Lukáš Kus ve své recenzi na vytukej.cz dělí v podstatě všechny hry (kt. lze takto dělit) na hry, které sází na příběh a hry, kde jde příběh stranou a dává nám vybrat, kam nové Spec Opsy zařadíme...

Osobně je tedy řadím do první skupiny, jelikož pochybuji, že bych hru vůbec dohrál, kdybych nebyl zvědav, jak to všechno dopadne. A když tak o tom přemýšlím, to samé bych si tvrdil dovolit o sérii CoD, zároveň tím ale nechci srovnávat Spec Ops: TL a sérii CoD, to v žádném případě.

Zpět k samotné hře. Po celou dobu hraní mě prováděla takřka filmová atmosféra, čemuž se dá vděčit mimo jiné také výbornému soundtracku. A nebo kulervoucí momenty typu kosení nepřátel minometem s bílým fosforem.

Právě některé chvíle jsou ve hře dosti důležité, protože vás čeká pár chvil, kdy se budete muset sami rozhodnout, zda například udělíte pár lidem milost, či naopak. Hra má celkem čtyři různá zakončení.

Co ale ještě mohu posoudit je grafika. Ta je na dnešní dobu, troufám si říci dosti slušná, v určitých chvílích jsou na tvářích hlavních aktérů dosti rozeznatelné emoce, což rozhodně velice cením.

Inu, co říci nakonec. Už delší dobu je ze mě jen příležitostný hráč, proto ocením titul jako byl například tento. Nezabere příliš mnoho času, dočkáte se pořádné akce, velice zajímavého příběhu a hlavně, párhodinového útěku z reality :)

Napřed bych se rád přiznal (i když mě možná mnozí z vás budou asi považovat za naprostého herního analfabeta), že jsem původní díl Deus Ex hrál jen opravdu malou chvilku, sám ani nevím, čím to je, zda jsem se někde zasekl a hra mě v podstatě ani nebavila.

Zato nové pokračování mě chytlo hned na samém začátku, kdy se rozeběhl příběh. Přiznám se, že mé největší obavy byly ze systému krytí, ale ty za pár minutek hraní ihned odpadly. Krytí je řešeno naprosto jednodušše a to stískem pravého myšítka, moc se mi také líbila možnost určitého "donaklonění", kdy jste se potřebovali ještě nahnout např. přes rampu, kdy stačilo pohnout myší v požadovaném směru.

Další věcí, který se mi líbila byla možnost (ehm, v podstatě nutnost) vylepšování, kde máte v podstatě volnou ruku a můžete si zlepšovat za nabrané XP, co se vám zachce- od síly hlavního hrdiny (např. velikost inventáře, fyzická síla atp.) až přes odolnost, regeneraci atp.

Arzenál zbraní též nepatří dlé mého názoru k nějákým slabinám hry. Zbraní je zde akorát tak dostatek. Naleznete zde jak různé pistole, lehký samopal, tak útočnou pušku, kulomet, laserová děla, či granátomet. Zbraně též můžete různě vylepšovat- dát jim lepší munici, což zvýší jejich účinnost, nebo k přehřívajícímu se kulometu přidat nový systém chlazení.

Asi poslední věcí, který mě velice potěšila byla naprostá volnost při řešení misí (ve hře najdete jak mise hlavní, tedy příběhové, tak mise vedlejší, které vám zadávají lidé, které během příběhu potkáte). Můžete se rozhodnout, zda se k cíli prostřílíte, nebo potichu zneškodníte nepřátelé a vezmete to "stealthově". Průbeh hrou můžete též z části ovlivnit svým chováním, tedy, ehm, chováním hlavního hrdiny, kdy mluvíte s ostatními postavami a můžete si vybrat z nabízejících se odpovědí.

V předposledním odstavci bych se rád vyjádřil k příběhu, který může pro někoho vypadat trošku klišovitě (hlavnímu hrdinovi byla zabita přítelkyně, načež on byl těžce zraněn a vydá se zjistit, co se vlastně stalo a kdo za útoky stojí), ale vše se téměř "detektivně" začne zaplétat, ale to už nebudu prozrazovat.

No a nyní k záporům, kterých moc není, v podstatě možná jeden- tím hlavním jsou celkem dlouhé loadingy, ale to je možná tím, že jsem po dlouhé době hrál novější hru, tak mě prosím nekamenujte. A druhým nedostatkem pro mě byl trošku kratší příběh, tak dvě mise navíc by podle mě neuškodily.

Série Need For Speed se po hodně povedených Shiftech ubírá zase špatným směrem. Již po nainstalování vás čeká několik (sice kratších) videosekvencí, které samozřejmě nejdou přeskočit. To mě trošku naštvalo, ale kvůli tomu se hra posuzovat samozřejmě nedá.

Podle čeho se ale posuzovat dá je například jízdní model a fyzika aut, které podle mě ve hře v podstatě ani nejsou. Jak již zmiňoval Paul ve svém komentu, tak pořádný pocit z jízdy v podstatě chybí. Možná mě to tak štve, protože v předchozím díle byla fyzika aut a jízdní model propracována do detailů a já si tak mohl pocit z jízdy pořádně vychutnat.

