konečně dostávají do centra dění i Protossové. Tajemná, vyspělá a duchovně založená rasa, která od počátku série působila spíše jako mystická síla než skutečný protagonistický prvek. Tentokrát však hráč zcela přebírá roli hierarcha Artanise, který se snaží sjednotit rozdělené protosské frakce a čelí apokalyptické hrozbě – návratu pradávného zla jménem
Amon.

Hra už není pouhým datadiskem, ale samostatným titulem, což odpovídá jejímu rozsahu a ambicím. Od prvních minut je jasné, že Legacy of the Void cílí na bombastičnost a epické rozměry: monumentální bitvy, duchovní témata, mezigalaktická politika a osud celého vesmíru jsou v sázce. Kampaň se odehrává na palubě kopule Spear of Adun – prastaré protosské lodi, která slouží jako základna a technologické centrum. Odtud lze volit mise, upgradovat jednotky a komunikovat s postavami, podobně jako Kerrigan v Heart of the Swarm. Samotná kampaň má navíc ještě prolog a epilog, takže hráči budou navnaděni a poté i překvapeni, že po velké bitvě na závěr ještě není konec.

Z hlediska hratelnosti se LotV posouvá dál. Každá mise je výrazně odlišná, často s unikátními cíli a mechanikami. Protossové zde hrají jinak než Terrani nebo Zergové – důraz je kladen na kvalitu, technologickou převahu a správné načasování. Kampaň také využívá speciálních elitních jednotek a schopností Spear of Adun, což dává hráči téměř božskou moc nad bojištěm. RPG prvky zůstávají, ale nepřebíjejí strategické jádro – hra se stále drží žánru RTS, i když ho modernizuje. Vizuálně i zvukově je LotV výjimečné. Architektura Protossů je majestátní a čistá, často evokuje starověké chrámy i sci-fi futurismus zároveň. Hudba je více symfonická a vznešená než u Zergů, což skvěle doplňuje náboženský a osudový tón kampaně. Vyprávění se soustředí nejen na Artanisův boj s Amonem, ale i na témata viny, víry, vůdcovství a obětí. Protossové tak konečně dostávají lidskost – paradoxně právě ve své nelidské podobě.

Mezi slabší stránky patří možná právě ona "nabušenost" – někdy hra sází až příliš na efekty a monumentálnost, což může působit přepáleně. Také obtížnost je místy značně vyšší, zejména při využívání pokročilých mechanik nebo v pozdějších misích. Některým hráčům může chybět větší ekonomická hloubka – rychlá tempa misí často neumožňují klasickou výstavbu a postupné budování základny. Navzdory těmto drobnostem je LotV důstojným zakončením ságy. Nejenže završuje osud hlavních postav, ale i spojuje jednotlivé příběhové linie do epického celku. Nabízí technicky vyspělou a strategicky uspokojující zkušenost, která zůstává věrná duchu StarCraftu , ale zároveň posouvá hranice žánru. I když RTS jako celek upadá, zde je důkaz, že když se spojí výborný design, kvalitní vyprávění a pečlivé ladění, může být i dnes tento žánr silně relevantní.

Pro: epický příběh a svět Protossů na závěr, variabilita v misích, dějové zvraty, nové unikátní prvky a audiovizuál

Proti: vyšší obtížnost misí ubrala na klasické strategii budování, občasná přehnaná monumentálnost

+7

StarCraft II: Heart of the Swarm

  • PC 85
Heart of the Swarm vyšlo v roce 2013 jako datadisk a přímé pokračování kampaně Wings of Liberty od Blizzard Entertainment. Tentokrát se hráč ujímá kontroverzní postavy Sarah Kerrigan, známé jako Královna čepelí, která se opět dostává do čela Zergů – geneticky modifikované mimozemské rasy vedené instinktem a krutostí. Hra přímo navazuje na události z předchozího dílu a nabízí zcela nový úhel pohledu – tentokrát z pohledu Zergů, kteří dosud sloužili hlavně jako nepřátelská hrozba.

Hlavními protivníky jsou nyní především lidský Dominion pod vedením Arcturuse Mengska a v menší míře i Protossové. Hratelnostní jádro zůstává věrné RTS žánru, ale přibylo mnoho novinek – především silná RPG složka zaměřená na Kerrigan samotnou. Ta se účastní většiny misí jako mocná hrdinka, kterou lze vylepšovat odemykáním nových schopností. Novinkou je i evoluční systém, kde si hráč vybírá mezi různými mutacemi a přizpůsobuje si zergské jednotky podle preferovaného stylu. Ovládání je stále intuitivní, automatizace zůstala, a k tomu přibyl důraz na tempo a rychlost reakcí, které k Zergům tematicky skvěle sedí.

Mise v Heart of the Swarm jsou dynamičtější a akčnější než v předchozím díle. Často se hráč ocitne v ofenzivní roli, kdy Zergové doslova zaplavují mapu. Navštívíme jak organické světy plné slizu, tak futuristické lidské základny nebo zničené planety Protossů. Kerrigan je středobodem vyprávění a mezi misemi se nachází na zergské biologické lodi Leviathan, kde lze komunikovat s dalšími postavami a provádět výzkum. Hudební doprovod je nyní temnější s těžšími beaty a organickými elektronickými tóny ladícími s „vetřelčí“ estetikou. Příběh je osobnější, zaměřený na Kerriganinu pomstu a její postupný návrat ke své ztracené lidskosti.

Mezi hlavní negativa patří menší strategická variabilita – Zergové často spoléhají na masové útoky, což může působit monotónně. RPG prvky sice zpestřují hratelnost, ale někomu může vadit, že kampaň místy působí jako akční hra s prvky strategie, než jako čistokrevná RTS. Přestože hra nabízí silný příběh, žánr už v době vydání opět ztrácel na popularitě. Navíc i Heart of the Swarm zůstává stále zpoplatněný a za vysokou cenu, která může odradit nové hráče. Přesto jde o velmi kvalitní rozšíření, které nejen posouvá příběh, ale přináší i zajímavý herní experiment.

Pro: temnější příběh s důrazem na postavu Kerrigan, evoluce jednotek a schopností, atmosféra misí, dynamická a útočná kampaň, opět skvělý dabing

Proti: méně strategických možností, občas působí jako akční hra než RTS, stále zpoplatněná kampaň, kratší herní doba oproti WoL

+10

StarCraft II: Wings of Liberty

  • PC 95
Hra vyšla v roce 2010 a stojí za ní osvědčené studio Blizzard Entertainment. Jde o přímé pokračování legendární RTS StarCraft z roku 1998 a následného datadisku Brood War z roku 1999. Wings of Liberty se soustředí na kampaň za lidskou rasu – Terrany. Hráč se opět ujímá role Jima Raynora, bývalého maršála a vůdce povstalců, který se snaží postavit tyranské vládě Dominia. Hra rozvíjí původní příběh a přináší nový pohled na osudy známých postav.

Ve hře čelíme nejen známým nepřátelům, jako jsou Zergové a Protossové, ale také frakcím v rámci samotných Terranů. V porovnání s prvním StarCraftem nabízí hra řadu technických a hratelnostních inovací. Výrazně se zlepšila kontrola jednotek, kterých lze nyní ovládat i celou armádu v rámci jedné skupiny. Navíc se těžaři po vybudování automaticky zapojí do těžby, což výrazně zjednodušuje mikromanagement. Novinkou je i možnost ukládat budovy do skupin stejně jako jednotky, což zefektivňuje produkci. Grafika se dočkala kompletního vylepšení s detailními modely a plynulými animacemi. Hudba se navíc dynamicky mění podle toho, proti komu hráč zrovna stojí, což přispívá k pohlcující atmosféře.

Mise jsou různorodé a odehrávají se na pestrých planetách – od bažinatých světů přes pusté vesmírné kolonie až po chladné ledové základny. Atmosféru podtrhuje specifický hudební doprovod, který kombinuje rockové prvky s nádechem "space country". Mezi misemi se hráč vrací na loď Hyperion, kde může vylepšovat jednotky, nakupovat pasivní schopnosti a vést rozhovory s posádkou, které posouvají příběh. Nedílnou součástí je i ikonický humor okořeněný například sledováním zpravodajství. Tamní reportér Donny Vermillion totiž jede otevřenou Mangskovskou propagandu a na našeho rebelujícího hrdinu kydá špínu a hnůj kudy chodí. Nemluvě o animaci, kde si Tosh hraje s voodoo panenkou. Toto vše je opravdu velmi vtipné a konkrétně já se smál jako malý kluk. Nebo, když Jim rozstřelil v začátku v Joy Ray's baru televizi. Vedlejší mise za Protossy přidávají další rozměr a rozšiřují příběh celého vesmíru. Hlavní dějová linie se pomalu, ale jistě blíží k osudovému střetu s invazí Zergů a setkáním po letech se Sarrah Kerrigan.

I přes mnohé kvality má kampaň své nedostatky. Obtížnost některých misí, zejména na vyšší úrovni, může být frustrující. Žánr klasických RTS už není tolik populární jako v minulosti, a i když je StarCraft II jeho vrcholem, působí v dnešním kontextu poněkud zastarale. Navíc nelze přehlédnout inspiraci světy Warhammeru i Warcraftu, které Blizzard přetavil do vlastní estetiky, ale určité podobnosti zůstávají nápadné. Kritiku si zaslouží i obchodní model – zatímco multiplayer je zdarma, kampaň zůstává placená a její cena i po letech zůstává relativně vysoká. Přesto jde o výjimečný zážitek pro fanoušky příběhových RTS.

Pro: hutná příběhová kampaň, atmosféra, výrazně vylepšené ovládání a moerní herní mechaniky, poutavá hudba, rozmanité mise, vylepšování, výtečné filmečky, dabing a humor

Proti: vyšší obtížnost na Hard a Brutal, kampaň je stále za vysokou cenu, menší popularita RTS žánru dnes, tak trochu vykradení Warhammeru, některé mise mají opakující se šablonu

+7 +8 −1

Desperados: Wanted Dead or Alive

  • PC 90
Desperados: Wanted Dead or Alive je taktická RTS z roku 2001 od německého studia Spellbound Entertainment. Jde o hru zasazenou do prostředí Divokého západu navazující na styl her jako Commandos: Behind Enemy Lines. Hráč ovládá skupinu postav s různorodými schopnostmi, které musí spolupracovat při plnění náročných misí v nepřátelském prostředí.

Hlavní postavou je John Cooper, pistolník a vůdce týmu, dále expert na výbušniny Sam, svůdá Kate, doktor Doc McCoy ovládajícího střelbu na dálku a jedy a další. Každý má unikátní schopnosti – od přepadení protivníků po léčbu zranění – které je nutné chytře kombinovat. Mise nabízejí pestrou škálu cílů – od sabotáží až po únosy či přepadení vlaků. Výrazným plusem je propracované ozvučení a hudba, které navozují napínavou atmosféru západu. Například pískot větru v prérii, dramatické hudební motivy a autentické dabingy postav.

