Poprvé dohráno. Celé roky jsem se tomu kvůli špatné pověsti nevím proč vyhýbal. Hrál jsem to s Visible Upgrade, který hru graficky slušně zvedá a umožňuje bezproblémový chod. I tak je smutné, když lokace z prvního dílu vypadá hůř ve dvojce než jedničce. Nicméně technické omezení způsobené prý nutností kvůli vývoji na konzole mě trápili nejméně. Loadingy jsou otravné, ale časem si člověk zvykne. Spíš zamrzí architektura některých lokací. Celá hra navíc prostě vypadá divně. Dodnes si pamatuju na prewiev v Levelu a ty první screenshoty vypadali nějak líp.

Za dalece nejhorší na téhle hře považuji vynechání RPG prvků a nahrazení jen finanční odměnou. I vedlejší úkoly, a to převážně v první třetině hry, jsou katastrofa. Jakou mám například motivaci plnit úkol nájemné vraždy pro úplně neznámé lidi a dostat za to tři stovky? Ale hlavně, proč bych to chtěl vůbec dělat? Podobné úkoly jsem neplnil, protože mi prostě nedávali smysl. Co je opět zvláštní, tak ty hlavní úkoly ve hře můžete v klidu plnit pro všechny frakce najednou. A jim je to jedno. Na děj příběhu to skoro nemá vliv. Bod zlomu přichází až na konci hry. Paradoxně je ale příběh tím, co hru zachraňuje. I přes výše popsané se zhruba od třetí lokace stává zajímavější.

Biomodifikace nejsou žádná sláva. Myslím jejich výběr, ale i ty aspoň dokážou hru udělat zábavnější. Ve výsledku i dávají docela smysl, ale nějak chybí pocit, že vám umožňují dělat něco výjimečného. Hra je oproti prvnímu dílu umožňuje v průběhu hry měnit. Pokud se ale úplně neseknete, tak nemáte proč. Vybavení ve hře je jinak funkční. Zbraně nejsou úplně špatné. Jejich druhý mód rozšiřuje jejich použitelnost. Překvapivě mi vůbec nevadila ta věc s náboji. V době vydání se to hodně propíralo, ale dneska mi to přišlo jako vlastně proč ne. Hře je bohužel úplně jedno, jestli vraždíte nebo hrajete stealth. Úplně tím shazuje myšlenku prvního dialogu mezi JC a Paulem tenkrát na Liberty Islandu. To je škoda.

Co mě ve hře překvapilo a možná i kvůli tomu stálo za znovuzahrání je, že můžete leckoho ze zadavatelů úkolu zabít a hra na to zdá se reaguje. Já to chtěl mít rychle z krku a tak to nevyzkouším, ale tohle mi přišlo hodně zajímavé. Druhá věc je, že v jedné lokaci jsou ve hře děti, které jdou dokonce rosekat mečem a hra, i když vám řekne, že byste to neměli dělat, opět nemá problém pokračovat. Jinak jsem si uvědomil, že vlastně moc her kde jsou děti neznám. Hra je i dost nadčasová. Můžete hrát za lidi tří barev, byť jen dvou pohlaví a zdaleka to není jediná věc v čem je Invisble War aktuální.

Celkově se mi druhý Deus Ex nijak pod kůži nedostal. Není v něm totiž nic kulervoucího. Za zahrání to ale po přetrpěném začátku stálo. Aspoň tedy ten konec, který měla asi většina hráčů, mi přišel zajímavý a asi to tak bude to jediné, co mi téhle hry v hlavě zůstane.

První Ori pro mě představoval perfektně zvládnutou plošinovku. Perfektní technické zpracování a zábavné herní mechaniky. Bohužel subjektivně byla hra těžší, než by mi vyhovovalo. Hlavně únikové pasáže představují věc, kterou ve hrách z duše nenávidím. Opakování stejných úseků stále dokola v mám případě ničí zábavu. Uvědomuji, že se jedná o moji nešikovnost a netrpělivost, ale pokud má hra primárně zabavit, tak takhle ne.

Z tohoto důvodu jsem pro hraní druhého dílu zvolil pro mě netradiční obtížnost snadnou. Díky tomu jsem si hru užil o něco víc. Ubylo výrazně frustrace. V pokračování navíc přibyla k únikům i novinka kombinující je s bossfighty. Brrr. Hra na snadnou obtížnost hodně odpouští. Boje jsou snadné a umřít se při nich prakticky nedá. Po bodlinách se dá skoro chodit a laser dokonce procházet. To už bylo asi zbytečně moc a ze hry se vytratila větší výzva. Na druhou stranu hra byla pro mě plynulá a rychle odsýpala.

Novinek oproti prvnímu výrazně nepřibylo ale nějaké jsou. Je zde nový je systém schopností. Ten podle mě ale není příliš funkční, protože si po krátké době hraní nějaké vyberete a pokud nemáte velkou chuť experimentovat v podstatě nemáte důvod je měnit. Nic vás k tomu totiž nenutí. Meč a regeneraci jsem používal od začátku do konce. Další levelování schopností je pro hraní hry zbytečné a bez efektu. Tohle ale může být specifikum snadné obtížnosti a nevylučuji, že celý systém dostává smysl s obtížností vyšší. Pokud to tak je pak by to bylo jedině dobře.

Při hraní za vámi nezůstává tolik nevyřešených míst. I s nově získanými schopnostmi se tak naštěstí v přehnaném množství nekonají návraty do již prošlých oblastí. Autoři trochu lépe pracují i s učením nových schopností. V prvním dílu jsem párkrát novou schopnost nepobral úplně hned. Tady je to hladší.

Nově hra obsahuje i nepovinné úkoly. Není to úplně na škodu, ale spočívají jen v nošení věcí sem a tam. Stejně tak vylepšování osady Mokiů. Trend doby je asi takový. Naštěstí oboje je jen něco navíc a není nutné se tím zabývat. Trochu větší smysl mají nové bojové arény a zejména úseky které je nutné zvládnout na čas. Já s tím čas neztrácel, ale tohle může pro jiné hráče představovat výzvu, a i díky vestavěnému žebříčku touhu se zlepšovat a porovnávat s ostatními.

