Tak to mám za sebou. Hra na kterou jsem se opravdu hodně těšil a poprvé jí dohrál před pár minutami mě ve výsledku víceméně zklamala.
Zpočátku to vše vypadá fantasticky. Atmosféra a vizuální zpracování dělá svoje. Myšlenka podmořského světa v art deco je skvělá. První dvě tři úrovně jsem si ohromě užíval. Jenže jak se hrou prokousáváte dále už nic nového nepřichází. Žádné "wow" efekty nebo monumentálnější lokace - zkrátka nic. Tohle je asi největší problém téhle hry.
Scénář je fajn. Vize Andrewa Ryana - jeho přístup k věci, střet s realitou a konečný důsledek opravdu nabízí spoustu otázek k zamyšlení. To kdejaká hra nenabídne. Velice vtipně na mě působilo ono "Would you kindly..?" (není tohle v úplně každé hře co jsme kdy hrály..?).
Bioshock jako klasická FPS nepůsobí moc převědčivě. Zbraně jsou takové nemastné neslané. Aspoň potěší různé druhy munice. Dobrá je účinost hasáku a jeho použitelnost po celou dobu hry (navíc v kombinaci s tonikami). Co se týká plasmidů tak u nich platí to co o celé hře. Ze začátku nadšení, které rychle vyprchá. Používal jsem eletřinu, mráz a oheň a kdyby měli větší účinek byly by o moc lepší. Mimochodem rozdílu mezi verzemi plasmidů jsem si vůbec nevšiml což se mi zdá jako dost špatně. Přestřelky jako takové nejsou špatné jen jsou tradičně příliš jenoduché (už si u nových her na jednoduchost pomalu zvykám). Jediná jakž takž výzva byly tatíci. Ale nic etra to nebylo. K jednoduchosti také přispívá, že máte všeho nadprůměrný dostatek. Na konci hry mi zbylo přes 300 jednotek adama, plná peněženka a skoro všechny náboje. Pokud by autoři nedali na obsah inventáře limit zřejmě bych toho moc v automatech nenakoupil a plně vystačil s tím co nejdu. Tonika jako drobný RPG prvek byly fajn.
K Bioshocku jsem ale jako k FPS nepřistupoval. Určitě jsem od ní nečekal další CoD takže v tomhle směru mě hra nezklamala. Závěrečněj boss klasicky tragickej. Navíc asi nejlehčí v dějinách FPS. Ohledně bossů naprosto souhlasím s komentářem Walomeho "Proč si vývojáři FPS myslí, že...".
Na dnešní dobu dozajista nadprůměr. V Rapture se mi celkové líbilo. Prostředí, tatíci, sestřičky a NPC prostřednictvím audiologů to vše vytvořilo svět který jsem rád navštívil. Jsem velmi zvědavý na druhý díl, protože si v tuhle chvíli neumím představit co může nabídnout. Čekám něco jako HL: Opposing force. Zvláštní také je, že váhám zda se do něj pouštět hned, protože pokud si naleji čistého vína zas takové terno totiž Bioshock není.
Zpočátku to vše vypadá fantasticky. Atmosféra a vizuální zpracování dělá svoje. Myšlenka podmořského světa v art deco je skvělá. První dvě tři úrovně jsem si ohromě užíval. Jenže jak se hrou prokousáváte dále už nic nového nepřichází. Žádné "wow" efekty nebo monumentálnější lokace - zkrátka nic. Tohle je asi největší problém téhle hry.
Scénář je fajn. Vize Andrewa Ryana - jeho přístup k věci, střet s realitou a konečný důsledek opravdu nabízí spoustu otázek k zamyšlení. To kdejaká hra nenabídne. Velice vtipně na mě působilo ono "Would you kindly..?" (není tohle v úplně každé hře co jsme kdy hrály..?).
Bioshock jako klasická FPS nepůsobí moc převědčivě. Zbraně jsou takové nemastné neslané. Aspoň potěší různé druhy munice. Dobrá je účinost hasáku a jeho použitelnost po celou dobu hry (navíc v kombinaci s tonikami). Co se týká plasmidů tak u nich platí to co o celé hře. Ze začátku nadšení, které rychle vyprchá. Používal jsem eletřinu, mráz a oheň a kdyby měli větší účinek byly by o moc lepší. Mimochodem rozdílu mezi verzemi plasmidů jsem si vůbec nevšiml což se mi zdá jako dost špatně. Přestřelky jako takové nejsou špatné jen jsou tradičně příliš jenoduché (už si u nových her na jednoduchost pomalu zvykám). Jediná jakž takž výzva byly tatíci. Ale nic etra to nebylo. K jednoduchosti také přispívá, že máte všeho nadprůměrný dostatek. Na konci hry mi zbylo přes 300 jednotek adama, plná peněženka a skoro všechny náboje. Pokud by autoři nedali na obsah inventáře limit zřejmě bych toho moc v automatech nenakoupil a plně vystačil s tím co nejdu. Tonika jako drobný RPG prvek byly fajn.
K Bioshocku jsem ale jako k FPS nepřistupoval. Určitě jsem od ní nečekal další CoD takže v tomhle směru mě hra nezklamala. Závěrečněj boss klasicky tragickej. Navíc asi nejlehčí v dějinách FPS. Ohledně bossů naprosto souhlasím s komentářem Walomeho "Proč si vývojáři FPS myslí, že...".
Na dnešní dobu dozajista nadprůměr. V Rapture se mi celkové líbilo. Prostředí, tatíci, sestřičky a NPC prostřednictvím audiologů to vše vytvořilo svět který jsem rád navštívil. Jsem velmi zvědavý na druhý díl, protože si v tuhle chvíli neumím představit co může nabídnout. Čekám něco jako HL: Opposing force. Zvláštní také je, že váhám zda se do něj pouštět hned, protože pokud si naleji čistého vína zas takové terno totiž Bioshock není.
Pro: Vizuálno, příběh který nutí k zamyšlení, atmosféra, zvuk
Proti: Po první třetině hře dochází dech, po čase nudné hackování