Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Deus Ex: Invisible War

Deus Ex 2: Invisible War

02.12.2003
69
137 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Invisible War je pokračování Deus Ex, od níž se v mnohém odlišuje. Není zde zkušenostní a dovednostní systém, upgrady zbraní jsou omezené, jsou zde paklíče, či unifikované střelivo. Cyberpunková atmosféra zde opět hraje podstatnou roli. V kůži postavy Alex D. (lze hrát za muže, či ženu) na vás dvacet let po událostech prvního dílu čeká válka, rozplétání mohutné konspirace a samozřejmě několik alternativních konců. Setkáte se i s některými starými známými z původního příběhu.

Doba pokročila a nanoimplantáty byly nahrazeny modernějšími biomodifikacemi (za chodu měnitelnými), přičemž některé velmi vzácné a ilegální kusy (například na oblíbené hackování) lze sehnat pouze na černém trhu. Samozřejmostí je několik frakcí a s nimi spojená řada vedlejších úkolů. Při svém putování opět navštívíte různé světové lokace, které jsou skutečně předzvěstí "temné budoucnosti". Také si nelze nevšimnout originálního interfacu, simulující projekci na sítnici.

Následně se série dočkala třetího dílu Deus Ex: Human Revolution, který však není pokračováním Invisible War, ale je prequelem k původnímu Deus Ex, a také čtvrtého dílu Deus Ex: Mankind Divided.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 60
Hra připomínající mrtvého psa.

Upřímně jsem tenhle koment chtěl napsat ještě včera, když jsem Invisible War dohrál. Ale měl jsem z toho tak seschlý mozek, že mě vůbec nenapadala vhodná slova. Takhle moc na mě celková suchost hry zapůsobila. Ale bohužel ani po pořádném spánku to není o nic lepší.

Můj největší problém s druhým Deus Ex spočívá především v tom, jak neskutečně mrtvě, nepodmanivě a unyle na mě působil. V první řadě ta hra nemá téměř žádnou atmosféru. Až na pár lokací (Dentonův hideout, Lower Seattle) se většina míst skládá z velice mdlých a poměrně maličkých koridorů, ze kterých jsem měl pocit, jako kdyby celá hra byla ve svěrací kazajce. Velkým přispěvatelem k té nulové atmošce je i hudba. Zatímco první Deus Ex měl skvělý, výrazný a pamatovatelný soundtrack, Invisible War se z převážné části skládá z takových těch pomalých ambientních tracků, které si člověk pustí při mediaci, případně ke spánku. Kromě jedné nadupané písničky z klubu v Seattlu jsem tak nenašel jediný track, který by mi utkvěl v hlavě. Plus celá hra mi přišla fakt extrémně krátká. Až jsem z toho měl pocit, že hraju jen nějaký datadisk k jedničce, pouze s lepší grafikou a jinými (horšími) tvůrci. S onou celkovou mdlostí ale souvisí i hlavní příběh a jeho podání.

Zatímco v původním Deus Ex mi hlavní děj přišel dobrý až do poslední třetiny, v Invisible War je to přesně naopak. Děj mě zkrátka během prvních dvou třetin vůbec nezvedal ze židle, až teprve v té poslední se věci docela hezky rozjely. S tím souvisí i největší pochvala, kterou hře musím vyjádřit, a tou je kvalita dialogů a zajímavost některých postav. Tvůrci evidentně umí psát. Plus opět nutí své hráče zamýšlet se nad podobnými tématy, které se už řešily ve hře předešlé, ovšem tentokrát s mnohem menší dávkou poutavosti.