Grafika opět nádherná. Hudba na mě působila jako recyklát z prvního dílu. Nicméně toto není výtka. Audiovizuál je opět parádní. Zvuk měl menší bug a občas podivně zabzučel. Hra je možná o něco náročnější na hardware. Ve hře je implementovaný nový systém ukládání. I když mi ze začátku chyběl ten původní, tak nový systém beru jako pozitivum. Ukládá skoro všude a po tom starém se vám velmi brzy stýskat přestane.

Tak ve výsledku mě to moc nebavilo. Westerny obecně nijak zvlášť nemusim a tak hra, ve které jsou všechna kovbojská klišé umocněna na maximum asi u mě ani jinak dopadout nemohla. Pro mě to nejvíc zabil způsob vyprávění příběhu. Načte se mi úroveň a poslouchám vyprávění. Chci se rozejít a mele furt. Pak konečně pauza, tak tedy jdu. A zase začne mlít... To se děje ve hře pořád i během přestřelek. Prostě tohle mi nesedlo a hrozně mě to rušilo. Navíc asi nesmášim ten jižanskej utahanej akcent. Tím hůř pro mě.

Ono vůbec snaha nacpat do příběhu snad každou známou postavu z dob divokého západu působí přehnaně a doslova přplácaně. Na konci ještě mladej Eisenhower... Tu pomatenost příběhu ale pěkně kompenzují karty, které máte možnost ve hře najít. Každá obsahuje už seriózněji popsanou historickou osobu nebo událost. Tohle je doré.

Když si odmyslím formu podání příběhu, tak mi Gunslinger nevychází jako úplný propadák. Grafika je celkem pěkná. Sice trochu přepálená, ale nevypadá to špatně. RPG prvek se získáváním nových schopností je fajn. Bohužel přestřelky jsou takové nijaké a zbraně nevýrazné.

Po dohrání hlavního příběhu můžete zkusit arcade mod, kde si máte šanci zastřílet a odpočinout od vyprávění příběhu a nakonec soubojový mod. Oboje je v kombinaci s achievementy celkem zábavné. Nic nového to ale oproti základní hře nepřináší.

Jako oddechovka Gunslinger na pár hodin ale zabaví. Pro mě z celé série suveréně stále vede první díl.

Tak po neuvěřitelných skoro patnácti letech znovu dohráno. Ještě dnes si pamatuju, jak usilovně jsem sháněl Score 83, kde právě Gorky 17 byly jako plná hra. Score tehdy bylo v těžkých problémech a 83. číslo vyšlo tenkrát na takřka novinovém papíru. Nakonec jsem si ho s dvouměsíčním zpožděním nechal poslat přímo z redakce. Gorky jsem tehdy dohrál jedním dechem a v hlavě mi zůstala vzpomínka na geniální strašidelnou atmosféru. Jak u mě dopadly Gorky dnes?

Především atmosféra zůstala parádní, přesně jak jsem si pamatoval. Trochu připomíná skvělé Incubation. Hra se odehrává v pro nás velmi atraktivním prostředí bývalé ruské základny v Polsku. Příběh je vcelku zajímavý, i když to o co tu jde se dozvíte až v samotném závěru. Trochu mi připomínal Neffovu triologii Milenium, kterou jsem kdysi četl.

Gameplay je velmi příjemný, boje probíhají na tahy a připomínají šachy. K dispozici je spousta zbraní, střelných, chladných, různých granátů a ke konci dokonce i několik poměrně exotických. Jejich použití je zábavné a má na taktiku boje značný vliv. Ve hře je zakomponován i RPG prvek. Postavy získávají zkušenosti a zlepšuje se jim účinnost střelby a možnost protiútoku.

Graficky hra staromilce neurazí a to i přes nízké rozlišení. Prostředí je ve 2D s 3D postavami. Já zcela náhodou zjistil, že mi na notebooku s AMD grafikou funguje 3D akcelerace. Nefungovali ale filmečky ve formátu .asf ohlašující bossfighty. Hudba je parádní a skvěle dotváří temnou atmosféru. Hra mi přišla celkem krátká, i když Steam mi ukazuje třináct hodin.

Gorky 17 můžu i po letech s klidem doporučit.

No Same já ti nevím.. Už jsme za ty léta pobili snad milion emzáků, ale nepřipadá ti to pořád na jedno brdo? Co takhle něco změnit? Prostě to aspoň trochu někam posunout.

Poslední seriozní Sam mě moc nepotěšil. Nemám nic proti tomu, jak hra funguje. Bezmozkové střílečky si občas rád zahraji, ale vývojáři jedou na stejné vlně už víc jak deset let a nepřidávají nic, ale opravdu nic nového. Snad jediná vyjimka byl předchozí díl, ale tady je to opět návrat k rutině. Někomu to možná vyhovuje, já bych ale chtěl něco víc. Unavují mě stále stejní emzáci na kterých se mění jen počet polygonů, a kteří jsou beze změny snad jen kvůli zachování Samova universa. To je ale kór u tohohle typu her přeci jedno. Tak se Sam teleportuje na jinou planetu a hned je možnost na změnu... Konkurenční Painkiller byl v tomhle mnohem rozmanitější. Od tohohle typu her totiž subjektivně nečekám nic jiného než dechberoucí grafiku a solidní pocit ze střelby.

Technická stránka hry není úplně špatná. Na dnešní dobu to sice není nic z čeho by se člověk posadil na zadek, ale OK. Snad jen HDR nasvícení nebo co to je by mohli trochu ubrat, protože to mi zvláště v poslední misi už fakt vypalovalo oči. Potěší i částečná možnost destrukce prostředí. Pamatuji, že v předchozích dílech vývojáři prezentovali různé grafické vychytávky, které byly na svojí dobu parádní. Tohle už tu ale chybí. Co mi ale hlavně vadilo, byla výtvarná stránka. Příklon k realistické grafice v první třetině hry se mi vůbec nelíbil a holé pusté písčité pláně s nějakým tím polorozpadlým chrámem tak nic moc.