Herní mapy jsou detailní, promyšlené a rozmanité – od vyprahlých pouští po zasněžené hory či rušná městečka. Příběh se odvíjí plynule mezi misemi a nabízí několik překvapivých zvratů, které udržují napětí a motivují k dalšímu postupu. Zajímavostí jsou realistické herní prvky, jako například možnost omylem zastřelit vlastní postavu při špatném míření, nebo efekt zahřívání zbraní, který omezuje příliš častou střelbu. Tyto prvky dodávají hře na věrohodnosti a nutí hráče myslet několik kroků dopředu.

Nevýhodou je bezpochyby vysoká obtížnost, která může méně zkušené hráče snadno odradit. Hra neodpouští chyby – jeden přehlédnutý nepřítel často znamená nutnost načíst pozici. Některé mise jsou frustrující nejen kvůli náročným zadáním, ale i kvůli ne zcela intuitivnímu ovládání v určitých situacích. Občas se také objeví tzv. "záseky" – momenty, kdy je jediným řešením zdlouhavé metodické zkoušení možností. I přesto však Desperados zůstává legendou žánru, která dodnes inspiruje moderní taktické strategie.

Pro: atmosféra prostředí, příběh, postavy, hudba, ozvučení, mapy, realistické prvky, výzva pro hráče taktických her

Proti: vysoká obtížnost, některé mise jsou příliš dlouhé, záseky, těžkopádné ovládání

+12

StarCraft: Remastered

  • PC 70
Legendární strategická hra StarCraft, která na konci 90. let definovala žánr real-time strategií, se v roce 2017 dočkala své modernizované verze pod názvem StarCraft: Remastered. Hru opět přivedlo k životu studio Blizzard Entertainment, které se snažilo zachovat původní kouzlo a herní mechaniky, zároveň však přinést titul do 21. století s lepším technickým zpracováním. Hráči se mohou těšit na kompletní příběh tří znepřátelených ras — Terranů, Zergů a Protossů — včetně rozšíření Brood War, a to v původní nekompromisní podobě, která vyžaduje strategické myšlení, precizní mikro-management a rychlé rozhodování.

Oproti původní hře nabízí remasterovaný StarCraft především výrazné grafické vylepšení. Hra běží v rozlišení až 4K, byly přepracovány animace, portréty postav i uživatelské rozhraní. Přibyly nové možnosti pro online hraní včetně podpory matchmakingu přes službu Blizzard.net a cloudového ukládání. Zvuková stránka byla také přepracována – dabing byl ponechán původní, ale ve vyšší kvalitě, a hudba prošla remasteringem. Fanoušci ocení i možnost kdykoli přepnout mezi novou a starou grafikou.

Navzdory novému vizuálnímu kabátu zůstala atmosféra hry téměř netknutá. Zachování všech původních mechanik i kampaní přispívá k autentickému zážitku, který si fanoušci pamatují z původních verzí. Nový grafický kabát však hře propůjčuje modernější nádech, díky kterému je možné si plně vychutnat detaily bitev a prostředí, aniž by hra přišla o svou strategickou hloubku nebo tempo. Právě v kontrastu starého herního designu s novou technologií vzniká zajímavá symbióza nostalgie a inovace.

Přestože remaster přináší řadu pozitiv, zastaralé prvky z původní hry se ještě víc podepisují na celkovém dojmu. Stále totiž platí omezení na pouhých 12 jednotek ve skupině a nutnost kontrolovat každého workera působí zdlouhavě a archaicky. Ačkoli bylo rozlišení značně zlepšeno, samotná hratelnost zůstala v mnoha ohledech „přikovaná“ k minulosti. Ti, kteří chtějí totéž co koncem 90. let, budou nadšeni. Já ale po zkušenosti s hraním dvojky byl velmi zklamaný. Remastery trpí právě na zastaralé herní mechaniky, a proto jsem příznivcem spíše remaků s tím, že se pokusí zachovat atmosféru příběhu originálu.

Pro: grafický remaster až do 4K, původní dabing a příběh, vylepšený multiplayer, přepínání mezi novou a původní grafikou, nostalgie

Proti: nedostatky z původní verze jsou stále přítomny - omezené skupiny, manuální mikromanagement, zastaralá UI, chybí automatické těžení a chytřejší pathfinding

+14

StarCraft: Brood War

  • PC 90
StarCraft: Brood War je datadisk k legendární real-time strategii StarCraft, který vyšel v roce 1998 a na jeho vývoji spolupracovali Blizzard Entertainment a Saffire. Hra přímo navazuje na události původního dílu a přináší pokračování epického příběhu tří znepřátelených frakcí: Terranů, Zergů a Protossů. Fanoušci se mohou těšit na tři nové kampaně s hlubším příběhem, dramatickými zvraty a novými postavami, které obohacují již tak komplexní svět. Z hlediska hratelnosti Brood War rozšiřuje původní mechaniky a posouvá herní zážitek na vyšší úroveň.

Každá ze tří ras získala nové jednotky a technologie, které zásadně mění strategické možnosti. Terrani dostávají například Medika léčícího pěchotu a Valkýru, která je velmi účinná proti vzdušným silám. Zergové získávají Lurkera útočícího z podzemí a Devourera - podobně efektivního jako je terranská Valkýra. A Protossové mohou konečně přivolávat permanentně neviditelné Temné templáře a technologicky silného Korzára, která je efektivní proti vzdušným cílům. Navíc se dva Temní templáři po spojení přemění na Temného archona a potom nastává protivníkům hotové peklo. Tyto novinky přidávají na komplexitě a umožňují nové taktiky, které oživují multiplayer i singleplayer.

Atmosféra hry je temnější a vážnější než v originále. Nové světy a mise se odehrávají na rozmanitějších planetách s unikátním vizuálem a stylizací. Hudební doprovod i zvuky prošly vylepšením – soundtrack lépe odpovídá náladě misí a dodává na intenzitě. Výrazně vyšší obtížnost kampaně je jedním z nejzásadnějších rysů Brood War. Zejména mise za Terrany a Zergy představují velkou výzvu: AI je agresivnější, útočí častěji a ve větších, lépe složených armádách. Navíc velmi brzy nasazuje pokročilé jednotky s upgradovanými technologiemi, což nutí hráče přemýšlet strategicky od první chvíle.

Ani Brood War se ale nevyhnul určitým neduhům – především technickým omezením. Hra se nevyvarovala zastaralosti a nemožnost označit více než 12 jednotek ve hře pořád je. Zůstala i nutnost stále každého workera ručně navádět, což zbytečně komplikuje mikromanagement. Hra pořád běží pouze v rozlišení 640×480, což snižuje přehlednost a komfort. I přes tyto nedostatky však Brood War patří mezi nejlepší datadisky všech dob a původní Starcraft posunul o výš.

Pro: nový příběh a kampaně, dvě nové jednotky pro každou rasu měnící způsoby hraní, temnější atmosféra a propracovanější mise, vyšší obtížnost představující reálnou výzvu, multiplayer

Proti: zastaralé technické zpracování původní hry bohužel přetrvává

+5 +6 −1

StarCraft

  • PC 80
Za legendárním titulem StarCraft stojí americké studio Blizzard Entertainment, které již tehdy mělo za sebou úspěšnou sérii Warcraft. StarCraft čerpá právě z jejího základu, ale přenáší klasický fantasy svět do temného sci-fi prostředí. Výraznou inovací byla asymetrie tří hratelných ras, které se od sebe zcela odlišují nejen vzhledem, ale i herními mechanismy. Kromě toho hra představila hlubší příběh podaný skrze kampaně a filmové sekvence, čímž nastavila nový standard pro real-time strategie.

Ve hře hráč vybírá mezi třemi unikátními rasami: technokratickými Terrany, hmyzími Zergy a mystickými Protossy. Každá frakce má své vlastní jednotky, budovy, styl boje i filozofii. Zatímco Terrani sázejí na flexibilitu a mobilitu, Zergové na početní převahu a rychlost, Protossové dominují technologicky a silou jednotlivých jednotek. Rasy se liší i ekonomickým systémem a mikromanagementem. Děj se odehrává na různých planetách, čímž hra nabízí vizuálně rozmanité prostředí od pouští přes ledové pláně až po měsíční základny.

Atmosféra StarCraftu je temná, vážná a věrohodně buduje pocit nekonečného konfliktu v hlubokém vesmíru. Hudební doprovod v kampaních i během misí výborně vystihuje charakter jednotlivých ras — elektronické tóny Terranů, znepokojivé zvuky Zergů a mystické melodie Protossů. Zvuky jednotek, jejich hlášky a dabing přispívají k výrazné identitě každé strany. I díky těmto prvkům si hráči vytvářejí citový vztah k postavám i jednotkám. Zjevná je inspirace světem Warhammer, patrná již právě ve Warcraftu.

I přes revoluční přístup měla hra své nedostatky, a to i v době vydání. Umělé omezení na 12 jednotek ve skupině výrazně komplikovalo ovládání armád. Hráč musel navíc ručně klikat na každého dělníka, aby těžil suroviny, což zpomalovalo rozjezd her a rozlišení 640x480 bylo ke konci 90. let už považováno za zastaralé. A konkrétně mně velmi vadila absence jednotek uzdravujících lidskou pěchotu. Umísťoval jsem ji proto jen do bunkrů a útočil s těžšími kalibry, které bylo možné opravovat. I přes tyto výtky je StarCraft legendární titul, který definoval žánr.

Pro: originální asymetrické rasy, poutavý příběh a atmosféra, hudební doprovod a ozvučení, multiplayer a editor map, znovuhratelnost

Proti: jen 12 jednotek ve skupině, neohrabané ovládání dělníků, lidskou pěchotu nelze léčit, jen 640x480, zastaralé technické zpracování při vydání

+9 +10 −1

Warcraft III: Reforged

  • PC 5
Hru hodnotím pouze z pohledu hráče kampaně. V tomto ohledu hra nabízí několik pozitivních změn – modernizovaná grafika zlepšuje vizuální zážitek oproti původní verzi, ale troufnu si říct, že na rok 2020 je stále zastaralá. Cutscény jsou přepracované s větším důrazem na detail, což přispívá k celkovému dojmu z vyprávění příběhu. Kladně hodnotím i některé nové prvky a upravené mapy, které jsou často lépe navržené a působí promyšleněji než jejich originální verze.

Bohužel, celkový dojem z kampaně značně kazí technický stav hry. Od šesté mise kampaně Lidské aliance (The Culling) se hra opakovaně zasekává. Buď zcela zamrzne, nebo přestane reagovat. Situaci se nepodařilo vyřešit ani opakovaným načítáním uložené pozice, restartem systému, nastavením režimu kompatibility na starší verze Windows, snížením grafických detailů, vypnutím efektů a znovuodehráním mise. Jelikož zasekávání pokračovalo i v následující misi, hru jsem odinstaloval. Tento závažný technický problém výrazně narušuje hratelnost a kazí celkový zážitek z jinak vizuálně poměrně povedeného remasteru. Kdyby hra fungovala, hodnotil bych ji někde okolo 6-7/10.