Co mě ale štve snad ještě více je chybějící možnost tuningu vozů. Před každým závodem vám hra strčí pod nos auta, kterými ho můžete odjet, ale snad jediná možnost úpravy je změna barvy, které jsou navíc povětšinou dost odporné a vyberete si tak z cca tří snesitelných, tedy alespoň pro mě. Ano, během hry se vám odemykají vychytávky typu hřeby proti policii, ale to pro mě stejnak nemá cenu.

Abych ale jen nekritizoval, tak musím pochválit hodně dobrou grafiku, na kterou se kouká doopravdy příjemně. Dále samozřejmě také plně licencované vozy, to už je ale pro tuto sérii rarita. Na závěr bych tedy chtěl říct, že svěřit tento díl pánům z Criterion Games nebyl dle mého názoru nejlepší nápad (přiznám se, že netuším, co k tomu EA vedlo, poslední dobou se o herní průmysl nestarám, takže nejsem v obraze), stejně jako návrat k minulosti.

F1 2010 je pro mě dalším herním překvapením v tomto roce. V poslední době jsem sice závodní hry na PC platformě trošku "zavrhl", ale tento titul je jen důkazem toho, že jsem k tomu neměl důvod.

Již při prvním spuštění jsem si nemohl nevzpomenout na úspěšný Race Driver: GRID, který mi F1 připomněla hlavně hudbou a prostředím. Když už jsem u toho soundtracku, tak musím podotknout, že ten je vybrán velice dobře, hodně se ke hře hodí, navozuje jakousi soutěžní atmosféru a nevnucuje se vám.

Grafika je na svou dobu řekl bych spíše na průměrné úrovni. Tím rozhodně nechci říct, že by byla špatná, naopak je propracovaná celkem do detailů. Například pokud vjedete mimo trať do písku, tak vám chvilku na kolech zůstanou kamínky a vůz ten je na nějákou dobu trošku hůře ovladatelný.

Mile mě překvapila také úroveň obtížnosti. I, když si ze začátku zvolíte tu nejlehčí, tak stejně začnete u týmu jako například Lotus, Virgin, nebo Sauber a budete mít určitý úkol do konce sezóny (třeba skončit jako 20.) a závody budete končit na nějákém tom 15. místě nejlépe.

Ale i zde jsem našel nějáké ty zápory. Jako první bych jmenoval snad nutnost připojení k Windows Live, bez kterého si neuložíte ani hru. Nadále mi ve hře chybí safety car, který jsem čekal při větších bouračkách. V neposlední řadě jsem také nenašel možnost přenastavení ovládání.

O Call of Duty: Black Ops jsem se dočetl tuším někdy v létě tohoto roku a to v časopise Score, kde se psalo o jeho vývoji. Pár dní nato mi kamarád řekl, že mají na vývoj starost pánové z Treyarchu a mně se hned vybavil nepříliš povedený World at War, který jsem hrál sice na PS2, ale PC verzi jsem po shlédnutí několika gameplay neměl přílišnou chuť zkoušet. Stejně jako jsem neměl chuť zkoušet ani tento díl.

Teď si ale zpětně myslím, že by to byla velká chyba. Nuda mě totiž "dohnala" k tomu, abych dal Black Ops šanci. Již při pohledu na výběr menu, které vybíráte na televizi, kterou vydíte z pohledu Alexe Masona připoutaného v křesle, ve výslechové místnosti. Právě v této místnosti se odehrává velká část hry, hlavně cutscény mezi misemi.

Ve zmíněných misích se podíváte do různých zemí světa, hlavně do Asie (Vietnam, Čína). Hra se odehrává převážně v době studené války (1968), ale také 2. světové války (1945), kdy si zahrajete za Viktora Reznova, Masonova kamaráda, kterého potká v koncentračním táboře, ve Vorkutě, kde byli oba vězněni.

Ze samotné hry musím v první řadě vypíchnout grafiku, která je na velice dobré úrovni. Nadále již zmíněné cutscény, které jsou velice autentické, jelikož je Mason neustále nucen si vzpomenout na okolnosti svého věznění ve Vorkutě a čehosi okolo číselné stanice. Nejednou vás hra také nechá do několika cutscén zasáhnout, byť třeba jen opakovaným mačkáním jedné klávesy. Vše se samozřejmě vysvětlí ke konci hry, kdy se odhalí jak Masonovi věznitelé, tak i existence Viktora Reznova.

Nadále se mi také moc líbil dabing postav, který k nim naprosto sedí a mimo jiné i arzenál zbraní, který je opravdu bohatý a ve hře najdete téměř vše od nože, až po nejsilnější raketomet. Ty "lehčí" kousky typu MP5K, či pistole (ve hře se k mému potěšení vyskytuje i český CZ75) lze mít i duálně (v každé ruce jednou).

Avšak ani této hře se nevyhnuly nějáké ty chyby. Snad tou pro mě nejvýraznější jsou podivné účinky zbraní, jelikož raketomet má stejné (jestli ne menší) účinek, než například brokovnice, nebo Colt Python. Několikrát se mi stalo, že na mě nepřítel vystřelil z raketometu a jen mě lehce zranil. Párkrát taky "zahapruje" AI u vašich parťáků (kteří jinak "fungují" celkem spolehlivě a v boji celkem pomáhají), kteří se párkrát nesmyslně zastavili a já šel sám. To by z těch výraznějších nedostatků bylo snad vše. Kdybych měl hru tedy shrnout do jedné věty, tak musím říct, že mě velmi příjemně překvapila a je to snad nejlepší FPS, jakou jsem měl možnost tento rok hrát.

