Herní prvotina designéra Jana Nechvátala. Hlína je izometrickým walking simulátorem, kde ve vymodelovaném světě ve stylu Neverhoodu, zde ale velmi temného, depresivního a deštěm zkrápěného, zažíváte z pozice Olivera každodenní strasti. Příběh hry odráží zážitky tvůrce hry během nejtěžšího období jeho života po konci střední školy.
Ollie nastupuje na práci v továrně a setkává se s drsnou realitou života na maloměstě. Práce v továrně je tvrdá a je potřeba plnit normy pro zachování bonusu k výplatě. Po práci obvykle není nic jiného na práci než zajít do místní knajpy a trochu si zchladit žáhu a smutek alkoholem. Během hry se ještě setkáváme s asi čtyřmi vedlejšími postavami. První je Ollieho matka, která ve svém věku ztratila práci v zavřeném konzumu a nemůže nastoupit do továrny, druhá je kamarádka Ollieho, která se mu snaží pomoci a poslední je Ollieho soused.
Celou hru strávíte chozením po vymodelovaném městě, přičemž je ale omezené, kam můžete vejít. Lze jet autobusem do továrny, po návratu z práce zajít do knajpy a poté domů. Interakce se omezuje jen na hovor s omezeným počtem postav. Například doma s mamkou můžete mluvit, z lednice si vzít jídlo pro doplnění energie a v hospodě si objednat drinky nebo limonádu. Lze ještě konverzovat s postavami, kterých ale není mnoho. Co se autorovi skutečně povedlo je zachycení smutného depresivního města - všude je tma, ve městě prší a některé lampy nesvítí, nebo problikávají. Hra se odehrává pravděpodobně během pozdního podzimu, protože je ráno i večer vždy tma. A hudební doprovod je taktéž správně depresivní.
Na hře je od první chvíle vidět, že jde o prvotinu a spíše z nadšení vytvořený projekt jeho tvůrce. Ať už od toporného ovládání připomínající hry před třiceti lety, ale především o přílišnou krátkost hry, kdy jsem měl všechno hotové za necelých 45 minut. Příběh skončil dříve než měl a hra působí jako demoverze a otazníky zůstávají nad spoustou věcí. Co se s stalo s Olliem a jeho matkou? Jakou práci mu nabízela jeho kamarádka a jak dopadl Ollieho soused, který do továrny také nastoupil. Systém peněz je ve hře dobře vymyšlený, ale kvůli krátkosti hry nedotažený. Snad nejde o první a poslední projekt a dočkáme se i pokračování.
Ollie nastupuje na práci v továrně a setkává se s drsnou realitou života na maloměstě. Práce v továrně je tvrdá a je potřeba plnit normy pro zachování bonusu k výplatě. Po práci obvykle není nic jiného na práci než zajít do místní knajpy a trochu si zchladit žáhu a smutek alkoholem. Během hry se ještě setkáváme s asi čtyřmi vedlejšími postavami. První je Ollieho matka, která ve svém věku ztratila práci v zavřeném konzumu a nemůže nastoupit do továrny, druhá je kamarádka Ollieho, která se mu snaží pomoci a poslední je Ollieho soused.
Celou hru strávíte chozením po vymodelovaném městě, přičemž je ale omezené, kam můžete vejít. Lze jet autobusem do továrny, po návratu z práce zajít do knajpy a poté domů. Interakce se omezuje jen na hovor s omezeným počtem postav. Například doma s mamkou můžete mluvit, z lednice si vzít jídlo pro doplnění energie a v hospodě si objednat drinky nebo limonádu. Lze ještě konverzovat s postavami, kterých ale není mnoho. Co se autorovi skutečně povedlo je zachycení smutného depresivního města - všude je tma, ve městě prší a některé lampy nesvítí, nebo problikávají. Hra se odehrává pravděpodobně během pozdního podzimu, protože je ráno i večer vždy tma. A hudební doprovod je taktéž správně depresivní.
Na hře je od první chvíle vidět, že jde o prvotinu a spíše z nadšení vytvořený projekt jeho tvůrce. Ať už od toporného ovládání připomínající hry před třiceti lety, ale především o přílišnou krátkost hry, kdy jsem měl všechno hotové za necelých 45 minut. Příběh skončil dříve než měl a hra působí jako demoverze a otazníky zůstávají nad spoustou věcí. Co se s stalo s Olliem a jeho matkou? Jakou práci mu nabízela jeho kamarádka a jak dopadl Ollieho soused, který do továrny také nastoupil. Systém peněz je ve hře dobře vymyšlený, ale kvůli krátkosti hry nedotažený. Snad nejde o první a poslední projekt a dočkáme se i pokračování.
Pro: grafické zpracování města, temná a depresivní atmosféra, ozvučení a hudba, jisté tajemno na konci hry
Proti: extrémně krátké, otevřené a nevysvětlené osudy postav, nedotažený systém peněz