To oč tu jde hlavně, tedy střílení zábavné je. Neškodilo by střídání uzavřenějších prostor s těmi otevřenými, protože některé pasáže, a opět se vracím hlavně k poslední misi, jsou již množstvím nepřátel doslova únavné. Občasný krátký přesun do kobek zdaleka nevyužil potenciál. Zbraně jsou použitelné všechny. Jen bych tedy přivítal více munice do mého oblíbeného gatlingu.

Ze hry se také vytratil humor což je taky velká škoda. Pokud vývojáři vydají čtvrtý díl, který půjde ve stejných šlépějích nulové invence, pochybuji, že budu mít chuť si jej zahrát.

Proč proboha vyhodili celej tým co měl na starosti textury to vážně nechápu. Tím si to u mě Carmack a spol dost podělal. Celá léta jsem žil v přesvědčení, že ID soft jsou FPSkový bozi, technologičtí mágové a jestli někdo umí, tak to jsou právě oni. No jo jenže od posledního Dooma už nějakej ten pátek uběhl a Rage aspoň podle prvních ohlasů nebyla zdaleka taková pecka jak jsem čekal.

Abych uzavřel ty TEXTURY! Je to HNUS! Je to dokonce takovej hnus, že to vadí i mě a to na grafiku moc nedám. Celé je to hlavně v interiérech odporně rozblité a než si na to člověk zvykne i dost nepříjemé na koukání. Zamrzí to o to víc že Rage je po výtvarné stránce nádherná hra. Tak pěkné postapokaliptično aby člověk pohledal. Prostě k zulíbání. A to to šlo i bez hříbku.

Je vážně fajn jaký svět ID soft vytvořil. Sice do něj jen nakoukneme, ale už teď si představuju co by se v daném univerzu mohlo odehrávat. Jaký by z toho mohl být možná i kult. Bohužel se ale Rage kultem nestane. Ne proto že by to byla špatná hra to vůbec ne, spíš není až tak dobrá a v dnešní době asi zapadne. Tím větší škoda že to není RPG.

Střílení se povedlo. AI sice neměla moc místa, ale přestřelky mě bavili. Dokonce jsem měl pocit, že čím déle hraju tím je to lepší. Mimochodem parádní motion capturing postav a jejich reakce na zásah. Oceňuju i různé druhy munice což se až tak často v FPS nevidí. Vložka s auty byla příjemná. Mad Maxe jsem vždycky mohl.

Ohromě oceňuju možnost zvolit si vlastní tempo hry. Ve hře je jen jedna předskriptovaná scéna a to hned na začátku. Pak NIC! Na dnešní dobu zázrak. Obecně mi přístup k hratenosti hodně sedl a je to přesně to co mi chybělo u Hard Reset. Stará akce ale s trochou té filmovosti. Autoheal nekomentuju... Dost překvapilo, že hra nemá závěrečného bose. A to nejen že ho nemá. Dokonce o něm jen uslyšíme, ale nikdy neuvidíme. Zvláštní.

Za mě má Rage palec nahoru. Čekal jsem víc, i když ani vlastně nevím co. Asi to mělo být celé "větší". Po dohrání ale musím říct, že mě Rage vůbec nezklamal a jsem rád jak to nakonec dopadlo.

Před více než pár lety by Hard Reset velmi pravděpodobně zapadl. Xtá stejná střílečka jakých bylo tenkrát mraky. Doba se ale změnila a tak tahle hra působí pomalu jak film pro pamětníky. Naštěstí oproti němu má co nabídnout. Hard Reset je oldskúl jako prase se dvěma moderníma featurama - achievementy a checkpointy. Jinak je to prakticky Wolfenstein 3D v moderní grafice.

Ta spolu s celkovovou stylizací je moc povedená. Hlavně vzhled města budoucnosti, parádní hra světel a vyníkající efekt elektřiny. Samotný boj jde na dnešní dobu až na krev. I já musim přiznat, že jsem tomuhle odvykl a při druhém rozehrání vrátil obtížnost na normal. Nepřátel je jen několik druhů. Nápad v nich není a rozumu také moc nepobrali. Arzenál se aspoň zpočátku jeví dost neobvykle. Skládá se ze dvou základních zbraní u kterých si nalézáním bonusů odemykáte nové vlastnosti. Tím se ke konci hry dopracujete ke klasickému FPSkovému arzenálu. Sice trochu netradiční ale proč ne. Povedenou novinkou je možnost a v podstatě nutnost likvidovat nepřátele pomocí interakce s prostředím. Hra s tímhle prvkem přímo počítá.

Ze začátku jsem ke hře přistupoval celkem s nadšením. Přeci jen taky si občas zanadávám u moderních stříleček. Po dohrání musím říct, že stará hratelnost má pořád co nabídnout. Například lékárničky mi po Hard Reset budou znovu chybět. Fakt to mění hratelnost a je dost jinej pocit bát se o kejhák. Frenetické střílení má taky něco do sebe. Naopak absentuje filmovost i když pitomý příběch stejně jako u nových stříleček nechybí. Přeto mu však určitou míru originality a to i díky formě vyprávění pomocí komixových cutscén upřít nelze.

Komentář jsem ani psát nechtěl, protože se mi zdálo, že moje dojmy celkem dobře vystihl GodOfTheSick. No nakonec jsem se nějak rozepsal...

Dead Island mě neskutečně chytnul. Dlouho jsem nehrál něco tak dobrého a chytlavého. Možná se to jen trefilo do mé současné nálady, nevim, neřešim.