Pro: lepší grafika, přepracované cutscény, nové herní prvky a upravené mapy

Proti: katastrofický technický stav hry plný opakovaných záseků od 6. mise za Alianci, pokračující záseky i v pozdějších misích

+8

Czech Soccer Manager 2025

  • PC 85
Czech Soccer Manager 2025 přináší fanouškům fotbalových strategií opětovný zážitek z českého manažerského prostředí. Hra staví na osvědčené formuli předchozích ročníků, ale přidává i moderní prvky. Vylepšené uživatelské rozhraní, detailnější statistiky hráčů a aktualizované soupisky. Velikou výzvou je možnost vést týmy od nižších amatérských soutěží až po nejvyšší ligu, což dává hráčům dostatečný prostor pro budování dlouhodobé strategie. Grafické zpracování zůstává stále trošku strohé, ale funkční – hra si i nadále drží retro styl, který její komunita oceňuje. Pro nové hráče ale může být první kontakt s UI lehce odrazující.

Hratelnost je návyková, a i přes svou jednoduchost dokáže nabídnout hluboký manažerský zážitek. Trénování, přestupy, taktika i finance jsou zpracovány s dostatečnou hloubkou a propracovaností. Vývojáři navíc zapracovali na optimalizaci simulačního enginu, který je nyní rychlejší a přesnější. Na druhou stranu, chybí výraznější audio-vizuální efekty, což může některé hráče odradit, zvláště pokud čekají prezentaci na úrovni moderních sportovních titulů. AI soupeřů je občas předvídatelná a méně adaptivní.

Velkým plusem je aktivní komunita hráčů a možnost snadného modování – včetně přidávání vlastních log, dresů a databází. Díky tomu si hráč může přizpůsobit hru podle svých představ a vytvořit si téměř jakýkoliv fotbalový svět. Vývojáři tradičně poskytují pravidelné aktualizace zdarma a komunikují se svými fanoušky, což u freeware titulů není samozřejmost. Hře nechybí autenticita a věrné ztvárnění domácí fotbalové scény, i když se drží spíše textové a tabulkové prezentace. Některé mechaniky by si ale zasloužily modernější přístup nebo větší hloubku.

Czech Soccer Manager 2025 je určen především pro fanoušky série a hráče, kteří hledají manažerskou výzvu bez nutnosti grafického pozlátka. Pokud oceníte detailní statistiky, české reálie a silný důraz na taktiku, najdete v této hře mnoho hodin zábavy. Naopak hráči hledající vizuální zážitek nebo dynamickou akci budou zklamáni. Hra zůstává věrná svým kořenům a i když neposouvá žánr výrazně kupředu, nabízí solidní obsah za nulovou cenu.

Pro: Hloubka manažerského systému, možnost modování a úpravy databáze, autenticita českého fotbalu, pravidelné aktualizace, aktivní komunita, nízké nároky na hardware

Proti: starší grafika, chybějící audiovizuální prvky, občas slabší AI, některé mechaniky mohou působit zastarale, pouze v českém jazyce

+12

L.A. Noire

  • PC 85
L.A. Noire je detektivní akční adventura od australského studia Team Bondi, kterou vydalo Rockstar Games. Hra vyšla v roce 2011 a její děj se odehrává v poválečném Los Angeles na konci 40. let. Hráč se ujímá role detektiva Colea Phelpse, jenž stoupá policejními řadami a řeší různé kriminální případy. L.A. Noire se soustředí na vyšetřování, výslechy svědků a sběr důkazů, čímž se odlišuje od typických akčních her a klade důraz na dedukci a morální rozhodování.

Grafická stránka hry je velmi působivá, zejména díky technologii MotionScan přinášející realistické obličejové animace - klíčové při výsleších. Los Angeles je věrně zrekonstruováno podle historických reálií a nabízí detailní ulice, dobové automobily i autentickou atmosféru. Noční jízdy městem za zvuku jazzové hudby vytvářejí působivý dojem a umocňují filmový noir styl.

L.A. Noire činí výjimečnou právě zaměření na psychologii postav a práci detektiva. Namísto neustálé akce hráč tráví většinu času hledáním stop, rozborem scén zločinů a snahou odhalit, kdy postavy lžou. Tato mechanika je podpořena výše zmíněnou technologií MotionScan, díky níž je třeba sledovat drobné výrazy tváře. Hráč tak skutečně cítí tíhu svých rozhodnutí, která mohou ovlivnit životy podezřelých i obětí.

Hra však není bez chyb. Umělá inteligence spolujezdců a chování civilistů jsou často nelogické a některé mise působí repetitivně. Výslechy někdy postrádají jasné vodítko, což může vést ke zbytečnému zmatku. Navzdory těmto nedostatkům nabízí L.A. Noire jedinečný zážitek, který je spíše interaktivním filmem než tradiční hrou.

Pro: autentická atmosféra, realistická mimika postav, originální detektivní mechaniky

Proti: slabší AI, repetitivní mise, občasná nejasnost při výsleších

+16

Rising Storm 2: Vietnam

  • PC 80
Hru vyvinulo studio Antimatter Games ve spolupráci s Tripwire Interactive a vydána byla v roce 2017. Jde o přímé pokračování realistické série Red Orchestra a její odnože Rising Storm , která se původně zaměřovala na bojiště druhé světové války. Tento díl se ale poprvé přesouvá do konfliktu ve Vietnamu a navazuje na ducha série – tedy realistickou, týmovou a taktickou střílečku s důrazem na autenticitu a atmosféru válečného konfliktu.

Ve srovnání s předchozími díly přináší Rising Storm 2 množství technických a herních inovací. Hra přešla na modernizovaný engine Unreal Engine 3, což se pozitivně odrazilo na grafice – prostředí vietnamské džungle, vesnic a měst je detailní a přehledně navržené. Ozvučení je výrazně vylepšené: výstřely z různých zbraní zní realisticky, dunění děl a helikoptér přidává na autentičnosti. Celkově působí bojiště živě, chaoticky a nepředvídatelně – přesně tak, jak má simulace války vypadat.

Hudební doprovod skvěle doplňuje atmosféru 60. a 70. let – rockové skladby evokují filmové zpracování války ve Vietnamu a doprovází hráče jak v menu, tak při načítání misí. Herní třídy (např. velitel, kulometčík, sapér nebo pilot) mají rozdílnou výbavu odpovídající reálné výzbroji jednotlivých frakcí – Američané spoléhají na technologickou převahu, zatímco Vietkong a severovietnamci využívají gerilovou taktiku a pasti. Herní módy zahrnují klasický „Territory“ o ovládání území, „Supremacy“ a další týmové varianty. Mapy jsou rozmanité – od husté džungle po městské ruiny, a často kladou důraz na asymetrii frakcí.

Přestože Rising Storm 2: Vietnam nabízí hluboký a realistický zážitek, má i své nedostatky. Pro nováčky může být hra zpočátku frustrující kvůli vysoké obtížnosti a absenci výrazného tutoriálu. Umělá inteligence botů je průměrná, a v méně aktivních hodinách tak multiplayer ztrácí na atraktivitě. Grafika, ač funkční, už dnes místy působí zastarale. Přes tyto výtky jde ale o skvělou taktickou střílečku s jedinečnou atmosférou a důrazem na týmovou spolupráci.

Pro: realisticky ztvárněná Vietnamská válka, taktiky obou stran, autentické ozvučení zbraní, výbuchů, stylový 60.70. soundtrack, mapy, herní třídy, silný důraz na týmovou spolupráci, dobová technika

Proti: vysoká obtížnosti, slabá AI při nízkém počtu hráčů, zastaralá grafika na dnešní dobu, méně hráčů

+5

Commandos 3: Destination Berlin

  • PC 70
Třetí díl Destination Berlin vyvinulo španělské studio Pyro Studios a vydalo ji v roce 2003. Jedná se pokračování slavné taktické série Commandos, která si získala oblibu díky důrazu na stealth, detailní plánování a autentické ztvárnění druhé světové války. Hra přímo navazuje na předchozí díly, zejména na Commandos 2: Men of Courage, a snaží se dále rozvíjet osvědčený koncept malého týmu elitních vojáků operujících za nepřátelskými liniemi.

Ve srovnání s druhým dílem přináší trojka několik výrazných změn. Vedle přechodu na plně trojrozměrné prostředí s možností otáčení kamerou, kterého jsme si mohli všimnout už ve dvojce, je další novinkou zjednodušené ovládání a menší důraz na rozsáhlé inventáře. Hra se snaží být svižnější a přístupnější. Některé fanoušky však tato změna zklamala, protože s ní přišla i menší míra taktické hloubky.

Hudební doprovod je opět atmosférický a skvěle podtrhuje napětí během misí, i když nedosahuje výraznosti soundtracku z druhého dílu. Každý z vojáků má stále své specifické schopnosti, ale jejich výbava je více zjednodušená čímž mizí část taktického repertoáru. Hra nabízí tři kampaně – ve Francii, Německu a ve Stalingradu – které se liší prostředím i herní dynamikou. Mise jsou kratší a více akční, často s předem daným scénářem a méně možnostmi pro volné experimentování.

Commandos 3: Destination Berlin má překvapivě více slabin, než fanoušci série očekávali. Kratší herní doba, nedostatek variability v řešení úkolů a nevyužitý potenciál ve většině kampaní odradily část dlouholetých fanoušků série. Umělá inteligence nepřátel je místy nevyvážená a některé mise působí spíše frustrujícím dojmem než výzvou. Přesto jde o solidní titul, který přináší do série nové vizuální zpracování a svižnější tempo, i když za cenu omezení strategické hloubky. Hráčům, kteří hledají rychlejší a přímočařejší zážitek z druhé světové války, může Destination Berlin nabídnout zábavu, ale skalní fanoušci prvních dvou dílů budou zřejmě zklamáni.

Pro: dynamické a akčnější mise s rychlejším tempem, hudební doprovod, tři herní kampaně, vylepšené a zjednodušené ovládání pro nové hráče

Proti: kratší herní doba a menší počet misí, méně kreativity během řešení situací, omezená výbava vojáků, nalogická AI

+14

Commandos 2: Men of Courage

  • PC 85
Commandos 2: Men of Courage je přímým pokračováním úspěšné série taktických strategií od španělského studia Pyro Studios. Navazuje na předchozí díly svou izometrickou perspektivou, realistickým zpracováním druhé světové války a důrazem na stealth přístup. Hra si ponechává základní koncept – ovládat malý tým elitních vojáků, kteří plní nebezpečné mise hluboko v týlu nepřítele – a dále ho rozvíjí do větší hloubky a komplexnosti.