Toto byla první FIFA, kterou jsem se již před vydáním chystal koupit na konzoli a zároveň snad moje první předobjednávka. Ovšem ještě předtím jsem si hned v den vydání stáhl demo. A to mne utvrdilo v předobjédnávce, protože bylo skvělé. Nejvíce se mi snad líbily vylepšené přihrávky a realističtější chování míče a pohyby hráčů, ovšem to byl jen kus toho, co mne čekalo v plné verzi.

Právě až po pořádném zahrání full verze jsem poznal všechny novinky a vylepšení. Za to snad nejlepší ze všech beru asi funkci Personality+, tedy jakési "dělení" hráčů a jejich atributy, které se zobrazují v jejich profilech. Vyznačenými atributy hráči doopravdy disponují a na hřišti je to znát, ale čeho jsem se právě u této funkce bál je přehnaně moc veliký rozdíl od ostatních hráčů. To se díkybohu nekonalo.

Nadále musím vypíchnout grafiku, která je opět o něco lepší, než v minulém ročníku (mluvím o PS3 verzi). Grafika je propracovaná do detailů, takže můžete vidět například i jednotlivé kolíky na kopačkách hráčů a podobně. Snad jedinou nevýhodou jsou trošku divné dresy, které vypadají jako z latexu.

Ostatní bych snad už zhodnotil jen v kostce, protože se bojím, abych přiblbe nekecal. Soundtrack je jako snad každý rok perfektní a vybere si z něj snad každý nejméně pár songů, alespoň já ano. Dále beru jako plus sjednocení režimů Be a Pro a Manager do jednoho režimu kariéry, do kterého přibyla ještě možnost hrajícího trenéra. Málem bych zapomněl na letos dosti hrozný český komentář, rád vzpomínám na minulý ročník, kdy byli Míra s Petrem méně aktivní v kecání a bylo pár chvilek ticha.

Ve zkratce se mi konzolová verze 18ého ročníku této série velice líbí a vyktl bych mu snad jen ty prapodivné dresy a komentář a tak dávám celkem vysoké hodnocení.

O Assasin's Creed jsem se zajímal již dříve, krátce po jeho vydání, ale bohužel jsem ho po půjčení od kamaráda na svém starém PC nerozjel a tak jsem měl jen možnost si ho zahrát jen velice krátce na PC u kamaráda. Ale i těch pár chvilek stačilo, aby mne AC dostatečně zaujalo. A tak se stalo, že jsem si ho prostě jako nezmar sehnal a skladoval ho zde s tím, že prostě počkám až budu mít stroj na jeho rozjetí. Nakonec jsem se tady dočkal a své současné PC "pokřtil" právě touto hrou.

Snad jako první věc, na kterou po spuštění hry koukám je grafika a ta mne (po správném nastavení detailů) právě u AC zaujala snad nejvíce. Oblečení hlavní hrdiny je zpracováno do detailů, stejně jako město. Jelikož hra sází na parkour styl, tak máte na každém kroku ve městě něco, na co můžete skočit, ať už je to mříž u okna, nebo výstupek ze zdi.

Jako další velké plus nesmím opomenout (pro mne) dostatečný arzenál zbraní a hlavně schopností hlavního hrdiny. Tvůrci do hry dostali veliký cit pro detail, to se odráží jak ve zmiňované grafice, tak také na pohybech (vyhýbání se, strkání do civilistů).

Žádná hra ale není dokonalá a to platí i pro AC, takže i zde bych měl pár menších výtek. Jednou z nich jsou stále opakující se hlášky ve městech (žebrání, kecy strážných, děkování zachráněných, již zmínil JohnCZ). Tou druhou jsou od jisté části celkem snadné souboje, protože vás hra postupem času učí různých vychytávkám a trikům (vrhací nože, chvaty).

To no ale nic nemění na tom, že mne Assasin's Creed velice zaujalo a obdivuji jeho celkovou originalitu.

Na Mafii jsem čekal již od první zmínce o ni, což bylo nedlouho poté, co jsem dohrál první díl. Mé čekání doprovázelo pozvolné uvolňování screenů, naznačování příběhové linie, různé fámy a videa. Nakonec jsem se přeci dočkal. Začátkem tohoto roku bylo oznámeno oficiální datum vydání a já ihned v ten význačný den zamířil do obchodu a pořídil si PS3 verzi.

Při prvním spuštění na mne čekalo příjemně vyhlížející menu v podobě pohledu na Empire Bay a následovala první mise ve válce, v Sicílii. Jedna z věcí, na kterou jsem byl velice zvědav byla grafika, ta grafika, která byla všemi na PS3 verzi kritizována (sám jsem z ní v demu nebyl moc nadšen), nevím sice čím to je, ale mne se dost líbila a snad jedinou zápornou věcí jsou slabší detaily.