Ze začátku mě asi jako většinu iritoval dost podivný respawn, velmi rychle mi ale vadit přetal. Snad první hra, kde mi nevadil, protože zabíjet zombíky bylo neskutečně zábavné a kdyby tam nebyli tak co by člověk ve hře dělal... Autoři skvěle trefili chování zombíků. Výborně nastavená agresivita a skvěle namíchané druhy. Souboje byť nebyli nijak obtížně, mě nepřestali bavit do konce hry a jsou jednoznačně tím co tvoří hlavní náplň hry. Bojovat můžete vším co vás napadne. Jsou tu tupé, otré i střelné zbraně. Můžete si vybrat ze čtyř postav právě podle preferovaného typu zbraní, kterým v průběhu hry jednoduchým RPG systémem vylepšujete bojové vlastnosti. Je to spíš jen takové doplnění. Způsobí ale to, že na konci hry je z vás mnohem lepší bojovník než na začátku a zaroveň motivuje k zabíjení více bodovaným a ve výsledku efektivnějším způsobem. Zbraně navíc můžete u ponku různě modifikovat podle nalezených návodů. Výsledkem je pak třeba elektrická nebo jedovatá mačeta což dále rozšiřuje bojovou taktiku.

Na hře se mi také moc líbilo grafické zpracování a hlavně stylizace. Nejde sice o high-tech grafiku, ale chrome engine 5 vypadá výborně, realisticky a má neuvěřitelnou optimalizaci. Všechny lokace vypadali skvěle, a aspoň na mě k motivu hry působili dost netradičně, ale jednoznačně palec nahoru. Pláž, bazény, lehátka skvěle zpracované město. Mrzelo mě jen že se nedalo jít více do hotelu, ale to asi spíš kvůli parádnímu traileru.

Plnění úkolů skvěle doplňovalo hlavní bojovou část hry a úkoly přitom nepůsobili nijak nuceně. Pokud nechcete nemusíte plnit skoro nic. Hlavních úkolů posouvajících děj je minimum. Já je ale splnil snad všechny a ani minutu jsem se nenudil.

Vůbec nechápu jak někdo může hře vytýkat bůvíjakou zabugovanost. Blbost. Všechny úkoly jdou dokončit a hra nemá jediný zásadní bug. Pár chybek sice má, ale ty mi ve výsledku žíly nijak netrhaj. Nejvíc mi asi vadilo, když jste se po smrti objevili úplně někde jinde než kde jste zemřeli. Na volném prostranství to až tak nevadilo, ale uvnitř lokací mě nejednou hra hodila i na místa, kam jsem ještě ani nedošel. A druhá věc. Není to ani tak bug, spíš mechanismus hry, který na mě působnil trochu rozporuplně. Mluvím o smrti. Sice nemám nápad jak to řešit jinak, ale je opravdu jedno jestli zemřete. Chybí motivace nezemřít. Ze hry bych sice určitě nechtěl mít survival a i přes tuhle podivnost stále trvám na tom že vše okolo boje a zombíků funguje skvěle. Jen ta vlatní smrt není vyřešena nejlépe. Nesedělo mi ani až přehnané opotřebení obyčejných zbraní a ne moc přehledný inventář.

Příběh hry není třeba řešit. Je to přesně to co v zombie hře mělo být. Navíc podání příběhu není nijak infantilní a působí civilně. Prostě jste postaveni do určité situace, nikdo moc neřeší proč, jednoduše se snažíte vypadnout z ostrova a cestou řešíte běžné starosti přeživších.

Tři akty odehrávající se výceméně venku mi vyhovovali lépe a to jak kvůli lepšímu prožitku z boje tak i kvůli prostředí samotnému. Čtvrtý akt, který se odehrává celý v uzavřené lokaci byl nejslabší. Na druhou stranu byl velmi krátký. Jen škoda, že se jednalo o finále, které nijak negradovalo. Celkově byl ale Dead Island super hra. O to víc, že jsem od ní nic nečekal.

Statistika XIAN:
Celkový odehraný čas: 40:03:02
Splněné úkoly: 114
Prozkoumané oblasti 97%
Celkem zabito nepřátel: 4028

V rámci testování a hledání ideální dětské hry jsem narazil na poslední díl populární LEGO série. Tentokrát se jedná o provařené Piráty z Karibiku a aniž bych to čekal zasekl jsem se u nich na čtyři dny.

S LEGO sérií nemám prakticky žádné zkušenosti. Kdysi dávno jsem zkoušel úplně první díl ze světa Star Wars a i když se mi ten nápad líbil nijak zvlášt mě hra nechytla. Je mi jasné, že v případě x-tého dílu se již musí jednat o dost obehranou písničku. Netuším tedy zda hra přináší oproti svým předchůdcům vůbec něco nového. Dokonce nemůžu hodnotit ani to zda hra odpovídá filmové předloze. První díl odpovídá. Od poloviny druhého filmu jsem již piráty nedotčen.

Jak tedy můžu vůbec hru recenzovat? Jednoduše. Prostě mě bavila. Oproti "vážným" hrám byla pro mě příjemným zpestřením a už jenom to, že jsem čtyři dny nehrál nic jiného a hru v podstatě dojel skoro dvakrát (dohráno na 100%) mi stačí. Popisovat grafiku nemá smysl. Je to prostě Lego hra. Po technické stránce je hra perfektní všechno funguje a nenarazil jsem na jediný bug.

Obrovským kladem je znovuhratelnost. Na poprvé se totiž nelze dostat do všech prostor. Právě při tom jsem si vzpoměl na posledního Batmana. Tam je princip nedosažitelných prostor prakticky totožný. Batmanovi jsem ale těžce vyčítal to jakým způsobem byla tato část zasazena do hry. A i když se u LEGA jedná prakticky o stejnou věc, tak zde je to vyřešeno mnohem lépe. Vůbec to neruší ale naopak motivuje. Ani by mě nenapadlo, že kdy budu porovnávat tak "jiné" hry.