Gameplay je zde přehnaně zjednodušený. Líbil se ti tetrisový inventář z jedničky, kde sis mohl ličšácky přerovnávat věci tak, aby se ti tam toho co nejvíce vešlo? Hm, Tomáš Blbý, protože ve dvojce dostaneš jen stanovený počet míst, se kterým už nic nenaděláš. Do toho všeho tu ještě máme univerzální munici s absencí reloadu, protože nesmíme zapomenout, že Deus Ex je sci-fi, že? A nebo snad fantasy? Možná. Protože ve dvojce se dočkáme magické hůlky, jejíž kouzlo "Alohomora" nahradí používání paklíčů a multitools z předešlého dílu. Neexistuje téměř žádná motivace dělat sidequesty (které jsou povětšinou nic moc). Za většinu z nich dostanete jen prachy, které stejně příliš rozhazovat nebudete. Hra navíc hráče až přemrštěně odměňuje bio kanistry, jejichž používání ani zdaleka není tak zábavné jako v prvním díle. Jo a extrémně mě znepokojoval fakt, že hlavní postava měla textůrový xicht, zatímco zbytek postav ho měl normálně vymodelovaný. Nightmare fuel. :(

Co se konců týče... jsou docela Ok, ale žádný z nich mi nevyhovoval. JC Denton ending je v podstatě Helios ending 2.0, akorát s ještě děsivější závěrečnou cutscénou. Ten jsem zavrhl okamžitě. Templářský konec to samý. Omar ending zněl zajímavě, ale rozhodně mi za to nestálo uvrhnout celý svět do post-apokalyptického stavu. Proto jsem nakonec opět zvolil Ilumináty. Ale vzhledem k tomu, že jsem musel oddělat Paula i Dentona, mi z toho zůstala taková dost hnusná pachuť v puse.  

Ne. Nebudu si to racionalizovat předváděním, že se nejedná o hru ze série Deus Ex. Stejný developeři, stejný název, stejné téma a motivy. Tvůrci se rozhodli udělat pokračování, čímž na sebe převzali určitou zodpovědnost. A prostě to posrali.

Pro: poslední třetina, kvalita dialogů

Proti: mdlé, nezajímavé, příliš velká zjednodušenost

+34
  • PC 60
Deus Ex: Invisible War jsem se rozhodl konečně dohrát až těsně před vydáním očekávaného Deus Ex: Human Revolution. Od vydání jsem slyšel mnoho názorů na Invisible War, většinou negativních než pozitivních, a musím se přiznat, že jsem sám nečekal že hru dohraji. Nakonec to nebylo tak zlé jak jsem čekal a celé ty roky jsem se IW vyhýbal zbytečně.

Největším kladem pokračování slavného předchůdce je příběh. Nedosahuje sice kvalit prvního dílu, ale i tak dokáže kvalitně rozvinout jeden z jeho konců. I charaktery, které jsem ve hře potkal, jsem si oblíbil, a vyzkoušel si i všechny konce, které hra nabízí. Potěší i přítomnost mnoha známých z jedničky. Příběh tedy palec nahoru.

Prvním kamenem úrazu bylo zrušení bodů zkušeností. Neblahý vliv to mělo na vedlejší questy. Za jejich plnění jsem v 90% dostal peníze, kterých je ve hře přebytek (skončil jsem hru se sedmi tisíci) a prakticky je není za co utratit. Invisible War je jediná hra, kde jsem s radostí dával peníze lumpům při loupežném přepadení v zapadlé uličce. Několikrát se stalo, že jsem si pro odměnu za splněný úkol ani nešel, protože mi to prostě za to „kilo“ nestálo.

Jediné co zbylo z vývoje postavy jsou Biomody, v jedničce věc důležitá k přežití. Ve dvojce se hodí jen světlo a Léčení. Zbytek jsem nepoužíval, nebylo třeba. Snad ke konci hry rychlost běhu, protože mě šourání Alexe přestalo bavit :-) Nejsou ani tak vzácné jako minule, už v polovině hry jsem měl na maximu snad všechny schopnosti.

Co mě štvalo hodně byly malé lokace a tím pádem časté loadingy. Města na mne nepůsobily živě, jednalo se jen o pár uliček s kavárnou a dveřmi (=loadingy) do dalších prťavých lokací. Přitom ve hře platilo čím větší lokace, tím větší zábava. Malé lokace také nutí hráče hrát stylem Arnold a vše vystřílet, plíživý postup je oproti jedničce značně omezen. Lokací kde jsem tak postupoval je minimum.