Ovšem snad nejsilnější stránkou celé hry je příběh. Nejlepší je snad první polovina, tím ovšem nechci říct, že ta druhá je něják výrazně slabší, nemůžu si ale pomoct, mám pocit, že se všechno nemuselo začít tak narychlo srát. Potěšily mne ale odkazy na jedničku, kterých je ve hře více než dost, jedním songem začínaje, zabitím Tommyho a ostatně celou druhou polovinou konče. Ale chápu, že na někoho tam těch odkazů bylo až až.

Další věcí, kterou beru jako výrazné plus je (český) dabing. Nechybí peprné hlášky při přestřelkách jako tomu bylo v první Mafii a hlasy známých herců. Ovšem nemohu si pomoci, ani sebelepší dabing by nepomohl mírně nesympatickému hlavnímu hrdinovi. Asi jsem si něják zvykl na Tommyho, který mi byl svými "praktikami" mnohem příjemnější, než po moci a penězích toužící Vito.

Ostatní bych si dovolil shrnout jen ve zkratce. Z přestřelek a jízdního modelu jsem měl velice dobrý pocit, je sice pravda, že přestřelky byly celkem jednoduché, k čemu napomohl i systém krytí, mne to ale ani v nejmenším nevadilo. Zbraní i vozidel je ve hře dostatek, takže není nač si stěžovat. Ostatní věci jako tuning, nebo nakupování oblečení jsou pro mne osobně spíše příjemným zpestřením. Co ale hře něják nemohu odpustit je konec, při pohledu na mrtvého Falconeho jsem marně doufal v titulky.

Hodnocení PS3 verze.

Dark Void se mi do rukou dostal v podstatě náhodou, když jsem někdy na začátku roku vyměňoval hry na PS3. Přesto, že jsem na DV četl celkem nepříznivé recenze, rozhodl jsem se tedy, že ho vyzkouším, jelikož mne docela zaujal.

Teď už tedy k samotné hře. Již na začátku mne celkem zaujal hlavní hrdina Will, ale zároveň mne odradilo (jak zmiňuje pip) podání příběhu, takže jsem nakonec filmové sekvence přeskakoval, protože mne příběh nezajímal a chtěl jsem rovnou akci.

O ní totiž ve hře rozhodně není nouze a máte pořád co dělat. Snad nejvíce musím vyzdvihnout systém krytí. Ten je sice řešen jednoduše, ale právě to se mi líbí. Kromě klasického krytí za předměty a bednami je ve hře možnost i vertikálního krytí, když se nacházíte někde vysoko nad zemí.

Dále jsou zde zbraně a jejich vylepšování. Zbraní je ve hře celkem dost, ale já osobně jsem si nejvíce oblíbil samopal, jak "lidský" tak ten od Watcherů, tedy v podstatě základní zbraně obou stran. Zbraně je možno si vylepšovat, stejně jako jetpack, ale podle mne se vylepšování v praxi bůhví jak neprojevuje, je to ale příjemné zpestření hry.

Když jsem tedy "nakousl" to zpestření, tak nesmím opomenout "letecké mise". Těch je samozřejmě dost a jsou pěkně zpracované. Kromě létání jetpackem je možnost ukrást si nepřátelské ufo, nebo nasednout do přátelského stroje.

Teď už ale k neduhům, kterých ve hře několik je. Prvním je tedy již zmíněné podávání příběhu, kterého je škoda. Dále jsou to "ruční" souboje, které jsou řešeny až moc primitivně (mačkáním jednoho tlačítka), přitom nepříteli musíte dát nejméně tři rány, aby padl. Nakonec zmíním finálního bosse, který mne zklamal snad nejvíce, protože jsem s ním ztrávil snad jen pět minut.

Jelikož jsem tesně před dohráním příběhové části a trošku se nudím, rozhodl jsem se tedy sepsat své dojmy z Mass Effectu, který byl přiložen k 192. číslu Levelu a tak jsem si nemohl nechat tuto šanci "utéct".

Hned po nastavení grafiky a následném spuštění hry mne docela příjemně překvapila grafika a animace obličejů postav. Ty jsou přesné a když pořádně podíváte na rty, tak zjistíte, že se pohybují přesně podle slov, které daná postava říká. To je u mne výrazné plus. Nadále jsou to možnosti při rozhovorech. Můžete si zvolit, zda budete vřelí, nebo nepříjemní, pokud budete povětšinou volit první možnost, získáváte "roli" ochránce, pokud druhou, tak odpadlíka.

Tím se malinko dostáváme k další věci a tou je postupné vylepšování, jak atributů hlavního hrdiny, tak i zbraní a výstroje. Možnost vylepšení atributů se odemkne vždy, když dosáhnete nové úrovně. Vylepšovat můžete věci jako například střelbu ze zbraní, obnovování zdraví, nebo i možnosti v rozhovorech. A to nejen u vaší postavy, ale i u parťáků, těm se atributy zlepšují buď automaticky, nebo manuálně. Zbraně a výstroj se vylepšuje pomocí nasbíraných předmětů. Obojí možnost vylepšování (zbraní i hrdinů) beru jako veliké plus, jelikož k RPG hrám podle mne rozhodně patří.