Skvělá je také přístupnost hry pro všechny generace. Osobně jsem hru testoval na šesti a devítiletých dětech, generaci třicátníků, čtyřicátníků a dokonce i na pár jedincích důchodového věku. U většiny z nich hra aspoň se mi zdálo uspěla a to je věc kterou by mě dříve ani nenapadlo docenit.

Každopádně pokud hledáte oddechovku z trochu jiného soudku a neleze vám LEGO krkem můžu piráty jednoznačně doporučit.

Takhle má vypadat pořádná FPS! Jde to i bez skriptů. Ať se jde Call of Duty zahrabat!

Oproti původnímu Crysis mi Warhead nabídl zcela jinou hratelnost. Ten tam je plíživý stealth postup s občasnými přestřelkami. Warhead je akční jízda, která ani chvilku nenudí. Prostě sundáte tlumič a jdete na lov. Asi tak jsem si připadal. Mise výborně střídají prostředí. Hra je řekl bych o něco těžší, ale to je jedině ku prospěchu. A nakonec finální mise, která byla jedním slovem skvělá. Tu jsem si opravdu užil se vším všudy až dokud nepadnul i ten defintivně poslední emzák. Skvěle Crytek!

Po prvním Call of Juarez už druhá hra, která mě v poslední době nadchla svým přístupem a zábavností.

Zatímco právě vyšel druhý díl rozhodl jsem se zahrát si ten první. Dohrál jsem ho doslova před chvílí takže dojmy jsou čerstvé.

První a nejdelší část z džungle mě bavila jednoznačně nejvíc. Hrál jsem většinou stealth stylem, ale když už jsem do toho vlítnul AI často předváděla vynikající přestřelky. Pravda hru jsem od třetí mise hrál na obtížnost DELTA a i když to hře výrazně pomohlo ani tato obtížnost mi nepřišla jako nějaká uber výzva.

Další dvě "části" byly spíše zklamáním. Beztížnej tunel byl sice ze začátku vizuálně zajímavý, ale nijak negradoval a velmi brzo nudil. Pak pěkné oživení se zmrzlou džungli a první boje s chobotničkami. To bylo fajn. Letadlovou loď ale ani nemá cenu komentovat. Když vezmu, že mám ve scénáři hodit atomovku na ostrov + napadení letadlové lodi a její potopení. To ať se na mě nikdo nezlobí ale tohle šlo zpracovat poněkud velkolepěji. Atomovej výbuch zoufalost. První boss a druhej (hlavní) boss se nechá ostřelovat a ani si mě prakticky nevšímá. Navíc všude pusto prázdno. NUDA! A to ještě úkol se zmáčkunutím tří tlačítek u reaktoru to jako WTF? Nic lepšího nebylo?.

Tím nejvýraznějším čím hra bezesporu zaujme je grafické zpracování. To co je k vidění na monitoru je prostě nádhera a lepší džungli a přírodu obecně prostě nikde jinde asi neuvidíte. Skvěle byla zpracovaná i celková geografie ostrova.

Přes svojí grafickou dokonalost, ale právě spíše pro ni nemohu hře odpustit i nějaké ty bugy a nedodělky, které mi kazí celkový dojem bájných vývojářů z Cryteku. První je BUG ve druhé misi kvůli kterému jsem musel level opakovat. A to se mi už nestalo ani nepamatuju. Je to prý známá chyba. Tím spíš měl být patch. Pak panáci. Několikrát za hru jsem potkal hlavně u kulometu týpky co dělali dřepy a přes sebe padající panáky při přelejzání překážky nebo chůze z kopce. Taky mě dost vadilo když jsem jednu misi v přístavu pěkně potichu prošel na stealth načež můj parťak začal, když jsem byl u cíle, kropit vojáky pod sebou dávkou. Ale budiž není to Splinter Cell. Graficky odporné zničené tanky a celkově odfláklá byla i letadlová loď. A to i po zvukové stránce. Ještě jsem neviděl přistávat bezhlučně letadla atp.. Na to že se jednalo o vrchol hry se mohli předvést lépe.

Celkově mě ale Crysis bavil. Hlavně volnost v džungli a přestřelky a o ně jde v FPS především.

Ach jo zase spiknutí mocné konglomerace nebo čeho. To to opravdu nejde jinak? No nic zkrátka příběh jako skoro vždy za moc netojí. Naštěstí tahle hra nabízí něco nového a tím je prostě a jednoduše pohyb. Ten je pracován opravdu výborně. Působí přirozeně a člověk si tak říká proč to tak není běžně v každé FPS.

Běhání po střechách a přeskakování z jedné na druhou je skvělé. Podle mě je ale využité dost málo. Běžný "přeběh" prostě netrvá moc dlouho. Navíc, a to mě neskutečně s*alo jste, aspoň pro mě naprosto nepochopitelně, pořád pod palbou. PROČ? Jako že hlavní cíl cajtů ve městě je poslat dvě stovky maníků sejmout padesáti kilovou slečinku... Chjoo.. Navíc mi neustálá střelba celkem dost bránila si běh užít. Śkoda, hra postavená na běhu mi ho mohla dovolit si ho víc užít.

Ve hře máte možnost vybrané panáky i odzbrojit a obrátit zbraň vůči nepřátelům. Je fakt, že po té neustále flustraci jsem si paradoxně možnost sejmout někoho celkem vychutnával. Ve hře ale tohle být vůbec nemuselo. Raději bych se proplížil nebo utekl. Většinou to sice jde, ale jsou i strikně daná místa, kde střílet musíte.

Co se mi opravdu líbilo tak to byla grafická prezentace. Grafika působí jednoduše a využívá pouze omezenou paletu barev ale vypadá to opravdu skvěle.

Zkrátka chtělo to víc běhu a míň střílení a bylo by to daleko lepší.

Batmana a podobné komixové hrdiny nijak s nadšením nevyhledávám. Nebýt posledních dvou filmů, které dali Batmanovy aspoň pro mě trochu civilnější ráz, s poklidem bych tuhle hru zřejmě minul.