Za největší kravinu považuji jeden druh nábojů do zbraní. Což v praxi znamená: nemáte náboje = jste v pytli. A kuchat do plně ozbrojeného a opanceřovaného vojáka (který střílí z raketometu vaším směrem) je dost na houby. A když se natáhnete po plamenometu po mrtvém vojákovi, zjistíte, že i ten má stejné náboje jako vaše pistolka. A právě jediné tuhé chvíle jsem u hry zažil když jsem neměl náboje.

Druhý Deus Ex je totiž jinak neskutečně lehká hra. Dohrál jsem jej za dva dny téměř bez úmrtí, a to jsem hrál na těžkou obtížnost. Už to není akční RPG jako první díl, spíš se jedná o příběhovou 3D akci, která se tváří nelineárně, přestože většina lokací lineárních je. Škoda také je, že chybí nějaký památný moment, něco, na co jako hráč nezapomenu. Jednička měla takových momentů spousty, dvojka mi žádný takový nenabídla, což je při slušné kvalitě příběhu škoda.

Každopádně, hratelnost má vždy právo veta. A ta je překvapivě slušná. Hra baví, je svižná, rychle odsýpá. Jako Deus Ex sice selhává, jako akční hra ale funguje spolehlivě.

Když tedy sečtu klady a zápory, vychází lehce nadprůměrná hra.

Pro: Příběh, slušná hratelnost, staří známí

Proti: Malé lokace, časté loadingy, jeden druh nábojů, nízká obtížnost, nenabízí tolik možností jako předchůdce, celková okleštěnost, konzolovitost, průměrná grafika

+33
  • PC 60
Zklamání. To je první slovo, které mě napadne, když se zpětně ohlédnu na předchozích 12 hodin strávených u hry. První Deus Ex, ač byl starší, mě dokázal skvěle vtáhnout do děje a pohltit svou atmosférou dokonce tak, že jsem mu odpouštěl i některé hrubé nedostatky. Dvojka je bohužel krokem zpátky a to dokonce v několika směrech.

Zaprvé příběh. Bylo mi jasné, že bude slabší. Spíše mi vadila jistá rozvleklost, která byla mnohými vyčítána paradoxně u prvního dílu. U dvojky není tolik možností a lokace jsou jen a pouze malé koridory, které se každých pár metrů načítají. A právě to, co se mi prvního dílu líbilo a co jsem v předchozím komentáři vychvaloval do nebes, zde není. Možnosti! Ano, je tu pár cest, jak daný úkol splnit, ale vše je osekané na úplné základy tak typicky konzolovsky mainstreamovým způsobem, že jsem hru několikrát skoro vzdal. Kecal bych, že tyto důvody byly to jediné, co mi na hře vadilo.

Ze hry smrděj konzole na půl galaxie. Počínaje ovládáním, konče častým (a vcelku dlouhým) načítáním. Po grafické stránce hra nevypadá moc dobře, engine mi připomínal mix Doom 3 a KotOR s horším rozlišením textur (DE1 se mi popravdě líbil víc). V diskuzi někdo postoval link na texture pack, který jsem bohužel nerozchodil (mohlo to být jak češtinou, tak mou záložní postarší grafikou).

Podobně jako v jedničce se po lokacích nachází různé datapady a knihy. Bohužel je písmo a HUD celkově tak nešikovně splácaný, že se to čte fakt blbě a kolikrát vyjdou 3-4 věty na jednu stránku. Postupem času jsem čtení knih vynechal úplně. Samotné rozhovory jsou docela zábavné a ke konci hry jsem je doslova hltal. Potěšilo mě setkání se starými známými.

Dalším bodem je prostředí, které je sice vcelku stereotypní, ale prozkoumávání různých zákoutí dost baví. Samotná FPS hratelnost na tom není špatně, ale stejně jsem se nebavil tak, jak bych chtěl. Fyzikální engine funguje skvěle, a proto jsem si obzvláště přestřelky užil asi nejvíc, jen jich moc nebylo.