Nadále je zde AI vašich parťáků, kterým velíte. Ta je podle mne rozohdně na vysoké úrovni a dovolím si říct, že je jedna z nejlepších, s jakou jsem se kdy v herním průmyslu. Parťáci se vám budou snažit kdykoliv pomoci a jejich pomoc je většinou velice efektivní, hlavně, když jste v potížích.

V neposlední řadě mne potěšila filmová atmosféra, kterou dobarvuje "nenápadný", ale přesto skvělý hudební doprovod. Atmosféru bych přirovnal (kvalitou, samozřejmě) například k adventuře Fahrenheit.

Snad jediným neduhem, na který jsem narazil je nemožnost přeskočit pekelně nudnou jízdu výtahem a stejně nudné prozkoumávání planet. Tyto "nedostatky" jsou ale jen kosmetické a prožitky ze hry mi něják výrazně nekazily.

Edit: Po naprosto bravůrním konci jsem se rozhodl hře dát ještě 5% navíc.

Když jsem si ME (PS3 verze) kupoval tak nastala ta samá situace jako u Splinter Cell: DA, tedy rozhodování mezi dvěma hrami, tentokrát to bylo ještě mezi Mercenaries 2. Nakonec mi znovu prodavač poradil, že raději ME (do kterého jsem měl také tendence jít). Doporučoval ho kvůli originalitě.

Musím říct, že jak prodavač, tak hra nezklamali. Nadchla mne právě ona originalita a kombinace akční "adventury" a FPS. Dále to bylo město, které vypadalo perfektně a moderně, uvnitř bylo však prohnilé díky totalistickému režimu.

Další silnou stránkou je grafika, u té podle mne doslova a do písmene platí, že v "jednoduchosti" je krása (rozumějte, střídá se většinou "jen" několik barev). Avšak ve videu na samotném konci příběhu (který byl mimochodem podle mého názoru naprosto perfektní) se mi naskytl krásný pohled na noční město.

To bych ale nebyl já, abych si nerýpl a nesepsal tu také pár těch nedostatků, které hra měla. Ten první již napsal ve svém komentu psyx a je jím téměř nulová volba vlastní cesty. Několikrát se mi stalo, že jsem chtěl vynechat jednu červeně zbarvenou záchytku (např. zavěšený kontejner) a přeskočit přímo ke dveřím na balkóně, ke kterým jsem doskočil, ale milá Faith zemřela. Tím se dostáváme k další věci, kterou je mírná frustrace, hlavně tedy ke konci příběhové linie.

Přesto je pro mne ale Mirror's Edge skvělou hrou, která si u mne těch 85% naprosto zaslouží.

Turok mne zaujal již těsně po svém vydání, kdy jsem viděl reklamu na prodej tuším ve Score a poté ještě nějáké preview, či recenze ve stejném časopise. Ale něják se mi nechtělo do jeho koupě, tak jsem počkal až do teď, dvou let po jeho vydání. Do této hry jsem šel bez jakýchkoliv očekávání a o to větší je teď mé překvapení a i celková radost.

Ze začátku na mne hra sice dělala dojem klasické béčkové střílečky, akorát s tím rozdílem, že se povětšinou pohybujete v džungli. Dalším problémem byli vojáci, kteří byli ze začátku trošku tupí a nechali se dost lehce oddělat, ale to klíčové je "ze začátku".

Postupem hry příbívali nepřátelé, jak lidští, tak zvířecí a objevovali se v čím dál, tím větším množství, takže bylo mnohem těžší se přez ně dostat. Přibývalo také více zbraní, takže jsem u sebe mohl mít kromě nějákého samopalu, luku, nože a brokovnice také například plamenomet, raketomet, nebo těžký kulomet. Všechny tyto zbraně měli také své alternativní využití, takže brokovnice mohla vypouštět světlice a tím na nepřítele poslat dinosaury, nebo kulomet, který vám mohl dobře krýt záda, jako automatická věž.

Snad jediné, co bych hře vytkl, jsou vaši parťáci, kteří jsou sice, stejně jako vše, co mluví česky dabovaní, ale zato podle mne moc inteligence nepobrali, tedy ono nejde ani tak o jejich inteligenci, ale spíše o to, že moc škody nenadělají, ani když se snaží. Jak by také mohli, když kolikrát zůstali daleko za mnou a ke konci jich už zbylo jen pár. Když opomineme toto a to, že prostředí se střídá jen mezi džunglí a základnami vašich nepřátel, tak nám z toho vyleze slušná a nadprůměrná akce.

Když jsem tuto hru kupoval, rozhodoval jsem se ještě mezi ní a Hitmanem: Blood Money, nakonec jsem se tedy rozhodl pro tento Splinter Cell a to na doporučení prodavače, který nad hrou jásal a já jsem tedy Hitmana odsunul na později.

Již při první misi jsem tedy poznal starý dobrý Splinter Cell, ale jelikož nemám v této sérii moc dílů odehráno, tak jsem rozpoznal hlavně změny v grafice a to opravud velké. Později na mne již čekalo veliké překvapení a to v hraní na dvě strany. Během plnění různých misí máte zadány různé úkoly a z toho několik pro teroristickou JBA a vládní NSA. U obou organizací máte také ukazatel důvěry, který musíte držet neustále co nejvýš, protože když ji ztatíte, tak mise končí neúspěchem.

