Po terranské rebelii ve Wings of Liberty a zergské invazi v Heart of the Swarm se konečně dostávají do centra dění i Protossové. Tajemná, vyspělá a duchovně založená rasa, která od počátku série působila spíše jako mystická síla než skutečný protagonistický prvek. Tentokrát však hráč zcela přebírá roli hierarcha Artanise, který se snaží sjednotit rozdělené protosské frakce a čelí apokalyptické hrozbě – návratu pradávného zla jménem
Amon.

Hra už není pouhým datadiskem, ale samostatným titulem, což odpovídá jejímu rozsahu a ambicím. Od prvních minut je jasné, že Legacy of the Void cílí na bombastičnost a epické rozměry: monumentální bitvy, duchovní témata, mezigalaktická politika a osud celého vesmíru jsou v sázce. Kampaň se odehrává na palubě kopule Spear of Adun – prastaré protosské lodi, která slouží jako základna a technologické centrum. Odtud lze volit mise, upgradovat jednotky a komunikovat s postavami, podobně jako Kerrigan v Heart of the Swarm. Samotná kampaň má navíc ještě prolog a epilog, takže hráči budou navnaděni a poté i překvapeni, že po velké bitvě na závěr ještě není konec.

Z hlediska hratelnosti se LotV posouvá dál. Každá mise je výrazně odlišná, často s unikátními cíli a mechanikami. Protossové zde hrají jinak než Terrani nebo Zergové – důraz je kladen na kvalitu, technologickou převahu a správné načasování. Kampaň také využívá speciálních elitních jednotek a schopností Spear of Adun, což dává hráči téměř božskou moc nad bojištěm. RPG prvky zůstávají, ale nepřebíjejí strategické jádro – hra se stále drží žánru RTS, i když ho modernizuje. Vizuálně i zvukově je LotV výjimečné. Architektura Protossů je majestátní a čistá, často evokuje starověké chrámy i sci-fi futurismus zároveň. Hudba je více symfonická a vznešená než u Zergů, což skvěle doplňuje náboženský a osudový tón kampaně. Vyprávění se soustředí nejen na Artanisův boj s Amonem, ale i na témata viny, víry, vůdcovství a obětí. Protossové tak konečně dostávají lidskost – paradoxně právě ve své nelidské podobě.

Mezi slabší stránky patří možná právě ona "nabušenost" – někdy hra sází až příliš na efekty a monumentálnost, což může působit přepáleně. Také obtížnost je místy značně vyšší, zejména při využívání pokročilých mechanik nebo v pozdějších misích. Některým hráčům může chybět větší ekonomická hloubka – rychlá tempa misí často neumožňují klasickou výstavbu a postupné budování základny. Navzdory těmto drobnostem je LotV důstojným zakončením ságy. Nejenže završuje osud hlavních postav, ale i spojuje jednotlivé příběhové linie do epického celku. Nabízí technicky vyspělou a strategicky uspokojující zkušenost, která zůstává věrná duchu StarCraftu , ale zároveň posouvá hranice žánru. I když RTS jako celek upadá, zde je důkaz, že když se spojí výborný design, kvalitní vyprávění a pečlivé ladění, může být i dnes tento žánr silně relevantní.