Co je ale dobré Batman Arkham Asylum by si překvapivě v pohodě vystačil i bez Batmana a to je její hlavní a jednoznačné pozitivum. I přes to, že se jedná o akční hru kupodivu si ani jednou nevystřelíte. Batman odklízí protívníky pouze ruční prací s tím že občas použije batarang nebo vystřelovací háky. Všichni ale končí v bezvědomí což z vás dělá největšího lidumila mezi akčními hrdiny. Takže si tak chodíte po ostrově a mlátíte hlava nehlava občas se trochu plížíte a likvidujete pěkně potichu ze zálohy a navíc koukáte na pěkně zpracované cutscény, které posouvají děj kupředu. Boj jako takový je ve hře zpracován opravdu skvěle. Různá komba a boje s bosy jsou výborné a ohromě dynamické.

Velkou část hry také máte možnost strávit hledáním 240 hádanek. Tahle část je skvělá a výborně natahuje herní dobu, jenže to jakým způsobem je do hry zapracovaná mi příliš nesedlo. Hlavní důvod je ten, že při procházení lokací míjíte spousty schovaných hádanek u kterých vite kde jsou, ale protože ještě nemáte dostatečné vybavení nemáte šanci je sebrat. Pokud tedy chcete hádanky vyřešit, což určitě stojí za to, musíte se do již projitých lokací vracet. Jasně není to povinná čast hry, ale podle mě to zapracování není úplně optimální. Co je horší, díky téhle části hry si grafiku hry bude asi většina lidí pamatovat pouze skrze detektivní režim což mi špatně zapracované hádanky jenom potvrzuje. Pokud bych hrál Batmana podruhé, tak bych hledání hádanek nechal komplet až na konec a hru jako celek bych si podle mě užil mnohem víc. Je to jako dvě hry v jedné. Obě dohromady těžce kazí plynulost.

Co je potřeba vyzvihnout je technická stránka hry, která je na velmi vysoké úrovni. Hra drží. Veškeré herní mechanizmy fungují tak jak mají. Celou dobu jsem měl z Batmana dojem že tohle je opravdu skvěle odladěný kus softwaru bez jediné chyby. Lokace i panáci mají skvělý desing. Na tom si dali v Rocksteady hodně záležet.

Pokud to celé shrnu tak Batman je akční hra s výborně zvládnutým bojovým systémem s neokoukaným hrdinou a dějem. V klidu ho překousne i člověk, kterému Batman universum absolutně nic neříká. Pro mě pouze škoda špatně zakomponované hádankové části.

Severance - BoD je zástupcem na PC bohužel trochu minoritního žánru hack & slash. Před BoD jsem hrál pouze Die by the Sword a Rune. Obě se mi líbily, ale BoD má podle mě nejlépe zvládnuté to oč v tomhle žánru jde asi nejvíce a to boj s čímkoliv co dokáže oddělít části těl protívníků. Hlavním přínosem je totiž lehce naučitelný systém komb, který z boje jako takového dělá parádní herní, doslova naturalistickou disciplínu. Stejně tak hře prospíva i dobře nastavená obtížnost. Pozitivem je rovněž možnost výběru ze čtyř postav (rytíř, trpaslík, amazonka a barbar). Výber postavy má totiž vliv na styl boje a na taktiku. U postav je rovněž zastoupen i drobný RPG prvek, kdy podle počtu zabitých nepřátel postupujete na další úrovně. Ty vám umožňují používat nové zbraně a silnější komba.

Na dnešní poměry má hra už pár nedostatků. Graficky už dnes asi nikoho nenadchne. I když ve své době to byla snad první hra s real time stínováním a dokonalou vodní hladinou. Také protivníci by mohli být různoodější a AI boje trochu nápaditější. Hře by také určitě pomohla větší filmovost a NPC kvůli vtažení do děje.

Nicméně i tak se jedná o skvělou akční hru, která ve své době představovala špičku žánru a minimálně styl boje má i dnes co nabídnout. Podobně skvěle i když trochu jinak zvládl boj s mečem také druhy princ z persie (Prince of Persia: Warrior Within).

Tahle série je čím dál horší. Už to vlastně ani není FPS, ale spíš dvoutlačítkový posunovač děje. Pohodlně si totiž vystačíte s levým myšítkem a klávesou W. Střílet už vlastně ani moc nemusíte. Stačí proběhnout oblastí, která spustí další skript. Hra si dokonce několikrát vystačí i bez vás a úplně převezme ovládání, protože se přeci musíte dívat přesně tam kam se máte dívat. Neskutečně směšně působící scény, kdy například na nebi ve Vietnamu je snad padesát vrtulníků jen aby se něco dělo a divák se cítil ohromen. Takových okamžiků je ve hře bohužel plno. K "WOW" efektu ale aspoň u mě nevedly - spíš naopak. Tuny přehnaných skriptů táhnou celou "hru" dál až do "velkolepého" konce. Je tohle ale ještě vůbec hra..?

K sérii CoD se člověk naučil nějak přistupovat. A aby se hra líbila musíte na její pravidla přistoupit. Pak se dá bavit o zábavě na jedno odpoledne, kdy si užijete napínavý akční thriller. Rozumějte proti tomu nic nemám. Jenže v případě Black Ops už je toho prostě moc.

Pozitivně hodnotím pouze grafiku a nápad, který vám umožní projet několik období. Také lokace a jejich umístění jsou fajn. Jinak si z té hry neodnáším nic. Dvě hodiny po dohrání si nevybavuju nic co by mě nějak nadchlo.

Tak to mám za sebou. Hra na kterou jsem se opravdu hodně těšil a poprvé jí dohrál před pár minutami mě ve výsledku víceméně zklamala.