Oproti předchozím dílům přináší Commandos 2 výrazné inovace. Hratelnost je plynulejší a variabilnější – hráči mohou využívat interiéry budov, potápět se pod vodu, ovládat vozidla nebo ukrást nepřátelské uniformy. Grafika přešla na plně 3D prostředí s možností otáčení kamery, což zvyšuje strategické možnosti. Tým byl rozšířen o nové postavy - například zlodějského psovoda "Lupina", který dokáže lézt po stěnách a krást bez povšimnutí, čímž přibyly nové taktické možnosti. Natasha, se kterou jsme se setkali už v předešlém Beyond the Call of Duty, pro změnu velice snadno odvede pozornost důstojníků, aby ostatní pronikli na přísně střežená místa.

Atmosféra hry je velmi silná – autentická hudba, dabing a detailní prostředí navozují pocit napětí a realismu. Hra obsahuje 10 rozsáhlých misí odehrávajících se například v Norsku, Barmě, na ostrovech v Tichomoří, v Itálii nebo v Paříži. Každá mise má unikátní cíle a vizuální styl – například v jedné zachraňujete zajatce z japonského tábora, v jiné sabotujete německou ponorkovou základnu. Oproti předešlým dílům se Commandos 2 výrazně zlepšilo v rozmanitosti prostředí, propracovanosti úkolů a svobodě volby postupu.

Negativa hry spočívají především ve složitějším ovládání, které může být pro nováčky matoucí, a místy zdlouhavých misích, jež vyžadují opakované pokusy. Hra posunula sérii vpřed technologicky i herně, ale občas trpí neintuitivním uživatelským rozhraním a zastaralými mechanikami umělé inteligence. V kontextu doby vydání (2001) však šlo o špičku v žánru a dodnes má své věrné fanoušky.

Pro: přechod na 3D prostředí, interiér budov, potápění do hloubky, rozmanité mise, vojáci se mohou převlékat a částečně se maskovat, více druhů nepřátel, pěstní souboje

Proti: nižší obtížnost, nerealistická AI, omezenost volby

+13

Commandos: Beyond the Call of Duty

  • PC 85
Commandos: Beyond the Call of Duty je samostatně spustitelný datadisk k úspěšné taktické strategii Commandos: Behind Enemy Lines od španělského studia Pyro Studios. Hráči se znovu ujmou malého týmu elitních spojeneckých vojáků během druhé světové války, jejichž úkolem je plnit náročné mise za nepřátelskými liniemi. Hra staví na osvědčené izometrické perspektivě a důrazu na precizní plánování a koordinaci jednotlivých členů týmu. Beyond the Call of Duty přináší novou porci misí a rozšiřuje zážitek z původního titulu.

Po grafické stránce hra zůstává věrná svému předchůdci, avšak přináší mírně vylepšené detaily prostředí a nová pozadí, která působí živěji a pestřeji. Hratelnost byla obohacena o nové prvky, jako je možnost házet kameny či cigarety pro odlákání nepřátel, vypustit olej z cisteren nebo poštvat na nepřátele například zvěř. Mise jsou obecně náročnější a delší, přičemž se hráč podívá do nových lokalit, jako jsou Balkán nebo město v Holandsku. Tyto změny osvěžují již známý herní systém a přinášejí více možností, jak k úkolům přistupovat. Potěší i dva noví členové týmu v podobě srbského a holandského partyzána/partyzánky.

Novinkou jsou také nové schopnosti jednotlivých postav – můžete například omračovat nepřátele, svázat je a ve finále je dokonce přinutit odlákat jejich nic netušící kolegy, které poté poměrně snadno zlikvidujete. Hra také přináší volbu mezi dvěma obtížnostmi, což ocení jak nováčci, tak veteráni série. Během misí doprovází hráče nově komponovaný hudební doprovod umocňujíci napětí. Za zmínku stojí i nový dabing, který dodává postavám více osobitosti a zvyšuje celkovou atmosféru.

Na druhou stranu, oproti předchozímu dílu je Beyond the Call of Duty kratší – obsahuje pouze osm misí, které sice nabízejí výzvu, ale celkově méně obsahu. Umělá inteligence nepřátel je občas nelogická, což může vést k frustrujícím situacím. Zaznamenal jsem i stížnosti na nepřesnost ovládání, ale mně například vyhovovalo překopání kláves, kdy například pistoli už nemáte na G, ale na Q a další věci při ruce na W, E a tak dále. Hra sérii posunula dál – přidáním nových herních mechanik a zejména hudebním doprovodem.

Pro: hudební doprovod a nový dabing, náročnější mise, dvě obtížnosti, nové taktické možnosti, nepotřebujete předešlý díl pro hraní, přívětivější rozložení klávesových zkratek

Proti: kratší herní doba - pouze 8 misí, nevyváženost AI, minimální grafický posun

+12

Commandos: Behind Enemy Lines

  • PC 90
Commandos: Behind Enemy Lines je taktická RTS vyvinutá španělským studiem Pyro Studios a vydaná v roce 1998 společností Eidos Interactive. Hra si okamžitě získala pozornost díky svému netradičnímu pojetí války – místo masivních bitev nabízí důraz na stealth, plánování a přesnost. Hráč ovládá malý elitní tým speciálních jednotek během druhé světové války a jeho úkolem je plnit nebezpečné mise hluboko za nepřátelskými liniemi. Prostě budete vypalovat náckům jeden rybník za druhým a působit jim sakra velké škody.

Grafická stránka hry byla na svou dobu výjimečná – izometrický pohled a ručně kreslené mapy nabídly detailní prostředí plné interaktivních prvků. Mise se odehrávají v různorodých lokacích, od zmrzlých norských základen přes africké pouště až po okupovanou Francii. Mezi základní herní prvky patří plížení, přepady, sabotáže a používání různých předmětů – od nožů až po výbušniny. Hra hráče nutí přemýšlet takticky a využívat schopnosti každého člena týmu do detailu.

Tým Commandos tvoří šest unikátních postav, z nichž každá má specifické dovednosti – Zelený baret pro boj zblízka, odstřelovač s přesnou muškou, potápěč schopný pohybu vodou, ženista se znalostmi výbušnin, řidič tanků a špión, který se dokáže převlékat do nepřátelských uniforem. Hráč čelí dobře vyzbrojeným a pozorným nepřátelům, přičemž jediná chyba může znamenat selhání mise. Ovládání pomocí myši a klávesnice je intuitivní, ale kvůli obtížnosti vyžaduje trpělivost a časté ukládání pozic.

Největší slabinou hry je její vysoká obtížnost a někdy frustrující nutnost metody pokus–omyl. Umělá inteligence nepřátel je někdy až příliš všímavá, což může vést k nečekaným neúspěchům. Navzdory tomu se jedná o velmi originální titul, který si drží kultovní status. Pro fanoušky taktických her v té době byla alternativou například Desperados: Wanted Dead or Alive (2001) nebo Jagged Alliance 2 (1999).

Pro: atmosféra a prostředí, zvukové efekty, znovuhratelnost, unikátní vojáci, stealth prvky, různorodí nepřátelé

Proti: vysoká obtížnost, často volíte metodu pokus-omyl, hratelnost je někdy příliš pomalá

+11 +12 −1

Commandos: Origins

  • PC 70
Když nepočítám sérii Strike Force, remasterovaný druhý a třetí díl, uplynulo od posledních Commandos předlouhých 22 let. Během této doby vyšla nejedna RTS inspirovaná podobnými herními mechanikami – některé zasazené do jiné doby a nemálo z nich úspěšných, ale pokračovatel série stále nepřicházel. Až do letošního roku, kdy světlo světa spatřil díl s označením Origins. Tentokrát však ne od Pyro Studios, nýbrž od Claymore Game Studios. Hra se navíc odehrává ještě před událostmi prvního dílu Behind Enemy Lines.

Hra běží na Unreal Engine 5 zobrazující detailní 3D prostředí s možností rotace kamery a přiblížení. Hráči se mohou těšit na 14 různorodých misí. Bojovat budete v západní Evropě, v zimou zavátém Norsku, v africkém písečném vedru a autoři nezapomněli ani na východní frontu. Mise jsou rozmanité a snadno rozpoznatelné nejen podle podnebí, ale i dobových staveb dle lokality – v Norsku uvidíte typické severské sruby, v Africe charakteristické kamenné stavby. Každá mise nabízí unikátní výzvy a možnost interakce s prostředím. Novinkou je například využití ziplinů nebo sabotáž nepřátelských zařízení. Možnost simultánního provedení akcí pomocí tzv. Command Mode je samozřejmě přítomna.

Na povel budete mít originální šestici vojáků s unikátními schopnostmi – Zeleného bareta, odstřelovače, potápěče, ženistu, řidiče a špióna. Vaši muži neztratili nic ze svého umu: Zelený baret opět bude posílat nácky na onen svět nožem, odstřelovač chirurgicky přesnou puškou s optikou a špión se bude velmi dobře maskovat v nepřátelských uniformách. Nepřátelé využívají různé typy vojáků s odlišným chováním a schopnostmi detekce, což vyžaduje pečlivé plánování a využívání stealth mechanik. Atmosféra hry je napínavá, s důrazem na taktiku a precizní průchod misemi. Ve hře je navíc několik úrovní obtížnosti, takže si přijdou na své jak nováčci, tak zkušení veteráni série a dále možnost vybrat si ze tří přednastavených šablon klávesových zkratek či si nastavit vlastní.

Teď k tomu, co mi na hře vadilo – a bohužel toho nebylo málo. Hra se prodává za cenu srovnatelnou s AAA tituly, přesto podle mého názoru nabízí málo obsahu. Očekával bych alespoň o třetinu více misí a minimum technických chyb. Ve hře se například setkáte se zneviditelňujícími nepřáteli při prohlížení konkrétních pater ve vícepodlažních budovách. Nepřátelé rovněž zcela ignorují kolegu, kterému pár metrů za jejich zády právě podřezáváte krk. Herní HUD je podle mě nevhodně navržený – bílá barva je příliš ostrá a ikonky některých schopností jsou nepřehledné. Naopak mi nechyběl příběh – hrajete za vojáky vysílané do misí, ne za partyzány. Přes výše zmíněné nedostatky hra nabízí solidní taktické výzvy a poměrně věrohodnou atmosféru druhé světové války. Osobně však doporučuji vyčkat na výraznější slevu nebo alespoň na opravu technických problémů.

Pro: návrat ke kořenům, modernější grafika, hudební doprovod, 14 různorodých misí, hratelnost kladoucí důraz na taktiku, nastavení obtížnosti

Proti: vysoká cena, technické nedostatky, nelogické chování AI, ne zrovna ideálně navržený HUD,

+16

Wreckfest 2

  • PC 70
Je tomu téměř jedenáct let, kdy si hráči mohli poprvé vyzkoušet první Wreckfest. Hra navázala na první dva Flatouty a nabídla stejné závodní řádění, poté, co značku "převzala" (čti zprasila) konkurenční studia. Opět jste se proháněli po závodních okruzích, ve městě, po šílených tratích plných překážek, skoků, křižovatek, protijedoucího provozu, demoličního derby a ikonických výzev v podobě například míření na terč nebo shazování kuželek. No a po oněch jedenácti letech zde máme pokračování.