Dále se mi také líbilo několik misí, které probíhali v základně JBA, v New Yorku. Zde jste také mohli plnit úkoly jak pro JBA, tak škodit a plnit je pro NSA, zvlášť ty byly zajímavé a "napínavé". Pokud jsem tedy u atraktivity misí, tak snad nejvíce se mi líbila ta v Šanghaji.

Snad jedinou, ale celkem zbytečnou a velikou nevýhodou byla zabugovanost hry. Asi tím největším je problém s trezory, ale díkybohu jsem ho po pár dnech vyřešil a hra u mne neztratila na atraktivitě a pro mne je to snad nejlepší díl ze série Splinter Cell.

Doom 3 byla jedna z mých prvních her na mé současné PC a dodnes na něj velice rád vzpomínám. Hlavně kvůli jeho atmosféře, kterou skvěle doplňovala (na dobu vzniku) perfektní grafika a zvuky. Ze začátku jsem se sice trochu bál (stejně jako u Doomu II), ale můj strach velice rychle opadl, jen, co jsem zjistil, jak na nepřátelé. Hlavně jednodušší zombies mne pak spíše pobavily. Nutno dodat, že ve hře není o nepřátelé nouze a druhů je zde více než dostatek. Toto se bohužel nedá říci o zbraních, kterých mohlo být dle mého názoru ve hře o pár kousků více. Snad jedinou větší nevýhodou je podle mne po nějákém čase stereotyp, který ale trochu "zahánějí" bossové, kteří mi dali opravdu zabrat. Nevím, co více bych dodal, snad jen to, že mne celkem mrzí, že jsem se včas nedostal k datadisku Resurrection of Evil.

S CoJ jsem se setkal již dříve, ale zasekl jsem se hned na začátku při útěku za Billyho. Ale setkal jsem se s ním ještě podruhé, když byl přiložen u Score společně s FlatOut: UC a tak jsem si řekl, že by byla škoda to nezkusit ještě jednou. A kupodivu jsem útěk zvládl bez problémů a postupoval hrou do dalších kapitol. Ihned při prvních chvilkách za Billyho (tedy začátek hry) mi bylo jasné, že ten hoch si nebude libovat v žádných přestřelkách a bude spíš postavou na "stealth", jak zde již ostatně zmínili ostatní. Přestřelky a tvrdší akce jsou spíše doménou reverenda Raye.

Právě přestřelky mne nejvíce bavily a ve hře o ně nebyla nouze, stejně jako o zbraně. Když jsem již u té akční stránky CoJ, tak musím pochválit ještě "bullet time" a alternativní střelba. Co mi naopak malinko vadilo bylo ničení zbraní, to mi přišlo trošku zbytečné a otravné.

Mise za Billyho mne místy sice trošku nudily, ale po akčních misích za Raye byli příjemným a zajímavým zpestřením hry, stejně jako, když jdete naopak z kůže Billyho zpátky k Rayovi.

Co se mi na hře líbilo nejvíce byla grafická stránka, jinak mne velmi příjemně překvapil samotný konec, jelikož jsem se velice bál, že bude chudý, ale mé obavy se díky bohu nevyplnily. Suma sumárum pro mne bylo CoJ velice zajímavým zpestřením.

Na nejnovější FlatOut jsem narazil dalo by se říct náhodou, když byl přiložen u Score a já byl zvědav spíše na Call of Juarez, které u něj bylo přiloženo také. FlatOut: UC mi na stole ležel dost dlouhou dobu, než jsem si ho rozhodl nainstalovat a to v podstatě z nudy, jinak by tu asi ležel ještě mnohem déle. No, ale teď už tedy ke hře samotné.

Při první hře jsem si ihned všiml vylepšené grafiky, na kterou se zase o něco lépe kouká a hned druhou věcí byly čtyři nové postavy, které spíše vnímáte, když se semele nějáká hromadnější bouračka. Druhou věcí je nový mód Carnage, ve kterém sbíráte body za bouračky a zničené objekty, ten prodlužuje dobu hraní, pokud dohrajete (podle mne už tak celkem dlouhý) FlatOut mód.

A teď k negativům. Hned tím prvním bych zmínil jakousi přehnanou arkádovost hry, ano, hra se nesnaží ze sebe dělat nějákou simulaci typu GRID, ale přece jen, když narazíte do obrovské nádrže a auto ji odrazí je trošku moc. Druhou věcí jsou zbytečné problémy, které provází zprovoznění multiplayeru (musíte se zaregistrovat na Live jako u GTA IV). Tyto nedostatky nicméně beru jako menší a hra je podle mne velice solidní záležitostí.

S FIFou 06 jsem se (jako s některými hrami na PC) poprvé setkal na PS2 a to v podobě dema přiloženému k časopisu OPS2, které jsem kdysi kupoval. Vydržel jsem u něj tenkrát hodně dlouhou dobu a pamatuji si, že se mi velice líbil soundtrack, ve kterým jsou podle mne stále EA velice dobří. Asi rok, či dva na to jsem vyrazil do Německa a opět se v jakémsi nákupním centru s FIFou setkal, tak jsem si ji na PC pořídil.

A opět jsem byl pohlcen soundtrackem a tak trošku i nostalgií. Co mne ale překvapilo nejvíce byla hratelnost, kterou měl tento ročník snad zatím nejlepší a všichni jeho prozatimní nástupci mu podle mne nesahají ani po kotníky.