Zpočátku to vše vypadá fantasticky. Atmosféra a vizuální zpracování dělá svoje. Myšlenka podmořského světa v art deco je skvělá. První dvě tři úrovně jsem si ohromě užíval. Jenže jak se hrou prokousáváte dále už nic nového nepřichází. Žádné "wow" efekty nebo monumentálnější lokace - zkrátka nic. Tohle je asi největší problém téhle hry.

Scénář je fajn. Vize Andrewa Ryana - jeho přístup k věci, střet s realitou a konečný důsledek opravdu nabízí spoustu otázek k zamyšlení. To kdejaká hra nenabídne. Velice vtipně na mě působilo ono "Would you kindly..?" (není tohle v úplně každé hře co jsme kdy hrály..?).

Bioshock jako klasická FPS nepůsobí moc převědčivě. Zbraně jsou takové nemastné neslané. Aspoň potěší různé druhy munice. Dobrá je účinost hasáku a jeho použitelnost po celou dobu hry (navíc v kombinaci s tonikami). Co se týká plasmidů tak u nich platí to co o celé hře. Ze začátku nadšení, které rychle vyprchá. Používal jsem eletřinu, mráz a oheň a kdyby měli větší účinek byly by o moc lepší. Mimochodem rozdílu mezi verzemi plasmidů jsem si vůbec nevšiml což se mi zdá jako dost špatně. Přestřelky jako takové nejsou špatné jen jsou tradičně příliš jenoduché (už si u nových her na jednoduchost pomalu zvykám). Jediná jakž takž výzva byly tatíci. Ale nic etra to nebylo. K jednoduchosti také přispívá, že máte všeho nadprůměrný dostatek. Na konci hry mi zbylo přes 300 jednotek adama, plná peněženka a skoro všechny náboje. Pokud by autoři nedali na obsah inventáře limit zřejmě bych toho moc v automatech nenakoupil a plně vystačil s tím co nejdu. Tonika jako drobný RPG prvek byly fajn.

K Bioshocku jsem ale jako k FPS nepřistupoval. Určitě jsem od ní nečekal další CoD takže v tomhle směru mě hra nezklamala. Závěrečněj boss klasicky tragickej. Navíc asi nejlehčí v dějinách FPS. Ohledně bossů naprosto souhlasím s komentářem Walomeho "Proč si vývojáři FPS myslí, že...".

Na dnešní dobu dozajista nadprůměr. V Rapture se mi celkové líbilo. Prostředí, tatíci, sestřičky a NPC prostřednictvím audiologů to vše vytvořilo svět který jsem rád navštívil. Jsem velmi zvědavý na druhý díl, protože si v tuhle chvíli neumím představit co může nabídnout. Čekám něco jako HL: Opposing force. Zvláštní také je, že váhám zda se do něj pouštět hned, protože pokud si naleji čistého vína zas takové terno totiž Bioshock není.

Zřejmě jsem ovliněn tím že sem hru dohrál poprvé právě dnes. Každopádně zbytečnější hru jsem neviděl. Budget tak maxmálně za 10,- Kč.

První díl mě ve své době bavil. Asi hlavně kvůli atraktivnímu prostředí Marsu a geomodu. Hrál jsem i kus Guerrilly i to mi přišlo fajn. Tohle je hnus. Asi všechno proč hraju střílečky (grafika, zbraně a akce) je tu na zoufalé úrovni. Grafika je vyloženě odporná. První Half-Life vypadá lépe. Snad i první díl Red Faction vypadá lépe. Když si vezmu že pár měsíců na to vyšel FarCry a před tím třeba oba NOLF a nevim co ještě dalšího. K tomu absolutně nudné zbraně a úplně průměrná akce. Nuda a nezávživnost. Snad nejhorší střílečka co jsem kdy hrál.

Nejdřív k ovládání. Celou hru jsem hrál na gamepadu a problém jsem neměl. Nechápu jak v dnešní době může někdo remcat, že není předělalné ovládání na klávesnici. Holt je to fakt se kterým se bohužel musíme smířit a kupodivu lepší řešení než kafrat je koupit si gamepad vlastní. Konzolovejch předělávek rozhodně ubývat nebude a proto kdo chce hrát tak holt nemá jinou možnost. Mimochodem nadával jsem stejně, ale v tomhle je opravdu lepší se přizpůsobit...

Tohle byl první Alone in the Dark co jsem hrál takže s minulými díly nemohu porovnávat. Předem tohle není adventura. Je to akční hra s pár hádankama. Hra je jeden velký filmový thiller, který je radost hrát. Nejvíc mě dostali hlavně ze začátku řešení různých situací (prorážení dveří, hasičák, molotovy, plamenomet ze spreje nebo z propanbutanový láhve...) Vše funguje jako ve skutečnosi a hlavně většina věcí se neopakuje. Trochu otravné byly ty kořeny (hlavně podruhé), ale zase se mi líbila změna která s tím přišla. Z koridorové akce najednou relativní volnost ala GTA.

Hra není moc strašidelná v porovnání například se sérií Silent Hill. Po kterých jsem měl ještě několik dní po dohrání deprese. Je to ale příjemná noční zábava s dobrým příběhem a akcí. Nečekané překvapení.

Konečně SCI-FI s klasickým scénářem opuštěnýho maníka na nepřátelské lodi. Se slzou v oku vzpomínám na System Shock...

Ze začátku mi Dead Space moc nesedl. Přišlo mi, že se za každou cenu snaží bejt atmosférickej. Hlasy v pozadí, výkřiky, okamžiky kdy se MÁTE leknout. Všechno mi přišlo strašně prvoplánový. Tenhle pocit se naštěstí s odehranou dobou vytratil. Ne že bych byl furt vyděšenej, ale člověk se rád naladí na to co má rád a lecos odpouští. Opravdových lekacích momentů zas tolik není, ale čím dál se na Ishimuře dostávete tím více atmosféra houstne. Příběh by mohl být dotaženější, ale stačí to a je to fajn. Klasický bečkový scénář (ale komu to vadí že).