V rámci předběžného přístupu jsou otevřené módy Racing a Derby. Můžete si vyzkoušet závody na okruhu, v pískovně (i s křižovatkami) a demoliční derby. Zatím je na výběr jedna trať v každé kategorii s možností jet vpřed, pozpátku a asi čtyři typy vozidel. Ikonické výzvy jsou zatím ve fázi raného vývoje a připomínají je různé typy skoků, loopingy, basketbalové koše nebo například destrukční prvky, které udeří do vašeho auta a udělají z něj ve vteřině vrak. Grafika je samozřejmě lepší a interface stále stejně přehledný.

Vyzkoušel jsem všechny módy, dostupné tratě a auta. V pískovně jsem měl zpočátku problémy s neznalostí tratě, ale po několika neúspěšných pokusech dojel alespoň v první desítce. Na okruhu stačilo udělat jednu chybu a hned jste se propadli na chvost pelotonu. Vavříny jsem sklidil až na trati s křižovatkami po vytvoření dostatečného náskoku. Auta jsem vyzkoušel všechna a nejvíce mně seděl americký sporťák vzhledem připomínající tuším devadesátkové Camaro. Auta hodně smykují a často končíte v hodinách. Destrukce je na první pohled povedená, vypadá propracovanější. Nevyzkoušel jsem všechny její stupně, ale i nejnižší mi přišel výrazně těžší než v jedničce.

První dojmy jsou víc než dobré, ale obsahu je pramálo. Hudba v menu zatím není vůbec žádná. Autoři slibují přídavky v podobě režimu kampaně, více tratí, vozů i jejich typů a výše zmíněných ikonických výzev. Snad se dočkáme i například školních autobusů, sekaček na trávu, motorizovaných gaučů, ale zejména amerických sedmdesátkových muscle kár jako například El Camino, různých jeepů, pick-up trucků a dalších. Zatím jedinou novinkou je pohled zevnitř auta skrz volant a palubní desku. Jinak je vše při starém. Multiplayer je dostupný, ale nikdy jsem jej v tomto typu her nezkoušel.

Pro: pohled z vnitřku vozu skrz volant s palubní deskou, režimy Racing, Derby, závody skrz křižovatky, soutěže ve vývoji, hra více hráčů

Proti: velmi málo obsahu - jen čtyři tratě, čtyři auta a žádná hudba v hlavním menu

+9

Vivat Slovakia

  • PC 70
Vivat Slovakia je městská akce z pohledu třetí osoby zasazená do raných 90. let po rozpadu Československa. Hráč se ujímá role taxikáře pracujícího v utajení pro tajnou policii a zažívá drsnou éru plnou mafiánských účtů, přestřelek a výbuchů. Hra nabízí rozlehlé město o 10 km² a přes 20 příběhových misí inspirovaných skutečnými událostmi. Kromě hlavní linky je možné vozit pasažéry, závodit, rybařit či plnit různé vedlejší úkoly. Inspirace Mafií a GTA je zřejmá, avšak zasazená do jedinečného prostředí porevolučního Slovenska.

Hlavním tahákem je detailně zpracovaná Bratislava – od historického centra přes Petržalku po ikonické stavby jako UFO či hrad. Město působí živě díky chodcům, pasážím i dobovým nápisům a šedi. Vozový park čítá kolem 50 aut od Škodovek a Trabantů po západní značky jako BMW či Porsche, přičemž i bez licencí působí autenticky vzhledem i zvukem. Co mě naopak zklamalo je zastaralý HUD, který mi hodně připomíná GTA z dob před dvaceti lety.

Atmosféru podporuje kompletní slovenský dabing v čele s Mariánem Labudou mladším, který hře dodává jak napětí, tak středoevropský humor. K dispozici je paleta zbraní od pistolí a samopalů po odstřelovačky či teleskopický obušek, což podtrhuje akční charakter misí i střetů s různými gangy. Plná verze zlepšila technický stav – bugy v dopravě či kolizích sice zůstávají, ale už nejsou tak časté a optimalizace je stabilnější. Bohužel FPS stále padají i když mě kokrétně přišlo, že i toto autoři zlepšili. Díky tomu nic zásadního neruší vtahující atmosféru, autentické prostředí ani zábavný mix akcí a vedlejších aktivit.

Vivat Slovakia je originální projekt, který si získá fanoušky žánru i hráče hledající věrohodnou dobovou atmosféru, a nebýt technických chyb a svým způsobem nedostatečně vedené příběhové linky, atakoval by devadesátiprocentní hodnocení. Stejně tak po dohrání hlavní příběhové linky vás volné blbnutí ve městě brzy přestane bavit, jelikož toho není moc k dělání. Hru také dokáží plně ocenit zejména Slováci a Češi, kteří rozumí jazyku, humoru a stylu komunikace ve hře.

Pro: otevřený svět ve velmi věrohodně a přímo nádherně zpracovaném hlavním městě Slovenska, atmosféra, dobový vozový park, ozvučení, profesionální slovenský dabing, vtipnost, široká paleta zbraní

Proti: technická stránka hry plná nehod, nespolehlivá navigace, mrtvoly na chodnících, nevyužitý potenciál příběhu, padající FPS, zastaralý HUD

+16

Vivat Sloboda

  • PC 50
Obvykle nepíšu krátké recenze o několika málo větách, ale zde udělám výjimku. Vivat Sloboda je hra, kde se vžijete do role taxikáře v dobách samotové revoluce na podzim roku 1989. Vaším vozidlem bude dobová Škoda zelené barvy. Hra je ovšem velice krátká a obsahuje jen dvě mise.

V první vezete zapřísáhlého komouše někam ke škole a poté trojici studentů přímo na místo protestů. Hra je předchůdcem a jakýmsi intrem pro hru Vivat Slovakia. Toto je patrné onou délkou a zejména vzhledem města. Jednak není dokončené, jeho struktury jsou často nezabarvené a spousta lokací nedostupných.

Co rozhodně potěšilo je radiostanice zachycující dobově protesty během vaší jízdy. Konverzace s oběma typy zákazníků je taktéž parádní, nebo jejich reakce na vaši nebezpečnou jízdu. No a v závěru vás čeká samotný protest, sice pouze formou komiksové grafiky, ale se zachycenými dobovými řečníky a se skutečnými zvukovými záběry.

Hra je poměrně rozbitá, chybí mapa města a vozidlo se ovládá velice toporně. Grafika oproti tomu vypadá jako z roku 2010. Je třeba vzít v potaz, že se jednalo o experimentální projekt vývojářů před jejich současným pilotním herním projektem - Vivat Slovakia.

Pro: vtipný projekt, kvalita radia, konverzace a závěrečný protest

Proti: velmi krátké, zastaralá grafika, bugy, toporná ovladatelnost

+13

Mafia: Definitive Edition

  • PC 85
První Mafia z roku 2002 patří dodnes k českým herním klenotům. V době jejího vydání šlo o přelomovou hru v rámci českého herního průmyslu. Poprvé totiž byl použitý engine s technologií Motion Capture, zachycující pohyby v reálném čase. A nutno podotknout, že v tehdejším enginu vypadaly velmi dobře. Roky však uplynuly a prvotní verze s léty samozřejmě zestárla, zejména po grafické stránce. O to víc byla fanouškovská základna navnaděna, když Hangar 13 oznámil vydání remaku.

Rozepisovat se zde o příběhu nemá cenu, jelikož jej téměř všichni znají od A až do Z. Spíš se zaměřím na rozdíly mezi verzemi z pohledu Definitivní Edice a co je v ní lépe zachyceno. Už v úvodu si můžeme všimnout, že u srazu v restauraci si Tommy vyměnil roli s detektivem Normanem co se týče příjezdu. Poté, co je druhý den Tommy přepaden Morellovými gorilami je těmto před Salieriho barem vyhrožováno, ale přežijí. Dále v mezihře a vyprávění je viníkem nehody s jiným řidičem Morello, při úniku z farmy vás pronásleduje hromada policistů, zrádce Carla zabije Salieri, Sergio Morello je zabit výbuchem ve kladu, jeho bratr zemře po pádu letadla, doutníky kradete ze skladu federálů a podobně. Podrobněji jsou probádány postavy a jejich vztah s Tomem. Například Sam není tolik uzavřený a partnerství se Sárou je rozvinutější díky řadě animací během celého příběhu. Rovněž rozhovor s Normanem je propracovanější a ve hře je lépe zpracovaný i samotný Salieri. V originále byl takovým hodným strejdou, zde je drsnější a jde z něj víc strach. Prostor je dán i například osobnímu strážci Dona Carlovi, který s vámi jede i na misi.

Všeobecně chování lidí ve hře je realističtější a uvěřitelnější, město žije. Lidé se shlukují, povídají si, chodí sem a tam. V Malé Itálii je tržiště, kde lidé prodávají ovoce, zeleninu nebo maso. Město je mnohem lépe vykresleno. Nejde jen o lepší grafický kabátek. Město se vykresluje na větší vzdálenost, je detailněji zpracované co se týče například billboardů, cedulí, baráky jsou detailněji propracované, parky taktéž. Lze navštěvovat více míst a nejen v rámci misí. Hrát se dá i na více obtížností, aby byli uspokojeni jak veteráni série, tak i noví hráči. Velmi se povedlo zakomponovat nové dabéry, kteří propůjčili hlasy Vinniemu, Raphovi, Luigimu, Carlovi a také Salierimu a Morellovi. Marcel Vašinka se role Salieriho zhostil víc než důstojně a troufnusi říct, že Antonína Molčíka i překonal. Spokojeni budou i příznivci sběratelství díky několika sadám karet nebo například novin, které můžete číst v baru nebo v misích. Stejně tak i různé papíry s informacemi, které můžete využít v samotných misích.

Hře vytýkám zejména přehnanou rychlost. Originálka odsýpala takovým pohodovým tempem 30. let, zde mám dojem, že hraju spíš hru z let 80.. Toto je vidět zejména na úniku z farmy v misi Výlet do přírody, kde se na vás vrhají ve velkém policejní auta a musíte jich zničit opravdu hodně. No a ve finále na vás nastoupí obrněný policejní transportér a než přijdete na to, jak se jej zbavit, několikrát skončíte rozstřílení jako řešeto. Vůbec v téměř všech misích od té v hotelu Corleone se na vás vždy nahrne snad celý policejní sbor z Lost Heaven, často i za podpory konkurenčního Morellova gangu. Nebo mise, kde musíte odstřelit radního Gilottiho a poté vystřílet celý zbytek snad dvaceti ozbrojenců, dále přestřelka ve vile prokurátora, jatka při útěku z vězení a podobně. Ze hry se vytratila původní realističtější atmosféra a zařadila se v tomto po boku dnešních moderních generických her ala GTA série. Rovněž mi chybí vynechané vedlejší mise pro Lucase Bertoneho, bonusová auta by se rozhodně šikla. Závěrečný epilog jsem také přijal s rezervou. Chápu, co jím chtěli autoři říct, ale mohli se více držet originálu a vykašlat se na morální zásady. I tak jsem se ale u hry víc než bavil a patří k tomu lepšímu, co jsem v posledních letech v tomto žánru hrál.