Verdikt: Neříkám, že je to hra špatná. Je to jen špatné pokračování, které mě zpočátku nakrklo díky technickým problémům a jistou zmateností v úkolech. DE2 beru jako lehce nadprůměrné pokračování jen díky kvalitnímu příběhovému pozadí a nápaditým rozhovorům. Celkově to v porovnání s DE vidím na takových 60%. Jednička si mě holt rozmazlila :) Těším se na trojku.

Pro: prostředí Deus Ex světa, dialogy, staří známí, akční (vlastně i stealth) stránka hry je skvělá, fyzikální engine, oproti předchozímu dílu slušná AI,

Proti: smrděj z toho konzole - osekanost, neodladěná grafika, malé lokace a neustále načítání, nevhodně zvolená velikost písma, ovládání by mohlo být přístupnější, technické bugy, chybí motivace u subquestů, (neexistující pořádně dokončená čeština)

+30
  • PC 70
Na začátku vypadal Invisible War nadějně. Obsahuje spousty rozhovorů s NPC postavami. Obsahuje členitý level design ve kterém si můžete vybírat svou cestu a svůj styl hraní. Úplně jako v prvním Deus Ex. Stejně jako v prvním díle jsem šel cestou hackera a stealth pacifisty. Proto mi také nevadila sjednocená munice do zbraní, když jsem je stejně nechtěl pořádně používat. Až později jsem poznal, že být hacker moc nepodporuje pacifismus.

Chodíte si tak po městě, v malých lokacích mluvíte s lidmi a plníte pro ně úkoly. To se mi líbilo. Akční pojetí šlo stranou a já se snažil úkoly plnit čistě. Bez mrtvých. Bez zbytečného udávání nebo jiné formy ničení hodných lidských životů. Ránu mi hra zasadila až v rozhodovací fázi. Pro koho se mám rozhodnout? Pro Templáře? Novodobé fundamentalistické lovce čarodejnic (augmentovaných), kteří nenávidí pokrok. Pro Ilumináty? Kteří potřebují mít všechno a všechny pod kontrolou za účelem vlastní moci a zisku. Pro ezoterické bratry Dentony? Kteří pod rouškou blahobytu chtějí všechny zotročit. A kdo jsou vlastně Omar?

Opravdu není z čeho vybírat a mě se nechtělo pracovat pro nikoho z nich. Snad jedině Omar mi necpali svojí ideologii a dalo se u nich výhodně nakupovat. Příběh není nic moc a hlavně poslední část hry už z toho dělá frašku. Nakonec mě všichni tak iritovali, že jsem je radši všechny zabil a způsobil tím zkázu lidstva.

Augmentace ve formě biokanystrů by potřebovali větší vyvážení. Na začátku jsem vsadil na hackera s tichou chůzí. Výhody to má. Můžete vybírat bankomaty a v týlu nepřítele ovládnout bezpečnostní systém a nechat ho, ať všechny postřílí. Mnohem výhodnější je ale investovat do neviditelnosti jak pro roboty tak pro lidi. S dostatkem baterií takhle můžete všechno projít bez větší snahy i na nejtěžší obtížnost. S biokanystry nebyl problém. Už v polovině hry jsme jich měl tolik, že už neměli velkou hodnotu.

A takový je smutný příběh Deus Ex 2. Slibná hratelnost je zabitá pitomým příběhem a špatnou vyvážeností herních mechanismů. Ani vedlejší úkoly už v druhé polovině moc nemotivují. Prachů z bankomatů je dost na úplatky pro všechny. V půlce hry jsem, jednoduše, hackerství vyměnil za neviditelnost a hrou se víceméně proplížil.

Pro: starý dobrý Deus Ex level design, vedlejší úkoly, první polovina hry

Proti: nevyváženost herních mechanismů, za mě dost slabý příběh, ztráta motivace v druhé polovině hry

+30
  • PC 60
Navazovat na dokonalé dílo je vždy těžké. Zjistil to James Cameron když točil Aliens, zjistil to Denis Villeneuve když točil Blade Runner 2049 a zjistili to Ion Storm když tvořili Deus Ex Invisible War. S dokonalostí se to má totiž tak, že každá změna je automaticky k horšímu. Přijít s něčím výrazně lepším nejde, přijít s něčím podobným znamená vystavit se nelichotivému srovnávání.