Prostředí je navržené realisticky, tak jak byste na vesmírné lodi čakali. Moc se mi líbil beztížnej stav a stejně skvěle zpracované vakuum. Vykouslá planeta nemá obdoby. Tenhle obraz si budu pamatovat asi dlouho. Zbraně jsou dobré dvě. Skvělá základní (do ničeho jiného se ani nevyplatí investovat) a na tužší šmejdy "provazová zbraň" (stupidní název). Jo a pak ještě ta pila. S tou byla celkem sranda. Víc nestojí za řeč. Potvory jsou zábavné a i když se časem opakují vůbec mi to nevadilo. Jsou tak nějak pěkně namíchané. Závěřečnej boss byl ale zklamání. Lehkej a nudnej. Celkově mi hra přišla lehká. Snad v Levlu jsem četl jak je Dead Space hra, kde budete furt umírat. No nevim, asi jsem otrlej a extrémě drsnej, ale hrou jsem prošel na můj vkus moc snadno. Jestli jsem chípnul pětkrát? Příště zkusím zvednout obtížnost. I peněz bylo možná až moc. Na jednu stranu dobrej nápad s uzlama. Myslim jejich nenávratnost, ale zas když jich ve výsledku máte relativní dostatek, tak se to trochu míjí účinkem. Co mě naopak přišlo jako dobrý nápad je, že když používáte nějakou zbraň nacházíte pak náboje víceméně jen do ní (resp. do třech co máte) Je to nenásilné a člověk se nemusí tahat s municí kterou nevyužívá. Trošku cheat, ale užitečnej.

Zmiňovanej pohled zezadu zboku mi až tak nevadil. Nikdo mi sice nevymluví, že je to další konzoloidní blbost (no offence), ale OK zvykl jsem si a problémy neměl a to i když jsem to hrál 5:4. Celkově moc příjemné překvapení. Víc her s podobnou tematikou. Hlavně sakra už ten SYSTEM SHOCK 3...

Nevim co se stalo, ale ve druhé věži v zahradách se to zlomilo a najednou byla z otravné divné hry fantastická zábava. Hrál jsem to hned po Sand of Time a ten rozdíl je markatní. Od pohádkové zábavy k drsné a ponuré rubačce. Hra má opět skvělý level design. Mnohem vymakanější souboje a hrátky s časem. Nářezovou hudbu, která ty jatka jenom podtrhuje. Parádní akční hra, která takřka nemá chybu.

Ohromně nápadítá a vtipná hra. Skvělá grafická stylizace. Každá úroveň vypadá jinak. Snad poprvé mě bavilo hledat bonusové předměty (skončil jsem na 97 úrovni). Vyborný nápad umístit děj do hlav s psychickejma problémama a jejich "léčení". Vývoj postavy a jejich mentálních sil. Vtipný a dobrý příběh. Hra má spád. Skvělé, skvělé, skvělé! Tuhle hru jednoznačně doporučuju a doufám že někdy bude druhý díl. Zápory jsou, ale není to nic zásadního. Je to samozřejmě jen skákačka se vším co z toho vyplývá (hledání cesty, nervy z pádů a nutnost opakovat některé úseky dokola, občasné problémy s kamerou). Hrál jsem ale s gamapadem a na něm asi dost problémů odpadá. Na mé sestavě se také projevoval dost nepříjemný bug, kdy po jakékoliv animaci, které jsou ve formátu bink, mi začal blbnout zvuk a hru bylo nutné schodit a spustit znovu. To bylo dost otravné. Nevíc jsem nikde nenašel řešení. Přesto to jsou ve srovnání se zábavností hry banality.

Tuctová střílečka s pár zajímavejma nápadama pěknou grafikou a skvělou optimalizací. Od začátku nevíte kde jste a kam a proč jdete. Někdo ukradl oblek na cestování v čase a najednou jste ve válce s nějakým Kronem. Proč ho ukradl a co šlo se nikdy nedovíme. Kdo je hlavní hrdina už vůbec ne. No ale budiž je to střílečka. Hra je v podstatě jeden velký koridor což ale nevadí protože se kolem něj děje sposta efektních věcí. Rozhodně oceňuju zbraně, které se hodně povedli. Brokovnice, skvělá plazmovka a zapalovací kulomet s plamenometem nemaj chybu. Přestřelky jsou intenzivní. Hrátky s časem zábavné. Osobně by mi ale vyhovovalo kdyby byl efekt delší, aby se člověk víc vyblbnul. Skvělou hardwarovou optimalizci už jsem zmínil. Je to krátké. Jednou dohrát a navždy pryč z disku.

Série Splinter Cell mi celkem utíkala. První díl jsem hrál loni. Pandoru před čtrnácti dnima a Chaos Theory jsem dohrál včera. A dojmy? Zatím jednoznačně nejlepší díl. Technické zpracování je výborné. Pěkná grafika. Potěší i možnost více cest vedoucích k cíli. Sice obvykle jen dvě, ale pořád lepší než jedna :o). Všechno funguje jak má. Co mi trochu vadilo bylo že je hra celkem dost lehká. Od třetí mise jsem hrál na experta a až na předposlední misi jsem měl věčně 100%. Každý level se dal vždy snadno vyčistit. Dostat se za záda, omráčit případně vyslechnout a tak pořád dokola (na druhou stranu potěží možnost projít tak hru v podstatě za slušňáka). Ale i přes to se to hraje moc pěkně. Výborné jsou vtipné Samovy hlášky. A nesmím zapomenout na hudbu, kterou obvykle vypínám, ale tady se opravdu povedla a skvěle dotváří atmosféru. Otázkou je Samova výbava, kterou jsem moc nevyužíval. Na pohodové dohrání stačí pistole a její nový mód na vypínání elektřiny. Zbytek jsem použil jen vyjímečně. Oslepující granáty nefungují vůbec a elektrické vidění je naprosto zbytečné. I přes těch pár chybek výborná hra. Přeci jen ale pro mě zůstává králem stelth žánru série Thief.