Pro: výrazně lepší grafika, propracovanější interakce s jinými postavami, větší volnost v pohybu po baru, čtení novin, papírů, méně munice vyžaduje přesnější střelbu

Proti: přehnaná rychlost, atmosféra jako z 80. let, od 8. mise přehnaná jatka, chybějící vedlejší mise, moralistický epilog

+27

Helldivers II

  • PC 85
Druzí Helldivers navazují na svého předchůdce poté, co byli všichni nepřátelé poraženi. Lidstvo se vydalo kolonizovat galaxii a jednotka bojovníků Helldivers byla rozpuštěna. Jenže nepřátelé se po sto letech znovu objevili, takže lidstvo muselo již zrušené Helldivers opět povolat do zbraně. V kooperativní střílečce z pohledu třetí osoby vás čekají mise na několika desítkách planet. Hra je i po oficiálním vydání navíc stále vylepšována a jsou do ní implementovány nové herní prvky, nepřátelé, zbraně a další.

Mise budete plnit ve stylu, že po dopadu na zem se obvykle ozbrojíte nebo opevníte. Po zdolání první vlny nepřátel následuje přesun na místo úkolu. Obvykle bráníte oblast, nebo pomáháte zachránit vědce. Následuje přesun k místu vyzvednutí, kde si zavoláte transportér. Háček je v tom, že po celou dobu vašeho putování se musíte bránit hordám nepřátel. Ti se buď vynořují z podzemních děr a nebo jsou přivoláváni svými druhy ve zbrani. Čím vyšší obtížnost hrajete, tím více hlavních a vedlejších úkolů musíte a můžete plnit. A samozřejmě s narůstající obtížností čelíte silnějším nepřátelům. K lehkým, které vyřídíte základními zbraněmi, se postupně přidají obrnění nebo rychlejší a na ty už bude nutné být vybaven těžšími kalibry. Na nejvyšší stupeň nastává hotové peklo v podobě výskytu všech druhů nepřítel a jejich zvýšené rychlosti. Bojovat budete proti ohavným broukům, obrněným mechům a tajemným iluminátům. Každá rasa má svá specifika a hodí se na ni jiný druh arzenálu. Například na brouky jsou ideální plamenomet a těžší kalibry. Ve hře je 100% friendly fire, takže budete svědky i zabití ve vlastních řadách, často komických.

Planety se od sebe budou lišit vzhledem, vegetací, ale také podmínkami k životu a živly. Na sněžných budete čelit bouřím, které vám prakticky znemožní viditelnost, zpomalí vás, v zimě budete zranitelnější nebo se déle uzdravovat a podobě. Jinde se pro změnu spustí písečná bouře, bude tryskat ze země láva, nebo budete svědky nadpřirozených jevů jako je iontová bouře a podobně. Tyto budou mít za následek například ztížení nebo kompletní vyřazení podpory z orbity v podobě nemožnosti si přivolat obranné věže nebo i bombardování. Na toto navazuje další prvek hry, kdy si vašeho Helldivera osadíte vedle primární a sekundární zbraně tzv. Strategemy. Nejde o nic jiného než právě podpůrné prvky shozené z orbity přímo na planetu. O obranné věže, munici, protitankové zbraně nebo i artilerie různých sil. Toto vše lze ale shazovat jen jednou za čas a to i v rámci týmu. Bude se stávat, že vy i kolega, který je ale o několik stovek metrů dál na jiném bodu zájmu, budete oba bez munice, ale shodit ji bude moci jen jeden z vás a podobně.

Hra má nyní 10 úrovní obtížnosti, kdy první jsou vyloženě zívačka a pro naučení se mechanik hry. Druhá skupina už vám jakožto nováčkům zatopí a poslední čtyři jsou vyloženě peklo. Na nejvyšších obtížnostech důrazně doporučuji hrát v partě lidí, které znáte a samozřejmě komunikovat například přes Discord. Největším negativem hry totiž je hra s náhodnými spoluhráči. Jelikož musíte velmi často řešit několik krizových situací najednou, není čas psát textové zprávy do chatu a komunikace se spoluhráči mimo vaši známou partu je problém. Nebo například, pokud máte nováčka ve vaší partě, je potřeba sbírat tzv. Samples pro vylepšování lodi a hráči na vyšších úrovních obvykle po splnění hlavního úkolu hned volají evakuační transportér, aby vás vyzvedl a na sběr Samplů kašlou. O zabití spoluhráčů skrz zavolání bombardování ani nemluvě. Toto dokáže hodně naštvat a často i zkazit vyhranou hru. V partě kamarádů si hru užijete náramně. Někomu může vadit, že hra je pouze kooperativní PvE a například neodhaluje detailněji příběh hry co se týče pozadí konfliktu a že není ve hře přítomno PvP. Výborné je ozvučení a hudební doprovod v podobě epické hudby. Bugů jsem ve hře zaznamenal naprosté minimum.

Pro: stejně dobré jako jednička, atmosféra, zbraně, 10 obtížností, různorodé planety a životní podmínky na nich, hra s partou kamarádů, minimum bugů

Proti: hra s náhodnými hráči, pouze kooperativní PvE

+8

Ready Or Not: Dark Waters

  • PC 80
Dark Waters je druhým DLC pro hru Ready Or Not. Po hurikánu Antonio, který z úrovně páté kategorie naprosto zpustošil zasaženou oblast, došlo k atentátu na nově zvoleného guvernéra. Ten byl naštěstí neúspěšný, ale teroristé říkající si United Peoples Front následně zaútočili na ropnou plošinu společnosti Heavywell. Z ní je hlášeno několik mrtvých a velká část zajatých civilistů.

Opět tedy vyrážíte do akce s vaším SWAT týmem. Budete vysláni na zajišťování luxusní jachty, na zmíněnou ropnou plošinu a například i do ostrovního letoviska. Teroristé, kterým půjdete po krku, jsou velmi dobře vybavení, vycvičení a nepůjde o žádnou procházku růžovou zahradou. Za odměnu dostanete další várku vybavení, zbraní, nové uniformy a nové achievementy.

DLC kvalitou nikterak nezaostává za svým předchůdcem a nebál bych se říct, že se obtížností blíží misím ve vanille. Hlavním tahákem opět bude plnění misí na co nejlepší hodnocení od F-S. Nyní vás do oblastí premiérově přepravuje vrtulník, případně loď, protože vozidlem se na ně dostat nemůžete. Lze využít i spolupráci a navigaci, kdy vám pilot díky pohledu z ptačí perspektivy může hlásit pozice nepřátel.

Bohužel opět dostáváte jen tři nové mise. Alespoň jejich obtížnost je vyšší a zejména mise v ostrovním letovisku vám zabere několik pokusů, než ji úspěšně zdoláte. Opět jde ale o zábavu maximálně na dvě odpoledne. Hra nicméně neztratila nic ze své surovosti a opět cílí výhradně na dospělé publikum.

Pro: nové lokace, nové tematické zaměření, obtížnější než Home Invasion, nové zbraně, uniformy

Proti: opět příliš krátké

+6

War Mongrels

  • PC 70
Před více jak třemi lety jsem se dostal po hodně dlouhé době ke hraní RTS z doby druhé světové války. Šlo o Partisans 1941, boj v sovětských řadách proti nacistům jejich vyhánění ze SSSR. Ostřílený všemi díly Commandos s výjimkou Strike Force a remastrovaných verzí jsem po vyzkoušení dema Commandos: Origins po pár týdnech pořídil ve slevě War Mongrels a nelituji. Izometrická RTS od Destructive Creations je dalším příspěvkem do početné žánrové rodiny, kde se opět staráte o tým, kde každá postava umí něco jiného a kombinací jejich schopností musíte úspěšně přejít přes nepřátele a splnit úkoly. Tentokrát se boje budou odehrávat na východní frontě a ve střední Evropě.

Ve hře se vžijete do dvou Němců, bránících východní frontu kdesi v Bělorusku. Byli jste tam posláni za trest, jelikož jste doma odmítli střílet do "zrádců" zajatých nacisty. Ovšem poté, co váš náklaďák vybouchne a jediní dva Němci přežijí se v jejich kůži rozhodnete dezertovat. Musíte si přitom proklestit cestu řadami něměckých a především sovětských vojáků. Po úspěšném útěku Manfreda a Ewalda potkáte Litevce Lukase, který vás naverbuje do odboje způsobujícímu nacistům značné ztráty. Odboj si ale zároveň uvědomuje, že Sověti nebudou žádnou výhrou. Ve hře je celkem 12 misí, kdy budete působit nacistům škody pomocí malých týmů. Budete například osvobozovat zajatce určené k likvidaci, připravovat půdu pro povstání, utíkat z vězení a na chvíli zavítáte i do Francie, kde pomůžete tamnímu odboji v likvidaci důstojnického štábu. V misích bude přítomnost dobových symbolů i chování. Čekejte tedy svastiky na každém rohu, vojáky salutující na počest vůdce s odpovídajícím hlasovým doprovodem, propagandu z tlampačů a v neposlední řadě i viditelnou genocidu, kdy se budou po okolí válet mrtvá těla zabitých vězňů nebo budete svědky přímo jejich zabíjení pomocí plynu. Autoři šli v autenticitě dál, než bývá dnes obvyklé, a proto hru doporučuji spíše starším ročníkům.

Váš tým se skládá ze sedmi hrdinů, kde každý umí něco jiného. Ewald je drsňák a zastane práci, kdy je potřeba síla. Manfred se umí maskovat do uniforem vojáků, stříhat ploty nebo vypínat alarmy. Lukas je štíhlý jako pírko a dostane se pomocí háku i na vyvýšená místa. Dvojice drsňáků Lead a Rubble se skvěle doplňuje házením cigaret, nožů a používáním odstřelovací pušky. No a úplně na závěr zde máme Grétu a Joachima. Na něžné pohlaví je potřeba dávat velký pozor. Její nenávist vůči nacistům je převeliká a umí velmi dobře zacházet zejména s baterkou a tlumenou pistolí. Joachim se umí díky své němčině velmi dobře maskovat důstojnickými uniformami a využívat situace ve prospěch týmu. Co se týče vašich nepřátel, budete čelit protivníkům s puškami, samopaly, důstojníkům, kteří dokáží odhalit maskování v uniformě vojáků a na závěr i psům. Ti mohou být součástí hlídky a odhalí i Joachima v oficírské uniformě. Holt nějaká německá psí supervýchova. Jak postupujete misemi, je hra doplněna filmovým doprovodem. Nejsem si jistý, zda "Gorillaz" styl je pro WW2 vhodný, nicméně značně prohlubuje sklíčenou a depresivní atmosféru té doby.