Vývojářský tým se s nemožným úkolem vypořádal specifickým způsobem. Některé herní mechaniky byly osekány a jiné úplně vypuštěny. Po RPG prvcích zbyl jen matný závan v podobě sbírání biomodů a volba postupu misemi nyní připomíná rozhodování mezi různými značkami tuzemáku. Ať už si vyberete jakýkoliv, zážitek nebude kdovíjaký a pachuť zůstane téměř stejná.

Mapy jsou výrazně menší než v prvním díle, což znamená dvě věci. Za prvé neustálé loadingy a za druhé, že jsou jednotlivé oblasti izolované a tudíž se dají vystřílet. Je to tak lákavá volba, že jsem se často neobtěžoval s vymýšlením čehokoliv jiného. Hra nabízí klasické plížení, uplácení a ukecávání. Bohužel kvůli omezenému rozsahu prostředí je řešení problému často viditelné na první pohled, takže zamýšleně rafinovaný postup působí paradoxně hloupěji, než přímočaré eliminování odporu.

Level design není úplně špatný a přinejmenším Káhira by se neztratila ani v prvním díle. V samotném závěru mě Invisible War zavedl na Liberty Island, snad ve snaze zahrát na nostalgickou strunu. Ovšem to co tak krásně fungovalo v Gothicu II, tentokrát ještě zvýraznilo kvalitativní propad mezi díly. Na známém prostředí bylo víc než jinde bolestně vidět, jak chudá a nedomrlá je hra v porovnání se svým velebeným předchůdcem.

Pokud měl originální Deus Ex nějakou výraznější slabinu, byla to tupá AI protivníků a nepravděpodobně ostrý zlom v příběhu. První nedostatek vývojáři bezelstně respektovali, s tím druhým se pokusili rázně zatočit. Hra teoreticky nabízí výběr mezi dvěmi frakcemi, ale je to jen iluze. Ať už jsem fantatiky z Řádu ignoroval jak jsem chtěl, neustále jsem jimi byl úkolován, mentorován a ubezpečován o jejich přízni. Je úplně jedno jakou cestu si zvolíte. Zápletka předpokládá že to táhnete na obě strany a ostatní postavy to reflektují.

Do škatulky immersive sim se Invisible War vejde snad jen díky benevolenci žánru, ale nepatří ani mezi čistokrevné střílečky. Akce je pomálu a okamžiky potýkání s nepřáteli jsou oddělené dlouhými pasážemi prozkoumávání oblastí a posunování příběhu. Dojem ze střelby ovšem není špatný. Kvůli rezignaci na RPG odpadla nutnost pilovat ovládání zbraní a kvůli lobotomii mechanik je k dispozici jen jeden druh nábojů. Možná k tomu existuje nějaké kyberpunkové vysvětlení, ale raději ho nechci slyšet. Sbírání předmětů je nepovinná kratochvíle, protože inventář je omezený a je obtížné hromadit zásoby. Většinou jsem používal co mi přišlo pod ruku a přizpůsoboval tomu taktiku.

Invisible War je naroubován na jeden z konců Deus Ex a postupně mě vmanévroval do pozice, kdy jsem měl původní rozhodnutí potvrdit, nebo revokovat. Obojí šlo odmítnout a hra ustála nihilistické řešení situace. Bohužel tenhle závan ryzí inovace byl ojedinělou výjimkou.

Kdysi jsem četl, že Deus Ex Invisible War je dobrá hra, ale špatný Deus Ex. Myslím si, že je to lehce nadprůměrná hra a mizerný Deus Ex. Pohybuje se přesně na rozmezí několika světů. Je moc pomalá na střílečku, moc akční na adventuru, moc plytká na immersive simulator a má příliš velkou zátěž ve slavném jméně. Bez něj by ovšem úplně zapadla.

Pro: hratelnost, příjemná délka, možnost nihilistického závěru

Proti: příliš zjednodušené mechaniky, malé mapy, nízká obtížnost, rozháraný příběh, podprůměrná grafika, hloupí nepřátelé

+26