Další věcí byl manager mód, v tom jste se samozřejmě ujali jednoho z klubů a trénovali ho a po sezóně jste ho mohli "vyměnit". Pokud jste ovšem začínali, tak u "horších" týmů a ty lepší typu Manchester Utd, Chelsea atp. jste si museli odemknout ve FIFa obchodě, což stálo veliké množství bodů. Tento systém podle mne dost prodlužuje hře trvanlivost.

Snad jediným, ale za to celkem velkým nedostatkem bylo až moc veliké "prosazování" hvězd typu Van Nistelrooy, kteří měli jakousi "zlatou" výdrž a pokud jste na ně šli s někým o něco horším dělalo vám to dost veliké problémy. Tento fakt by někdo mohl brát naopak jako plus, ale asi jen do té doby, dokud vám zlatý frajer nedá gól.

S Fahrenheitem jsem se poprvé setkal tuším na PS2, kdy se mi dostalo do ruky demo, které bylo přiloženo u časopisu OSP2, který jsem občas kupoval. Pamatuji si jen, že bylo velice krátké a já jsem si tenkrát hodně dlouho nevěděl rady s jeho ovládáním. Po několika letech jsem Fahrenheit objevil jako přílohu u Levelu, nebo Score a tak jsem si řekl, že to tedy zkusím.

Hned na začátek musím podotknout, že rozhodně nelituji. "Historie" se ale přece jen nakonec opakovala a já si opět nevěděl rady s ovládáním, tak jsem si chtě, nechtě musel spustit tutorial, abych se poučil. Ihned na začátku tutoriálu mne překvapilo jeho podání a zpracování, jelikož vás tutoriálem provází samotný tvůrce hry (samozřejmě v "kreslené" podobě). Ihned po tutoriálu jsem se tedy vrhl na první kapitolu.

Hra mne po pár minutách velice překvapila svou atmosférou a já měl pocit, že si ná svém počítači v podstatě hraji film. Toto vše bylo doprovázeno skvělou hudbou, dobře propracovanými dialogy, dabingem a solidní grafikou.

Abych zde ale jen nechválil, tak snad jedinou věcí, která mi vadila a byla zde již zmíněna byly otravné a hlavně ze začátku dost složité minihry, ve kterých musíte mačkat směrové klávesy a číslice (respektive "jen" 2,4,6,8).

Thief: Deadly Shadows byl jednou z mých prvních her na moje současné PC a musím říct, že jsem dodneška rád, že tomu tak bylo, protože ještě dodnes na něj velice rád vzpomínám. Hlavní věcí, která mne na téhle hře úchvátila byla její vynikající atmosféra a to hlavně v různých interiérech, ta byla ještě lepší, když se příběh přesunul do města. Dalším kladem jsou různé způsoby lákání nepřátel a jejich následná likvidace. V poslední řadě musím zmínit také grafiku, která je jak již zmínil pipboy pohádková, tudíž se jí nedá nic vyčíst. Sečteno, podtrženo je Thief: Deadly Shadows stealth akce, jak má být.

Swat 4 je podle mne více než střílečka spíše vojenský (či policejní) simulátor. Vše ve hře tomu nasvědčuje. Již první věc, která se mi líbila je úprava vybavení členů týmu, můžete si zvolit kdo do akce vyjde s jakou zbraní a náboji, či dalším vybavením. Toto upravování není sice něják přehnané, ale myslím, že každý si tam najde to své. V samotných misích se mi poté líbilo rozdávání jednoduchých povelů, další věc, která byla dobře vyřešená. Můžete dát jak primitivní povely typu stát a kupředu, tak například prohledání prostor, vyrážení dveří, nebo zatýkání. Jak již zmínil Bursoft, tak právě zatýkání je někdy celkem problém, protože né na každého zločince stačí zařvat, někdy se musí použít i tvrdšího donucování, aby se vzdal. Jedinou nevýhodou této hry je občasné zaskřýpání AI, ale i přes to je to velice kvalitní simulátor, u kterého se dá celkem dlouho vydržet.

NBA Live 06 bylo snad jedním z prvních (jestli ne první) NBA, které jsem kdy hrál (a to ještě jako "nefanoušek" tohoto sportu).

Tak ihned ze začátku po spuštění hry si nelze opět nepovšimnout skvělého soundtracku, ve kterém jsou podle mne pánové z EA mistři, ten se k basketballu perfektně hodí a dodává hře sportovního ducha, tedy skvěle plní svůj účel.

Dále je tu bohatý výběr herních módů, jako klasický zápas, můj oblíbený dynasty mód, nebo hra 1 na 1 (když už ostatní přestanou bavit). Musím říct, že hra má na svou dobu dost obstojnou grafiku a čekal jsem mnohem horší.

Snad jedinou slabinou hry je AI hráčů, několikrát se mi stalo, že jsem běžel s míčem proti soupeřům a můj hráč začal s míčem nesmyslně chodit a soupeř mu míč samozřejmě se vším gustem odebral.

Jen na začátek bych chtěl podotknout, že jsem stejně jako pipboy hrál PS3 verzi hry.