Technická stránka hry je největším kamenem úrazu. Ve hře jsou přítomny bugy, kdy se například vaše postavy zasekávají o překážky a jediným řešením je opětovné nahrání pozice. Někdy vaše postavy nereagují na příkaz na pohyb, provedou pouze část příkazu, kdy se pouze pohnou a nezaútočí, nebo nejsou schopny zvedat mrtvoly ze země. AI je taktéž nepředvídatelná. Někdy reaguje a vyhlásí alarm naprosto nelogicky když vás viděl nepřítel sekundu na dálku, jindy protivník naprosto nereaguje na střelbu v blízkém okolí. Civilisté se někdy leknou vytažené zbraně nebo vaší přítomnosti a jindy naprosto ignorují masivní jatka hned vedle nich. S těmito zásadními nedostatky neměla být hra vůbec vydána, protože výrazným způsobem ničí hratelnost. Bez nich by se jednalo o devadesátkovou hru, protože atmosférou a zpracováním misí se řadí na nejvyšší úroveň. Na výběr je i pestrá škála obtížností. Já zvolil druhou nejtěžší Hard, přičemž nejtěžší Challenge nelze ukládat.

Pro: s důrazem na autenticitu zachycená východní fronta, atmosféru přiživující filmečky, sedm rozdílných postav, více obtížností

Proti: zpackaná technická stránka hry v podobě zásadních bugů a glitchů kazících hraní, nelogická AI

+5

Ready Or Not: Home Invasion

  • PC 70
Home Invasion je prvním DLC pro hru Ready Or Not. Navazuje dějově na předešlé momenty hry a přidává do ní nové mise. Los Sueňos totiž zasáhl hurikán Antonio, který vystoupal až k rekordní páté kategorii. V oblasti je nouzová situace vyvolaná masivními škodami na majetku a životním prostředí. Lidé bez domova a ti, kteří přišli o střechu nad hlavou začali hledat útočiště mimo ulici a neváhají vnikat do cizích obydlí. Jak se situace se zesilujícím hurikánem zhoršuje, je do oblasti povolán tým SWAT.

Na místo tedy přicházíte opět vy a váš tým. Zavítáte na nové lokace zachvácené neustávajícím chaosem. Bude třeba například vniknout do rozpadajícího se objektu, kde nalezli útočiště ozbrojené skupiny závislé na drogách, squatteři nebo bezdomovci. Dále budete klidnit atmosféru v oblasti, kde řádí tamní gangy a kde se o sto šest rabuje. No a abychom se s týmem nepotulovali jen v chudinských čtvrtích, také se vydáme do honosného sídla, opět okupovaného všemožnými kriminálními živly.

Atmosféra hry je stejně dobrá, jako mise ve vanille. Troufnu si říct, že jsou i lépe navržené a barevnější. Opět půjdete zjednávat pořádek do míst, kde je zmatek a střílet se bude vydatně. Opět bude hlavním tahákem plnění misí na co nejvyšší stupeň F, E, D, C, B, A, A+ a S. Novinkou je i přítomnost živlu, která oblast značně znepříjeňuje. Po okolí se válí nepořádek v podobě polámaných větví, odpadků a často máte omezený pohyb směrem k cíli.

Teď k tomu, co mi na DLC vadilo. V podstatě jen dva, ale neprosto zásadní, faktory. Prvním je výrazně jednodušší obtížnost zejména díky nízkému počtu vašich nepřátel a druhou je krátkost. Home Invasion vás totiž provede jen třemi misemi a já osobně jsem měl vše hotovo na nejvyšší hodnocení během pěti hodin hraní. Hra mohla být klidně dvakrát tak delší, takhle jde jen o zábavu na jedno odpoledne.

Pro: lepší grafika, nové lokace, nové tematické zaměření, nové zbraně, uniformy

Proti: výrazně jednodušší než vanilla verze hry, příliš krátké

+8

Path of Exile 2

  • PC 80
Po úspěšném prvním díle spatřilo světlo světa pokračování Path of Exile. Dvojka vrací hráče do světa Wraeclast, který po letech čelí zlověstné a velké hrozbě. Země se pod démonickými silami změnila k nepoznání a všude číhá smrt. Bude na vás, který z až dvanácti typů postav si vyberete a vydáte se hrozbu zažehnat. Stejně jako jednička, i dvojka bude po oficiálním vydání zdarma s tím, že v endgame bude potřeba zainvestovat do záložek truhly. Ostatní nákupy budou jen kosmetické a navíc sdílené skrz první i druhý díl. Kdo však chce hrát už předběžný přístup, potřebuje klíč. Ten lze získat zakoupením kteréhokoliv ze Supporter balíčků (od 30 USD výš) nebo jste jej v případě utracení 480 USD či víc během hraní jedničky obdrželi automaticky do zpráv svého účtu na pathofexile.com.

Zatím jsou ve hře čtyři akty, přičemž vývojáři mají přidat ještě dva. Už nyní ale mohu říct, že dvojka urazila oproti jedničce kus cesty. Vaše postava může například střílet a současně bude sama ustupovat přesile nepřítel. Revolucí je pohyb pomocí kláves WASD, který mě osobně zredukoval počet úmrtí víc než výrazně. Gemy si vylepšujete pomocí speciálních gemů a dodatečně je můžete vylepšit až pěti podpůrnými gemy. Ve městech si postupně odemykáte přístup k pokročilejší ekonomice a lepším věcem. Můžeme se těšit na nové potvory, lokace, ale i na logické hádanky během hraní, kdy si například budete muset prostředí naklonit na svou stranu. Hra by měla být jednodušší co se týče správy postavy a zejména jejích případných úprav, které by neměly být tak náročné na zdroje. Také je kladen důraz na větší volnost ve výběru schopností.

Velmi mě těší naopak vyšší obtížnost už od úvodu příběhu. I obyčejné potvory vám totiž dokáží zatopit. Jsou-li zkombinované, že vás ty nablízko útočící napadnou a zezadu je kryjí kamarádi ve zbrani s luky nebo kopími, obvykle jste nuceni se sáhnout. Občas na vás někdo vyleje vařící olej, zapálí zem pod vámi nebo vypustí blesky a musíte taktéž ustupovat. O bossech a jejich obtížnosti ani nemluvě. Bez detailní znalosti jejich bojových mechanik nemáte proti nim žádnou šanci a jak snižujete jejich zásahové body, přidávají další a další typy útoků. Někteří mají i více fází, kdy se například transformují do jiné podoby, útočí zuřivěji a samozřejmě se uzdraví do plna. Navíc se už nelze odhlášením ze hry vyřadit z boje zpět do města. Po znovuspuštění vás hra vrátí zpět, kde jste skončili. A do stejného stavu, kdy jste například těsně před smrtí a už se nemáte jak uzdravit. Hardcore hráči budou muset velice pilně studovat a trénovat, aby přežili.

Před pár týdny vyšla první větší aktualizace v podobě čtvrtého aktu na roztroušených ostrovech, sedmá herní třída z dvanácti a nová liga Abyssal. Ta přidala známý obsah přítomý již v jedničce. Je potřeba si ale uvědomit, že je dvojka stále ve vývoji a bugy se v ní pořád vyskytují. Například se mi nyní stalo, že při souboji s bossem mi zamrzl obraz, ale hra běžela dál. Následovala samozřejmě smrt a frustrace. GGG mají před sebou ještě dlouhou cestu k vyladění hry. Jednička ukázala, jak měl vypadat třetí díl Diabla a dvojka má velký potenciál ukázat, jak mělo vypadat Diablo čtvrté. Hodnocení hry zvyšuji ze 70% na 80% s příslibem jeho dalšího nárůstu po přidání dalšího obsahu.

Pro: revoluční pohyb pomocí WASD, nové lokace, čtyři akty, bojové mechaniky, větší volnost ve výběru zejména talentového stromu, vyšší obtížnost

Proti: hru kazících bugy a glitche, v rámci předběžného přístupu stále nekompletní obsah

+8

Mafia III

  • PC 40
Po dvou velmi vysoko hodnocených hrách přišla šest let od vydání dvojky třetí Mafia a fanoušci série byli zvědaví, jak si povede. Děj hry zavedl hráče tentokrát do doby konce války ve Vietnamu, kdy se zhostili role vracejícího se válečného veterána Lincolna Claye, zoceleného tvrdou školou vietnamského pekla.

Hrál jsem zpočátku pouze demo na Steamu a bohužel na mě hra od první chvíle působila odfláknutě. Grafická stránka byla podle mě horší než druhý díl z roku 2010. Byla vybledlá, přehnaně kontrastní a přesvícená. Dále hra působila šíleně arkádově. Auta jezdila jak splašená a ovládala se neuvěřitelně jednodušše. Střelecký model se opět více přiblížil GTA. Celkově na mě hra udělala dojem, že se autoři snažili právě od konkurenční značky přetáhnout hráče a zacílit arkádovostí na mladší publikum.

Demo jsem po jeho dohrání odinstaloval z disku. Poslední kapka byla šílená únikovka z banky člunem v kanálech. Co to sakra bylo, takový nesmysl???!!! Ke hře jsem se vrátil po letech u bratrance a i poté jsem byl velmi zklamaný. Příběh byl velice upozaděný a v podstatě jedinou náplní bylo zabírání území nepřátelským gangům. A často i na opakovaných místech. Ale abych zde hru jen nekritizoval - co se autorům skutečně povedlo byl vozový park a dobová hudba. Zde jsem jako milovník muscle kár ze 70. let vyloženě slintal. Potěšily i zmíněné střípky a postavy z minulosti. Oproti tomu okamžité zavolání vozidla dle přání nebo zbraní???!!! Kde to opět jsme??? Tohle není hra, kde mávnutím kouzelnou hůlkou dostanete, co chcete!!!

Trojka byla pro mě velikým zklamáním a je pro sérii obrovským krokem zpět. Doufám, že se autoři poučili a čtyřka, která má vyjít příští rok, se více vrátí atmosférou a zdravým realismem zpět k prvním dvěma dílům. Tohle není GTA jednadvacátého století, ale hra ze 70. let století dvacátého a tak by měla i vypadat. Chybějící český dabing jsem nepovažoval za veliký nedostatek - jde přece o hru z prostředí USA. Stejně jako, že Lincoln je černoch. Považoval jsem jej za příjemnou změnu a s postavou se velmi rychle sžil. Hru znehodnotily jiné, zásadní věci.