Na GTA IV jsem se moc těšil, ale po vydání jsem zjistil, že by ho moje PC absolutně neutáhlo, takže jsem musel počkat až na koupi PS3 (prosinec 09) a GTA IV si na něj pořídit a musím říct, že nelituji. Ihned po spuštění hry se mi naskytl pohled na skvěle graficky a do detailů propracované město. Po pár misích mne pomalu začal "vtahovat" i příběh a postavy hry.

Na hře se mi také líbilo, že vás postupem času nechá také rozhodnout jak bude děj pokračovat (např. zabití Dwayna, nebo Playboye X). Když už jsem u těch misí, musím říct, že byly sice někdy stereotypní, ale většinou celkem zajímavé. Jediné, co mi na nich vadí jsou chybějící checkpointy, které již pip zmiňoval.

Dále se mi líbila možnost zajít někam s přáteli (kterých je ve hře dostatek) po domluvě přes telefon. To hře dodává větší volnost a podle mne i "trvanlivost".

Ještě před napsáním mých dojmů ze hry bych chtěl podotknout, že se jedná o hodnocení PS3 verze, ale myslím, že na PC to bude velice podobné.

Tvůrci hry se rozhodli vrátit NFS zpět do legálních okruhů z ulic města, tentokrát to ale podle mne dopadlo mnohem lépe, než s ProStreet. Může za to ale více věcí. Jednou z nich je mnohem vylepšený jízdní model, který si nejvíc užijete z kabiny jezdce (která mi ale při závodech na druhou stranu moc nevyhovuje), v něm zaznamenáte každý smyk a každý sebemenší náraz.

Nadále je to vylepšená grafika a to nejen na trati, obohacený "kádr" závodů- najdete zde například nové souboje firem v závodu jeden na jednoho, kdy si budete moci vybrat jedno ze dvou aut a úkolem bude porazit soupeře ve 3 kolech závodu.

Na závěr bych se měl možná omluvit, že nové NFS zde porovnávám s ProStreetem, přesto, že jsou to (alespoň podle mne) naprosto odlišné díly.

ProStreet pro mne bylo (stejně jako nejspíš pro většinu hráčů) veliké zklamání. Už po spuštění hry si všimnete chybějícího volného města a místo toho na vás čeká "legální" okruh. Pro někoho možná příjemné překvapení, pro mne tedy rozhodně ne.

Grafika hry je celkem pěkná a já i (tenkrát) se svou 128mb kartou, jednojádrovým procesorem a 2.5gb ram jsem s plynulostí neměl žádné problémy.

Další "pěstí na oko" je již zmiňovaná (ne)obtížnost hry. Všechny okruhy až na Drag jsou nesmírně jednoduché a je to po pár chvilkách už spíš nuda a dojet závod už musíte.

Samozřejmě jako každý díl je tento plně licencovaný, to ale hru nezachrání.

Burnout Paradise mne upoutal hlavní nevídanou volností ve hře. Můžete si jet jak rychle chcete a všechny závody si jet kudy a jak chcete, jde jen o to dosáhnout daného cíle. Dále se mi zamlouvalo získávání vozidel a jejich "drcení"

Grafika je na celkem slušné úrovni, jízdní model je podle mne trošku "těžkopádný", hodně mi připomínal ten z Need For Speed. Další věc, která mi na hře trošku vadila byly chybějící licence, někomu to může být samozřejmě úplně jedno, ale mne trošku zarazily pneumatiky od Criterion...

Hlavní výhodou BioSchocku je již zmiňováné zajímavé pojetí (opravdu povedené) grafiky a skvělá atmosféra podmořského světa. Toto celé dobře doplňuje možnost různých vylepšení, nebo získávání nových schopoností a zkušeností, bez kterých by to podle mne byla i celkem nuda. To, co mi trošku vadilo, byly nepřátelé, kteří jsou sice "zajímavý", ale celkem slabí, i když jich na vás jde více...

Call of Duty je jedna z nejlepších válečných her, které jsem kdy hrál. Podle někoho se může jednat o bezduchou střílečku, ale tahle hra rozhodně není bezduchá, má skvělou válečnou atmosféru. Rozhodně se mi moc líbila celkem bohatá kampaň (hlavně za Rusko a to kvůli zmiňováné atmosféře).

Jediné, co bych vytknul je již zmiňovaná, trošku nedoladěná grafika.

Nejlepší hra, kterou jsem kdy hrál. Tuším, že mé první setkání s Mafií bylo někdy rok po jejím vydání, když jsem jí hrál u kamaráda (to jsem ještě neměl kvalitní PC) a naprosto mne uchvátila. Hned jak jsem dostal lepší komp, tak jsem hru chtěl a pařil jsem to od rána do noci. Myslím, že se Mafia nedá, co se týče příběhu a atmosféry srovnávat s žádnou jinou hrou. Jak řekl Aaron_Hill- ultimátní a nadčasové

Jak už zde psali jiní uživatelé, nejlepší věcí na téhle hře je editor, kde si vytváříte a upravujete příšery. Jinak je to nudné a po chvilce hraní stereotypní. V podstatě jen běháte, získáváte si "spojence" a zdokonalujete se. Nápad sice dobrý a originální, ale chtělo to víc ho využít.