Pro: vozový park a dobová hudba, interakce s postavami z minulosti, filmečky, příjemná změna hraní za černoškou postavu

Proti: grafická stránka, extrémně arlkádový model jízdy a střelby jako z GTA IV, v pozdější fázi hry jen zabíráte území, přivolání auta nebo zbraní, nesmyslná únikovka z banky, odfláknutý příběh ve střední hře

+17

Mafia II

  • PC 80
Po ve své době legendárním prvním díle přišel po osmi letech díl druhý. A nutno podotknout, že měl před sebou přetěžký úkol se svému předchůdci alespoň vyrovnat. Dan Vávra se svým týmem nastavil laťku hodně vysoko zejména tehdejším až filmovým zpracováním, téměř realistickým modelem chování aut a jejich těžkopádnosti a interakcí s městem jako takovým. Mohli jste například využívat MHD v podobě tramvají a nadzemní dráhy. Jak se dvojce povedlo na český herní klenot navázat si povíme níže.

Dvojka vás přesouvá do období, kdy končí druhá světová válka. Vito Scaletta byl po chycení při loupeži nucen narukovat a vrací se po misi v domovině zpět do Ameriky. Samozřejmě jej hned vyzvedne jeho parťák Joe a vezme doveze jej domů. Doma se Vito shledává se svoji mamkou a sestrou. Zde musím vyzdvihnout filmečky, které jsou opět na vysoké úrovni a hra působí stejně filmově jako jednička. Poté Vitovi nic nebrání začít se stavět na vlastní nohy. Joe mu zpočátku pomáhá, ale postupem času si Vito buduje respekt svým přímočarým jednáním a nekompromisností. Ve hře dokonce i vystřídáte více mafiánských rodin a poté, co vás ta první zradí se spojíte s jinou a půjdete po té první. To bych ale příliš vyzrazoval příběh a to nechci.  Město Empire Bay ve srovnání s Lost Heaven je velikostně stejné a je lépe zpracované, co se týče budov a jejich velikostí. Downtown je opět plný naleštěných mrakodrapů, dále tu máme irskou čtvrť, čtvrť obývanou černochy, čínskou čtvrť a podobně. Byl jsem překvapený, že znepřátelné gangy spolu občas i obchodují, je-li to pro ně výhodné a nejdou po sobě jako Salieri s Morellem na krev.

Co se mi oproti jedničce líbí je větší propracovanost města. Nebudeme se bavit o grafice, která je samozřejmě lepší a novější. Ale zejména role peněz ve hře - můžete si od kamelotů kupovat noviny, oblečení v obchodě, zbraně a další. V baru si můžete koupit pití nebo jídlo a tím se uzdravit. Super, toto chválím. Můžete dokonce obchody i vykrást a tím na sebe pro změnu přilákat policii. Ta je bohužel oproti jedničce benevolentnější. Častokrát mě ignorovala, když jsem projel červenou, naboural jiné auto, srazil chodce a jel přes limit. Nevím, jestli šlo o bug, nebo prostě vývojáři policii nastavili benevolentnější. Policisty lze ale na druhou stranu uplácet osobně nebo i po telefonu a tím zklidnit napětí. A asi nejdůležitější změna ve hře - Vito je více gangsterský. Prostě využívá svého postavení a chodí za holkami, neváhá si respekt sjednat silo, když je to nutné a podobně. Na rozdíl od Tommyho Angela z prvního dílu je víc sobecký a jde víc přes mrtvoly, což mi přijde reálnější, možná i vzhledem k době, kdy se hra odehrává. Hudební doprovod jedničku vyloženě válcuje. Jazz a Rocknroll lemují známí interpreti té doby.

Teď klasicky k tomu, co mi ve hře vadilo. Je škoda, že ve městě jsou uzavřené části, které se zpřístupní až v DLC. Dále nelze využívat MHD - nelze nastoupit do autobusů, vlaku a nadzemka ve hře vůbec není. Jen kolejový koridor, po kterém jsem neviděl projet jediný vlak. Ze hry se stala větší arkáda, kdy Vito nosí pod kabátem celou škálu dlouhých zbraní a působí jako Rambo. Automatické uzdravování také jako hardcore hráč neuznávám. Taktéž nelze střílet z auta za jízdy z pozice řidiče. I tak v mých očích ale hra rozhodně uspěla a kvalitativně ve srovnání vzhledem k vydání obou dílů rozhodně nezaostává. Škoda omezení a některých nedodělků, pak bych ji hodnotil téměř 10 body. Velká škoda, že Vávrovi házeli noví lidé vlastnící práva hry klacky po nohy a nemohl do hry zakomponovat vše, co chtěl.

Pro: dobový hudební doprovod plný skutečných autorů, role peněz ve hře, Vito je víc gangsterský - větší egoista a jde víc přes mrtvoly, interakce s jinými NPC, filmečky

Proti: nekompletní město, chybějící funkčnost MHD, usnadnění v podobě autohealu, možnost nosit více zbraní, nelze střílet pistolí z auta jako řidič, benevolentnější policie

+12

Kingdom Come: Deliverance

  • PC 90
Že Daniel Vávra hry umí jsme se mohli přesvědčit už před dvaceti lety. Mafia: The City of Lost Heaven se stala nejúspěšnější českou hrou na dlouhou dobu a ani ve světě se neztratila. I druhý díl Mafia II patřil mezí víc než nadprůměrné hry. Po transformaci Illusion Softworks na 2K Czech, respektive na Hangar 13, však Daniel Vávra a další bývalí tvůrci první Mafie odešli. Daniel Vávra založil Warhorse Studios a pod ním začal pracovat na hře z českého středověkého prostředí. Kingdom Come: Deliverance je hrou odehrávající se na uzemí asi 15 km² v Ratajích nad Sázavou a jejich blízkém okolí. Hra je zasazena do začátku 15. století a popisuje osudy běhěm doby již dvou dekád trvajícího úpadku českých zemí z důvodu víc než zahálejícího krále Václava IV. Lucemburského.

Ve hře se vžijete do role Jindřicha. Jindřich je typický dospívající muž té doby, kterého víc než práce na statku a pomoc jeho kovářskému otci zajímá jak se s kamarády pobaví na úkor někoho jiného, navštíví své děvče pracující v hospodě a samozřejmě si při tom dá pár škopků. No a v neposlední řadě jak s kamarády dají co proto místnímu alkoholikovi, který jeho otci už hezkou řádku dní dluží peníze. Všechno se ale drasticky změní, když je Jindřichovo rodiště přepadeno vojsky Zikmunda a vypáleno do základů. Jindřichovi se povede uniknout, ale jeho rodiče jsou při útoku oba zabiti a Jindra po zotavení přísahá pomstu všem zodpovědným za smrt rodičů. Zde jsem v minulosti skončil, protože mě hra nechytla z důvodu absence českého dabingu. Ten byl ale do hry loni v zimě přidán a po letech jsem tedy tento další český herní klenot opět vytáhl. Uslyšel jsem například Jana Přeučila, Michaela Jagielku a další známé české dabéry. Jde o hru z pohledu první osoby, kdy se staráte o svoji postavu. V otevřeném světě můžete cestovat pěšky, na koni a provádět řadu aktivit. Můžete například chodit na lekce šermu, lukostřelby, navštěvovat hospody, místní lázně, debatovat s okolními postavami. Na základě vašich aktivit si následně zlepšujete atributy postavy. Například sílu, obratnost, ale také výřečnost, jezdectví nebo při sběru bylin i bylinkářství a podobně. Tyto atributy využijete například při debatách s protivníky, které můžete díky vysoké hodnotě výřečnosti obelhat a podobně. Vaši postavu samozřejmě můžete obléct do dobového oblečení včetně brnění a jako zbraně používáte zejména chladné zbraně na blízko a luk na dálku.

Teď k samotnému otevřenému světu. Ten je poháněn Cryenginem a vypadá i na dnešní dobu nádherně. Budete procházet velice husté lesy, pole, okolo řeky Sázavy přes jezy a podobně. Krajina vypadá víc než věrohodně. Města, vesničky a usedlosti jsou zpracovány velice autenticky. Všimnete si typických dřevěných roubenek té doby, ale i kamenných domů, dobových kostelů, statků a podobně. Nemluvě o postavách oděných do dobových rób, hábitů, vojáků nosících dobové vojenské vybavení a podobně. Navíc každá postava je jiná. Vzhledem, ale především chováním. Jedna se nechá uvařit na nudli, druhou nepřesvědčíte ani sto argumenty. Hospody jsou kapitolou samou pro sebe. Nejenže se v nich můžete zřídit jako já zamlada, ale také se v nich dají hrát kostky, koupit jídlo, ale také třeba i nocleh. Vůbec nakupování a prodej je kapitola sama pro sebe. Ale nedoporučoval bych se pokusit prodat kradené věci. Kupec vás odhalí, zavolá stráže a půjdete si na pár dní zchladit hlavu do místní šatlavy. Na kradené zboží jsou speciální kupci, kteří vás ale slušně natáhnou. Holt, když musíte, tak musíte. Můžete se naučit i krást z kapes, šperhákem prolomit zámky nebo truhly. Opět platí pravidlo nenechat se odhalit strážemi. Ukrást se dá v podstatě cokoliv, ale s okamžitým odhalením. Svět kolem vás si žije vlastním životem. Postupem času si postavu vylepšíte natolik, že pro vás nebude problém například opakovaně vyhrávat rytířské turnaje. Také si budete na základě vašich rozhodnutí a rozhovorů zvyšovat nebo snižovat reputaci v každém městě zvlášť. Ve hře je tuším okolo stovky hlavních úkolů a snad dvojnásobek vedlejších.

Po téměř stu odehraných hodin jsem našel naprosté minimum bugů, které nijak nekazí hratelnost ani atmosféru hry. Jediné, co mě štve, je nemožnost projít křovím a to ani na koni. Jiné chyby jako nadpis 5 hodiny místo 5 hodin nebo občas rychle běhající či rovnou se teleportující charaktery z důvodu předešlého záseku jsou naprosto ničím ve srovnání s bugy multimilionářských zahraničních AAA firmem. Hra je navíc tak autentická, že část internetových křiklounů Vávrovi vyčátala, že ve hře nejsou žádní černoši, že je ve hře příliš sexismu a podobné chybějící dnešní progresivní nesmysly. Vávra naštěstí neohnul hřbet a aktivistům se ještě navíc asertivně vysmál. Hra díky tomu vypadá nádherně bez jakýchkoliv woke šíleností. Dá se říct, že jde svým způsobem o slušný dějepisný materiál. Příběh je odhadovaný na nějakých až 200 hodin v závislosti na rychlosti, takže se mám na co těšit. A samozřejmě i na druhý díl, který má vyjít v únoru 2025. Jedničku bez výjimky doporučuji, atmosféra vás vtáhne do hry a nepustí, dokud ji zdárně nedokončíte.

Pro: velice autenticky zpracovaná sázavská krajina, profesionální český dabing, nádherně zpracovaná příroda, města, interakce s NPC postavami, prozkoumávání světa a kvanta aktivit, vylepšování postavy

Proti: bugů a chyb je naprosté minimum - nelze procházet křovím, drobné chyby v pravopisu a občas se teleportující postavy z důvodu předešlého záseku

+19 +22 −3